Návrh SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o snížení národních emisí některých látek znečišťujících ovzduší a o změně směrnice 2003/35/ES /* COM/2013/0920 final - 2013/0443 (COD) */
DŮVODOVÁ ZPRÁVA 1. SOUVISLOSTI NÁVRHU Obecné souvislosti – odůvodnění a
cíle návrhu Směrnice Evropského parlamentu a Rady
2001/81/ES[1]
stanoví pro každý členský stát roční národní emisní stropy pro emise
oxidu siřičitého (SO2), oxidů dusíku (NOX), nemethanických
těkavých organických látek (NMVOC) a amoniaku (NH3), kterých
bylo zapotřebí dosáhnout do roku 2010. Cílem těchto stropů bylo
snížit znečištění ovzduší a jeho negativní dopad na zdraví
občanů a životní prostředí v celé Unii a rovněž splnit
Göteborský protokol[2]. Tyto požadavky je třeba přezkoumat a
upravit tak, aby řešily i zbývající velmi významná zdravotní rizika a
dopady na životní prostředí, jež ze znečištění ovzduší
v Unii pramení, a aby bylo možné sladit právní předpisy Unie
s novými mezinárodními závazky vyplývajícími z revize Göteborského
protokolu z roku 2012. Požadované snížení dopadů je stanoveno
v revidované tematické strategii o znečištění ovzduší[3], která upravuje
směřování k dlouhodobému cíli Unie dosáhnout takové úrovně
kvality ovzduší, která s sebou nenese významné dopady ani rizika, pokud
jde o zdraví lidí a životní prostředí. Tento návrh je z hlediska
dosažení takového snížení emisí jedním z hlavních legislativních
pilířů. Tento návrh stanoví další potřebná
snížení emisí a řeší i některé nedostatky v provádění rámce
Unie pro politiku ovzduší a předkládá řešení, jak lépe koordinovat
úsilí o snižování emisí a zlepšení kvality ovzduší,
zmírnění změny klimatu a ochranu biologické rozmanitosti. Vzhledem k povaze a rozsahu nezbytných
úprav směrnice 2001/81/ES a k potřebě posílit
soudržnost a srozumitelnost práva se přezkumem
směrnice 2001/81/ES došlo k závěru, že je vhodnější
směrnici zrušit a přijmout (tuto) novou směrnici. Soulad s ostatními politikami a cíli
Unie Cíle
této iniciativy jsou v souladu s cíli strategie Evropa 2020 pro
inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, které dále
posilují. Tyto cíle by měly podněcovat inovace, jež
přispějí k podpoře zeleného růstu a zachování
konkurenceschopnosti evropského hospodářství, a přitom napomoci
přechodu k nízkouhlíkovému hospodářství, a chránit tak evropský
přírodní kapitál a zhodnotit vedoucí pozice Evropy v oblasti rozvoje
nových zelených technologií[4].
V duchu inteligentnější regulace směřuje návrh ke
zjednodušení a zpřehlednění stávající politiky tak, aby se umožnilo
její lepší provádění[5].
Při zavádění opatření se pozornost věnuje tomu, aby byly ve
smyslu zásady „zelenou malým a středním podnikům“[6] chráněny zájmy
malých a středních podniků. Zajistila se soudržnost s úzce
souvisejícími oblastmi dopravy, průmyslu, zemědělství a
změny klimatu a účinného využívání zdrojů. 2. VÝSLEDKY KONZULTACÍ SE
ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI A POSOUZENÍ DOPADŮ Konzultace zúčastněných stran V procesu přezkumu se uplatnily
odborné zkušenosti nashromážděné za několik desetiletí, během
nichž se v rámci Unie i na mezinárodní úrovni prováděla posouzení
kvality ovzduší a probíhalo řízení a přezkum jeho kvality. Mezi
stranami, jež se konzultací zúčastnily, byly orgány členských
států příslušné pro provádění stávajícího rámce politiky na
všech úrovních řízení. V období od června 2011 do dubna 2013
proběhlo pět setkání zúčastněných stran, a to s cílem
zajistit transparentnost a poskytnout zúčastněným stranám příležitost
k připomínkám a podnětům. Všechny schůzky byly
přenášeny po internetu, aby byl okruh účastníků co nejširší.
Zároveň byly uspořádány dvě veřejné konzultace: první,
která se uskutečnila na konci roku 2011, se zaměřila na
přezkum silných a slabých stránek stávajícího rámce politiky pro kvalitu
ovzduší; druhá veřejná online konzultace všech zúčastněných
stran, jež proběhla počátkem roku 2013, se věnovala hlavním
možnostem politiky, jež se k řešení zbývajících problémů
v oblasti kvality ovzduší nabízejí[7].
V roce 2012 provedl Eurobarometr průzkum veřejného mínění
o otázkách znečištění ovzduší a dal k dispozici jeho
výsledky[8].
Komise a Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) rovněž
realizovaly pilotní projekt k problematice provádění politiky ochrany
ovzduší, jehož se zúčastnilo dvanáct měst z celé Unie a jehož
cílem bylo zhodnotit místní zkušenosti s prováděním rámce politiky
pro kvalitu ovzduší[9]. Výsledek posouzení dopadů Úplného souladu
s právními předpisy upravujícími kvalitu ovzduší lze dosáhnout
v krátkodobém až střednědobém horizontu, pokud se pozornost
soustředí na provedení stávající politiky a na opatření na úrovni
jednotlivých členských států. Je třeba revidovat směrnici
2001/81/ES tak, aby do ní byly promítnuty mezinárodní závazky Unie vyplývající
z Göteborského protokolu, které je třeba splnit do roku 2020,
přičemž ale v tomto časovém horizontu není vhodné
přistupovat k přísnějším omezením. Situace je jiná, pokud
jde o období do roku 2030. K řešení přetrvávajících
dopadů na zdraví a životní prostředí je zapotřebí podstatně
zásadnějších závazků ke snížení emisí. Co se týče výhledu do
roku 2030, je upřednostňovanou možností dosáhnout
v roce 2030 70 % maximálně proveditelného snížení
dopadů na zdraví, přičemž toto snížení bude dále optimalizováno
s cílem dále snížit eutrofizaci a znečištění ozonem. Tyto
závazky snížit emise nabízejí souvislou cestu k dosažení dlouhodobého cíle
Unie. Ze zavedení závazků na snížení emisí
do roku 2020 daných Göteborgským protokolem nevyplývají pro Unii žádné dodatečné výdaje nad rámec základního
scénáře. Nové závazky na snížení emisí do roku 2030 jsou navrženy tak, aby
byly do roku 2030 sníženy negativní dopady špatné kvality ovzduší, jak je
stanoveno ve sdělení Čisté ovzduší pro Evropu. Při posouzení
dopadů byl sestaven scénář s optimálním dosaženým snížením
znečištění a touto optimalizací se dospělo k národním
závazkům na snížení šesti hlavních znečišťujících látek.
Těmito sníženími se dosáhne úspory celkových externích nákladů na
znečištění ovzduší oproti základnímu scénáři, v němž tyto
náklady dosahují 212 miliard, (podle nejstřízlivějšího
ocenění) o 40 miliard EUR, a to mj. přímými
hospodářskými přínosy ve výši přes 2.8 miliardy EUR,
z nichž 1,85 miliardy EUR připadá na snížení ztrát v oblasti
produktivity práce, 600 milionů EUR na snížení výdajů na
zdravotní péči, 230 mil. EUR na snížení ztrát zemědělské
úrody a 120 milionů EUR na snížení škod na budovách.
Roční náklady na splnění těchto stropů dosahují
3,3 miliard EUR neboli zhruba jedné dvanáctiny výše externích úspor.
Při základním scénáři by se měla v roce
2030 zdravotní zátěž způsobená
znečištěním ovzduší snížit celkem o 40 % ve
srovnání s rokem 2005. Tento návrh přináší dalších 12%, kterými se docílí
celkového 52% snížení zdravotní zátěže ve srovnání s rokem 2005.
Eutrofizaci se díky navrhovaným opatřením podaří snížit o dalších 50
% nad základní scénář. Emisní
stropy pro methan v rámci systému národních emisních stropů Evropské
unie by mohly snížit emise nákladově efektivně, taková politika by
ovšem musela být v souladu s rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady
406/2009/ES[10].
Při velmi mírných správních nákladech (počáteční náklady
přibližně 8 milionů EUR a roční náklady asi
3,5 milionů EUR pro celou Unii) by bylo možné zařadit do
navrhovaných opatření ustanovení zaměřená na zlepšení správy a
sladění procesu monitorování a podávání zpráv s mezinárodními
závazky. 3. PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU Shrnutí navrhovaných opatření Tímto návrhem se ruší a nahrazuje stávající
systém Unie spočívající v národních stropech pro emise látek
znečišťujících ovzduší, které vymezuje směrnice 2001/81/ES.
Zajistí se tak, že národní emisní stropy pro SO2, NOX, NMVOC a NH3
stanovené směrnicí 2001/81/ES pro období od roku 2010 budou platit až do
roku 2020, přičemž se stanoví nové národní závazky ke snížení emisí
(„závazky ke snížení emisí“) SO2, NOX, NMVOC, NH3,
jemných částic (PM2,5) a methanu (CH4), které se
použijí od roku 2020, respektive 2030, stejně jako průběžné
úrovně emisí do roku 2025 použitelné pro tytéž znečišťující
látky. Níže se uvádějí konkrétní informace k
jednotlivým článkům a přílohám návrhu. Články 1, 2 a 3 vymezují předmět a rozsah tohoto návrhu a obsahují definice
klíčových pojmů, jež se v návrhu používají. Podle článku 4 ve spojení
s přílohou II musí členské státy omezit své roční
emise SO2, NOX, NMVOC, NH3, PM2,5 a CH4 tak, aby
splnily své závazky ke snížení emisí platné počínaje rokem 2020,
respektive 2030. Členské státy navíc musí v roce 2025 omezit své
roční emise těchto znečišťujících látek na úrovně
stanovené v základu lineární trajektorie omezení, kromě případu,
že by k tomu bylo nutno provést opatření, která s sebou nenesou
nepřiměřené náklady. Článek 4 stanoví, které zdroje emisí
by se neměly započítávat. Článek 5 dává
členským státům právo využít určitých možností flexibility,
pokud proti tomu nevznese Komise námitky: za určitých podmínek si mohou
započítat podíl snížení emisí NOX, SO2 a PM2,5
dosaženého v mezinárodním námořní dopravě, mohou své závazky ke
snížení emisí CH4 splnit společně a mohou také navrhnout
upravené emisní inventury v případě, že v důsledku
lepší metodiky inventury nebyly splněny závazky ke snížení emisí (s
výjimkou CH4). Článek 6
stanoví požadavek, aby členské státy přijaly, prováděly a
pravidelně aktualizovaly své národní programy omezování
znečištění ovzduší (NAPCP), kde se podrobně popisuje, jakým
způsobem své závazky ke snížení emisí splní. Národní programy omezování
znečištění ovzduší by měly obsahovat přinejmenším informace
uvedené v příloze III (část 2) a informace o snížení emisí
černého uhlíku, přičemž v souladu s ustanoveními přílohy
III (část 1) mohou ukládat zvláštní opatření k omezení emisí
PM2,5 a NH3 v odvětví zemědělství.
Národní programy omezování znečištění ovzduší musí být vytvořeny
s ohledem na celkový rámec politiky v oblasti kvality ovzduší a musí
zahrnovat informace o analýze, z níž se vychází při výběru
opatření. Členské státy musí ke svým národním programům
omezování znečištění ovzduší před dokončením uspořádat
veřejnou konzultaci. Za tímto účelem se článkem 16 mění
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES[11] tak, aby se vztahovala
i na národní programy omezování znečištění ovzduší. Článek 7 ve
spojení s přílohou I vyžaduje, aby členské státy
monitorovaly emise látek znečišťujících ovzduší, a aby přitom
v souladu s povinnostmi a pokyny přijatými na
základě Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší
přecházejícím hranice států, které jsou uvedeny a dále
upřesněny v příloze IV, zpracovaly a aktualizovaly
národní emisní inventury a prognózy, jež má doprovázet informativní zpráva o
inventuře. Členské státy, které využívají možností flexibility podle
článku 5, musí v rámci informativní zprávy o inventuře nebo
v samostatné zprávě uvést příslušné informace. Je-li to proveditelné, musí členské státy
podle článku 8 monitorovat nepříznivé dopady
znečištění ovzduší na vodní a suchozemské ekosystémy, a to za
podmínek uvedených v příloze V. Členské státy jsou
oprávněny využívat monitorovací systémy zřízené v rámci dalších
nástrojů Unie. Článek 9
stanoví požadavek, aby členské státy ve lhůtách stanovených v příloze I
předkládaly Komisi své národní programy omezování znečištění
ovzduší a jejich případné aktualizace a všechny informace
z monitorování zjištěné v souladu s články 7 a 8.
Komise ve spolupráci s Evropskou agenturou pro životní prostředí a
členskými státy pravidelně ověřuje přesnost a úplnost
údajů poskytovaných z národních emisních inventur. Článek 10
stanoví, že Komise každých pět let předloží zprávu o provádění
této směrnice, včetně použití čl. 4 odst. 2 vztahujícího se
na průběžné úrovně emisí stanovené pro rok 2025. Článek 11 prosazuje
aktivní a systematické šíření informací shromážděných a zpracovaných
podle tohoto návrhu elektronickou cestou, přičemž v této
souvislosti odkazuje na požadavky stanovené právními předpisy Unie, mj. ve
směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES[12]. Článek 12
prosazuje spolupráci Komise a členských států se třetími
zeměmi a příslušnými mezinárodními organizacemi na
intenzivnějším a lepším řešení problematiky emisí látek
znečišťujících ovzduší na celosvětové úrovni. Článek 13
stanoví podmínky postupu, který se použije podle čl. 6 odst. 7,
čl. 7 odst. 9 a čl. 8 odst. 3
k přizpůsobení příloh I, III (část 1), IV a V
vědeckému a technickému pokroku prostřednictvím aktů
v přenesené pravomoci. Článek 14 se
týká postupu projednání ve výborech, který Komise využije k přijetí
prováděcích předpisů podle čl. 5 odst. 6 a
čl. 6 odst. 9, přičemž stanoví, že se pro tyto
účely využije výbor zřízený podle článku 29 směrnice
2008/50/ES. Články 15, 17 a 19 obsahují ustanovení týkající se sankcí, jež lze za porušení vnitrostátních
předpisů přijatých podle tohoto návrhu uložit, dále pak vstupu
v platnost a provedení návrhu v právu členských států. Článek 18 se
týká zrušení směrnice 2001/81/ES, přičemž stanoví, že systémy
národních emisních stropů, které tato směrnice zavedla,
zůstávají v platnosti do 31. prosince 2019. Příloha VI
obsahuje srovnávací tabulku. Právní základ Vzhledem k tomu, že hlavním cílem
směrnice je ochrana životního prostředí v souladu
s čl. 191 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), je základem
tohoto návrhu čl. 192 odst. 1 SFEU. Zásady subsidiarity a proporcionality a
volba nástroje Pokud návrh nespadá do výlučné pravomoci
Unie, uplatní se zásada subsidiarity. Cílů návrhu nelze uspokojivě
dosáhnout na úrovni členských států. Řešení přetrvávajících
významných dopadů na kvalitu ovzduší v Unii nutně vyžaduje, aby
každý členský stát omezil emise znečišťujících látek,
přičemž nákladově efektivní skladbu objemů snížení
v rámci celé Evropy je možné koordinovat jen na úrovni Unie. Stanovené
závazky ke snížení emisí zohledňují nejen domácí dopady vnitrostátních
emisí, ale také jejich dopady, jež přecházejí hranice států. Postupem na úrovni Unie se podaří
dosáhnout cíle tohoto návrhu lépe. Směrnice 2001/81/ES stanoví cíle
v oblasti snížení emisí a minimální požadavky na jejich provádění,
přičemž ponechává na jednotlivých členských státech, aby si samy
stanovily optimální skladbu opatření, která k dosažení žádoucího
snížení emisí povedou. Tento návrh tuto zásadu zachovává, přičemž se
v něm dále harmonizují požadavky na národní programy a na
monitorování a podávání zpráv o emisích látek znečišťujících ovzduší,
a to s cílem dosáhnout nápravy nedostatků ve směrnici 2001/81/ES
a splnění mezinárodních závazků vyplývajících z Úmluvy o
dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států a
jejích protokolů. Ačkoliv návrh ukládá povinnost provádět
v odvětví zemědělství opatření k omezování emisí u
zdroje, členské státy mohou od provádění těchto opatření
upustit, pokud nejsou nezbytná z hlediska splnění příslušného
závazku ke snížení emisí. Tento návrh je proto v souladu se zásadou
subsidiarity. Zvoleným právním nástrojem je směrnice:
návrh stanoví obecné cíle a povinnosti, přičemž ponechává
členským státům dostatečnou flexibilitu, pokud jde o výběr
opatření k dosažení souladu a jejich konkrétní provádění. Návrh je
tedy v souladu se zásadou proporcionality. 4. ROZPOČTOVÉ
DŮSLEDKY Směrnice se bude provádět s využitím
stávajícího rozpočtu a nebude mít vliv na víceletý finanční rámec. 5. NEPOVINNÉ PRVKY Informativní dokumenty Komise má za to, že je v
zájmu zlepšení kvality informací k provedení směrnice nezbytné poskytnout
informativní dokumenty, a to z těchto důvodů. K dosažení cílů směrnice (tj.
ochrany lidského zdraví a životního prostředí) je nezbytně nutné její
úplné a správné provedení. Vzhledem k tomu, že některé členské státy
již emise látek znečišťujících ovzduší regulují, nebude
zřejmě směrnice provedena jedním právním předpisem, ale
různými novelami či novými návrhy týkajícími se relevantních oblastí.
Provádění směrnice je navíc často velmi decentralizované,
protože za její uplatňování, a v některých členských státech i
za její provedení, jsou odpovědné regionální a místní orgány. Výše uvedené faktory pravděpodobně
zvyšují nebezpečí nesprávného provedení směrnice ve vnitrostátním
právu a jejího uplatňování, a ztěžují tak Komisi plnění úkolu
sledovat uplatňování právních předpisů EU. Pro zajištění
souladu vnitrostátních právních předpisů s ustanoveními směrnice
jsou zásadní jasné informace o jejím provedení. Povinnost
poskytnout informativní dokumenty s sebou může nést dodatečnou
administrativní zátěž pro ty členské státy, které takto obvykle
nepostupují. Případná další administrativní zátěž je nicméně
úměrná sledovanému cíli, tedy zajištění účinného provedení a
naplnění cílů této směrnice. Vzhledem
k výše uvedeným skutečnostem je třeba vyzvat členské státy,
aby k oznámení svých prováděcích opatření přiložily jeden
nebo více dokumentů, v nichž vysvětlí vztah mezi ustanoveními
směrnice a odpovídajícími částmi nástrojů k provedení ve
vnitrostátním právu. 2013/0443 (COD) Návrh SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A
RADY o snížení národních emisí některých
látek znečišťujících ovzduší a o změně směrnice 2003/35/ES (Text s významem pro EHP) EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ
UNIE, s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské
unie, a zejména na čl. 192 odst. 1 této smlouvy, s ohledem na návrh Evropské komise, po postoupení návrhu legislativního aktu
vnitrostátním parlamentům, s ohledem na stanovisko Evropského
hospodářského a sociálního výboru[13],
s ohledem na stanovisko Výboru
regionů[14],
v souladu s řádným
legislativním postupem, vzhledem k těmto důvodům: (1) Za posledních 20 let se
podařilo v Unii dosáhnout na poli antropogenních emisí do ovzduší a
v oblasti kvality ovzduší značného pokroku, a to díky politice Unie
v této oblasti včetně sdělení Komise „Tematická strategie o
znečišťování ovzduší“ (TSAP) z roku 2005[15]. Pro tento pokrok
měla zásadní význam směrnice Evropského parlamentu a Rady
č. 2001/81/ES[16],
která pro období od roku 2010 stanovila členským státům stropy
celkových ročních emisí oxidu siřičitého (SO2),
oxidů dusíku (NOX), amoniaku (NH3) a nemethanických těkavých organických
látek (NMVOC). Mezi lety 1990–2010 díky tomu došlo ke snížení emisí SO2
o 82 %, emisí NOX o 47 %, emisí NMVOC o 56 % a emisí NH3 o
28 %. Program „Čistý vzduch pro Evropu“ („revidovaná TSAP“)[17] nicméně uvádí, že
v oblasti životního prostředí a zdraví lidí stále přetrvávají
významné nepříznivé dopady a rizika. (2) Sedmý akční program pro
životní prostředí[18]
potvrzuje dlouhodobý cíl politiky Unie v oblasti ovzduší dosáhnout
takových úrovní kvality, které nemají výrazné nepříznivé dopady na lidské
zdraví a životní prostředí ani nepředstavují riziko pro lidské zdraví
a životní prostředí, a vyzývá za tímto účelem k dosažení úplného
souladu se stávajícími právními předpisy Unie v oblasti kvality
ovzduší, ke stanovení strategických cílů a opatření na období po roce
2020, ke zvýšenému úsilí v oblastech, kde jsou obyvatelé a ekosystémy
vystaveni vysokým úrovním látek znečišťujících ovzduší a
k posílení synergie mezi právními předpisy v oblasti kvality
ovzduší a politickými cíli, jež si Unie stanovila zejména v oblasti
změny klimatu a biologické rozmanitosti. (3) Revidovaná TSAP stanoví nové
strategické cíle na období do roku 2030 se záměrem více se
přiblížit k dlouhodobému cíli Unie. (4) Členské státy a Unie
jsou smluvními stranami Úmluvy Evropské hospodářské komise OSN (EHK OSN) o
dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států
z roku 1979[19]
a dále několika jejích protokolů včetně Göteborského
protokolu o snížení acidifikace, eutrofizace a přízemního ozonu
z roku 1999. (5) Revidovaný Göteborský
protokol, který Rada přijala rozhodnutím č. [xxxx/xxxx/EU][20], stanoví pro období od
roku 2020 pro všechny smluvní strany nové závazky ke snížení emisí SO2,
NOX, NH3, NMVOC a jemných částic (PM2,5),
přičemž se za výchozí považuje rok 2005, dále přitom podporuje
snižování emisí černého uhlíku a vyzývá ke shromažďování a uchovávání
informací o nepříznivých účincích koncentrací a depozic látek
znečišťujících ovzduší na lidské zdraví a životní prostředí a
k účasti na programech orientovaných na účinky v rámci
Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států. (6) Systém národních emisních
stropů zavedený směrnicí 2001/81/ES by tedy měl být revidován a
uveden do souladu s mezinárodními závazky Unie a jednotlivých
členských států. (7) Členské státy by
měly tuto směrnici provést tak, aby účinně
přispěla k dosažení dlouhodobého cíle Unie v oblasti
kvality ovzduší, jenž je také podložen pokyny Světové zdravotnické
organizace, a cílů Unie v oblasti biologické rozmanitosti a ochrany
ekosystému, a snížit na jejím základě úrovně
znečištění ovzduší a depozice způsobující acidifikaci,
eutrofizaci a tvorbu přízemního ozonu pod kritické zátěže a
úrovně, které stanoví Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší
přecházejícím hranice států. (8) Tato směrnice by
rovněž měla přispět k dosažení cílů
v oblasti kvality ovzduší stanovených v právních předpisech Unie
a ke zmírnění dopadů změny klimatu prostřednictvím snížení
emisí znečišťujících látek s krátkou životností
ovlivňujících klima a rovněž k celosvětovému zlepšení
kvality ovzduší. (9) Členské státy by
měly splnit závazky ke snížení emisí do roku 2020 a 2030. Aby byl
zajištěn prokazatelný pokrok směrem k závazkům pro rok
2030, měly by členské státy dosáhnout průběžného závazku
pro rok 2025, které jsou stanoveny na základě lineární trajektorie mezi
úrovněmi jejich emisí pro rok 2020 úrovněmi definovanými podle
závazků na snížení emisí pro rok 2030, kromě případu, že by
vznikly nepřiměřené náklady. Pokud emise do roku 2025 takto
sníženy být nemohou, měly by členské státy podat vysvětlení ve
zprávě podávané v souladu s touto směrnicí. (10) Některé členské
státy si v souladu s Úmluvou o dálkovém znečišťování
ovzduší přecházejícím hranice států zvolily možnost stanovit emisní
stropy v odvětví dopravy na základě spotřebovaného paliva.
Důsledkem byla nedostatečná soudržnost těchto stropů
s celkovou spotřebou energie a příslušnými statistikami
v těchto státech i v Unii jako celku. S cílem zaručit
společný a soudržný základ pro všechny členské státy i pro Unii jako
celek proto tato směrnice stanoví požadavky na podávání zpráv a závazky ke
snížení emisí na základě vnitrostátní spotřeby energie a prodaného
paliva, což zajistí lepší soudržnost s právními předpisy Unie
v oblasti změny klimatu a energetiky. (11) Aby se podpořilo
plnění národních závazků ke snížení emisí a průběžných
úrovní emisí nákladově efektivním způsobem, měly by mít
členské státy oprávnění započítat snížení emisí
z mezinárodní námořní dopravy, pokud je úroveň emisí
z tohoto odvětví nižší než úroveň emisí při splnění
norem daných právními předpisy Unie, a to i pokud jde o mezní hodnoty
pro obsah síry v palivu, které stanoví směrnice Rady 1999/32/ES[21]. Členské státy by
rovněž měly mít možnost splnit své závazky a průběžné
úrovně emisí methanu (CH4) společně a využít
k tomu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES[22]. Členské státy by
mohly za účelem kontroly plnění vlastních národních emisních
stropů, závazků ke snížení emisí a průběžných úrovní emisí
upravovat své národní emisní inventury s ohledem na pokročilejší
vědecké poznatky a metodiky v oblasti emisí. Komise by mohla proti
využití kterékoliv z těchto možností flexibility členským státem
vznést námitku v případě, kdy by nebyly splněny podmínky
stanovené v této směrnici. (12) Členské státy by
měly přijmout a provádět svůj národní program omezování
znečištění ovzduší s cílem splnit příslušné požadavky na
snížení emisí a průběžné úrovně emisí a účinně
přispívat k dosažení cílů Unie v oblasti kvality ovzduší. V
tomto směru by členské státy měly zohlednit potřebu snížit
emise v zónách a aglomeracích s nadměrnými koncentracemi látek
znečišťujících ovzduší a/nebo v těch zónách a aglomeracích,
které významně přispívají ke znečištění ovzduší
v jiných zónách a aglomeracích, a to i v sousedních zemích. Národní
programy omezování znečištění ovzduší by v této souvislosti
měly přispívat k úspěšnému provádění plánů
kvality ovzduší stanovených v článku 23 směrnice Evropského
parlamentu a Rady č. 2008/50/ES[23]. (13) Národní programy omezování
znečištění ovzduší by měly zahrnovat opatření, která lze
uplatnit v odvětví zemědělství, aby se snížily emise NH3
a PM2,5 do ovzduší z hlavních zdrojů emisí. Členské
státy by měly mít vzhledem ke specifickým vnitrostátním okolnostem právo
provádět i jiná opatření, než stanoví tato směrnice, pokud budou
tato opatření mít na životní prostředí rovnocenný vliv. (14) Národní program omezování
znečištění ovzduší včetně analýzy, na jejímž základě
proběhne vymezení příslušných politik a opatření, by se měl
pravidelně aktualizovat. (15) V zájmu vytváření
programů omezování znečištění ovzduší a jejich případných
významných aktualizací, které vycházejí z dostatečného množství
spolehlivých informací, by měly členské státy tyto programy a
změny v situaci, kdy jsou ještě všechny možnosti týkající se
politik a opatření otevřené, podrobit veřejným konzultacím a
konzultacím s příslušnými orgány na všech úrovních. Členské
státy by se měly zapojit do přeshraničních konzultací, pokud by
provádění jejich programu mohlo mít vliv na kvalitu ovzduší v jiné
zemi, a to v souladu s požadavky stanovenými v právních
předpisech Unie i v mezinárodních právních předpisech, mj.
v Úmluvě OSN o posuzování vlivů na životní prostředí
překračujících hranice států (Espoo, 1991) a jejím Protokolu o
strategickém posuzování vlivů na životní prostředí (Kyjev, 2003),
který schválila Rada[24]. (16) Členské státy by
měly u všech znečišťujících látek, kterými se zabývá tato
směrnice, zavést emisní inventury, prognózy a informativní zprávy o
inventurách a předkládat je, což by mělo následně Unii umožnit,
aby splnila své povinnosti týkající se podávání zpráv v rámci Úmluvy o dálkovém
znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států
a jejích protokolů. (17) V zájmu zachování celkové
konzistence v rámci Unie jako celku by měly členské státy
zajistit, aby podávání zpráv Komisi o jejich národních emisních inventurách,
prognózách a informacích o inventurách bylo plně v souladu
s podáváním zpráv v rámci Úmluvy o dálkovém znečišťování
ovzduší přecházejícím hranice států. (18) Za účelem posouzení
účinnosti národních závazků ke snížení emisí daných touto
směrnicí by měly členské státy v souladu
s mezinárodně uznávanými pokyny v případech, kdy je to
možné, rovněž monitorovat účinky snížení emisí na základě
těchto závazků v suchozemských i vodních ekosystémech a podávat
o těchto účincích zprávy. (19) Členské státy by
měly v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a
Rady 2003/4/ES[25]
zajistit aktivní a systematické šíření informací elektronickými
prostředky. (20) Je nezbytné změnit
směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES[26] tak, aby byl
zajištěn soulad této směrnice s Aarhuskou úmluvou o
přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a
přístupu k právní ochraně v záležitostech životního
prostředí z roku 1998. (21) Aby bylo možné zohlednit
technický vývoj, měla by být na Komisi přenesena pravomoc
přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské
unie k úpravě pokynů k podávání zpráv stanovených
v příloze I a dále v části 1 přílohy III
a v přílohách IV a V, a to s cílem přizpůsobit je
technickému vývoji. Je obzvláště důležité,
aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace,
a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů
v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly
příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným
způsobem Evropskému parlamentu a Radě. (22) V zájmu zajištění
shodných podmínek pro provádění této směrnice by měly být
prováděcí pravomoci svěřeny Komisi. Tyto pravomoci by se
měly vykonávat v souladu s nařízením Evropského parlamentu
a Rady (EU) č. 182/2011[27]. (23) Členské státy by
měly stanovit pravidla pro ukládání sankcí za porušení vnitrostátních
předpisů přijatých na základě této směrnice
a zajistit jejich uplatňování. Tyto sankce by měly být
účinné, přiměřené a odrazující. (24) S ohledem na povahu a
rozsah úprav, které je třeba ve směrnici 2001/81/ES provést, by
měla být tato směrnice nahrazena, aby se zvýšila právní jistota,
srozumitelnost, transparentnost a zjednodušily právní předpisy.
K zajištění kontinuity v oblasti zlepšování kvality ovzduší by
měly členské státy plnit národní emisní stropy stanovené ve
směrnici 2001/81/ES, dokud v roce 2020 nevstoupí v platnost nové
národní závazky ke snížení emisí stanovené touto směrnicí. (25) Jelikož cíle této
směrnice, totiž zajištění vysoké úrovně ochrany lidského zdraví
a životního prostředí, nemůže být uspokojivě dosaženo na
úrovni členských států, a může jej být s ohledem na
přeshraniční povahu znečištění ovzduší spíše dosaženo
na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu
se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy
o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou
v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec
toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle. (26) Členské státy se
v souladu se Společným politickým prohlášením členských
států a Komise o informativních dokumentech ze dne 28. září 2011[28] zavázaly, že
v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních
přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o
jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými
složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních
nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve
vnitrostátním právu. V případě této směrnice považuje
zákonodárce předložení těchto dokumentů za odůvodněné,
PŘIJALY TUTO SMĚRNICI: Článek 1 Předmět Tato směrnice zavádí pro členské
státy mezní hodnoty emisí znečišťujících látek způsobujících
acidifikaci a eutrofizaci, prekurzorů ozonu, primárních částic a
prekurzorů sekundárních částic a dalších látek
znečišťujících ovzduší a požaduje vytvoření, přijetí a
provádění národních programů omezování znečištění ovzduší,
jakož i monitorování emisí znečišťujících látek a jejich dopadů
a podávání zpráv o nich. Článek 2 Oblast působnosti Tato směrnice se vztahuje na emise
znečišťujících látek uvedených v příloze I ze všech
zdrojů, jež se nacházejí na území členských států, v jejich
výlučných ekonomických zónách a kontrolních zónách znečištění. Článek 3 Definice Pro účely této směrnice se rozumí: 1. „emisí“ uvolňování látky
z bodového nebo difuzního zdroje do ovzduší; 2. „prekurzory ozonu“ oxidy
dusíku, nemethanické těkavé organické sloučeniny, methan a oxid
uhelnatý; 3. „cíli v oblasti kvality
ovzduší“ mezní hodnoty a maximální expoziční koncentrace pro kvalitu
ovzduší, jak stanoví směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES a
2004/107/ES[29]; 4. „oxidy dusíku“ a „NOx“
oxid dusnatý a oxid dusičitý vyjádřené jako oxid dusičitý; 5. „nemethanickými těkavými
organickými sloučeninami“ (NMVOC) všechny nemethanické organické
sloučeniny, jež vznikají lidskou činností a jsou schopné reakcemi
s oxidy dusíku za přítomnosti slunečního světla tvořit
fotochemické oxidanty; 6. „PM2,5“
částice, které projdou velikostně selektivním vstupním filtrem definovaným
v referenční metodě odběru vzorků
a měření PM2,5 EN 14907, vykazujícím při
aerodynamickém průměru 2,5 μm odlučovací účinnost 50
%; 7. „národním závazkem ke snížení
emisí“ snížení emisí určité látky vyjádřené jako procentní podíl
snížení emisí daný celkovým množstvím emisí v průběhu výchozího
roku (2005) a celkovým množstvím emisí v průběhu cílového
kalendářního roku, přičemž tato množství členské státy
nesmí překročit; 8. „přistávacím a vzletovým
cyklem“ cyklus zahrnující pojíždění na dráhu a pojíždění
z dráhy, vzlet, stoupání po vzletu, přibližování, přistání a
všechny ostatní činnosti letadla, které probíhají ve výšce nižší než 3000
stop; 9. „mezinárodní námořní
dopravou“ vykonávání plaveb na moři a v pobřežních vodách
plavidly plujícími pod jakoukoliv vlajkou, jež vyplouvají z území jedné
země a připlouvají na území jiné země, a to s výjimkou
rybářských plavidel; 10. „kontrolní oblastí emisí“
zvláštní oblast stanovená v souladu s přílohou VI
Mezinárodní úmluvy o zabránění znečišťování z lodí (MARPOL); 11. „kontrolní zónou
znečištění“ mořská oblast, která nesahá dále než 200
námořních mil od základních linií, od nichž se měří rozsah
teritoriálních vod, a kterou stanoví členský stát s cílem zabránit,
snížit a kontrolovat znečišťování z plavidel v souladu
s obecně přijatými mezinárodním normami a standardy; 12. „černým uhlíkem“
částice obsahující uhlík pohlcující světlo. Článek 4 Národní závazky ke snížení emisí 1. Členské státy omezí své
roční antropogenní emise oxidu siřičitého (SO2),
oxidů dusíku (NOX), nemethanických těkavých organických látek (NMVOC), amoniaku (NH3),
částic (PM2,5) a methanu (CH4) přinejmenším
v rozsahu národních závazků ke snížení emisí platných od roku 2020 a
2030 stanovených v příloze II. 2. Aniž je dotčen odstavec 1, členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření, která
s sebou nenesou nepřiměřené náklady, s cílem omezit do
roku 2025 jejich antropogenní emise SO2, NOX, NMVOC, NH3,
PM2,5 a CH4. Úrovně těchto emisí se určí
na základě prodaného paliva z lineární trajektorie omezení emisí
spojující úroveň jejich emisí pro rok 2020 a úroveň emisí
stanovenou v národních závazcích ke snížení emisí stanovených pro rok 2030. Pokud nemohou být omezeny emise pro rok 2025 podle
stanovené trajektorie, vysvětlí členské státy důvody
v jejich zprávě podávané Komisi v souladu s článkem 9. 3. Pro účely plnění
odstavců 1 a 2 se nezapočítávají tyto emise: a) emise z letadel mimo přistávací
a vzletový cyklus; b) emise vypouštěné na Kanárských
ostrovech, ve francouzských zámořských departementech, na Madeiře a
na Azorských ostrovech; c) emise z vnitrostátní námořní
dopravy směřující na území a z území uvedených v bodě
b); d) emise z mezinárodní námořní
dopravy, aniž je dotčen čl. 5 odst. 1. Článek 5 Flexibilita 1. S cílem splnit
průběžné úrovně emisí stanovené pro rok 2025 v souladu
s čl. 4 odst. 2 a národní závazky ke snížení emisí platné pro období
od roku 2030 pro NOX, SO2 a PM2,5, které stanoví příloha II,
mohou členské státy snížením emisí NOX, SO2 a PM2,5
dosaženým v mezinárodní námořní dopravě kompenzovat emise NOX, SO2 a
PM2,5 z ostatních zdrojů v témže roce, a to za
předpokladu, že splní tyto podmínky: a) ke snížení emisí došlo
v mořských oblastech, jež spadají do teritoriálních vod
členských států, výlučných ekonomických zón nebo do kontrolních
zón znečištění, pokud byly takové zóny stanoveny; b) přijaly s cílem zajistit
správné fungování této možnosti flexibility opatření k účinnému
monitorování a kontrole a provádí je; c) provádějí opatření s cílem
dosáhnout z mezinárodní námořní dopravy úrovně emisí NOX, SO2 a
PM2,5, která je nižší než ta, jíž by bylo dosaženo splněním
norem Unie platných pro emise NOX, SO2 a PM2,5, a
doložily toto dodatečné snížení emisí, jež je výsledkem těchto
opatření, přiměřenou kvantifikací; d) nekompenzovaly více než 20 % ze
snížení emisí NOX, SO2 a PM2,5 vypočteného podle písmene c),
přičemž je splněn předpoklad, že tato kompenzace nevede
k nesplnění vnitrostátních závazků ke snížení emisí na období
2020 stanovených v příloze II. 2. Členské státy mohou své
závazky ke snížení emisí methanu a průběžné úrovně emisí uvedené
v příloze II provádět společně, za
předpokladu, že splní tyto podmínky: a) splňují všechny příslušné
požadavky a podmínky stanovené v rámci právních předpisů Unie
včetně rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady
č. 406/2009/ES; b) přijaly a provádějí účinná
opatření pro zajištění řádného fungování společného
provádění. 3. Členské státy mohou
v souladu s přílohou IV zavést upravené národní emisní inventury
pro SO2, NOX, NH3, NMVOC a PM2,5, pokud by metody zlepšené na
základě aktuálních vědeckých poznatků a použité při emisní
inventuře vedly k nesplnění jejich národních závazků ke snížení
emisí nebo průběžných úrovní emisí. 4. Členské státy, které
mají v úmyslu uplatnit odstavce 1, 2 a 3, o tom informují Komisi do
30. září roku předcházejícího dotčenému roku,
v němž se podávají zprávy. Součástí těchto informací budou
údaje o znečišťujících látkách a dotčených odvětvích a
v případě, že to bude možné, i o míře vlivu na národní
emisní inventury. 5. Komise za pomoci Evropské
agentury pro životní prostředí provede přezkum a posouzení toho, zda
využití některých možností flexibility v konkrétním roce splňuje
příslušné požadavky a kritéria. Pokud Komise ve lhůtě devíti
měsíců ode dne převzetí příslušné zprávy uvedené
v čl. 7 odst. 4, 5 a 6 nevysloví žádné námitky, považuje
dotčený členský stát využití flexibility pro daný rok za přijaté
a platné. Pokud Komise dospěje k názoru, že využití flexibility není
v souladu s příslušnými požadavky a kritérii, přijme
příslušné rozhodnutí a informuje členský stát o tom, že využití
flexibility nelze připustit. 6. Komise může
v souladu s přezkumným postupem uvedeným v článku 14
přijmout prováděcí akty stanovující podrobná pravidla pro využití
flexibility podle odstavců 1, 2 a 3. Článek 6 Národní programy omezování znečištění
ovzduší 1. Členské státy
v souladu s částí 2 přílohy III vypracují a
přijmou národní program omezování znečištění ovzduší
s cílem omezit roční antropogenní emise v souladu
s článkem 4. 2. Při vypracovávání,
přijímání a provádění programu uvedeného v odstavci 1
členské státy: a) s použitím údajů a metodik
vyvinutých v rámci programu spolupráce při monitorování a
vyhodnocování dálkového přenosu látek znečišťujících ovzduší
v Evropě (EMEP) posoudí, do jaké míry mohou národní zdroje emisí
ovlivnit kvalitu ovzduší na jejich území, případně i na území
sousedních členských států; b) zohlední potřebu snížit emise látek
znečišťujících ovzduší v zájmu dosažení souladu s cíli
v oblasti kvality ovzduší na svém území, a v příslušných
případech i na území sousedních členských států; c) při přijímání opatření ke
splnění národních závazků ke snížení emisí částic PM2,5
upřednostní opatření ke snížení emisí černého uhlíku; d) zajistí soudržnost s ostatními
příslušnými plány a programy stanovenými na základě požadavků
uvedených ve vnitrostátních právních předpisech nebo v právních
předpisech Unie. Členské státy v potřebném rozsahu
zahrnou do programu opatření ke snížení emisí stanovená
v části 1 přílohy III nebo opatření, jež mají
rovnocenný účinek na životní prostředí, a to s cílem splnit
příslušné národní závazky ke snížení emisí. 3. Národní program omezování
znečištění ovzduší se bude aktualizovat každé dva roky. 4. Aniž je dotčen
odstavec 3, budou politiky v oblasti snižování emisí a opatření
obsažená v národním programu omezování znečištění ovzduší
aktualizovány ve lhůtě 12 měsíců, a to v jakémkoliv
z těchto případů: a) povinnosti uvedené v článku 4
nejsou splněny nebo existuje riziko jejich nesplnění; b) členské státy se rozhodnou pro
využití některé z možností flexibility uvedených v článku
5. 5. Členské státy se
v souladu s příslušnými právními předpisy Unie obrátí
formou konzultací na veřejnost a na příslušné orgány, kterých se bude
provádění národních programů omezování znečištění ovzduší
pravděpodobně dotýkat vzhledem k jejich zvláštní působnosti
v otázkách životního prostředí, znečištění a kvality
ovzduší a příslušného řízení na všech úrovních, a to ve fázi návrhu
národního programu omezování znečištění ovzduší a při veškerých
významných úpravách před jejich dokončením.
V odůvodněných případech je v souladu
s příslušnými právními předpisy Unie zapotřebí zajistit
přeshraniční konzultace. 6. Komise
v případě potřeby usnadní vypracování a provádění
programů prostřednictvím výměny osvědčených
postupů. 7. Komisi je v souladu
s článkem 13 svěřena pravomoc přijímat akty
v přenesené pravomoci za účelem přizpůsobení
části I přílohy III technickému pokroku. 8. Komise může
vytvořit pokyny k vypracování a provádění národních programů
omezování znečištění ovzduší. 9. Komise rovněž může
formou prováděcích aktů konkretizovat formát národních programů
omezování znečištění ovzduší členských států a nezbytné
informace k nim. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným
postupem uvedeným v článku 14. Článek 7 Emisní inventury a prognózy 1. Členské státy zpracují a
každoročně aktualizují národní emisní inventury
znečisťujících látek uvedených v tabulce A přílohy I, a to
v souladu s požadavky stanovenými v této tabulce. Členské státy by měly zpracovat a
každoročně aktualizovat národní emisní inventury
znečisťujících látek uvedených v tabulce B přílohy I, a to
v souladu s požadavky stanovenými v této tabulce. 2. Členské státy zpracují a
každé dva roky aktualizují prostorově rozlišené emisní inventury,
inventury velkých bodových zdrojů a emisní prognózy pro
znečisťující látky uvedené v tabulce C přílohy I, a to
v souladu s požadavky stanovenými v této tabulce. 3. K emisním inventurám a
prognózám uvedeným v odstavcích 1 a 2 bude zpracována informativní zpráva
o inventurách, a to v souladu s požadavky stanovenými v tabulce
D přílohy I. 4. Členské státy, které
využijí flexibilitu podle čl. 5 odst. 1, do informativní
zprávy o inventurách za příslušný rok zařadí tyto informace: a) množství emisí NOx, SO2 a PM2,5
v případě, že by nebyla zřízena kontrolní oblast emisí; b) úroveň snížení emisí dosaženého
v té části kontrolní oblasti emisí, která se nachází na území daného
členského státu podle čl. 5 odst. 1 písm. c); c) rozsah, v němž tuto flexibilitu
využily; d) případné další údaje, jež
členské státy považují za nápomocné k tomu, aby mohla Komise za pomoci
Evropské agentury pro životní prostředí provést úplné posouzení podmínek,
v nichž byla flexibilita použita. 5. Členské státy, které se
rozhodnou využít flexibilitu podle ustanovení
čl. 5 odst. 2, předloží samostatnou zprávu, na jejímž
základě bude Komise moci posoudit, zda byla tato ustanovení splněna. 6. Členské státy, které se
rozhodnou využít flexibilitu podle ustanovení
čl. 5 odst. 3, zařadí do informativní zprávy o
inventurách za daný rok informace uvedené v části 4 přílohy IV,
na jejichž základě bude Komise moci posoudit, zda byla tato ustanovení
splněna. 7. Členské státy zavedou
emisní inventury, včetně upravených emisních inventur, emisních prognóz
a informativní zprávy o inventurách, v souladu s přílohou IV. 8. Na základě informací
uvedených v odstavcích 1, 2 a 3 Komise za pomoci Evropské agentury pro
životní prostředí každoročně zpracuje a aktualizuje emisní
inventury a prognózy a informativní zprávu o inventurách všech
znečišťujících látek uvedených v příloze I pro celou Unii. 9. Komisi je v souladu
s článkem 13 svěřena pravomoc přijímat akty
v přenesené pravomoci za účelem přizpůsobení
přílohy I lhůtám pro podávání zpráv a přílohy IV vědeckému
a technickému pokroku. Článek 8 Monitorování dopadů znečištění ovzduší 1. Členské státy zajistí,
aby monitorování negativních dopadů znečištění ovzduší pokud
možno probíhalo v souladu s požadavky stanovenými
v příloze V. 2. Členské státy
případně koordinují monitorování dopadů znečištění
ovzduší s dalšími monitorovacími programy, které byly zavedeny na
základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES a
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES[30]. 3. Komisi je v souladu
s článkem 13 svěřena pravomoc přijímat akty
v přenesené pravomoci za účelem přizpůsobení
přílohy V vědeckému a technickému pokroku. Článek 9 Podávání zpráv členskými státy 1. Členské státy
předloží své národní programy omezování znečištění ovzduší
Komisi [do tří měsíců ode dne uvedeného
v článku 17, datum vloží OPOCE], a následně je každé dva
roky aktualizují. Pokud se národní program aktualizuje podle
čl. 6 odst. 4, informuje o tom dotyčný členský stát do
dvou měsíců Komisi. 2. Členské státy od roku
2017 předkládají Komisi a Evropské agentuře pro životní
prostředí v termínech, jež jako termíny pro podávání zpráv stanoví
příloha I, své národní emisní inventury, emisní prognózy, prostorově
rozlišené emisní inventury, inventury velkých bodových zdrojů a zprávy
uvedené v čl. 7 odst. 1, 2 a 3 a případně
čl. 7 odst. 4, 5 a 6. Předkládání těchto materiálů musí
odpovídat podávání zpráv sekretariátu Úmluvy o dálkovém znečišťování
ovzduší přecházejícím hranice států. 3. Členské státy
předkládají informace o národních emisích CH4 a prognózy jejich
vývoje podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)
č. 525/2013[31]. 4. Komise za pomoci Evropské
agentury pro životní prostředí provádí pravidelný přezkum údajů
z národních emisních inventur. Přezkum zahrnuje: a) kontroly s cílem ověřit
transparentnost, přesnost, konzistentnost, porovnatelnost a úplnost
předložených informací; b) kontroly s cílem stanovit, zda byly
inventurní údaje zpracovány v souladu s požadavky mezinárodního
práva, zejména Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím
hranice států; c) případně výpočet
případných potřebných technických korekcí, a to na základě
konzultace se členskými státy. 5. Členské státy
předkládají Komisi a Evropské agentuře pro životní prostředí
tyto informace, na které se odkazuje v článku 8: a) [Ke dni uvedenému
v článku 17 ‑ datum vloží OPOCE] a následně každé
čtyři roky polohu monitorovacích stanovišť a související
monitorovací ukazatele, b) Do [jednoho roku ode dne uvedeného
v článku 17 ‑ datum vloží OPOCE] a následně každé
čtyři roky naměřené hodnoty povinných ukazatelů. Článek 10 Podávání zpráv Komisí 1. Přinejmenším jednou za
pět let předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o
pokroku v provádění této směrnice, jejíž součástí bude
zhodnocení podílu Komise na dosažení cílů této směrnice. V každém případě podá Komise výše
uvedenou zprávu za rok 2025 a zahrne do ní informace o dosažení
průběžných úrovní emisí uvedených v čl. 4 odst. 2 a
důvody v případě jakýchkoli nedodržení. Zjistí se tak, zda
jsou nezbytná další opatření a zváží se dopad provádění na různá
odvětví. 2. Zprávy uvedené
v odstavci 1 mohou obsahovat hodnocení dopadů na životní
prostředí a socioekonomických dopadů této směrnice. Článek 11 Přístup k informacím 1. V souladu se
směrnicí 2003/4/ES zajistí členské státy aktivní a systematické
šíření informací veřejnosti prostřednictvím jejich
zveřejnění na veřejně přístupných internetových
stránkách, pokud jde o: a) národní programy omezování
znečištění ovzduší a jakékoli aktualizace. b) národní emisní inventury včetně,
pokud se provádějí, upravených emisní inventur, národní emisní prognózy,
informativní zprávy o inventurách a další zprávy a informace, které se Komisi
předkládají podle článku 9. 2. V souladu
s nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 1367/2006[32] zajistí Komise aktivní
a systematické šíření informací veřejnosti prostřednictvím
zveřejnění emisní inventury a prognózy a informativních zpráv o
inventurách pro celou Unii na veřejně přístupných internetových
stránkách. Článek 12 Spolupráce se třetími zeměmi a koordinace v rámci
mezinárodních organizací S cílem zdokonalovat základnu pro
snižování emisí rozvíjí Unie a případně členské státy
dvoustrannou a mnohostrannou spolupráci se třetími zeměmi a
koordinaci v rámci příslušných mezinárodních organizací, jako jsou
Program OSN pro životní prostředí (UNEP), Evropská hospodářská komise
Organizace spojených národů (EHK OSN), Mezinárodní námořní organizace
(IMO) a Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO), včetně
spolupráce formou výměny informací o technickém a vědeckém výzkumu a
vývoji. Článek 13 Výkon přenesené pravomoci 1. Pravomoc přijímat akty
v přenesené pravomoci je Komisi svěřena za podmínek
stanovených v tomto článku. 2. Přenesení pravomoci
uvedené v čl. 6 odst. 7,
čl. 7 odst. 9 a čl. 8 odst. 3 na
Komisi platí na dobu neurčitou ode dne vstupu této směrnice
v platnost. 3. Evropský parlament nebo Rada
mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 6 odst. 7,
čl. 7 odst. 9 a čl. 8 odst. 3
kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomocí
v něm blíže určených. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem
po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, nebo
k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn.
Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci. 4. Přijetí aktu
v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí
současně Evropskému parlamentu a Radě. 5. Akt v přenesené
pravomoci podle čl. 6 odst. 7, čl. 7 odst. 9
a čl. 8 odst. 3 vstoupí v platnost, pouze pokud
proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě
dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud
Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi
o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo
Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce. Článek 14
Postup projednávání ve výboru 1. Komisi je nápomocen Výbor pro
kvalitu vnějšího ovzduší zřízený podle článku 29
směrnice 2008/50/ES. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení
(EU) č. 182/2011. 2. Odkazuje-li se na tento
odstavec, použije se článek 5
nařízení (EU) č. 182/2011. Článek 15 Sankce Členské státy stanoví pravidla pro sankce
ukládané v případě porušení vnitrostátních právních
předpisů přijatých na základě této směrnice a
podniknou veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich
uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné,
přiměřené a odrazující. Článek 16 Změna směrnice 2003/35/ES V příloze I směrnice 2003/35/ES se
doplňuje písmeno g), které zní: „g)
čl. 6 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a
Rady XXXX/XX/EU o národních sníženích emisí některých látek
znečisťujících ovzduší a o změně směrnice 2003/35/ES* * Úř. věst. L XX, XX.XX.XXXX, s. X)“ Článek 17 Provedení 1. Členské státy uvedou
v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení
souladu s touto směrnicí do [18 měsíců po jejím vstupu
v platnost ‑ datum vloží OPOCE]. Neprodleně sdělí Komisi jejich
znění. Tyto předpisy přijaté členskými
státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz
učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si
stanoví členské státy. 2. Členské státy sdělí
Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních
předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této
směrnice. Článek 18 Zrušující a přechodná ustanovení 1. Směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2001/81/ES se zrušuje s účinkem od [ke dni uvedenému
v článku 17 této směrnice ‑ datum vloží OPOCE]. I nadále se však použijí tato ustanovení zrušené
směrnice: a) článek 1 a příloha I do
31. prosince 2019. b) čl. 7 odst. 1 a 2
a čl. 8 odst. 1 do [dne uvedeného
v článku 17 této směrnice ‑ datum vloží OPOCE]. Odkazy na zrušenou směrnici se považují za
odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou
v příloze VI. 2. Do 31. prosince 2019
mohou členské státy použít čl. 5 odst. 3 této
směrnice ve vztahu ke stropům uvedeným v článku 4
a příloze I směrnice 2001/81/ES. Článek 19 Vstup v platnost Tato směrnice vstupuje v platnost
dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. Článek 20 Určení Tato směrnice je určena
členským státům. V Bruselu dne Za Evropský parlament Za
Radu předseda / předsedkyně předseda
/ předsedkyně [1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/81/ES ze
dne 23. října 2001 o národních emisních stropech (Úř. věst. L
309, 27.11.2001, s. 22). [2] Protokol o omezování acidifikace, eutrofizace a
přízemního ozonu k Úmluvě Evropské hospodářské komise Organizace
spojených národů (EHK OSN) o dálkovém znečišťování ovzduší
přecházejícím hranice států (1999). [3] Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o
programu „Čistý vzduch pro Evropu“, COM(2013) [xxx]. [4] Sdělení Komise „EVROPA 2020. Strategie pro
inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“, KOM
(2010) 2020 v konečném znění, 3.3.2010. [5] Sdělení Komise „Inteligentní regulace
v Evropské unii“, KOM(2010) 543 v konečném znění,
8.10.2010. [6] Sdělení Komise „‚Zelenou malým a středním podnikům.‘ ‚Small Business Act pro
Evropu“, KOM(2008) 394 v konečném znění,
25.6.2008. [7] V rámci konzultace byly použity dva dotazníky:
celkem 1934 respondentů odpovědělo na kratší dotazník
určený pro širokou veřejnost; k delšímu dotazníku určenému
odborníkům a zúčastněným stranám došlo 371 odpovědí. Viz http://ec.europa.eu/environment/consultations/air_pollution_en.htm. [8] Výsledky jsou k dispozici v rámci Eurobarometru
2013. [9] Úplné výsledky viz zpráva Evropské agentury pro životní
prostředí 7/2013. [10] Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č.
406/2009/ES ze dne 23. dubna 2009 o úsilí členských
států snížit emise skleníkových plynů, aby byly splněny závazky
Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku
2020 (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 136). [11] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES ze
dne 26. května 2003 o účasti veřejnosti na vypracovávání
některých plánů a programů týkajících se životního
prostředí a o změně směrnic Rady 85/337/EHS a 96/61/ES,
pokud jde o účast veřejnosti a přístup k právní ochraně
(Úř. věst. L 156, 25.6.2003, s. 17). [12] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze
dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním
prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313/EHS (Úř. věst. L
41, 14.2.2003, s. 26). [13] Úř. věst. C , , s. . [14] Úř. věst. C , , s. . [15] Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu
„Tematická strategie o znečišťování ovzduší“ ze dne
21. září 2005, KOM(2005) 446 v konečném znění [16] Směrnice Evropského parlamentu a Rady
č. 2001/81/ES ze dne 23. října 2001 o národních emisních
stropech pro některé látky znečisťující ovzduší (Úř. věst. L 309, 27.11.2001, s. 22). [17] Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu
„Program Čistý vzduch pro Evropu“, COM(2013) [xxx]. [18] Návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o všeobecném
akčním programu Unie pro životní prostředí na období do roku 2020
„Spokojený život v mezích naší planety“, COM (2012) 710,
29.11.2012. [19] Rozhodnutí Rady č. 2003/507/ES ze dne
13. června 2003 o přistoupení Evropského
společenství k Protokolu o omezování acidifikace, eutrofizace
a přízemního ozonu k Úmluvě o dálkovém
znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států
z roku 1979 (Úř. věst. L179,
17.7.2003, s. 1). [20] Rozhodnutí Rady č. 2013/xxxx/EU o přijetí
změny protokolu z roku 1999 o omezování acidifikace, eutrofizace
a přízemního ozonu k Úmluvě o dálkovém
znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států
z roku 1979 (Úř. věst. L.. s,). [21] Směrnice Rady č. 1999/32/ES ze dne
26. dubna 1999 o snižování obsahu síry v některých
kapalných palivech a o změně směrnice 93/12/EHS (Úř.
věst. L 121, 11.5.1999, s. 13). [22] Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady
č. 406/2009/ES ze dne 23. dubna 2009 o úsilí
členských států snížit emise skleníkových plynů, aby byly
splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí
skleníkových plynů do roku 2020 (Úř.věst. L 140, 5.6.2009, s.
136). [23] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES
ze dne 21. května 2008 o kvalitě vnějšího ovzduší
a čistším ovzduší pro Evropu (Úř. věst. L 152, 11.6.2008,
s. 1). [24] Rozhodnutí Rady č. 2008/871/ES ze dne 20.
října 2008 o schválení Protokolu o strategickém posuzování vlivů na
životní prostředí k Úmluvě EHK OSN o posuzování vlivů na
životní prostředí přesahujících hranice států, podepsané
v Espoo roku 1991, jménem Evropského společenství (Úř.
věst. L 308, 19.11.2008, s. 33). [25] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES
ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím
o životním prostředí (Úř. věst. L
41, 14.2.2003, s. 26). [26] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES
ze dne 26. května 2003 o účasti veřejnosti na
vypracovávání některých plánů a programů týkajících se
životního prostředí a o změně směrnic Rady
85/337/EHS a 96/61/ES, pokud jde o účast veřejnosti
a přístup k právní ochraně (Úř.
věst. L 156, 25.6.2003, s. 17). [27] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č
182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady
způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu
prováděcích pravomocí (Úř. věst. L
55, 28.2.2011, s. 13). [28] Úř. věst. C 369, 17.12.2011, s. 14. [29] Směrnice Evropského parlamentu a Rady
2004/107/ES ze dne 15. prosince 2004 o obsahu arsenu, kadmia, rtuti, niklu
a polycyklických aromatických uhlovodíků ve vnějším ovzduší (Úř.
věst. L 23, 26.1.2005, s. 3–16). [30] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23.
října 2000 ustavující rámec pro činnost Společenství
v oblasti vodní politiky (Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s.1). [31] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)
č. 525/2013 ze dne 21. května 2013 o mechanismu monitorování a
vykazování emisí skleníkových plynů a podávání dalších informací na úrovni
členských států a Unie vztahujících se ke změně klimatu a o
změně rozhodnutí č. 280/2004/ES (Úř. věst. L 165,
18.6.2013, s. 13). [32] Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1367/2006 ze
dne 6. září 2006, o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu
k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu
k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na
orgány a subjekty Společenství (Úř. věst. L 264, 22.9.2006, s.
13). PŘÍLOHA I
Monitorování emisí do ovzduší
a podávání zpráv A. Požadavky na každoroční
podávání zpráv o emisích podle čl. 7 odst. 1 prvního pododstavce
Prvek || Znečišťující látky || Časová řada || Den, k němuž se zpráva podává Celkové národní emise podle kategorie zdroje NFR(1), včetně zvláštních, informativních položek || - SO2, NOX, NMVOC, NH3, CO - těžké kovy (Cd, Hg, Pb)* - POP** (celkové množství PAU a benzo(a)pyrenu, benzo(b)fluoranthenu, benzo(k)fluoranthenu, indeno(1,2,3-cd)pyrenu, dioxinů/furanů, PCB, HCB) || Roční, počínaje r. 1990 do roku podání zprávy minus 2 roky (X-2) || 15/02**** Celkové národní emise podle kategorie zdroje NFR || - PM2,5, PM10*** a BC || Roční, počínaje r. 2000 do roku podání zprávy minus 2 roky (X-2) || 15/02**** Celkové národní emise podle kategorie zdroje || - CH4 || Roční, počínaje r. 2005 do roku podání zprávy minus 2 roky (X-2) || 15/02**** Předběžné národní emise podle agregované NFR(2) || - SO2, NOX, NH3, NMVOC, PM2,5 || Roční, pro rok podání zprávy minus 1 rok (X-1) || 30/09 (1) Nomenklatura
pro podávání zpráv, kterou stanoví Úmluva o dálkovém znečišťování
ovzduší přecházejícím hranice státu (2) Podle
agregovaných odvětví, která stanoví příloha IV pokynů pro
podávání zpráv Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší
přecházejícím hranice státu * Cd
(kadmium), Hg (rtuť), Pb (olovo) ** POP
(perzistentní organické znečišťující látky) *** PM10
se rozumí částice, které projdou velikostně selektivním vstupním
filtrem definovaným v referenční metodě odběru vzorků
a měření PM10 EN 12341, vykazujícím pro aerodynamický
průměr 10 μm odlučovací účinnost 50 % **** Při
výskytu chyb musí být upravené zprávy znovu předloženy do čtyř
týdnů a musí zahrnovat jasné vysvětlení provedených změn B. Požadavky na každoroční
podávání zpráv o emisích podle čl. 7 odst. 1 druhého pododstavce
Prvek || Znečišťující látky || Časová řada || Den, k němuž se zpráva podává Celkové národní emise podle kategorie zdroje NFR || - těžké kovy (As, Cr, Cu, Ni, Se a Zn a jejich sloučeniny)* - TSP** || Roční, počínaje r. 1990 (od r. 2000 pro TSP) do roku podání zprávy minus 2 (X-2) || 15/2 * As
(arsen), Cr (chrom), Cu (měď), Ni (nikl), Se (selen), Zn (zinek) ** TSP
(celkové suspendované částice) C. Požadavky na podávání zpráv a
předkládání prognóz o emisích ve dvouletém cyklu počínaje rokem 2017
podle čl. 7 odst. 2 Prvek || Znečišťující látky || Časová řada / cílový rok || Den, k němuž se zpráva podává Národní rastrové prostorové údaje o emisích podle kategorie zdroje (GFNR) || - SO2, NOX, NMVOC, CO NH3, PM10, PM2,5 - těžké kovy (Cd, Hg, Pb), - POP (celkové množství PAU, HCB, PCB, dioxinů/furanů) - BC (jsou-li údaje k dispozici) || Dvouletá, pro rok podání zprávy minus 2 roky (X-2) || 01/05 * Velké bodové zdroje podle kategorie zdroje (GFNR) || - SO2, NOX, NMVOC, CO NH3, PM10, PM2,5, - těžké kovy (Cd, Hg, Pb), - POP (celkové množství PAU, HCB, PCB, dioxinů/furanů) - BC (jsou-li údaje k dispozici); || Dvouletá, pro rok podání zprávy minus 2 roky (X-2) || 01/05 * Emisní prognózy podle agregovaných odvětví NFR || - SO2, NOX, NH3, NMVOC, PM2,5 a BC || Dvouletý cyklus podávání zpráv zahrnujících každý rok od roku X do roku 2030, a jsou-li k dispozici údaje, do roku 2040 a 2050 || 15/03 Emisní prognózy podle agregovaných kategorií zdroje || - CH4 || 15/03 * Při
výskytu chyb musí být upravené zprávy znovu předloženy do čtyř
týdnů a musí zahrnovat jasné vysvětlení provedených změn D. Každoroční
předkládání informativní zprávy o inventurách podle čl. 7
odst. 3. Prvek || Znečišťující látky || Časová řada / cílové roky || Den, k němuž se zpráva podává Informativní zpráva o inventurách || - SO2, NOX, NMVOC, NH3, CO, TSP, PM2,5, PM10 a BC - těžké kovy (Cd, Hg, Pb, As, Cr, Cu, Ni, Se, Zn) - POP (celkové množství PAU a benzo(a)pyrenu, benzo(b)fluoranthenu, benzo(k)fluoranthenu, indeno(1,2,3-cd)pyrenu, dioxinů/furanů, PCB, HCB) || Všechny roky (podle tabulek A-B-C) || 15/03 PŘÍLOHA II
Závazky ke snížení národních
emisí Tabulka a) Závazky ke snížení emisí
oxidu siřičitého (SO2), oxidů dusíku (NOx)
a nemethanových těkavých organických sloučenin (NMVOC). Prodaná
paliva, výchozí rok 2005. Členský stát || Snížení SO2 oproti roku 2005 || Snížení NOx oproti roku 2005 || Snížení NMVOC oproti roku 2005 Pro jakýkoli rok od r. 2020 do r. 2024 || || Pro jakýkoli rok od r. 2030 || Pro jakýkoli rok od r. 2020 do r. 2024 || || Pro jakýkoli rok od r. 2030 || Pro jakýkoli rok od r. 2020 do r. 2024 || || Pro jakýkoli rok od r. 2030 Belgie || 43% || || 68% || 41% || || 63% || 21% || || 44% Bulharsko || 78% || || 94% || 41% || || 65% || 21% || || 62% Česká republika || 45% || || 72% || 35% || || 66% || 18% || || 57% Dánsko || 35% || || 58% || 56% || || 69% || 35% || || 59% Německo || 21% || || 53% || 39% || || 69% || 13% || || 43% Estonsko || 32% || || 71% || 18% || || 61% || 10% || || 37% Řecko || 74% || || 92% || 31% || || 72% || 54% || || 67% Španělsko || 67% || || 89% || 41% || || 75% || 22% || || 48% Francie || 55% || || 78% || 50% || || 70% || 43% || || 50% Chorvatsko || 55% || || 87% || 31% || || 66% || 34% || || 48% Irsko || 65% || || 83% || 49% || || 75% || 25% || || 32% Itálie || 35% || || 75% || 40% || || 69% || 35% || || 54% Kypr || 83% || || 95% || 44% || || 70% || 45% || || 54% Lotyšsko || 8% || || 46% || 32% || || 44% || 27% || || 49% Litva || 55% || || 72% || 48% || || 55% || 32% || || 57% Lucembursko || 34% || || 44% || 43% || || 79% || 29% || || 58% Maďarsko || 46% || || 88% || 34% || || 69% || 30% || || 59% Malta || 77% || || 98% || 42% || || 89% || 23% || || 31% Nizozemsko || 28% || || 59% || 45% || || 68% || 8% || || 34% Rakousko || 26% || || 50% || 37% || || 72% || 21% || || 48% Polsko || 59% || || 78% || 30% || || 55% || 25% || || 56% Portugalsko || 63% || || 77% || 36% || || 71% || 18% || || 46% Rumunsko || 77% || || 93% || 45% || || 67% || 25% || || 64% Slovinsko || 63% || || 89% || 39% || || 71% || 23% || || 63% Slovensko || 57% || || 79% || 36% || || 59% || 18% || || 40% Finsko || 30% || || 30% || 35% || || 51% || 35% || || 46% Švédsko || 22% || || 22% || 36% || || 65% || 25% || || 38% Spojené království || 59% || || 84% || 55% || || 73% || 32% || || 49% EU 28 || 59% || || 81% || 42% || || 69% || 28% || || 50% Tabulka (b) Závazky ke snížení emisí
amoniaku (NH3), jemných částic (PM2,5) a methanu (NH4).
Prodaná paliva, výchozí rok 2005. Členský stát || Snížení NH3 oproti roku 2005 || Snížení PM2,5 oproti roku 2005 || Snížení CH4 oproti roku 2005 Pro jakýkoli rok od r. 2020 do r. 2024 || || Pro jakýkoli rok od r 2030 || Pro jakýkoli rok od r. 2020 do r. 2024 || || Pro jakýkoli rok od r. 2030 || || Pro jakýkoli rok od r. 2030 Belgie || 2% || || 16% || 20% || || 47% || || 26% Bulharsko || 3% || || 10% || 20% || || 64% || || 53% Česká republika || 7% || || 35% || 17% || || 51% || || 31% Dánsko || 24% || || 37% || 33% || || 64% || || 24% Německo || 5% || || 39% || 26% || || 43% || || 39% Estonsko || 1% || || 8% || 15% || || 52% || || 23% Řecko || 7% || || 26% || 35% || || 72% || || 40% Španělsko || 3% || || 29% || 15% || || 61% || || 34% Francie || 4% || || 29% || 27% || || 48% || || 25% Chorvatsko || 1% || || 24% || 18% || || 66% || || 31% Irsko || 1% || || 7% || 18% || || 35% || || 7% Itálie || 5% || || 26% || 10% || || 45% || || 40% Kypr || 10% || || 18% || 46% || || 72% || || 18% Lotyšsko || 1% || || 1% || 16% || || 45% || || 37% Litva || 10% || || 10% || 20% || || 54% || || 42% Lucembursko || 1% || || 24% || 15% || || 48% || || 27% Maďarsko || 10% || || 34% || 13% || || 63% || || 55% Malta || 4% || || 24% || 25% || || 80% || || 32% Nizozemsko || 13% || || 25% || 37% || || 38% || || 33% Rakousko || 1% || || 19% || 20% || || 55% || || 20% Polsko || 1% || || 26% || 16% || || 40% || || 34% Portugalsko || 7% || || 16% || 15% || || 70% || || 29% Rumunsko || 13% || || 24% || 28% || || 65% || || 26% Slovinsko || 1% || || 24% || 25% || || 70% || || 28% Slovensko || 15% || || 37% || 36% || || 64% || || 41% Finsko || 20% || || 20% || 30% || || 39% || || 15% Švédsko || 15% || || 17% || 19% || || 30% || || 18% Spojené království || 8% || || 21% || 30% || || 47% || || 41% EU 28 || 6% || || 27% || 22% || || 51% || || 33% PŘÍLOHA III
Obsah národních programů
omezování znečištění ovzduší Část 1 Opatření, která mohou být
součástí národního programu omezování znečištění ovzduší Při provádění opatření
uvedených v části 1 členské státy použijí metodický dokument EHK
OSN k zamezení emisím amoniaku a k jejich snižování (metodický
dokument pro amoniak)[1]
a nejlepších dostupných technik, které stanoví směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2010/75/EU[2]. A. Opatření ke snížení
emisí amoniaku 1.
Členské státy zavedou národní kodex doporučení
ke snížení emisí amoniaku, a to na základě rámcového kodexu správné
zemědělské praxe ke snížení emisí amoniaku EHK OSN z roku 2001[3], přičemž
tento kodex zahrnuje přinejmenším: a) nakládání s dusíkem s ohledem
na celý dusíkový cyklus; b) strategie krmení dobytka; c) nízkoemisní postupy rozmetávání hnojiv; d) nízkoemisní systémy skladování hnojiv; e) nízkoemisní systémy zpracování a
kompostování hnojiv; f) nízkoemisní systémy ustájení
zvířat; g) nízkoemisní postupy pro užití minerálních
hnojiv. 2.
K monitorování změn v celkových ztrátách
reaktivního dusíku v zemědělství, do nichž se mj.
započítávají změny u amoniaku, oxidu dusného, amonia,
dusičnanů a dusitanů, zřídí členské státy národní bilanci
emisí dusíku, a to na základě zásad, které stanoví metodický dokument EHK
OSN k bilancím emisí dusíku[4]. 3.
Členské státy sníží emise amoniaku
z anorganických hnojiv pomocí těchto postupů: a) stanovením zákazu používání hnojiv
s obsahem uhličitanu amonného; b) nahrazením hnojiv na bázi močoviny
v co nejvyšší možné míře hnojivy na bázi dusičnanu amonného; c) pokud se hnojiva na bázi močoviny
nadále používají, použitím metod, u nichž bylo již prokázáno snížení emisí
amoniaku přinejmenším o 30 % ve srovnání s použitím referenčních
metod, jak je uvedeno v metodickém dokumentu pro amoniak; d) rozmetáváním anorganických hnojiv
v souladu s předpokládaným nárokem příslušné plodiny nebo
travinného porostu na dusík a fosfor a s přihlédnutím ke stávajícímu
obsahu živin v půdě a k živinám získaným z jiných
hnojiv. 4.
Do 1. ledna 2022 sníží členské státy emise
amoniaku ze statkového hnojiva živočišného původu
prostřednictvím těchto postupů: a) snížením emisí z použití kejdy a
pevných hnojiv na orných půdách a travinných porostech pomocí metod, které
ve srovnání s referenční metodou popsanou v metodickém dokumentu
pro amoniak sníží emise přinejmenším o 30 %, přičemž je
třeba dodržet tyto podmínky: i) hnojivo a kejdu lze rozmetávat pouze
v souladu s předpokládaným nárokem příslušné plodiny nebo
travinného porostu na živiny, pokud jde o dusík a fosfor, a to
s přihlédnutím ke stávajícímu obsahu živin v půdě a
k živinám získaným z jiných hnojiv; ii) hnojivo a kejdu nelze rozmetávat, pokud
je půda podmáčená, zaplavená, zmrzlá nebo pokrytá sněhem; iii) na travinné porosty by kejda měla
být rozmetávána pomocí vlečné hadice, botkových aplikátorů nebo
mělkým či hloubkovým vstřikováním; iv) hnojivo a kejda používané na orných
půdách musí být do půdy vpraveny do čtyř hodin od nanesení; b) snížením emisí ze skladování hnojiva mimo
přístřešků pro zvířata, přičemž se použijí tyto
postupy: i) u skladů kejdy vystavěných po
1. lednu 2022 se použijí nízkoemisní systémy nebo techniky skladování,
které v porovnání s referenčními metodami popsanými
v metodickém dokumentu pro amoniak prokazatelně snižují emise
amoniaku přinejmenším o 60 %, a u stávajících skladů je
třeba použít systémy a techniky, které emise snižují přinejmenším o
40 %; ii) sklady na pevná hnojiva musí být
zastřešené; iii) zemědělské podniky musí mít
dostatečnou kapacitu k uskladnění hnojiva, aby
k rozmetávání hnojiva docházelo pouze v období vhodném
z hlediska růstu plodin; c) snížení emisí z ustájení zvířat
pomocí systémů, které v porovnání s referenční metodou
popsanou v metodickém dokumentu pro amoniak prokazatelně snižují
emise amoniaku minimálně o 20 %; d) snížení emisí z hnojiva použitím
strategií krmení krmivem s nízkým obsahem bílkovin, které v porovnání
s referenční metodou popsanou v metodickém dokumentu pro amoniak
prokazatelně snižují emise amoniaku minimálně o 10 %. B. Opatření ke snížení
emisí s cílem omezit emise částic a černého uhlíku 1.
Členská státy zakážou spalování
posklizňových zbytků, odpadu a lesnických zbytků
v otevřených prostorách a budou monitorovat a prosazovat
uplatňování tohoto zákazu. Případné výjimky z tohoto zákazu se
budou týkat pouze preventivních programů k zamezení vzniku
ničivých požárů, k regulaci škůdců či k ochraně
biologické rozmanitosti. 2.
Členské státy zavedou národní kodex
doporučení týkající se osvědčených zemědělských
postupů v oblasti správného nakládání s posklizňovými
zbytky, a to na základě těchto postupů: a) zlepšení struktury půdy vpravením
posklizňových zbytků; b) kvalitnější techniky vpravování
posklizňových zbytků; c) alternativní využití posklizňových
zbytků; d) zlepšení živného statutu a struktury
půdy vpravováním hnojiva podle požadavků pro optimální růst
plodin, čímž se zamezí spalování hnojiva (chlévská mrva, hluboká
podestýlka). C. Předcházení dopadům
na malé zemědělské podniky 1.
Při přijímání opatření popsaných ve
výše uvedených oddílech A a B, by měly členské státy zajistit, aby
byl plně zohledněn dopad na malé a nejmenší zemědělské
podniky. Členské státy například mohou takové podniky
z uvedených opatření vyjmout, pokud je to z hlediska použitelných
závazků na snížení emisí možné a přiměřené. Část 2 Minimální obsah národního programu
omezování znečištění ovzduší 1.
Počáteční národní program omezování
znečištění ovzduší, který stanoví
čl. 6 a čl. 9, musí zahrnovat přinejmenším: a) národní politický rámec v oblasti
kvality a znečištění ovzduší, v jehož kontextu byl program
vytvořen, přičemž je třeba uvést: i) priority politiky a jejich vztah
k prioritám stanoveným v dalších příslušných oblastech politiky,
mj. v oblasti změny klimatu; ii) příslušnost úřadů na
celostátní, regionální i místní úrovni; iii) pokrok dosažený ve snižování emisí a
zlepšení kvality ovzduší prostřednictvím stávajících politik a
opatření a dále míru souladu s vnitrostátními povinnostmi a
povinnostmi na úrovni EU; iv) odhadovaný další vývoj za předpokladu,
že v již přijatých politikách a opatřeních nedojde k další
změně; b) zvažované možnosti politiky, jimiž se má
dosáhnout splnění závazků pro rok 2020, pro rok 2030 a dále a
průběžné úrovně emisí stanovené pro rok 2025 ke snížení emisí a
jež mají pomoci dále zlepšovat kvalitu ovzduší, i analýzu těchto možností
a její metoda; jednotlivé či společné dopady těchto politik a
opatření na snížení emisí, kvalitu ovzduší a životní prostředí; jakož
i související nejistoty; c) opatření a politiky, které byly
vybrány k přijetí, včetně harmonogramu jejich plnění a
přezkumu a orgánů pro ně příslušných; d) případně vysvětlení
důvodů, které brání dosažení průběžných úrovní emisí pro
rok 2025, neboť by takové dosažení vyžadovalo opatření obnášející
nepřiměřené náklady; e) posouzení, jak se u vybraných politik a
opatření zajistí soudržnost s plány a programy stanovenými
v dalších relevantních oblastech politiky. 2.
Aktualizace národního programu omezování
znečištění ovzduší pode článků 6 a 9, musí
zahrnovat přinejmenším: a) zhodnocení pokroku, jehož bylo
prováděním programu dosaženo, snížení emisí a snížení koncentrací; b) případné významné změny
v rámci politiky, hodnocení, programu či harmonogramu pro jeho
realizaci. PŘÍLOHA IV
Metodiky pro přípravu a
aktualizaci národních emisních inventur, prognóz, informativních zpráv o
inventurách a úprav emisních inventur Pro znečišťující látky uvedené
v příloze I s výjimkou CH4 zpracují členské
státy emisní inventury, upravené emisní inventury, prognózy a informativní
zprávy o inventurách za použití metodik, které přijaly smluvní strany
Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice
státu (pokyny k podávání zpráv EMEP), přičemž se jim ukládá, aby
použily příručku EMEP/EEA na kterou se zde odkazuje. Podle této
příručky by nadto měly být připraveny doplňující
informace, zejména údaje o činnostech, jichž je zapotřebí ke
zhodnocení inventur a prognóz. Použitím pokynů k podávání zpráv
EMEP nejsou dotčeny další podmínky uvedené v této příloze a
požadavky na podávání zpráv týkající se nomenklatury, časových řad a
dnů, k nimž se zpráva podává, stanovené v příloze I. Část 1 Roční národní emisní inventury 1.
Národní emisní inventury musí být transparentní,
konzistentní, porovnatelné, úplné a přesné. 2.
Emise z vymezených klíčových kategorií se
vypočítají podle metodik uvedených v příručce EMEP/EEA,
přičemž cílem je využít metodiku úrovně 2 nebo vyšší
(podrobnější). Členské státy mohou pro stanovení národních
emisních inventur použít jiné vědecky podložené kompatibilní metodiky,
pokud jejich použitím získají přesnější odhady než s použitím
vzorových metodik vymezených v příručce EMEP/EEA. 3.
Členské státy provedou výpočet emisí
z dopravy a podají o nich zprávu v souladu s národními
energetickými bilancemi, které předkládají Eurostatu. 4.
Výpočet a podávání zpráv o emisích ze
silniční motorové dopravy bude vycházet z paliva prodaného
v daném členském státě. Členské státy mohou dále podat
zprávu o emisích ze silničních motorových vozidel na základě spotřebovaného
paliva nebo počtu kilometrů najetých v daném členském
státě. 5.
Členské státy podají zprávu o ročním
stavu emisí v příslušném oddělení uvedeném v šabloně
NFR pro podávání zpráv Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší
přecházejícím hranice států. Část 2 Emisní prognózy 1.
Emisní prognózy musí být transparentní,
konzistentní, porovnatelné, úplné a přesné a podávané informace musí
zahrnovat přinejmenším: a) jasné vymezení přijatých i
plánovaných politik a opatření týkajících se kroků, včetně
prognóz; b) výsledky analýzy citlivosti provedené pro
stanovení prognóz; c) popis metodik, modelů, výchozích
předpokladů a klíčových vstupních a výstupních parametrů. 2.
Emisní prognózy se odhadují a agregují pro
příslušná odvětví zdrojů. Členské státy poskytnou pro každou
znečišťující látku tzv. prognózu „s opatřeními“
(přijatá opatření) a případně „s dalšími
opatřeními“ (plánovaná opatření) v souladu s pokyny
uvedenými v příručce EMEP/EEA. 3.
Prognózy musí být v souladu s aktuálními
ročními národními inventurami a s prognózami, o nichž byla podána
zpráva podle nařízení č. 525/2013. Část 3 Informativní zpráva o inventurách Informativní zprávy o inventurách se zpracují
podle pokynů k podávání zpráv EMEP a podávají s použitím šablony
pro inventurní zprávy obsažené v těchto pokynech. Zpráva o
inventurách musí zahrnovat minimálně tyto údaje: a) popisy, odkazy a zdroje informací
k jednotlivým metodikám, předpokladům, emisním faktorům a
údajům o činnostech a také odůvodnění jejich výběru; b) popis národních klíčových
kategorií zdrojů emisí; c) informace o nejistotách,
zajištění kvality a ověřování; d) popis institucionálního rámce pro
přípravu inventury; e) přepočty a plánovaná
zlepšení f) případně informace o
využití možností flexibility, které stanoví čl. 5
odst. 1 a 3; g) souhrn. Část 4 Úpravy národních inventur 1.
Členský stát, který v souladu
s ustanovením čl. 5 odst. 3 navrhuje úpravy národní emisní
inventury, zahrne do návrhu předkládaného Komisi přinejmenším tyto
podklady: a) doklad o překročení
příslušného národního závazku (příslušných národních závazků); b) doklad o rozsahu, o nějž se danou
úpravou emisní inventury snižuje překročení závazku, a jak tato
úprava přispívá k souladu s dotčeným národním závazkem ke
snížení emisí (dotčenými národními závazky ke snížení emisí); c) odhad, zda a kdy se očekává dosažení
příslušného národního závazku (národních závazků) ke snížení emisí na
základě emisních prognóz bez úpravy; d) doklad, že úprava je v souladu
s jednou nebo více z následujících tří okolností. Je
případně možné odkázat i na některé z předchozích
úprav: i) u nových kategorií zdrojů emisí: –
doklad, že nová kategorie zdroje emisí je uznávána
v odborné literatuře a/nebo v příručce EMEP/EEA; –
doklad, že tato kategorie zdroje nebyla
součástí příslušné národní emisní inventury v době, kdy byl
závazek ke snížení emisí stanoven; –
doklad, že emise z nové kategorie zdroje
přispívají k tomu, že dotčený členský stát nemůže
splnit své závazky ke snížení emisí, doplněný podrobným popisem metodiky,
údajů a emisních faktorů, jejichž prostřednictvím bylo tohoto
závěru dosaženo; ii) byly-li ke stanovení emisí ze zvláštních
kategorií zdrojů použity významně odlišné emisní faktory: –
popis původních emisních faktorů
s podrobným popisem, na jakém vědeckém základě byl daný emisní
faktor odvozen; –
doklad, že původní emisní faktory byly použity
k určení snížení emisí v době, kdy tato byla stanovena; –
popis aktualizovaných emisních faktorů
s podrobnými informacemi, na jakém vědeckém základě byl daný
emisní faktor odvozen; –
porovnání odhadů emisí s použitím
původních a aktualizovaných emisních faktorů, na němž bude
prokázáno, že změna emisních faktorů přispívá k tomu, že
daný členský stát není schopen splnit své závazky ke snížení emisí; –
odůvodnění rozhodnutí, zda jsou
příslušné změny emisních faktorů významné. Od roku 2025 se neuvažuje o úpravě emisních
faktorů, které se oproti očekáváním v souvislosti
s provedením dané normy nebo standardu výrazně odlišují. iii) u výrazně odlišných metodik
používaných ke stanovení emisí ze zvláštních kategorií zdrojů: –
popis původně používané metodiky
s podrobnými informacemi, na jakém vědeckém základě byl daný
emisní faktor odvozen; –
doklad, že původní metodika byla použita
k určení snížení emisí v době, kdy tato byla stanovena; –
popis používané aktualizované metodiky
s podrobnými informacemi, na jakém vědeckém základě byla
odvozena; –
porovnání odhadů emisí s použitím
původní a aktualizované metodiky, na němž bude prokázáno, že
změna metodiky přispívá k tomu, že daný členský stát není
schopen splnit své závazky ke snížení emisí; –
odůvodnění rozhodnutí, zda je
příslušná změna metodiky významná. 2.
Členské státy mohou k provádění
úprav na základě podobných podmínek předložit totožné podklady za
předpokladu, že každý členský stát předloží sám za sebe
požadované informace popsané v odstavci 1, jež jsou pro každou zemi
specifické. 3.
Členské státy provedou přepočet
upravených emisí tak, aby byl zajištěn soulad s časovými
řadami pro každý rok, v němž se příslušná úprava
(příslušné úpravy) použije (použijí). PŘÍLOHA V
Monitorování dopadů
znečišťujících látek v životním prostředí 1.
Členské státy zajistí, aby jejich síť
monitorovacích stanovišť v reprezentativním poměru zahrnovala
sladkovodní, přírodní i polopřírodní a lesní typy ekosystémů. 2.
Členské státy zajistí, aby monitorování na
všech stanovištích sítě, kterou vymezuje odstavec 1, vycházelo
z těchto povinných ukazatelů: a) u sladkovodních ekosystémů:
stanovení míry biologického poškození včetně citlivých receptorů
(mikro- a makrofyty a rozsívka) a úbytku populací ryb a bezobratlých: klíčový ukazatel schopnost neutralizovat
kyseliny (ANC) a podpůrné ukazatele kyselost (pH), rozpuštěné formy
síranů (SO4), dusičnanů (NO3)
a rozpuštěný organický uhlík, přičemž vzorky se odebírají
přinejmenším jednou za rok (v jezerech při podzimním mísení
vody) až jednou za měsíc (potoky). b) u suchozemských ekosystémů:
posouzení kyselosti půdy, ztráty půdních živin, stavu a bilance
dusíku a ztráty biologické rozmanitosti: i) klíčový ukazatel kyselost půdy
– výměnné frakce zásaditých kationtů (nasycení zásadami) a
výměnný hliník v půdě jednou za deset let – a podpůrné
ukazatele pH, sírany, dusičnany, zásadité kationty, koncentrace hliníku
v půdním roztoku, přičemž vzorky se odebírají jednou za rok
(v relevantních případech); ii) klíčový ukazatel vyplavování
dusičnanů do půdy (NO3,leach), přičemž
vzorky se odebírají jednou za rok; iii) klíčový ukazatel poměru uhlíku
a dusíku (C/N) a podpůrný ukazatel celkového množství dusíku
v půdě (Ntot), přičemž vzorky se odebírají
jednou za deset let; iv) klíčový ukazatel bilance živin
v listoví (N/P,N/K, N/Mg), přičemž vzorky se odebírají
jednou za čtyři roky. c) u suchozemských ekosystémů:
posouzení poškození ozonem ovlivňující růst vegetace a biologickou
rozmanitost: i) klíčový ukazatel růstu vegetace
a poškození listoví a podpůrný ukazatel toku uhlíku (Cflux),
přičemž vorky se odebírají jednou za rok; ii) klíčový ukazatel
překročení kritických úrovní založených na toku, přičemž
vzorky se odebírají jednou za rok během vegetačního období. 3.
Při sběru údajů a podávání zpráv[5] podle odstavce 2
použijí členské státy metodiky Úmluvy o dálkovém znečišťování
ovzduší přecházejícím hranice států a její příručky
k programům mezinárodní spolupráce. PŘÍLOHA VI
Srovnávací tabulka Tato směrnice || Směrnice 2001/81/ES Článek 1 || Článek 1 Článek 2 || Článek 2 (první pododstavec) Čl. 3 odst. 1 || Čl. 3 písm. e) (Články 3 odst. 2, 3, 6, 7 a 9 až 12) || - Čl. 3 odst. 4 || Čl. 3 písm. j) Čl. 3 odst. 5 || Čl. 3 písm. k) Čl. 3 odst. 8 || Čl. 3 písm. g) Čl. 4 odst. 1 a 2 || Čl. 4 odst. 1 Čl. 4 odst. 3 || Článek 2 (druhý pododstavec) Článek 5 || - Čl. 6 odst. 1 || Čl. 6 odst. 1 a 2 Čl. 6 odst. 2 a odst. 5 až 9 || - Čl. 6 odst. 3 a 4 || Čl. 6 odst. 3 Čl. 7 odst. 1 (první pododstavec) || Čl. 7 odst. 1 Čl. 7 odst. 1 (druhý pododstavec) a čl 7 odst. 3 až 6 || - Čl. 7 odst. 2 || - Čl. 7 odst. 7 || Čl. 7 odst. 2 Čl. 7 odst. 8 || Čl. 7 odst. 3 Čl. 7 odst. 9 || Čl. 7 odst. 4 Článek 8 || - Čl. 9 odst. 1 || Čl. 8 odst. 2 Čl. 9 odst. 2 (první pododstavec) || Čl. 8 odst. 1 Čl. 9 odst. 2 (druhý pododstavec) a čl. 9 odst. 3 až 5 || - Článek 10 || Články 9 a 10 Čl. 11 odst. 1 || Čl. 6 odst. 4 Čl. 11 odst. 2 || Čl. 7 odst. 3 Článek 12 || Článek 11 Článek 13 || Čl. 13 odst. 3 Článek 14 || Čl. 13 odst. 1 a 2 Článek 15 || Článek 14 Článek 16 || - Článek 17 || Článek 15 Článek 18 || - Článek 19 || Článek 16 Článek 20 || Článek 17 Příloha I || Čl. 8 odst. 1 a příloha III Příloha II || Příloha I Přílohy III, V a VI || - Příloha IV || Příloha III [1] Rozhodnutí 2012/11, ECE/EB/AIR/113/Add. 1. [2] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze
dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a
omezování znečištění) (Úř. věst. L 334, 17.12.2010, s. 17). [3] Rozhodnutí ECE/EB.AIR/75, bod 28a. [4] Rozhodnutí 2012/10, ECE/EB.AIR/113/Add.1 [5] Rozhodnutí 2008/1, ECE/EB.AIR/wg.1/2008/16.