Návrh SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 2002/65/ES, 2013/36/EU a 2009/110/ES a kterou se zrušuje směrnice 2007/64/ES /* COM/2013/0547 final - 2013/0264 (COD) */
DŮVODOVÁ ZPRÁVA 1. Souvislosti návrhu Odůvodnění a cíle návrhu Evropský
trh elektronických plateb nabízí obrovské příležitosti k inovacím. Platební zvyklosti spotřebitelů se za
poslední roky značně změnily. Neustále
se zvyšující počet plateb kreditními a debetními kartami spolu se
vzestupem elektronického obchodování a sílící popularitou chytrých
telefonů připravily cestu k novým způsobům placení. Značné výhody v této oblasti přináší
silnější integrace a menší fragmentace evropského trhu. Účelem
této iniciativy je umožnit spotřebitelům i obchodníkům plně
těžit z vnitřního trhu, zejména v oblasti elektronického
obchodování. V souladu se strategií
Evropa 2020 a Digitální agendou má tento návrh přispět
k dalšímu rozvoji celoevropského trhu elektronických plateb, díky
němuž budou spotřebitelé, maloobchodníci a další tržní subjekty
moci naplno využívat výhod vnitřního trhu EU. Hlubší
integrace se nyní, kdy svět přechází od kamenných obchodů
k digitální ekonomice, stává čím dál důležitější. Aby
mohlo k prohloubení integrace, posílení hospodářské soutěže,
větší efektivitě a inovacím na poli elektronického bankovnictví
dojít, měla by existovat jasná právní úprava a rovné podmínky, které
povedou k poklesu nákladů a cen pro uživatele platebních služeb,
zvětší výběr a transparentnost, usnadní poskytování inovativních
platebních služeb a zajistí jejich bezpečnost. V zájmu
dosažení těchto cílů bude aktualizován a doplněn stávající
právní rámec pro platební služby. Budou zavedena pravidla, která posílí
transparentnost, inovace a bezpečnost v oblasti malých plateb a
výrazněji se sjednotí vnitrostátní předpisy, přičemž
důraz bude kladen na legitimní potřeby spotřebitelů. Navrhovaná opatření by měla být
realizována z technologického hlediska neutrálním způsobem, který bude
možné používat i v budoucnu, přesto, že se platební služby budou dále
vyvíjet. Do tohoto návrhu je také zapracována směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES (tzv. „směrnice o
platebních službách“)[1],
která tvoří základ harmonizovaného právního rámce pro vznik integrovaného
platebního trhu a která se tímto ruší. Výsledkem budou lepší podmínky pro
všechny zúčastněné strany a srozumitelnější
platebněprávní rámec. Spolu s tím, jak se sbližují technologické a obchodní
modely, se dnes stále více zmenšuje rozdíl mezi platebními institucemi (podle
směrnice o platebních službách) a institucemi elektronických
peněz (podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES,
tzv. „druhé směrnice o elektronických penězích“)[2], a bylo by proto
optimální právní rámec pro elektronické platby zcela zmodernizovat tak, aby se
obě tyto kategorie aktérů i příslušná legislativa
sloučily. K tomu by ovšem byl třeba přezkum
směrnice o elektronických penězích, který by zajistil
konzistentnost předpisového rámce. Jelikož
však směrnice o elektronických penězích byla v mnoha
členských státech provedena opožděně, nebyly získány
dostatečné zkušenosti, aby bylo možné tuto směrnici posoudit
společně se směrnicí o platebních službách
a v rámci přezkumu zvážit možné synergie. Přezkum směrnice 2009/110/ES je plánován na rok
2014. Obecné souvislosti Na
základě stávajícího acquis Unie o platbách bylo v EU za
posledních 12 let v oblasti malých plateb a jejich integrace dosaženo
významného pokroku. Díky
právnímu rámci tvořenému směrnicí o platebních službách,
nařízením (ES) č. 924/2009 o přeshraničních
platbách[3]
a druhou směrnicí o elektronických penězích již
značně pokročila integrace evropského trhu pro malé platby. Dalším stupněm bylo nařízení (EU)
č. 260/2012[4],
kterým se prostřednictvím lhůt pro přechod k celoevropským
úhradám a inkasům stanovilo konečné datum pro přechod na
systém SEPA, který má nahradit vnitrostátní systémy pro vnitrostátní
i přeshraniční platby v eurech v rámci EU (pro
eurozónu je toto konečné datum 1. února 2014).
Tento právní rámec dotváří judikatura Evropského soudního dvora
a rozhodnutí Komise přijatá podle práva hospodářské soutěže
v oblasti malých plateb. Trh
malých plateb je velmi dynamický a jeho inovace v posledních
několika letech probíhají rychlým tempem. Zároveň však
ještě stále existují důležité oblasti platebního trhu, zejména platby
platební kartou a nové způsoby provádění plateb, jako jsou
internetové a mobilní platby, které jsou vlivem hranic mezi státy
nejednotné. To ztěžuje účinný rozvoj inovativních a snadno
použitelných digitálních platebních služeb, které by spotřebitelům
a maloobchodníkům v celé Evropě nabízely vhodné a bezpečné
způsoby platby (možná s výjimkou kreditních karet) za nákup
stále širší škály zboží a služeb. Nejnovější
vývoj na těchto trzích také zvýraznil určité mezery
ve stávajícím právním rámci pro platby, jakož i selhání trhů pro
platby platební kartou, po internetu a pomocí mobilního telefonu, kterými se
tato iniciativa zabývá. Přezkum
evropského rámce a zejména směrnice o platebních službách
a konzultace k zelené knize Komise „Na cestě
k integrovanému evropskému trhu plateb prováděných kartou, přes
internet a pomocí mobilního telefonu“[5]
v roce 2012 vedly k závěru, že je třeba přijmout
další opatření a aktualizovat právní předpisy, mimo jiné upravit
směrnici o platebních službách, aby právní rámec pro platby lépe
sloužil potřebám efektivního evropského platebního trhu a plně
přispíval k vytvoření platebního prostředí posilujícího
hospodářskou soutěž, inovace a bezpečnost. Ve sdělení
Komise z roku 2012 nazvaném „Akt o jednotném trhu II – společně
pro nový růst“[6]
byla modernizace právního rámce pro malé platby s ohledem na jeho
potenciál pro další růst a inovace označena za hlavní prioritu.
Revize směrnice o platebních službách a příprava
legislativního návrhu o vícestranných mezibankovních poplatcích za platby
kartou byly vymezeny jako jedno z klíčových opatření Komise pro
rok 2013. Platné
předpisy vztahující se na oblast návrhu Tato
iniciativa je součástí většího souboru legislativních opatření
týkajících se platebních služeb. Doplní
a zaktualizuje stávající právní rámec pro platební služby v rámci EU,
zejména: –
směrnici 2007/64/ES, která vytvořila
harmonizovaný právní rámec pro snadnější a rychlejší provádění
plateb v celé EU a silnější hospodářské soutěže v oblasti
platebních systémů a umožnila úspory z rozsahu. Rovněž
umožnila zavedení jednotné oblasti pro platby v eurech (SEPA), –
nařízení (ES) č. 924/2009
o přeshraničních platbách ve Společenství a zrušení
nařízení (ES) č. 2560/2001, jakož i o rozšíření
oblasti působnosti nařízení na inkasa. Nařízení zrušilo
rozdíly mezi poplatky za vnitrostátní a přeshraniční platby
v eurech v rámci EU, které se účtovaly uživatelům
platebních služeb. Nařízení se vztahuje na všechny elektronicky zpracovávané
platby, –
nařízení (EU) č. 260/2012, které
stanovilo lhůty pro přechod na celoevropské úhrady a inkasa
a nahradilo vnitrostátní systémy pro vnitrostátní
i přeshraniční platby v eurech v rámci Evropské unie, –
směrnici 2009/110/ES o elektronických
penězích, která upravuje vydávání a zpětnou výměnu
elektronických peněz a uvádí v soulad režim obezřetnostního
dohledu nad institucemi elektronických peněz a požadavky kladené
na platební instituce ve směrnici o platebních službách, –
nařízení (ES) č. 1781/2006, které stanoví
pravidla, podle nichž mají poskytovatelé peněžních služeb zasílat
v celém platebním řetězci informace o plátci za účelem
předcházení, vyšetřování a odhalování praní peněz
a financování terorismu. Kromě
vzniku právního rámce také na evropské a vnitrostátní úrovni
proběhla řada řízení ve věcech hospodářské
soutěže, která měla řešit protisoutěžní jednání
na platebním trhu. Soulad s ostatními politikami a cíli Unie Cíle
návrhu jsou plně v souladu s politikami a cíli Unie. Zaprvé, vzhledem k tomu, že je třeba
zavést inovativní, efektivní a bezpečné
způsoby provádění plateb, povede tento návrh k lepšímu fungování
vnitřního trhu platebních služeb a obecněji i celého trhu zboží
a služeb. Jelikož také usnadní
ekonomické transakce v rámci Unie, přispěje k dosažení
širších cílů strategie EU 2020 a k podpoře dalšího růstu. Za druhé, tato iniciativa přispívá k naplňování
politik EU v dalších oblastech, jako je ochrana údajů, správní
sankce, boj proti praní peněz a financování terorismu,
a především: –
legislativních iniciativ Komise týkajících se
Digitální agendy pro Evropu[7]
a zejména jejího návrhu právního rámce o elektronické identifikaci
a důvěryhodných službách pro elektronické transakce[8], jakož i jejího návrhu
ohledně opatření k zajištění vysoké společné úrovně
bezpečnosti sítí a informací v Unii[9] a klíčových priorit
uvedených ve sdělení o elektronickém obchodu a on-line
službách[10],
jejichž cílem je vytvoření jednotného digitálního trhu, –
úsilí Komise o posílení hospodářské
soutěže prostřednictvím rovných práv, povinností
a příležitostí pro tržní subjekty a usnadňováním
poskytování přeshraničních platebních služeb, –
legislativního návrhu Komise o mezibankovních
poplatcích za platební transakce založené na kartě a o použití
některých restriktivních obchodních pravidel a postupů, který je
připravován současně a v úzké návaznosti na tento návrh, –
směrnice 2011/83/ES o právech
spotřebitelů[11],
jejímž cílem je podpořit skutečný spotřebitelský
vnitřní trh a nastolit správnou rovnováhu mezi vysokou úrovní ochrany
spotřebitele a konkurenceschopností podniků, čímž je
omezena volnost obchodníků zpoplatnit používání platebních
prostředků nad úroveň skutečných nákladů. 2. Konzultace se
zúčastněnými stranami a posouzení dopadů Konzultace se zúčastněnými stranami
Dne 11. ledna 2012
Evropská komise zveřejnila zelenou knihu s názvem „Na cestě
k integrovanému evropskému trhu plateb prováděných kartou, přes
internet a pomocí mobilního telefonu“[12],
po níž následovaly rozsáhlé veřejné konzultace. Komise obdržela více než
300 odpovědí od orgánů, zástupců občanské
společnosti, obchodních sdružení a společností
z různých odvětví, kteří zastupují nejrůznější
zainteresované strany. Mimo konzultační proces pak obdržela další
řadu připomínek, stanovisek a příspěvků. Komplexní zpětná
vazba od zúčastněných stran[13]
poskytla odpovídající informace o nejnovějším vývoji a o možných
požadavcích na změny stávajícího platebněprávního rámce. Dne 4.
května 2012 se konalo veřejné slyšení na totéž téma, jehož se
zúčastnilo na 350 zainteresovaných stran. Dne
20. listopadu 2012 přijal Evropský parlament usnesení nazvané „Na
cestě k integrovanému evropskému trhu plateb prováděných kartou,
přes internet a pomocí mobilního telefonu“[14]. Usnesení uznává cíle a
překážky na cestě k integraci uvedené v zelené knize a vyzývá
k přijetí legislativních opatření v různých oblastech,
které se týkají plateb kartou, a zároveň nabádá k větší
obezřetnosti, pokud jde o internetové a mobilní platby, tedy o trhy,
které jsou méně vyzrálé. Dále vyzývá k reformě modelu
řízení jednotné oblasti pro platby v eurech (SEPA). Z výsledků
konzultací vyplynula potřeba zásadní úpravy stávajícího právního rámce,
tak aby se zvýšila efektivita evropského platebního trhu a podpořil
vznik takového platebního prostředí, které by posilovalo
hospodářskou soutěž, inovace a bezpečnost. Využití výsledků odborných konzultací Pokud
jde o přezkum směrnice o platebních službách
a nařízení o přeshraničních platbách
na vnitřním trhu a o možnost, že oba právní texty bude
potřeba revidovat, vzala na sebe Komise další úkol s cílem získat
odpovídající důkazy a zajistit plnohodnotné zapojení různých
zainteresovaných stran. Při
přezkumu dopadu směrnice o platebních službách
a nařízení o přeshraničních platbách
na vnitřním trhu vycházela Komise ze dvou externích studií věnovaných
danému tématu. Z těchto studií získala Komise ucelený obraz o
ekonomických a právních důsledcích vyplývajících ze směrnice
o platebních službách. První studie, provedená externími konzultanty
agentury Tipik v roce 2011, posoudila právní soulad provedení
směrnice o platebních službách v 27 členských státech[15]. Druhá studie, vypracovaná
v průběhu roku 2012 společností London Economics
ve spolupráci se společností PaySys, analyzovala dopad
směrnice o platebních službách na platební služby
na vnitřním trhu a uplatňování nařízení
o přeshraničních platbách ve Společenství. Kromě
toho poradní výbory Komise zaměřené na politiku v oblasti
plateb, tedy platební výbor (v němž zasedají zástupci členských
zemí EU) a Nevládní odborná skupina pro platební styk (tvořená
představiteli trhu ze strany nabídky i ze strany poptávky),
shromáždily příspěvky členských států a dotčených
tržních subjektů. Dále pak Komise podle potřeby konzultovala
konkrétní otázky s dalšími příslušnými zúčastněnými stranami. Posouzení dopadů Komise
provedla posouzení dopadů[16],
při němž analyzovala potenciální důsledky
v případě, že by integrovaný evropský platební trh neexistoval.
Byly zkoumány zejména tyto příčiny problémů: –
nejednotné uplatňování stávajících pravidel
v členských státech způsobené tím, že jsou dostupné mnohé
možnosti a často velmi obecná kritéria pro jejich uplatňování.
Zejména některé výjimky podle směrnice o platebních službách se
s ohledem na vývoj na trhu jeví jako příliš obecné nebo
zastaralé a vykládají se velmi odlišně. Mezery v oblasti
působnosti vznikají také u plateb, u nichž jedna část transakce
probíhá mimo EHP, a u plateb v jiných měnách než
v měnách zemí EU, což vede k další fragmentaci trhu, regulatorní
arbitráži a narušení hospodářské soutěže, –
právní vakuum pro některé nově vzniklé
poskytovatele internetových služeb, jako jsou poskytovatelé služeb jednající
jako třetí strana, kteří nabízejí iniciování platební transakce
prostřednictvím elektronického bankovnictví. Tyto služby představují
životaschopný a často levnější způsob platby, než je platba
kartou, který je zajímavý i pro spotřebitele, kteří nevlastní
platební kartu. Na většinu těchto poskytovatelů se
v současnosti stávající právní rámec nevztahuje, neboť
v žádném okamžiku nedrží peněžní prostředky. Hrozí, že toto
právní vakuum zabrání inovacím a nastavení vhodných podmínek pro
přístup na trh, –
chybějící normalizace a interoperabilita
různých platebních řešení (plateb kartou, přes internet nebo
pomocí mobilního telefonu) panující v souvislosti s různými aspekty
a v různé míře zejména na přeshraniční úrovni,
kterou ještě zhoršují nedostatečné mechanismy pro správu a
řízení trhu EU pro malé platby, –
rozdílné a nesourodé formy zpoplatnění
(uplatňované obchodníky za použití konkrétního platebního prostředku)
v jednotlivých členských státech (kdy přibližně polovina
členských států příplatky umožňuje a polovina
zakazuje), což je pro spotřebitele při nakupování
v zahraničí nebo na internetu nepřehledné
a vytváří to nerovné podmínky, –
řada restriktivních obchodních pravidel
a praktik v oblasti platebních karet, které narušují
hospodářskou soutěž (souvisejících s vícestrannými mezibankovními
poplatky a pravidly týkajícími se výběru a flexibility
obchodníků, pokud jde o akceptování karet). Výše popsané
zjištěné problémy měly dopady na spotřebitele, obchodníky, nové
poskytovatele platebních služeb a na trh platebních služeb jako celek. Z posouzení dopadů vyplynulo,
že nejlepší politická opatření pro zlepšení stávající situace, která
by i) usnadnila vznik rovných podmínek hospodářské soutěže pro
současné i nové poskytovatele plateb kartou, přes internet
a pomocí mobilního telefonu, ii) zvýšila efektivitu, transparentnost
a volitelnost platebních prostředků pro uživatele platebních
služeb (spotřebitele a obchodníky) a iii) zajistila vysokou
úroveň ochrany uživatelů, by, pokud jde o směrnici
o platebních službách, byla následující: –
podpořit projekt SEPA a udělit všem
zúčastněným stranám oprávnění k aktivnější účasti
na vytváření koncepce a realizaci politiky pro malé platby (správa
a řízení), –
umožnit normalizaci prostřednictvím
odpovídajícího rámce pro správu a řízení a za pomoci většího
zapojení evropských organizací pro normalizaci (normalizace), –
zabezpečit právní jistotu v oblasti
mezibankovních poplatků za platby kartou a jasný
a přijatelný obchodní model pro současné a budoucí
iniciativy pro platby založené na kartě (mezibankovní poplatky), –
zrušit restriktivní obchodní pravidla pro platby
kartou, která vedou k narušení trhu (doprovodná opatření týkající se
mezibankovních poplatků), –
sladit politiku členských států
ohledně příplatků podle příslušných regulatorních
rozhodnutí o mezibankovních poplatcích (doprovodná opatření týkající se
mezibankovních poplatků), –
definovat podmínky přístupu poskytovatelů
jednajících jako třetí strana, včetně poskytovatelů služby
iniciování platby, k informacím o dostupnosti finančních
prostředků (působnost směrnice o platebních službách),
–
upravit oblast působnosti a zlepšit
soudržnost právního rámce (působnost směrnice o platebních
službách), –
zlepšit provádění stávající směrnice
o platebních službách (doladění směrnice o platebních službách), –
posílit práva uživatelů platebních služeb
a zajistit práva spotřebitelů s ohledem na změny
v legislativě (působnost směrnice o platebních
službách, doprovodná opatření týkající se mezibankovních poplatků). Výbor pro posuzování dopadů během
svého jednání 20. března 2013 vydal k posouzení dopadů kladné
stanovisko. Na základě jeho doporučení bylo v dokumentu provedeno
několik změn, zejména: –
byla zdůrazněna naléhavost revize
směrnice o platebních službách, jakož i důvody pro regulaci
vícestranných mezibankovních poplatků prostřednictvím právních
předpisů, –
byl upraven způsob prezentace dopadů tak,
že dopady nejdůležitějších alternativ jsou popsány
v hlavním textu, zatímco méně důležité otázky byly
přesunuty do příloh, –
byly lépe vysvětleny vzájemné souvislosti
mezi různými možnostmi a soubory opatření. Většina navržených politických
opatření je řešena prostřednictvím tohoto návrhu. To se týká
zejména oblastí, na něž se již vztahují stávající pravidla
směrnice o platebních službách, např. přístup na trh
pro poskytovatele platebních služeb jednající jako třetí strana,
příplatky a pravidla pro platební instituce. Dalšími opatřeními,
zejména regulací vícestranných mezibankovních poplatků
a doplňkovými opatřeními se zabývá zvláštní legislativní návrh
předkládaný současně s tímto návrhem. Některá výše popsaná opatření by se
měla řešit prostřednictvím nelegislativních nástrojů –
například otázky související se zapojením evropských normalizačních
organizací a řízením systému SEPA. Současný způsob řízení jednotné
oblasti pro platby v eurech (SEPA) je třeba posílit, včetně
úlohy stávající Rady pro systém SEPA – zvláštního řídícího orgánu na
vysoké úrovni, který vznikl za společného předsednictví Komise a
Evropské centrální banky na počáteční období tří let s cílem
více do projektu SEPA zapojit zainteresované strany. Je proto nutné
zprůhlednit mandát Rady pro systém SEPA, přehodnotit její složení a lépe
vyvážit zájmy na straně poptávky a nabídky, aby mohla Komisi a Evropské
centrální bance poskytovat efektivní doporučení ohledně budoucího
směřování projektu SEPA a především v eurozóně
usnadnila vytvoření integrovaného, konkurenceschopného a inovativního trhu
pro malé platby. Komise spolu s Evropskou centrální bankou určí vhodné
způsoby řešení těchto úkolů, jakož i složení, vedení a
fungování řízení systému SEPA. 3. PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU Právní základ Stávající návrh vychází z článku 114
Smlouvy o fungování Evropské unie. Subsidiarita a proporcionalita Integrovaný trh EU
pro malé elektronické platby pomáhá naplňovat cíl článku 3
Smlouvy o Evropské unii, kterým je vytvoření vnitřního trhu.
Integrace trhu je nezbytná k tomu, aby měli všichni občané EU volný
přístup k čerpání celé řady výhod. K těmto výhodám
patří silnější hospodářská soutěž mezi poskytovateli
platebních služeb a větší výběr, více inovací a vyšší
bezpečnost pro uživatele platebních služeb, zejména pro spotřebitele.
Integrovaný platební trh v konečném důsledku usnadňuje
přeshraniční poskytování zboží a služeb, a tím
přispívá ke skutečně jednotnému trhu. Rozsah revize
směrnice o platebních službách odpovídá otázkám, které
k dnešnímu dni vyvstaly. Obecně sice směrnice i nadále slouží
svému účelu, zároveň je však třeba právní rámec EU posunout
dopředu a upravit tak, aby náležitě odrážel nejnovější
technologický a obchodní vývoj v oblasti malých plateb. Integrovaný
platební trh, postavený na sítích, které přesahují hranice států, ze
své podstaty vyžaduje přístup na úrovni celé EU, neboť platné
zásady, pravidla, postupy a normy musí být stejné ve všech
členských státech, aby byla všem dotčeným tržním subjektům
zaručena právní jistota a rovné podmínky. Vzhledem k současné
roztříštěnosti trhu by samostatná opatření na úrovni jednotlivých
členských států k vytvoření integrovaného a efektivně
fungujícího platebního trhu pro domácí i přeshraniční zboží a služby
nestačila. Takový
přístup přispívá k zavedení jednotné oblasti pro platby
v eurech (SEPA) a je v souladu s Digitální agendou, zejména
vytvořením jednotného digitálního trhu. V jeho rámci se budou
prosazovat technologické inovace a přispěje k dalšímu
růstu a vytváření nových pracovních míst, především
v oblasti elektronického obchodu a obchodování prostřednictvím
mobilních telefonů. 4. ROZPOČTOVÉ
DŮSLEDKY Rozpočtové
důsledky směrnice jsou uvedeny v legislativním finančním
výkazu, který je připojen k tomuto návrhu. 5. Další informace Evropský hospodářský prostor Navržený
právní předpis se týká záležitosti EHP, a proto by měl být
rozšířen na Evropský hospodářský prostor. Informativní dokumenty Navrhovaná
nová směrnice obsahuje několik úprav stávající směrnice
a některé nové povinnosti pro členské státy, například nová
ustanovení o bezpečnosti, přičemž jim je ponechán
přiměřený prostor pro vlastní volbu, pokud jde
o způsob, jakým tyto povinnosti provedou do vnitrostátních
právních předpisů. Komise proto členské státy vyzývá, aby
v souvislosti s prováděcími opatřeními, která hodlají
přijmout, předložily příslušné informativní dokumenty, aby
Komise mohla příslušná vnitrostátní opatření lépe identifikovat
a sledovat správné provádění směrnice. Podrobné vysvětlení návrhu Cílem
následujícího krátkého shrnutí je usnadnit rozhodovací proces nastíněním
hlavních změn ve srovnání se zrušovanou směrnicí
o platebních službách: Článek 2 – Oblast působnosti: Navrhuje
se rozšířit působnost směrnice jak z geografického
hlediska, tak z hlediska dotčených měn. Ustanovení čl. 2 odst. 1: Ustanovení
směrnice o platebních službách upravující transparentnost
a požadavky na informace se budou vztahovat rovněž
na platební transakce se třetími zeměmi, kdy pouze jeden
z poskytovatelů platebních služeb má sídlo v Evropské unii
(tzv. „one-leg transactions“), a sice na ty části platebních
transakcí, které jsou prováděny v Evropské unii. Ustanovení čl. 2 odst. 2: Ustanovení
směrnice o platebních službách upravující transparentnost
a požadavky na informace se budou vztahovat na všechny
měny, a nikoli pouze na měny zemí EU, jako je tomu
v současné době. Článek 3 – Negativní
vymezení působnosti: Toto ustanovení
objasňuje a aktualizuje „Výjimky z oblasti působnosti“ podle
stávající směrnice, kterými se z oblasti působnosti
směrnice o platebních službách vyjímá řada platebních transakcí
nebo činností s nimi souvisejících: Ustanovení
čl. 3 písm. b): Vynětí týkající se
„obchodního zástupce“ bylo změněno tak, aby se vztahovalo pouze
na obchodní zástupce, kteří jednají jménem buď plátce, nebo
příjemce, a nikoli těch, kteří jednají jak jménem plátce,
tak jménem příjemce. Výjimka na základě stávající směrnice
o platebních službách je stále častěji aplikována na platební
transakce, které probíhají na platformách pro elektronické obchodování jménem
jak prodávajícího (příjemce), tak kupujícího (plátce). Taková aplikace jde
však nad rámec zamýšleného účelu výjimky, a měla by proto být úžeji
vymezena. Ustanovení
čl. 3 písm. k): Vynětí týkající se „omezené
sítě“ je stále více aplikováno na velké sítě zahrnující vysoké
objemy plateb a široký sortiment výrobků a služeb, což
zjevně přesahuje původní účel této výjimky, neboť
velké objemy plateb takto zůstávají mimo působnost právního rámce
a tržní subjekty, které této právní úpravě podléhají, jsou tak
z hlediska hospodářské soutěže v nevýhodě. Nová definice,
která odpovídá definici omezené sítě podle směrnice 2009/110/ES,
by měla pomoci tato rizika snížit. Ustanovení
čl. 3 písm. l): Stávající znění výjimky
týkající se digitálního obsahu či obsahu telekomunikačních
zařízení se upravuje tak, aby se výjimka vztahovala výhradně na
doplňkové platební služby prováděné poskytovateli sítí či služeb
elektronických komunikací, jako jsou například telekomunikační
operátoři. Výjimka bude platit pro poskytování digitálního obsahu
dodávaného třetí stranou, přičemž tato směrnice stanoví
určité hraniční hodnoty. Nová definice by měla jednotlivým
poskytovatelům zajistit rovné podmínky a účinněji reagovat na
potřeby související s ochranou spotřebitele v oblasti
platebních transakcí. Původní
čl. 3 písm. o) se vypouští: Vynětí
služeb nabízených prostřednictvím bankomatů nezávislými provozovateli
bankomatů z působnosti směrnice o platebních službách
vedlo k vytvoření sítí bankomatů, které spotřebitelům
za výběr hotovosti účtovaly vysoké poplatky. Toto ustanovení dalo
zřejmě podnět k tomu, že stávající sítě bankomatů
vlastněné bankami ruší své smluvní vztahy s ostatními poskytovateli
platebních služeb, aby mohly vysoké poplatky spotřebitelům
účtovat přímo. Tato výjimka by proto měla být zrušena. Článek 9 –
Požadavky týkající se ochrany peněžních prostředků: Tyto požadavky budou zjednodušeny a požadavky týkající se ochrany
peněžních prostředků ze strany platebních institucí, které jsou
držiteli licence podle směrnice o platebních službách, budou ještě
více sjednoceny, především tak, že budou zredukovány možnosti, které
členské státy v současnosti mají, pokud jde o omezení
požadavků na ochranu peněžních prostředků a snížení
počtu přijatelných zabezpečovacích metod, a to s cílem
zaručit rovnější podmínky a větší právní jistotu. Článek 14 –
Evropské místo pro elektronický přístup v rámci Evropského orgánu pro
bankovnictví: K větší transparentnosti
platebních institucí, jimž bylo uděleno povolení nebo jež jsou zapsány do
rejstříku, by mělo přispět jediné místo pro elektronický
přístup, které umožní propojit vnitrostátní veřejné rejstříky na
úrovni Unie. Článek 27 –
Podmínky: Možnost uplatňovat na „malé platební
instituce“ „mírnější režim“ bude rozšířena tak, aby se mírnější
režim vztahoval na více malých institucí, neboť některé členské
státy mají špatnou zkušenost s malými poskytovateli platebních služeb, jejichž
činnost překračuje stávající hranici stanovenou pro režim
výjimek (dochází například k platební neschopnosti). Cílem je na
jedné straně nastolit odpovídající rovnováhu a vyhnout se zbytečné
regulatorní zátěži pro malé instituce a na druhé straně zajistit, aby
uživatelé platebních služeb požívali odpovídající ochrany. Článek 29 —
Přístup k platebním systémům: Tento
článek dolaďuje pravidla přístupu k platebním
systémům – objasňuje podmínky nepřímého přístupu platebních
institucí k platebním systémům, vymezeného na základě
směrnice 98/26/ES (směrnice o neodvolatelnosti zúčtování)
obdobně jako přístup, který používají menší úvěrové instituce. Ustanovení
čl. 55 odst. 3 a 4 – Poplatky: Tímto ustanovením
se s ohledem na směrnici 2011/83/EU o právech spotřebitelů
a na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. XXX o
mezibankovních poplatcích za platební transakce založené na kartě, jejichž
návrhy jsou předkládány souběžně, více sjednotí účtování
příplatků. Flexibilita založená stávající směrnicí o platebních
službách, která umožňuje obchodníkům požadovat od plátce
poplatek, nabízet mu slevu nebo ho jinak motivovat k využití toho
nejúčinnějšího platebního způsobu, spolu s tím,
že členské státy mohou jakékoliv účtování takových
příplatků na svém území zakázat nebo omezit, vedla ke
vzniku extrémně heterogenního trhu. Této možnosti zakázat
příplatky na základě směrnice o platebních službách využilo 13
členských států. Různost režimů panujících
v jednotlivých členských státech způsobuje problémy a
nejasnosti jak na straně spotřebitelů, tak na straně
obchodníků, zejména při přeshraničním prodeji a nákupu
zboží či služeb po internetu. Navrhovaný zákaz příplatků je úzce
propojen s nastavením stropů pro mezibankovní poplatky podle výše
uvedeného návrhu nařízení o mezibankovních poplatcích za kartové
transakce. Vzhledem k tomu, že poplatky, které jsou obchodníci povinni
odvádět bance, budou mnohem nižší, k účtování příplatků za
použití karet podléhajících vícestranným mezibankovním poplatkům
(tvořících přes 95 % trhu spotřebitelských karet) již nebude
existovat důvod. Navrhovaná pravidla tak přispějí k lepší
spotřebitelské zkušenosti při platbě kartou kdekoliv v Unii
a k rozšíření používání platebních karet namísto hotovosti. Pokud jde o karty, na
něž se nařízení o mezibankovních poplatcích podle výše uvedeného
návrhu mezibankovních poplatků za transakce založené na kartě
nevztahuje, tj. korporátní karty a karty vydávané v třístranném schématu,
budou obchodníci i nadále oprávněni účtovat příplatky za
předpokladu, že v souladu se směrnicí 2011/83 bude
příplatek odpovídat skutečně vzniklým nákladům. Články
65 a 66 – Odpovědnost poskytovatele platebních služeb a plátce za
neautorizované platební transakce: Navrhované změny zúží a více
sjednotí pravidla odpovědnosti v případě neautorizovaných
transakcí a lépe ochrání oprávněné zájmy uživatelů. S výjimkou
podvodu a hrubé nedbalosti se maximální částka, kterou by uživatel
platební služby, pokud by došlo k neautorizované platební transakci,
v každém případě musel zaplatit, sníží ze současných 150
EUR na 50 EUR. Rovněž bude upřesněno, že opoždění
platby nemusí nutně vést k náhradě. Článek 67 –
Vrácení peněžních prostředků z platební transakce z podnětu
nebo prostřednictvím příjemce: Toto pravidlo
vyjasňuje nárok na vrácení peněžních prostředků
v případě inkasa v souladu s pravidly inkasa jednotné
oblasti pro platby v eurech (SEPA) za podmínky, že zaplacené zboží nebo
služba ještě nebylo spotřebováno, resp. služba čerpána. Podle současných pravidel platí pro inkaso různé režimy
vracení peněžních prostředků, podle toho, zda bylo předtím
uděleno povolení, zda částka převyšuje předpokládanou
výši, případně zda byl dojednán další nárok. Článek 85 –
Bezpečnostní opatření: Navrhovaná ustanovení
se zabývají bezpečnostními aspekty a aspekty ověřování
pravosti v souladu s návrhem Komise na přijetí
směrnice Evropského parlamentu a Rady o bezpečnosti sítí
a informací. Hlava I–V a bod 7
přílohy I: Zahrnutí nových služeb a poskytovatelů služeb
umožňujících přístup k platebním účtům do
působnosti směrnice – stávající
směrnice o platebních službách se na tyto subjekty nevztahuje,
neboť v žádném okamžiku peněžními prostředky plátce ani
příjemce nedisponují. Skutečnost, že činnost těchto
poskytovatelů platebních služeb jednajících jako třetí strana
v současnosti není právně upravená, alespoň
v některých členských státech, vzbudila obavy, pokud jde o
bezpečnost, ochranu dat a odpovědnost, a to navzdory potenciálním
výhodám, které tyto služby a jejich poskytovatelé přinášejí. Návrh
poskytovatele služeb jednající jako třetí strana nabízející zejména
iniciování platební transakce prostřednictvím elektronického bankovnictví
zahrnuje do působnosti směrnice o platebních službách (bod 7 přílohy
I). To by mělo napomoci vzniku nových nízkonákladových řešení pro
elektronické platby na internetu a zároveň zajistit odpovídající míru
zabezpečení, ochrany dat a odpovědnosti. Poskytovatelé platebních
služeb jednající jako třetí strana by pro to, aby získali oprávnění
poskytovat služby iniciování platby, museli získat licenci nebo se dát zapsat
do rejstříku a podléhali by dohledu jako platební instituce (hlava II).
Podobně jako na ostatní poskytovatele služeb se na ně budou vztahovat
jednotná práva a povinnosti, zejména požadavky týkající se bezpečnosti
(články 85 a 86). Připravovaná pravidla budou zaměřena
především na podmínky přístupu k informacím o účtu
(článek 58), požadavky na ověření (článek 87), nápravu transakcí
(články 63 a 64) a na vyvážené rozdělení odpovědnosti (články
65 a 66). Novým poskytovatelům platebních služeb tento nový režim
přinese výhody, bez ohledu na to, zda v kterémkoliv okamžiku
disponují peněžními prostředky plátce nebo příjemce, či
nikoliv. Kapitola 6 –
Mimosoudní postupy pro vyřizování stížností a mimosoudní zjednávání
nápravy s cílem urovnávání sporů: Nová
opatření, která mají lépe než dosud zaručovat soulad se
směrnicí, aktualizují požadavky týkající se mimosoudních postupů
pro vyřizování stížností a zjednávání nápravy a odpovídající
sankce. Článek 92 – Sankce: V souladu s jiným nedávným návrhem týkajícím se sektoru
finančních služeb budou mít členské státy povinnost sjednotit správní
sankce, zajistit zavedení odpovídajících správních opatření a sankcí za
porušení směrnice a zajistit, aby byly tyto sankce řádně
uplatňovány. Evropský orgán pro bankovnictví: Směrnice obsahuje řadu ustanovení, která předpokládají
aktivní jednání orgánu coby subjektu, který se podílí na účinném a
jednotném fungování dohledu (jak je uvedeno v nařízení (EU) č.
1093/2010). Evropský orgán pro bankovnictví bude zejména pověřen
vydáním pokynů a navržením závazných technických norem
pro různé oblasti, například proto, aby se vyjasnila pravidla
vydávání oprávnění platebním institucím, které působí
v několika členských státech, nebo zajistilo zavedení
odpovídajících bezpečnostních požadavků. 2013/0264 (COD) Návrh SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A
RADY o platebních službách na vnitřním
trhu, kterou se mění směrnice 2002/65/ES, 2013/36/EU a 2009/110/ES
a kterou se zrušuje směrnice 2007/64/ES (Text s významem pro EHP) EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ
UNIE, s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské
unie, a zejména na článek 114 této smlouvy, s ohledem na návrh Evropské komise, po postoupení návrhu legislativního aktu
vnitrostátním parlamentům, s ohledem na stanovisko Evropského
hospodářského a sociálního výboru[17],
s ohledem na stanovisko Evropské
centrální banky[18],
po konzultaci s evropským inspektorem ochrany
údajů, v souladu s řádným legislativním
postupem, vzhledem k těmto důvodům: (1) V posledních letech bylo
v Unii v integraci malých plateb dosaženo výrazného pokroku,
především v kontextu aktů Unie o platbách, zejména
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES[19], nařízení Evropského
parlamentu a Rady (ES) č. 924/2009[20], směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2009/110/ES[21]
a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)
č. 260/2012[22].
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU[23] rozšířila právní rámec
pro platební služby stanovením konkrétního limitu pro příplatky, které
mohou obchodníci účtovat svým zákazníkům za použití určitého
platebního prostředku. (2) Směrnice 2007/64/ES byla
přijata v prosinci 2007 na základě návrhu Komise z prosince
2005. Od té doby došlo na trhu pro malé platby k významným technickým inovacím,
rychlému nárůstu počtu elektronických a mobilních plateb a vzniku
nových druhů platebních služeb. (3) Přezkum právního rámce
Unie o platebních službách a zejména analýza dopadu směrnice
2007/64/ES a konzultace k zelené knize Komise „Na cestě
k integrovanému evropskému trhu plateb prováděných kartou, přes
internet a pomocí mobilního telefonu“[24]
prokázaly, že v návaznosti na vývoj trhu se objevily velké výzvy,
pokud jde o právní úpravu. V důležitých oblastech platebního trhu,
zejména platbách kartou, přes internet a pomocí mobilního telefonu,
na různých stranách vnitrostátních hranic často stále ještě
panuje značná nejednotnost. Na řadu inovativních platebních
produktů nebo služeb se působnost směrnice 2007/64/ES zcela nebo
z velké části nevztahuje. Kromě toho se v několika
případech ukázalo, že působnost směrnice 2007/64/ES
a zejména vynětí některých prvků z její
působnosti, například některých činností souvisejících
s platbami, na něž se nevztahují obecná pravidla, je vzhledem
k vývoji trhu příliš nejednoznačná, příliš obecná nebo
jednoduše zastaralá. Z toho vznikla v určitých oblastech právní
nejistota, potenciální bezpečnostní rizika v platebním
řetězci a nedostatečná ochrana spotřebitele. Ukázalo
se, že inovativní a snadno použitelné digitální platební služby se obtížně
zavádějí do provozu a že nabízet jejich prostřednictvím
spotřebitelům a maloobchodníkům v Unii účinné,
vhodné a bezpečné platební metody není snadné. (4) Vzhledem k rozvoji
digitální ekonomiky je klíčové zřízení integrovaného jednotného trhu
elektronických plateb, aby spotřebitelé, obchodníci
a společnosti měli zajištěn přístup ke všem
výhodám vnitřního trhu. (5) Je třeba přijmout
nová pravidla, která zaplní mezery v právních předpisech
a zároveň zaručí jejich větší srozumitelnost
a jednotné uplatňování právního rámce v celé Unii. Měly by
být zaručeny rovné podmínky pro provozování činnosti jak stávajících,
tak i nových hráčů na trhu, aby tržní podíl nových
způsobů placení vzrostl a zároveň byla při použití
těchto platebních služeb v celé Unii zaručena vysoká úroveň
ochrany spotřebitele. Uživatelům platebních služeb by nová pravidla
měla přinést nižší ceny, větší výběr a větší
transparentnost platebních služeb. (6) V posledních letech
vzrostla bezpečnostní rizika související s elektronickými platbami, které
jsou technicky složitější, jejich objem celosvětově
nepřetržitě roste a také vznikají nové druhy platebních služeb.
Jelikož bezpečné a zabezpečené platební služby jsou zásadní
podmínkou pro dobře fungující trh platebních služeb, měli by být
uživatelé platebních služeb před takovými riziky
přiměřeně chráněni. Protože platební služby mají
zásadní význam pro udržení klíčových hospodářských
a společenských činností, považují se poskytovatelé platebních
služeb, jako jsou úvěrové instituce, za tržní subjekty ve smyslu
čl. 3 odst. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady [pls
insert number of NIS Directive after adoption] o bezpečnosti sítí
a informací[25]. (7) Kromě obecných
opatření, která mají být podle směrnice [pls insert number of NIS
Directive after adoption] přijata na úrovni jednotlivých
členských států, by se bezpečnostní rizika spojená
s platebními transakcemi měla řešit i na úrovni
poskytovatelů platebních služeb. Bezpečnostní opatření poskytovatelů
platebních služeb musí být úměrná příslušným bezpečnostním
rizikům. Měl by být zřízen mechanismus pravidelného podávání
zpráv, jehož prostřednictvím by poskytovatelé platebních služeb
každoročně podávali příslušným orgánům aktuální informace
o zjištěných bezpečnostních rizicích a (dalších)
opatřeních přijatých v reakci na tato rizika. Dále, aby se
zajistilo, že škody vzniklé jiným poskytovatelům platebních služeb
a platebním systémům, jako je vážné narušení platebního systému,
a škody vzniklé uživatelům budou minimální, musí mít poskytovatelé
platebních služeb povinnost jakýkoliv závažný bezpečnostní incident
bez zbytečného odkladu oznámit Evropskému orgánu pro bankovnictví. (8) Revidovaný právní rámec pro
platební služby doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady
(EU) [XX/XX/XX][26].
Toto nařízení zavádí pravidla pro účtování vícestranných
a dvoustranných mezibankovních poplatků za všechny
spotřebitelské debetní a kreditní karetní transakce
a elektronické a mobilní platby na základě těchto
transakcí a omezuje používání určitých obchodních pravidel
v souvislosti s karetními transakcemi. Účelem tohoto
nařízení je ještě více urychlit vytvoření účinného
integrovaného trhu pro platby založené na kartě. (9) Aby se zabránilo
uplatňování různých přístupů v různých
členských státech na úkor spotřebitelů, měla by se ustanovení
o transparentnosti a požadavcích na informace pro poskytovatele
platebních služeb v této směrnici vztahovat také na transakce,
u nichž se poskytovatel platebních služeb plátce nebo příjemce
nachází v Evropském hospodářském prostoru (dále jen „EHP“) a druhý
poskytovatel platebních služeb mimo EHP. Rovněž by bylo vhodné
rozšířit platnost ustanovení o transparentnosti a o poskytování
informací na transakce probíhající v jakékoliv měně mezi
poskytovateli platebních služeb, kteří se nacházejí na území EHP. (10) Definice platebních služeb by
měla být z technologického hlediska neutrální a zohledňovat
budoucí vývoj nových druhů platebních služeb a zároveň
zajišťovat rovné provozní podmínky pro stávající a nové poskytovatele
platebních služeb. (11) Výjimka platná pro platební
transakce prostřednictvím obchodního zástupce jednajícího jménem plátce
či příjemce podle směrnice 2007/64/ES se
v jednotlivých členských státech uplatňuje velmi rozdílně.
Některé členské státy umožňují, aby výjimku
uplatňovaly platformy pro elektronické obchodování, které jednají
jménem jednotlivých kupujících i jménem prodejců, aniž by reálně
měli prostor k vyjednávání nebo uzavírání obchodů
spočívajících v prodeji nebo nákupu zboží nebo služeb. To přesahuje
zamýšlený rozsah působnosti výjimky a může zvýšit rizika pro
spotřebitele, neboť tito poskytovatelé zůstávají mimo ochranu
právního rámce. Odlišné uplatňování výjimek také narušuje
hospodářskou soutěž na platebním trhu. Definice by měla být
přesnější a jasnější, aby tyto obavy rozptýlila. (12) Zpětná vazba z trhu
ukazuje, že platební činnosti spadající do výjimky týkající se
omezené sítě často zahrnují obrovské objemy a hodnoty plateb
a nabízejí spotřebitelům stovky nebo tisíce různých produktů
a služeb, což neodpovídá účelu výjimky pro omezené sítě, jak ji
stanoví směrnice 2007/64/ES. To implikuje
vyšší rizika a nulovou právní ochranu pro uživatele platebních služeb,
zejména pro spotřebitele, a jasné nevýhody pro tržní subjekty
podléhající této právní úpravě. K omezení
těchto rizik je nutné přesněji popsat, co je to omezená
síť, v souladu se směrnicí 2009/110/ES.
O použití platebního prostředku v rámci takové omezené
sítě by se proto mělo uvažovat tehdy, pokud jej lze použít buď
pouze k nákupu zboží a služeb v konkrétní prodejně či řetězci
prodejen, nebo pouze k nákupu omezeného sortimentu zboží nebo služeb bez
ohledu na geografickou polohu prodejního místa. Tyto
prostředky by mohly zahrnovat zákaznické platební karty, karty pro
odběr pohonných hmot, členské platební karty, karty používané ve
veřejné dopravě, stravenky nebo poukazy na služby, které někdy
podléhají zvláštní dani nebo pracovněprávním předpisům a jejichž
účelem je podpořit používání těchto prostředků
k naplnění cílů sociálněprávních předpisů. Pokud se z tohoto zvláštního prostředku
stane všeobecně používaný prostředek, nemělo by se vynětí
z oblasti působnosti této směrnice dále uplatňovat. Nástroje, které mohou být použity k nákupu
v obchodech stanoveného okruhu prodejců, by neměly být
vyňaty z oblasti působnosti této směrnice, neboť
takové nástroje jsou většinou určeny pro síť poskytovatelů
služeb, která průběžně roste. Vynětí
z působnosti by mělo platit ve spojení s oznamovací
povinností potenciálních poskytovatelů platebních služeb týkající se
činností spadajících pod definici omezené sítě. (13) Z působnosti
směrnice 2007/64/ES jsou vyňaty určité platební transakce
prováděné pomocí telekomunikačních zařízení nebo
informačních technologií, pokud provozovatel sítě nejen jedná jako
zprostředkovatel prodeje digitálního zboží a služeb
prostřednictvím daného zařízení, ale k danému zboží či
službám navíc nabízí přidanou hodnotu. Tato výjimka zejména umožňuje
platby prostřednictvím mobilního telefonu hrazené v rámci
vyúčtování za služby mobilního operátora, které přispívají k rozvoji
nových obchodních modelů založených na prodejích digitálního obsahu nízké
hodnoty, počínaje vyzváněcími tóny a službou premium SMS.
Zpětná vazba z trhu nijak nenaznačuje, že by se tato
platební metoda, kterou spotřebitelé považují za spolehlivou a vhodnou pro
platby nízké hodnoty, rozvinula v obecně rozšířenou službu
zprostředkování plateb. Vzhledem k nejednoznačné formulaci
stávající výjimky se však toto pravidlo v různých členských
státech aplikuje různě. V důsledku toho chybí právní
jistota pro operátory a spotřebitele a v některých případech
vznikají další služby spočívající ve zprostředkování platby, aby bylo
možné uplatnit výjimku z působnosti směrnice 2007/64/ES. Je proto
vhodné rozsah působnosti směrnice zúžit. Výjimka by měla být
zaměřená konkrétně na mikroplatby za digitální obsah, jako jsou
vyzváněcí tóny, tapety, hudba, hry, videa a aplikace. Výjimka by měla
platit pouze pro platební služby poskytované jako doplňkové ke
službám elektronických komunikací (tj. hlavnímu předmětu
činnosti daného operátora). (14) Podobně
do působnosti směrnice 2007/64/ES nespadají platební služby
nabízené provozovateli bankomatů, kteří jsou samostatnými subjekty nezávislými
na bankách a jiných poskytovatelích platebních služeb. Ustanovení bylo
původně zamýšleno jako pobídka k instalaci bankomatů
nezávislých subjektů v odlehlých a málo osídlených oblastech s
tím, že jejich provozovatelé si vedle poplatků placených
poskytovatelům platebních služeb vystavujících platební karty mohou
účtovat další poplatky, nebylo však určeno k tomu, aby je
uplatňovali poskytovatelé bankomatů provozující sítě
tvořené stovkami či dokonce tisíci bankomatů v jednom
či více členských státech. Výsledkem je, že směrnice se nevztahuje
na stále větší část bankomatového trhu, což má nepříznivý dopad
na ochranu spotřebitele. Navíc podněcuje stávající poskytovatele
bankomatů k úpravě jejich obchodních modelů a rušení
běžných smluv s poskytovateli platebních služeb, aby mohli
účtovat vyšší poplatky přímo spotřebitelům. Tato výjimka by
proto měla být zrušena. (15) Poskytovatelé služeb,
kteří chtějí využít výjimku podle směrnice 2007/64/ES,
často nekonzultují s příslušnými orgány, zda jejich činnost
spadá do působnosti uvedené směrnice, či nikoliv, a spoléhají
na vlastní úsudek. Zdá se, že některé výjimky mohly poskytovatele
platebních služeb vést k tomu, že své obchodní modely upravili tak, aby
jimi nabízené platební služby nespadaly do působnosti směrnice. To
mohlo vést ke zvýšení rizika pro uživatele platebních služeb a k rozdílným
podmínkám pro poskytovatele platebních služeb v rámci vnitřního trhu.
Poskytovatelé služeb by proto měli mít povinnost oznamovat určité své
činnosti odpovědným orgánům, aby byl v rámci celého
vnitřního trhu zajištěn jednotný výklad pravidel. (16) Je důležité zavést požadavek,
aby potenciální poskytovatelé platebních služeb oznamovali svůj záměr
vykonávat činnost v rámci omezené sítě, jestliže objem
platebních transakcí přesahuje určitou hodnotu. Odpovědné orgány
by měly danou činnost posoudit a na základě kritérií uvedených
v čl. 3 písm. k) rozhodnout, zda lze předmětnou
činnost považovat za činnost poskytovanou v rámci omezené
sítě. (17) Nová pravidla by měla být
založena na stejném přístupu jako směrnice 2007/64/ES,
která se vztahuje na všechny druhy služeb elektronických plateb. Stále
proto není vhodné, aby se nová pravidla vztahovala na služby, při nichž se
převod peněžních prostředků z plátce na příjemce nebo
jejich přeprava uskutečňuje výhradně ve formě bankovek
a mincí nebo při nichž jsou převody založeny na papírových šecích,
papírových směnkách, dluhopisech nebo jiných prostředcích, papírových
poukázkách nebo kartách vystavených na poskytovatele platebních služeb nebo
jinou stranu s cílem zpřístupnit peněžní prostředky
příjemci. (18) Od přijetí
směrnice 2007/64/ES se objevily nové druhy platebních služeb, zejména
v oblasti internetových plateb. Především vznikli poskytovatelé
platebních služeb jednající jako třetí strana, kteří
spotřebitelům a obchodníkům nabízejí tzv. služby
iniciování platby, často aniž by finanční prostředky, které mají
být převedeny, byly v jejich držení. Tyto služby umožňují
provádět platby v rámci elektronického obchodování
prostřednictvím softwarového mostu mezi internetovými stránkami obchodníka
a platformou pro internetové bankovnictví spotřebitele s cílem
iniciovat platby po internetu formou úhrad nebo inkas. Poskytovatelé platebních
služeb jednající jako třetí strana nabízejí obchodníkům
i spotřebitelům levnější způsob placení, než je platba
kartou, a nabízejí spotřebitelům možnost nakupovat online
i v případě, že nevlastní kreditní kartu. Jelikož se
však na poskytovatele platebních služeb jednající jako třetí strana
v současnosti nevztahuje směrnice 2007/64/ES, nejsou nutně
pod dohledem příslušného orgánu ani se neřídí požadavky
směrnice 2007/64/ES. To vyvolává řadu právních problémů v
oblastech, jako je ochrana spotřebitele,
bezpečnost, odpovědnost, jakož i hospodářská
soutěž a ochrana údajů. Nová pravidla by tedy měla
na tyto problémy reagovat. (19) Poukazování peněz je
jednoduchá platební služba založená na tom, že plátce poskytne hotovost
poskytovateli platebních služeb, který příslušnou částku poukáže
např. prostřednictvím komunikační sítě příjemci
nebo jinému poskytovateli platebních služeb, jenž jedná jménem příjemce. V
některých členských státech poskytují supermarkety, obchodníci a
další maloobchodníci veřejnosti obdobnou službu umožňující platby za
veřejné služby a placení dalších pravidelných účtů za domácnost.
S těmito službami určenými k placení účtů by se
mělo nakládat jako s poukazováním peněz, nepovažují-li
příslušné orgány tuto činnost za jinou platební službu. (20) Je nezbytné vymezit kategorie
poskytovatelů platebních služeb, kteří jsou oprávněni poskytovat
platební služby v celé Unii, tedy úvěrové instituce, které
přijímají vklady od uživatelů, jež mohou být použity
k financování platebních transakcí, a které by měly i nadále
podléhat obezřetnostním požadavkům podle směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2013/36/ES[27],
instituce elektronických peněz, které vydávají elektronické peníze, které
mohou být použity k financování platebních transakcí, a které by
měly i nadále podléhat obezřetnostním požadavkům podle
směrnice 2009/110/ES, platební instituce a poštovní žirové instituce,
které mají oprávnění podle vnitrostátního práva. (21) Tato směrnice by
měla stanovit pravidla pro provádění platebních transakcí
v případě, že peněžními prostředky jsou
elektronické peníze ve smyslu směrnice 2009/110/ES. Neměla by
však upravovat vydávání elektronických peněz, ani by neměla
měnit obezřetnostní úpravu institucí elektronických peněz
stanovenou v uvedené směrnici. Platebním institucím by proto nemělo
být povoleno vydávat elektronické peníze. (22) Směrnice 2007/64/ES
zřídila obezřetnostní režim, který zavedl jednotnou licenci pro
všechny poskytovatele platebních služeb, kteří nejsou spojeni
s přijímáním vkladů ani vydáváním elektronických peněz. Za
tím účelem zavedla novou kategorii poskytovatelů platebních služeb,
tzv. „platební instituce“, právnické osoby nespadající do žádné ze stávajících
kategorií, jimž může být při splnění celé řady
přísných a komplexních podmínek uděleno povolení poskytovat platební
služby v celé Unii. Na takové služby by se proto měly v celé Unii
vztahovat stejné podmínky. (23) Podmínky pro udělení
a zachování povolení pro platební instituce se nijak podstatně
nezměnily. Stejně jako podle směrnice 2007/64/ES tyto
podmínky zahrnují obezřetnostní požadavky přiměřené
provozním a finančním rizikům, kterým jsou tyto subjekty
při své činnosti vystaveny. V této souvislosti je potřeba
stanovit rozumné požadavky na počáteční kapitál v kombinaci s
následnými kapitálovými požadavky, které by mohly být dále rozpracovány v
závislosti na potřebách trhu. Z důvodu značné rozmanitosti
panující v oblasti platebních služeb by tato směrnice měla povolovat
různé metody spojené s určitým stupněm volnosti rozhodování v
oblasti dohledu, aby se zajistilo, že k týmž rizikům bude u všech
poskytovatelů platebních služeb přistupováno stejným způsobem.
Požadavky kladené na platební instituce by měly odrážet skutečnost,
že platební instituce se věnují specializovanějším a
limitovanějším činnostem, a jsou tak vystaveny rizikům, která
jsou užší a snáze sledovatelná a kontrolovatelná než rizika, jež vznikají v
rámci širšího spektra činností úvěrových institucí. Platebním
institucím by mělo být zejména zakázáno přijímat vklady od
uživatelů a měly by být oprávněny využívat pouze peněžní
prostředky přijaté od uživatelů za účelem provádění
platebních služeb. Požadovaná obezřetnostní pravidla, včetně
počátečního kapitálu, by měla být přiměřená
rizikům, která jsou s příslušnými platebními službami, jež platební
instituce poskytuje, spojená. Služby, které umožňují výhradně
přístup k platebním účtům, aniž by však jakýkoliv účet
nabízely, by z hlediska počátečního kapitálu měly být
považovány za středně rizikové. (24) Je třeba přijmout
ustanovení pro to, aby peněžní prostředky klientů byly drženy
odděleně od peněžních prostředků platební instituce
určených na jiné obchodní činnosti. Požadavky týkající se ochrany
peněžních prostředků se však jeví jako nezbytné pouze tehdy,
má-li platební instituce finanční prostředky klientů v držení.
Na platební instituce by se rovněž měly vztahovat účinné
požadavky zaměřené proti praní peněz a proti financování
terorismu. (25) Tato směrnice by
neměla měnit povinnosti platebních institucí týkající
se účetních výkazů a účetních auditů jejich
ročních a konsolidovaných účetních závěrek. Platební
instituce by měly sestavovat své roční a konsolidované
účetní závěrky v souladu se směrnicí Rady 78/660/EHS[28], případně podle
směrnice Rady 83/349/EHS[29]
a směrnice Rady 86/635/EHS[30].
Roční účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky by
měly být podrobeny auditu, není-li platební instituce od této povinnosti
osvobozena na základě směrnice 78/660/EHS, případně
směrnic 83/349/EHS a 86/635/EHS. (26) Spolu s technickým
rozvojem se v posledních letech objevila rovněž řada
vzájemně se doplňujících služeb, například podávání informací
o účtu či služba sloučení účtů. Na tyto
služby by se měla směrnice rovněž vztahovat, aby byla
spotřebitelům poskytnuta odpovídající ochrana a právní jistota,
pokud jde o jejich status. (27) Poskytovatelé platebních
služeb by pro poskytování jedné nebo více platebních služeb, na něž
se vztahuje tato směrnice, vždy měli mít platební účty používané
výhradně pro platební transakce. Pro poskytování platebních služeb musí
mít platební instituce přístup k platebním účtům.
Členské státy by měly zajistit, aby byl takový přístup
poskytován způsobem přiměřeným oprávněným cílům,
jimž má sloužit. (28) Tato směrnice by
měla upravovat poskytování úvěrů platebními institucemi, tj.
poskytování úvěrových linek a vydávání kreditních karet, pouze v
případech, kdy je úvěr úzce svázán s platebními službami. Pouze
je-li úvěr poskytován za účelem umožnění platebních služeb a
jedná-li se o krátkodobý úvěr poskytovaný na dobu nejvýše dvanácti
měsíců, včetně revolvingového úvěru, je vhodné povolit
platebním institucím, aby takový úvěr ve vztahu ke svým
přeshraničním činnostem poskytly, za podmínky, že je úvěr refinancován
převážně prostřednictvím kapitálu dané platební instituce, jakož
i prostředků získaných z kapitálových trhů, avšak nikoliv z
prostředků, které platební instituce drží jménem klientů za
účelem poskytování platebních služeb. Těmito pravidly by neměla
být dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/45/ES[31] ani jiné příslušné
předpisy Unie či vnitrostátní právní předpisy upravující
podmínky pro poskytování úvěrů spotřebitelům
neharmonizované touto směrnicí. (29) Celkově se fungování
spolupráce mezi příslušnými vnitrostátními orgány odpovědnými za
udělování povolení platebním institucím, vykonávání kontrol a za
rozhodování o odnětí povolení ukázalo jako uspokojivé. Spolupráce
mezi příslušnými orgány by však měla být posílena, pokud jde
o výměnu informací, a také o jednotné uplatňování
a výklad směrnice v případech, kdy chce oprávněná
platební instituce na základě práva na usazování nebo práva
volného pohybu služeb (tzv. „passportingu“) poskytovat platební služby
v jiném než ve svém domovském členském státě. Evropský
orgán pro bankovnictví (EBA) by měl být vyzván k přípravě
pokynů ke spolupráci a výměně dat. (30) Pro zvýšení transparentnosti
platebních institucí, jimž bylo uděleno povolení příslušného orgánu
nebo jsou zapsány do rejstříku příslušného orgánu, včetně
jejich zástupců nebo poboček, by měl orgán EBA zřídit
internetový portál sloužící jako evropské elektronické přístupové místo
propojující rejstříky jednotlivých členských států. Cílem
těchto opatření by mělo být podpořit lepší spolupráci mezi
příslušnými orgány. (31) Platební instituce by
měly mít povinnost informovat bez zbytečného prodlení odpovědný
orgán svého domovského státu o veškerých změnách týkajících se
přesnosti informací a dokladů předložených
v souvislosti s povolením, včetně dalších obchodních
zástupců, poboček nebo externích subjektů, které pro ně
vykonávají určitou činnost, aby byly k dispozici přesné
a aktuální informace. V případě
pochybností by také odpovědné orgány měly ověřit, zda jsou
poskytnuté informace správné. (32) Ačkoliv tato
směrnice stanoví soubor minimálních pravomocí, jež by odpovědné
orgány měly mít, pokud jde o dohled nad platebními institucemi, tyto
pravomoci by měly být vykonávány s ohledem na základní práva, včetně
práva na soukromí. V souvislosti s výkonem těchto pravomocí,
které mohou významně zasáhnout do práva na respektování soukromého
a rodinného života, obydlí a komunikací, by členské státy
měly mít přiměřené a účinné záruky proti zneužití
a svévolnému jednání, v případě potřeby například
ve formě povolení předem vydaného soudním orgánem dotčeného
členského státu. (33) Je důležité zajistit, aby
všechny subjekty, které poskytují službu poukazování peněžních
prostředků, splňovaly určité minimální právní a regulatorní
požadavky. Je proto vhodné vyžadovat, aby se evidovala totožnost a místo pobytu
všech osob, které poskytují služby poukazování peněžních
prostředků, a to i osob, které nesplňují všechny podmínky pro
udělení povolení k výkonu činnosti platební instituce. Tento
postup je v souladu se zásadami zvláštního doporučení VI
Finančního akčního výboru pro boj proti praní peněz, který
předpokládá zavedení mechanismu, který by umožňoval, aby se
s poskytovateli platebních služeb, kteří nejsou schopni splnit všechny
podmínky v něm uvedené, zacházelo jako s platebními institucemi.
Za tímto účelem by členské státy měly takové subjekty zapisovat
do rejstříku platebních institucí a současně ve vztahu k nim
neuplatňovat všechny nebo některé podmínky pro udělení povolení.
Je však nezbytné, aby použití této výjimky podléhalo přísným
požadavkům, pokud jde o objem platebních transakcí. Platební instituce, na
něž se tato výjimka vztahuje, nemohou uplatňovat právo na usazování
ani volný pohyb služeb a ani by neměly tato práva vykonávat nepřímo,
pokud jsou členem platebního systému. (34) Je nezbytné, aby každý
poskytovatel platebních služeb měl přístup ke službám v oblasti
technické infrastruktury platebních systémů. Tento přístup by však
měl splňovat odpovídající požadavky, aby byla zajištěna
integrita a stabilita těchto systémů. Každý poskytovatel platebních
služeb žádající o účast v platebním systému by měl
účastníkům platebního systému předložit důkaz o tom, že
jeho vnitřní mechanismy jsou dostatečně odolné vůči
všem druhům rizika. Tyto platební systémy obvykle zahrnují např.
čtyřstranné karetní systémy a hlavní systémy pro zpracování
bankovních převodů a inkas. Aby bylo možné zajistit rovné zacházení v
rámci celé Unie a stejně tak i mezi různými kategoriemi
poskytovatelů platebních služeb v souladu s podmínkami jejich licencí, je
třeba objasnit pravidla týkající se přístupu k poskytování platebních
služeb a přístupu k platebním systémům. (35) Je třeba zavést
ustanovení pro nediskriminační zacházení s platebními institucemi, jimž
bylo uděleno povolení, a úvěrovými institucemi tak, aby každý
poskytovatel platebních služeb účastnící se hospodářské soutěže
na vnitřním trhu mohl využívat služeb technické infrastruktury těchto
platebních systémů za stejných podmínek. Je vhodné stanovit odlišné
zacházení s poskytovateli platebních služeb, jimž bylo uděleno povolení, a
s poskytovateli platebních služeb požívajícími výjimky podle této
směrnice, jakož i výjimky podle článku 3 směrnice 2009/110/ES z
důvodu rozdílů v jejich obezřetnostním rámci. Rozdíly v cenových
podmínkách by měly být každopádně povoleny pouze v případě,
že je to odůvodněno rozdíly v nákladech vynaložených poskytovateli
platebních služeb. Tím by neměla být dotčena práva členských
států omezit přístup k systémově důležitým systémům v
souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/26/ES[32] ani pravomoci Evropské
centrální banky a Evropského systému centrálních bank (ESCB) týkající se
přístupu k platebním systémům. (36) V některých
případech členské státy udělily určitým poskytovatelům
platebních služeb nepřímý přístup ke konkrétním platebním
systémům na základě přiměřeného
použití ustanovení směrnice 98/26/ES. Toto rozhodnutí závisí na
uvážení dotčeného členského státu. Nicméně v zájmu spravedlivé hospodářské
soutěže mezi poskytovateli platebních služeb by tato směrnice
měla stanovit, že pokud členský stát udělil poskytovateli
platebních služeb nepřímý přístup k takovýmto systémům,
v rámci rovného zacházení by tuto výhodu měli mít i ostatní
poskytovatelé platebních služeb, kteří se nacházejí ve stejné
situaci. (37) V posledních letech se
platební systémy některých třetích stran, v nichž systém funguje jako
jediný poskytovatel platebních služeb jak pro plátce, tak
pro příjemce, staly plnohodnotným hráčem na trhu pro
zpracování plateb. Není již proto důvod, aby se těmto systémům
poskytovaly výhody spočívající v udělení výjimky, pokud jde
o poskytování přístupu jiným poskytovatelům platebních služeb,
když jiné platební systémy takové výjimky využít nemohou. (38) Je třeba stanovit soubor
pravidel, který zajistí transparentnost podmínek a plnění
informačních požadavků pro oblast platebních služeb. (39) Tato směrnice by se
neměla vztahovat na hotovostní transakce, neboť jednotný trh pro
hotovostní platby již existuje, ani na platební transakce prováděné na
základě papírových šeků, neboť je vzhledem k jejich povaze nelze
zpracovávat tak efektivně jako jiné prostředky k provádění
plateb. Osvědčené postupy v této oblasti by však měly vycházet
ze zásad stanovených v této směrnici. (40) Jelikož se spotřebitelé a
podniky nenacházejí ve stejném postavení, nepotřebují stejnou úroveň
ochrany. Zatímco je důležité zaručit práva spotřebitelů
prostřednictvím ustanovení, od nichž se nelze smluvně odchýlit, je
přiměřené podnikům a organizacím v případech, kdy
nejednají se spotřebiteli, nechat možnost dohodnout se jinak. Členské
státy by však měly mít možnost stanovit, že s mikropodniky, jak jsou
definovány v doporučení Komise 2003/361/ES[33], se bude nakládat stejně
jako se spotřebiteli. Některá zásadní ustanovení této směrnice
by se v každém případě měla používat vždy bez ohledu na
postavení uživatele. (41) Tato směrnice by
měla blíže určit povinnosti poskytovatelů platebních služeb
ohledně poskytování informací uživatelům platebních služeb,
kteří by měli o platebních službách vždy obdržet stejné vysoce
srozumitelné informace, aby na jejich základě mohli učinit
informované rozhodnutí a mohli si volně vybrat kdekoli v Unii. V zájmu
transparentnosti by měla tato směrnice stanovit harmonizované
požadavky, které mají uživatelům platebních služeb zajistit nezbytné a
postačující informace týkající se jak smlouvy o platebních službách, tak
platebních transakcí. Aby jednotný trh platebních služeb hladce fungoval,
měly by mít členské státy možnost přijmout pouze ustanovení o informacích,
která jsou stanovena v této směrnici. (42) Spotřebitelé by měli
být chráněni proti nepoctivým a klamavým praktikám v souladu se
směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES[34], jakož i směrnicí
Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES[35]
a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES[36]. Doplňující ustanovení v
těchto směrnicích i nadále platí. Měl by však být vyjasněn
zejména vztah mezi požadavky na informace v předsmluvní fázi podle této
směrnice a podle směrnice 2002/65/ES. (43) Požadované informace by
měly být přiměřené potřebám uživatelů a měly
by být sdělovány ve standardním formátu. Požadavky na informace v
případě jednorázové platební transakce by se však měly lišit od
požadavků v případě rámcové smlouvy, která zahrnuje řadu
platebních transakcí. (44) V praxi jsou rámcové smlouvy a
platební transakce jimi upravené mnohem běžnější a ekonomicky
důležitější než jednorázové platební transakce. V případě
platebního účtu nebo zvláštního platebního prostředku se požaduje
rámcová smlouva. Proto by požadavky na předběžné informace o
rámcových smlouvách měly být poměrně komplexní a informace by
měly být vždy poskytovány na papíře nebo na jiném trvalém
nosiči, jako jsou např. výpisy vytištěné z terminálu pro tisk
výpisů z účtu, CD-ROM, DVD a pevné disky osobních
počítačů, na nichž lze ukládat elektronickou poštu, a
internetové stránky, jsou-li tyto stránky přístupné pro budoucí využití a
po dobu přiměřenou účelu informací a umožňují-li
kopírování uložených informací v nezměněném stavu. Způsob, jakým
jsou následné informace o provedených platebních transakcích předávány, by
však mělo být možné dohodnout v rámcové smlouvě mezi poskytovatelem a
uživatelem platebních služeb, například že v internetovém bankovnictví
budou všechny informace o platebním účtu k dispozici on-line. (45) V případě
jednorázových platebních transakcí by měly být z podnětu
poskytovatele platebních služeb vždy poskytovány pouze zásadní informace.
Jelikož plátce je obvykle při zadávání platebního příkazu
přítomen, není nutné stanovit povinnost, aby byly informace v každém
případě poskytnuty na papíře nebo na jiném trvalém nosiči.
Poskytovatel platebních služeb může informace poskytnout ústně na
přepážce nebo je zpřístupnit jiným způsobem, např.
zveřejněním podmínek na vývěsní desce v provozovně.
Měly by být rovněž poskytnuty údaje o tom, kde jsou k dispozici
podrobnější informace (např. adresa internetové stránky). Pokud však
o to spotřebitel požádá, měly by být nejdůležitější
informace poskytnuty na papíře nebo na jiném trvalém nosiči. (46) Tato směrnice by měla
stanovit právo spotřebitele obdržet zdarma relevantní informace před
tím, než bude zavázán jakoukoli smlouvou o platebních službách.
Spotřebitel by měl mít možnost vyžádat si předběžné
informace i rámcovou smlouvu zdarma na papíře kdykoliv po dobu trvání
smluvního vztahu, aby mohl porovnat služby poskytovatelů platebních služeb
a jejich podmínky a v případě jakéhokoliv sporu si ověřit
svá smluvní práva a povinnosti. Tato ustanovení by měla být v souladu se
směrnicí 2002/65/ES. Ustanovení této směrnice, která se týkají
výslovně bezplatných informací, by neměla znamenat, že lze zpoplatnit
poskytování informací spotřebitelům podle jiných platných
směrnic. (47) Způsob, jakým by měl
poskytovatel platebních služeb požadované informace uživateli platebních služeb
předat, by měl přihlédnout k potřebám uživatele platebních
služeb i k praktickým technickým otázkám a nákladové efektivnosti v
závislosti na dané situaci, s ohledem na ujednání v příslušné
smlouvě o platebních službách. Směrnice by proto měla rozlišovat
dva způsoby, jakými by poskytovatel platebních služeb měl informace
předávat: informace by měly být buď poskytnuty, tj. poskytovatel
platebních služeb by je měl ve vhodný okamžik v souladu s požadavky této
směrnice aktivně sdělit, bez dalšího upomínání ze strany
uživatele platebních služeb, nebo by informace měly být uživateli
platebních služeb zpřístupněny, s přihlédnutím k jakékoli
žádosti o další informace, kterou uživatel může vznést. V tomto druhém
případě by uživatel platebních služeb měl učinit určité
aktivní kroky, aby informace získal, např. vyžádat si je výslovně od
poskytovatele platebních služeb, přihlásit se do e-mailové schránky k
bankovnímu účtu nebo vložit platební kartu do terminálu pro tisk
výpisů z účtu. Pro tyto účely by poskytovatel platebních služeb
měl zajistit, aby přístup k informacím byl možný a aby informace byly
uživateli platebních služeb k dispozici. (48) Spotřebitel by měl
obdržet základní informace o provedených platebních transakcích bez
dalšího poplatku. V případě jednorázové platební transakce by si
poskytovatel platebních služeb neměl poskytnutí těchto informací
účtovat samostatně. Stejně tak by měly být bezplatně
poskytnuty každý měsíc informace o platebních transakcích podle rámcové
smlouvy. S přihlédnutím k významu transparentnosti při stanovení cen
a k odlišným potřebám spotřebitelů by však strany měly mít
možnost dohodnout se na poplatcích za častější nebo doplňující
informace. Aby se náležitě zohlednily různé vnitrostátní praxe,
mělo by být členským státům umožněno stanovit pravidla
požadující, aby měsíční papírové výpisy z platebních účtů
byly vždy poskytovány bezplatně. (49) V zájmu usnadnění
mobility klientů by spotřebitelé měli mít možnost po uplynutí
jednoho roku rámcovou smlouvu bezplatně ukončit. Dohodnutá
výpovědní lhůta by neměla být pro spotřebitele delší než
jeden měsíc a pro poskytovatele platebních služeb kratší než dva
měsíce. Touto směrnicí by neměla být dotčena povinnost
poskytovatele platebních služeb vypovědět smlouvu o platebních
službách za výjimečných okolností, vyplývající z jiných příslušných
právních předpisů Unie nebo členských států, jako jsou
např. právní předpisy o praní peněz a financování terorismu,
jakákoli opatření zaměřená na zmrazení finančních
prostředků ani veškerá konkrétní opatření související s prevencí
a vyšetřováním trestné činnosti. (50) Platební prostředky pro
platby malých částek by měly sloužit jako levná a snadno použitelná
alternativa v případě levného zboží a služeb a neměly by být
nadměrně zatíženy přílišnými požadavky. Příslušné požadavky
na informace a jejich prováděcí pravidla by proto měly být omezeny na
podstatné informace a měly by se rovněž zohlednit technické možnosti,
které lze oprávněně očekávat u platebních prostředků určených
pro platby velmi malých částek. I přes mírnější režim by
uživatel platebních služeb měl požívat přiměřené ochrany s
ohledem na omezená rizika představovaná těmito platebními
prostředky, zejména pokud jde o předplacené platební prostředky. (51) Je nezbytné zavést kritéria,
na jejichž základě má být poskytovatelům platebních služeb
jednajícím jako třetí strana povolen přístup k informacím
o dostupnosti peněžních prostředků na účtu
uživatele platebních služeb vedeném u jiného poskytovatele platebních
služeb a použití takových informací. Jak poskytovatelé platebních služeb
jednající jako třetí strana, tak poskytovatelé platebních služeb
spravující účet uživatele platební služby by měli zejména
splňovat požadavky na nutnou ochranu údajů a bezpečnostní
požadavky stanovené nebo uvedené v této směrnici nebo obsažené v
pokynech EBA. Plátci by měli k přístupu poskytovatelů
platebních služeb jednajících jako třetí strana k jejich účtu
dát výslovný souhlas a být řádně informováni o rozsahu
takového přístupu. Aby se mohli rozvíjet i jiní poskytovatelé platebních
služeb, kteří nemohou přijímat vklady, je nutné, aby jim úvěrové
instituce poskytovaly informace o dostupnosti peněžních
prostředků v případě, že plátce dal souhlas s
postoupením těchto informací poskytovateli platebních služeb, který je
vydavatelem daného platebního prostředku. (52) Práva a povinnosti
uživatelů a poskytovatelů platebních služeb by měly být
odpovídajícím způsobem upraveny, aby zohledňovaly zapojení
poskytovatele platebních služeb jednajícího jako třetí strana do dané
transakce při každém použití služby iniciování platby. Především
vyvážené rozdělení odpovědnosti mezi poskytovatele platebních služeb
spravujícího účet a poskytovatele platebních služeb jednajícího jako
třetí strana, který se na transakci podílí, by mělo tyto subjekty
motivovat k tomu, aby přijaly odpovědnost za příslušné
části transakce, které jsou pod jejich kontrolou,
a v případě incidentu jasně
označily odpovědnou stranu. V případě podvodu
nebo sporu by poskytovatelé platebních služeb jednající jako třetí strana
měli mít výslovnou povinnost poskytnout plátci a poskytovateli
platebních služeb spravujícímu účet záznamy o daných transakcích a
informace týkající se povolení k daným transakcím. (53) V zájmu snížení rizik a
důsledků neautorizovaných nebo nesprávně provedených platebních
transakcí by uživatel platebních služeb měl poskytovatele platebních
služeb co nejdříve informovat o veškerých sporech týkajících se
údajně neautorizovaných nebo nesprávně provedených platebních
transakcí za předpokladu, že poskytovatel platebních služeb splnil své
informační povinnosti podle této směrnice. Pokud uživatel platebních
služeb dodrží lhůtu pro oznámení, měl by mít možnost uplatnit své
nároky v rámci promlčecích lhůt podle vnitrostátních právních
předpisů. Touto směrnicí by nemělo být dotčeno
uplatňování dalších nároků ve vztazích mezi uživateli platebních
služeb a poskytovateli platebních služeb. (54) V případě
neautorizované platební transakce by částka takové transakce měla být
plátci neprodleně vrácena. V zájmu ochrany plátce před jakýmkoliv
znevýhodněním by den valuty připsání vrácené částky neměl
být pozdější než den, kdy byla příslušná částka z jeho
účtu odepsána. Aby byl uživatel platebních služeb motivován k nahlášení
každé krádeže nebo ztráty platebního prostředku bez zbytečného
odkladu svému poskytovateli a aby se tak snížilo riziko neautorizovaných
platebních transakcí, měl by uživatel nést odpovědnost pouze za velmi
omezenou částku, s výjimkou případů, kdy se uživatel platebních
služeb dopustil podvodného jednání nebo hrubé nedbalosti. V tomto kontextu
se k zajištění jednotné a vysoké úrovně ochrany uživatele
v rámci Unie jeví jako adekvátní částka 50 EUR. Jakmile navíc
uživatel poskytovateli platebních služeb oznámí, že jeho platební prostředek
mohl být zneužit, neměla by být na uživateli požadována úhrada žádných
dalších ztrát vyplývajících z neoprávněného použití daného
prostředku. Touto směrnicí není dotčena odpovědnost poskytovatelů
platebních služeb za technické zabezpečení jejich vlastních produktů. (55) Při posuzování možné
nedbalosti na straně uživatele platebních služeb by se mělo
přihlédnout ke všem okolnostem. Důkazy a stupeň údajné
nedbalosti by se obecně měly hodnotit podle vnitrostátních právních
předpisů. Smluvní podmínky a podmínky týkající se poskytování a používání
platebního prostředku, jejichž důsledkem by bylo zvýšení
důkazního břemene spotřebitele nebo snížení důkazního
břemene vydavatele, by se měly považovat za neplatné od samého
počátku. Kromě toho ve zvláštních případech, a zejména
pokud se platební prostředek nenachází v místě prodeje, jako
např. v případě platby přes internet, je vhodné,
aby povinnost předložit důkazy o údajné nedbalosti byla na
straně poskytovatele platebních služeb, neboť možnosti plátce
tak učinit jsou v takových případech velmi omezené. (56) Je třeba přijmout
ustanovení týkající se podílu na ztrátách v případě neautorizovaných
platebních transakcí. S výjimkou podvodu a hrubé nedbalosti by
spotřebitel v případě neautorizované transakce z jeho účtu
nikdy neměl být povinen uhradit částku vyšší než 50 EUR. Na
uživatele platebních služeb, kteří nejsou spotřebiteli, se mohou
vztahovat odlišná ustanovení, neboť takoví uživatelé jsou obvykle lépe
schopni posoudit riziko podvodu a učinit protiopatření. (57) Tato směrnice by
měla stanovit pravidla pro vracení prostředků, která by chránila
spotřebitele v případě, že provedená platební transakce
překračuje částku, kterou bylo možné rozumně očekávat.
Aby nedošlo k finančnímu znevýhodnění plátce, je nutné zajistit,
aby dnem valuty připsání vrácené částky byl vždy nejpozději den,
kdy byla odpovídající částka z jeho účtu odepsána.
V případě inkas by poskytovatelé platebních služeb měli mít
možnost nabídnout svým zákazníkům ještě příznivější podmínky,
podle nichž by zákazníci měli mít bezpodmínečné právo na vrácení
prostředků ze všech sporných platebních transakcí. Toto
bezpodmínečné právo na vrácení prostředků zaručující
nejvyšší stupeň ochrany spotřebitele však není odůvodněné
v případech, kdy obchodník již plnění ze smlouvy poskytl
a příslušné zboží nebo služby již byly spotřebovány. V
případech, kdy uživatel požaduje vrácení peněžních
prostředků z platební transakce, by se práva na vrácení
peněžních prostředků neměla dotknout odpovědnosti
plátce vůči příjemci vyplývající ze vztahu, na jehož
základě byla transakce provedena, např. za zboží nebo služby, jež
byly objednány, spotřebovány nebo oprávněně vyúčtovány, ani
oprávnění uživatele zrušit platební příkaz. (58) V zájmu finančního
plánování a včasného plnění platebních závazků potřebují
spotřebitelé i podniky s určitostí vědět, jak dlouho
provedení platebního příkazu trvá. Proto by tato směrnice měla
stanovit, od kdy práva a povinnosti nabývají účinku, zejména okamžik, kdy
se má za to, že poskytovatel platebních služeb obdržel platební příkaz,
včetně okamžiku, kdy mohl daný platební příkaz obdržet
prostřednictvím komunikačních prostředků dohodnutých ve
smlouvě o platebních službách, bez ohledu na jakékoli předchozí
zapojení do procesu vedoucího k vytvoření a předání platebního
příkazu, např. bezpečnostní kontrolu a kontrolu dostupnosti
peněžních prostředků, informace o použití osobního
identifikačního čísla nebo vydání platebního příslibu. Dále by
přijetí platebního příkazu mělo nastat v okamžiku, kdy poskytovatel
platebních služeb plátce obdrží platební příkaz, na jehož základě má
dojít k odepsání peněžních prostředků z účtu plátce.
Den nebo okamžik, kdy příjemce předá svému poskytovateli služeb
platební příkazy k provedení platby, např. ve vztahu k platební
kartě nebo inkasům, nebo kdy poskytovatel platebních služeb poskytne
příjemci předběžné financování k souvisejícím částkám
(prostřednictvím podmíněného úvěru k jeho účtu), by v tomto
ohledu neměly být důležité. Uživatelé by měli mít možnost
spolehnout se na řádné provedení úplného a platného platebního
příkazu, pokud poskytovatel platebních služeb nemá žádné smluvní nebo
zákonné důvody pro jeho odmítnutí. Pokud poskytovatel platebních služeb
platební příkaz odmítne, toto odmítnutí by spolu s jeho
odůvodněním mělo být uživateli platebních služeb sděleno při
nejbližší příležitosti v souladu s požadavky právních předpisů
Unie a vnitrostátních právních předpisů. (59) Vzhledem k rychlosti, s jakou
moderní plně automatizované platební systémy zpracovávají platební
transakce, což znamená, že po určitém okamžiku již nelze platební
příkaz zrušit, aniž by nevznikly vysoké náklady v důsledku osobního
zásahu, je nezbytné stanovit jasnou lhůtu pro odvolání příkazu. V
závislosti na druhu platební služby a platebního příkazu se však daný
okamžik může na základě dohody stran lišit. Zrušení by se v této
souvislosti mělo vztahovat pouze na vztah mezi uživatelem platebních
služeb a poskytovatelem platebních služeb, a nedotýkat se tedy neodvolatelnosti
platebních transakcí a jejich zúčtování v platebních systémech. (60) Touto neodvolatelností by
nemělo být dotčeno právo nebo povinnost poskytovatele platebních
služeb podle právních předpisů některých členských
států, na základě rámcové smlouvy plátce nebo vnitrostátních právních
předpisů nebo pokynů vrátit plátci částku provedené
platební transakce v případě sporu mezi plátcem a příjemcem.
Tato náhrada by se měla považovat za nový platební příkaz. S výjimkou
uvedených případů by právní spory vyplývající ze vztahu, na jehož
základě byl platební příkaz podán, měly být řešeny výhradně
mezi plátcem a příjemcem. (61) V zájmu plně
integrovaného, přímého zpracování plateb a v zájmu právní jistoty, pokud
jde o plnění veškerých souvisejících povinností mezi uživateli platebních
služeb, je nezbytné, aby byla na účet příjemce připsána celá částka
převedená plátcem. V souladu s tím by nemělo být možné, aby kterýkoli
ze zprostředkovatelů, jenž se na uskutečnění platební
transakce podílí, mohl provádět odpočty z převáděné
částky. Je však zapotřebí umožnit dohodu mezi příjemcem platby a
jeho poskytovatelem platebních služeb, podle níž by si poskytovatel mohl
odečítat vlastní poplatky. Aby si však příjemce mohl
ověřit, že splatná částka byla řádně uhrazena,
měly by poskytnuté následné informace o platební transakci uvádět
nejen plnou výši převedených platebních prostředků, ale také
výši veškerých poplatků. (62) Pokud jde o poplatky,
zkušenosti ukazují, že nejefektivnějším systémem je sdílení poplatků
mezi plátcem a příjemcem, neboť usnadňuje přímé zpracování
plateb. Je proto třeba stanovit, že poplatky budou obvykle vybírány
přímo od plátce a příjemce prostřednictvím jejich
poskytovatelů platebních služeb. To by však mělo platit pouze v
případech, kdy platební transakce nevyžaduje konverzi měny. Výše
jakýchkoli účtovaných poplatků může být rovněž nulová,
neboť ustanovení této směrnice by se neměla dotýkat praxe, kdy
poskytovatel platebních služeb nezpoplatňuje připsání částky na
účet spotřebitele. V závislosti na smluvních podmínkách může
poskytovatel platebních služeb obdobně zpoplatňovat využití platební
služby pouze příjemci (obchodníkovi), což ve svém důsledku vede k
tomu, že plátci nejsou účtovány žádné poplatky. Poplatky účtované
platebními systémy mohou mít podobu paušálního poplatku za určité období.
Ustanovení o převáděné částce ani o jakýchkoli účtovaných
poplatcích nemají přímý vliv na stanovení cen mezi poskytovateli
platebních služeb nebo jakýmikoli zprostředkovateli. (63) Různá praxe jednotlivých
států týkající se poplatků za použití určitého platebního
prostředku (dále jen „příplatky“) vedla v Unii ke
vzniku extrémně heterogenního platebního trhu a pro
spotřebitele se stala zdrojem nejasností, zejména v oblasti
elektronického obchodování a přeshraničních operací. Obchodníci
z členských států, kde jsou příplatky povoleny, nabízí
produkty a služby v členských státech, kde jsou zakázány,
a přesto v takovém případě spotřebiteli příplatek
účtují. Dalším silným důvodem pro revizi praxe účtování
příplatků je nařízení (EU) č. xxx/rrrr, které zavádí
pravidla pro vícestranné mezibankovní poplatky za platby založené na
kartě. Jelikož mezibankovní poplatky jsou hlavním faktorem, který
většinu plateb kartou prodražuje, a příplatky se
prakticky omezují jen na platby založené na kartě, měla by
pravidla pro mezibankovní poplatky doprovázet revize pravidel pro
účtování příplatků. V zájmu podpory transparentnosti
nákladů a používání těch nejefektivnějších platebních
prostředků by členské státy a poskytovatelé platebních
služeb neměli příjemci bránit v tom, aby od plátce
požadoval poplatek za použití konkrétního platebního prostředku,
přičemž musí být řádně zohledněna ustanovení
směrnice 2011/83/EU. Právo příjemce požadovat příplatek by se
však mělo vztahovat pouze na platební prostředky, u nichž nejsou mezibankovní
poplatky upraveny. Tímto způsobem by se platby nasměrovaly
k těm nejlevnějším způsobům placení. (64) V zájmu zlepšení efektivity
plateb v rámci celé Unie by lhůta pro provedení všech platebních
příkazů z podnětu plátce v eurech nebo měně
členského státu mimo eurozónu, včetně bankovních
převodů a poukázání peněz, měla být nejvýše jeden den. Pro
všechny ostatní platby, jako např. pro platby z podnětu nebo
prostřednictvím příjemce, včetně inkasa a plateb kartou, by
shodná jednodenní lhůta pro provedení měla platit v
případě, že neexistuje výslovná dohoda mezi poskytovatelem platebních
služeb a plátcem, jež by pro provedení stanovila delší lhůtu. Výše uvedené
lhůty by mělo být možné prodloužit o jeden pracovní den, pokud je
platební příkaz podán na papíře. To umožňuje poskytovat i nadále
platební služby těm spotřebitelům, kteří jsou zvyklí pouze
na papírové doklady. V případě použití režimu inkasa by poskytovatel
platebních služeb příjemce měl inkasní příkaz předat ve
lhůtách dohodnutých mezi příjemcem a jeho poskytovatelem platebních
služeb, aby bylo možné provést zúčtování v dohodnutý den splatnosti.
Vzhledem ke skutečnosti, že vnitrostátní platební infrastruktury jsou
často vysoce efektivní, a s cílem zabránit jakémukoliv zhoršení
současné úrovně služeb, by členské státy měly mít možnost
zachovat nebo přijmout pravidla, jež případně stanoví lhůtu
pro provedení platby kratší než jeden pracovní den. (65) Ustanovení o převodu
částky v plné výši a o lhůtě pro provedení platby by měla
představovat osvědčený postup v případě, že se jeden z
poskytovatelů služeb nenachází v Unii. (66) Aby se mohli uživatelé
platebních služeb rozhodnout, potřebují být bezpodmínečně
obeznámeni se skutečnými náklady a poplatky spojenými s platebními
službami. Používání netransparentních metod tvorby cen by proto nemělo být
dovoleno, neboť se všeobecně uznává, že tyto metody uživatelům
velmi znesnadňují zjištění skutečné ceny platební služby.
Zejména je třeba zamezit valutování v neprospěch uživatele. (67) Hladký a účinný chod
platebního systému závisí na tom, zda se uživatel může spolehnout, že
poskytovatel platebních služeb provede platební transakci správně a v
dohodnutém čase. Poskytovatel je obvykle schopen vyhodnotit rizika spojená
s platební transakcí. Poskytovatel je tím, kdo poskytuje platební systém,
zařizuje zpětné vyžádání nesprávně umístěných nebo
nesprávně přidělených peněžních prostředků a ve
většině případů rozhoduje o zprostředkovatelích,
kteří se provedení platební transakce účastní. Vzhledem ke všem
těmto skutečnostem je zcela namístě, s výjimkou neobvyklých a
nepředvídatelných okolností, aby poskytovatel platebních služeb nesl
odpovědnost za provedení platební transakce, kterou přijal od
uživatele, kromě takových jednání a opomenutí na straně poskytovatele
platebních služeb příjemce, za jehož výběr je odpovědný výhradně
příjemce. Aby však plátce nezůstal zcela bez ochrany v
nepravděpodobných situacích, kdy otázka, zda poskytovatel platebních
služeb příjemce danou částku platby řádně obdržel či
nikoliv, může zůstat nezodpovězena (z důvodu
nejasnosti), by příslušné důkazní břemeno mělo
spočívat na poskytovateli platebních služeb plátce. Zpravidla lze
očekávat, že zprostředkovatelská instituce, obvykle „neutrální“
subjekt jako například centrální banka nebo clearingová instituce,
převádějící částku platby od odesílajícího poskytovatele
platebních služeb k přijímajícímu poskytovateli platebních služeb, bude
údaje o účtu ukládat a bude schopna je v případě potřeby
poskytnout. Jakmile je částka platby připsána na účet
přijímajícího poskytovatele platebních služeb, příjemci vůči
jeho poskytovateli platebních služeb okamžitě vzniká nárok na
připsání částky na jeho účet. (68) Poskytovatel platebních služeb
plátce by měl nést odpovědnost za správné provedení platby, mimo jiné
zejména odpovědnost za celou částku platební transakce a lhůtu
pro její provedení, jakož i plnou odpovědnost za jakékoli selhání dalších
stran v platebním řetězci až po účet příjemce. V
důsledku této odpovědnosti by poskytovatel platebních služeb plátce
měl v případě, že poskytovateli platebních služeb
příjemce nebyla částka v plné výši připsána nebo byla
připsána pozdě, opravit příslušnou platební transakci nebo
vrátit bez zbytečného odkladu příslušnou částku transakce
plátci, aniž jsou dotčeny jakékoli jiné nároky, které lze uplatnit v
souladu s vnitrostátním právem. Vzhledem k odpovědnosti poskytovatele
platebních služeb by plátce ani příjemce neměli nést žádné náklady
související s nesprávnou platbou. Členské státy by měly zajistit, aby
v případě neprovedení nebo vadného či opožděného
provedení platebních transakcí byl den valuty opravných plateb prováděných
poskytovateli platebních služeb vždy stejný jako den valuty
v případě správně provedené platby. (69) Tato směrnice by se
měla týkat pouze smluvních závazků a odpovědnosti mezi
uživatelem platebních služeb a poskytovatelem platebních služeb. Řádné
fungování převodů a jiných platebních služeb však vyžaduje, aby
poskytovatelé platebních služeb a jejich zprostředkovatelé, např.
zpracovatelé, měli uzavřeny smlouvy, v nichž jsou dohodnuta jejich
vzájemná práva a povinnosti. Otázky týkající se odpovědností
představují podstatnou část těchto jednotných smluv. K
zajištění toho, aby se poskytovatelé platebních služeb a
zprostředkovatelé podílející se na platební transakci mohli na sebe
navzájem spolehnout, je nezbytné mít právní jistotu, že poskytovatel platebních
služeb, který nenese odpovědnost, získá náhradu za vzniklé ztráty nebo
částky uhrazené podle ustanovení této směrnice o odpovědnosti.
Další práva a podrobnosti týkající se obsahu postihu a způsobu
vyřizování nároků vůči poskytovateli platebních služeb nebo
zprostředkovateli vyplývajících z nesprávného provedení platební
transakce tak může být ponecháno na smluvních ujednáních. (70) Je třeba umožnit
poskytovateli platebních služeb, aby jednoznačně stanovil údaje
potřebné pro správné provedení platebního příkazu. Na druhé
straně však, aby se zabránilo roztříštěnosti a nebylo ohroženo
zavádění integrovaných platebních systémů v Unii, by nemělo být
členským státům dovoleno vyžadovat u platebních transakcí používání
konkrétního identifikátoru. To by ovšem členským státům nemělo
bránit v tom, aby od poskytovatele platebních služeb plátce vyžadovaly jednání
s náležitou péčí a ověřování shody specifického
identifikačního kódu, je-li to technicky možné bez nutnosti osobního
zásahu, jakož i odmítnutí platebního příkazu v případě, že je
zjištěna neshoda specifického identifikačního kódu, a informování
plátce o této skutečnosti. Odpovědnost poskytovatele platebních
služeb by měla být omezena na správné provedení platební transakce v
souladu s platebním příkazem uživatele platební služby. (71) V zájmu usnadnění
účinného předcházení podvodům a boje proti podvodům v celé
Unii je třeba přijmout úpravu týkající se účinné výměny
údajů mezi poskytovateli platebních služeb, jimž by mělo být
umožněno shromažďování, zpracovávání a výměna osobních
údajů o osobách zapojených do platebních podvodů. Směrnice
Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES[37],
vnitrostátní předpisy, kterými se provádí směrnice 95/46/ES
a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001[38], se vztahují
na zpracování osobních údajů pro účely této směrnice. (72) Tato směrnice respektuje
základní práva a zásady zakotvené v Listině základních práv Evropské
unie, včetně práva na respektování soukromého a rodinného
života, práva na ochranu osobních údajů, svobodu podnikání, právo na
účinné opravné prostředky a právo nebýt dvakrát trestně stíhán
nebo trestán za stejný trestný čin. Tato směrnice musí být
provedena v souladu s těmito právy a zásadami. (73) Je nezbytné zajistit účinné
dodržování ustanovení vnitrostátních právních předpisů přijatých
podle této směrnice. Měly by být proto stanoveny vhodné postupy,
podle kterých bude možné řešit stížnosti na poskytovatele platebních
služeb, kteří nedodržují tato ustanovení, a jež zajistí, že v
případě potřeby budou uvaleny účinné,
přiměřené a odrazující sankce. V zájmu zajištění
účinného souladu s touto směrnicí by členské státy
měly určit odpovědné orgány, které splňují podmínky podle
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1093/2010[39] a které jsou nezávislé
na poskytovatelích platebních služeb. Z důvodů
transparentnosti by členské státy měly Komisi oznámit, které orgány
byly určeny, a podat jasný popis jejich povinností vyplývajících z
této směrnice. (74) Aniž je dotčeno právo
klientů podat žalobu k soudu, měly by členské státy zajistit
snadno přístupné a nenákladné mimosoudní řešení sporů mezi
poskytovateli platebních služeb a spotřebiteli, jež vyplývají z práv a
povinností stanovených v této směrnici. Nařízení Evropského parlamentu
a Rady (ES) č. 593/2008[40]
stanoví, že ochranu spotřebitele, kterou mu poskytují kogentní
ustanovení právních předpisů země, v níž má
spotřebitel obvyklé bydliště, nesmí narušovat žádné smluvní podmínky týkající
se rozhodného práva. V zájmu účinného a efektivního
způsobu řešení sporů by členské státy měly zajistit,
aby poskytovatelé platebních služeb zavedli účinný postup pro podávání a
řešení stížností spotřebitelů, který by spotřebitelé mohli
použít před tím, než bude spor postoupen k soudnímu či mimosoudnímu
řízení. V rámci postupu pro podávání stížností by měly být
stanoveny krátké a jasně vymezené časové lhůty pro zaslání
odpovědi poskytovatele platebních služeb na stížnost
spotřebitele. (75) Členské státy by
měly stanovit, zda příslušné orgány určené pro udělování
povolení platebním institucím mohou být rovněž příslušnými orgány,
pokud jde o mimosoudní postupy pro vyřizování stížností a zjednávání
nápravy. (76) Touto směrnicí by
neměla být dotčena ustanovení vnitrostátních právních
předpisů, pokud jde o odpovědnost za škodu způsobenou
nepřesností při vyjádření nebo šíření prohlášení. (77) Touto směrnicí by
neměla být dotčena ustanovení týkající se uplatňování DPH na
platební služby podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/112/ES[41]. (78) V zájmu právní jistoty je
vhodné přijmout přechodná ustanovení, podle nichž by bylo osobám,
které zahájily svou činnost jako platební instituce v souladu s
vnitrostátními právními předpisy provádějícími směrnici
2007/64/ES a platnými před vstupem této směrnice v platnost,
umožněno pokračovat v jejich činnosti v daném členském
státu po určité období. (79) Komisi je svěřena
pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem
290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o změnu odkazu na
doporučení 2003/361/ES, které se mění, a pokud jde o úpravu
(v případě inflace nebo významného vývoje trhu)
průměrné částky platebních transakcí prováděných
poskytovatelem platebních služeb, kterou členské státy, jež upouštějí
od uplatňování (části) licenčních požadavků pro menší
platební instituce, používají jako prahovou hodnotu. Je obzvláště
důležité, aby Komise během přípravných prací vedla náležité
konzultace, včetně konzultací na odborné úrovni. Při
přípravě a vypracování aktů v přenesené pravomoci
by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány
současně, včas a vhodným způsobem Evropskému
parlamentu a Radě. (80) Při zajišťování
jednotného uplatňování této směrnice by se Komise měla moci
spolehnout na odborné znalosti a podporu EBA, jehož úkolem by mělo být
vypracovat pokyny a připravit regulační technické normy pro
bezpečnostní aspekty platebních služeb, a na spolupráci mezi
členskými státy v oblasti poskytování služeb a usazování platebních
institucí, jimž bylo uděleno povolení, v jiných členských
státech. Komisi by měla být svěřena pravomoc přijímat tyto
regulační technické normy. Tyto konkrétní úkoly jsou plně
v souladu s úlohou a povinnostmi EBA definovanými
v nařízení (EU) č. 1093/2010, kterým byl orgán EBA
zřízen. (81) Jelikož cíle této směrnice,
totiž hlubší integrace jednotného trhu platebních služeb, nemůže být
uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, protože je k tomu
zapotřebí harmonizace celé řady různých pravidel, která v
současnosti existují v rámci právních systémů jednotlivých
členských států, a proto jej může být lépe dosaženo na úrovni
Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou
subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se
zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje
tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle. (82) V souladu se
společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne
28. září 2011[42]
o informativních dokumentech se členské státy zavázaly
v odůvodněných případech přikládat k oznámení
svých prováděcích opatření jeden či více dokumentů
vysvětlujících vztah mezi prvky směrnice a odpovídajícími částmi
vnitrostátních prováděcích nástrojů. V případě této
směrnice považuje zákonodárce předložení těchto dokumentů
za odůvodněné, (83) Vzhledem k počtu
změn, které je třeba ve směrnici 2007/64/ES provést, je
vhodné ji zrušit a nahradit, PŘIJALY TUTO SMĚRNICI: HLAVA I
PŘEDMĚT, OBLAST PŮSOBNOSTI A DEFINICE Článek 1
Předmět 1. Tato směrnice stanoví
pravidla, podle nichž členské státy rozlišují těchto šest kategorií
poskytovatelů platebních služeb: a) úvěrové instituce ve smyslu
čl. 4 odst. 1 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady
(EU) 575/2013[43],
včetně jejich poboček ve smyslu čl. 4 odst. 1
bodu 17 uvedeného nařízení nacházejících se v Unii, které mají sídlo
v Unii, nebo v souladu s článkem 47 směrnice
2013/36/EU mimo Unii; b) instituce elektronických peněz ve
smyslu čl. 2 odst. 1 směrnice 2009/110/ES; c) poštovní žirové instituce, jež jsou v
souladu s vnitrostátními právními předpisy oprávněny poskytovat
platební služby; d) platební instituce ve smyslu
čl. 4 odst. 4 této směrnice; e) Evropská centrální banka a národní
centrální banky, pokud nejednají jako měnový orgán nebo jako jiné
veřejnoprávní orgány; f) členské státy a jejich regionální a
místní orgány, pokud nejednají jako veřejnoprávní orgány. 2. Tato směrnice
rovněž stanoví pravidla týkající se transparentnosti podmínek a
požadavků na informace o platebních službách, stejně jako
příslušných práv a povinností uživatelů platebních služeb a
poskytovatelů platebních služeb v souvislosti s poskytováním platebních
služeb jakožto pravidelnou činností při výkonu povolání nebo
podnikatelské činnosti. Článek 2
Rozsah působnosti 1. Tato směrnice se
vztahuje na platební služby poskytované v rámci Unie, kdy se jak
poskytovatel platebních služeb plátce, tak i poskytovatel platebních služeb
příjemce, nebo jediný poskytovatel platebních služeb v dané platební
transakci nacházejí na území Unie. Článek 78 a hlava III se
rovněž použijí na platební transakce, kdy se na území Unie nachází
pouze jeden z poskytovatelů platebních služeb, a to ve vztahu
k těm částem platební transakce, které jsou prováděny
v Unii. 2. Hlava III se vztahuje
na platební služby v jakékoli měně. Hlava IV se vztahuje na
platební služby uskutečňované v eurech nebo v měně
některého z členských států mimo eurozónu. 3. Členské státy mohou
upustit od uplatňování všech nebo části ustanovení této směrnice
na instituce uvedené v čl. 2 odst. 5 bodech 2 až 23 směrnice
2013/36/EU, s výjimkou institucí uvedených v odst. 5 bodech 2 a 3
uvedeného článku. Článek 3
Negativní vymezení působnosti Tato směrnice se nevztahuje na: a) platební transakce uskutečněné
výhradně v hotovosti přímo od plátce k příjemci, bez jakéhokoli
zásahu zprostředkovatele; b) platební transakce od plátce k
příjemci uskutečněné prostřednictvím obchodního zástupce
oprávněného ke sjednávání nebo uzavírání obchodů spočívajících v
prodeji nebo nákupu zboží nebo služeb jménem plátce či příjemce; c) profesionální fyzickou přepravu
bankovek a mincí, včetně jejich shromažďování, zpracování a
doručování; d) platební transakce spočívající v
neprofesionálním shromažďování a doručování hotovosti v rámci
neziskové nebo charitativní činnosti; e) služby, kdy příjemce poskytuje
hotovost plátci jako součást platební transakce na výslovnou žádost
uživatele platebních služeb těsně před provedením platební
transakce prostřednictvím platby za koupi zboží nebo služeb; f) směnu hotovosti za hotovost,
při níž prostředky nejsou uloženy na platebním účtu; g) platební transakce založené na
některém z následujících dokladů vystavených na poskytovatele
platebních služeb s cílem dát peněžní prostředky k dispozici
příjemci: i. papírové šeky podle úmluvy ze dne 19.
března 1931 podepsané v Ženevě, která stanoví jednotný zákon šekový; ii. papírové šeky podobné šekům
uvedeným v bodu i upravené právními předpisy členských států,
jež nejsou stranami úmluvy ze dne 19. března 1931 podepsané v Ženevě,
která stanoví jednotný zákon šekový; iii. papírové směnky v souladu s
úmluvou ze dne 7. června 1930 podepsanou v Ženevě, která
stanoví jednotný zákon směnečný; iv. papírové směnky podobné
směnkám uvedeným v bodu iii upravené právními předpisy
členských států, jež nejsou stranami úmluvy ze dne
7. června 1930 podepsané v Ženevě, která stanoví jednotný zákon
směnečný; v. papírové poukázky; vi. papírové cestovní šeky; vii. papírové poštovní peněžní poukázky
podle definice Světové poštovní unie; h) platební transakce prováděné v rámci
platebního systému nebo systému pro vypořádání obchodů s cennými
papíry mezi zúčtovateli, centrálními protistranami, clearingovými
institucemi nebo centrálními bankami a jinými účastníky systému a
poskytovateli platebních služeb, aniž je dotčen článek 29; i) platební transakce související se správou
cenných papírů, včetně dividend, výnosů nebo jiných
příjmů, nebo s odkoupením nebo prodejem, prováděné osobami
uvedenými v písmenu h) nebo investičními podniky, úvěrovými
institucemi, subjekty kolektivního investování nebo společnostmi pro
správu aktiv poskytujícími investiční služby a jakýmikoli jinými subjekty,
které mají povolení provádět úschovu a správu finančních
nástrojů; j) služby poskytované poskytovateli
technických služeb, kteří podporují poskytování platebních služeb, aniž by
v kterémkoli okamžiku převáděné peněžní prostředky
přecházely do jejich držby, včetně zpracování a uchovávání
údajů, svěřenských služeb a služeb na ochranu soukromí,
ověřování údajů a totožnosti, poskytování informačních
technologií a komunikačních sítí a poskytování a údržby terminálů a
zařízení využívaných v oblasti platebních služeb, s výjimkou služeb iniciování
platby a služeb informování o účtu; k) služby založené na specifických
nástrojích, které jsou určené k uspokojení konkrétních potřeb a
které lze použít pouze omezeným způsobem, neboť držiteli specifického
nástroje umožňují pořídit zboží nebo služby pouze v prostorách
vydavatele nebo v rámci omezené sítě poskytovatelů služeb na
základě přímé obchodní dohody s profesionálním vydavatelem, nebo
proto, že je lze použít pouze k pořízení omezeného sortimentu
zboží nebo služeb; l) platební transakce prováděné
poskytovateli sítí nebo služeb elektronické komunikace, přičemž
transakce jsou prováděny pro účastníky sítě nebo služby a za
účelem nákupu digitálního obsahu jakožto doplňkové služby ke službám
elektronických komunikací, a to bez ohledu na zařízení, které se
k nákupu nebo spotřebě obsahu použije, a za předpokladu,
že hodnota každé jednotlivé platební transakce nepřesahuje 50 EUR
a souhrnná hodnota platebních transakcí za každý jeden zúčtovací
měsíc nepřesahuje 200 EUR; m) platební transakce prováděné mezi
poskytovateli platebních služeb, jakož i mezi jejich zástupci nebo
pobočkami, na jejich vlastní účet; n) platební transakce mezi mateřskou
společností a její dceřinou společností, nebo mezi
dceřinými společnostmi téže mateřské společnosti, bez
jakéhokoli zásahu zprostředkovatele – poskytovatele platebních služeb,
který není společností patřící do téže skupiny. Článek 4
Definice Pro účely
této směrnice se rozumí: 1. „domovským členským
státem“: i. členský stát, na jehož území se
nachází sídlo poskytovatele platebních služeb, nebo ii. členský stát, na jehož území se
nachází ústředí poskytovatele platebních služeb, pokud poskytovatel
platebních služeb nemá podle vnitrostátního práva sídlo; 2. „hostitelským členským
státem“ členský stát jiný než domovský členský stát, v němž
má poskytovatel platebních služeb zástupce nebo pobočku nebo
v němž poskytuje platební služby; 3. „platební službou“ jakákoliv
z podnikatelských činností uvedených v příloze I; 4. „platební institucí“
právnická osoba, jíž bylo v souladu s článkem 10
uděleno povolení poskytovat a provádět platební služby
v celé Unii; 5. „platební transakcí“ úkon
uložení, převodu nebo výběru peněžních prostředků,
ať už z podnětu plátce nebo jeho jménem, nebo
z podnětu příjemce, bez ohledu na jakékoli související
povinnosti mezi plátcem a příjemcem; 6. „platebním systémem“ systém
sloužící k převodu peněžních prostředků,
s formálními a standardizovanými postupy a společnými
pravidly pro zpracování, clearing a vypořádání platebních transakcí; 7. „plátcem“ fyzická nebo
právnická osoba, která je majitelem platebního účtu a umožní platební
příkaz z daného platebního účtu, nebo v případě neexistence
platebního účtu fyzická nebo právnická osoba, která dá platební
příkaz; 8. „příjemcem“ fyzická nebo
právnická osoba, která je zamýšleným příjemcem peněžních
prostředků, jež jsou předmětem platební transakce; 9. „poskytovatelem platebních
služeb“ subjekty uvedené v čl. 1 odst. 1 a fyzické
a právnické osoby požívající výjimky podle článku 27; 10. „poskytovatelem platebních
služeb spravujícím účet“ poskytovatel platebních služeb, který pro plátce
poskytuje a vede platební účty; 11. „poskytovatelem platebních
služeb jednajícím jako třetí strana“ poskytovatel platebních služeb
provozující podnikatelskou činnost uvedenou v bodě 7
přílohy I; 12. „uživatelem platebních služeb“
fyzická nebo právnická osoba, která využívá platební službu jakožto plátce,
příjemce nebo obojí; 13. „spotřebitelem“ fyzická
osoba, která na základě smluv o platebních službách, na něž se
vztahuje tato směrnice, jedná za účelem, který nespadá do její
obchodní, podnikatelské nebo profesní činnosti; 14. „rámcovou smlouvou“ smlouva
o platebních službách, kterou se řídí budoucí provádění
jednotlivých a navazujících platebních transakcí a která může
obsahovat povinnosti a podmínky pro zřízení platebního účtu; 15. „poukazováním peněz“
platební služba, při které dochází k přijetí peněžních
prostředků od plátce, bez vytvoření jakéhokoliv platebního
účtu na jméno plátce nebo příjemce, výhradně za účelem
převodu příslušné částky příjemci nebo jinému poskytovateli
platebních služeb jednajícímu jménem příjemce nebo při níž dochází k přijetí
těchto peněžních prostředků jménem příjemce a jejich
zpřístupnění příjemci; 16. „platebním účtem“
účet vedený na jméno jednoho nebo více uživatelů platebních služeb,
který je využíván k provádění platebních transakcí; 17. „peněžními
prostředky“ bankovky a mince, bezhotovostní peníze
a elektronické peníze vymezené v čl. 2 odst. 2
směrnice 2009/110/ES; 18. „platebním příkazem“
jakýkoli pokyn vydaný plátcem nebo příjemcem poskytovateli platebních
služeb, jímž žádá o provedení platební transakce; 19. „dnem valuty“ referenční
čas, který poskytovatel platebních služeb používá pro výpočet úroku
z peněžních prostředků odepsaných z platebního
účtu nebo připsaných na platební účet; 20. „referenčním směnným
kurzem“ směnný kurz, jenž se použije jako základ pro výpočet jakékoli
konverze měn a jenž je zpřístupněn poskytovatelem
platebních služeb nebo pochází z veřejně přístupného
zdroje; 21. „ověřením“ postup,
který poskytovateli platebních služeb umožňuje ověřit totožnost
uživatele konkrétního platebního prostředku, včetně využití jeho
osobních bezpečnostních prvků nebo kontroly osobního dokladu
totožnosti; 22. „silným ověřením
klienta“ postup potvrzení totožnosti fyzické nebo právnické osoby
za použití dvou a více navzájem nezávislých prvků z kategorie
znalost, držení a inherence, kdy nesplněním jednoho z nich není
ovlivněna spolehlivost ostatních; postup je navržen tak, aby byla
chráněna důvěrnost ověřovacích údajů; 23. „referenční úrokovou
sazbou“ úroková sazba, jež se použije jako základ pro výpočet jakéhokoli
úroku, který má být uplatněn, a jež pochází z veřejně
přístupného zdroje, který mohou strany smlouvy o platební službě
ověřit; 24. „specifickým
identifikačním kódem“ kombinace písmen, číslic nebo symbolů,
kterou uživateli platebních služeb určí poskytovatel platebních služeb
a kterou uživatel platebních služeb musí uvést za účelem
jednoznačné identifikace jiného uživatele platebních služeb anebo jeho
platebního účtu pro platební transakci; 25. „zástupcem“ fyzická nebo
právnická osoba, která jménem platební instituce poskytuje platební služby; 26. „platebním prostředkem“
jakékoli personalizované zařízení nebo soubor postupů dohodnutých
mezi uživatelem platebních služeb a poskytovatelem platebních služeb
a používaný k iniciování platebního příkazu; 27. „prostředky komunikace na
dálku“ veškeré prostředky, které mohou být použity k uzavření
smlouvy o platebních službách mezi poskytovatelem platebních služeb
a uživatelem platebních služeb, aniž by byli současně fyzicky
přítomni; 28. „trvalým nosičem“
nástroj, který uživateli platebních služeb umožňuje ukládat informace
určené jemu osobně, a to způsobem vhodným pro jejich
budoucí využití po dobu přiměřenou jejich účelu,
a který umožňuje kopírování uložených informací beze změny; 29. „mikropodnikem“ podnik, který
v okamžiku uzavření smlouvy o platebních službách odpovídá
definici podle článku 1 a čl. 2 odst. 1 a 3
přílohy doporučení 2003/361/ES ve znění ze dne 6. května
2013; 30. „pracovním dnem“ den, kdy má
příslušný poskytovatel platebních služeb plátce nebo poskytovatel
platebních služeb příjemce, který se podílí na provedení platební
transakce, otevřeno pro realizaci činností potřebných pro
provedení platební transakce; 31. „inkasem“ platební služba pro
odepsání částky transakce z účtu plátce, při níž
podnět k platební transakci dává příjemce na základě
souhlasu, který plátce udělil příjemci, poskytovateli platebních
služeb příjemce nebo svému vlastnímu poskytovateli platebních služeb; 32. „službou iniciování platby“
platební služba umožňující přístup k platebnímu účtu,
kterou poskytuje poskytovatel platebních služeb jednající jako třetí
strana a která umožňuje aktivní účast plátce na iniciování platby
nebo využití softwaru poskytovatele platebních služeb jednajícího jako
třetí strana, případně použití platebního nástroje plátcem
či příjemcem k předání bezpečnostních údajů
plátce poskytovateli platebních služeb spravujícímu účet; 33. „službou informování o
účtu“ platební služba, v rámci které jsou uživateli platebních služeb
poskytovány konsolidované a uživatelsky přívětivé informace
o jednom a více platebních účtech uživatele platebních služeb
vedených u jednoho a více poskytovatelů platebních služeb
spravujících účet; 34. „pobočkou“ provozovna,
kromě ústředí, která je součástí platební instituce, nemá právní
subjektivitu a přímo provádí některé nebo všechny operace, které
jsou předmětem činnosti platební instituce; má-li platební
instituce ústředí v jednom členském státě a více
provozoven v jiném členském státě, považují se všechny tyto
provozovny za jedinou pobočku; 35. „skupinou“ skupina
podnikatelských subjektů, která se skládá z mateřské
společnosti, jejích dceřiných společností a subjektů,
v nichž mateřská společnost nebo její dceřiné
společnosti mají podíl, jakož i podnikatelské subjekty, které jsou ve
vzájemném vztahu ve smyslu čl. 12 odst. 1 směrnice 83/349/EHS; 36. „sítí elektronických
komunikací“ síť ve smyslu čl. 2 písm. a) směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2002/21/ES[44]; 37. „službou elektronických
komunikací“ služba ve smyslu čl. 2 písm. c) směrnice
2002/21/ES; 38. „digitálním obsahem“ zboží
nebo služby ve smyslu čl. 2 odst. 11 směrnice
2011/83/EU. HLAVA II
POSKYTOVATELÉ PLATEBNÍCH SLUŽEB KAPITOLA 1
Platební
instituce Oddíl 1
Obecná pravidla Článek 5
Žádosti o povolení Pro získání
povolení působit jako platební instituce je třeba předložit
příslušným orgánům domovského členského státu žádost
společně s těmito podklady: a) plán činností uvádějící
zejména typ plánovaných platebních služeb; b) obchodní plán včetně
kalkulace předpokládaného rozpočtu na první tři účetní
období, který prokazuje, že žadatel je schopen používat vhodné a
přiměřené systémy, zdroje a postupy nutné pro řádnou
činnost; c) doklad o tom, že platební instituce
má počáteční kapitál stanovený v článku 6; d) u platebních institucí uvedených v
čl. 9 odst. 1 popis opatření přijatých za účelem ochrany
peněžních prostředků uživatelů platebních služeb v souladu
s článkem 9; e) popis mechanismů pro správu a
řízení a vnitřních kontrolních mechanismů žadatele,
včetně správních postupů, postupů řízení rizik a
účetních postupů, který ukazuje, že tyto mechanismy pro správu a
řízení, kontrolní mechanismy a postupy jsou přiměřené,
vhodné, řádné a adekvátní; f) popis postupu pro sledování a
řešení bezpečnostních incidentů a stížností zákazníků
souvisejících s bezpečností a přijímání opatření
v návaznosti na takové incidenty a stížnosti, včetně mechanismu
pro oznamování incidentů zohledňujícího oznamovací povinnost
platebních institucí podle článku 86; g) popis postupu pro sledování,
zaznamenávání a omezování přístupu k citlivým údajům
o platbách a ke klíčovým logickým a fyzickým zdrojům; h) popis opatření
k zajištění kontinuity činnosti včetně jasné
identifikace klíčových operací, efektivních pohotovostních plánů
a postupu pro pravidelné přezkušování a přehodnocování
přiměřenosti a účinnosti těchto plánů; i) popis zásad a definic
používaných pro sběr statistických dat ohledně výkonnosti, transakcí
a podvodů; j) bezpečnostní předpis,
podrobné posouzení rizik ve vztahu k poskytovaným platebním službám
a popis bezpečnostních kontrol a opatření určených
k minimalizaci rizik zavedených v zájmu odpovídající ochrany
uživatelů platebních služeb před zjištěnými riziky
včetně podvodného a nezákonného použití citlivých
a osobních údajů; k) popis vnitřních kontrolních
mechanismů, které žadatel zavedl ke splnění povinností souvisejících
s praním peněz a financováním terorismu podle směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2005/60/ES[45]
a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1781/2006[46]; l) popis organizačního
uspořádání žadatele včetně případného popisu zamýšleného
využívání zástupců a poboček a popisu opatření pro
zajišťování činnosti externími subjekty (dále jen „outsourcing“), a
dále popis účasti žadatele ve vnitrostátních nebo mezinárodních platebních
systémech; m) totožnost osob, které drží,
přímo nebo nepřímo, kvalifikovanou účast v subjektu
žadatele podle čl. 3 odst. 1 bodu 33 směrnice 2013/36/EU, velikost
jejich účastí a důkaz o tom, že jsou osobami vhodnými z hlediska
potřeby zajistit řádné a obezřetné řízení platební
instituce; n) totožnost vedoucích pracovníků
a osob odpovědných za řízení platební instituce a případně
osob odpovědných za řízení činností v oblasti platebních služeb
platební instituce, jakož i důkazy, že tyto osoby se těší dobré
pověsti a mají vhodné znalosti a zkušenosti pro provádění platebních
služeb, jak je stanoví domovský členský stát platební instituce; o) případně totožnost
statutárních auditorů a auditorských společností vymezených ve
směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES[47]; p) právní status žadatele a stanovy; q) adresa ústředí žadatele. Pro účely písmen d), e), f) a l) poskytne
žadatel popis svých pravidel auditu a organizačních opatření, která
zavedl s cílem učinit veškeré přiměřené kroky na ochranu
zájmů uživatelů a pro zajištění nepřetržitého a
spolehlivého provádění platebních služeb. V popisu bezpečnostních kontrol
a opatření za účelem zmírnění rizik uvedeném
pod písmenem j) musí být uvedeno, jakým způsobem tyto kontroly a
opatření zajišťují vysokou úroveň technického zabezpečení,
včetně toho, jaký software a IT systémy žadatel nebo jeho
subdodavatelé pro své operace nebo jejich část používají. Tato
opatření zahrnují rovněž bezpečnostní opatření uvedená
v čl. 86 odst. 1. Tato opatření musí zohledňovat
pokyny k bezpečnostním opatřením Evropského orgánu pro
bankovnictví (EBA) podle čl. 86 odst. 2, jakmile budou vydány. Článek 6
Počáteční kapitál Členské státy
vyžadují, aby platební instituce měly v okamžiku udělení povolení
počáteční kapitál, složený z položek vymezených v čl. 12
směrnice 2013/36/EU, ve výši: a) poskytuje-li platební instituce
pouze platební službu uvedenou v bodě 6 přílohy I, její kapitál musí
být vždy nejméně 20 000 EUR; b) poskytuje-li platební instituce
pouze platební službu uvedenou v bodě 7 přílohy I, její kapitál musí
být vždy nejméně 50 000 EUR; c) poskytuje-li platební instituce
některou z platebních služeb uvedených v bodech 1 až 5 přílohy I,
její kapitál musí být vždy nejméně 125 000 EUR. Článek 7
Kapitál 1. Kapitál platební instituce
nesmí klesnout pod vyšší z částek uvedených v článcích 6 a 8 této směrnice.
2. Členské státy
přijmou nezbytná opatření, aby se předešlo vícenásobnému použití
prvků způsobilých pro výpočet kapitálu, pokud platební instituce
patří do stejné skupiny jako jiná platební instituce, úvěrová instituce,
investiční podnik, společnost pro správu aktiv nebo pojišťovna.
Tento odstavec se použije také v případě, kdy je platební
instituce hybridní povahy a vykonává činnosti jiné, než je
poskytování platebních služeb. 3. Jsou-li splněny podmínky
stanovené v článku 7 nařízení (EU) č. 575/2013, mohou
se členské státy nebo jejich příslušné orgány rozhodnout
neuplatňovat článek 8 této směrnice na platební instituce,
které jsou součástí konsolidovaného dohledu nad mateřskou
úvěrovou institucí podle směrnice 2013/36/EU. Článek 8
Výpočet výše kapitálu 1. Bez ohledu na požadavky na
počáteční kapitál uvedené v článku 6 členské státy
vyžadují, aby platební instituce měly vždy kapitál, jehož výše se
vypočítá v souladu s jednou z níže uvedených tří metod, kterou
určí příslušné orgány v souladu s vnitrostátními právními
předpisy: Metoda A Kapitál platební instituce musí dosahovat výše
odpovídající nejméně 10 % fixních režijních nákladů této platební
instituce za předcházející rok. Příslušné orgány mohou tento
požadavek upravit v případě, že v obchodech platební instituce došlo
od předchozího roku k podstatné změně. V případě
platební instituce, která ke dni výpočtu podniká méně než jeden rok,
musí kapitál dosahovat výše odpovídající nejméně 10 % odpovídajících fixních
režijních nákladů předpokládaných v obchodním plánu tohoto podniku,
pokud příslušné orgány nevyžadují úpravu tohoto plánu. Metoda B Kapitál platební instituce musí dosahovat výše
odpovídající nejméně součtu níže uvedených prvků vynásobenému
faktorem navýšení k podle odstavce 2, kde objem plateb (OP) představuje
jednu dvanáctinu celkové částky platebních transakcí provedených platební
institucí v předcházejícím roce: a) 4,0 % z části OP do výše 5
milionů EUR plus b) 2,5 % z části OP převyšující 5
milionů EUR a nepřesahující 10 milionů EUR plus c) 1 % z části OP převyšující 10
milionů EUR a nepřesahující 100 milionů EUR plus d) 0,5 % z části OP převyšující
100 milionů EUR a nepřesahující 250 milionů EUR plus e) 0,25 % z části OP převyšující
250 milionů EUR. Metoda C Kapitál platební instituce musí dosahovat výše
odpovídající nejméně příslušnému ukazateli vymezenému v písmenu a),
vynásobenému koeficientem násobení podle písmene b) a znovu vynásobenému
faktorem navýšení k podle odstavce 2: a) Příslušný ukazatel je součtem
těchto položek: –
úrokové výnosy, –
úrokové náklady, –
výnosy z poplatků a provizí a –
ostatní provozní výnosy. Každá položka je do součtu zahrnuta s
příslušným kladným nebo záporným znaménkem. Mimořádné a nepravidelné
výnosy nesmějí být ve výpočtu příslušného ukazatele použity.
Výdaje na outsourcing služeb poskytovaných třetími stranami mohou
příslušný ukazatel snížit, pokud dané výdaje vznikly u podniku, který
podléhá dohledu podle této směrnice. Příslušný ukazatel se
vypočítá ke konci předchozího účetního období na základě
dvanáctiměsíčního sledování. Příslušný ukazatel se vypočte
za předchozí účetní období. Nicméně kapitál vypočtený podle
metody C nesmí klesnout pod 80 % průměrné hodnoty příslušného
ukazatele za předchozí tři účetní období. Nejsou-li k dispozici
auditované údaje, lze použít neauditované odhady. b) Koeficient násobení činí: i. 10 % z části příslušného
ukazatele do výše 2,5 milionu EUR; ii. 8 % z části příslušného
ukazatele v rozpětí od 2,5 milionu EUR do 5 milionů EUR; iii. 6 % z části příslušného
ukazatele v rozpětí od 5 milionů EUR do 25 milionů EUR; iv. 3 % z části příslušného
ukazatele v rozpětí od 25 milionů EUR do 50 milionů EUR; v. 1,5 % z části příslušného
ukazatele nad 50 milionů EUR. 2. Faktor navýšení k, který se
používá v metodách B a C, činí: a) 0,5, poskytuje-li platební instituce
pouze platební službu uvedenou v bodě 6 přílohy I; b) 1, poskytuje-li platební instituce
některou z platebních služeb uvedených v bodech 1 až 5 nebo 7 přílohy
I. 3. Příslušné orgány mohou
na základě vyhodnocení procesů řízení rizik, databáze ztrát z
rizik a vnitřních kontrolních mechanismů platební instituce
vyžadovat, aby platební instituce měla kapitál, který je až o 20 % vyšší
než částka, jež by byla výsledkem uplatnění metody zvolené podle
odstavce 1, nebo platební instituci povolit, aby měla kapitál, který je až
o 20 % nižší než částka, jež by byla výsledkem uplatnění metody
zvolené podle odstavce 1. Článek 9
Požadavky týkající se ochrany peněžních prostředků 1. Členské státy nebo
příslušné orgány vyžadují, aby platební instituce, která provádí jakékoli
platební služby a která se současně zabývá jinými obchodními
činnostmi uvedenými v čl. 17 odst. 1 písm. c), chránila peněžní
prostředky, které obdržela od uživatelů platebních služeb nebo prostřednictvím
jiného poskytovatele platebních služeb za účelem provedení platebních
transakcí, tímto způsobem: a) tyto peněžní prostředky
nesmějí být nikdy směšovány s peněžními prostředky
jakékoli fyzické nebo právnické osoby jiné, než jsou uživatelé platebních
služeb, jejichž jménem jsou peněžní prostředky drženy, a pokud
tyto peněžní prostředky platební instituce stále drží a na konci
pracovního dne následujícího po dni, kdy byly tyto prostředky
přijaty, dosud nebyly doručeny příjemci nebo převedeny
jinému poskytovateli platebních služeb, uloží se tyto peněžní
prostředky na samostatný účet vedený u úvěrové instituce
nebo se investují do bezpečných, likvidních aktiv s nízkým rizikem
určených příslušnými orgány domovského členského státu; tyto peněžní
prostředky musí být v souladu s vnitrostátním právem a v zájmu daných
uživatelů platebních služeb chráněny před nároky jiných
věřitelů platební instituce, zejména v případě
platební neschopnosti; b) tyto peněžní prostředky musí
být kryty pojištěním nebo jinou srovnatelnou zárukou poskytnutou
pojišťovnou nebo úvěrovou institucí, která nepatří do stejné
skupiny jako samotná platební instituce, ve výši rovnající se částce,
která by byla oddělena v případě neexistence pojištění
nebo jiné srovnatelné záruky a která je splatná v případě, že
bankovní instituce není schopna dostát svým finančním závazkům. 2. Má-li platební instituce
povinnost chránit peněžní prostředky podle odstavce 1 a část
těchto peněžních prostředků má být použita na budoucí
platební transakce a zbývající částka má být použita na jiné než platební
služby, vztahují se na danou část peněžních prostředků,
která se má použít pro účely budoucích platebních transakcí, rovněž
požadavky podle odstavce 1. Je-li tato část variabilní nebo není-li
předem známa, členské státy povolí, aby platební instituce tento
odstavec uplatnily na reprezentativní část, která bude podle
předpokladů použita na platební služby, pokud tuto reprezentativní
část lze ke spokojenosti příslušných orgánů
přiměřeně odhadnout na základě historických
údajů. Článek 10
Udělení povolení 1. Členské státy vyžadují,
aby podniky neuvedené v čl. 1 odst. 1 písm. a), b), c), e) a f) a které
nejsou právnickými nebo fyzickými osobami požívajícími výjimky podle
článku 27, které mají v úmyslu poskytovat platební služby, získaly před
zahájením poskytování platebních služeb povolení pro platební instituce.
Povolení lze udělit pouze právnické osobě usazené v členském
státě. 2. Povolení se udělí, pokud
údaje a doklady doprovázející žádost vyhovují všem požadavkům podle
článku 5 a pokud příslušné orgány po přezkoumání žádosti
dospějí k příznivému celkovému hodnocení. Před udělením
povolení mohou příslušné orgány případně konzultovat národní
centrální banku nebo jiné příslušné orgány veřejné správy. 3. Platební instituce, jež musí
mít podle vnitrostátních právních předpisů svého domovského
členského státu sídlo, musí mít své ústředí v tomtéž členském
státě, v němž má své sídlo. 4. Příslušné orgány
s ohledem na potřebu zajistit řádné a obezřetné vedení
platební instituce udělí povolení pouze v případě, že platební
instituce má zavedeny spolehlivé mechanismy pro správu a řízení svého
podnikání v oblasti poskytování platebních služeb, které zahrnují jasnou
organizační strukturu s jednoznačně vymezenými,
transparentními a konzistentně rozdělenými úkoly, účinnými
postupy pro identifikaci, řízení, sledování a oznamování rizik,
kterým platební instituce je nebo může být vystavena, a odpovídající
vnitřní kontrolní mechanismy, včetně řádných správních
a účetních postupů; tato opatření, postupy
a mechanismy jsou úplné a přiměřené povaze, rozsahu
a složitosti platebních služeb poskytovaných platební institucí. 5. Poskytuje-li platební
instituce jakoukoli z platebních služeb uvedených v příloze I a
současně se zabývá jinými podnikatelskými činnostmi, mohou
příslušné orgány vyžadovat založení samostatného subjektu pro podnikání v
oblasti platebních služeb, jestliže činnosti této platební instituce mimo
oblast platebních služeb zhoršují nebo by mohly zhoršit finanční zdraví
platební instituce nebo schopnost příslušných orgánů sledovat
dodržování všech povinností stanovených touto směrnicí ze strany platební
instituce. 6. Příslušné orgány
odmítnou vydat povolení, nejsou-li s ohledem na potřebu zajistit
řádné a obezřetné vedení platební instituce
přesvědčeny, že akcionáři nebo osoby s kvalifikovanou
účastí jsou k tomu způsobilé. 7. Existuje-li mezi platební
institucí a jinými fyzickými nebo právnickými osobami úzké propojení ve smyslu
definice v čl. 4 odst. 1 bodu 38 nařízení (EU) 575/2013, vydají
příslušné orgány povolení pouze tehdy, nebrání-li toto propojení
účinnému výkonu dohledu ze strany příslušných orgánů. 8. Příslušné orgány
udělí povolení pouze v případě, že účinnému výkonu jejich
dohledových funkcí nebrání právní nebo správní předpisy třetí
země, jimiž se řídí jedna či více fyzických nebo právnických
osob, s nimiž je platební instituce úzce propojena, anebo obtíže související s
uplatňováním těchto právních nebo správních předpisů. 9. Povolení je platné ve všech
členských státech a umožňuje dotyčné platební instituci poskytovat
platební služby v celé Unii v souladu s volným pohybem služeb nebo svobodou
usazování za předpokladu, že dané služby jsou předmětem tohoto
povolení. Článek 11
Sdělení rozhodnutí Příslušné
orgány uvědomí žadatele o tom, zda jeho žádosti bylo vyhověno, nebo
zda byla zamítnuta, do tří měsíců od obdržení žádosti, nebo v
případě neúplné žádosti do tří měsíců od obdržení
všech údajů, jež jsou k rozhodnutí požadovány. Zamítnutí žádosti musí být
odůvodněno. Článek 12
Odnětí povolení 1. Příslušné orgány mohou
odejmout povolení vydané platební instituci pouze v případě, že tato
platební instituce: a) nevyužije své povolení do dvanácti
měsíců, výslovně se jej zřekne nebo neprovozuje
činnost po dobu více než šesti měsíců, nestanoví-li daný
členský stát, že v takových případech povolení zaniká; b) získala povolení na základě
nepravdivých prohlášení nebo jinými nedovolenými prostředky; c) již nesplňuje podmínky pro
udělení povolení nebo neinformuje příslušný orgán o významných
změnách, k nimž v tomto ohledu došlo; d) by při pokračování svého
podnikání v oblasti platebních služeb představovala hrozbu pro
stabilitu platebního systému nebo ohrožovala důvěru v něj; e) spadá pod jeden z dalších
případů, pro které vnitrostátní právní předpisy stanoví
odnětí povolení. 2. Každé odnětí povolení
musí být odůvodněno a dotčené osoby o něm musí být
informovány. 3. Odnětí povolení musí být
zveřejněno, mimo jiné v rejstřících uvedených
v článcích 13 a 14. Článek 13
Registrace v domovském členském státě Členské státy
zřídí veřejný rejstřík všech platebních institucí, jimž bylo
uděleno povolení, a jejich zástupců a poboček, jakož i všech
fyzických a právnických osob a jejich zástupců a poboček, jimž byla
udělena výjimka podle článku 27, a institucí uvedených v čl. 2
odst. 3, jež jsou v souladu s vnitrostátním právem oprávněny
poskytovat platební služby. Platební instituce se zapisují do rejstříku
domovského členského státu. V rejstříku
se uvádějí platební služby, k nimž bylo platební instituci uděleno
povolení nebo k nimž byla fyzická nebo právnická osoba zapsána do
rejstříku. Platební instituce, jimž bylo uděleno povolení, se v
rejstříku vedou odděleně od fyzických a právnických osob, které
byly do rejstříku zapsány podle článku 27. Rejstřík je
veřejně dostupný k nahlédnutí, přístupný on-line a
pravidelně se aktualizuje. Článek 14
Internetový portál EBA 1. Evropský orgán pro
bankovnictví zřídí internetový portál, který bude sloužit jako evropské
elektronické přístupové místo propojující rejstříky jednotlivých
členských států uvedené v článku 13. Orgán EBA toto
přístupové místo vytvoří a bude jej provozovat. 2. Systém propojení
veřejných rejstříků se skládá z: a) centrálních rejstříků
členských států; b) portálu, který slouží jako evropské
elektronické přístupové místo. 3. Členské státy zajistí
ke svým veřejným rejstříkům přístup
prostřednictvím přístupového místa. 4. Orgán EBA vypracuje návrhy
regulačních technických norem, které stanoví technické požadavky
na přístup k informacím obsaženým ve veřejných
rejstřících uvedených v článku 13 na úrovni Unie. Své
návrhy regulačních technických norem EBA předloží Komisi do [...within
two years of the date of entry into force of this Directive]. Komisi je svěřena pravomoc přijímat
regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem podle
článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010. Článek 15
Zachování podmínek povolení Dojde-li k
jakékoli změně v údajích či doprovodných podkladech poskytnutých
podle článku 5, platební instituce o tom neprodleně uvědomí
příslušné orgány svého domovského státu. Článek 16
Účetnictví a povinný audit 1. Na platební instituce se
obdobně vztahuje směrnice 78/660/EHS, případně
směrnice 83/349/EHS a 86/635/EHS a nařízení Evropského parlamentu a
Rady (ES) č. 1606/2002[48]. 2. Roční účetní
závěrky a konsolidované účetní závěrky platebních institucí
ověřují statutární auditoři nebo auditorské společnosti ve
smyslu směrnice 2006/43/ES, ledaže by byly od tohoto ověření
osvobozeny podle směrnice 78/660/EHS, případně směrnic
83/349/EHS a 86/635/EHS. 3. Pro účely dohledu
členské státy vyžadují, aby platební instituce poskytovaly
odděleně účetní údaje pro platební služby a činnosti
uvedené v čl. 17 odst. 1, které podléhají kontrole v rámci zprávy
auditora. Tuto zprávu případně vypracují statutární auditoři
nebo auditorská společnost. 4. Povinnosti stanovené v
článku 63 směrnice 2013/36/EU se použijí obdobně na statutární
auditory nebo auditorské společnosti platebních institucí ve vztahu k
činnostem v oblasti poskytování platebních služeb. Článek 17
Činnosti 1. Kromě poskytování
platebních služeb jsou platební instituce oprávněny vykonávat tyto
činnosti: a) poskytování provozních a úzce
souvisejících doplňkových služeb, jako jsou zajištění provedení
platebních transakcí, směnárenské služby, úschova a dále zpracování a
uchovávání dat; b) provozování platebních systémů, aniž
je dotčen článek 29; c) podnikatelské činnosti jiné než
poskytování platebních služeb s ohledem na platné právo Unie a vnitrostátní
právo. 2. Zabývají-li se platební
instituce poskytováním jedné nebo více platebních služeb, mohou mít pouze
platební účty používané výhradně pro platební transakce. Členské
státy zajistí, aby byl přístup k těmto platebním účtům
přiměřený. 3. Jakékoli peněžní
prostředky, které platební instituce obdržely od uživatelů platebních
služeb za účelem poskytnutí platebních služeb, nesmí představovat
vklad ani jiné splatné prostředky ve smyslu článku 9 směrnice
2013/36/EU ani elektronické peníze ve smyslu čl. 2 odst. 2 směrnice
2009/110/ES. 4. Platební instituce mohou
poskytnout úvěr související s platebními službami uvedenými v bodech
4 nebo 5 přílohy I pouze tehdy, jsou-li splněny tyto požadavky: a) úvěr je doplňkový a je
poskytován výhradně v souvislosti s provedením platební transakce; b) aniž jsou dotčeny vnitrostátní
předpisy o poskytování úvěru prostřednictvím kreditních karet,
úvěr poskytnutý v souvislosti s platbou a uskutečněný v souladu
s čl. 10 odst. 9 a článkem 26 musí být splacen v krátké
lhůtě, která nesmí v žádném případě překročit 12
měsíců; c) tento úvěr se neposkytuje
z peněžních prostředků přijatých nebo držených za
účelem provedení platební transakce; d) kapitál platební instituce je v souladu s
požadavky orgánů dohledu vždy přiměřený k celkové
částce poskytnutého úvěru. 5. Platební instituce nesmí
vykonávat činnost přijímání vkladů nebo jiných splatných
prostředků ve smyslu článku 9 směrnice 2013/36/EU. 6. Touto směrnicí není
dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES[49] ani jiné příslušné právní
předpisy Unie nebo vnitrostátní právní předpisy týkající se podmínek
poskytování úvěru spotřebitelům neharmonizované touto
směrnicí, které jsou v souladu s právem Unie. Oddíl 2
Další požadavky Článek 18
Využívání zástupců, poboček nebo externích subjektů
provádějících outsourcing 1. Má-li platební instituce v
úmyslu poskytovat platební služby prostřednictvím zástupce, sdělí
příslušným orgánům ve svém domovském členském státě tyto
informace: a) jméno a adresu zástupce; b) popis vnitřních kontrolních
mechanismů, které budou zástupci uplatňovat s cílem
splnit povinnosti související s praním peněz a financováním terorismu
podle směrnice 2005/60/ES; c) totožnost ředitelů a osob
odpovědných za řízení zástupce, který bude při poskytování
platebních služeb využíván, a důkaz o tom, že jsou vhodnými a správnými
osobami. 2. Obdrží-li příslušné
orgány informace v souladu s odstavcem 1, zapíší následně daného zástupce
do rejstříku podle článku 13. 3. Před zápisem zástupce do
rejstříku příslušné orgány přijmou další kroky za účelem
ověření informací, pokud se domnívají, že informace, které jim byly
poskytnuty, jsou nepravdivé. 4. Pokud po ověření
informací nejsou příslušné orgány přesvědčeny, že
informace, které jim byly poskytnuty podle odstavce 1, jsou pravdivé, odmítnou
zapsat daného zástupce do rejstříku podle článku 13. 5. Pokud chce platební instituce
poskytovat platební služby v jiném členském státě
prostřednictvím zástupce, musí dodržet postupy stanovené v článku 26.
V takovém případě před tím, než je zástupce zapsán do
rejstříku podle tohoto článku, informují příslušné orgány domovského
členského státu příslušné orgány hostitelského členského státu o
svém záměru zapsat daného zástupce do rejstříku a přihlédnou k
jejich stanovisku. 6. Mají-li příslušné orgány
hostitelského členského státu důvodné podezření,
že v souvislosti s plánovaným zapojením zástupce nebo
zřízením pobočky dochází nebo došlo k praní peněz nebo
financování terorismu ve smyslu směrnice 2005/60/ES či k pokusu
o ně, nebo že zapojení tohoto zástupce nebo zřízení této pobočky
by mohlo zvýšit riziko praní peněz nebo financování terorismu, informují
příslušné orgány domovského členského státu, které mohou odmítnout
zapsat zástupce nebo pobočku do rejstříku, nebo mohou zrušit zápis
zástupce nebo pobočky do rejstříku, pokud již byl učiněn. 7. Má-li platební instituce v
úmyslu svěřit provozní funkce platebních služeb externím
subjektům, uvědomí o tom příslušné orgány svého domovského
členského státu. Outsourcing důležitých provozních funkcí
nesmí být proveden způsobem, který by podstatně zhoršil kvalitu
vnitřní kontroly platební instituce a schopnost příslušných
orgánů sledovat, zda platební instituce dodržuje všechny povinnosti
stanovené touto směrnicí. Pro účely druhého pododstavce se provozní
funkce považuje za důležitou, pokud by její nesprávné provedení nebo
neprovedení podstatně narušilo soustavné plnění požadavků ze
strany platební instituce vyplývajících z jejího povolení podle této hlavy nebo
dalších jejích povinností podle této směrnice, nebo její finanční
výkonnost nebo řádnost či kontinuitu jejích platebních služeb.
Členské státy zajistí, aby platební instituce v případě, že
svěří důležité provozní úkoly externím subjektům, splnily
tyto podmínky: a) outsourcing nesmí vést k delegování
vlastní odpovědnosti vyššího managementu; b) nesmí dojít ke změně
vztahů a závazků platební instituce vůči uživatelům
platebních služeb podle této směrnice; c) podmínky, které musí platební instituce
splnit, aby jí bylo uděleno povolení a aby si toto povolení udržela i
nadále v souladu s ustanoveními této hlavy, nesmějí být narušeny; d) žádná z ostatních podmínek, na jejichž
základě bylo povolení platební instituci uděleno, nesmí být zrušena
nebo změněna. 8. Platební instituce zajistí,
aby zástupci nebo pobočky jednající jejich jménem uvědomili o této
skutečnosti uživatele platebních služeb. 9. Platební instituce bez
zbytečného odkladu oznámí příslušným orgánům svého domovského
členského státu jakékoli změny týkající se využívání zástupců,
včetně dalších zástupců, poboček nebo externích
subjektů provádějících outsourcing a informace uvedené
v odstavci 1 odpovídajícím způsobem aktualizuje. Článek 19
Odpovědnost 1. Členské státy zajistí,
aby v případě, že platební instituce svěří
provádění svých provozních funkcí třetí osobě, tyto platební
instituce přijaly přiměřená opatření s cílem
zajistit dodržování ustanovení této směrnice. 2. Členské státy vyžadují,
aby platební instituce nesly i nadále plnou odpovědnost za veškeré
činy svých zaměstnanců nebo veškerých zástupců,
poboček nebo externích subjektů provádějících outsourcing. Článek 20
Uchovávání záznamů Aniž je
dotčena směrnice 2005/60/ES nebo jiné příslušné právní
předpisy Unie, členské státy vyžadují, aby platební instituce
uchovávaly veškeré příslušné záznamy pro účely této hlavy po dobu
nejméně pěti let. Oddíl 3
Příslušné orgány a dohled Článek 21
Určení příslušných orgánů 1. Členské státy určí
příslušné orgány odpovědné za udělování povolení platebním
institucím a obezřetnostní dohled nad platebními institucemi, které mají
vykonávat povinnosti podle této hlavy. Těmito orgány jsou buď orgány
veřejné správy, nebo subjekty uznané vnitrostátními právními
předpisy, případně orgány veřejné správy, jež jsou pro
tento účel vnitrostátními právními předpisy výslovně
zmocněny, včetně národních centrálních bank. Příslušné orgány musí být nezávislé na
hospodářských subjektech a předcházet střetu zájmů. Aniž je
dotčen první pododstavec, nesmí být platební instituce, úvěrové
instituce, instituce elektronických peněz ani poštovní žirové instituce
určeny jako příslušné orgány. Členské státy v této věci informují
Komisi. 2. Členské státy zajistí,
aby příslušné orgány určené podle odstavce 1 měly veškeré
pravomoci nezbytné pro plnění svých povinností. 3. Existuje-li na území
členského státu více než jeden příslušný orgán pro záležitosti
spadající do této hlavy, zajistí tento členský stát jejich úzkou
spolupráci, která jim umožní účinně plnit své úkoly. Totéž platí v
případech, kdy orgány příslušné pro záležitosti spadající do této
hlavy nejsou příslušnými orgány odpovědnými za dohled nad
úvěrovými institucemi. 4. Plnění úkolů
příslušných orgánů určených podle odstavce 1 je v kompetenci
příslušných orgánů domovského členského státu. 5. Odstavec 1 neznamená, že by
od příslušných orgánů bylo vyžadováno provádění dohledu nad
jinými obchodními činnostmi platebních institucí než poskytováním
platebních služeb a činnostmi uvedenými v čl. 17 odst. 1 písm. a). Článek 22
Dohled 1. Členské státy zajistí,
aby kontroly vykonávané příslušnými orgány s cílem ověřit trvalé
dodržování této hlavy byly přiměřené, dostačující a aby
odpovídaly rizikům, jimž jsou platební instituce vystaveny. Za účelem kontroly dodržování této hlavy jsou
příslušné orgány oprávněny přijímat zejména tato opatření: a) požadovat po platební instituci, aby
poskytla veškeré údaje potřebné pro tuto kontrolu; b) provádět kontroly na místě v
platební instituci, u všech zástupců a ve všech pobočkách, které
poskytují platební služby a za které platební instituce odpovídá, nebo ve všech
externích subjektech, které poskytují outsourcing platebních služeb; c) vydávat doporučení a pokyny a
případně závazné správní předpisy; d) pozastavit nebo odejmout povolení v
případech uvedených v článku 12. 2. Aniž jsou dotčeny
postupy pro odnětí povolení a ustanovení trestního práva, členské
státy stanoví, že jejich příslušné orgány mohou, poruší-li platební
instituce právní nebo správní předpisy v oblasti dohledu a poskytování
platebních služeb, přijmout opatření nebo uplatnit sankce
vůči platebním institucím nebo osobám, které je ve skutečnosti
řídí, s cílem především ukončit zjištěné protiprávní
jednání nebo jeho příčiny. 3. Bez ohledu na požadavky
stanovené v článku 6, čl. 7 odst. 1 a 2 a článku 8 členské
státy zajistí, aby příslušné orgány byly oprávněny přijímat
opatření podle odstavce 1 tohoto článku k zajištění
dostatečného kapitálu pro platební služby, zejména v případě,
kdy činnosti platební instituce mimo oblast platebních služeb zhoršují
nebo by pravděpodobně zhoršily finanční zdraví platební
instituce. Článek 23
Služební tajemství 1. Aniž jsou dotčeny
případy spadající pod trestní právo, členské státy zajistí, aby
veškeré osoby, které pracují nebo pracovaly pro příslušné orgány, jakož i
odborníci jednající jménem příslušných orgánů, byli vázáni služebním
tajemstvím. 2. Výměna informací podle
článku 25 podléhá přísnému dodržování služebního tajemství, jehož
cílem je zajistit ochranu práv jednotlivců a podnikatelských
subjektů. 3. Členské státy mohou
tento článek používat přiměřeně s přihlédnutím k
článkům 53 až 61 směrnice 2013/36/EU. Článek 24
Právo obrátit se na soud 1. Členské státy zajistí,
aby rozhodnutí, která se týkají platební instituce, učiněná
příslušnými orgány podle právních předpisů přijatých v souladu
s touto směrnicí, byla soudně přezkoumatelná. 2. Odstavec 1 se použije i v
případě nečinnosti. Článek 25
Výměna informací 1. Příslušné orgány
jednotlivých členských států spolupracují mezi sebou navzájem a
případně s Evropskou centrální bankou a národními centrálními bankami
členských států, EBA a dalšími relevantními příslušnými orgány
určenými podle právních předpisů Unie nebo vnitrostátních
právních předpisů, jež se vztahují na poskytovatele platebních služeb. 2. Kromě toho členské
státy umožní výměnu informací mezi příslušnými orgány a těmito
subjekty: a) příslušnými orgány dalších
členských států, které jsou odpovědné za udělování povolení
a dohled nad platebními institucemi; b) Evropskou centrální bankou a národními
centrálními bankami členských států jakožto měnovými orgány a
orgány dohledu a případně jinými veřejnoprávními orgány, které
jsou odpovědné za dohled nad platebními a vypořádacími systémy; c) jinými relevantními orgány určenými
podle této směrnice, směrnice 2005/60/ES a dalších právních
předpisů Unie, jež se vztahují na poskytovatele platebních
služeb, jako například právních předpisů týkajících se praní
peněz a financování terorismu; d) orgánem EBA při výkonu jeho funkce
spočívající v podílení se na jednotném a provázaném fungování mechanismů
dohledu uvedených v čl. 1 odst. 5 písm. a) nařízení
(EU) č. 1093/2010. Článek 26
Výkon práva na usazování a volného pohybu služeb 1. Každá platební instituce, jíž
bylo uděleno povolení a jež si na základě práva na usazování nebo
práva volného pohybu služeb přeje poprvé poskytovat platební služby v
členském státě jiném než ve svém domovském členském státě,
o tom uvědomí příslušný orgán ve svém domovském členském
státě. Ve lhůtě jednoho měsíce od obdržení
této informace sdělí příslušné orgány domovského členského státu
příslušným orgánům hostitelského členského státu název a adresu
dané platební instituce, jména osob odpovědných za řízení
pobočky, její organizační strukturu a druh platebních služeb,
které má v úmyslu na území hostitelského členského státu poskytovat. Za účelem provedení kontrol a přijetí
nezbytných opatření uvedených v článku 22 vůči zástupci,
pobočce nebo externímu subjektu poskytujícímu platební instituci
outsourcing nacházejícím se na území jiného členského státu, spolupracují
příslušné orgány domovského členského státu s příslušnými orgány
hostitelského členského státu. 2. Na základě spolupráce
podle odstavců 1 a 2 uvědomí příslušné orgány domovského
členského státu příslušné orgány hostitelského členského státu,
kdykoli mají v úmyslu provést kontrolu na místě na území hostitelského
členského státu. Příslušné orgány domovského členského
státu však mohou provedení kontroly na místě u dotčené instituce
delegovat na příslušné orgány hostitelského členského státu. 3. Příslušné orgány si
navzájem poskytují všechny podstatné nebo relevantní informace, zejména v
případě porušení nebo podezření na porušení právních
předpisů ze strany zástupce, pobočky nebo externího subjektu
poskytujícího outsourcing. V tomto ohledu příslušné orgány na žádost
sdělí všechny relevantní informace a z vlastního podnětu předají
všechny podstatné informace. 4. Odstavci 1 až 4 není
dotčena povinnost příslušných orgánů podle směrnice
2005/60/ES a nařízení (ES) č. 1781/2006, zejména podle čl. 37
odst. 1 směrnice 2005/60/ES a čl. 15 odst. 3 nařízení (ES)
č. 1781/2006, provádět dohled nebo sledovat dodržování požadavků
stanovených v uvedených aktech. 5. Orgán EBA vydá pokyny pro
příslušné orgány v souladu s článkem 16 nařízení (EU)
č. 1093/2010 o prvcích, které je třeba zvážit při
rozhodování o tom, zda ohlášená činnost, kterou má platební instituce
v úmyslu poskytovat v jiném členském státě podle odstavce 1
tohoto článku, odpovídá výkonu práva usazování nebo volnému pohybu služeb.
Tyto pokyny budou vydány do […within two years of the date of entry into
force of this Directive]. 6. Orgán EBA vypracuje návrhy
regulačních technických norem definujících rámec pro spolupráci
a výměnu informací mezi příslušnými orgány domovského
členského státu podle odstavce 1 tohoto článku a příslušnými
orgány hostitelského členského státu podle tohoto článku a
článku 18. Návrh regulačních technických norem
stanoví způsob, prostředky a podrobnosti spolupráce
při oznamování platebních institucí
s přeshraniční působností, a zejména rozsah
a způsob zpracování informací, které mají být předloženy,
včetně společné terminologie a standardního vzoru oznámení,
v zájmu zajištění jednotného a účinného oznamovacího
procesu. Své návrhy regulačních technických norem EBA
předloží Komisi do (insert date) [...within two years of
the date of entry into force of this Directive]. 7. Orgán EBA vypracuje návrhy
regulačních technických norem definujících rámec pro spolupráci
a výměnu informací mezi příslušnými orgány domovského
členského státu a příslušnými orgány hostitelského členského
státu podle odstavců 2, 3 a 4 tohoto článku a
článku 22. Návrh regulačních technických norem
stanoví způsob, prostředky a podrobnosti spolupráce
při výkonu dohledu nad platebními institucemi
s přeshraniční působností, a zejména rozsah
a způsob zpracování informací, které mají být sdíleny v zájmu
zajištění jednotného a účinného dohledu nad platebními
institucemi poskytujícími přeshraniční platební služby. Své návrhy regulačních technických norem EBA
předloží Komisi do (insert date) [...within two years of
the date of entry into force of this Directive]. 8. Komisi je svěřena
pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v odstavcích
6 a 7 postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU)
č. 1093/2010. Oddíl 4
Výjimky Článek 27
Podmínky 1. Bez ohledu na článek 13
mohou členské státy upustit, nebo povolit příslušným orgánům,
aby upustily od uplatňování všech nebo některých částí postupu a
podmínek uvedených v oddílech 1 až 3 s výjimkou článků 21, 23,
24 a 25 a povolit zápis fyzických nebo právnických osob do rejstříku
uvedeného v článku 13, jestliže: a) průměrná celková
měsíční částka platebních transakcí provedených dotyčnou
osobou, včetně všech zástupců, za něž tato osoba nese plnou
odpovědnost, za předchozích dvanáct měsíců nepřesahuje
1 milion EUR. Toto kritérium se posuzuje na základě celkové částky
platebních transakcí předpokládaných v obchodním plánu této osoby, pokud
příslušné orgány nevyžadují úpravu tohoto plánu; b) žádná z fyzických osob odpovědných
za řízení nebo provoz podniku nebyla odsouzena za trestné činy
související s praním peněz nebo financováním terorismu nebo jiné
finanční trestné činy. 2. Každá fyzická nebo právnická
osoba zapsaná v rejstříku podle odstavce 1 je povinna mít své ústředí
nebo místo pobytu v tom členském státě, ve kterém svou činnost
skutečně vykonává. 3. Na osoby uvedené v odstavci 1
tohoto článku se pohlíží jako na platební instituce, ustanovení čl.
10 odst. 9 a článku 26 se však na tyto osoby nepoužijí. 4. Členské státy mohou
rovněž stanovit, že každá fyzická nebo právnická osoba zapsaná do
rejstříku podle odstavce 1 tohoto článku se může zabývat pouze
některými činnostmi uvedenými v článku 17. 5. Osoby uvedené v odstavci 1
tohoto článku oznámí příslušným orgánům jakékoliv změny své
situace, jež mají vliv na podmínky vyjmenované v uvedeném odstavci.
Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho,
aby v případě, že podmínky stanovené v odstavcích 1, 2 a 4
přestanou být splňovány, dotyčné osoby do 30 kalendářních
dnů požádaly o povolení postupem podle článku 10. 6. Odstavce 1 až 5 tohoto
článku se nepoužijí na ustanovení směrnice 2005/60/ES ani na
vnitrostátní předpisy týkající se praní peněz. Článek 28
Oznámení a informace Jestliže
členský stát využije výjimku uvedenou v článku 27, oznámí své rozhodnutí
Komisi do [insert date (the final date of transposition)] a
neprodleně jí oznámí veškeré následné změny. Kromě toho
členský stát sdělí Komisi počet dotčených fyzických a
právnických osob a informuje ji každoročně o celkové částce
platebních transakcí provedených k 31. prosinci každého kalendářního roku
v souladu s čl. 27 odst. 1 písm. a). KAPITOLA 2
Společná
ustanovení Článek 29
Přístup k platebním systémům 1. Členské státy zajistí,
aby pravidla týkající se přístupu poskytovatelů platebních služeb,
jimž bylo uděleno povolení nebo kteří jsou zapsáni do rejstříku
a kteří jsou právnickými osobami, k platebním systémům byla
objektivní, nediskriminační a přiměřená a aby tato pravidla
nebránila přístupu více, než je nezbytně nutné pro zabezpečení
proti konkrétním rizikům, např. vypořádacímu riziku,
operačnímu riziku a obchodnímu riziku, a pro ochranu finanční a
operační stability platebního systému. Platební systémy nesmí poskytovatelům
platebních služeb, uživatelům platebních služeb ani jiným platebním systémům
ukládat tyto požadavky: a) jakékoli omezující pravidlo týkající se
skutečné účasti v jiných platebních systémech; b) jakékoli pravidlo, které činí
rozdíly mezi poskytovateli platebních služeb, jimž bylo uděleno povolení,
nebo mezi poskytovateli platebních služeb zapsanými v rejstříku, pokud jde
o práva, povinnosti a oprávnění účastníků; c) jakékoli omezení na základě statusu
organizace. 2. Odstavec 1 se nevztahuje na: a) platební systémy určené podle
směrnice 98/26/ES; b) platební systémy složené
výlučně z poskytovatelů platebních služeb patřících do
skupiny kapitálově propojených subjektů, kdy jeden z propojených
subjektů vykonává skutečnou kontrolu nad ostatními propojenými
subjekty. Pro účely písm. a) prvního pododstavce
tohoto odstavce členské státy zajistí, aby v případě,
že určený platební systém umožňuje poskytovateli platebních
služeb předávat příkazy k úhradě prostřednictvím
systému přes přímého účastníka, musí být v souladu
s odstavcem 1 takový nepřímý přístup ke službám systému
na požádání poskytnut i jinému poskytovateli platebních služeb s povolením
nebo zapsanému do rejstříku. Článek 30
Zákaz poskytování platebních služeb osobami, které nejsou poskytovateli
platebních služeb, a oznamovací povinnost 1. Členské státy zakáží
fyzickým a právnickým osobám, které nejsou ani poskytovateli platebních služeb,
ani nejsou výslovně vyňaty z oblasti působnosti této
směrnice, poskytovat platební služby. 2. Členské státy vyžadují,
aby poskytovatelé služeb před zahájením činnosti uvedené
v čl. 3 písm. k), u níž objem platebních transakcí
vypočtený v souladu s čl. 27 odst. 1
písm. a) přesahuje stanovenou prahovou hodnotu, oznámili svůj
záměr příslušným orgánům a podali žádost, aby
byli uznáni jako omezená síť. Příslušný orgán do jednoho měsíce
od data přijetí žádosti o uznání vydá na základě
objektivních a nediskriminačních kritérií podle čl. 3 písm. k)
odůvodněné rozhodnutí, zda uznává činnost poskytovatele služeb
za činnost omezené sítě, či nikoliv, a své rozhodnutí
sdělí poskytovateli služeb. Shrnutí tohoto rozhodnutí bude
zpřístupněno veřejnosti ve veřejném rejstříku
podle článku 13. Příslušné orgány uvědomí Komisi
o každém rozhodnutí přijatém v souladu s druhým
pododstavcem. HLAVA III
Transparentnost podmínek platebních
služeb a požadavky na informace o platebních službách KAPITOLA 1
Obecná pravidla Článek 31
Rozsah působnosti 1. Tato hlava se použije na
jednorázové platební transakce, rámcové smlouvy a platební transakce jimi
upravené. Není-li uživatelem platebních služeb spotřebitel, mohou se strany
dohodnout, že se tato hlava celá nebo zčásti nepoužije. 2. Členské státy mohou
stanovit, že ustanovení této hlavy se použijí na mikropodniky stejným
způsobem jako na spotřebitele. 3. Touto směrnicí není
dotčena směrnice 2008/48/ES ani jiné příslušné právní
předpisy Unie nebo vnitrostátní právní předpisy týkající se podmínek
poskytování úvěru spotřebitelům neharmonizované touto
směrnicí, které jsou v souladu s právem Unie. Článek 32
Ostatní ustanovení právních předpisů Unie Ustanoveními této
hlavy nejsou dotčeny žádné právní předpisy Unie obsahující další
požadavky týkající se předem poskytovaných informací. Pokud se však
použije rovněž směrnice 2002/65/ES, požadavky na poskytování
informací stanovené v čl. 3 odst. 1 uvedené směrnice, s výjimkou bodu
2 písm. c) až g), bodu 3 písm. a), d) a e) a bodu 4 písm. b) uvedeného
odstavce, se nahrazují články 37, 38, 44 a 45 této směrnice. Článek 33
Poplatky za poskytnutí informací 1. Poskytovatel platebních
služeb nesmí uživateli platebních služeb účtovat žádné poplatky za
poskytování informací podle této hlavy. 2. Poskytovatel platebních
služeb a uživatel platebních služeb se mohou dohodnout na poplatcích za
doplňující nebo častější informace poskytované na žádost
uživatele platebních služeb nebo za předávání informací na žádost
uživatele platebních služeb jinými komunikačními prostředky, než jsou
prostředky uvedené v rámcové smlouvě. 3. V případech, kdy si
poskytovatel platebních služeb může účtovat poplatky za poskytování
informací v souladu s odstavcem 2, tyto poplatky musí být
přiměřené a odpovídat skutečným nákladům poskytovatele
platebních služeb. Článek 34
Důkazní břemeno týkající se požadavků na informace Členské státy
mohou stanovit, že důkazní břemeno nese poskytovatel platebních
služeb, který musí prokázat, že splnil požadavky na informace stanovené v této
hlavě. Článek 35
Výjimka z požadavků na informace v případě platebních
prostředků pro platby malých částek a elektronických peněz 1. V případě
platebních prostředků, u kterých podle rámcové smlouvy jednotlivé
platební transakce nepřekračují 30 EUR nebo které buď mají
výdajový limit 150 EUR, nebo uchovávají peněžní prostředky, které
nikdy nepřekračují částku 150 EUR: a) odchylně od článků 44, 45
a 49 poskytovatel platebních služeb poskytne plátci pouze informace o hlavních
charakteristikách dané platební služby, včetně způsobu, jakým
lze platební prostředek používat, odpovědnosti, účtovaných
poplatků a jiných faktických informací nutných pro informované
rozhodování, jakož i údaje o tom, kde jsou snadno přístupné jakékoli jiné
informace a podmínky vymezené v článku 45; b) může být dohodnuto, že odchylně
od článku 47 poskytovatel platebních služeb není povinen navrhovat
změny podmínek rámcové smlouvy způsobem stanoveným
v čl. 44 odst. 1; c) může být dohodnuto, že odchylně
od článků 50 a 51 po provedení platební transakce: i) poskytovatel platebních služeb poskytne
nebo zpřístupní pouze referenční údaje umožňující uživateli
platební služby identifikovat platební transakci, její částku, jakékoli
poplatky za ni nebo, v případě několika platebních transakcí
téhož druhu provedených ve prospěch téhož příjemce, pouze informace o
celkové částce a poplatcích za tyto platební transakce; ii) poskytovatel platebních služeb není
povinen poskytnout nebo zpřístupnit informace uvedené v bodu i), pokud je
platební prostředek použit anonymně nebo pokud poskytovatel
platebních služeb takové informace nemůže z technického hlediska
poskytnout. Poskytovatel platebních služeb však plátci poskytne možnost
ověřit částku uložených peněžních prostředků. 2. U vnitrostátních platebních
transakcí mohou členské státy nebo jejich příslušné orgány snížit
nebo zdvojnásobit částky uvedené v odstavci 1. U předplacených
platebních prostředků mohou členské státy částky zvýšit až
na 500 EUR. KAPITOLA 2
Jednorázové
platební transakce Článek 36
Rozsah působnosti 1. Tato kapitola se použije na
jednorázové platební transakce, které nejsou upraveny rámcovou smlouvou. 2. Je-li platební příkaz k
jednorázové platební transakci předán platebním prostředkem upraveným
rámcovou smlouvou, není poskytovatel platebních služeb povinen poskytnout ani
zpřístupnit informace, které již byly uživateli platebních služeb
předány na základě rámcové smlouvy s jiným poskytovatelem platebních
služeb nebo které mu budou předány podle uvedené rámcové smlouvy. Článek 37
Předem poskytované všeobecné informace 1. Členské státy vyžadují,
aby před tím, než je uživatel platebních služeb vázán jakoukoli smlouvou
nebo nabídkou upravující jednorázovou platební službu, poskytovatel platebních
služeb poskytl uživateli platebních služeb snadný přístup k informacím a
podmínkám uvedeným v článku 38. Na žádost uživatele platebních služeb
poskytne poskytovatel platebních služeb informace a podmínky na papíře
nebo jiném trvalém nosiči. Tyto informace a podmínky musí být formulovány
jasně a srozumitelně pomocí snadno pochopitelných slov v úředním
jazyce členského státu, ve kterém je platební služba nabízena, nebo v
jiném jazyce, na němž se strany dohodnou. 2. Byla-li smlouva o jednorázové
platební službě uzavřena na žádost uživatele platebních služeb pomocí
prostředku komunikace na dálku, který poskytovateli platebních služeb
neumožňuje dodržet ustanovení odstavce 1, splní poskytovatel platebních
služeb své povinnosti podle uvedeného odstavce neprodleně po provedení
platební transakce. 3. Povinnosti podle odstavce 1
lze rovněž splnit poskytnutím kopie návrhu smlouvy o jednorázové platební
službě nebo návrhu platebního příkazu obsahujícího informace a
podmínky uvedené v článku 38. Článek 38
Informace a podmínky 1. Členské státy zajistí,
aby uživateli platebních služeb byly poskytnuty nebo zpřístupněny
tyto informace a podmínky: a) uvedení informací nebo specifického
identifikačního kódu, které musí uživatel platebních služeb poskytnout,
aby mohl náležitě iniciovat nebo provést platební příkaz; b) maximální lhůta pro provedení
platební služby, která má být poskytnuta; c) veškeré poplatky, které má uživatel
platebních služeb svému poskytovateli platebních služeb zaplatit,
případně rozpis částek veškerých poplatků; d) tam, kde to připadá v úvahu,
skutečný nebo referenční směnný kurz, který bude při
platební transakci použit. 2. Členské státy zajistí,
aby v případě služeb iniciování platby poskytovatel platebních
služeb jednající jako třetí strana poskytl plátci informace
o nabízené službě a kontaktní údaje na poskytovatele platebních
služeb jednajícího jako třetí strana. 3. Tam, kde to připadá v
úvahu, musí být veškeré další relevantní informace a podmínky uvedené v
článku 42 uživateli platebních služeb snadno přístupné. Článek 39
Informace pro plátce a příjemce v případě služby
iniciování platby Jestliže
poskytovatel platebních služeb jednající jako třetí strana na žádost
plátce iniciuje platební příkaz, poskytne nebo zpřístupní plátci
a případně příjemci bezprostředně po iniciování
tyto údaje: a) potvrzení úspěšného iniciování
platebního příkazu u poskytovatele platebních služeb spravujícího
účet plátce; b) referenční údaje
umožňující plátci a příjemci identifikovat platební transakci
a případně i plátce a dále veškeré údaje předané spolu
s platební transakcí; c) částku platební transakce; d) případnou částku veškerých
poplatků za platební transakci, případně včetně jejich
rozpisu. Článek 40
Informace pro poskytovatele platebních služeb spravujícího účet plátce
v případě služby iniciování platby Je-li platební
příkaz iniciován vlastním systémem poskytovatele platebních služeb
jednajícího jako třetí strana, zpřístupní plátci a poskytovateli
platebních služeb spravujícímu účet v případě podvodu nebo
sporu referenční údaje transakce a informace o povolení. Článek 41
Informace pro plátce po přijetí platebního příkazu Ihned po
přijetí platebního příkazu poskytovatel platebních služeb plátce
způsobem stanoveným v čl. 37 odst. 1 poskytne nebo
zpřístupní plátci tyto údaje: a) referenční údaje
umožňující plátci identifikovat platební transakci, případně
údaje týkající se příjemce; b) částku platební transakce v
měně použité v platebním příkazu; c) částku veškerých poplatků
za platební transakci, které má plátce zaplatit, případně rozpis
částek těchto poplatků; d) případný směnný kurz
použitý při platební transakci poskytovatelem platebních služeb plátce
nebo odkaz na něj, jestliže je odlišný od kurzu stanoveného podle čl.
38 odst. 1 písm. d), a částku platební transakce po této
konverzi měny; e) datum přijetí platebního
příkazu. Článek 42
Informace pro příjemce po provedení transakce Ihned po provedení
platební transakce poskytovatel platebních služeb příjemce způsobem
stanoveným v čl. 37 odst. 1 poskytne nebo zpřístupní příjemci
všechny tyto údaje: a) referenční údaje
umožňující příjemci identifikovat platební transakci a
případně plátce, a veškeré údaje předané spolu s platební
transakcí; b) částku platební transakce v
měně, v níž jsou peněžní prostředky k dispozici
příjemci; c) částku veškerých poplatků
za platební transakci, které má příjemce zaplatit, a případně
rozpis částek těchto poplatků; d) případně směnný kurz
použitý při platební transakci poskytovatelem platebních služeb
příjemce a částku platební transakce před touto konverzí
měny; e) den valuty částky připsané
na účet. KAPITOLA 3
Rámcové
smlouvy Článek 43
Oblast působnosti Tato kapitola se
použije na platební transakce upravené rámcovou smlouvou. Článek 44
Předem poskytované všeobecné informace 1. Členské státy požadují,
aby dříve, než se uživatel platebních služeb zaváže jakoukoli rámcovou
smlouvou nebo nabídkou, poskytl poskytovatel platebních služeb uživateli
platebních služeb na papíře nebo jiném trvalém nosiči informace a
podmínky uvedené v článku 45. Tyto informace a podmínky musí být
formulovány jasně a srozumitelně pomocí snadno pochopitelných slov v
úředním jazyce členského státu, ve kterém je platební služba
nabízena, nebo v jiném jazyce, na němž se strany dohodnou. 2. Jestliže byla rámcová smlouva
uzavřena na žádost uživatele platebních služeb pomocí prostředku
dálkové komunikace, který poskytovateli platebních služeb neumožňuje
dodržet ustanovení odstavce 1, splní poskytovatel platebních služeb své
povinnosti podle uvedeného odstavce neprodleně po uzavření rámcové
smlouvy. 3. Povinnosti podle odstavce 1
lze rovněž splnit poskytnutím kopie návrhu rámcové smlouvy
včetně informací a podmínek uvedených v článku 45. Článek 45
Informace a podmínky Členské státy
zajistí, aby uživateli platebních služeb byly poskytnuty tyto informace a
podmínky: 1. týkající se poskytovatele
platebních služeb: a) název poskytovatele platebních služeb
usazeného v členském státě, ve kterém je platební služba nabízena,
adresa jeho ústředí a případně adresa jeho zástupce nebo
pobočky a jakákoli jiná adresa, včetně adresy elektronické
pošty, důležitá pro komunikaci s poskytovatelem platebních služeb; b) údaje o příslušných orgánech dohledu
a o rejstříku stanoveném v článku 13 nebo o jakémkoli jiném
veřejném rejstříku obsahujícím povolení udělená poskytovateli
platebních služeb a registrační číslo, nebo rovnocenný
prostředek identifikace v daném rejstříku; 2. týkající se použití platební
služby: a) popis hlavních vlastností platební
služby, která má být poskytnuta; b) uvedení informací nebo specifického
identifikačního kódu, které musí uživatel platebních služeb poskytnout,
aby mohl náležitě iniciovat nebo provést platební příkaz; c) forma a postup udělení souhlasu s
iniciováním nebo provedením platební transakce a zrušení tohoto souhlasu podle
článků 57 a 71; d) referenční údaje o okamžiku
přijetí platebního příkazu podle definice v článku 69 a
případná uzávěrka stanovená poskytovatelem platebních služeb; e) maximální lhůta pro provedení
platebních služeb, které mají být poskytnuty; f) zda existuje možnost dohodnout výdajové
limity pro použití platebního prostředku podle čl. 60 odst. 1; 3. týkající se poplatků,
úrokových sazeb a směnných kurzů: a) veškeré poplatky, které má uživatel
platebních služeb svému poskytovateli platebních služeb zaplatit a
případně rozpis částek veškerých poplatků; b) připadá-li to v úvahu, úrokové sazby
a směnné kurzy, které mají být použity, nebo v případě
použití referenční úrokové sazby a referenčního směnného kurzu
způsob výpočtu skutečného úroku a příslušný den a
index nebo základ pro určení této referenční úrokové sazby nebo
referenčního směnného kurzu; c) bylo-li tak dohodnuto, okamžité
uplatnění změn referenční úrokové sazby nebo směnného kurzu
a požadavky na informace související se změnami podle čl. 47 odst. 2; 4. týkající se komunikace: a) připadá-li to v úvahu,
komunikační prostředky, včetně technických požadavků
na vybavení a software uživatele platebních služeb, na nichž se strany dohodly
pro účely předávání informací nebo oznámení podle této směrnice; b) způsob a četnost poskytování
nebo zpřístupňování informací podle této směrnice; c) jazyk nebo jazyky, v nichž se rámcová
smlouva uzavírá a v nichž v rámci tohoto smluvního vztahu probíhá
komunikace; d) právo uživatele platebních služeb obdržet
smluvní podmínky rámcové smlouvy a informace a podmínky podle článku 46; 5. týkající se ochranných a
nápravných opatření: a) připadá-li to v úvahu, popis
opatření, která musí uživatel platebních služeb přijmout za
účelem zabezpečení platebního prostředku, a způsobu, jakým
je třeba uvědomit poskytovatele platebních služeb pro účely
čl. 61 odst. 1 písm. b), a popis zabezpečeného postupu
uvědomování klienta poskytovatelem platebních služeb
v případě podezření na podvod či ohrožení
bezpečnosti nebo v případě skutečného podvodu či
ohrožení bezpečnosti; b) bylo-li tak dohodnuto, podmínky, za nichž
si poskytovatel platebních služeb vyhrazuje právo zablokovat platební
prostředek v souladu s článkem 60; c) odpovědnost plátce podle článku
66, včetně informací o příslušné částce; d) způsob, jakým musí uživatel
platebních služeb poskytovateli platebních služeb oznámit jakoukoli
neautorizovanou nebo nesprávně iniciovanou či provedenou platební
transakci podle článku 63, a lhůta, v jaké tak musí učinit, jakož
i odpovědnost poskytovatele platebních služeb za neautorizované platební
transakce podle článku 65; e) odpovědnost poskytovatele platebních
služeb za iniciování nebo provedení platebních transakcí podle
článku 80; f) podmínky pro vrácení peněžních
prostředků podle článků 67 a 68; 6. týkající se změn a
vypovězení rámcové smlouvy: a) bylo-li tak dohodnuto, informace o tom,
že změny podmínek podle článku 47 se považují uživatelem platebních
služeb za přijaté, pokud uživatel platebních služeb poskytovateli
platebních služeb před navrhovaným dnem jejich účinnosti neoznámí, že
tyto změny nepřijímá; b) doba trvání smlouvy; c) právo uživatele platebních služeb
vypovědět rámcovou smlouvu a všechny dohody týkající se
vypovězení podle čl. 47 odst. 1 a článku 48; 7. týkající se opravných prostředků: a) jakákoli smluvní doložka o rozhodném
právu, kterým se rámcová smlouva řídí, a/nebo o příslušných soudech; b) postupy mimosoudního vyřizování
stížností a zjednání nápravy, které má uživatel platebních služeb k dispozici
podle článků 88 až 91. Článek 46
Dostupnost informací a podmínek rámcové smlouvy Kdykoliv v
průběhu smluvního vztahu má uživatel platebních služeb právo na
vlastní žádost obdržet smluvní podmínky rámcové smlouvy, jakož i informace a
podmínky uvedené v článku 45, a to na papíře nebo jiném trvalém
nosiči. Článek 47
Změny podmínek rámcové smlouvy 1. Veškeré změny rámcové
smlouvy, jakož i informací a podmínek uvedených v článku 45 navrhne
poskytovatel platebních služeb způsobem stanoveným v čl. 44 odst. 1,
a to nejpozději dva měsíce před navrhovaným dnem použitelnosti
těchto změn. Připadá-li to v úvahu podle čl. 45 odst.
6 písm. a), informuje poskytovatel platebních služeb uživatele platebních
služeb o tom, že změny podmínek se považují uživatelem platebních služeb
za přijaté, pokud uživatel platebních služeb poskytovateli platebních
služeb před navrhovaným dnem jejich vstupu v platnost neoznámí, že tyto
změny nepřijímá. V tomto případě musí poskytovatel
platebních služeb též uvést, že uživatel platebních služeb má přede dnem
navrhované použitelnosti změn právo vypovědět rámcovou smlouvu
s okamžitou účinností a bez poplatků. 2. Změny úrokových sazeb
nebo směnných kurzů mohou být uplatněny okamžitě a bez
oznámení za předpokladu, že toto právo bylo dohodnuto v rámcové
smlouvě a že změny jsou založeny na referenčních úrokových
sazbách nebo směnných kurzech dohodnutých podle čl. 45 odst. 3 písm.
b) a c). Uživatel platebních služeb musí být o jakékoli změně úrokové
sazby informován při nejbližší příležitosti způsobem stanoveným
v čl. 44 odst. 1, pokud se strany nedohodly na zvláštní četnosti nebo
způsobu poskytování nebo zpřístupňování informací. Změny
úrokových sazeb nebo směnných kurzů, které jsou pro uživatele
platebních služeb příznivější, však mohou být uplatněny i bez
oznámení. 3. Změny úrokových sazeb
nebo směnných kurzů používaných při platebních transakcích se
provádějí a počítají neutrálním způsobem, který uživatele
platebních služeb nediskriminuje. Článek 48
Vypovězení smlouvy 1. Uživatel platebních služeb
může rámcovou smlouvu kdykoliv vypovědět, pokud se strany
nedohodly na výpovědní lhůtě. Tato doba nesmí
překročit jeden měsíc. 2. Vypovězení rámcové
smlouvy, která byla uzavřena na dobu delší než dvanáct měsíců
nebo na dobu neurčitou, nepodléhá po uplynutí dvanácti měsíců
žádným poplatkům na straně uživatele platebních služeb. Ve všech
ostatních případech jsou poplatky za vypovězení
přiměřené a odpovídají nákladům. 3. Je-li tak dohodnuto v rámcové
smlouvě, poskytovatel platebních služeb může rámcovou smlouvu
uzavřenou na dobu neurčitou vypovědět s nejméně
dvouměsíční výpovědní lhůtou způsobem stanoveným v
čl. 44 odst. 1. 4. U poplatků za platební
služby, jež jsou účtovány pravidelně, platí uživatel platebních
služeb pouze jejich poměrnou část za dobu do okamžiku vypovězení
smlouvy. Pokud se poplatky platí předem, jejich poměrná část se
vrátí. 5. Ustanoveními tohoto
článku nejsou dotčeny právní předpisy členských států
upravující právo stran prohlásit rámcovou smlouvu za nevymahatelnou nebo od
počátku neplatnou. 6. Členské státy mohou
přijmout ustanovení, která jsou pro uživatele platebních služeb
příznivější. Článek 49
Informace před provedením jednotlivých platebních transakcí V
případě jednotlivé platební transakce podle rámcové smlouvy
iniciované plátcem poskytovatel platebních služeb u této konkrétní platební
transakce na žádost plátce poskytne jasné informace o maximální lhůtě
pro provedení a o poplatcích, které musí plátce zaplatit a případně
rozpis částek veškerých poplatků. Článek 50
Informace pro plátce o jednotlivých platebních transakcích 1. Po odepsání částky
jednotlivé platební transakce z účtu plátce nebo v případě, že
plátce platební účet nevyužívá, po obdržení platebního příkazu
poskytne poskytovatel platebních služeb plátce způsobem stanoveným v čl.
44 odst. 1 danému plátci bez zbytečného odkladu tyto informace: a) referenční údaje umožňující
plátci identifikovat každou platební transakci, a je-li to vhodné, údaje
týkající se příjemce; b) částku platební transakce v
měně, v jaké byla odepsána z platebního účtu plátce, nebo
v měně použité pro platební příkaz; c) částku veškerých poplatků za
platební transakci a případně jejich rozpis nebo úrok, který má
plátce zaplatit; d) připadá-li to v úvahu, směnný
kurz použitý při platební transakci poskytovatelem platebních služeb
plátce a částku platební transakce po této konverzi měny; e) den valuty částky odepsané z
účtu nebo datum přijetí platebního příkazu. 2. Rámcová smlouva může
obsahovat podmínku, že informace uvedené v odstavci 1 se poskytují nebo
zpřístupňují pravidelně nejméně jednou
měsíčně a dohodnutým způsobem, který plátci umožňuje
dané informace ukládat a kopírovat v nezměněném stavu. 3. Členské státy však mohou
požadovat, aby poskytovatelé platebních služeb informace poskytovali jednou
měsíčně bezplatně na papíře. Článek 51
Informace pro příjemce o jednotlivých platebních transakcích 1. Po provedení jednotlivé
platební transakce poskytne poskytovatel platebních služeb příjemce
způsobem stanoveným v čl. 44 odst. 1 danému příjemci bez
zbytečného odkladu tyto informace: a) referenční údaje umožňující
příjemci identifikovat platební transakci, a je-li to vhodné, plátce a
veškeré údaje předané spolu s platební transakcí; b) částku platební transakce v
měně, v níž je částka připsána na platební účet
příjemce; c) částku veškerých poplatků za
platební transakci a případně jejich rozpis nebo úrok, který má
příjemce zaplatit; d) připadá-li to v úvahu, směnný
kurz použitý při platební transakci poskytovatelem platebních služeb
příjemce a částku platební transakce před touto konverzí
měny; e) den valuty částky připsané na
účet. 2. Rámcová smlouva může
obsahovat podmínku, že informace uvedené v odstavci 1 se poskytují nebo
zpřístupňují pravidelně nejméně jednou
měsíčně a dohodnutým způsobem, který příjemci
umožňuje dané informace ukládat a kopírovat v nezměněném stavu. 3. Členské státy však mohou
požadovat, aby poskytovatelé platebních služeb informace poskytovali jednou
měsíčně bezplatně na papíře. KAPITOLA 4
Společná
ustanovení Článek 52
Měna transakce a konverze měny 1. Platby se uskutečňují
v měně, na které se strany dohodnou. 2. Je-li služba konverze
měny nabídnuta před iniciováním platební transakce a je-li tato
služba konverze měny nabídnuta v místě prodeje nebo příjemcem,
strana, jež plátci službu konverze měny nabízí, sdělí plátci veškeré
poplatky, jakož i směnný kurz, který bude při konverzi u platební
transakce použit. Plátce musí se službou konverze měny na tomto
základě souhlasit. Článek 53
Informace o dalších poplatcích nebo slevách 1. Pokud příjemce za
použití určitého platebního prostředku požaduje poplatek nebo nabízí
slevu, příjemce o tom informuje plátce před iniciováním platební
transakce. 2. Pokud poskytovatel platebních
služeb nebo třetí osoba za použití určitého platebního
prostředku požaduje poplatek, poskytovatel platebních služeb o tom
uživatele platebních služeb informuje před iniciováním platební transakce. HLAVA IV
PRÁVA A POVINNOSTI V SOUVISLOSTI S POSKYTOVÁNÍM A UŽÍVÁNÍM PLATEBNÍCH
SLUŽEB KAPITOLA 1
Společná ustanovení Článek 54
Oblast působnosti 1. Není-li uživatel platebních
služeb spotřebitelem, mohou se uživatel platebních služeb
a poskytovatel platebních služeb dohodnout, že se zcela nebo
zčásti nepoužijí ustanovení čl. 55 odst. 1,
čl. 57 odst. 3 a článků 64, 66, 67, 68, 71
a 80. Uživatel platebních služeb a poskytovatel platebních služeb se
rovněž mohou dohodnout na odlišné lhůtě, než jakou stanoví
článek 63. 2. Členské státy mohou
stanovit, že článek 91 se nepoužije, pokud uživatel platebních služeb není
spotřebitelem. 3. Členské státy mohou
stanovit, že ustanovení této hlavy se použijí stejným způsobem na
spotřebitele i na mikropodniky. 4. Touto směrnicí není
dotčena směrnice 2008/48/ES ani jiné příslušné právní
předpisy Unie nebo vnitrostátní právní předpisy týkající se podmínek
poskytování úvěru spotřebitelům neharmonizovaných touto
směrnicí, které jsou v souladu s právem Unie. Článek 55
Příslušné poplatky 1. Poskytovatel platebních
služeb nesmí uživateli platebních služeb účtovat žádné poplatky za
plnění svých informačních povinností ani za nápravná a preventivní
opatření podle této hlavy, není-li v čl. 70 odst. 1, čl. 71
odst. 5 a čl. 79 odst. 2 stanoveno jinak. Na těchto poplatcích se
uživatel platebních služeb a poskytovatel platebních služeb dohodnou s tím, že
tyto poplatky musí být přiměřené a odpovídat skutečným
nákladům poskytovatele platebních služeb. 2. Nezahrnuje-li platební
transakce směnu měny, členské státy požadují, aby příjemce
platil poplatky účtované jeho poskytovatelem platebních služeb a plátce
platil poplatky účtované jeho poskytovatelem platebních služeb. 3. Poskytovatel platebních
služeb nebrání příjemci v tom, aby od plátce požadoval poplatek,
nabídl mu slevu nebo jej jiným způsobem motivoval k tomu, aby daný
platební prostředek použil. Účtované poplatky však nesmějí
překročit náklady příjemce na používání konkrétního platebního
prostředku. 4. Členské státy však
zajistí, aby příjemce nepožadoval poplatky za používání platebních
prostředků, u nichž jsou mezibankovní poplatky upraveny
nařízením (EU) č. [XX/XX/XX] [OP: please insert number of
Regulation once adopted]. Článek 56
Výjimka pro platební prostředky pro platby malých částek a
elektronické peníze 1. V případě
platebních prostředků, které se podle rámcové smlouvy týkají
výlučně jednotlivých platebních transakcí nepřekračujících
30 EUR nebo které buď mají výdajový limit 150 EUR, nebo uchovávají
peněžní prostředky, jež nikdy nepřekročí částku 150
EUR, se poskytovatelé platebních služeb mohou se svými uživateli platebních
služeb dohodnout, že: a) ustanovení čl. 61 odst. 1 písm. b),
čl. 62 odst. 1 písm. c) a d), jakož i čl. 66 odst. 2 se nepoužijí,
pokud platební prostředek neumožňuje tento prostředek zablokovat
nebo zabránit jeho dalšímu použití; b) ustanovení článků 64, 65 a
čl. 66 odst. 1 a 2 se nepoužijí, pokud se platební prostředek používá
anonymně nebo pokud poskytovatel platebních služeb není z jiných
důvodů, které jsou dány povahou platebního prostředku, schopen
prokázat, zda platební transakce byla autorizována; c) odchylně od čl. 70 odst. 1 není
od poskytovatele platebních služeb požadováno, aby uživateli platebních služeb
oznámil zamítnutí platebního příkazu, pokud je neprovedení služby
zřejmé ze souvislostí; d) odchylně od článku 71
nemůže plátce odvolat platební příkaz poté, co platební příkaz
předá nebo dá svůj souhlas s provedením platební transakce
příjemci; e) odchylně od článků 74 a 75
se použijí jiné lhůty pro provedení. 2. U vnitrostátních platebních
transakcí mohou členské státy nebo jejich příslušné orgány snížit
nebo zdvojnásobit částky uvedené v odstavci 1. U předplacených
platebních prostředků je mohou zvýšit až na 500 EUR. 3. Články 65 a 66 této
směrnice se použijí rovněž na elektronické peníze ve smyslu čl.
2 bodu 2 směrnice 2009/110/ES s výjimkou případů, kdy
poskytovatel platebních služeb plátce není schopen zmrazit platební účet
nebo zablokovat platební prostředek. Členské státy mohou tuto výjimku
omezit na platební účty nebo platební prostředky určité hodnoty. KAPITOLA 2
Autorizace
platebních transakcí Článek 57
Souhlas a odvolání souhlasu 1. Členské státy zajistí,
aby se platební transakce považovala za autorizovanou pouze v případě,
že plátce dal k provedení platební transakce souhlas. Platební transakce
může být plátcem autorizována před tím, než je provedena, nebo až
poté, co je provedena, pokud se tak plátce a poskytovatel platebních služeb
dohodnou. 2. Souhlas s provedením platební
transakce nebo řady platebních transakcí se uděluje formou dohodnutou
mezi plátcem a poskytovatelem platebních služeb. Souhlas může být
rovněž udělen přímo nebo nepřímo prostřednictvím
příjemce. Souhlas s provedením platební transakce je třeba
zvážit i v případě, kdy plátce autorizuje poskytovatele platebních
služeb jednajícího jako třetí strana k iniciování platební transakce s
poskytovatelem platebních služeb spravujícím účet. Pokud souhlas schází, platební transakce se
považuje za neautorizovanou. 3. Plátce může svůj
souhlas kdykoli odvolat, avšak pouze do okamžiku neodvolatelnosti podle
článku 71. Souhlas s provedením řady platebních transakcí
může být rovněž odvolán s tím účinkem, že každá budoucí platební
transakce bude považována za neautorizovanou. 4. Na postupu udělování
souhlasu s provedením platební transakce se dohodne plátce s příslušným
poskytovatelem či poskytovateli platebních služeb. Článek 58
Přístup k informacím o platebnímu účtu a jejich používání
poskytovatelem platebních služeb jednajícím jako třetí strana 1. Členské státy zajistí
plátci právo využít poskytovatele platebních služeb jednajícího jako třetí
strana k získání platebních služeb umožňujících přístup k platebním
účtům podle bodu 7 přílohy I. 2. V případě, kdy
poskytovatel platebních služeb jednající jako třetí strana byl plátcem
autorizován k poskytnutí platebních služeb podle odstavce 1, má tyto
povinnosti: a) zajistit, aby osobní bezpečnostní
prvky uživatele platebních služeb nebyly přístupné jiným osobám; b) jednoznačně prokázat svou
totožnost poskytovateli či poskytovatelům platebních služeb
spravujícím účet majitele účtu; c) neskladovat citlivé údaje o platbách
ani osobní bezpečnostní údaje uživatele platební služby. 3. Pokud v případě
služby iniciování platby poskytovatel platebních služeb spravující účet
obdrží platební příkaz plátce prostřednictvím služeb poskytovatele
platebních služeb jednajícího jako třetí strana, okamžitě tohoto
poskytovatele uvědomí o přijetí platebního příkazu
a poskytne mu informace o tom, zda má k provedení konkrétní platební
transakce dostatek peněžních prostředků. 4. Poskytovatelé platebních
služeb spravující účet musí s platebními příkazy předanými
prostřednictvím služeb poskytovatele platebních služeb jednajícího jako
třetí strana nakládat tak, aniž by se dopouštěli jakékoli
diskriminace z jiných než objektivních důvodů, pokud jde o dobu
provedení a prioritu platebních příkazů, které jim předal
přímo sám plátce. Článek 59
Přístup k informacím o platebnímu účtu a jejich používání
vydavatelem platebního prostředku jednajícím jako třetí strana 1. Členské státy zajistí
plátci právo využít vydavatele platebního prostředku jednajícího jako
třetí strana k získání služeb platebních karet. 2. Pokud plátce udělí
vydavateli platebního prostředku jednajícímu jako třetí strana, který
tento platební prostředek plátci poskytl, souhlas se získáním informací
o tom, zda je na konkrétním platebním účtu plátce dostatek peněžních
prostředků k provedení konkrétní platební transakce, poskytovatel
platebních služeb spravující účet v případě konkrétního
platebního účtu tyto informace poskytne vydavateli platebního
prostředku jednajícímu jako třetí strana bezprostředně po
přijetí platebního příkazu plátce. 3. Poskytovatelé platebních
služeb spravující účet musí s platebními příkazy předanými
prostřednictvím služeb vydavatele platebního prostředku jednajícího
jako třetí strana nakládat tak, aniž by se dopouštěli jakékoli
diskriminace z jiných než objektivních důvodů, pokud jde o dobu
provedení a prioritu platebních příkazů, které jim předal
přímo sám plátce. Článek 60
Limity pro používání platebního prostředku 1. Pokud je pro účely
udělení souhlasu použit specifický platební prostředek, plátce a poskytovatel
platebních služeb plátce se mohou u platebních transakcí provedených tímto
platebním prostředkem dohodnout na výdajových limitech. 2. Je-li tak dohodnuto v rámcové
smlouvě, může si poskytovatel platebních služeb vyhradit právo
zablokovat platební prostředek z objektivně opodstatněných
důvodů souvisejících s bezpečností platebního
prostředku, podezřením na neautorizované nebo podvodné použití
platebního prostředku nebo – v případě platebního
prostředku s úvěrovým rámcem – se značným zvýšením rizika, že
plátce možná nebude schopen splnit svůj platební závazek. 3. Poskytovatel platebních
služeb v těchto případech plátce dohodnutým způsobem informuje o
zablokování platebního prostředku a jeho důvodech, a to pokud možno
před zablokováním platebního prostředku a nejpozději okamžitě
po jeho zablokování, s výjimkou případů, kdy by poskytnutí
těchto informací ohrozilo objektivně opodstatněné
bezpečnostní důvody nebo kdy je zakázáno jinými příslušnými
právními předpisy Unie nebo vnitrostátními právními předpisy. 4. Jakmile důvody pro
zablokování platebního prostředku pominou, poskytovatel platebních služeb
platební prostředek odblokuje nebo ho vymění za nový platební
prostředek. Článek 61
Povinnosti uživatele platebních služeb v souvislosti s platebními
prostředky 1. Uživatel platebních služeb,
který je oprávněn používat platební prostředek, má tyto povinnosti: a) používat platební prostředek
v souladu s objektivními, nediskriminačními
a přiměřenými podmínkami, které upravují vydávání
a používání daného platebního prostředku; b) oznámit poskytovateli platebních služeb
nebo subjektu jím určenému ztrátu, odcizení nebo zneužití platebního
prostředku nebo jeho neautorizované použití, a to neprodleně po
zjištění této skutečnosti. 2. Pro účely odst. 1 písm.
a) platí, že jakmile uživatel platebních služeb platební prostředek
obdrží, podnikne zejména veškerá přiměřená opatření na
ochranu svých osobních bezpečnostních prvků. Povinná obezřetnost
uživatelů platebních služeb nesmí bránit v použití jakéhokoli
platebního prostředku a služby, které jsou podle této směrnice
povoleny. Článek 62
Povinnosti poskytovatele platebních služeb v souvislosti s platebními
prostředky 1. Poskytovatel platebních
služeb vydávající platební prostředek má tyto povinnosti: a) zajistit, aby osobní bezpečnostní
prvky platebního prostředku nebyly přístupné nikomu jinému než
uživateli platebních služeb, který je oprávněn daný platební
prostředek používat, aniž jsou tím dotčeny povinnosti uživatele
platebních služeb stanovené v článku 61; b) zdržet se zasílání nevyžádaných
platebních prostředků s výjimkou případů, kdy je třeba
vyměnit platební prostředek, který byl uživateli platebních služeb
poskytnut již dříve; c) zajistit dostupnost vhodných
prostředků umožňujících uživateli platebních služeb kdykoli
učinit oznámení podle čl. 61 odst. 1
písm. b) nebo požádat o odblokování podle čl. 60
odst. 4; na žádost poskytne poskytovatel platebních služeb uživateli
platebních služeb prostředky, kterými může po dobu osmnácti
měsíců po oznámení prokazovat, že toto oznámení učinil; d) poskytnout plátci možnost učinit
bezplatně oznámení podle čl. 61 odst. 1 písm. b) a
případně účtovat pouze náklady přímo související s
výměnou platebního prostředku; e) zabránit veškerému použití platebního
prostředku, jakmile bylo podáno oznámení podle čl. 61 odst. 1 písm.
b). 2. Poskytovatel platebních
služeb nese riziko spojené se zasláním platebního prostředku plátci nebo
se zasláním jakýchkoli osobních bezpečnostních prvků tohoto
prostředku. Článek 63
Oznámení o neautorizovaných nebo nesprávně provedených transakcích 1. Uživatel platebních služeb
získá od poskytovatele platebních služeb spravujícího účet nápravu pouze v
případě, že poskytovateli platebních služeb neprodleně po
zjištění a nejpozději do třinácti měsíců ode dne odepsání
částky z účtu oznámí všechny neautorizované nebo nesprávně
provedené platební transakce vedoucí ke vzniku nároku, včetně nároku
podle článku 80, ledaže poskytovatel platebních služeb, připadalo-li
to v úvahu, neposkytl nebo nezpřístupnil informace o uvedené platební
transakci v souladu s hlavou III. 2. Aniž jsou dotčena
ustanovení čl. 65 odst. 2 a čl. 80 odst. 1,
uživatel platebních služeb získá nápravu od poskytovatele platebních služeb
spravujícího účet podle odstavce 1 tohoto článku, i pokud je do transakce
zapojen poskytovatel platebních služeb jednající jako třetí strana. Článek 64
Důkaz o ověření a provedení platebních transakcí 1. Členské státy požadují,
aby v případě, kdy uživatel platebních služeb popírá, že autorizoval
provedenou platební transakci, nebo tvrdí, že platební transakce nebyla
provedena správně, musel poskytovatel platebních služeb, a je-li do
transakce zapojen a připadá-li to v úvahu, poskytovatel platebních služeb
jednající jako třetí strana prokázat, že platební transakce byla ověřena,
přesně zaznamenána, zanesena do účetnictví a že nebyla
ovlivněna selháním techniky ani jinou chybou. Pokud platební transakce byla iniciována
prostřednictvím poskytovatele platebních služeb jednajícího jako
třetí strana, spočívá na tomto poskytovateli důkazní
břemeno k prokázání toho, že platební transakce nebyla ovlivněna
selháním techniky ani jinými chybami spojenými s platební službou, za niž
odpovídá. 2. Pokud uživatel platební
služby popírá, že autorizoval provedenou platební transakci nebo použil
platební prostředek zaznamenaný poskytovatelem platebních služeb a
případně poskytovatelem platebních služeb jednajícím jako třetí
strana, nepostačuje to samo o sobě k prokázání toho, že plátce
danou platební transakci autorizoval ani že jednal podvodně nebo že
úmyslně či z důvodu hrubé nedbalosti nesplnil jednu nebo více
povinností podle článku 61. Článek 65
Odpovědnost poskytovatele platebních služeb za neautorizované platební
transakce 1. Aniž je dotčen
článek 63, členské státy zajistí, aby v případě neautorizované
platební transakce poskytovatel platebních služeb plátce okamžitě vrátil
plátci částku ve výši neautorizované platební transakce a
případně uvedl platební účet, z nějž byla částka
odepsána, zpět do stavu, v jakém by byl, kdyby k neautorizované platební
transakci nedošlo. Tím se rovněž zajistí, aby dnem valuty částky
připsané na platební účet plátce byl nejpozději den, kdy byla
tato částka odepsána z účtu. 2. Pokud je do transakce zapojen
poskytovatel platebních služeb jednající jako třetí strana, poskytovatel
platebních služeb spravující účet částku neautorizované platební
transakce vrátí a případně uvede platební účet, z nějž byla
částka odepsána, zpět do stavu, v jakém by byl, kdyby k
neautorizované platební transakci nedošlo. Poskytovatel platebních služeb
spravující účet může od poskytovatele platebních služeb jednajícího
jako třetí strana požadovat finanční náhradu. 3. Další finanční náhrada
může být stanovena v souladu s právními předpisy, které se vztahují
na smlouvu uzavřenou mezi plátcem a poskytovatelem platebních služeb nebo
případně na smlouvu uzavřenou mezi plátcem a poskytovatelem
platebních služeb jednajícím jako třetí strana. Článek 66
Odpovědnost plátce za neautorizované platební transakce 1. Odchylně od článku
65 může být plátce povinen nést ztrátu do maximální výše 50 EUR plynoucí z
neautorizovaných platebních transakcí, která vyplývá z použití ztraceného nebo
odcizeného platebního prostředku nebo ze zneužití platebního
prostředku. Plátce nese všechny ztráty plynoucí z neautorizovaných
platebních transakcí, pokud vznikly v důsledku toho, že jednal
podvodně nebo úmyslně či z důvodu hrubé nedbalosti nesplnil
jednu nebo více jeho povinností podle článku 61. V těchto
případech se maximální částka uvedená v odstavci 1 tohoto článku
nepoužije. U plateb prostřednictvím komunikace na dálku platí, že pokud
poskytovatel platebních služeb nepožaduje silné ověření klienta, nese
v případě podvodného jednání finanční následky pouze plátce.
Pokud příjemce nebo poskytovatel platebních služeb příjemce silné
ověření klienta nepřijmou, vrátí peněžní prostředky ve
výši způsobené finanční škody poskytovateli platebních služeb plátce. 2. Plátce nenese žádné
finanční následky vyplývající z použití ztraceného, odcizeného nebo
zneužitého platebního prostředku poté, co učiní oznámení podle
čl. 61 odst. 1 písm. b), s výjimkou případů, kdy jednal
podvodně. Pokud poskytovatel platebních služeb neposkytne vhodné
prostředky, aby bylo možno ztrátu, odcizení nebo zneužití platebního
prostředku kdykoli oznámit, jak požaduje čl. 62 odst. 1 písm. c),
nenese plátce za finanční následky vyplývající z použití tohoto platebního
prostředku odpovědnost, s výjimkou případů, kdy jednal
podvodně. Článek 67
Vrácení peněžních prostředků z platební transakce iniciované
příjemcem nebo jeho prostřednictvím 1. Členské státy zajistí,
aby plátce měl u poskytovatele platebních služeb nárok na vrácení
peněžních prostředků z autorizované platební transakce
iniciované příjemcem nebo jeho prostřednictvím, která již byla
provedena, jsou-li splněny tyto podmínky: a) v okamžiku autorizace nebyla stanovena
přesná částka platební transakce; b) částka platební transakce
převyšuje částku, kterou by plátce mohl rozumně očekávat
s ohledem na předchozí výdajový model, podmínky rámcové smlouvy a
příslušné okolnosti případu. Na žádost poskytovatele platebních služeb
spočívá důkazní břemeno k prokázání toho, že tyto podmínky byly
splněny, na plátci. Vrácené peněžní prostředky odpovídají
částce provedené platební transakce v plné výši. To znamená, že dnem
valuty částky připsané na platební účet plátce je
nejpozději den, kdy byla tato částka odepsána z účtu. V případě inkasa má plátce
bezpodmínečné právo na vrácení peněžních prostředků
ve lhůtách stanovených v článku 68, s výjimkou
případů, kdy příjemce již splnil smluvní povinnosti a kdy
plátce již přijal služby nebo již spotřeboval zboží. Na žádost
poskytovatele platebních služeb příjemce spočívá důkazní
břemeno k prokázání toho, že podmínky uvedené ve třetím pododstavci
byly splněny, na příjemci. 2. Pro účely odst. 1 písm.
b) prvního pododstavce však plátce nemůže spoléhat na důvody, jež
souvisejí se směnou měny, pokud byl použit referenční
směnný kurz dohodnutý s jeho poskytovatelem platebních služeb v souladu s čl.
38 odst. 1 písm. d) a čl. 45 odst. 3 písm. b). 3. V rámcové smlouvě mezi
plátcem a poskytovatelem platebních služeb lze dohodnout, že plátce nemá právo
na vrácení peněžních prostředků, pokud dal souhlas s provedením
platební transakce přímo poskytovateli platebních služeb a případně
pokud informace o budoucí platební transakci byly plátci poskytnuty nebo
zpřístupněny dohodnutým způsobem nejméně čtyři
týdny přede dnem splatnosti poskytovatelem platebních služeb nebo
příjemcem. Článek 68
Žádosti o vrácení peněžních prostředků z platební transakce
iniciované příjemcem nebo jeho prostřednictvím 1. Členské státy zajistí,
aby plátce mohl požádat o vrácení peněžních prostředků
autorizované platební transakce iniciované příjemcem nebo jeho
prostřednictvím podle článku 67, a to ve lhůtě osmi
týdnů ode dne, kdy byly peněžní prostředky odepsány z účtu. 2. Do deseti pracovních dnů
od obdržení žádosti o vrácení peněžních prostředků poskytovatel
platebních služeb buď peněžní prostředky z platební transakce
vrátí v plné výši, nebo zdůvodní, proč vrácení peněžních
prostředků odmítá, a uvede orgány, na které se plátce může v
dané záležitosti obrátit v souladu s články 88 až 91, pokud s uvedeným
zdůvodněním nesouhlasí. Právo poskytovatele platebních služeb odmítnout
vrácení peněžních prostředků podle prvního pododstavce se
neuplatní v případě uvedeném v čl. 67 odst. 1 čtvrtém
pododstavci. KAPITOLA 3
Provádění
platebních transakcí Oddíl 1
Platební příkazy a převáděné částky Článek 69
Přijetí platebního příkazu 1. Členské státy zajistí,
aby okamžikem přijetí byl okamžik, kdy poskytovatel platebních služeb
plátce obdrží platební příkaz předaný přímo plátcem nebo jeho
jménem poskytovatelem platebních služeb jednajícím jako třetí strana anebo
nepřímo příjemcem či jeho prostřednictvím. Připadne-li
okamžik přijetí na den, který není pro poskytovatele platebních služeb
plátce dnem pracovním, má se za to, že platební příkaz byl přijat
následující pracovní den. Poskytovatel platebních služeb může stanovit
uzávěrku ke konci pracovního dne, po jejímž uplynutí se všechny
přijaté platební příkazy považují za platební příkazy
přijaté následující pracovní den. 2. Pokud se uživatel platebních
služeb iniciující platební příkaz a poskytovatel platebních služeb
dohodnou, že provedení platebního příkazu má být zahájeno v určitý
den nebo na konci určitého období nebo v den, kdy dá plátce poskytovateli
platebních služeb k dispozici peněžní prostředky, považuje se takto
dohodnutý den za okamžik přijetí pro účely článku 74. Není-li
dohodnutý den pro poskytovatele platebních služeb dnem pracovním, má se za to,
že přijatý platební příkaz byl přijat následující pracovní den. Článek 70
Odmítnutí platebního příkazu 1. Pokud poskytovatel platebních
služeb odmítne provést platební příkaz, toto odmítnutí, a pokud možno
důvody tohoto odmítnutí a postup pro opravu jakýchkoli faktických chyb,
které k tomuto odmítnutí vedly, se oznamují uživateli platebních služeb,
nezakazují-li to jiné příslušné právní předpisy Unie nebo
vnitrostátní právní předpisy. Poskytovatel platebních služeb toto oznámení zašle
nebo zpřístupní dohodnutým způsobem při nejbližší možné
příležitosti a v každém případě ve lhůtách podle
článku 74. Rámcová smlouva může obsahovat podmínku, že
poskytovatel platebních služeb si za toto oznámení může účtovat
poplatek, je-li odmítnutí objektivně opodstatněno. 2. Jsou-li splněny všechny
podmínky stanovené v rámcové smlouvě plátce, nesmí poskytovatel platebních
služeb spravující účet plátce odmítnout provedení autorizovaného
platebního příkazu bez ohledu na to, zda byl tento platební příkaz
iniciován plátcem nebo jeho jménem poskytovatelem platebních služeb jednajícím
jako třetí strana anebo příjemcem či jeho prostřednictvím,
nezakazují-li to jiné příslušné právní předpisy Unie nebo
vnitrostátní právní předpisy. 3. Pro účely
článků 74 a 80 se platební příkaz, jehož provedení bylo
odmítnuto, nepovažuje za přijatý. Článek 71
Neodvolatelnost platebního příkazu 1. Členské státy zajistí,
aby uživatel platebních služeb nemohl platební příkaz odvolat, jakmile
tento příkaz přijal poskytovatel platebních služeb plátce, není-li v
tomto článku stanoveno jinak. 2. Pokud je platební transakce
iniciována jménem plátce poskytovatelem platebních služeb jednajícím jako
třetí strana nebo příjemcem či jeho prostřednictvím, nesmí
plátce odvolat platební příkaz poté, co poskytovateli platebních služeb
jednajícímu jako třetí strana udělí k iniciování platební
transakce souhlas nebo co platební příkaz předá příjemci nebo mu
udělí souhlas s provedením platební transakce. 3. V případě inkasa, a
aniž jsou dotčena práva na vrácení peněžních prostředků,
však může plátce platební příkaz odvolat nejpozději do konce
pracovního dne předcházejícího dni dohodnutému pro odepsání peněžních
prostředků z účtu. 4. V případě uvedeném
v čl. 69 odst. 2 může uživatel platebních služeb odvolat platební
příkaz nejpozději do konce pracovního dne předcházejícího
dohodnutému dni. 5. Po uplynutí lhůt
stanovených v odstavcích 1 až 4 může být platební příkaz
odvolán, pouze pokud a nakolik se tak uživatel platebních služeb
a příslušní poskytovatelé platebních služeb dohodnou. V
případě uvedeném v odstavcích 2 a 3 je rovněž nutný souhlas
příjemce. Je-li tak dohodnuto v rámcové smlouvě, může
příslušný poskytovatel platebních služeb za odvolání účtovat
poplatek. Článek 72
Převáděné a obdržené částky 1. Členské státy požadují,
aby poskytovatel či poskytovatelé platebních služeb plátce, poskytovatel
či poskytovatelé platebních služeb příjemce a všichni
zprostředkovatelé poskytovatelů platebních služeb převedli
částku platební transakce v plné výši a nestrhávali z převáděné
částky žádné poplatky. 2. Příjemce a poskytovatel
platebních služeb se však mohou dohodnout, že příslušný poskytovatel
platebních služeb si své poplatky z převáděné částky strhne
před jejím připsáním na účet příjemce. V tomto případě
se v informacích poskytovaných příjemci oddělí částka platební
transakce v plné výši od poplatků. 3. Pokud se z
převáděné částky strhávají jakékoli jiné poplatky, než jaké jsou
uvedeny v odstavci 2, poskytovatel platebních služeb plátce zajistí, aby
příjemce obdržel částku platební transakce iniciované plátcem v plné
výši. V případech, kdy je platební transakce iniciována příjemcem
nebo jeho prostřednictvím, poskytovatel platebních služeb zajistí, aby
příjemce obdržel částku platební transakce v plné výši. Oddíl 2
Lhůta pro provedení a den valuty Článek 73
Oblast působnosti 1. Tento oddíl se vztahuje na: a) platební transakce v eurech; b) vnitrostátní platební transakce v
měně členského státu, který není členem eurozóny; c) platební transakce zahrnující pouze jednu
konverzi měny mezi eurem a měnou členského státu, který není
členem eurozóny, provádí-li se požadovaná konverze měny v dotyčném
členském státě, který není členem eurozóny, a v
případě přeshraničních platebních transakcí,
uskutečňuje-li přeshraniční převod v eurech. 2. Tento oddíl se vztahuje i na
jiné platební transakce, pokud se uživatel platebních služeb a poskytovatel
platebních služeb nedohodou jinak, s výjimkou článku 78, který není
dispozitivní. Pokud se však uživatel platebních služeb a poskytovatel platebních
služeb dohodnou na delší lhůtě, než jaká je stanovena v článku
74, nesmí tato lhůta pro platební transakce uvnitř Unie
překročit čtyři pracovní dny od okamžiku přijetí podle
článku 69. Článek 74
Platební transakce na platební účet 1. Členské státy po
poskytovateli platebních služeb plátce požadují, aby zajistil, že od okamžiku
přijetí podle článku 69 je částka platební transakce
připsána na účet poskytovatele platebních služeb příjemce
nejpozději do konce následujícího pracovního dne. U platebních transakcí
iniciovaných na papíře mohou být tyto lhůty prodlouženy o další
pracovní den. 2. Členské státy požadují,
aby poskytovatel platebních služeb příjemce použil den valuty a dal
částku platební transakce k dispozici na platební účet příjemce
poté, co tyto peněžní prostředky obdržel podle článku 78. 3. Členské státy po
poskytovateli platebních služeb příjemce požadují, aby předal
platební příkaz iniciovaný příjemcem nebo jeho prostřednictvím
poskytovateli platebních služeb plátce ve lhůtách dohodnutých mezi
příjemcem a poskytovatelem platebních služeb tak, aby bylo možno
zúčtovat inkaso v dohodnutý den splatnosti. Článek 75
Neexistence platebního účtu příjemce u poskytovatele platebních
služeb Nemá-li
příjemce u poskytovatele platebních služeb platební účet, dá
poskytovatel platebních služeb, který pro příjemce obdržel peněžní
prostředky, tyto peněžní prostředky k dispozici příjemci ve
lhůtě uvedené v článku 74. Článek 76
Hotovost vložená na platební účet Vloží-li
spotřebitel hotovost na platební účet vedený u poskytovatele
platebních služeb v měně daného platebního účtu, tento
poskytovatel platebních služeb zajistí, aby částka byla dána k dispozici
a její den valuty nastal neprodleně po okamžiku přijetí
peněžních prostředků. Není-li uživatel platebních služeb
spotřebitelem, je částka dána k dispozici a její den valuty nastává
nejpozději první pracovní den následující po obdržení peněžních
prostředků. Článek 77
Vnitrostátní platební transakce V
případě vnitrostátních platebních transakcí mohou členské státy
stanovit kratší maximální lhůty pro provedení než lhůty stanovené v
tomto oddílu. Článek 78
Den valuty a dostupnost peněžních prostředků 1. Členské státy zajistí,
aby dnem valuty částky připsané na platební účet příjemce
byl nejpozději pracovní den, kdy je částka platební transakce
připsána na účet poskytovatele platebních služeb příjemce. Poskytovatel platebních služeb příjemce
zajistí, aby měl příjemce částku platební transakce k dispozici
okamžitě poté, co je tato částka připsána na účet
poskytovatele platebních služeb příjemce, a to včetně plateb v
rámci jediného poskytovatele platebních služeb. 2. Členské státy zajistí,
aby dnem valuty částky odepsané z platebního účtu plátce byl
nejdříve okamžik, kdy je částka platební transakce z tohoto
platebního účtu odepsána. Oddíl 3
Odpovědnost Článek 79
Nesprávné specifické identifikační kódy 1. Pokud je platební příkaz
proveden v souladu se specifickým identifikačním kódem, považuje se tento
příkaz za správně provedený s ohledem na příjemce, který je ve
specifickém identifikačním kódu uveden. 2. Pokud je specifický
identifikační kód, který uživatel platebních služeb uvedl, nesprávný,
nenese poskytovatel platebních služeb odpovědnost podle
článku 80 za neprovedení nebo nesprávné provedení platební transakce. 3. Poskytovatel platebních
služeb plátce však vynaloží přiměřené úsilí, aby peněžní
prostředky, jež byly předmětem transakce, byly získány
zpět. 4. Je-li tak dohodnuto v rámcové
smlouvě, může si poskytovatel platebních služeb za zpětné
získání peněžních prostředků účtovat poplatek. 5. Poskytne-li uživatel
platebních služeb vedle informací uvedených v čl. 38 odst. 1 písm. a)
nebo čl. 45 odst. 2 písm. b) informace dodatečné, nese poskytovatel
platebních služeb odpovědnost pouze za provedení platebních transakcí podle
specifického identifikačního kódu, který uživatel platebních služeb uvedl. Článek 80
Neprovedení nebo nesprávné či opožděné provedení transakce 1. Je-li platební příkaz
iniciován přímo plátcem, pak aniž jsou dotčena ustanovení článku
63, čl. 79 odst. 2 a 3 a článku 83, nese poskytovatel platebních
služeb vůči tomuto plátci odpovědnost za správné provedení
platební transakce, ledaže může plátci a případně poskytovateli
platebních služeb příjemce prokázat, že poskytovatel platebních služeb
příjemce obdržel částku platební transakce v souladu s čl. 74
odst. 1. V tomto případě nese odpovědnost vůči
příjemci za správné provedení platební transakce poskytovatel platebních
služeb příjemce. Je-li platební příkaz iniciován plátcem
prostřednictvím poskytovatele platebních služeb jednajícího jako
třetí strana, pak aniž jsou dotčena ustanovení článku 63,
čl. 79 odst. 2 a 3 a článku 83, nese tento
poskytovatel platebních služeb jednající jako třetí strana vůči
tomuto plátci odpovědnost za správné provedení platební transakce, ledaže
může plátci a případně poskytovateli platebních služeb
spravujícímu účet plátce prokázat, že poskytovatel platebních služeb
spravující účet plátce obdržel iniciování platby v souladu s článkem
69. V tomto případě nese odpovědnost vůči příjemci
za správné provedení platební transakce poskytovatel platebních služeb
spravující účet plátce. Pokud odpovědnost podle prvního nebo druhého
pododstavce nese poskytovatel platebních služeb plátce nebo poskytovatel
platebních služeb jednající jako třetí strana, vrátí příslušný
poskytovatel platebních služeb bez zbytečného odkladu částku
neprovedené nebo nesprávně provedené platební transakce plátci a
případně uvede platební účet, z nějž byla částka
odepsána, zpět do stavu, v jakém by byl, kdyby k nesprávně provedené
platební transakci nedošlo. Dnem valuty částky připsané na platební
účet plátce je nejpozději den, kdy byla tato částka odepsána
z účtu. V případě opožděného provedení
platební transakce může plátce rozhodnout, že den valuty částky
připsané na platební účet příjemce nastal nejpozději dnem,
kdy měl den valuty této částky nastat v případě správného
provedení. Pokud odpovědnost podle prvního pododstavce
nese poskytovatel platebních služeb příjemce, dá částku platební
transakce okamžitě k dispozici příjemci a případně
připíše odpovídající částku ve prospěch platebního účtu
příjemce. Den valuty této částky nastává nejpozději dnem, kdy
měl den valuty této částky nastat v případě správného
provedení. Pokud byl platební příkaz iniciován plátcem,
vynaloží poskytovatel platebních služeb v případě neprovedené
nebo nesprávně provedené platební transakce bez ohledu na odpovědnost
podle tohoto odstavce na požádání okamžité úsilí ke zpětnému vysledování
platební transakce a informuje plátce o výsledku. Tato služba je plátci
poskytnuta zdarma. 2. Je-li platební příkaz
iniciován příjemcem nebo jeho prostřednictvím, pak aniž jsou
dotčena ustanovení článku 63, čl. 79 odst. 2 a 3 a článku
83, nese poskytovatel platebních služeb vůči tomuto příjemci odpovědnost
za správné předání platebního příkazu poskytovateli platebních služeb
plátce v souladu s čl. 74 odst. 3. Pokud odpovědnost podle tohoto
pododstavce nese poskytovatel platebních služeb příjemce, předá
neprodleně dotyčný platební příkaz znovu poskytovateli platebních
služeb plátce. V případě opožděného předání platebního
příkazu nastává den valuty příslušné částky připsané
na platební účet příjemce nejpozději dnem, kdy měl den
valuty této částky nastat v případě správného provedení. Aniž jsou dotčena ustanovení článku 63,
čl. 79 odst. 2 a 3 a článku 83, nese poskytovatel platebních služeb
příjemce navíc vůči tomuto příjemci odpovědnost za
zpracování platební transakce v souladu se svými povinnostmi podle článku
73. Pokud poskytovatel platebních služeb příjemce nese odpovědnost
podle tohoto pododstavce, zajistí, aby částka platební transakce byla
příjemci k dispozici neprodleně poté, co byla připsána na
účet poskytovatele platebních služeb příjemce. Den valuty částky
připsané na platební účet příjemce nastává nejpozději dnem,
kdy měl den valuty této částky nastat v případě správného
provedení. V případě neprovedené nebo
nesprávně provedené platební transakce, za niž poskytovatel platebních
služeb příjemce nenese odpovědnost podle prvního a druhého
pododstavce, nese odpovědnost vůči plátci poskytovatel
platebních služeb plátce. Pokud odpovědnost v tomto smyslu nese
poskytovatel platebních služeb plátce, vrátí řádně a bez
zbytečného odkladu částku neprovedené nebo nesprávně provedené
platební transakce příjemci a platební účet, z nějž byla
tato částka odepsána, uvede zpět do stavu, v jakém by byl, kdyby k
nesprávně provedené platební transakci nedošlo. Dnem valuty částky
připsané na platební účet plátce je nejpozději den, kdy byla
tato částka odepsána z účtu. V případě opožděného provedení
platební transakce může plátce rozhodnout, že den valuty částky
připsané na platební účet příjemce nastal nejpozději dnem,
kdy měl den valuty této částky nastat v případě správného provedení. Pokud byl platební příkaz iniciován
příjemcem nebo jeho prostřednictvím, vynaloží poskytovatel platebních
služeb v případě neprovedené nebo nesprávně provedené platební
transakce bez ohledu na odpovědnost podle tohoto odstavce na požádání
okamžité úsilí ke zpětnému vysledování platební transakce a informuje
příjemce o výsledku. Tato služba je příjemci poskytnuta zdarma. 3. Poskytovatelé platebních
služeb navíc nesou vůči svým příslušným uživatelům
platebních služeb odpovědnost za veškeré poplatky, které vybírají, a
veškeré úroky, které jsou vůči uživatelům platebních služeb
uplatňovány v důsledku neprovedení nebo nesprávného, jakož i
opožděného provedení platební transakce. Článek 81
Dodatečná finanční náhrada V souladu s
rozhodným právem, jímž se řídí smlouva uzavřená mezi uživatelem
platebních služeb a poskytovatelem platebních služeb, lze k finanční
náhradě stanovené v tomto oddílu určit jakoukoli finanční
náhradu dodatečnou. Článek 82
Právo na postih 1. Lze-li odpovědnost
poskytovatele platebních služeb podle článku 80 přičíst jinému
poskytovateli platebních služeb nebo zprostředkovateli, odškodní tento
poskytovatel platebních služeb nebo zprostředkovatel prvně
jmenovaného poskytovatele platebních služeb za všechny ztráty nebo částky
uhrazené podle článku 80. Toto odškodnění se vztahuje i na
případy, kdy některý z poskytovatelů platebních služeb nepoužije
silné ověření klienta. 2. V souladu s dohodami mezi
poskytovateli platebních služeb a/nebo zprostředkovateli a
s rozhodným právem, jímž se jimi uzavřené dohody řídí, lze
určit další finanční náhradu. Článek 83
Neuplatnění odpovědnosti Odpovědnost
podle kapitol 2 a 3 se nepoužije v případech neobvyklých a
nepředvídatelných okolností, nezávislých na vůli strany, jež se
těchto okolností dovolává, tj. okolností, jejichž následkům by nebylo
možné přes veškeré úsilí zabránit, nebo v případech, kdy je
poskytovatel platebních služeb vázán jinými právními závazky, na něž se
vztahují vnitrostátní právní předpisy nebo právní předpisy Unie. KAPITOLA 4
Ochrana údajů Článek 84
Ochrana údajů Veškeré zpracování
osobních údajů pro účely této směrnice se provádí v souladu
se směrnicí 95/46/ES, s vnitrostátními předpisy, jimiž se
směrnice 95/46/ES provádí do vnitrostátního práva, a s nařízením
(ES) č. 45/2001. KAPITOLA 5
Operační a bezpečnostní rizika a
ověření Článek 85
Bezpečnostní požadavky a oznamování incidentů 1. Poskytovatelé platebních
služeb podléhají ustanovením směrnice [směrnice o bezpečnosti
sítí a informací] [OP: please insert number of Directive once adopted],
a zejména požadavkům na řízení rizik a hlášení incidentů
stanoveným v článcích 14 a 15 uvedené směrnice. 2. Orgán jmenovaný podle
čl. 6 odst. 1 směrnice [směrnice o bezpečnosti
sítí a informací] [OP: please insert number of Directive once adopted]
neprodleně uvědomí příslušný orgán v domovském
členském státě a orgán EBA o oznámených bezpečnostních
incidentech týkajících se sítí a informací, které od poskytovatelů
platebních služeb obdrží. 3. Poté, co orgán EBA oznámení
obdrží, případně uvědomí příslušné orgány ostatních
členských států. 4. Kromě ustanovení
čl. 14 odst. 4 směrnice [směrnice o bezpečnosti
sítí a informací] [OP: please insert number of Directive once adopted],
a pokud bezpečnostní incident může mít dopad na finanční
zájmy uživatelů platebních služeb daného poskytovatele platebních služeb, je
poskytovatel platebních služeb povinen uvědomit o incidentu bez
zbytečného odkladu své uživatele platebních služeb a informovat je
o možných opatřeních ke zmírnění rizika, která mohou ke
zmírnění nepříznivých účinků incidentu na své straně
přijmout. Článek 86
Provádění a podávání zpráv 1. Členské státy zajistí,
aby poskytovatelé platebních služeb podali orgánu jmenovanému podle
čl. 6 odst. 1 směrnice [směrnice o bezpečnosti
sítí a informací] [OP: please insert number of Directive once adopted]
jednou ročně aktualizované informace o posouzení operačních
a bezpečnostních rizik spojených s platebními službami, které
poskytují, a o přiměřenosti opatření ke zmírnění
těchto rizik a kontrolních mechanismech zavedených v reakci
na tato rizika. Orgán jmenovaný podle čl. 6 odst. 1
směrnice [směrnice o bezpečnosti sítí a informací] [OP:
please insert number of Directive once adopted] předá bez
zbytečného odkladu kopii těchto informací příslušnému orgánu
v domovském členském státě. 2. Aniž jsou dotčeny
články 14 a 15 směrnice [směrnice o bezpečnosti sítí a
informací] [OP: please insert number of Directive once adopted], orgán
EBA v úzké spolupráci s ECB vytvoří pokyny k vypracování,
provádění a sledování bezpečnostních opatření, v
případě potřeby včetně procesů osvědčování.
Mimo jiné zohlední normy a/nebo specifikace zveřejněné Komisí podle
čl. 16 odst. 2 směrnice [směrnice o bezpečnosti
sítí a informací] [OP: please insert number of Directive once adopted]. 3. Orgán EBA v úzké
spolupráci s ECB tyto pokyny pravidelně, nejméně však jednou za
dva roky přezkoumává. 4. Aniž jsou dotčeny
články 14 a 15 směrnice [směrnice o bezpečnosti sítí a
informací] [OP: please insert number of Directive once adopted], vydá
orgán EBA pokyny, které poskytovatelům platebních služeb usnadní
kvalifikovat významné incidenty a okolnosti, za nichž platební instituce
musí bezpečnostní incident oznámit. Tyto pokyny se vydají do [insert
date – two years of the date of entry into force of this Directive]. Článek 87
Ověření 1. Členské státy zajistí, aby
poskytovatel platebních služeb použil v případě, kdy plátce iniciuje
elektronickou platební transakci, silné ověření klienta, ledaže
pokyny orgánu EBA v tomto ohledu povolují na základě rizika
spojeného s poskytovanou platební službou zvláštní výjimky. Toto
ustanovení se vztahuje i na poskytovatele platebních služeb jednajícího jako
třetí strana, pokud iniciuje platební transakci jménem plátce. Jedná-li
poskytovatel platebních služeb jednající jako třetí strana jménem
uživatele platebních služeb, poskytovatel platebních služeb spravující
účet mu umožní spoléhat na jeho metody ověření. 2. Pokud poskytovatel platebních
služeb poskytuje služby uvedené v bodě 7 přílohy I, prokáže svou
totožnost poskytovateli platebních služeb spravujícímu účet majitele
účtu. 3. V souladu s článkem
16 nařízení (EU) č. 1093/2010 vydá orgán EBA v úzké
spolupráci s ECB pro poskytovatele platebních služeb stanovené
v čl. 1 odst. 1 této směrnice obecné pokyny týkající
se nejmodernějších způsobů ověření klienta a výjimek z
používání silného ověření klienta. Tyto pokyny se vydají do [insert
date – two years from the date of entry into force of this Directive]
a podle potřeby se pravidelně aktualizují. KAPITOLA 6
Mimosoudní postupy pro vyřizování stížností a
zjednávání nápravy za účelem urovnání sporů Oddíl 1
postupy pro vyřizování stížností Článek 88
Stížnosti 1. Členské státy zajistí,
aby byly zavedeny postupy, které uživatelům platebních služeb a jiným
zúčastněným stranám, včetně sdružení
spotřebitelů, umožní podávat příslušným orgánům stížnosti
na údajné porušení této směrnice ze strany poskytovatelů platebních
služeb. 2. Je-li to vhodné a aniž je
dotčeno právo na podání žaloby k soudu podle vnitrostátního procesního
práva, obsahuje odpověď příslušných orgánů stěžovateli
informaci o existenci mimosoudních postupů pro vyřizování stížností a
zjednávání nápravy zavedených podle článku 91. Článek 89
Příslušné orgány 1. Členské státy určí
příslušné orgány pro zajištění a sledování účinného souladu
s touto směrnicí. Tyto příslušné orgány přijmou pro
zajištění tohoto souladu veškerá nezbytná opatření. Tyto orgány jsou
nezávislé na poskytovatelích platebních služeb. Jedná se o příslušné
orgány ve smyslu čl. 4 odst. 2 nařízení (EU) č.
1039/2010. 2. Orgány uvedené
v odstavci 1 jsou vybaveny veškerými pravomocemi nezbytnými pro
plnění jejich povinností. Pokud je zajištěním a sledováním
účinného souladu s touto směrnicí pověřen více než jeden
příslušný orgán, členské státy zajistí, aby tyto orgány za účelem
efektivního výkonu svých příslušných povinností úzce spolupracovaly. 3. V případě porušení
nebo podezření na porušení ustanovení vnitrostátních právních
předpisů přijatých podle hlav III a IV jsou příslušnými
orgány podle odstavce 1 tohoto článku příslušné orgány domovského
členského státu poskytovatele platebních služeb, s výjimkou
zástupců činných a poboček provozovaných podle práva na
usazování, u nichž těmito příslušnými orgány jsou příslušné
orgány hostitelského členského státu. 4. O určených
příslušných orgánech uvedených v odstavci 1 členské státy
uvědomí Komisi nejpozději do [one year after entry into force of
this Directive]. Komisi informují i o jakémkoli rozdělení
povinností těchto orgánů. Neprodleně Komisi uvědomí
o každé následné změně týkající se určení
a příslušných pravomocích těchto orgánů. Oddíl 2
Mimosoudní postupy pro zjednávání nápravy Článek 90
Řešení vnitřních sporů 1. Členské státy zajistí,
aby poskytovatelé platebních služeb zavedli přiměřené
a účinné postupy pro řešení stížností spotřebitelů za
účelem vyřizování stížností uživatelů platebních služeb, které
se týkají práv a povinností vyplývajících z této směrnice. 2. Členské státy požadují,
aby poskytovatelé platebních služeb vynaložili veškeré možné úsilí k tomu, aby
uživatelům platebních služeb zaslali v přiměřené
lhůtě, nejpozději však do patnácti pracovních dnů
písemnou odpověď, v níž se vyjádří ke všem nadneseným
bodům. Ve výjimečných situacích, kdy nelze odpověď
poskytnout do patnácti pracovních dnů z důvodů, které
jsou mimo kontrolu poskytovatele platebních služeb, je poskytovatel platebních
služeb povinen zaslat předběžnou odpověď, v níž podá jasné
důvody prodlení s odpovědí na stížnost a uvede lhůtu,
do kdy spotřebitel obdrží odpověď konečnou. Tato
lhůta nesmí v žádném případě přesáhnout dalších 30
pracovních dnů. 3. Poskytovatel platebních
služeb informuje uživatele platebních služeb o subjektech pro mimosoudní
zjednávání nápravy příslušných k řešení sporů, které se týkají
práv a povinností vyplývajících z této směrnice. 4. Informace podle odstavce 2
musí být uvedeny ve snadno, přímo, zřetelně a trvale
přístupné formě na internetových stránkách poskytovatele
platebních služeb, pokud tyto stránky existují, ve všeobecných podmínkách
smlouvy mezi poskytovatelem platebních služeb a uživatelem platebních
služeb a na fakturách a stvrzenkách, jež se k těmto smlouvám
vztahují. V těchto informacích je dále uvedeno, jakým způsobem lze
získat další informace o subjektu pro mimosoudní zjednávání nápravy
a o podmínkách jeho využití. Článek 91
Mimosoudní zjednávání nápravy 1. Členské státy zajistí,
aby v souladu s příslušnými vnitrostátními právními předpisy a
právními předpisy Unie, a je-li to vhodné, za využití stávajících
orgánů byly zavedeny přiměřené a účinné mimosoudní
postupy pro vyřizování stížností a zjednávání nápravy za účelem
mimosoudního urovnání sporů mezi uživateli platebních služeb a
poskytovateli platebních služeb, které se týkají práv a povinností
vyplývajících z této směrnice. Členské státy zajistí, aby tyto
postupy byly použitelné na poskytovatele platebních služeb a aby se
rovněž vztahovaly na činnosti jmenovaných zástupců. 2. Členské státy požadují,
aby orgány uvedené v odstavci 1 spolupracovaly při řešení
přeshraničních sporů, které se týkají práv a povinností
vyplývajících z této směrnice. Článek 92
Sankce 1. Členské státy zajistí,
aby poskytovatelé platebních služeb a poskytovatelé platebních služeb
jednající jako třetí strana nesli odpovědnost za porušení
vnitrostátních právních předpisů přijatých v souladu s touto směrnicí. 2. Aniž je dotčeno právo
členských států ukládat trestní sankce, členské státy zajistí,
aby příslušné orgány mohly přijímat vhodná správní opatření
a ukládat správní sankce, pokud poskytovatelé platebních služeb a
poskytovatelé platebních služeb jednající jako třetí strana podle odstavce
1 poruší vnitrostátní právní předpisy přijaté k provedení této
směrnice do vnitrostátního práva, a zajistí jejich uplatňování.
Tyto opatření a sankce musí být účinné, přiměřené a
odrazující. HLAVA V
AKTY V PŘENESENÉ PRAVOMOCI Článek 93
Akty v přenesené pravomoci Komise
je zmocněna k přijímání aktů v přenesené pravomoci v
souladu s článkem 94, které se týkají: a) přizpůsobení odkazu
na doporučení 2003/361/ES v čl. 4 bodu 29 této
směrnice, dojde-li ke změně tohoto doporučení; b) aktualizace částek uvedených v
čl. 27 odst. 1 a čl. 66 odst. 1 za účelem zohlednění
inflace a významného vývoje na trhu. Článek 94
Výkon přenesené pravomoci 1. Pravomoc přijímat akty v
přenesené pravomoci svěřená Komisi podléhá podmínkám stanoveným
v tomto článku. 2. Přenesení pravomoci
uvedené v článku 93 na Komisi platí na dobu neurčitou od [insert
date – date of entry into force of the legislative act]. 3. Evropský parlament nebo Rada
mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 93 kdykoli zrušit.
Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomocí v něm
blíže určených. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po
zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,
nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn.
Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci. 4. Přijetí aktu v přenesené
pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému
parlamentu a Radě. 5. Akt v přenesené
pravomoci podle článku 93 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu
Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou
měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský
parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že
námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato
lhůta prodlouží o dva měsíce. HLAVA VI
ZÁVĚREČNÁ
USTANOVENÍ Článek 95
Úplná harmonizace 1. Aniž jsou dotčeny
čl. 31 odst. 2, článek 34, čl. 35 odst. 2,
čl. 48 odst. 6, čl. 50 odst. 3, čl. 51
odst. 3, čl. 54 odst. 2, čl. 56 odst. 2
a články 77 a 96, platí, že pokud tato směrnice obsahuje
harmonizovaná ustanovení, členské státy nezachovávají ani nezavádějí
jiná ustanovení, než jaká jsou stanovena v této směrnici. 2. Pokud členský stát
využije kteroukoli z možností uvedených v odstavci 1, informuje o tom, jakož i
o jakýchkoli následných změnách Komisi. Komise zveřejní informace
prostřednictvím internetových stránek nebo jiným snadno dostupným
způsobem. 3. Členské státy zajistí,
aby se poskytovatelé platebních služeb neodchylovali na úkor uživatelů
platebních služeb od ustanovení vnitrostátního práva, kterými se provádějí
ustanovení této směrnice nebo která jim odpovídají, není-li to v nich
výslovně uvedeno. Poskytovatelé
platebních služeb se však mohou rozhodnout poskytnout uživatelům
platebních služeb výhodnější podmínky. Článek 96
Doložka o přezkumu Do pěti let
od vstupu této směrnice v platnost předloží Komise Evropskému
parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a
Evropské centrální bance zprávu o uplatňování a dopadech této
směrnice, a zejména o vhodnosti a dopadu pravidel o poplatcích stanovených
v čl. 55 odst. 3 a 4. Článek 97
Přechodná ustanovení 1. Členské státy povolí
právnickým osobám, které zahájily činnost jako platební instituce
před [OP: please insert final transposition date] v souladu s
vnitrostátními právními předpisy, jimiž byla do vnitrostátního práva
provedena směrnice 2007/64/ES, aby v této činnosti pokračovaly v
souladu s požadavky stanovenými ve směrnici 2007/64/ES, aniž by byly
povinny žádat o povolení podle článku 5 této směrnice nebo splnit
do [OP: please insert final transposition date + 6 months] ostatní
ustanovení uvedená v hlavě II této směrnice nebo ustanovení, na
něž uvedená hlava odkazuje. Členské státy požadují, aby právnické osoby
uvedené v prvním pododstavci předložily příslušným orgánům
veškeré potřebné informace, které těmto orgánům umožní do [OP:
please insert final transposition date + 6 months] posoudit, zda tyto
právnické osoby splňují požadavky stanovené v této směrnici,
a pokud ne, jaká opatření musí být přijata, aby bylo jejich
splnění zajištěno, nebo zda je vhodné odejmout povolení. Právnické osoby uvedené v prvním
pododstavci, u nichž příslušné orgány ověří, že
splňují požadavky stanovené v hlavě II této směrnice,
získají povolení a jsou zapsány do rejstříku domovského členského
státu a rejstříku orgánu EBA, které jsou stanoveny
v článcích 13 a 14 této směrnice. Pokud tyto právnické
osoby nesplní požadavky stanovené v hlavě II této směrnice
do [OP: please insert final transposition date + 6 months], je jim
v souladu s článkem 30 této směrnice zakázáno poskytovat
platební služby. 2. Členské státy mohou
stanovit, že právnické osoby uvedené v odst. 1 prvním pododstavci tohoto
článku automaticky získají povolení a zapíší se do vnitrostátního
rejstříku domovského členského státu a rejstříku orgánu
EBA, které jsou stanoveny v článcích 13 a 14, pokud
příslušné orgány již mají doklad, že tyto osoby splňují požadavky
stanovené v článcích 5 a 10. Příslušné orgány informují
před udělením povolení dotyčné subjekty. 3. Členské státy umožní
fyzickým nebo právnickým osobám, které zahájily činnost jako platební
instituce ve smyslu této směrnice před [OP: please insert
final date of transposition] a kterým byla udělena výjimka podle
článku 26 směrnice 2007/64/ES, aby v této činnosti
pokračovaly v daném členském státě v souladu se
směrnicí 2007/64/ES do [OP: please insert final transposition date + 12
months], aniž by byly povinny žádat o povolení podle článku 5
nebo 27 této směrnice nebo splňovat ostatní ustanovení uvedená
v hlavě II této směrnice nebo ustanovení, na něž uvedená
hlava odkazuje. Všem osobám, které v této lhůtě neobdrží povolení
nebo jim není udělena výjimka podle této směrnice, je v souladu
s článkem 30 této směrnice zakázáno poskytovat platební služby. Článek 98
Změna směrnice 2002/65/ES V článku 4
směrnice 2002/65/ES se odstavec 5 nahrazuje tímto: „5. Pokud se rovněž použije směrnice
Evropského parlamentu a Rady [OP: please insert No of this Directive]*,
ustanovení o poskytování informací podle čl. 3 odst. 1 této
směrnice, s výjimkou odst. 2 písm. c) až g), odst. 3
písm. a), d) a e) a odst. 4 písm. b), se nahrazují
články 37, 38, 44 a 45 uvedené směrnice.“ * Směrnice Evropského parlamentu a Rady … ze
dne … [insert full title] (Úř. věst. L ...). Článek 99
Změna směrnice 2013/36/EU V příloze I
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU[50] se bod 4 nahrazuje tímto: „4. Platební služby podle
definice v čl. 4 bodu 3 směrnice Evropského parlamentu
a Rady 2014/xx/EU* [OP: please insert name and number of this Directive
once adopted]“ * Směrnice Evropského parlamentu a
Rady … ze dne ... Článek 100
Změna směrnice 2009/110/ES V článku 18 směrnice 2009/110/ES se doplňuje
nový odstavec 4, který zní: „4. Členské státy povolí institucím
elektronických peněz, které zahájily činnost v souladu s touto
směrnicí a směrnicí 2007/64/ES v členském státě, ve kterém
mají ústředí, před přijetím směrnice Evropského parlamentu
a Rady [OP: please insert No of this Directive]*, aby v této
činnosti pokračovaly v daném členském státě nebo
v jiném členském státě, aniž by byly povinny žádat
o povolení podle článku 3 této směrnice nebo splnit do [OP:
please insert final transposition date + 6 months] ostatní požadavky
stanovené v hlavě II této směrnice nebo požadavky, na něž
uvedená hlava odkazuje. Členské státy požadují, aby právnické osoby uvedené
v prvním pododstavci předložily příslušným orgánům veškeré
potřebné informace, které těmto orgánům umožní do [OP: please
insert final transposition date + 6 months] posoudit, zda tyto právnické
osoby splňují požadavky stanovené v hlavě II této směrnice,
a pokud ne, jaká opatření musí být přijata, aby bylo jejich
splnění zajištěno, nebo zda je vhodné odejmout povolení. Právnické osoby uvedené v prvním pododstavci, u nichž
příslušné orgány ověří, že splňují požadavky stanovené v
hlavě II této směrnice, získají povolení a zapíší se do
rejstříku. Pokud tyto právnické osoby požadavky stanovené
v hlavě II této směrnice nesplní do [OP: please insert
final transposition date + 6 months], je jim zakázáno vydávat
elektronické peníze.“ * Směrnice Evropského parlamentu a Rady … ze dne … [insert
full title] (Úř. věst. L ...). ** Článek 101
Zrušení Směrnice
2007/64/ES se zrušuje s účinkem od [OP: please insert date –
day after the date set out in the first subparagraph of Article 102(2)]. Odkazy na zrušenou
směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se
srovnávací tabulkou obsaženou v příloze II. Článek 102
Provedení 1. Členské státy
přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro
dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do [two years
after adoption]. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění. 2. Tyto předpisy použijí od
[…]. Tyto předpisy přijaté členskými
státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz
učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si
stanoví členské státy. 3. Členské státy sdělí
Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních
předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této
směrnice. Článek 103 Tato směrnice
vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku
Evropské unie. Článek 104 Tato směrnice
je určena členským státům. V Bruselu dne Za Evropský parlament Za
Radu předseda předseda PŘÍLOHA I
PLATEBNÍ SLUŽBY (DEFINICE V
ČL. 4 BODU 3) 1. Služby umožňující
vložení hotovosti na platební účet, jakož i veškeré operace nutné pro
vedení platebního účtu. 2. Služby umožňující
výběry hotovosti z platebního účtu, jakož i veškeré operace nutné pro
vedení platebního účtu. 3. Provádění platebních
transakcí, včetně převodu peněžních prostředků,
na platebním účtu vedeném u poskytovatele platebních služeb uživatele nebo
u jiného poskytovatele platebních služeb: a) provádění inkasa, včetně
jednorázového inkasa; b) provádění platebních transakcí
prostřednictvím platební karty nebo podobného prostředku; c) provádění úhrad, včetně
trvalých příkazů. 4. Provádění platebních
transakcí, u nichž se peněžní prostředky čerpají z úvěru
pro uživatele platebních služeb: a) provádění inkasa, včetně
jednorázového inkasa; b) provádění platebních transakcí
prostřednictvím platební karty nebo podobného prostředku; c) provádění úhrad, včetně
trvalých příkazů. 5. Vydávání platebních
prostředků a/nebo pořizování platebních transakcí. 6. Poukazování peněz. 7. Služby založené
na přístupu k platebním účtům poskytované
poskytovatelem platebních služeb, který není poskytovatelem platebních služeb
spravujícím účet, v podobě: a) služeb iniciování platby; b) služeb informování o účtu. PŘÍLOHA II
SROVNÁVACÍ TABULKA Tato směrnice || Směrnice 2007/64/ES || Čl. 1 odst. 1 || Čl. 1 odst. 1 || Čl. 1 odst. 2 || Čl. 1 odst. 2 || Čl. 2 odst. 1 || Čl. 2 odst. 1 || Čl. 2 odst. 2 || Čl. 2 odst. 2 || Čl. 2 odst. 3 || Čl. 2 odst. 3 || Čl. 3 písm. o) – zrušen || Článek 3 || Článek 4 – doplněny definice || Článek 4 || || || Článek 5 – doplněna pravidla pro žádosti o povolení || Článek 5 Článek 6 || Článek 6 || Čl. 7 odst. 1 || Čl. 7 odst. 1 || Čl. 7 odst. 2 || Čl. 7 odst. 2 || Čl. 7 odst. 3 || Čl. 7 odst. 3 || Čl. 8 odst. 1 || Čl. 8 odst. 1 || Čl. 8 odst. 2 || Čl. 8 odst. 2 || Čl. 8 odst. 3 || Čl. 8 odst. 3 || Čl. 9 odst. 1 || Čl. 9 odst. 1 || || || Čl. 9 odst. 2 Čl. 9 odst. 3 a 4 – zrušen || Čl. 9 odst. 2 Čl. 10 odst. 1 || Čl. 10 odst. 1 || Čl. 10 odst. 2 || Čl. 10 odst. 2 || Čl. 10 odst. 3 || Čl. 10 odst. 3 || Čl. 10 odst. 4 || Čl. 10 odst. 4 || Čl. 10 odst. 5 || Čl. 10 odst. 5 || Čl. 10 odst. 6 || Čl. 10 odst. 6 || Čl. 10 odst. 7 || Čl. 10 odst. 7 || Čl. 10 odst. 8 || Čl. 10 odst. 8 || Čl. 10 odst. 9 || Čl. 10 odst. 9 || Článek 11 || Článek 11 || Čl. 12 odst. 1 || Čl. 12 odst. 1 || Čl. 12 odst. 2 || Čl. 12 odst. 2 || Čl. 12 odst. 3 || Čl. 12 odst. 3 || Článek 13 || Článek 13 || Čl. 14 odst. 1 || || Čl. 14 odst. 2 || || Čl. 14 odst. 3 || || Čl. 14 odst. 4 || || Článek 15 || Článek 14 || Čl. 16 odst. 1 || Čl. 15 odst. 1 || Čl. 16 odst. 2 || Čl. 15 odst. 2 || Čl. 16 odst. 3 || Čl. 15 odst. 3 || Čl. 16 odst. 4 || Čl. 15 odst. 4 || Čl. 17 odst. 1 || Čl. 16 odst. 1 || Čl. 17 odst. 2 || Čl. 16 odst. 2 || Čl. 17 odst. 3 || || Čl. 17 odst. 4 || Čl. 16 odst. 3 || Čl. 17 odst. 5 || Čl. 16 odst. 4 || Čl. 17 odst. 6 || Čl. 16 odst. 5 || Čl. 18 odst. 1 || Čl. 17 odst. 1 || Čl. 18 odst. 2 || Čl. 17 odst. 2 || Čl. 18 odst. 3 || Čl. 17 odst. 3 || Čl. 18 odst. 4 || Čl. 17 odst. 4 || Čl. 18 odst. 5 || Čl. 17 odst. 5 || Čl. 18 odst. 6 || Čl. 17 odst. 6 || Čl. 18 odst. 7 || Čl. 17 odst. 7 || Čl. 18 odst. 8 || Čl. 17 odst. 8 || Čl. 18 odst. 9 || || Čl. 19 odst. 1 || Čl. 18 odst. 1 || Čl. 19 odst. 2 || Čl. 18 odst. 2 || Článek 20 || Článek 19 || Čl. 21 odst. 1 || Čl. 20 odst. 1 || Čl. 21 odst. 2 || Čl. 20 odst. 2 || Čl. 21 odst. 3 || Čl. 20 odst. 3 || Čl. 21 odst. 4 || Čl. 20 odst. 4 || Čl. 21 odst. 5 || Čl. 20 odst. 5 || Čl. 22 odst. 1 || Čl. 21 odst. 1 || Čl. 22 odst. 2 || Čl. 21 odst. 2 || Čl. 22 odst. 3 || Čl. 21 odst. 3 || Čl. 23 odst. 1 || Čl. 22 odst. 1 || Čl. 23 odst. 2 || Čl. 22 odst. 2 || Čl. 23 odst. 3 || Čl. 22 odst. 3 || Čl. 24 odst. 1 || Čl. 23 odst. 1 || Čl. 24 odst. 2 || Čl. 23 odst. 2 || Čl. 25 odst. 1 || Čl. 24 odst. 1 || Čl. 25 odst. 2 písm. d) – zrušen || Čl. 24 odst. 2 || Čl. 26 odst. 1 || Čl. 25 odst. 1 || Čl. 26 odst. 2 || Čl. 25 odst. 2 || Čl. 26 odst. 3 || Čl. 25 odst. 3 || Čl. 26 odst. 4 || Čl. 25 odst. 4 || Čl. 26 odst. 5 || Čl. 25 odst. 5 || Čl. 26 odst. 6 || || Čl. 26 odst. 7 || || Čl. 26 odst. 8 || || Čl. 26 odst. 9 || || Čl. 27 odst. 1 || Čl. 26 odst. 1 || Čl. 27 odst. 2 || Čl. 26 odst. 2 || Čl. 27 odst. 3 || Čl. 26 odst. 3 || Čl. 27 odst. 4 || Čl. 26 odst. 4 || Čl. 27 odst. 5 || Čl. 26 odst. 5 || Čl. 27 odst. 6 || Čl. 26 odst. 6 || Článek 28 || Článek 27 || Čl. 29 odst. 1 || Čl. 28 odst. 1 || Čl. 29 odst. 2 písm. c) – zrušen || Čl. 28 odst. 2 || Čl. 30 odst. 1 || Článek 29 || Čl. 30 odst. 2 || || Čl. 31 odst. 1 || Čl. 30 odst. 1 || Čl. 31 odst. 2 || Čl. 30 odst. 2 || Čl. 31 odst. 3 || Čl. 30 odst. 3 || Článek 32 || Článek 31 || Čl. 33 odst. 1 || Čl. 32 odst. 1 || Čl. 33 odst. 2 || Čl. 32 odst. 2 || Čl. 33 odst. 3 || Čl. 32 odst. 3 || Článek 34 || Článek 33 || Čl. 35 odst. 1 || Čl. 34 odst. 1 || Čl. 35 odst. 2 || Čl. 34 odst. 2 || Čl. 36 odst. 1 || Čl. 35 odst. 1 || Čl. 36 odst. 2 || Čl. 35 odst. 2 || Čl. 37 odst. 1 || Čl. 36 odst. 1 || Čl. 37 odst. 2 || Čl. 36 odst. 2 || Čl. 37 odst. 3 || Čl. 36 odst. 3 || Čl. 38 odst. 1 || Čl. 37 odst. 1 || Čl. 38 odst. 2 || || Čl. 38 odst. 3 || Čl. 37 odst. 2 || Článek 39 || || Článek 40 || || Článek 41 || Článek 38 || Článek 42 || Článek 39 || Článek 43 || Článek 40 || Čl. 44 odst. 1 || Čl. 41 odst. 1 || Čl. 44 odst. 2 || Čl. 41 odst. 2 || Čl. 44 odst. 3 || Čl. 41 odst. 3 || Čl. 45 odst. 1 || Čl. 42 odst. 1 || Čl. 45 odst. 2 || Čl. 42 odst. 2 || Čl. 45 odst. 3 || Čl. 42 odst. 3 || Čl. 45 odst. 4 || Čl. 42 odst. 4 || Čl. 45 odst. 5 || Čl. 42 odst. 5 || Čl. 45 odst. 6 || Čl. 42 odst. 6 || Čl. 45 odst. 7 || Čl. 42 odst. 7 || Článek 46 || Článek 43 || Čl. 47 odst. 1 || Čl. 44 odst. 1 || Čl. 47 odst. 2 || Čl. 44 odst. 2 || Čl. 47 odst. 3 || Čl. 44 odst. 3 || Čl. 48 odst. 1 || Čl. 45 odst. 1 || Čl. 48 odst. 2 || Čl. 45 odst. 2 || Čl. 48 odst. 3 || Čl. 45 odst. 3 || Čl. 48 odst. 4 || Čl. 45 odst. 4 || Čl. 48 odst. 5 || Čl. 45 odst. 5 || Čl. 48 odst. 6 || Čl. 45 odst. 6 || Článek 49 || Článek 46 || Čl. 50 odst. 1 || Čl. 47 odst. 1 || Čl. 50 odst. 2 || Čl. 47 odst. 2 || Čl. 50 odst. 3 || Čl. 47 odst. 3 || Čl. 51 odst. 1 || Čl. 48 odst. 1 || Čl. 51 odst. 2 || Čl. 48 odst. 2 || Čl. 51 odst. 3 || Čl. 48 odst. 3 || Čl. 52 odst. 1 || Čl. 49 odst. 1 || Čl. 52 odst. 2 || Čl. 49 odst. 2 || Čl. 53 odst. 1 || Čl. 50 odst. 1 || Čl. 53 odst. 2 || Čl. 50 odst. 2 || Čl. 54 odst. 1 || Čl. 51 odst. 1 || Čl. 54 odst. 2 || Čl. 51 odst. 2 || Čl. 54 odst. 3 || Čl. 51 odst. 3 || Čl. 54 odst. 4 || Čl. 51 odst. 4 || Čl. 55 odst. 1 || Čl. 52 odst. 1 || Čl. 55 odst. 2 || Čl. 52 odst. 2 || Čl. 55 odst. 3 || Čl. 52 odst. 3 || Čl. 55 odst. 4 || || Čl. 56 odst. 1 || Čl. 53 odst. 1 || Čl. 56 odst. 2 || Čl. 53 odst. 2 || Čl. 56 odst. 3 || Čl. 53 odst. 3 || Čl. 57 odst. 1 || Čl. 54 odst. 1 || Čl. 57 odst. 2 || Čl. 54 odst. 2 || Čl. 57 odst. 3 || Čl. 54 odst. 3 || Čl. 57 odst. 4 || Čl. 54 odst. 4 || Čl. 58 odst. 1 || || Čl. 58 odst. 2 || || Čl. 58 odst. 3 || || Čl. 58 odst. 4 || || Čl. 59 odst. 1 || || Čl. 59 odst. 2 || || Čl. 59 odst. 3 || || Čl. 60 odst. 1 || Čl. 55 odst. 1 || Čl. 60 odst. 2 || Čl. 55 odst. 2 || Čl. 60 odst. 3 || Čl. 55 odst. 3 || Čl. 60 odst. 4 || Čl. 55 odst. 4 || Čl. 61 odst. 1 || Čl. 56 odst. 1 || Čl. 61 odst. 2 || Čl. 56 odst. 2 || Čl. 62 odst. 1 || Čl. 57 odst. 1 || Čl. 62 odst. 2 || Čl. 57 odst. 2 || Čl. 63 odst. 1 || Článek 58 || Čl. 63 odst. 2 || || Čl. 64 odst. 1 || Čl. 59 odst. 1 || Čl. 64 odst. 2 || Čl. 59 odst. 2 || Čl. 65 odst. 1 || Čl. 60 odst. 1 || Čl. 65 odst. 2 || || Čl. 65 odst. 3 || Čl. 60 odst. 2 || Čl. 66 odst. 1 || Čl. 61 odst. 1 a 2 || Čl. 66 odst. 2 || Čl. 61 odst. 4 a 5 || Čl. 67 odst. 1 || Čl. 62 odst. 1 || Čl. 67 odst. 2 || Čl. 62 odst. 2 || Čl. 67 odst. 3 || Čl. 62 odst. 3 || Čl. 68 odst. 1 || Čl. 63 odst. 1 || Čl. 68 odst. 2 || Čl. 63 odst. 2 || Čl. 69 odst. 1 || Čl. 64 odst. 1 || Čl. 69 odst. 2 || Čl. 64 odst. 2 || Čl. 70 odst. 1 || Čl. 65 odst. 1 || Čl. 70 odst. 2 || Čl. 65 odst. 2 || Čl. 70 odst. 3 || Čl. 65 odst. 3 || Čl. 71 odst. 1 || Čl. 66 odst. 1 || Čl. 71 odst. 2 || Čl. 66 odst. 2 || Čl. 71 odst. 3 || Čl. 66 odst. 3 || Čl. 71 odst. 4 || Čl. 66 odst. 4 || Čl. 71 odst. 5 || Čl. 66 odst. 5 || Čl. 72 odst. 1 || Čl. 67 odst. 1 || Čl. 72 odst. 2 || Čl. 67 odst. 2 || Čl. 72 odst. 3 || Čl. 67 odst. 3 || Čl. 73 odst. 1 || Čl. 68 odst. 1 || Čl. 73 odst. 2 || Čl. 68 odst. 2 || Čl. 74 odst. 1 || Čl. 69 odst. 1 || Čl. 74 odst. 2 || Čl. 69 odst. 2 || Čl. 74 odst. 3 || Čl. 69 odst. 3 || Článek 75 || Článek 70 || Článek 76 || Článek 71 || Článek 77 || Článek 72 || Čl. 78 odst. 1 || Čl. 73 odst. 1 || Čl. 78 odst. 2 || Čl. 73 odst. 2 || Čl. 79 odst. 1 || Čl. 74 odst. 1 || Čl. 79 odst. 2 || Čl. 74 odst. 2 || Čl. 79 odst. 3 || Čl. 74 odst. 2 || Čl. 79 odst. 4 || Čl. 74 odst. 2 || Čl. 79 odst. 5 || Čl. 74 odst. 3 || Čl. 80 odst. 1 || Čl. 75 odst. 1 || Čl. 80 odst. 2 || Čl. 75 odst. 2 || Čl. 80 odst. 3 || Čl. 75 odst. 3 || Článek 81 || Článek 76 || Čl. 82 odst. 1 || Čl. 77 odst. 1 || Čl. 82 odst. 2 || Čl. 77 odst. 2 || Článek 83 || Článek 78 || Článek 84 || Článek 79 || Čl. 85 odst. 1 || || Čl. 85 odst. 2 || || Čl. 85 odst. 3 || || Čl. 85 odst. 4 || || Čl. 86 odst. 1 || || Čl. 86 odst. 2 || || Čl. 86 odst. 3 || || Čl. 86 odst. 4 || || Čl. 87 odst. 1 || || Čl. 87 odst. 2 || || Čl. 87 odst. 3 || || Čl. 88 odst. 1 || Čl. 80 odst. 1 || Čl. 88 odst. 2 || Čl. 80 odst. 2 || Čl. 89 odst. 1 || || Čl. 89 odst. 2 || || Čl. 89 odst. 3 || Čl. 82 odst. 2 || Čl. 89 odst. 4 || || Čl. 90 odst. 1 || || Čl. 90 odst. 2 || || Čl. 90 odst. 3 || || Čl. 91 odst. 1 || Čl. 83 odst. 1 || Čl. 91 odst. 2 || Čl. 83 odst. 2 || Čl. 92 odst. 1 || || Čl. 92 odst. 2 || || Článek 93 || Článek 84 || Čl. 94 odst. 1 || || Čl. 94 odst. 2 || || Čl. 94 odst. 3 || || Čl. 94 odst. 4 || || Čl. 94 odst. 5 || || Čl. 95 odst. 1 || Čl. 86 odst. 1 || Čl. 95 odst. 2 || Čl. 86 odst. 2 || Čl. 95 odst. 3 || Čl. 86 odst. 3 || Článek 96 || Článek 87 || Článek 97 || Článek 88 || Čl. 98 odst. 1 || || Čl. 98 odst. 2 || || Čl. 99 odst. 1 || || Čl. 99 odst. 2 || || || || Článek 101 || || Čl. 102 odst. 1 || Čl. 94 odst. 1 || Čl. 102 odst. 2 || Čl. 94 odst. 1 || Čl. 102 odst. 3 || Čl. 94 odst. 2 || Článek 103 || Článek 95 || Článek 104 || Článek 96 || Příloha I || Příloha || Příloha III
LEGISLATIVNÍ FINANČNÍ VÝKAZ „Agentury“ 1. RÁMEC NÁVRHU/PODNĚTU 1.1. Název návrhu/podnětu 1.2. Příslušné oblasti
politik podle členění ABM/ABB 1.3. Povaha návrhu/podnětu 1.4. Cíle 1.5. Odůvodnění
návrhu/podnětu 1.6. Doba trvání akce a
finanční dopad 1.7. Předpokládaný
způsob řízení 2. SPRÁVNÍ OPATŘENÍ 2.1. Pravidla pro sledování a
podávání zpráv 2.2. Systém řízení a kontroly
2.3. Opatření k zamezení
podvodů a nesrovnalostí 3. ODHADOVANÝ FINANČNÍ
DOPAD NÁVRHU/PODNĚTU 3.1. Okruhy víceletého
finančního rámce a dotčené výdajové rozpočtové položky 3.2. Odhadovaný dopad na výdaje 3.2.1. Odhadovaný souhrnný dopad na
výdaje 3.2.2. Odhadovaný dopad na
operační prostředky [subjektu] 3.2.3. Odhadovaný dopad na lidské
zdroje [subjektu] 3.2.4. Soulad se stávajícím víceletým
finančním rámcem 3.2.5. Příspěvky
třetích stran 3.3. Odhadovaný dopad na
příjmy LEGISLATIVNÍ
FINANČNÍ VÝKAZ 1. RÁMEC NÁVRHU/PODNĚTU 1.1. Název návrhu/podnětu Směrnice
Evropského parlamentu a Rady o platebních službách na vnitřním
trhu, kterou se mění směrnice 2002/65/ES, 2013/36/EU a o zrušení
směrnice 2007/64/ES 1.2. Příslušné oblasti
politik podle členění ABM/ABB[51] Vnitřní
trh – retailové finanční služby Ochrana
spotřebitele – finanční služby 1.3. Povaha návrhu/podnětu ¨ Návrh/podnět
se týká nové akce 1.4. Cíle 1.4.1. Víceleté strategické cíle
Komise sledované návrhem/podnětem Podpořit
inteligentní růst podporující začlenění Posílit
hospodářskou, sociální a územní soudržnost 1.4.2. Specifické cíle a
příslušné aktivity ABM/ABB Vytvořit
celoevropský trh elektronických plateb, který umožní spotřebitelům,
maloobchodníkům a dalším účastníkům trhu plně využívat
výhod vnitřního trhu EU. Odstranit
nedostatky v oblasti normalizace a interoperability plateb
prováděných kartou, přes internet a pomocí mobilního telefonu. Odstranit
překážky hospodářské soutěže, zejména u plateb kartou
a přes internet. Sladit
poplatky a řídící postupy pro platební služby v EU. Zajistit, aby
se na nové druhy platebních služeb a nástrojů v EU vztahoval
regulační rámec pro malé platby. Zajistit
důsledné uplatňování právního rámce (směrnice o platebních
službách) a sladit praktické uplatňování pravidel udělování
licencí a dohledu pro platební služby v členských státech. Zajistit
náležitou a jednotnou ochranu zájmů spotřebitelů
v rámci platebních transakcí, včetně rozšíření ochrany
na nové způsoby a inovativní platební služby. 1.4.3. Očekávané výsledky a
dopady Upřesněte
účinky, které by návrh/podnět měl mít na příjemce / cílové
skupiny. Navrhované
změny přinesou větší právní jistotu a rovné podmínky, což
povede k poklesu nákladů a cen pro uživatele platebních služeb,
většímu výběru a transparentnosti platebních služeb, usnadní
poskytování inovativních platebních služeb a zajistí bezpečné
a průhledné poskytování platební služeb. Navrhovaná opatření by
měla být realizována z technického hlediska neutrálním způsobem,
který bude možné používat i v budoucnu přesto, že se platební služby
budou dále vyvíjet. V zájmu dosažení těchto cílů bude
aktualizován a doplněn stávající právní rámec pro platební služby. Budou
zavedena pravidla, která posílí transparentnost, inovace a bezpečnost v
oblasti malých plateb, a sjednotí se vnitrostátní předpisy,
přičemž důraz bude kladen na oprávněné potřeby
spotřebitelů. 1.4.4. Ukazatele výsledků a
dopadů Jakmile bude
směrnice provedena alespoň převážnou většinou
členských států, Komise na základě posouzení shody
vnitrostátních prováděcích opatření a studie o dopadu
směrnice na trh vyhodnotí její provádění a dopad.
O výsledcích a navrhovaném následném postupu předloží zprávu
Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému
a sociálnímu výboru a Evropské centrální bance. 1.5. Odůvodnění
návrhu/podnětu 1.5.1. Potřeby, které mají být
uspokojeny v krátkodobém nebo dlouhodobém horizontu Protože je
potřeba zavést inovativní, výkonné a bezpečné
způsoby provádění plateb, směrnice povede k lepšímu
fungování vnitřního trhu platebních služeb a obecněji i celého
trhu zboží a služeb. Jejím cílem je
zejména: ¨ zajistit rovné podmínky pro všechny kategorie poskytovatelů
platebních služeb, a to včetně nových poskytovatelů, což
zvyšuje možnost volby, efektivnost, transparentnost a bezpečnost
malých plateb, ¨ usnadnit poskytování inovativních služeb pro platby kartou, přes
internet a pomocí mobilního telefonu přes hranice zajištěním
jednotného trhu pro všechny malé platby. Kromě
toho bude dosaženo správné rovnováhy mezi vysokou úrovní ochrany
spotřebitele a konkurenceschopností podniků, což omezuje
možnosti obchodníků zpoplatnit používání platebních prostředků
nad skutečné náklady. Směrnice
také usnadní ekonomické transakce v Unii, a přispěje tak
k dosažení širších cílů strategie EU 2020 a k podpoře
dalšího růstu. 1.5.2. Přidaná hodnota ze
zapojení EU: V souladu se
zásadou subsidiarity a proporcionality uvedenou v článku 5 Smlouvy o
Evropské unii nemůže být cílů návrhu uspokojivě dosaženo na
úrovni členských států, a proto jich může být lépe dosaženo na
úrovni Unie. Integrovaný trh EU pro malé elektronické platby pomáhá
naplňovat cíl článku 3 Smlouvy o Evropské unii, jímž je
vytvoření vnitřního trhu. K výhodám integrace trhu patří
větší konkurence mezi poskytovateli platebních služeb a větší výběr,
více inovací a vyšší bezpečnost pro uživatele platebních služeb,
zejména pro spotřebitele. Integrovaný platební trh, postavený na sítích,
které přesahují hranice států, ze své podstaty vyžaduje přístup
na úrovni celé EU, neboť platné zásady, pravidla, postupy
a normy musí být stejné ve všech členských státech, aby byla
všem tržním subjektům zaručena právní jistota a rovné podmínky.
Alternativou k přístupu na úrovni Společenství by byl systém
vícestranných a dvoustranných dohod, jejichž složitost a náklady by byly ve
srovnání s právními předpisy na evropské úrovni odrazující. Možný zásah
na úrovni EU je proto v souladu se zásadou subsidiarity. 1.5.3. Závěry vyvozené z
podobných zkušeností v minulosti Analýza
stávajícího právního rámce a směrnice o platebních službách
upozornila zejména na tyto problémy: – nejednotné
uplatňování stávajících pravidel v členských státech
způsobené dostupností mnoha možností a často velmi obecných
kritérií pro jejich uplatňování. Konkrétně některé výjimky
stanovené ve směrnici o platebních službách se s ohledem
na vývoj na trhu jeví jako příliš obecné nebo zastaralé
a jsou vykládány velmi odlišně. Mezery v oblasti působnosti
vznikají také u plateb, u nichž jedna část transakce probíhá mimo
EHP, a u plateb v jiných měnách než v měnách zemí EU,
což vede k další fragmentaci trhu, regulatorní arbitráži a narušení
hospodářské soutěže; – právní
vakuum pro některé nově vzniklé poskytovatele internetových služeb,
jako jsou třetí poskytovatelé, kteří nabízejí iniciování platební
transakce prostřednictvím elektronického bankovnictví. Tyto služby
představují životaschopný a často levnější způsob
platby, než je platba kartou, jenž je zajímavý i pro spotřebitele,
kteří nemají kartu. Současné obchodní modely však vyvolávají
určité obavy mezi bankami a na některé členské státy jako
poskytovatele se v současné době nevztahuje stávající právní
rámec. Hrozí, že toto právní vakuum zabrání inovacím a nastavení vhodných
podmínek pro přístup na trh; –
chybějící normalizace a interoperabilita různých způsobů
platby (plateb kartou, přes internet nebo pomocí mobilního telefonu),
panující v souvislosti s různými aspekty a v různé
míře zejména na přeshraniční úrovni, kterou ještě
zhoršují nedostatečné mechanismy pro správu a řízení trhu EU pro malé
platby; – rozdílné
a nesourodé formy zpoplatnění (uplatňované obchodníky za použití
konkrétního platebního prostředku) v jednotlivých členských státech
(kdy přibližně polovina členských států příplatky
umožňuje a polovina zakazuje), což je pro spotřebitele při
nakupování v zahraničí nebo přes internet značně
nepřehledné a vytváří to nerovné podmínky; – řada
restriktivních obchodních pravidel a praktik v oblasti platebních
karet, které narušují hospodářskou soutěž (související s
vícestrannými mezibankovními poplatky a pravidly týkajícími se výběru
a flexibility obchodníků, pokud jde o akceptování karet). Přezkum
evropského rámce a zejména směrnice o platebních službách, jakož
i konzultace k zelené knize Komise o platbách kartou, přes
internet a pomocí mobilního telefonu v roce 2012 vedly
k závěru, že je třeba přijmout další opatření
a aktualizovat právní předpisy, včetně úpravy směrnice
o platebních službách, aby rámec pro platby mohl lépe sloužit potřebám
efektivního evropského platebního trhu, plně přispívat k vytvoření
platebního prostředí, které podporuje hospodářskou soutěž,
inovace a bezpečnost. 1.5.4. Soulad a možná synergie s
dalšími vhodnými nástroji Díky právnímu
rámci tvořenému směrnicí o platebních službách, nařízením
(ES) č. 924/2009 o přeshraničních platbách
a druhou směrnicí o elektronických penězích 2009/110/ES již
celková integrace evropského trhu pro malé platby zaznamenala značný
pokrok. Stanovení konečného data pro přechod na systém SEPA v
nařízení (ES) č. 260/2012 určilo lhůty pro přechod k
celoevropským úhradám a celoevropským inkasům, jež od roku 2014 plně
nahradí vnitrostátní systémy pro vnitrostátní i přeshraniční platby v
eurech v EU. Regulační rámec je doplněn o řadu
vyšetřování vedených a rozhodnutí přijatých Komisí podle práva
EU v oblasti hospodářské soutěže v posledních letech
v oblasti malých plateb. Trh malých
plateb je však velmi dynamický a v posledních několika letech
prošel významnými inovacemi. Důležité oblasti platebního trhu, zejména
platby platební kartou a nové způsoby provádění plateb, jako
jsou internetové a mobilní platby, však za hranicemi států
zůstávají nejednotné. To ztěžuje účinný rozvoj inovativních
a snadno použitelných digitálních platebních služeb, které by
spotřebitelům a maloobchodníkům v celé Evropě
nabízely efektivní, vyhovující a bezpečné způsoby platby (možná
s výjimkou kreditních karet) za nákup stále rozmanitější nabídky
zboží a služeb. Nejnovější vývoj na těchto trzích také
poukázal na některé regulatorní nedostatky ve stávajícím právním
rámci pro platby, jakož i selhání trhů pro platby platební kartou,
přes internet a pomocí mobilního telefonu, kterými se tato iniciativa
zabývá. 1.6. Doba trvání akce a
finanční dopad ¨ Časově omezený návrh/podnět ¨ Návrh/podnět s platností od
[DD/MM]RRRR do [DD/MM]RRRR ¨ Finanční dopad od RRRR do RRRR ¨ Časově neomezený návrh/podnět 1.7. Předpokládaný
způsob řízení[52] U rozpočtu na rok 2015 ¨ Nepřímé centralizované řízení, při kterém jsou úkoly plnění rozpočtu
svěřeny: ¨ výkonným agenturám ¨ Sdílené řízení s členskými státy ¨ Nepřímé řízení, při kterém jsou úkoly
souvisejícími s plněním rozpočtu pověřeny: ¨ mezinárodní organizace a jejich agentury (upřesněte); ¨EIB a Evropský investiční fond; ¨ subjekty uvedené v článcích 208 a 209; ¨ veřejnoprávní subjekty; ¨ soukromoprávní subjekty pověřené výkonem veřejné služby
v rozsahu, v jakém poskytují dostatečné finanční záruky; ¨ soukromoprávní subjekty členského státu pověřené
uskutečňováním partnerství soukromého a veřejného sektoru a
poskytující dostatečné finanční záruky; ¨ osoby pověřené prováděním zvláštních činností v
rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky podle hlavy V
Smlouvy o EU a určené v příslušném základním právním aktu. 2. Správní opatření 2.1. Pravidla pro sledování a
podávání zpráv Upřesněte
četnost a podmínky. Článek 81
nařízení, kterým se zřizuje Evropský orgán pro bankovnictví (EBA),
požaduje, aby Komise do 2. ledna 2014 a poté každé tři roky
zveřejnila souhrnnou zprávu o zkušenostech získaných z fungování uvedeného
orgánu. Z toho důvodu Komise zveřejní obecnou zprávu, která bude
předána Evropskému parlamentu a Radě. Systém řízení a kontroly 2.1.1. Zjištěná rizika Pokud jde o
právní, ekonomické, efektivní a účinné využití prostředků na
základě návrhu, očekává se, že návrh nepřinese nová rizika,
která by ještě nebyla kryta stávajícím rámcem EBA pro vnitřní
kontrolu. 2.1.2. Předpokládané metody
kontroly Použijí se
systémy řízení a kontroly stanovené v nařízení
o zřízení Evropského orgánu pro bankovnictví (1093/2010). 2.2. Opatření k zamezení
podvodů a nesrovnalostí Upřesněte
stávající či předpokládaná preventivní a ochranná opatření. Pro účely
boje proti podvodům, korupci a jiné protiprávní činnosti se na
Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) bez jakéhokoli omezení uplatňují
ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 ze
dne 25. května 1999 o vyšetřování prováděném Evropským
úřadem pro boj proti podvodům (OLAF). EBA
přistoupí k interinstitucionální dohodě uzavřené dne 25.
května 1999 mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Komisí
Evropských společenství o interním vyšetřování prováděném
Evropským úřadem pro boj proti podvodům a neprodleně přijme
odpovídající ustanovení platná pro všechny své pracovníky. Rozhodnutí
o financování a z nich plynoucí dohody a prováděcí nástroje
výslovně stanoví, že Účetní dvůr a Evropský úřad pro
boj proti podvodům mohou v případě potřeby
provádět šetření na místě u příjemců finančních
prostředků poskytovaných orgánem EBA a u zaměstnanců
odpovědných za jejich přidělování. Články 64
a 65 nařízení o zřízení orgánu EBA obsahují ustanovení o plnění
a kontrole rozpočtu orgánu EBA a platných finančních pravidlech. 3. Odhadovaný finanční
dopad návrhu/podnětu 3.1. Okruhy víceletého
finančního rámce a dotčené výdajové rozpočtové položky Stávající rozpočtové položky V pořadí
okruhů víceletého finančního rámce a rozpočtových položek. Okruh víceletého finančního rámce || Rozpočtová položka || Druh výdaje || Příspěvek Číslo [položka..............................................……….] || RP/NRP[53] || zemí ESVO[54] || kandidátských zemí[55] || třetích zemí || ve smyslu čl. 21 odst. 2 písm. b) finančního nařízení 1.a || 12.03.02 Evropský orgán pro bankovnictví || RP || ANO || ANO || NE || NE 3.2. Odhadovaný dopad na výdaje Nové úkoly budou
plněny s využitím lidských zdrojů, které jsou k dispozici
v rámci každoročního přidělování rozpočtových
prostředků, s ohledem na rozpočtová omezení, jež se vztahují na
všechny subjekty EU, a v souladu s finančním plánováním pro
agentury. 3.2.1. Odhadovaný souhrnný dopad na
výdaje v milionech EUR (zaokrouhleno na tři desetinná
místa) Okruh víceletého finančního rámce || 1.a || Konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost GŘ MARKT || || || 2015 || 2016 || 2017 || 2018 || 2019 || 2020 || CELKEM 12.03.02 || Závazky || (1) || 0,160 || 0,150 || 0,075 || 0,075 || 0,075 || 0,075 || 0,609 Platby || (2) || 0,160 || 0,150 || 0,075 || 0,075 || 0,075 || 0,075 || 0,609 CELKEM prostředky pro GŘ MARKT || Závazky || =1+1a +3a || 0,160 || 0,150 || 0,075 || 0,075 || 0,075 || 0,075 || 0,609 Platby || =2+2a +3b || 0,160 || 0,150 || 0,075 || 0,075 || 0,075 || 0,075 || 0,609 v milionech EUR (zaokrouhleno na tři desetinná
místa) || || || 2015[56] || 2016 || 2017 || 2018 || 2019 || 2020 || CELKEM CELKEM prostředky z OKRUHU 1 až 5 víceletého finančního rámce || Závazky || 0,160 || 0,150 || 0,075 || 0,075 || 0,075 || 0,075 || 0,609 Platby || 0,160 || 0,150 || 0,075 || 0,075 || 0,075 || 0,075 || 0,609 3.2.2. Odhadovaný dopad na
operační prostředky [subjektu] ¨ Návrh/podnět nevyžaduje využití operačních
prostředků. 3.2.3. Odhadovaný dopad na lidské
zdroje [subjektu] 3.2.3.1. Shrnutí ¨ Návrh/podnět nevyžaduje využití prostředků
správní povahy. 3.2.3.2. Odhadované potřeby v
oblasti lidských zdrojů mateřského GŘ ¨ Návrh/podnět nevyžaduje využití lidských zdrojů. 3.2.4. Soulad se stávajícím víceletým
finančním rámcem ¨ Návrh/podnět je v souladu se stávajícím víceletým
finančním rámcem. 3.2.5. Příspěvky
třetích stran Návrh/podnět počítá se
spolufinancováním podle následujícího odhadu: prostředky v milionech EUR (zaokrouhleno na
tři desetinná místa) || 2015 || 2016 || 2017 || 2018 || 2019 || 2020 || Celkem Členské státy || 0,240 || 0,225 || 0,112 || 0,112 || 0,112 || 0,112 || 0,913 Spolufinancované prostředky CELKEM || 0,240 || 0,225 || 0,112 || 0,112 || 0,112 || 0,112 || 0,913 3.3. Odhadovaný dopad na
příjmy ¨ Návrh/podnět nemá žádný finanční dopad na
příjmy. Příloha 1 Při přezkumu směrnice
o platebních službách byly pro Evropský orgán pro bankovnictví,
zřízený nařízením (EU) č. 1093/2010 Evropského parlamentu
a Rady stanoveny níže uvedené konkrétní povinnosti a úkoly. Článek 14 – zřídit
a provozovat internetový portál: – Rozvíjet a provozovat
internetový portál, který bude sloužit jako elektronické přístupové místo
EU propojující rejstříky jednotlivých členských států uvedené v
článku 13 a vypracovat návrhy regulačních technických norem,
které stanoví technické požadavky na přístup k informacím
obsaženým ve veřejných rejstřících. Článek 26 – povinnosti EBA
v souvislosti s postupy udělování povolení pro platební
instituce působící v jiném státě („passporting“): –
Příprava pokynů týkajících
se otázky, zda provozování činností v jiném členském
státě v rámci režimu „passporting“ představuje výkon práva
usazování, nebo volného pohybu služeb. Tyto pokyny se vydají do dvou let od
data vstupu této směrnice v platnost. –
Vypracování návrhů regulačních
technických norem pro spolupráci a výměnu informací mezi
příslušnými orgány domovského členského státu podle čl. 26
odst. 1 a příslušnými orgány hostitelského členského státu
v souladu s články 26 a 18 s přesným uvedením
způsobu, prostředků a podrobností spolupráce při
oznamování platebních institucí s přeshraniční působností,
a zejména rozsahu a způsobu zpracování informací, které mají být
předloženy, včetně společné terminologie
a standardních vzorů oznámení v zájmu zajištění jednotného
a účinného postupu oznamovacího procesu. Své návrhy regulačních
technických norem EBA předloží Komisi do dvou let ode dne vstupu této
směrnice v platnost]. –
Vypracování návrhu regulačních technických
norem pro spolupráci a výměnu informací mezi příslušnými
orgány domovského členského státu a příslušnými orgány hostitelského
členského státu podle čl. 26 odst. 3 až 4 a článku 22 s
přesným uvedením způsobu, prostředku a podrobností
spolupráce při výkonu dohledu nad platebními institucemi
s přeshraniční působností, a zejména rozsahu
a způsobu zpracování informací, které mají být sdíleny v zájmu
zajištění jednotného a účinného dohledu platebními institucemi
poskytujícími přeshraniční platební služby. Své návrhy
regulačních technických norem EBA předloží Komisi do dvou let ode dne
vstupu této směrnice v platnost. Články 86 a 87 – vytvoření
bezpečnostních pokynů a vydání pokynů k řešení
závažných bezpečnostních incidentů poskytovateli platebních služeb: –
Vytvoření pokynů k vypracování, provádění
a sledování bezpečnostních opatření podle článku 85,
případně včetně procesů osvědčování
v souladu se zásadami podle čl. 85 odst. 3. Pokyny musí
mimo jiné zohlednit normy a /nebo specifikace, které Komise
zveřejňuje podle čl. 16 odst. 2 směrnice o bezpečnosti
sítí a informací. Orgán EBA v úzké spolupráci s ECB tyto pokyny
pravidelně, nejméně však jednou za dva roky přezkoumává. –
Vydání pokynů usnadňujících
poskytovatelům platebních služeb kvalifikovat významné incidenty
a okolnosti, za nichž platební instituce musí bezpečnostní incident
oznámit. Tyto pokyny se vydají do dvou let od data vstupu této směrnice
v platnost. –
Vydání obecných pokynů pro poskytovatele
platebních služeb stanovené v čl. 1 odst. 1 této
směrnice vypracovaných v úzké spolupráci s ECB podle článku
16 nařízení (EU) č. 1093/2010 týkajících se nejmodernějších
způsobů ověření klienta a výjimek z používání silného
ověření klienta. Tyto pokyny se vydají do dvou let ode dne vstupu této
směrnice v platnost a podle potřeby se pravidelně
aktualizují. [1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady
2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním
trhu (Úř. věst. L 319, 5.12.2007, s. 1). [2] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES
ze dne 16. září 2009 o přístupu k činnosti institucí
elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad
touto činností, o změně směrnic 2005/60/ES a 2006/48/ES a o
zrušení směrnice 2000/46/ES (Úř. věst. L 267, 10.10.2009, s. 7).
[3] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.
924/2009 ze dne 16. září 2009 o přeshraničních platbách ve
Společenství a zrušení nařízení (ES) č. 2560/2001 (Úř.
věst. L 266, 9.10.2009, s. 11). [4] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č.
260/2012 ze dne 14. března 2012, kterým se stanoví technické a obchodní
požadavky pro úhrady a inkasa v eurech a kterým se mění nařízení (ES)
č. 924/2009 (Úř. věst. L 94, 30.3.2012, s. 22). [5] Zelená kniha Evropské komise „Směrem
k integrovanému evropskému trhu plateb prováděných kartou, přes
internet a pomocí mobilního telefonu“, KOM(2011) 941 v konečném
znění. [6] Sdělení Evropské komise „Akt o jednotném trhu
II – společně pro nový růst“, COM(2012) 573 final. [7] Sdělení Evropské komise: „Digitální agenda pro
Evropu“, KOM(2010) 245 v konečném znění. [8] Evropskou komisí předložený „Návrh nařízení
Evropského parlamentu a Rady o elektronické identifikaci a
důvěryhodných službách pro elektronické transakce na vnitřním
trhu“, COM(2012) 238 final. [9] Evropskou komisí předložený „Návrh směrnice
Evropského parlamentu a Rady o opatřeních k zajištění
vysoké společné úrovně bezpečnosti sítí a informací
v Unii“, COM(2013) 48 final. [10] Sdělení Evropské komise: „Soudržný rámec pro posílení
důvěry v jednotný digitální trh elektronického obchodu a on-line
služeb“, KOM(2011) 942. [11] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU
ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se
mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského
parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS
a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř.
věst. L 304, 22.11.2011, s. 64). [12] http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2011:0941:FIN:CS:PDF. [13] http://ec.europa.eu/internal_market/payments/docs/cim/gp_feedback_statement_en.pdf. [14] Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. listopadu 2012
k dokumentu „Na cestě k integrovanému evropskému trhu plateb
prováděných kartou, přes internet a pomocí mobilního telefonu“
(2012/2040(INI)). [15] Studii lze nalézt na: http://ec.europa.eu/internal_market/payments/framework/transposition/index_en.htm. [16] Různé varianty politických opatření
a jejich dopady jsou podrobně popsány v posouzení dopadů,
které lze nalézt na adrese [link to be added]. [17] Úř. věst. C , , s. . [18] Úř. věst. C , , s. . [19] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne
13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu,
kterou se mění směrnice 97/7/ES, 2002/65/ES, 2005/60/ES
a 2006/48/ES a zrušuje směrnice 97/5/ES (Úř. věst.
L 319, 5.12.2007, s. 1). [20] Nařízení Evropského parlamentu a
Rady (ES) č. 924/2009 ze dne 16. září 2009 o přeshraničních
platbách ve Společenství a zrušení nařízení (ES) č. 2560/2001
(Úř. věst. L 266, 9.10.2009, s. 11). [21] Směrnice Evropského parlamentu a
Rady 2009/110/ES ze dne 16. září 2009 o přístupu k činnosti
institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním
dohledu nad touto činností, o změně směrnic 2005/60/ES a
2006/48/ES a o zrušení směrnice 2000/46/ES (Úř. věst. L 267, 10.10.2009, s. 7). [22] Nařízení Evropského parlamentu
a Rady (EU) č. 260/2012 ze dne 14. března 2012 ,
kterým se stanoví technické a obchodní požadavky pro úhrady a inkasa
v eurech a kterým se mění nařízení (ES)
č. 924/2009 (Úř. věst. L 94, 30.3.2012, s. 22). [23] Směrnice Evropského parlamentu
a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech
spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS
a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES
a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského
parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř.
věst. L 304, 22.11.2011, s. 64). [24] COM(2012) 941 final. [25] Směrnice Evropského parlamentu a Rady XXXX/XX/EU
ze dne [date] týkajících se opatření zaručujících vysokou
společnou úroveň bezpečnosti sítí a informací v Unii
(Úř. věst. L x, s. x). [26] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)
č. [XX/XX/XX] ze dne [date] o mezibankovních poplatcích
za platební transakce založené na kartě (Úř. věst. L
x, s. x). [27] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU
ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti
úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad
úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně
směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES
a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338). [28] Směrnice Rady 78/660/EHS ze dne 25. července
1978 o ročních účetních závěrkách některých forem
společností (Úř. věst. L 222, 14.8.1978, s. 11). [29] Směrnice Rady 83/349/EHS ze dne 13. června 1983
o konsolidovaných účetních závěrkách (Úř. věst.
L 193, 18.7.1983, s. 1). [30] Směrnice Rady 86/635/EHS ze dne
8. prosince 1986 o ročních účetních závěrkách
a konsolidovaných účetních závěrkách bank a ostatních
finančních institucí (Úř. věst. L 372, 31.12.1986,
s. 1). [31] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze
dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o
zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (Úř. věst. L 133, 22.5.2008, s.
66). [32] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/26/ES ze dne
19. května 1998 o neodvolatelnosti zúčtování v platebních
systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry (Úř.
věst. L 166, 11.6.1998, s. 45). [33] Doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května
2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků (Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36). [34] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze
dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči
spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice
Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a
2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (Úř.
věst. L 149, 11.6.2005, s. 22). [35] Směrnice Evropského parlamentu a Rady
2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech
služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na
vnitřním trhu
(Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s. 1). [36] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES
ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb
pro spotřebitele na trh na dálku a o změně
směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES
(Úř. věst. L 271, 9.10.2002, s. 16). [37] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES
ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob
v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu
těchto údajů (Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31). [38] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES)
č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně
fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány
a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto
údajů (Úř. věst L 8, 12.1.2001, s.1). [39] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)
č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského
orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně
rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise
2009/78/ES (Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s.12). [40] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES)
č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném
pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) (Úř. věst. L
177, 4.7.2008, s.6). [41] Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu
2006 o společném systému daně z přidané hodnoty
(Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1). [42] Společné politické prohlášení členských
států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech
(Úř. věst. C 369, 17.12.2011, s. 14). [43] Nařízení
Evropského parlamentu a rady (EU) č. 575/2013 ze dne
26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na
úvěrové instituce a investiční podniky a o změně
nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1). [44] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES
ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém
rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová
směrnice) (Úř. věst. L 108, 24.4.2002, s. 33). [45] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES
ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního
systému k praní peněz a financování terorismu (Úř.
věst. L 309, 25.11.2005, s. 15). [46] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.
1781/2006 ze dne 15. listopadu 2006 o informacích o plátci doprovázejících
převody peněžních prostředků (Úř. věst. L
345, 8.12.2006, s. 1). [47] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze
dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných
účetních závěrek, o změně směrnic Rady 78/660/EHS a
83/349/EHS a o zrušení směrnice Rady 84/253/EHS (Úř. věst.
L 157, 9.6.2006, s. 87). [48] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES)
č. 1606/2002 ze dne 19. července 2002
o uplatňování mezinárodních účetních standardů (Úř.
věst. L 243, 11.9.2002, s.1). [49] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze
dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o
zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (Úř. věst. L 133, 22.5.2008, s.
66). [50] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze
dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových
institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a
investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení
směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s.
338). [51] ABM: řízení podle činností (activity-based
management) – ABB: sestavování rozpočtu podle činností
(activity-based budgeting). [52] Vysvětlení způsobů řízení spolu s
odkazem na finanční nařízení jsou k dispozici na stránkách BudgWeb: http://www.cc.cec/budg/man/budgmanag/budgmanag_en.html. [53] RP = rozlišené prostředky / NRP = nerozlišené
prostředky. [54] ESVO: Evropské sdružení volného obchodu. [55] Kandidátské země a případně potenciální
kandidátské země západního Balkánu. [56] Rokem N se rozumí rok, kdy se návrh/podnět
začíná provádět.