EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 6.11.2013

COM(2013) 768 final

2013/0376(NLE)

Ratifikace druhého kontrolního období Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu

Návrh

ROZHODNUTÍ RADY

o uzavření změny Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu dohodnuté v Dohá a o společném plnění závazků z ní vyplývajících

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1.SOUVISLOSTI NÁVRHU

Na konferenci o změně klimatu konané v prosinci 2012 v Dohá 192 smluvních stran Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu přijalo změnu tohoto protokolu 1 . Tato „změna dohodnutá v Dohá“ zavádí v rámci Kjótského protokolu druhé kontrolní období ode dne 1. ledna 2013 do 31. prosince 2020 s právně závaznými závazky ke snížení emisí pro smluvní strany uvedené v příloze B protokolu.

Dohoda o této změně byla součástí širšího balíčku. Kromě 38 smluvních stran, které jsou zahrnuty do druhého kontrolního období, se nyní více než 60 dalších zemí, včetně Spojených států amerických, Číny, Indie, Jižní Afriky a Brazílie, zavázalo přijmout podle Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu („úmluva“) opatření v oblasti zmírňování změny klimatu. Tím se celkový podíl celosvětových emisí, na něž se vztahují mezinárodní závazky v oblasti zmírňování změny klimatu v rámci Kjótského protokolu i úmluvy, zvýšil na více než 80 %. Dalším základním prvkem tohoto širšího balíčku je obecná shoda smluvních stran úmluvy, že nejpozději do roku 2015 „přijmou protokol, jiný právní nástroj nebo závěr s právním účinkem podle úmluvy, který se bude vztahovat na všechny smluvní strany“ a který by měl vstoupit v účinnost a být prováděn od roku 2020 2 .

Článek 4 Kjótského protokolu umožňuje smluvním stranám plnit závazky společně. Evropská unie a patnáct smluvních stran, které byly jejími členskými státy v době, kdy byl Kjótský protokol v roce 1997 podepsán, se rozhodly tak učinit na první kontrolní období (2008–2012) a protokol tudíž v roce 2002 ratifikovaly 3 . Ve změně dohodnuté v Dohá a v prohlášení Evropské unie a jejích členských států po jejím přijetí 4 se uvádí, že Evropská unie a její členské státy mají v úmyslu společně plnit své cíle snižování emisí i ve druhém kontrolním období. Evropská unie a její členské státy rovněž vyjádřily záměr plnit své závazky ve druhém kontrolním období podle Kjótského protokolu společně s Islandem. Začlenění Islandu do této skupiny smluvních stran, které plní své závazky společně, se řídí žádostí Islandu z června 2009. Rada na svém zasedání dne 15. prosince 2009 tuto žádost přivítala a vyzvala Komisi, aby předložila doporučení k zahájení nezbytných jednání s Islandem 5 . Komise předložila své doporučení Radě v červnu 2013.

V rámci změny dohodnuté v Dohá se Evropská unie, její členské státy a Island zavazují omezit své průměrné roční emise skleníkových plynů v období 2013–2020 na 80 % oproti hodnotám z jejich výchozího roku (zpravidla rok 1990 6 ). Tento závazek vychází z cílů snižování emisí stanovených v klimaticko-energetickém balíčku, který byl přijat v roce 2009, zejména systému EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) a rozhodnutí o „sdílení úsilí“ 7 . Závazek byl stanoven s přihlédnutím k rozdílům v působnosti právních předpisů Evropské unie a druhého kontrolního období podle Kjótského protokolu 8 . Tento přístup je v souladu se závěry Rady z března 2012, v nichž se uvádí, že společný závazek Evropské unie, jejích členských států a Islandu by měl vycházet z klimaticko-energetického balíčku, ale že také závazky jednotlivých členských států týkající se snížení emisí v druhém kontrolním období podle Kjótského protokolu „nesmí překročit jejich závazky dohodnuté v právních předpisech Evropské unie“. Tento přístup byl využit při předložení závazku Evropské unie a jejích členských států v rámci druhého kontrolního období v dubnu 2012 9 .

Právní předpisy EU týkající se plnění cíle snížit emise do roku 2020 na 80 % výchozího roku již existují. Rozšířená posouzení dopadu ohledně hospodářských důsledků pro jednotlivé členské státy byla předložena v době přijetí předpisů a byla rovněž aktualizována, aby se zohlednil dopad hospodářské a finanční krize 10 . Proto se Evropská unie a její členské státy v Dohá dohodly na okamžitém provádění svých závazků a povinností týkajících se druhého kontrolního období podle Kjótského protokolu od 1. ledna 2013. Evropská unie je navíc na cestě ke splnění svých cílů na rok 2020. Poslední inventura skleníkových plynů ukázala, že emise za rok 2011 ve 27 členských státech byly 18,4 % pod úrovní z roku 1990 (kromě využívání půdy, změny využívání půdy, lesnictví a používání pružných mechanismů) 11 . Pokud se vezmou v úvahu rozdíly v působnosti a rozsahu Kjótského protokolu a za předpokladu, že pro Kypr a Maltu se jako výchozí rok použije rok 1990, představovalo by skutečné snížení emisí v roce 2011 v porovnání s emisemi ve výchozím roce Kjótského protokolu něco více než 20 % požadovaných ve druhém kontrolním období. Na základě nejnovějších prognóz vývoje emisí skleníkových plynů v členských státech a za předpokladu, že současné politiky a opatření budou prováděny, naznačila Evropská agentura pro životní prostředí do roku 2020 další mírné snížení emisí – celkové snížení přibližně o 19 % pod úroveň roku 1990 12 . To potvrzuje, že Evropská unie díky politikám a opatřením, které jsou v současné době v platnosti, pravděpodobně svůj cíl druhého kontrolního období splní. Nabídka EU na snížení emisí o 30 % však stále platí. Kromě toho probíhají diskuse ohledně nákladově nejefektivnějšího plánu, jak do roku 2050 snížit emise skleníkových plynů v Evropské unii o 80–95 %, včetně cíle na rok 2030.

Formální vstup změny dohodnuté v Dohá v platnost je důležitým cílem Evropské unie. K tomu je potřeba, aby 144 ze 192 smluvních stran Kjótského protokolu, včetně Evropské unie a jejích členských států, uložilo své listiny o přijetí změny. Tento návrh rozhodnutí Rady o uzavření změny dohodnuté v Dohá to Evropské unii umožní. Kromě ratifikace na úrovni Evropské unie budou muset ratifikační proces dokončit také členské státy. V souladu s běžnou praxí uloží Evropská unie a její členské státy po příslušných ratifikačních postupech své listiny o přijetí změny současně, aby také mohly všechny současně vstoupit v platnost. K tomu by mělo dojít v dostatečném předstihu před pařížskou konferencí o změně klimatu, která se má konat na konci roku 2015.

2.ZMĚNA DOHODNUTÁ V DOHÁ

Změna dohodnutá v Dohá stanoví závazky v oblasti zmírňování změny klimatu na druhé kontrolní období podle Kjótského protokolu pro země uvedené v příloze B protokolu. Navíc obsahuje další změny znění protokolu, které se mají provádět ve druhém kontrolním období. Většina těchto změn jednoduše umožňuje provádět nové závazky v oblasti zmírňování změny klimatu, existují však také některá ustanovení, která zahrnují změny v hmotných závazcích. Ty se týkají zahrnutí nového plynu fluoridu dusitého (NF3), dvou ustanovení ohledně ambicí smluvních stran, co se týče závazků na druhé kontrolní období (tzv. „ambiciózní mechanismus“), a nového čl. 3 odst. 7b.

Závazky v oblasti zmírňování změny klimatu na druhé kontrolní období v příloze B

Změna dohodnutá v Dohá stanoví pozměněnou tabulku v příloze B Kjótského protokolu, která ve třetím sloupci obsahuje právně závazné závazky v oblasti zmírňování změny klimatu na druhé kontrolní období ve formě kvantifikovaných závazků na omezení nebo snížení emisí v rámci celého hospodářství. Třicet osm smluvních stran Kjótského protokolu uvedlo jako svůj kvantifikovaný závazek ve třetím sloupci tabulky v příloze B Kjótského protokolu procento emisí svého výchozího roku nebo období. Mezi ně patří čtyři smluvní strany, které doposud neměly cíl v rámci Kjótského protokolu stanoven (Kypr, Malta, Kazachstán a Bělorusko). Spojené státy americké byly z přílohy B vyjmuty, protože protokol nikdy neratifikovaly. Kanada po svém odchodu, který nabyl účinnosti dne 12. prosince 2012, již není smluvní stranou Kjótského protokolu. Japonsko, Nový Zéland a Ruská federace zůstávají smluvními stranami Kjótského protokolu, ale nestanovily si cíl pro druhé kontrolní období. Jsou nyní spolu s Kanadou uvedeny ve zvláštní části přílohy B.

V případě 80% cíle uvedeného u Evropské unie a jejích členských států v příloze B je připojena poznámka pod čarou, která objasňuje, že tyto závazky musí být chápány tak, že budou plněny společně Evropskou unií a jejími členskými státy. Také v případě 80% cíle pro Chorvatsko a Island jsou připojeny poznámky pod čarou, které objasňují, že své cíle budou plnit společně s Evropskou unií a jejími členskými státy.

Přidání fluoridu dusitého (NF3)

Na seznam skleníkových plynů, které jsou zahrnuty do Kjótského protokolu a uvedeny v jeho příloze A, se přidává nový plyn: fluorid dusitý (NF3). NF3 je účinným skleníkovým plynem. Jeho emise jsou v současné době velmi nízké, ale stoupají, a jeho potenciál globálního oteplování činí 17 200 (jedna tuna NF3 vypuštěná do atmosféry odpovídá 17 200 tunám oxidu uhličitého).

Nový čl. 3 odst. 1c: ambiciózní mechanismus

Změna dohodnutá v Dohá stanoví v novém čl. 3 odst. 1c zjednodušený postup, který smluvní straně umožňuje upravit její závazek zvýšením ambicí během kontrolního období. Dříve by taková úprava byla považována za změnu přílohy B protokolu, která vyžaduje konsensus mezi všemi smluvními stranami protokolu, aby mohla být přijata, a ratifikaci třemi čtvrtinami smluvních stran, aby mohla vstoupit v platnost. Díky změně dohodnuté v Dohá je nyní proces zvyšování ambicí mnohem jednodušší. Zvýšení ambicí navržené smluvní stranou, pokud jde o její vlastní cíl, je považováno za přijaté, jestliže více než tři čtvrtiny stran nemají žádné námitky. Aby mohlo toto zvýšení vstoupit v platnost, není již třeba jej ratifikovat.

Nový čl. 3 odst. 7b: úprava přiděleného množství

Podle změny dohodnuté v Dohá se automaticky zrušují jednotky přiděleného množství smluvní strany, pokud a nakolik přidělené množství pro druhé kontrolní období převyšuje její průměrné emise v prvních třech letech předcházejícího kontrolního období, vynásobené osmi (počet let ve druhém kontrolním období). To znamená, že změna dohodnutá v Dohá automaticky upravuje cíl smluvní strany, aby se předešlo zvýšení jejích emisí pro období 2013–2020 nad její průměrné emise v letech 2008–2010.

3.Navrhované rozhodnutí Rady

Tento návrh rozhodnutí Rady poskytuje základ pro uzavření změny dohodnuté v Dohá ze strany Evropské unie a stanoví podmínky společného plnění závazků Evropskou unií, jejími členskými státy a Islandem.

Návrh rozhodnutí

Návrh rozhodnutí potvrzuje, že Evropská unie a její členské státy budou své závazky plnit společně, včetně Islandu (článek 2), a vyjasňuje povinnosti Komise a členských států ohledně podávání zpráv k usnadnění výpočtu přiděleného množství (článek 3). Navíc obsahuje standardní ustanovení o povinnostech uložit listinu o přijetí změny dohodnuté v Dohá u Organizace spojených národů (čl. 4 odst. 1) a o společném uložení listin o přijetí změny (čl. 4 odst. 2). Důležité je to, že vyžaduje, aby členské státy přijaly potřebné kroky k dokončení svého ratifikačního procesu, pokud možno nejpozději do 16. února 2015 (čl. 5 odst. 1), a aby do 15. září 2014 informovaly Komisi o předpokládaném datu dokončení příslušných postupů (čl. 5 odst. 2).

Navrhované rozhodnutí rovněž obsahuje dvě přílohy a jeden doplněk. Doplněk obsahuje úplné znění změny, tak jak byla přijata v Dohá a oznámena smluvním stranám dne 21. prosince 2012 13 . Přehled klíčových ustanovení změny dohodnuté v Dohá je uveden v oddíle 2 výše. Příloha I obsahuje „Oznámení o podmínkách dohody o společném plnění závazků Evropské unie, jejích členských států a Islandu podle článku 3 Kjótského protokolu“, jak je stanoveno v čl. 4 odst. 2 protokolu („oznámení o podmínkách společného plnění“). Příloha II obsahuje aktualizované prohlášení o rozsahu pravomocí Evropské unie, jež má být učiněno v souladu s čl. 24 odst. 3 Kjótského protokolu.

Oznámení o podmínkách společného plnění (příloha I)

Oznámení o podmínkách společného plnění v příloze I obsahuje tři oddíly. V prvním oddíle jsou jako členové dohody uvedeny Evropská unie, její členské státy a Island. Druhý oddíl stanoví, jak budou členové dohody plnit své závazky. Třetí oddíl stanoví příslušné úrovně emisí přidělené členům dohody.

Společné plnění závazků podle článku 3 protokolu

Podle čl. 4 odst. 2 Kjótského protokolu se vyžaduje, aby strany dohody o společném plnění oznámily sekretariátu úmluvy podmínky této dohody, že své závazky podle článku 3 splní společně. Oddíl 2 dohody o společném plnění podrobně popisuje, jak se tyto závazky podle článku 3 protokolu a veškerá rozhodnutí z něj vyplývající, která bude třeba učinit, uplatní ve druhém kontrolním období. U všech ustanovení, která se již uplatňovala v prvním kontrolním období, navazuje návrh na přístup, který zvolila Evropská unie a patnáct členských států, jež byly součástí dohody o společném plnění v prvním kontrolním období. To zahrnuje použití čl. 3 odst. 3 a 4 protokolu na úrovni členských států, kdy výchozím rokem pro Evropskou unii je součet výchozích roků zvolených členskými státy, a vyloučení mezinárodní letecké dopravy (tj. letů mezi členskými státy a letů mezi členskými státy a třetími zeměmi) v souladu s ustanoveními úmluvy a protokolu. Znění oddílu 2 to objasňuje. Navíc rovněž popisuje, jak se čl. 3 odst. 1c – ambiciózní mechanismus – a čl. 3 odst. 7b uplatní ve druhém kontrolním období.

Nový čl. 3 odst. 1c: ambiciózní mechanismus

Změna dohodnutá v Dohá stanoví v novém čl. 3 odst. 1c zjednodušený postup, který smluvní straně umožňuje upravit její závazek zvýšením ambicí během kontrolního období. Příloha I návrhu rozhodnutí o ratifikaci objasňuje, že každý členský stát se může sám rozhodnout svou úroveň ambicí zvýšit, a to zrušením relevantních kjótských jednotek. Formální zvýšení ambicí společného závazku Evropské unie, jejích členských států a Islandu, a následné snížení společného přiděleného množství, lze provést pouze společně.

Nový čl. 3 odst. 7b: úprava přiděleného množství

Nový čl. 3 odst. 7b vyžaduje, aby závazek smluvní strany na druhé kontrolní období byl alespoň na úrovni jejích průměrných emisí v letech 2008–2010, a automaticky posiluje cíle, které by jinak umožnily zvýšení emisí nad tento průměr. Evropská unie, její členské státy, Chorvatsko a Island v okamžiku přijetí změny dohodnuté v Dohá prohlásily, že „čl. 3 odst. 7b se bude podle dohody o společném plnění závazků Evropskou unií, jejími členskými státy, Chorvatskem a Islandem vztahovat na společné přidělené množství a nebude uplatňován v případě Evropské unie, jejích členských států, Chorvatska a Islandu jednotlivě“. 14

Vzhledem k tomu, že společné uplatňování čl. 3 odst. 7b Evropskou unií, jejími členskými státy a Islandem je základním předpokladem pro rozhodnutí Unie změnu ratifikovat, tvoří nedílnou součást definice a ambicí závazku Unie. Příloha I návrhu rozhodnutí o ratifikaci proto výslovně stanoví, že výpočet podle čl. 3 odst. 7b protokolu se v rámci uplatňování závazků Evropské unie, členských států a Islandu podle článku 3 Kjótského protokolu vztahuje na společné přidělené množství na druhé kontrolní období a na součet průměrných ročních emisí členů v letech 2008–2010 vynásobený osmi.

Orientační odhad společného přiděleného množství na druhé kontrolní období, a to na základě stávajících dostupných údajů o výchozím roce a za použití potenciálů globálního oteplování z druhé hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), by znamenal průměrné roční přidělené množství ve výši přibližně 4 632 milionů tun emisí skleníkových plynů vyjádřených v ekvivalentu oxidu uhličitého (ekvivalent CO2). Nejnověji vykázané průměrné roční emise Evropské unie, jejích členských států a Islandu za období 2008–2010 činí 4 782 milionů tun. Neočekává se proto, že čl. 3 odst. 7b protokolu bude mít za následek automatické zrušení jednotek přiděleného množství pro Evropskou unii, její členské státy a Island (viz tabulka).

Tabulka: Použití čl. 3 odst. 7b v Evropské unii a na Islandu*

Emise ve výchozím roce**	Emise skleníkových plynů v roce 2008	Emise skleníkových plynů v roce 2009	Emise skleníkových plynů v roce 2010	Průměrné emise skleníkových plynů v letech 2008, 2009 a 2010	Odhadovaný roční průměr přiděleného množství 2013–2020
5 790	4 989	4 623	4 734	4 782	4 632
* Založeno na inventárních údajích na rok 2013 a na potenciálech globálního oteplování z druhé hodnotící zprávy IPCC. ** Za předpokladu, že výchozím rokem pro Kypr a Maltu je rok 1990. Všechny údaje jsou v milionech tun ekvivalentu CO2.

Příslušné úrovně emisí přidělené členům dohody

Společná úroveň emisí pro systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS)

Oddíl 3 přílohy I popisuje, jak jsou příslušné úrovně emisí přiděleny Evropské unii, jejím členským státům a Islandu. To odráží přístup, který byl použit v klimaticko-energetickém balíčku:

–Společná úroveň emisí je definována pro emise z odvětví a plynů, které jsou uvedeny v příloze A Kjótského protokolu a na která se také vztahuje EU ETS (to znamená, že jsou uvedeny v příloze I směrnice o EU ETS, a s přihlédnutím k uplatňování článků 24 a 27 uvedené směrnice).

–Emise z odvětví a plynů uvedených v příloze A Kjótského protokolu, na něž se EU ETS nevztahuje, a snížení emisí ze zdrojů uvedených v Kjótském protokolu budou zahrnuty do úrovní emisí z jednotlivých členských států a Islandu.

Tento přístup se liší od přístupu použitého pro první kontrolní období, kdy individuální závazky každého členského státu zahrnuly všechny emise v celém jeho hospodářství. Je to tak kvůli změnám, které byly dohodnuty v rámci klimaticko-energetického balíčku od 1. ledna 2013, podle kterých EU ETS již nefunguje na základě cílů jednotlivých členských států a národních alokačních plánů. Realizuje se na základě jediného množství povolenek pro celou Unii neboli „omezení“ a harmonizovaného systému pro přidělování emisních povolenek prostřednictvím dražeb a přechodně přidělovaných bezplatných povolenek. V rámci tohoto systému již není možné přidělovat ex ante přesné podíly EU ETS jednotlivým členským státům v dohodě o společném plnění. Hlavním důvodem je přechod na dražby – které mají podpořit hospodárnost, zabránit neočekávaným ziskům a podpořit solidaritu a hospodářský růst – jako standardní metodu přidělování emisních povolenek. Mezi další důvody patří nemožnost stanovit ex ante faktické přidělování povolenek EU ETS pro nové subjekty a určit možné změny na seznamu odvětví a pododvětví, u nichž hrozí značné riziko úniku uhlíku.

Jak je uvedeno výše, mezinárodní letecká doprava není do společné úrovně emisí pro EU ETS zahrnuta, stejně jako není zahrnuta v příloze A Kjótského protokolu.

Úrovně emisí pro členské státy a Island

Emise z odvětví uvedených v Kjótském protokolu, na něž se nevztahuje EU ETS, budou nadále zahrnuty do úrovní emisí stanovených pro jednotlivé členské státy a Island. Rozdíl oproti prvnímu kontrolnímu období spočívá v tom, že tyto úrovně emisí již nejsou prezentovány jako procento snížení oproti emisím ve výchozím roce, ale jako absolutní hodnota. Tato absolutní hodnota, vyjádřená v tunách ekvivalentu oxidu uhličitého (ekvivalent CO2), je uvedena pro každý členský stát v tabulce 1 přílohy I. Údaj pro Island bude do tabulky zahrnut po uzavření dvoustranné dohody s Islandem o společném plnění jeho závazku s Evropskou unií a jejími členskými státy. Údaje pro jednotlivé členské státy odpovídají součtu ročního emisního přídělu (AEA) každého členského státu v rámci rozhodnutí o „sdílení úsilí“ na období 2013–2020. Tento součet se vypočítá na základě hodnot potenciálu globálního oteplování uvedených ve čtvrté hodnotící zprávě IPCC, jak je stanoveno v příloze II rozhodnutí Komise 2013/162/EU 15 a upraveno aktualizací rozhodnutí o AEA – C(2013) 7183. Součet je dále upraven pomocí výsledků uplatňování čl. 3 odst. 7a Kjótského protokolu 16 .

Fluorid dusitý (NF3)

Změna dohodnutá v Dohá zahrnula do Kjótského protokolu také NF3. Toto zahrnutí se předpokládalo již v nařízení o mechanismu monitorování 17 , které vyžaduje monitorování a vykazování emisí NF3. Emise NF3 však nejsou zahrnuty do EU ETS ani do rozhodnutí o „sdílení úsilí“, a proto nejsou součástí cílů členských států podle právních předpisů Evropské unie. Jelikož jsou agregované emise NF3 v Unii zanedbatelné, závazek podle Kjótského protokolu, který v dubnu 2012 Evropská unie a její členské státy předložily sekretariátu úmluvy, předpokládal, že budou nulové 18 . Tento návrh rozhodnutí Rady vyžaduje, aby členské státy započítaly tyto emise do přiděleného množství členského státu, ve kterém k těmto emisím dochází.

Využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF)

V čl. 3 odst. 3 a v článku 4 Kjótského protokolu jsou zahrnuty emise z využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF). Prováděcí pravidla dohodnutá v rámci Kjótského protokolu a revidovaná na konferenci o změně klimatu v Durbanu vyžadují po smluvních stranách se závazkem, aby emise a snížení ze zalesňování, opětovného zalesňování a odlesňování, jakož i z obhospodařování lesů, započítaly do svého závazku ve druhém kontrolním období. Smluvní strany si mohou navíc zvolit, že započítají emise z hospodaření s ornou půdou a pastvinami. Zatímco smluvní strany musí emise z LULUCF započítat do svých závazků v rámci Kjótského protokolu, není tomu tak v Evropské unii, kde emise v odvětví LULUCF nejsou zařazeny ani do EU ETS, ani do rozhodnutí o „sdílení úsilí“. V květnu 2013 však Evropský parlament a Rada přijaly rozhodnutí č. 529/2013/EU o pravidlech započítávání týkajících se emisí skleníkových plynů a jejich pohlcení v důsledku činností souvisejících s LULUCF a o informacích o opatřeních týkajících se těchto činností 19 . Tento právní předpis uvádí emise Evropské unie z LULUCF do souladu s požadavky Kjótského protokolu.

I když emise jednotlivých členských států v odvětví LULUCF lze těžko předpokládat, odhady ukazují, že odvětví LULUCF pro Unii jako celek poskytne pravděpodobně čisté kredity LULUCF ve výši kolem 1 % emisí Evropské unie ve výchozím roce 20 . Závazek podle Kjótského protokolu, který v dubnu 2012 Evropská unie a její členské státy předložily sekretariátu úmluvy, proto předpokládal, že emise z LULUCF se v Unii jako celku budou rovnat nule 21 .

V souladu s odpovědností členských států za politiku v oblasti lesnictví a kvůli neexistenci cílů Evropské unie pro odvětví LULUCF, budou muset členské státy započítat emise a snížení z LULUCF do svých individuálních úrovní emisí, pokud jsou zahrnuty v protokolu. Zahrnutí odvětví LULUCF do úrovní emisí členských států a Islandu se zakládá na předpokladu, že v tomto odvětví neexistují žádné čisté emise ani snížení. Jakékoli takové emise však mohou být kompenzovány prostřednictvím podstatně lepších výsledků v jiných odvětvích, jež nejsou zahrnuta do EU ETS: prostřednictvím pružných mechanismů Kjótského protokolu a díky využití přebytečných emisních povolenek převedených z prvního kontrolního období a držených v tomto členském státě v přebytečné rezervě z předchozího období.

Komise bude emise a snížení z odvětví LULUCF v členských státech bedlivě monitorovat. Ukáže-li se, že některé členské státy čelí neočekávaným značným emisím z LULUCF, a to navzdory provádění účinných opatření k jejich omezení, zváží Komise navržení mechanismu, který by těmto členským státům pomohl.

Rada ve svých závěrech z března 2012 uznala zvláštní situaci zemí s rozsáhlým lesním porostem, zejména pokud jde o omezené možnosti pokrytí emisí ze zalesňování, opětovného zalesňování a odlesňování narůstajícími propady z obhospodařování lesů 22 . Komise bude i nadále zkoumat možnosti s cílem nalézt uspokojivé řešení, které zajistí ekologickou vyváženost.

Stanovení úrovní emisí a přidělených množství

Kjótský protokol vyžaduje, aby závazky byly převedeny na přidělené množství, které odráží povolené množství emisí v tunách ekvivalentu CO2 během kontrolního období. Tento návrh rozhodnutí Rady stanoví, že množství přidělená Evropské unii, jejím členským státům a Islandu se rovnají příslušným úrovním emisí, jež jsou stanoveny v oddíle 3 přílohy I tohoto rozhodnutí.

Návrh rovněž upravuje společné množství přidělené Evropské unii, jejím členským státům a Islandu, které odráží společný kvantifikovaný závazek na snížení emisí o 80 % oproti výchozímu roku. Jak je uvedeno v příslušných ustanoveních Kjótského protokolu, společné přidělené množství se vypočítá vynásobením součtu emisí členských států a Islandu ve výchozím roce 80 % (společný závazek) a osmi (doba trvání kontrolního období v letech).

Společné přidělené množství poskytuje základ pro stanovení jednotlivých množství přidělených Evropské unii, jejím členským státům a Islandu tímto způsobem:

–Příslušné množství přidělené každému členskému státu a Islandu je součtem příslušné úrovně emisí, jak je uvedena v tabulce 1 přílohy I tohoto návrhu rozhodnutí Rady, a uplatňování čl. 3 odst. 7a Kjótského protokolu pro tento členský stát nebo Island.

–Množství přidělené Evropské unii je rozdílem mezi společným přiděleným množstvím a součtem úrovní emisí členských států a Islandu. Tento údaj bude finalizován až na základě zprávy Evropské unie k usnadnění výpočtu společného přiděleného množství.

Provádění vykazovacích povinností

Prováděcí pravidla Kjótského protokolu vyžadují, aby smluvní strany do 14. dubna 2015 předložily zprávu k usnadnění výpočtu přiděleného množství a k prokázání schopnosti odpovídat za své emise a přidělené množství. Článek 3 tohoto návrhu rozhodnutí Rady vyžaduje, aby Komise vypracovala a předložila zprávu k usnadnění výpočtu společného množství přiděleného Evropské unii, jejím členským státům a Islandu, jakož i množství přiděleného Evropské unii (odpovídající emisím zahrnutým do EU ETS). Členské státy a Island musí každý zvlášť předložit zprávu k usnadnění výpočtu jejich příslušných přidělených množství, která zahrnují emise mimo EU ETS. Tyto zprávy budou podrobeny přezkumu, po němž budou přidělená množství finalizována a zaznamenána v databázi pro sestavování a započítávání. Ve zprávách k usnadnění výpočtu množství přidělených členským státům a Islandu bude přidělené množství vyjádřeno jako rovnající se úrovni emisí tohoto členského státu nebo Islandu, a to jak v tunách ekvivalentu CO2, tak jako procentní podíl emisí tohoto členského státu nebo Islandu ve výchozím roce.

Další povinnosti týkající se vykazování, včetně každoročních zpráv o inventuře, bude i nadále plnit Komise (jménem Evropské unie) a členské státy. Tyto povinnosti jsou vyžadovány mezinárodně dohodnutými požadavky na vykazování v rámci Kjótského protokolu a jsou prováděny prostřednictvím nařízení o mechanismu monitorování. Tento přístup ke společnému plnění, který je stanoven v tomto návrhu rozhodnutí Rady, vyžaduje od členských států, aby také samostatně vykazovaly své emise ze zdrojů a snížení pomocí propadů, na které se vztahuje Kjótský protokol, a to z odvětví, která nejsou zahrnuta do EU ETS. Článek 7 nařízení o mechanismu monitorování již vyžaduje, aby členské státy každoročně vykazovaly své emise v rámci EU ETS a poměr těchto emisí k celkově vykázaným emisím. Zdroj těchto údajů je stanoven v protokolu transakcí Evropské unie (EUTL), který kontroluje a zaznamenává všechny transakce, které se v rámci EU ETS uskutečňují. Za použití údajů z EUTL zveřejňuje Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) ve svém prohlížeči údajů o EU ETS 23 souhrnné údaje o ověřených emisích, povolenkách a odevzdaných jednotkách rozdělených podle členských států, odvětví, velikosti a roku. Tytéž údaje se používají pro analýzy emisí skleníkových plynů v různých oficiálních zprávách, včetně výroční zprávy Evropské komise o pokroku při plnění závazků Evropské unie a mezinárodních závazků, která se zveřejňuje podle článku 21 nařízení o mechanismu monitorování 24 , a výročních zpráv EEA o trendech a prognózách emisí skleníkových plynů v Evropě. Údaje se rovněž používají ve výroční zprávě Evropské unie o inventuře skleníkových plynů, která je upravena tak, aby zohledňovala rozdíly v rozsahu mezi Kjótským protokolem a EU ETS (kromě mezinárodní letecké dopravy).

Prohlášení o rozsahu pravomocí (příloha II)

Příloha II návrhu rozhodnutí aktualizuje prohlášení o rozsahu pravomocí učiněné při ratifikaci Kjótského protokolu v roce 2002. To nyní uvádí seznam všech 28 členských států Evropské unie a reflektuje vstup Lisabonské smlouvy v platnost.

2013/0376 (NLE)

Návrh

ROZHODNUTÍ RADY

o uzavření změny Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu dohodnuté v Dohá a o společném plnění závazků z ní vyplývajících

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 192 odst. 1 ve spojení s čl. 218 odst. 6 písm. a) této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

s ohledem na souhlas Evropského parlamentu,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)Na konferenci o změně klimatu, která se konala v prosinci 2012 v Dohá, přijaly smluvní strany Kjótského protokolu („Kjótský protokol“) k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu („úmluva“) změnu dohodnutou v Dohá o zahájení druhého kontrolního období Kjótského protokolu, které začíná 1. ledna 2013 a končí 31. prosince 2020. Změna dohodnutá v Dohá mění přílohu B Kjótského protokolu, stanoví další právně závazné závazky v oblasti zmírňování změny klimatu na druhé kontrolní období pro smluvní strany uvedené ve zmíněné příloze a mění a dále rozvádí ustanovení o provádění závazků smluvních stran v oblasti zmírňování změny klimatu během druhého kontrolního období.

(2)Unie a její členské státy souhlasily se změnou dohodnutou v Dohá jako součástí balíčku, který obsahuje závazky v oblasti zmírňování změny klimatu v rámci úmluvy a Kjótského protokolu ze strany řady zemí a zvyšuje podíl celosvětových emisí, na něž se závazky v oblasti zmírňování změny klimatu na období po roce 2012 vztahují, a to jak v rámci úmluvy, tak Kjótského protokolu, na více než 80 %.

(3)Dalším základním prvkem tohoto balíčku je obecná shoda smluvních stran úmluvy, že do konce roku 2015 přijmou protokol, jiný právní nástroj nebo závěr s právním účinkem podle úmluvy, který se bude vztahovat na všechny smluvní strany a který by měl vstoupit v účinnost a být prováděn od roku 2020. Jednání o tomto právně závazném nástroji probíhají v rámci Ad hoc pracovní skupiny pro Durbanskou platformu pro posílenou činnost.

(4)Změna dohodnutá v Dohá podléhá přijetí smluvními stranami Kjótského protokolu a vstoupí v platnost pro smluvní strany, které ji přijmou, devadesátým dnem po dni, kdy depozitář úmluvy obdrží listiny o přijetí alespoň od tří čtvrtin smluvních stran Kjótského protokolu. Aby změna dohodnutá v Dohá mohla vstoupit v platnost, je k tomu potřeba celkem 144 listin o přijetí.

(5)Rada ve svých závěrech ze dne 9. března 2012 schválila na druhé kontrolní období Kjótského protokolu navrhnout pro Unii společný kvantifikovaný závazek na snížení emisí o 20 %. Tento závazek byl stanoven na základě celkových emisí skleníkových plynů Unie, které byly na období 2013–2020 povoleny v rámci jejího klimaticko-energetického balíčku 25 .

(6)Rada se dále podle tohoto přístupu dohodla, že povinnosti jednotlivých členských států ohledně snižování emisí nepřekročí povinnosti sjednané v právních předpisech Unie a že závazek se v souladu s Kjótským protokolem bude zakládat na součtu emisí členských států ve výchozím roce. Evropská unie a její členské státy se tudíž na konferenci o změně klimatu v Dohá dohodly na kvantifikovaném závazku na snížení emisí, který omezuje průměrné roční emise skleníkových plynů během druhého kontrolního období na 80 % součtu jejich emisí ve výchozím roce. To se odráží ve změně dohodnuté v Dohá.

(7)V souladu se závěry Rady ze dne 9. března 2012 Unie rovněž nabídla, že v rámci celosvětové a komplexní dohody pro období po roce 2012 zvýší svůj závazek na snížení emisí do roku 2020 oproti úrovním z roku 1990 na 30 %, a to za předpokladu, že se ostatní rozvinuté země zaváží ke srovnatelnému snížení emisí a rozvojové země přispějí úměrně svým povinnostem a odpovídajícím možnostem. Tato nabídka se odráží ve změně dohodnuté v Dohá.

(8)Cíle Unie a jejích členských států jsou uvedeny ve změně dohodnuté v Dohá s poznámkou pod čarou, v níž je uvedeno, že tyto cíle vycházejí z předpokladu, že budou plněny společně Evropskou unií a jejími členskými státy v souladu s článkem 4 Kjótského protokolu. Unie, její členské státy, Chorvatsko a Island při přijetí změny dohodnuté v Dohá rovněž vydaly společné prohlášení, v němž vyjádřily záměr plnit své závazky ve druhém kontrolním období společně. Toto prohlášení je zohledněno ve zprávě o konferenci a znovu zdůrazněno v závěrech Rady ze dne 17. prosince 2012.

(9)Na základě svého rozhodnutí plnit závazky společně v souladu s článkem 4 protokolu jsou Unie a její členské státy podle odstavce 6 uvedeného článku a v souladu s čl. 24 odst. 2 protokolu společně odpovědné za plnění svých kvantifikovaných závazků na snížení emisí ve smyslu čl. 3 odst. 1a Kjótského protokolu. V důsledku toho a v souladu s čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii mají členské státy jednotlivě i společně povinnost učinit všechna vhodná obecná nebo zvláštní opatření k plnění závazků, které vyplývají z aktů orgánů Unie, usnadňovat plnění tohoto závazku a zdržet se všech opatření, jež by mohla ohrozit jeho dosažení.

(10)V tomtéž prohlášení Unie, její členské státy, Chorvatsko a Island v souladu s čl. 4 odst. 1 Kjótského protokolu, který smluvním stranám umožňuje, aby plnily své závazky podle článku 3 Kjótského protokolu společně, rovněž uvedly, že se čl. 3 odst. 7b Kjótského protokolu bude vztahovat na společné přidělené množství podle dohody o společném plnění ze strany Evropské unie, jejích členských států, Chorvatska a Islandu a že se nebude na členské státy, Chorvatsko nebo Island uplatňovat jednotlivě. Rada na svém zasedání dne 15. prosince 2009 uvítala žádost Islandu o plnění jeho závazků ve druhém kontrolním období společně s Unií a jejími členskými státy a vyzvala Komisi, aby předložila doporučení k zahájení nezbytných jednání o dohodě s Islandem, která bude v souladu se zásadami a kritérii stanovenými v klimaticko-energetickém balíčku Unie. Dohoda s Islandem o jeho účasti na společném plnění závazků Unie, jejích členských států a Islandu ve druhém kontrolním období Kjótského protokolu stanoví podmínky této účasti 26 .

(11)Kjótský protokol vyžaduje, aby smluvní strany, jež se dohodly na společném plnění svých závazků podle článku 3 protokolu, v uvedené dohodě stanovily příslušnou úroveň emisí přidělenou každé ze smluvních stran. Kjótský protokol dále vyžaduje, aby smluvní strany dohody o společném plnění v den uložení svých listin o ratifikaci nebo schválení informovaly sekretariát úmluvy o podmínkách takové dohody.

(12)V souladu se stávajícími právními předpisy Unie se příslušná úroveň emisí přidělená Unii vztahuje na emise skleníkových plynů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES 27 , pokud jsou tyto emise skleníkových plynů uvedeny v příloze A Kjótského protokolu.

(13)Příslušné úrovně emisí členských států a Islandu zahrnují zbývající emise skleníkových plynů ze zdrojů a jejich snížení pomocí propadů na jejich území, pokud tyto zdroje a propady nejsou uvedeny ve směrnici 2003/87/ES, ale jsou uvedeny v Kjótském protokolu. To zahrnuje veškeré emise ze zdrojů a jejich snížení pomocí propadů v důsledku člověkem vyvolaných činností ve využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví podle čl. 3 odst. 3 a 4 Kjótského protokolu, jakož i všechny emise fluoridu dusitého (NF3).

(14)Komise by měla nadále zkoumat možnosti s cílem nalézt uspokojivé řešení zvláštní situace zemí s rozsáhlým lesním porostem, zejména pokud jde o omezené možnosti pokrytí emisí ze zalesňování, opětovného zalesňování a odlesňování narůstajícími propady z obhospodařování lesů, které zajistí ekologickou vyváženost.

(15)V souladu se závěry Rady ze dne 9. března 2012 a nabídkou Unie a jejích členských států přijmout 80% cíl v rámci druhého kontrolního období se úrovně emisí členských států rovnají součtu ročních emisních přídělů na období 2013–2020, které byly určeny podle rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES 28 . Toto množství, jež vychází z hodnot potenciálu globálního oteplování uvedených ve čtvrté hodnotící zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu, bylo stanoveno v příloze II rozhodnutí Komise 2013/162/EU 29 a upraveno aktualizací rozhodnutí o AEA – C(2013) 7183. Úroveň emisí pro Island byla stanovena v dohodě s Islandem.

(16)Podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 30 jsou členské státy povinny vykazovat skutečné nebo odhadované příděly ověřených emisí vykazovaných zařízeními a provozovateli podle směrnice 2003/87/ES na kategorie zdrojů národní inventury skleníkových plynů, pokud je to možné, a poměr těchto ověřených emisí k celkovým vykázaným emisím skleníkových plynů z těchto kategorií zdrojů. To členským státům umožňuje vykazovat emise, které jsou zahrnuty do jejich vlastní úrovně emisí, samostatně. Část zprávy Unie týkající se množství přiděleného Unii by měla stanovit výši emisí zahrnutých v rámci množství přiděleného Unii, ke kterým došlo v jednotlivých členských státech.

(17)Konference smluvních stran jednající jako shromáždění smluvních stran Kjótského protokolu rozhodla, že každá smluvní strana se závazkem uvedeným pro druhé kontrolní období by do 15. dubna 2015 měla sekretariátu úmluvy předložit zprávu k usnadnění výpočtu přiděleného množství. Zprávu k usnadnění výpočtu společného množství přiděleného Unii, jejím členským státům a Islandu by měla připravit Komise. Tato zpráva rovněž stanoví množství přidělené Unii. Členské státy a Island by své zprávy, které stanoví jejich přidělené množství rovnající se jejich úrovním emisí, jak jsou uvedeny v příloze II tohoto rozhodnutí, měly předložit do 15. dubna 2015.

(18)S cílem zdůraznit závazek Unie a jejích členských států, aby změna dohodnutá v Dohá vstoupila v platnost včas, by ji Unie, její členské státy a Island měly ratifikovat nejpozději do 16. února 2015.

(19)Změna dohodnutá v Dohá by měla být jménem Evropské unie schválena,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Změna Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu („úmluva“) dohodnutá dne 8. prosince 2012 v Dohá se schvaluje jménem Evropské unie.

Znění změny dohodnuté v Dohá je připojeno k tomuto rozhodnutí.

Článek 2

Unie a její členské státy plní své závazky podle článku 3 Kjótského protokolu a změny dohodnuté v Dohá v souladu s oznámením o podmínkách dohody o společném plnění závazků Evropské unie, jejích členských států a Islandu podle článku 3 Kjótského protokolu („oznámení“), které je uvedeno v příloze I.

Článek 3

1. Komise vypracuje zprávu k usnadnění výpočtu společného množství přiděleného Unii, jejím členským státům a Islandu a tudíž množství přiděleného Unii, a to v souladu s požadavky Kjótského protokolu, změny dohodnuté v Dohá a rozhodnutí přijatých na jejich základě. Komise předloží tuto zprávu sekretariátu úmluvy do 15. dubna 2015.

2. Množství přidělená členským státům a Islandu se rovnají úrovním emisí stanoveným v oznámení v příloze I. Do 15. dubna 2015 členské státy předloží sekretariátu úmluvy zprávy k usnadnění výpočtu jim přiděleného množství, a to v souladu s požadavky Kjótského protokolu, změny dohodnuté v Dohá a rozhodnutí přijatých na jejich základě.

Článek 4

1. Předseda Rady určí osobu zmocněnou (osoby zmocněné) uložit jménem Unie listinu o přijetí u generálního tajemníka Organizace spojených národů v souladu s čl. 20 odst. 4 a čl. 21 odst. 7 Kjótského protokolu, spolu s aktualizovaným prohlášením o rozsahu pravomocí uvedeným v příloze II, v souladu s čl. 24 odst. 3 Kjótského protokolu.

2. Předseda Rady rovněž určí osobu zmocněnou (osoby zmocněné) oznámit jménem Unie oznámení v příloze I sekretariátu úmluvy v souladu s čl. 4 odst. 2 Kjótského protokolu.

Článek 5

1. Členské státy podniknou nezbytné kroky k uložení svých listin o přijetí současně s Unií, a pokud možno nejpozději do 16. února 2015. Při ukládání svých listin o přijetí změny oznámí členské státy svým jménem oznámení v příloze I sekretariátu úmluvy v souladu s čl. 4 odst. 2 Kjótského protokolu.

2. Nejpozději do 15. září 2014 uvědomí členské státy Komisi o svých rozhodnutích o přijetí změny, nebo případně o předpokládaném datu dokončení nezbytných postupů. Komise ve spolupráci s členskými státy vybere datum pro současné uložení listin o schválení či přijetí.

Článek 6

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

V Bruselu dne

(1) Rozhodnutí 1/CMP.8 přijaté konferencí smluvních stran jednající jako shromáždění smluvních stran Kjótského protokolu, FCCC/KP/CMP/2012/13/Add.1.

(2) Rozhodnutí 2/CP.18 přijaté konferencí smluvních stran úmluvy, odstavec 4 v dokumentu UNFCCC/CP/2012/8/Add.1.

(3) Rozhodnutí Rady 2002/358/ES ze dne 25. dubna 2002 o schválení Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu jménem Evropského společenství a o společném plnění závazků z něj vyplývajících, Úř. věst. L 130, 15.5.2002, s. 1.

(4) Úplné znění tohoto prohlášení se odráží v odstavci 45 zprávy konference smluvních stran jednající jako shromáždění smluvních stran Kjótského protokolu z jejího osmého zasedání, které se konalo od 26. listopadu do 8. prosince 2012 v Dohá (FCCC/KP/CMP/2012/13).

(5) Závěry Rady ze dne 15. prosince 2009 týkající se Dohody s Islandem o společném plnění s ohledem na budoucí mezinárodní dohodu o klimatu, http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/en/agricult/111941.pdf.

(6) Pro první kontrolní období byly výchozí roky EU následující: pro oxid uhličitý (CO2), methan (CH4) a oxid dusný (N2O) používají všechny členské státy jako výchozí rok 1990 s výjimkou: Bulharska – 1988, Maďarska – průměr 1985–1987, Slovinska – 1986; Polska – 1988 a Rumunska – 1989. Pro fluorované plyny používají všechny členské státy jako výchozí rok 1995 s výjimkou: Francie, Itálie, Rakouska a Slovenska – 1990 a Rumunska – 1989.

(7) Právní předpisy přijaté dne 23. dubna 2009, včetně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES, kterou se mění směrnice 2003/87/ES s cílem zlepšit a rozšířit systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství, a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES ze dne 23. dubna 2009 o úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020, Úř. věst. L 140, 5.6.2009.

(8) Tento rozdíl v působnosti je podrobně vysvětlen v pracovním dokumentu útvarů Komise „Preparing the EU's Quantified Emission Limitation or Reduction Objective (QELRO) based on the EU Climate and Energy Package“, SWD(2012) 18 final ze dne 13.2.2012.

(9) Předložen Dánskem a Evropskou komisí jménem Evropské unie a jejích členských států dne 19. dubna 2012 pod názvem „Information on the quantified emission limitation or reduction objectives (QELROs) for the second commitment period under the Kyoto Protocol“, FCCC/KP/AWG/2012/MISC.1.

(10) Pracovní dokument útvarů Komise „Impact Assessment accompanying the Package of Implementation measures for the EU's objectives on climate change and renewable energy for 2020“, SEK(2008) 85/3, 23.1.2008, a pracovní dokument útvarů Komise doprovázející sdělení Komise (KOM(2010) 265) „Analysis of options to move beyond 20 % greenhouse gas emission reductions and assessing the risk of carbon leakage. Background information and analysis“, část I a II, SEK(2010) 650, 25.5.2010.

(11) Evropská agentura pro životní prostředí: „Annual European Union greenhouse gas inventory 1990–2011 and inventory report 2013“ – předloženo sekretariátu úmluvy v květnu 2013.

(12) Evropská agentura pro životní prostředí: „Greenhouse gas emission trends and projections in Europe 2012: Tracking progress towards Kyoto and 2020 targets“, Kodaň, 2012, s. 60.

(13) Oznámení generálního tajemníka Organizace spojených národů vystupujícího ve funkci depozitáře, C.N.718.2012.TREATIES-XXVII.7.c (oznámení depozitáře).

(14) Viz poznámka pod čarou 4.

(15) Rozhodnutí Komise 2013/162/EU ze dne 26. března 2013 o stanovení ročních emisních přídělů členských států na období 2013–2020 v souladu s rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES, Úř. věst. L 90, 28.3.2013, s. 106–110.

(16) Podle čl. 3 odst. 7a Kjótského protokolu se vyžaduje, aby smluvní strany uvedené v příloze B, v jejichž případě změny využívání půdy a lesnictví představovaly v roce 1990 čistý zdroj emisí skleníkových plynů, zahrnuly pro účely výpočtu přiděleného množství do emisí svého výchozího roku 1990 nebo odpovídajícího období úhrnné antropogenní emise ze zdrojů v ekvivalentu CO2, od nichž odečtou snížení pomocí propadů v roce 1990 v důsledku změn využívání půdy.

(17) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 ze dne 21. května 2013 o mechanismu monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a podávání dalších informací na úrovni členských států a Unie vztahujících se ke změně klimatu, Úř. věst. L 165, 18.6.2013, s. 13–40.

(18) Poznámky pod čarou 8 a 9.

(19) Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 529/2013/EU ze dne 21. května 2013 o pravidlech započítávání týkajících se emisí skleníkových plynů a jejich pohlcení v důsledku činností souvisejících s využíváním půdy, změnami ve využívání půdy a lesnictvím a o informacích o opatřeních týkajících se těchto činností, Úř. věst. L 165, 18.6.2013, s. 80–97.

(20) Viz poznámka pod čarou 8.

(21) Viz poznámka pod čarou 9.

(22) Odstavec 9 závěrů Rady ze dne 9. března 2012 o činnostech navazujících na konferenci o změně klimatu v Durbanu.

(23) http://www.eea.europa.eu/data-and-maps/data/data-viewers/emissions-trading-viewer.

(24) Předchozí zprávy byly vydávány podle článku 5 rozhodnutí č. 280/2004/ES, které bylo nahrazeno nařízením o mechanismu monitorování.

(25) Právní předpisy přijaté dne 23. dubna 2009, včetně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES, kterou se mění směrnice 2003/87/ES s cílem zlepšit a rozšířit systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství, a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES ze dne 23. dubna 2009 o úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 (Úř. věst. L 140, 5.6.2009).

(26) [odkaz na dvoustrannou dohodu s Islandem]

(27) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32).

(28) Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES ze dne 23. dubna 2009 o úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 136).

(29) Rozhodnutí Komise 2013/162/EU ze dne 26. března 2013 o stanovení ročních emisních přídělů členských států na období 2013–2020 v souladu s rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES (Úř. věst. L 90, 28.3.2013, s. 106).

(30) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 ze dne 21. května 2013 o mechanismu monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a podávání dalších informací na úrovni členských států a Unie vztahujících se ke změně klimatu a o zrušení rozhodnutí č. 280/2004/ES (Úř. věst. L 165, 18.6.2013, s. 13).

EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 6.11.2013

COM(2013) 768 final

Ratifikace druhého kontrolního období Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu

DOPLNĚK k návrhu ROZHODNUTÍ RADY

o uzavření změny Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu dohodnuté v Dohá a o společném plnění závazků z ní vyplývajících

Změna Kjótského protokolu dohodnutá v Dohá

Článek 1 : Změna

A.Příloha B Kjótského protokolu

Následující tabulka nahrazuje tabulku v příloze B protokolu:

1	2	3	4	5	6
Smluvní strana	Kvantifikovaný závazek na omezení nebo snížení emisí (2008–2012) (v % výchozího roku nebo období)	Kvantifikovaný závazek na omezení nebo snížení emisí (2013–2020) (v % výchozího roku nebo období)	Referenční rok1	Kvantifikovaný závazek na omezení nebo snížení emisí (2013–2020) (vyjádřeno v % referenčního roku)1	Závazky na snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 (v % referenčního roku)2
Austrálie	108	99,5	2000	98	–5 až –15 % nebo –25 %3
Rakousko	92	804	NA	NA
Bělorusko5*		88	1990	NA	–8 %
Belgie	92	804	NA	NA
Bulharsko*	92	804	NA	NA
Chorvatsko	95	806	NA	NA	–20 % / –30 %7
Kypr		804	NA	NA
Česká republika*	92	804	NA	NA
Dánsko	92	804	NA	NA
Estonsko*	92	804	NA	NA
Evropská unie	92	804	1990	NA	–20 % / –30 %7
Finsko	92	804	NA	NA
Francie	92	804	NA	NA
Německo	92	804	NA	NA
Řecko	92	804	NA	NA
Maďarsko*	94	804	NA	NA
Island	110	808	NA	NA
Irsko	92	804	NA	NA
Itálie	92	804	NA	NA
Kazachstán*		95	1990	95	–7 %
Lotyšsko*	92	804	NA	NA
Lichtenštejnsko	92	84	1990	84	–20 % / –30 %9
Litva*	92	804	NA	NA
Lucembursko	92	804	NA	NA
Malta		804	NA	NA
Monako	92	78	1990	78	–30 %
Nizozemsko	92	804	NA	NA
Norsko	101	84	1990	84	–30 % až –40 %10
Polsko*	94	804	NA	NA
Portugalsko	92	804	NA	NA
Rumunsko*	92	804	NA	NA
Slovensko*	92	804	NA	NA
Slovinsko*	92	804	NA	NA
Španělsko	92	804	NA	NA
Švédsko	92	804	NA	NA
Švýcarsko	92	84,2	1990	NA	–20 % až –30 %11
Ukrajina*	100	7612	1990	NA	–20 %
Spojené království Velké Británie a Severního Irska	92	804	NA	NA
Smluvní strana	Kvantifikovaný závazek na omezení nebo snížení emisí (2008–2012) (v % výchozího roku nebo období)
Kanada13	94
Japonsko14	94
Nový Zéland15	100
Ruská federace16*	100

Zkratka: NA = nepoužije se.

* Státy, které se nacházejí v procesu přechodu k tržnímu hospodářství.

Všechny poznámky pod čarou, kromě poznámek pod čarou 1, 2 a 5, poskytly příslušné smluvní strany.

1Referenční rok může smluvní strana použít dobrovolně pro své vlastní potřeby, aby mohla vyjádřit svůj kvantifikovaný závazek na omezení nebo snížení emisí v procentech emisí v daném roce, který není mezinárodně závazný v rámci Kjótského protokolu, navíc k uvedení svých kvantifikovaných závazků ve vztahu k výchozímu roku ve druhém a třetím sloupci této tabulky, které jsou mezinárodně právně závazné.

2Další informace týkající se těchto závazků lze nalézt v dokumentech FCCC/SB/2011/INF.1/Rev.1 a FCCC/KP/AWG/2012/MISC.1, Add.1 a Add.2.

3Kvantifikovaný závazek Austrálie ve druhém kontrolním období Kjótského protokolu je v souladu s dosažením nepodmíněného cíle této země do roku 2020, jímž je 5 procent pod úrovní roku 2000. Austrálie si ponechává možnost zvýšit později svůj cíl do roku 2020 na 15 nebo 25 procent pod úrovní roku 2000, což je podmíněno splněním určitých podmínek. Tento odkaz zachovává status těchto závazků, jak byly učiněny podle dohod z Cancúnu, a nevytváří nový právně závazný závazek podle tohoto protokolu ani podle pravidel a podmínek s ním souvisejících.

4Kvantifikované závazky Evropské unie a jejích členských států na druhé kontrolní období v rámci Kjótského protokolu vycházejí z předpokladu, že budou plněny společně Evropskou unií a jejími členskými státy v souladu s článkem 4 Kjótského protokolu. Těmito kvantifikovanými závazky není dotčeno následné oznámení Evropské unie a jejích členských států o dohodě o společném plnění závazků v souladu s ustanoveními Kjótského protokolu.

5Doplněno do přílohy B změnou přijatou podle rozhodnutí 10/CMP.2. Tato změna ještě nevstoupila v platnost.

6Kvantifikovaný závazek Chorvatska na druhé kontrolní období v rámci Kjótského protokolu vychází z předpokladu, že Chorvatsko bude tento závazek plnit společně s Evropskou unií a jejími členskými státy v souladu s článkem 4 Kjótského protokolu. Přistoupení Chorvatska k Evropské unii proto nemá vliv na jeho účast na takové dohodě o společném plnění podle článku 4 ani na jeho kvantifikovaný závazek.

7Jako příspěvek k celosvětové a komplexní dohodě pro období po roce 2012 Evropská unie znovu opakuje svou podmíněnou nabídku zvýšit svůj závazek na snížení emisí do roku 2020 oproti hodnotám z roku 1990 na 30 procent za předpokladu, že se další rozvinuté země zaváží ke srovnatelnému snížení emisí a rozvojové země přispějí úměrně svým povinnostem a odpovídajícím možnostem.

8Kvantifikovaný závazek Islandu na druhé kontrolní období v rámci Kjótského protokolu vychází z předpokladu, že bude plněn společně s Evropskou unií a jejími členskými státy v souladu s článkem 4 Kjótského protokolu.

9Kvantifikovaný závazek uvedený ve sloupci tři odkazuje na cíl snížení emisí do roku 2020 oproti hodnotám z roku 1990 o 20 procent. Lichtenštejnsko by zvážilo vyšší cíl snížení emisí do roku 2020 oproti hodnotám z roku 1990 až o 30 procent pod podmínkou, že se další rozvinuté země zaváží ke srovnatelnému snížení emisí a hospodářsky pokročilejší rozvojové země přispějí úměrně svým povinnostem a odpovídajícím možnostem.

10Kvantifikovaný závazek Norska ve výši 84 % je v souladu s jeho cílem snížit emise do roku 2020 oproti hodnotám z roku 1990 o 30 procent. Pokud bude moci přispět k dosažení celosvětové a komplexní dohody, ve které se smluvní strany, jež jsou hlavními zdroji emisí, dohodnou na jejich snížení v souladu s cílem omezit oteplování na 2° C, zvýší Norsko svůj závazek snížit emise do roku 2020 oproti hodnotám z roku 1990 na 40 procent. Tento odkaz zachovává status závazku učiněného podle dohod z Cancúnu a nevytváří nový právně závazný závazek podle tohoto protokolu.

11Kvantifikovaný závazek uvedený ve třetím sloupci této tabulky odkazuje na snížení emisí do roku 2020 oproti hodnotám z roku 1990 o 20 procent. Švýcarsko by zvážilo vyšší snížení emisí do roku 2020 oproti hodnotám z roku 1990 až o 30 procent za předpokladu, že se další rozvinuté země zaváží ke srovnatelnému snížení emisí a rozvojové země přispějí úměrně svým povinnostem a odpovídajícím možnostem v souladu s cílem omezit oteplování na 2° C. Tento odkaz zachovává status závazku učiněného podle dohod z Cancúnu a nevytváří nový právně závazný závazek podle tohoto protokolu ani podle pravidel a podmínek s ním souvisejících.

12Mělo by se jednat o úplný přesun a nelze akceptovat žádné zrušení ani omezení použití tohoto oprávněně nabytého suverénního vlastnictví.

13Dne 15. prosince 2011 obdržel depozitář písemné oznámení o odstoupení Kanady od Kjótského protokolu. Tento akt nabude pro Kanadu účinnosti dne 15. prosince 2012.

14Ve sdělení ze dne 10. prosince 2010 Japonsko uvedlo, že nemá v úmyslu být povinno se účastnit druhého kontrolního období Kjótského protokolu po roce 2012.

15Nový Zéland je i nadále smluvní stranou Kjótského protokolu. V období 2013–2020 bude podle Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu plnit kvantifikovaný cíl na snížení emisí v rámci celého hospodářství.

16Ve sdělení ze dne 8. prosince 2010, které sekretariát obdržel dne 9. prosince 2010, Ruská federace uvedla, že ve druhém kontrolním období nemá v úmyslu přijmout kvantitativní závazek na omezení nebo snížení emisí.

B.Příloha A Kjótského protokolu

Následující seznam nahrazuje seznam pod nadpisem „Skleníkové plyny“ v příloze A protokolu:

„Skleníkové plyny

Oxid uhličitý (CO2)

Methan (CH4)

Oxid dusný (N2O)

Částečně fluorované uhlovodíky (HFC)

Zcela fluorované uhlovodíky (PFC)

Fluorid sírový (SF6)

Fluorid dusitý (NF3) 1 “

C.Článek 3 odstavec 1a

V článku 3 protokolu se vkládá nový odstavec 1a, který zní:

„1a.    Smluvní strany uvedené v příloze I zajistí, jednotlivě nebo společně, aby jejich úhrnné antropogenní emise skleníkových plynů uvedených v příloze A, vyjádřené v ekvivalentu oxidu uhličitého, nepřekročily přidělená množství, vypočtená podle jejich kvantifikovaných závazků na omezení a snížení emisí uvedených ve třetím sloupci tabulky obsažené příloze B a v souladu s ustanoveními tohoto článku, s cílem snížit v kontrolním období let 2013–2020 své celkové emise těchto plynů nejméně o 18 procent vzhledem k úrovni z roku 1990.“

D.Článek 3 odstavec 1b

V článku 3 protokolu se vkládá nový odstavec 1b, který zní:

„1b.    Smluvní strana uvedená v příloze B může navrhnout úpravu na snížení procentního podílu, uvedeného ve třetím sloupci přílohy B, svého kvantifikovaného závazku na omezení a snížení emisí uvedeného ve třetím sloupci tabulky obsažené v příloze B. Návrh takové úpravy bude sdělen smluvním stranám prostřednictvím sekretariátu alespoň tři měsíce před shromážděním konference smluvních stran jednající jako shromáždění smluvních stran tohoto protokolu, na němž se navrhne její přijetí.“

E.Článek 3 odstavec 1c

V článku 3 protokolu se vkládá nový odstavec 1c, který zní:

„1c.    Úprava navrhovaná smluvní stranou uvedenou v příloze I na zvýšení ambicí jejího kvantifikovaného závazku na omezení a snížení emisí podle čl. 3 odst. 1b se považuje za přijatou konferencí smluvních stran jednající jako shromáždění smluvních stran tohoto protokolu, pokud více než tři čtvrtiny přítomných a hlasujících smluvních stran nevznesou proti jejímu přijetí námitku. Přijatou úpravu sdělí sekretariát depozitáři, který ji rozešle všem smluvním stranám, a úprava vstoupí v platnost 1. ledna roku následujícího po jejím sdělení depozitářem. Takové úpravy jsou pro smluvní strany závazné.“

F.Článek 3 odstavec 7a

V článku 3 protokolu se vkládá nový odstavec 7a, který zní:

„7a.    Ve druhém kontrolním období pro kvantifikované omezení nebo snížení emisí, od roku 2013 do roku 2020, se množství přidělené každé smluvní straně uvedené v příloze I rovná příslušné procentuální hodnotě, uvedené ve třetím sloupci tabulky obsažené v příloze B, z ekvivalentu oxidu uhličitého, který odpovídá jejímu úhrnnému množství antropogenních emisí skleníkových plynů uvedených v příloze A v roce 1990, nebo ve výchozím roce či období stanoveném v souladu s výše uvedeným odstavcem 5, vynásobeného osmi. Smluvní strany uvedené v příloze I, v jejichž případě změny využívání půdy a lesnictví představovaly v roce 1990 čistý zdroj emisí skleníkových plynů, zahrnou pro účely výpočtu přiděleného množství do emisí svého výchozího roku 1990 nebo odpovídajícího období úhrnné antropogenní emise ze zdrojů v ekvivalentu oxidu uhličitého, od nichž odečtou snížení pomocí propadů v roce 1990 v důsledku změn využívání půdy.“

G.Článek 3 odstavec 7b

V článku 3 protokolu se vkládá nový odstavec 7b, který zní:

„7b. Každý kladný rozdíl mezi množstvím přiděleným smluvní straně uvedené v příloze I na druhé kontrolní období a průměrnými ročními emisemi za první tři roky předcházejícího kontrolního období vynásobený osmi se převede na účet pro zrušení této smluvní strany.“

H.Článek 3 odstavec 8

V čl. 3 odst. 8 protokolu se slova:

„pro účely výpočtů ve smyslu odstavce 7 výše“

nahrazují slovy:

„pro účely výpočtů ve smyslu odstavců 7 a 7a výše“

I.Článek 3 odstavec 8a

V článku 3 protokolu se vkládá nový odstavec 8a, který zní:

„8a.    Každá smluvní strana uvedená v příloze I může pro účely výpočtů ve smyslu odstavce 7a výše použít jako výchozí rok pro fluorid dusitý rok 1995 nebo 2000.“

J.Článek 3 odstavce 12a a 12b

V článku 3 protokolu se vkládají nové odstavce 12a a 12b, které znějí:

„12a.    Smluvní strany uvedené v příloze I mohou veškeré jednotky vyprodukované tržními mechanismy, které mají být podle úmluvy nebo jejích nástrojů stanoveny, použít k tomu, aby jim pomohly při dosažení souladu s jejich kvantifikovanými závazky na omezení a snížení emisí podle článku 3. K přidělenému množství smluvní strany se připočtou veškeré takové jednotky, které tato smluvní strana získá od jiné smluvní strany úmluvy, a odečtou se od množství jednotek druhé strany.

12b.    Konference smluvních stran jednající jako shromáždění smluvních stran tohoto protokolu zajistí, aby v případě, kdy smluvní strany uvedené v příloze I používají jednotky ze schválených činností v rámci tržních mechanismů uvedených v odstavci 12a výše k tomu, aby jim pomohly při dosažení souladu s jejich kvantifikovanými závazky na omezení a snížení emisí podle článku 3, část těchto jednotek byla použita na pokrytí administrativních výdajů a na pomoc smluvním stranám, které jsou rozvojovými zeměmi a jsou zvláště vystaveny nepříznivým účinkům změny klimatu, financovat náklady na přizpůsobení, pokud jsou tyto jednotky získané podle článku 17.“

K.Článek 4 odstavec 2

V čl. 4 odst. 2 protokolu se na konci první věty doplňují slova:

„nebo v den uložení svých listin o přijetí jakékoli změny přílohy B v souladu s čl. 3 odst. 9“

L.Článek 4 odstavec 3

V čl. 4 odst. 3 protokolu se slova:

   „po celé kontrolní období uvedené v čl. 3 odst. 7“

nahrazují slovy:

   „po celé kontrolní období uvedené v článku 3, na které se vztahují“

Článek 2: Vstup v platnost

Tato změna vstupuje v platnost v souladu s články 20 a 21 Kjótského protokolu.

           

(1) 1Platí až od začátku druhého kontrolního období.

EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 6.11.2013

COM(2013) 768 final

Ratifikace druhého kontrolního období Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu

PŘÍLOHA

návrhu
ROZHODNUTÍ RADY

o uzavření změny Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu dohodnuté v Dohá a o společném plnění závazků z ní vyplývajících

PŘÍLOHA

 

návrhu
ROZHODNUTÍ RADY

o uzavření změny Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu dohodnuté v Dohá a o společném plnění závazků z ní vyplývajících

Oznámení o podmínkách dohody o společném plnění závazků Evropské unie, jejích členských států a Islandu podle článku 3 Kjótského protokolu

1.Členové dohody

Členy této dohody („členové“) jsou Evropská unie, její členské státy a Islandská republika. V současné době jsou členskými státy Evropské unie tyto státy:

Belgické království, Bulharská republika, Česká republika, Dánské království, Spolková republika Německo, Estonská republika, Irsko, Řecká republika, Španělské království, Francouzská republika, Chorvatská republika, Italská republika, Kyperská republika, Lotyšská republika, Litevská republika, Lucemburské velkovévodství, Maďarsko, Republika Malta, Nizozemské království, Rakouská republika, Polská republika, Portugalská republika, Rumunsko, Republika Slovinsko, Slovenská republika, Finská republika, Švédské království, Spojené království Velké Británie a Severního Irska.

Island se účastní této dohody na základě dohody s Islandem o účasti Islandu na společném plnění závazků Evropské unie, jejích členských států a Islandu ve druhém kontrolním období Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu [vložit odkaz po uzavření dohody].

2.Společné plnění závazků podle článku 3 Kjótského protokolu

V souladu s čl. 4 odst. 1 Kjótského protokolu budou členové plnit své závazky podle článku 3 uvedeného protokolu takto:

–Členové společně zajistí, že v členských státech a na Islandu celkový součet jejich úhrnných antropogenních emisí skleníkových plynů uvedených v příloze A Kjótského protokolu, v ekvivalentu oxidu uhličitého, nepřesáhne jim přidělené společné množství. Toto množství je vypočteno podle kvantifikovaného závazku na omezení a snížení emisí uvedeného ve třetím sloupci tabulky obsažené v příloze B Kjótského protokolu a v souladu s ustanoveními článku 3 tohoto protokolu.

–Použití čl. 3 odst. 1 Kjótského protokolu na emise skleníkových plynů z letecké a lodní dopravy v členských státech a na Islandu se zakládá na přístupu úmluvy, že do cílů smluvních stran se zahrnují pouze emise z vnitrostátních letů a vnitrostátní lodní dopravy. Přístup Evropské unie v rámci druhého kontrolního období Kjótského protokolu zůstává stejný jako v prvním kontrolním období, a to kvůli nedostatečnému pokroku od přijetí rozhodnutí 2/CP.3 při přiřazování těchto emisí do cílů smluvních stran. Tím není dotčeno přísné dodržování závazků Evropské unie v rámci klimaticko-energetického balíčku, které zůstávají beze změn. Rovněž tak není dotčena potřeba přijímat opatření týkající se emisí těchto plynů ze spalování paliv v letecké a námořní dopravě.

–Každý člen může zvýšit svou úroveň ambicí prostřednictvím převodu jednotek přiděleného množství, jednotek snížení emisí nebo ověřených jednotek snížení emisí na účet pro zrušení, který byl zřízen v jeho vnitrostátním registru. Členové předloží společně informace požadované v odstavci 9 rozhodnutí 1/CMP.8 a společně učiní jakékoli návrhy pro účely čl. 3 odst. 1b a 1c protokolu.

–Členové budou i nadále uplatňovat čl. 3 odst. 3 a 4 protokolu a plnit rozhodnutí schválená individuálně na jejich základě.

–Kombinované emise členů ve výchozím roce se rovnají součtu emisí v příslušných výchozích letech každého členského státu a Islandu.

–Pokud změny využití půdy a lesnictví představovaly pro kterýkoli členský stát nebo Island v roce 1990 čistý zdroj emisí skleníkových plynů, musí tento člen v souladu s čl. 3 odst. 7a protokolu zahrnout pro účely výpočtu společného množství přiděleného členům určeného v souladu s čl. 3 odst. 7a, 8 a 8a protokolu do emisí svého výchozího roku 1990 nebo odpovídajícího období úhrnné antropogenní emise ze zdrojů v ekvivalentu oxidu uhličitého, od nichž odečtou snížení pomocí propadů v roce 1990 v důsledku změn využívání půdy.

–Výpočet podle čl. 3 odst. 7b protokolu se vztahuje na společné přidělené množství na druhé kontrolní období pro členy určené v souladu s čl. 3 odst. 7a, 8 a 8a protokolu a na součet průměrných ročních emisí členů za první tři roky prvního kontrolního období vynásobený osmi.

3.Příslušné úrovně emisí přidělené členům dohody

Společný kvantifikovaný závazek na omezení a snížení emisí pro členy uvedený ve třetím sloupci tabulky v příloze B Kjótského protokolu činí 80 %. Společné množství přidělené členům se určí podle čl. 3 odst. 7a, 8 a 8a protokolu a jeho výpočet usnadní zpráva předložená Evropskou unií podle odstavce 2 rozhodnutí 2/CMP.8.

Příslušné úrovně emisí členů jsou tyto:

–Úroveň emisí pro Evropskou unii je rozdílem mezi společným množstvím přiděleným členům a součtem úrovní emisí členských států a Islandu. Její výpočet usnadní zpráva předložená podle odstavce 2 rozhodnutí 2/CMP.8.

–Příslušné úrovně emisí členských států a Islandu v souladu s čl. 4 odst. 1 a 5 protokolu jsou součtem jejich příslušných množství uvedených v tabulce 1 a výsledkem uplatňování čl. 3 odst. 7a protokolu pro daný členský stát nebo Island.

Množství přidělená členům se rovnají jejich příslušným úrovním emisí.

Množství přidělené Evropské unii zahrnuje emise skleníkových plynů v rámci systému Evropské unie pro obchodování s emisemi, kterého se účastní její členské státy a Island, pokud jsou tyto emise zahrnuty do protokolu. Příslušná množství přidělená členským státům a Islandu zahrnují emise skleníkových plynů ze zdrojů a snížení pomocí propadů v každém členském státě nebo na Islandu a ze zdrojů a propadů, které nejsou zahrnuty do systému Evropské unie pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. To zahrnuje veškeré emise ze zdrojů a snížení pomocí propadů, na něž se vztahuje čl. 3 odst. 3 a 4 protokolu, a také veškeré emise fluoridu dusitého (NF3) podle protokolu.

Členové této dohody budou samostatně vykazovat emise ze zdrojů a snížení pomocí propadů, které jsou zahrnuty do jim přidělených množství.

Tabulka 1: Úrovně emisí členských států a Islandu (před použitím čl. 3 odst. 7a)

Belgie	584 228 513
Bulharsko	222 945 983
Česká republika	520 515 203
Dánsko	269 321 526
Německo	3 592 699 888
Estonsko	51 056 976
Irsko	343 467 221
Řecko	480 791 166
Španělsko	1 766 877 232
Francie	3 014 714 832
Chorvatsko	162 271 086
Itálie	2 410 291 421
Kypr	47 450 128
Lotyšsko	76 633 439
Litva	113 600 821
Lucembursko	70 736 832
Maďarsko	434 486 280
Malta	9 299 769
Nizozemsko	919 963 374
Rakousko	405 712 317
Polsko	1 583 938 824
Portugalsko	402 210 711
Rumunsko	656 059 490
Slovinsko	99 425 782
Slovensko	202 268 939
Finsko	240 544 599
Švédsko	315 554 578
Spojené království	2 743 362 625
Island	[údaj se stanoví v dohodě s Islandem]