Zveřejnění žádosti podle čl. 50 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin

2013/C 166/05

Tímto zveřejněním se přiznává právo podat proti žádosti námitku podle článku 51 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 (1).

JEDNOTNÝ DOKUMENT

NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 510/2006

o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin  (2)

„STAKLIŠKĖS“

č. ES: LT-PGI-0005-0819-27.07.2010

CHZO ( X ) CHOP ( )

1.   Název

„Stakliškės“

2.   Členský stát nebo třetí země

Litva

3.   Popis zemědělského produktu nebo potraviny

3.1   Druh produktu

3.2   Popis produktu, k němuž se vztahuje název uvedený v bodě 1

Medovina „Stakliškės“ je čirý alkoholický nápoj jantarové barvy vyráběný tradičním způsobem, tedy přírodním kvašením medového roztoku spolu s rostlinnými přísadami (chmel, lipový květ, jalovcové bobule). Svou charakteristickou výraznou chuť medu s lehce sladkokyselou příchutí a kořeněným aroma získává nápoj díky svému složení – kombinaci medu, bylin a koření. Veškerý obsah ethanolu medoviny pochází výhradně z procesu přírodního kvašení. Při produkci této medoviny se nepoužívají sladidla, barviva, aromata ani konzervační látky a intenzita nápoje se neupravuje přidáním ethanolu.

Fyzikálně-chemické vlastnosti medoviny „Stakliškės“

3.3   Suroviny (pouze u zpracovaných produktů)

Suroviny:

Medovina „Stakliškės“ musí být připravena smísením rovných dílů medu a vody (o stejné hmotnosti), tj. v poměru jedna ku jedné.

3.4   Krmivo (pouze u produktů živočišného původu)

—

3.5   Specifické kroky při produkci, které se musejí uskutečnit ve vymezené zeměpisné oblasti

3.6   Zvláštní pravidla pro krájení, strouhání, balení atd.

Medovina „Stakliškės“ musí být plněna do skleněných, keramických či jiných upomínkových nádob různých tvarů a objemu bezprostředně po dozrání a filtraci, neboť působením vzduchu během přepravy nebo přechodného skladování by vzniklo riziko oxidace, jež by nepříznivě ovlivnilo specifické organoleptické vlastnosti medoviny. Působení vzduchu by navíc umožnilo kontaminaci nápoje bakteriemi kyseliny octové či jinými mikroorganismy, což by mělo za následek fermentaci, která by měla nepříznivý dopad na jakost produktu.

3.7   Zvláštní pravidla pro označování

—

4.   Stručné vymezení zeměpisné oblasti

Zeměpisnou oblastí je samosprávná obec Stakliškės.

5.   Souvislost se zeměpisnou oblastí

5.1   Specifičnost zeměpisné oblasti

Zeměpisné označení „Stakliškės“ sestává z názvu města, v němž se medovina vyrábí a které leží v kotlině obklopené kopci a lesy. Tato poloha je ideální pro chov včel a produkci ostatních surovin používaných k výrobě medoviny. 60 % oblasti tvoří zemědělská půda, zatímco 23 % představují lesy a 17 % vodní útvary či plochy využívané k jiným účelům.

Historie

První zmínka o městě „Stakliškės“ pochází z roku 1375 a vyskytuje se v kronikách Teutonského řádu. Název města je odvozen od slova „Stokielyšek“. Traduje se, že se na honu začalo několik pánů přít, kdo z nich vypije 100 sklenic medoviny. Jeden z pánů je všechny vypil a v úžasu zvolal „Stokielyšek“ („sto sklenic“) a tak se ono místo začalo nazývat Stokielyček či Stakliškės.

Nejstarší konkrétní písemný údaj o konzumaci medoviny v zemi Baltů se nachází ve vyprávění o Wulfstanových cestách a pochází přibližně z roku 890. Tento cestovatel a obchodník navštívil země na pobřeží Baltu, kde se od místních dozvěděl o zdejší rozsáhlé výrobě medu a o tom, že se med používá k výrobě nápoje. Králové a šlechta pili kobylí mléko, zatímco chudina a nevolníci pili medovinu. Národ zvaný Aestii nevařil pivo, protože měl nadbytek medu. Na začátku 14. století zaznamenal Petr z Duisburgu, kronikář Teutonského řádu, že předkové Litevců pili vodu, medové víno – známé jako medovina – a kobylí mléko, nikdy však tyto nápoje nepili neposvěcené.

Medovina se stala jakousi legendou a na počátku 20. století byly podniknuty pokusy o její znovuoživení. Avšak až po druhé světové válce se inženýr Aleksandras Sinkevičius z výrobny medoviny ve Stakliškės rozhodl znovu vytvořit recept na medovinu, jež se v minulosti (od 15. do 18. století) vyráběla z medu z volně rostoucích květů a nejrůznějších bylin a koření, a oživit výrobu tradiční, přírodní, nealkoholické medoviny, která se v té době v Litvě ani v sousedních zemích již nevyráběla.

Společenské podmínky oné doby nebyly jednoduché, a Aleksandras Sinkevičius proto musel vynaložit velké úsilí, než v roce 1957 získal licenci na výrobu medoviny. Dne 8. září 1958 se ve staré kotelně pivovaru ve Stakliškės uvařilo prvních 700 litrů medoviny. Od té doby začala průmyslová výroba medoviny „Stakliškės“. Jak ovšem píše Aivaras Ragauskas ve své knize Aleksandras Sinkevičius (1908–1989). Trečdalis gyvenimo paskirto lietuviškam midui (Aleksandras Sinkevičius (1908–1989). Třetina života věnovaná litevské medovině) (Vilnius, 2008): „Bylo obtížné splnit plán. Například v roce 1964 byl plán výroby splněn pouze na 91 %. Vzhledem k tomu, že neexistoval žádný výrobní závod a nebyla k dispozici ani laboratoř, nebylo snadné zajistit trvalou jakost medoviny, což bylo způsobeno tím, že mnoho lidí nemělo v této oblasti dostatečné znalosti.“ Výroba medoviny proto v roce 1963 utrpěla značné ztráty. Až 12. ledna 1967, po zdlouhavém procesu úpravy receptu, poměru bylin a koření, jakož i výrobního postupu, napsal Aleksandras Sinkevičius státnímu zástupci Viktorasu Galinaitisovi a dalším státním úředníkům v dopise č. 24 LTSR (archiv výrobny medoviny ve Stakliškės) následující: „Vyrobil jsem v krajně primitivních podmínkách výrobky, které nemohou být vyráběny ve strojní výrobě a které se proto vyznačují vysokou jakostí“.

Dne 18. ledna 1967 byl vypracován první technický návod pro výrobu této medoviny, v němž byly popsány suroviny a celý výrobní postup medoviny. V roce 1968 pak byla stanovena specifikace, jejíž podmínky dnešní medovina „Stakliškės“ nadále splňuje.

Dobrou pověst medoviny „Stakliškės“ potvrzuje neustále rostoucí poptávka, přičemž v roce 1977 se vyrobilo 60 000 litrů této medoviny a v roce 1978 80 000 litrů. V roce 1989 byly vyvezeny první šarže této medoviny do Spojeného království a Spojených států amerických a nyní se vyváží do Polska, Belgie, Lotyšska, Číny, Izraele a jiných zemí.

Tradiční metoda výroby medoviny „Stakliškės“ a profesionální dovednosti jejích výrobců v této zeměpisné oblasti, jež se předávají z generace na generaci, dodnes zaručují autentičnost tohoto dlouhozrajícího nápoje s jemnou chutí a aroma. Svědčí o tom rovněž skutečnost, že litevský Fond kulinářského dědictví udělil medovině „Stakliškės“ v roce 2002 status kulinářského dědictví, čímž potvrdil, že se vyrábí z tradičních přísad a s použitím tradičních technologií. V roce 2010 udělilo litevské ministerstvo zemědělství této medovině certifikát výrobku národního dědictví, potvrzující, že medovina „Stakliškės“ je tradičním výrobkem, který respektuje tradiční, starodávný a autentický způsob výroby, jakož i původní složení a vlastnosti.

5.2   Specifičnost produktu

Svou charakteristickou výraznou chuť medu s lehce sladkokyselou příchutí a kořeněným aroma získává medovina „Stakliškės“ na základě vyváženého poměru cukru a kyselin, tradiční metody výroby, tj. dlouhého procesu přírodního kvašení (až 90 dnů) a zrání (nejméně devět měsíců), jakož i tradičního receptu, podle něhož se tato medovina vyrábí pouze s použitím přírodního medu, bylin a koření (chmelu, lipového květu a jalovcových bobulí). Medovina „Stakliškės“ se od jiných druhů medoviny vyráběných v okolí liší tím, že se obsah ethanolu získává výhradně přírodním kvašením a neupravuje se přidáním ethanolu; stejně tak není možné med nahradit cukrem, sladidly či destilátem z medu.

Specifičnost a dobrou pověst produktu potvrzuje průzkum veřejného mínění provedený v roce 2007 společností pro analýzu a průzkum trhu UAB RAIT. Z tohoto průzkumu vyplynulo, že se medovina „Stakliškės“ od nápojů stejného druhu liší svou vysokou jakostí (uznávanou 70 % respondentů), výtečnou chutí (uznávanou 59 % repondentů) a velmi lahodným aroma (uznávaným 51 % respondentů). Dalšími vlastnostmi často přisuzovanými tomuto nápoji jsou: silná chuť (zmiňovaná 39 % respondentů), atraktivní balení (zmiňované 36 % respondentů), skutečnost, že je určen pro vyšší věkovou kategorii (zmiňováno 36 % respondentů), a vysoká cena (zmiňováno 40 % respondentů).

5.3   Příčinná souvislost mezi zeměpisnou oblastí a jakostí nebo vlastnostmi produktu (u CHOP) nebo specifickou jakostí, pověstí nebo jinou vlastností produktu (u CHZO)

Chráněné zeměpisné označení medoviny „Stakliškės“ se opírá o historii produktu, který se vyznačuje vlastnostmi uvedenými v bodě 5.2, a o tradiční dovednost lidí zachovat specifické rysy jeho výroby a jeho dobré pověsti.

Medovina „Stakliškės“ vděčí za svou dobrou pověst svému charakteru tradičního výrobku. V knize Lietuviškas midus (Litevská medovina) (Kaunas 1969), zveřejněné v roce 1969, je medovina „Stakliškės“ popsána jako „druh typického národního nápoje vyráběného v dávné minulosti. Jde o nápoj s nižším obsahem alkoholu a s lehce nakyslou chutí, jenž je však velice vonný a jemný a obsahuje mnoho vitamínů. Je pojmenován po městě, v němž se nachází sídlo litevské výroby medoviny. Nápoj má jasnou jantarovou barvu. Po nalití do sklenice jako by se rozvinula vůně rozkvetlé louky.“

Dobrou pověst medoviny „Stakliškės“ dokládá zlatá medaile, jíž byl tento nápoj oceněn na mezinárodní výstavě AgroBalt’98, a vyznamenání, které obdržel na akci Degustalit, ochutnávce litevských potravin a nápojů uspořádané v roce 2004 litevskou Agenturou pro regulaci trhu s potravinovými produkty, na níž byla tato medovina uznána za nápoj s nejlepší chutí.

Uznání a oblibu medoviny „Stakliškės“ dokládají články, jež se pravidelně objevují v regionálním a národním tisku, stejně jako v informačních brožurách a na internetu: „Stakliškių midus“ (Medovina „Stakliškės“) (Mūsų sodai, 1964, č. 5); „Kur Stakliškių auksas ir sidabras“ (V čem spočívá zlato a stříbro Stakliškės’?) (Švyturys, 1968, č. 24); „Stakliškių midus“ (Medovina „Stakliškės“) (Laisvė, 25. listopadu 1983); „Metai, kaip lietuviškas midus“ (Rok jako litevská medovina) (Kooperatininkas, 1988, č. 9); „Stakliškės“ (Šiaurės Atėnai, 2003, č. 646); „AgroBalt: pirmoji lietuviškų maisto produktų ir gėrimų degustacija“ (AgroBalt: první ochutnávka litevských potravinových produktů a nápojů) (Elta, 9. června 2004); „Ida Basar“ Europos Parlamente išlaikė pirmąjį lietuviškų vaišių egzaminą („Ida Basar“ slaví úspěch na první zkoušce litevských specialit v Evropském parlamentu) (meniu.lt, 11. října 2004); „Lietuviškas midus“ degtinės gaminti nesirengia („Lietuviškas midus“ nebude vyrábět vodku) (BNS, 14. dubna 2006).

Litevci spojují název města Stakliškės pouze s tímto nápojem. Medovina „Stakliškės“ napomohla při zachování litevské identity během sovětské éry a dnes dokonale reprezentuje Litvu v zahraničí. Je symbolem Litvy – chce-li někdo vybrat suvenýr či dárek z Litvy, zvolí často tento nápoj spolu s jantarem nebo šakotisem (tradiční litevský koláč). Společnost UAB Lietuviškas midus organizuje od roku 2011 prohlídky s průvodcem, během nichž se návštěvníci seznámí se starodávnou metodou výroby medoviny a kde mají příležitost tuto medovinu spolu s jinými nápoji ochutnat a ohodnotit. Medovina „Stakliškės“ se u návštěvníků těší největší oblibě kvůli své chuti a dobré pověsti, kterou s navštíveným místem spojují. V roce 2011 činil počet návštěvníků 1 040 a v roce 2012 se jejich počet přiblíží již 1 800 – i to dokládá dobrou pověst medoviny „Stakliškės“.

Odkaz na zveřejnění specifikace

(čl. 5 odst. 7 nařízení (ES) č. 510/2006 (3))

http://www.zum.lt/l.php?tmpl_into=middle&tmpl_id=2702

(1)  Úř. věst. L 343, 14.12.2012, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 93, 31.3.2006, s. 12. Nahrazeno nařízením (EU) č. 1151/2012.

(3)  Viz poznámka pod čarou 2.