DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1.           SOUVISLOSTI NÁVRHU

Lidé, kteří jsou nevidomí, zrakově postižení nebo mají jiné poruchy čtení, musí mít stejný přístup ke knihám a tištěným materiálům jako ostatní lidé, aby se mohli plně a účinně zapojit do společnosti. Světová zdravotnická organizace (WHO) odhaduje, že je na světě 285 milionů lidí se zrakovým postižením: 39 milionů lidí je nevidomých a 246 milionů lidí je slabozrakých.[1] Podle Světové unie nevidomých (WBU) je v současnosti v Evropě pouze 5 % publikovaných knih dostupných ve formátech přístupných pro osoby se zrakovým postižením, přičemž v rozvojových zemích – ve kterých žije přibližně 90 % zrakově postižených – činí tento podíl pouhé 1 %.[2]

Kopie knih v přístupném formátu v současnosti obvykle na vnitrostátní úrovni vyrábí a distribuují specializované subjekty, například knihovny pro nevidomé, a to buď na základě licencí nebo omezení či výjimek z autorského práva. Skutečnost, že neexistuje mezinárodní právní rámec, který by umožňoval přeshraniční výměnu přístupných formátů vyráběných na základě omezení či výjimek z autorského práva však způsobuje, že je dvojnásob obtížné takové kopie pořídit, a to i v rámci zemí, kde se hovoří stejným jazykem. To představuje problém kvůli nákladům na výrobu kopií v přístupném formátu a omezeným zdrojům, které mají subjekty sloužící nevidomým k dispozici.

Od ledna 2011 je Evropská unie vázána Úmluvou Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením, která stanoví právo na přístup k informacím (článek 21) a právo osob se zdravotním postižením účastnit se kulturního života na rovnoprávném základě s ostatními lidmi (článek 30). Úmluva se stala nedílnou součástí právního řádu EU. Smluvní stranou úmluvy je 25 členských států a tři země právě dokončují ratifikaci.

V roce 2009 začala v rámci Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) jednání o možné mezinárodní smlouvě, která by zavedla omezení a výjimky z autorského práva ve prospěch osob, které jsou nevidomé, zrakově postižené nebo mají jiné poruchy čtení, s cílem usnadnit přeshraniční výměnu kopií v přístupném formátu.

Dne 26. listopadu 2012 přijala Rada rozhodnutí, kterým Komisi oprávnila k účasti na těchto jednáních jménem Evropské unie.[3] Jednání v rámci WIPO byla úspěšně uzavřena na diplomatické konferenci, která se konala v Marrákeši ve dnech 17.–28. června 2013 a na níž byla dne 27. června 2013 přijata Marrákešská smlouva o usnadnění přístupu k publikovaným dílům nevidomým a zrakově postiženým osobám či osobám s jinými poruchami čtení (dále jen „smlouva“).

Smlouva zavádí řadu mezinárodních pravidel, která zajistí, že na vnitrostátní úrovni budou existovat omezení nebo výjimky z autorského práva, z nichž budou mít prospěch osoby nevidomé, zrakově postižené či osoby s jinými poruchami čtení, a která umožní přeshraniční výměnu kopií publikovaných děl v přístupném formátu, pro něž byly uděleny výjimky nebo omezení z autorského práva některé ze smluvních stran smlouvy.

Tímto návrhem rozhodnutí Rady Komise usiluje o to, aby ji Rada zmocnila podepsat jménem Evropské unie danou smlouvu s výhradou jejího uzavření k pozdějšímu datu.

2.           PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU

Ze smlouvy budou mít prospěch osoby, které jsou nevidomé, zrakově postižené nebo mají jiné poruchy vnímání či čtení, nebo nejsou kvůli zdravotnímu postižení schopné držet knihu či s ní manipulovat nebo zaměřit zrak či hýbat očima tak, aby to bylo běžně dostatečné pro čtení.

Smlouva zavazuje všechny smluvní strany k tomu, aby ve svých vnitrostátních právních předpisech o autorských právech stanovily omezení či výjimku z práva na rozmnožování, práva na rozšiřování a práva zpřístupnění veřejnosti s cílem usnadnit osobám, jež mají mít ze smlouvy prospěch, dostupnost kopií děl v přístupném formátu.[4] Smluvní strany mohou rozhodnout, zda tato omezení nebo výjimky omezí na případy, kdy kopie v přístupném formátu nejsou osobám, jež mají mít ze smlouvy prospěch (dále jen „dotčené osoby“), na jejich území komerčně dostupné za přijatelných podmínek. Pokud jde o Evropskou unii, zde již čl. 5 odst. 3 písm. b) směrnice 2001/29/ES o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti[5] stanoví fakultativní výjimku nebo omezení z těchto práv, pokud jde o použití ve prospěch osob se zdravotním postižením, které přímo souvisí s postižením a je nekomerční povahy, a to v rozsahu, který je nutný s ohledem na dotyčné postižení. Na rozdíl od smlouvy, není ustanovení čl. 5 odst. 3 písm. b) směrnice 2001/29/ES omezeno pouze na určité postižení. Kromě toho mohou členské státy samy rozhodnout, zda budou toto omezení nebo výjimku provádět. Ustálená judikatura nyní nicméně stanoví, že tuto diskreční pravomoc ohledně omezení či výjimky podle článku 5 směrnice 2001/29/ES smějí členské státy využít pouze v rámci omezení stanovených právními předpisy EU.[6]

Smlouva definuje „díla“ jako literární a umělecká díla ve smyslu čl. 2 odst. 1 Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl (dále jen „Bernská úmluva“), ve formě textu, písemných děl nebo souvisejících ilustrací, ať již byly publikované nebo jinak sdělené veřejnosti v jakémkoli médiu. Stanoví rovněž, že tato definice zahrnuje také audioknihy.

„Kopií v přístupném formátu“ se rozumí kopie, jež byla zhotovená odlišným způsobem a v odlišné formě, než v jaké bylo publikováno dílo, a která umožňuje dotčeným osobám stejně pohodlný přístup k tomuto dílu, jaký k němu mají vidomé osoby. Kopie v přístupném formátu smějí používat výhradně dotčené osoby a musí být dodržena nedotknutelnost originálu.

Kopie v přístupném formátu vytvořené v rámci omezení nebo výjimky z autorského práva mohou vyvážet „schválené subjekty“, kterými podle definice jsou vládní instituce nebo jiné organizace, které na neziskovém základě poskytují vzdělávání, instruktážní výuku, adaptivní četbu nebo přístup k informacím nevidomým a zrakově postiženým osobám nebo osobám s jinými poruchami čtení. Tyto subjekty musí zajistit, aby tyto přístupné formáty získaly pouze dotčené osoby, aby se zabránilo reprodukci, šíření a zpřístupňování nedovolených kopií a aby se s těmito kopiemi vždy řádně zacházelo a vedly se o tom záznamy.

Smluvní strany mohou povolit vývoz kopií v přístupném formátu pouze v případě, že zajistí, aby dotčené omezení nebo výjimky z práva na rozmnožování, rozšiřování a zpřístupňování veřejnosti podléhaly povinnosti „třístupňového testu“, a to buď na základě toho, že jsou smluvní stranou smlouvy WIPO o právu autorském (smlouva WCT) nebo tím, že jinak zajistí, aby se příslušné omezení nebo výjimky omezily pouze na určité zvláštní případy, které nejsou v rozporu s obvyklým využíváním díla a nezpůsobují nepřijatelnou újmu oprávněným zájmům nositele práv.

Smlouva objasňuje, že by do té míry, do jaké smluvní strana povolí dotčeným osobám nebo schválenému subjektu vytvářet kopii díla v přístupném formátu, měl být rovněž povolen dovoz takových kopií.

Smluvní strany jsou povinny případně přijmout vhodná opatření, kterými zajistí, aby při zajišťování odpovídající právní ochrany a účinných právních prostředků proti obcházení účinných technologických opatření tato právní ochrana nebránila dotčeným osobám využívat omezení a výjimky stanovené ve smlouvě. Stejná povinnost je v EU již stanovena podle čl. 6 odst. 4 směrnice 2001/29/ES.

Smlouva rovněž vyžaduje, aby smluvní strany chránily soukromí dotčených osob a aby spolupracovaly v zájmu usnadnění přeshraniční výměny kopií v přístupném formátu. WIPO zřídí kontaktní místo pro přístup k informacím, jehož úkolem bude pomáhat schváleným subjektům navázat kontakt s ostatními schválenými subjekty. Kromě toho smlouva vybízí schválené subjekty, aby zúčastněným stranám a veřejnosti poskytly informace o svých politikách a postupech.

Smlouva potvrzuje, že smluvní strany mohou samy zvolit vhodnou metodu provádění smlouvy v rámci svého právního systému a praxe. Musí však dodržet stávající mezinárodními závazky podle Bernské úmluvy, Dohodu o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví a smlouvu WCT. Smlouva uznává, že smluvní strany mohou ve prospěch dotčených osob a osob s jiným zdravotním postižením zachovat nebo zavést jiná omezení a výjimky mimo oblast působnosti smlouvy.

Články 13 až 22 obsahují správní a procesní ustanovení, která jsou velmi podobná ustanovením v Pekingské smlouvě o audiovizuálních výkonech přijaté dne 24. června 2012. Smlouva vstoupí v platnost, jakmile ji ratifikuje 20 smluvních stran.

Evropská unie se může stát smluvní stranou této smlouvy na základě prohlášení učiněného během diplomatické konference v Marrákeši, že je příslušná vystupovat jménem všech svých členských států a má své vlastní právní předpisy závazné pro všechny své členské státy v oblasti působnosti této smlouvy, a že byla v souladu se svými vnitřními postupy řádně pověřena, aby se stala stranou této smlouvy. Evropská unie rovněž dne 28. června 2013 podepsala závěrečný akt diplomatické konference. Smlouva je otevřená k podpisu kteroukoli způsobilou stranou po dobu jednoho roku od jejího přijetí.

Komise je spokojena s výsledky jednání a žádá Radu, aby schválila podpis jménem Evropské unie Marrákešské smlouvy o usnadnění přístupu k publikovaným dílům nevidomým a zrakově postiženým osobám či osobám s jinými poruchami čtení.

Rozhodnutí Rady by se vzhledem k předmětu smlouvy mělo zakládat na článcích 114 a 207, jakož i na čl. 218 odst. 5 Smlouvy o fungování Evropské unie.

2013/0444 (NLE)

Návrh

ROZHODNUTÍ RADY

o podpisu jménem Evropské unie Marrákešské smlouvy o usnadnění přístupu k publikovaným dílům nevidomým a zrakově postiženým osobám či osobám s jinými poruchami čtení

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na články 114 a 207 ve spojení s čl. 218 odst. 5 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)       Jelikož je Evropská unie ode dne 22. ledna 2011 vázána Úmluvou Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením, ustanovení této úmluvy se stala nedílnou součástí právního řádu EU.[7]

(2)       Dne 26. listopadu 2012 Rada zmocnila Komisi, aby v rámci Světové organizace duševního vlastnictví sjednala jménem Evropské unie mezinárodní dohodu o lepším přístupu ke knihám pro osoby s jinými poruchami čtení.

(3)       Tato jednání byla úspěšně uzavřena na diplomatické konferenci, která se konala v Marrákeši ve dnech 17.–28. června 2013 a na níž byla dne 27. června 2013 přijata Marrákešská smlouva o usnadnění přístupu k publikovaným dílům nevidomým a zrakově postiženým osobám či osobám s jinými poruchami čtení (dále jen „smlouva“).

(4)       Smlouva zavádí řadu mezinárodních pravidel, která zajistí, že na vnitrostátní úrovni budou existovat omezení nebo výjimky z autorského práva, z nichž budou mít prospěch osoby nevidomé, zrakově postižené či osoby s jinými poruchami čtení, a která umožní přeshraniční výměnu kopií publikovaných děl v přístupném formátu, pro něž byly uděleny výjimky nebo omezení z autorského práva.

(5)       Smlouva je otevřená k podpisu kteroukoli způsobilou stranou po dobu jednoho roku od jejího přijetí. Smlouva by měla být podepsána jménem Evropské unie s výhradou jejího uzavření k pozdějšímu datu,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Podpis Marrákešské smlouvy o usnadnění přístupu k publikovaným dílům nevidomým a zrakově postiženým osobám či osobám s jinými poruchami čtení jménem Unie se schvaluje s výhradou uzavření uvedené smlouvy k pozdějšímu datu.

Článek 2

Generální sekretariát Rady vystaví pro osobu nebo osoby určené Evropskou komisí pověřovací listinu k podepsání smlouvy, s výhradou uzavření této smlouvy.

Článek 3

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem přijetí.

V Bruselu dne

                                                                       Za Radu

                                                                       předseda

[1]               Informační dokument č. 282, červen 2012; http://www.who.int

[2]               http://www.worldblindunion.org

[3]               Rozhodnutí Rady o účasti Evropské unie na jednáních o mezinárodní dohodě v rámci Světové organizace duševního vlastnictví o lepším přístupu osob s jinými poruchami čtení ke knihám, 16259/12 EU RESTRICTED.

[4]               Smluvní strany mohou rovněž stanovit omezení nebo výjimku z práva na veřejné provozování a provádění a – podle přiloženého dohodnutého prohlášení – z práva na překlad v rozsahu, který připouští Bernská úmluva.

[5]               Úř. věst. L 167, 22.6.2001, s. 10–19.

[6]               Viz například věc C-145/Eva Maria Painer, bod 104.

[7]               Rozhodnutí Rady 2010/48/ES ze dne 26. listopadu 2009 o uzavření Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením Evropským společenstvím (Úř. věst. L 23, 27.1.2010, s. 35-61).

PŘÍLOHA

k návrhu

ROZHODNUTÍ RADY

o podpisu jménem Evropské unie Marrákešké smlouvy

o usnadnění přístupu k publikovaným dílům nevidomým a zrakově postiženým osobám či osobám s jinými poruchami čtení

MARRÁKEŠKÁ SMLOUVA O USNADNĚNÍ PŘÍSTUPU K PUBLIKOVANÝM DÍLŮM NEVIDOMÝM A ZRAKOVĚ POSTIŽENÝM OSOBÁM ČI OSOBÁM S JINÝMI PORUCHAMI ČTENÍ

Preambule

Smluvní strany,

majíce na zřeteli zásady nediskriminace, rovných příležitostí, přístupu a plného a účinného zapojení a začlenění do společnosti, které byly vyhlášeny ve Všeobecné deklaraci lidských práv a svobod a Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením,

majíce na paměti problémy, které ohrožují celkový rozvoj osob se zrakovým postižením nebo jinými poruchami čtení, které omezují jejich svobodu projevu, včetně svobody vyhledávat, přijímat a sdělovat rovnocenně s ostatními osobami informace a myšlenky všeho druhu, mimo jiné i prostřednictvím všech forem komunikace jejich volby, a které omezují jejich právo na vzdělání a možnost provádět výzkum,

zdůrazňujíce, jaký význam má ochrana autorského práva jako pobídka k inovacím a odměna za literární a umělecké výtvory, jakož i zlepšení příležitostí pro každého, včetně osob se zrakovým postižením nebo jinými poruchami čtení, pro účast na kulturním životě společnosti, pro možnost mít radost z umění a podíl na vědeckém pokroku a jeho výhodách,

majíce na vědomí překážky, které osobám se zrakovým postižením nebo s jinými poruchami čtení ztěžují přístup k publikovaným dílům v souvislosti s docílením rovných příležitostí, a nutnost zvýšit počet děl v přístupném formátu a zlepšit rozšíření těchto děl,

zohledňujíce, že většina osob se zrakovým postižením nebo jinými poruchami čtení žije v rozvojových a nejméně rozvinutých zemích,

uznávajíce, že i přes rozdíly ve vnitrostátních právních předpisech týkajících se autorského práva je možné prostřednictvím zlepšeného právního rámce na mezinárodní úrovni posílit pozitivní vliv nových informačních a komunikačních technologií na život osob se zrakovým postižením nebo jinými poruchami čtení,

uznávajíce, že mnoho členských států sice ve svých vnitrostátních právních předpisech o autorských právech stanovilo omezení a výjimky ve prospěch osob se zrakovým postižením nebo jinými poruchami čtení, přesto však stále ještě existuje nedostatek kopií v přístupném formátu pro tyto osoby, a že je zapotřebí značných zdrojů, aby se tato díla dotčeným osobám zpřístupnila, přičemž nedostatek možností pro přeshraniční výměnu kopií v přístupném formátu jejich dostupnost dvojnásobně ztěžuje,

uznávajíce jak význam úlohy nositelů práv při zpřístupňování jejich děl osobám se zrakovým postižením nebo jinými poruchami čtení, tak význam vhodných omezení a výjimek pro zpřístupnění děl těmto osobám, zejména v případě, kdy trh není schopen takový přístup poskytnout,

uznávajíce nutnost zachovat rovnováhu mezi účinnou ochranou autorských práv a zájmem širší veřejnosti, zejména na vzdělávání, vědeckém výzkumu a na přístupu k informacím, a skutečnost, že tato rovnováha musí ve prospěch osob se zrakovým postižením nebo nebo jinými poruchami čtení usnadnit účinný a včasný přístup k dílům,

potvrzujíce závazky smluvních stran, které vyplývají ze stávajících mezinárodních smluv o ochraně autorských práv, a význam a flexibilitu třístupňového testu pro omezení a výjimky stanovené v čl. 9 odst. 2 Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl a v jiných mezinárodních dokumentech,

připomínajíce význam doporučení k rozvojovému programu, která byla přijata na valném shromáždění Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) v roce 2007 a jejichž cílem je zajistit, aby otázky rozvoje tvořily nedílnou součást práce této organizace,

uznávajíce význam mezinárodního systému autorských práv a přejíce si harmonizovat omezení a výjimky s cílem usnadnit osobám se zrakovým postižením nebo jinými poruchami čtení přístup k těmto dílům a jejich používání,

se dohodly takto:

Článek 1 – Vztah k jiným úmluvám a smlouvám

Žádné ustanovení této smlouvy neruší závazky, které smluvní strany přijaly navzájem podle veškerých jiných smluv, ani se nedotýká žádných práv, které mají smluvní strany podle veškerých jiných smluv.

Článek 2 – Definice

Pro účely této smlouvy:

a)           „díly“ se rozumí literární a umělecká díla ve smyslu čl. 2 odst. 1 Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl ve formě textu, písemných děl a/nebo souvisejících ilustrací, ať již byly publikované nebo jinak sdělené veřejnosti v jakýchkoli médiu[1];

b)           „kopií v přístupném formátu“ se rozumí kopie díla, která byla zhotovená odlišným způsobem nebo v odlišné formě a která umožňuje dotčené osobě přístup k dílu, přičemž tento přístup je pro danou osobu stejně možný a pohodlný jako pro osoby bez zrakového postižení nebo jiných poruch čtení. Kopie v přístupném formátu smějí používat výhradně dotčené osoby a musí být dodržena nedotknutelnost originálu, přičemž se řádně zohlední změny, které jsou nutné pro zpřístupnění díla v odlišném formátu, jakož i potřeby dotčených osob spojené s dostupností;

c)           „schváleným subjektem“ se rozumí subjekt, který byl vládou schválen nebo uznán, aby na neziskovém základě poskytoval dotčeným osobám vzdělávání, instruktážní výuku, adaptivní četbu nebo přístup k informacím. Patří k nimi i vládní instituce nebo neziskové organizace, které stejné služby poskytují dotčeným osobám jako jednu ze svých hlavních činností nebo institucionálních povinností[2].

            Schválený subjekt stanoví své vlastní postupy a řídí se jimi:

i)       aby se zajistilo, že osoby, kterým poskytuje služby, jsou dotčené osoby;

ii)      aby se šíření a zpřístupnění kopií v přístupném formátu omezilo pouze na dotčené osoby a/nebo schválené subjekty;

iii)     aby se zabránilo reprodukci, šíření a zpřístupňování nedovolených kopií a

iv)     aby se s těmito kopiemi vždy řádně zacházelo a vedly se o tom příslušné záznamy a aby se zároveň ochránilo soukromí dotčených osob v souladu s článkem 8.

Článek 3 – Dotčené osoby

Dotčenou osobou je osoba, která:

a)           je nevidomá;

b)           má zrakové postižení nebo poruchy vnímání či čtení, které není možné zlepšit tak, aby její zrak v zásadě začal fungovat jako u osoby, která takové zrakové postižení nebo poruchu nemá, a která tedy není schopná číst tištěná díla v zásadě stejně pohodlně jako osoba bez postižení či poruchy nebo[3];

c)           není kvůli fyzickému postižení jinak schopná držet knihu či s ní manipulovat nebo zaměřit zrak či hýbat očima tak, aby to bylo běžně dostatečné pro čtení;

bez ohledu na jakékoli další postižení.

Článek 4 – Omezení a výjimky stanovené ve vnitrostátních právních předpisech týkající se kopií v přístupném formátu

1.         a)         Smluvní strany stanoví ve svých vnitrostátních právních předpisech o autorských právech omezení či výjimku z práva na rozmnožování, práva na rozšiřování a práva zpřístupnění veřejnosti, jak stanoví smlouva WIPO o právu autorském (smlouva WCT), s cílem usnadnit dotčeným osobám dostupnost kopií děl v přístupném formátu. Toto omezení nebo výjimka stanovené ve vnitrostátních právních předpisech by měly umožňovat změny, které jsou nutné pro zpřístupnění díla v odlišném formátu.

b)       Smluvní strany mohou rovněž stanovit omezení nebo výjimku z práva na veřejné provozování a provádění, aby se pro dotčené osoby usnadnil přístup k dílům.

2.         Smluvní strana může splnit požadavky čl. 4 odst. 1 ohledně všech práv, která jsou v něm uvedena, tím, že ve svých vnitrostátních právních předpisech o autorském právu stanoví omezení nebo výjimku, podle které platí:

a)           Schváleným subjektům musí být povoleno, bez souhlasu nositele autorských práv, vyrábět kopii díla v přístupném formátu, získat kopii v přístupném formátu od jiného schváleného subjektu a poskytovat tyto kopie dotčeným osobám jakoukoli formou, včetně nekomerční výpůjčky či cestou elektronické komunikace po drátě nebo bezdrátově, a podniknout jakékoli dočasné kroky k dosažení těchto cílů, pokud jsou splněny všechny následující podmínky:

i)       schválený subjekt, který chce vykonávat uvedené činnosti, má k danému dílu nebo kopii tohoto díla přístup ze zákona;

ii)      dílo bylo konvertováno do kopie v přístupném formátu, což může znamenat, že budou použity prostředky k transformaci informací do přístupného formátu, avšak neznamená to žádné jiné změny, kromě těch, které je třeba provést, aby bylo dílo zpřístupněno dotčené osobě;

iii)     tyto kopie v přístupném formátu se poskytují pouze pro použití dotčenými osobami a

iv)     tyto činnosti se provádějí na neziskovém základě;

a

(b)          dotčená osoba nebo osoba, která jedná jejím jménem, včetně hlavního opatrovníka či pečovatele, může vyrábět kopii v přístupném formátu pro osobní potřebu dotčené osoby nebo může jinak pomáhat dotčené osobě vytvářet a používat kopie v přístupném formátu, pokud má dotčená osoba k danému dílu či kopii daného díla přístup ze zákona.

3.         Smluvní strana může splnit požadavky čl. 4 odst. 1 tím, že ve svých vnitrostátních právních předpisech o autorském právu stanoví další omezení nebo výjimky podle článků 10 a 11[4].

4.         Smluvní strany mohou omezit omezení nebo výjimky podle tohoto článku na díla, která dotčené osoby nemohou na trhu komerčně získat v konkrétním přístupném formátu za přiměřených podmínek. Každá smluvní strana, která této možnosti využije, to prohlásí v oznámení, které bude uloženo u generálního ředitele WIPO v době ratifikace této smlouvy, při jejím přijetí nebo v okamžiku přistoupení k této smlouvě či kdykoli jindy poté[5].

5.         Je na vnitrostátních právních předpisech, aby určily, zda omezení nebo výjimky podle tohoto článku budou předmětem odměňování.

Článek 5 – Přeshraniční výměna kopií v přístupném formátu

1.         Pokud byla kopie v přístupném formátu vyrobena podle ustanovení o omezení nebo výjimce nebo ze zákona, smluvní strany stanoví, že tuto kopii v přístupném formátu může schválený subjekt šířit nebo zpřístupnit dotčené osobě nebo schválenému subjektu jiné smluvní strany[6].

2.         Smluvní strana může splnit požadavky čl. 5 odst. 1 tím, že ve svých vnitrostátních právních předpisech o autorském právu stanoví omezení nebo výjimku, podle které platí:

a)           schváleným subjektům je povoleno, bez souhlasu nositele autorských práv, šířit či zpřístupnit schválenému subjektu jiné smluvní strany kopie v přístupném formátu pro výhradní použití dotčené osoby a

b)           schváleným subjektům je povoleno, bez souhlasu nositele autorských práv a podle čl. 2 písm. c), šířit nebo zpřístupnit kopie v přístupném formátu dotčené osobě jiné smluvní strany;

za předpokladu, že před tím, než byly kopie šířeny či zpřístupněny, původní schválený subjekt nevěděl nebo neměl dostatečné důvody k tomu domnívat se, že kopii v přístupném formátu použijí jiné než dotčené osoby[7].

3.         Smluvní strana může splnit požadavky čl. 5 odst. 1 tím, že ve svých vnitrostátních právních předpisech o autorském právu stanoví další omezení nebo výjimky podle čl. 5 odst. 4 a článků 10 a 11.

4.         a)         Obdrží-li schválený subjekt smluvní strany kopie v přístupném formátu podle čl. 5 odst. 1 a nemá-li tato smluvní strana povinnosti podle článku 9 Bernské úmluvy, zajistí v souladu s právním systémem své země a se svými postupy, aby byly kopie v přístupném formátu rozmnožovány, šířeny či zpřístupňovány pouze ve prospěch dotčených osob v rámci jurisdikce této smluvní strany.

b)       Šíření a zpřístupňování kopií v přístupném formátu schváleným subjektem podle čl. 5 odst. 1 probíhá pouze v rámci této jurisdikce, ledaže je smluvní strana smluvní stranou smlouvy WIPO o právu autorském nebo jinak při provádění této smlouvy omezuje omezení a výjimky z práva na rozšiřování a práva na zpřístupňování veřejnosti na určité zvláštní případy, které nejsou v rozporu s obvyklým využíváním díla ani nezpůsobují neospravedlnitelnou újmu oprávněným zájmům nositele autorských práv[8][9].

c)       Žádné ustanovení tohoto článku se nedotýká určení toho, co se rozumí aktem šíření nebo aktem zpřístupnění veřejnosti.

5.         Žádné ustanovení této smlouvy se nepoužije pro řešení otázky vyčerpání práv.

Článek 6 – Dovoz kopií v přístupném formátu

V míře, v které vnitrostátní právo smluvní strany dotčené osobě, osobě, která jedná jejím jménem, nebo schválenému subjektu dovoluje pořizovat kopie díla v přístupném formátu, jim vnitrostátní právo smluvní strany rovněž dovolí dovážet ve prospěch dotčených osob kopie v přístupném formátu, a to bez souhlasu nositele autorských práv[10].

Článek 7 – Závazky týkající se technických opatření

Smluvní strany případně přijmou vhodná opatření, kterými zajistí, aby při zajišťování odpovídající právní ochrany a účinných právních prostředků proti obcházení účinných technologických opatření tato právní ochrana nebránila dotčeným osobám využívat omezení a výjimky stanovené ve smlouvě[11].

Článek 8 – Ochrana soukromí

Při provádění omezení a výjimek stanovených v této smlouvě se smluvní strany snaží chránit soukromí dotčených osob ve stejné míře jako soukromí ostatních lidí.

Článek 9 – Spolupráce, jež usnadní přeshraniční výměnu

1.         Smluvní strany se snaží podporovat přeshraniční výměnu kopií v přístupném formátu tím, že podpoří dobrovolné sdílení informací, aby se schválené subjekty mohly navzájem lépe kontaktovat. Mezinárodní kancelář WIPO zřídí pro tento účel kontaktní místo pro přístup k informacím.

2.         Smluvní strany se zavazují, že pomohou svým schváleným subjektům zapojeným do činností podle článku 5 zpřístupnit informace týkající se jejich postupů podle čl. 2 písm. c), a to jak prostřednictvím sdílení informací mezi schválenými subjekty, tak i prostřednictvím poskytování informací zúčastněným stranám a případně veřejnosti o svých politikách a postupech, včetně informací o přeshraniční výměně kopií v přístupném formátu.

3.         Mezinárodní kancelář WIPO se vyzývá, aby případně sdílela informace o fungování této smlouvy.

4.         Smluvní strany uznávají význam mezinárodní spolupráce a její podpory za účelem posílení úsilí členských států uskutečnit účel a cíle této smlouvy[12].

Článek 10 – Obecné zásady pro provádění

1.         Smluvní strany se zavazují, že přijmou opatření potřebná k zajištění provádění této smlouvy.

2.         Nic smluvním stranám nebrání v tom, aby samy určily vhodnou metodu provádění ustanovení této smlouvy v rámci svého právního systému a praxe[13].

3.         Smluvní strany mohou splnit svá práva a povinnosti vyplývající z této smlouvy tím, že stanoví omezení nebo výjimky konkrétně ve prospěch dotčených osob, stanoví další omezení nebo výjimky nebo kombinací těchto omezení nebo výjimek v rámci vlastního vnitrostátního právního systému a právní praxe. Tato opatření mohou zahrnovat soudní, správní nebo regulativní ustanovení ve prospěch dotčených osob, pokud jde o spravedlivé postupy, jednání nebo použití, s cílem uspokojit jejich potřeby v souladu s právy a povinnostmi smluvních stran podle Bernské úmluvy, jiných mezinárodních smluv a článku 11.

Článek 11 – Obecné povinnosti týkající se omezení a výjimek

Při přijímání opatření potřebných k zajištění použití této smlouvy může smluvní strana požívat práva a musí plnit povinnosti, které má tato smluvní strana podle Bernské úmluvy, Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví a smlouvy WIPO o právu autorském, včetně interpretačních dohod tak, aby:

a)           v souladu s čl. 9 odst. 2 Bernské úmluvy mohla smluvní strana povolit rozmnožování děl v určitých zvláštních případech, za předpokladu, že toto rozmnožování není v rozporu s obvyklým využíváním díla a nezpůsobuje neospravedlnitelnou újmu oprávněným zájmům nositele autorských práv;

b)           v souladu s článkem 13 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví mohla smluvní strana omezit omezení nebo výjimky z výlučného práva na určité zvláštní případy, které nejsou v rozporu s obvyklým využíváním díla a nezpůsobují neospravedlnitelnou újmu oprávněným zájmům nositele autorských práv;

c)           v souladu s čl. 10 odst. 1 smlouvy WIPO o právu autorském mohla smluvní strana stanovit omezení nebo výjimky z práv přiznaných autorům podle smlouvy WCT v určitých zvláštních případech, které nejsou v rozporu s obvyklým využíváním díla a nezpůsobují neospravedlnitelnou újmu oprávněným zájmům autora;

d)           v souladu s čl. 10 odst. 2 smlouvy WIPO o právu autorském mohla smluvní strana při uplatňování Bernské úmluvy omezit omezení nebo výjimky z práv na určité zvláštní případy, které nejsou v rozporu s obvyklým využíváním díla a nezpůsobují neospravedlnitelnou újmu oprávněným zájmům autora.

Článek 12 – Další omezení a výjimky

1.         Smluvní strany uznávají, že smluvní strana může ve svém vnitrostátním právu ve prospěch dotčených osob zavést i další omezení a výjimky související s autorským právem, které nejsou uvedeny v této smlouvě, a to s ohledem na ekonomickou situaci smluvní strany a její společenské a kulturní potřeby v souladu s mezinárodními právy a povinnostmi závaznými pro smluvní stranu a v případě, že se jedná o nejméně rozvinutou zemi, také s ohledem na její zvláštní potřeby, zejména její mezinárodní práva, povinnosti a související flexibilitu.

2.         Ustanoveními této smlouvy nejsou dotčena jiná omezení a výjimky pro osoby se zdravotním postižením stanovená ve vnitrostátním právu.

Článek 13 – Shromáždění

1.         a)         Smluvní strany vytvoří shromáždění.

b)       Každou smluvní stranu zastupuje ve shromáždění jeden delegát, kterému mohou být nápomocni jeho zástupci, poradci a odborníci.

c)       Výdaje každé delegace hradí smluvní strana, která delegaci jmenovala. Shromáždění může požádat WIPO, aby poskytla finanční příspěvek k usnadnění účasti delegací smluvních stran, které jsou v souladu s ustálenou praxí Valného shromáždění Organizace spojených národů považovány za rozvojové země nebo které jsou zeměmi přecházejícími na tržní hospodářství.

2.         a)         Shromáždění projednává otázky, jež se týkají zachování a rozvoje této smlouvy, jakož i jejího uplatňování a fungování.

b)       Shromáždění vykonává funkci, která se mu přiznává podle článku 15, pokud jde o možné přistoupení některé z mezivládních organizací k této smlouvě.

c)       Shromáždění rozhoduje o svolání každé diplomatické konference k revizi této smlouvy a dává potřebné instrukce generálnímu řediteli WIPO ohledně přípravy takové diplomatické konference.

3.         a)         Každá smluvní strana, která je státem, má jeden hlas a hlasuje pouze svým jménem.

b)       Každá smluvní strana, která je mezivládní organizací, se může účastnit hlasování namísto svých členských států a má takový počet hlasů, který se rovná počtu jejích členských států, které jsou stranami této smlouvy. Žádná taková mezivládní organizace se neúčastní hlasování, vykonává-li některý z jejích členských států své hlasovací právo sám, a naopak.

4.         Shromáždění se schází na svolání generálního ředitele a, pokud nenastanou mimořádné okolnosti, v téže době a na stejném místě jako Valné shromáždění Světové organizace duševního vlastnictví.

5.         Shromáždění se snaží přijímat svá rozhodnutí na základě konsensu a stanoví svůj vlastní jednací řád obsahující i svolávání mimořádných zasedání, požadavky na kvórum, a, pokud není v této smlouvě stanoveno jinak, požadovanou většinu pro různé druhy rozhodnutí.

Článek 14 – Mezinárodní kancelář

Mezinárodní kancelář WIPO plní administrativní úkoly týkající se této smlouvy.

Článek 15 – Způsobilost stát se smluvní stranou

1.         Každý členský stát WIPO se může stát stranou této smlouvy.

2.         Shromáždění může rozhodnout, že povolí přistoupení k této smlouvě jakékoliv mezivládní organizaci, která prohlásí, že je k tomu příslušná, že má své vlastní zákonodárství zavazující všechny její členské státy v otázkách upravených touto smlouvou a že k tomu byla v souladu se svým vnitřním řádem řádně zmocněna, stala stranou této smlouvy.

3.         Evropská unie se může stát stranou této smlouvy poté, co učinila na diplomatické konferenci, která přijala tuto smlouvu, prohlášení uvedené v předchozím odstavci.

Článek 16 – Práva a povinnosti podle smlouvy

Pokud není výslovně v této smlouvě uvedeno jinak, požívá každá smluvní strana všechna práva a přejímá všechny povinnosti podle této smlouvy.

Článek 17 – Podpis smlouvy

Tato smlouva je otevřena k podpisu každé způsobilé straně na diplomatické konferenci v Marrákeši a poté po dobu jednoho roku od svého přijetí v sídle WIPO.

Článek 18 – Vstup smlouvy v platnost

Tato smlouva vstoupí v platnost tři měsíce poté, co 20 způsobilých stran uvedených v článku 15 uloží ratifikační listiny nebo listiny o přistoupení.

Článek 19 – Datum vstupu smlouvy v platnost pro smluvní stranu

Tato smlouva zavazuje:

a)           20 způsobilých stran uvedených v článku 18 ode dne, kdy tato smlouva vstoupila v platnost;

b)           každou další způsobilou stranu uvedenou v článku 15 po uplynutí tří měsíců ode dne, kdy uložila ratifikační listiny či listiny o přistoupení u generálního ředitele WIPO.

Článek 20 – Výpověď smlouvy

Tuto smlouvu může kterákoli smluvní strana vypovědět oznámením zaslaným generálnímu řediteli WIPO. Výpověď nabývá účinnosti jeden rok ode dne doručení tohoto oznámení generálnímu řediteli WIPO.

Článek 21 – Jazyky smlouvy

1.         Tato smlouva je podepsána v jediném originálu v anglickém, arabském, čínském, francouzském, ruském a španělském jazyce, přičemž všechna tato znění mají stejnou platnost.

2.         Úřední znění v jiném jazyce než v těch, jež jsou uvedeny v čl. 21 odst. 1, pořídí na žádost některé zúčastněné strany generální ředitel WIPO po konzultaci se všemi zúčastněnými stranami. Pro účely tohoto odstavce se „zúčastněnou stranou“ rozumí každý členský stát WIPO, jde-li o jeho úřední jazyk nebo jeden z jeho úředních jazyků, a Evropská unie, jakož i každá jiná mezivládní organizace, která se může stát stranou této smlouvy, jde-li o jeden z jejích úředních jazyků.

Článek 22 – Depozitář

Depozitářem této smlouvy je generální ředitel WIPO.

V Marrákeši dne 27. června 2013.

[1]               Dohodnuté prohlášení k čl. 2 písm. a): Pro účely této smlouvy se má se za to, že tato definice zahrnuje také díla v audio formě, jako jsou například audioknihy.

[2]               Dohodnuté prohlášení k čl. 2 písm. c): Pro účely této smlouvy se má za to, že k „subjektům uznaným vládou“ mohou patřit i subjekty, které od vlády získávají finanční podporu, aby na neziskovém základě poskytovaly dotčeným osobám vzdělávání, instruktážní výuku, adaptivní četbu nebo přístup k informacím.

[3]               Dohodnuté prohlášení k čl. 3 písm. b): Tím se v žádném případě nerozumí, že „není možné zlepšit“ vyžaduje použití všech možných diagnostických a léčebných postupů.

[4]               Dohodnuté prohlášení k čl. 4 odst. 3: Má se za to, že tento odstavec neomezuje ani nerozšiřuje rozsah působnosti omezení a výjimek povolených podle Bernské úmluvy, pokud jde o právo na překlad s ohledem na osoby se zrakovým postižením nebo jinými poruchami čtení.

[5]               Dohodnuté prohlášení k čl. 4 odst. 4: Má se za to, že požadavek ohledně komerční dostupnosti nemá žádný vliv na to, zda je omezení nebo výjimka podle tohoto článku v souladu s třístupňovým testem.

[6]               Dohodnuté prohlášení k čl. 5 odst. 1: Má se dále za to, že žádné ustanovení v této smlouvě neomezuje nebo nerozšiřuje oblast působnosti výlučných práv podle jakékoli jiné smlouvy.

[7]               Dohodnuté prohlášení k čl. 5 odst. 2: Má se za to, že pro schválený subjekt, který hodlá šířit nebo zpřístupnit kopie v přístupném formátu dotčené osobě, je přijatelné, aby uplatnil další opatření s cílem zajistit, že osoba, která má mít prospěch z jeho činnosti, je dotčená osoba a že se subjekt řídí vlastními postupy, jak je uvedeno v čl. 2 písm. c).

[8]               Dohodnuté prohlášení k čl. 5 odst. 4 písm. b): Má se dále za to, že žádné ustanovení v této smlouvě nevyžaduje nebo neznamená, že smluvní strana přijme nebo uplatní třístupňový test nad rámec svých povinností vyplývajících z této smlouvy nebo z jiných mezinárodních smluv.

[9]               Dohodnuté prohlášení k čl. 5 odst. 4 písm. b): Má se dále za to, že žádné ustanovení v této smlouvě neukládá smluvní straně povinnost ratifikovat smlouvu WCT nebo k ní přistoupit nebo splnit její ustanovení a že se žádné ustanovení v této smlouvě nedotýká jakýchkoli práv, omezení a výjimek obsažených ve smlouvě WCT.

[10]             Dohodnuté prohlášení k článku 6: Má se za to, že smluvní strany mají při provádění svých povinností podle článku 6 stejnou flexibilitu stanovenou v článku 4.

[11]             Dohodnuté prohlášení k článku 7: Má se za to, že se schválené subjekty v různých případech rozhodnout při pořizování, šíření a zpřístupňování kopií v přístupném formátu použít technologická opatření a že se žádné ustanovení v této smlouvě takových postupů nedotýká, pokud jsou v souladu s vnitrostátním právem.

[12]             Dohodnuté prohlášení k článku 9: Má se za to, že ustanovení článku 9 neznamenají, že se schválené subjekty musí povinně registrovat ani že se schválené subjekty musí účastnit činností podle této smlouvy; účelem článku je spíše stanovit možnost sdílení informací za účelem usnadnění přeshraniční výměny kopií v přístupném formátu.

[13]             Dohodnuté prohlášení k čl. 10 odst. 2: Má se za to, že pokud se dílo hodnotí jako dílo podle čl. 2 písm. a), včetně děl ve formě audio, omezení a výjimky stanovené v této smlouvě platí obdobně i pro související práva, a to v míře nezbytné k tomu, aby bylo možné pořizovat kopie v přístupném formátu, šířit je a zpřístupňovat dotčeným osobám.