DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1)           Dne 2. března 2011 přijala Rada nařízení (EU) č. 204/2011 o omezujících opatřeních s ohledem na situaci v Libyi s cílem uvést v účinnost opatření uvedená v rozhodnutí 2011/137/SZBP ze dne 28. února 2011.

2)           Dne 22. ledna 2013 přijala Rada rozhodnutí 2013/45/SZBP, kterým se mění rozhodnutí 2011/137/SZBP tak, aby bylo možné uvolnit některé zmrazené finanční prostředky nebo hospodářské zdroje, je-li to nezbytné v důsledku soudního nebo správního rozhodnutí vydaného v Unii nebo soudního rozhodnutí vykonatelného v členském státě.

3)           Dne 22. dubna 2013 přijala Rada rozhodnutí 2013/182/SZBP, kterým se dále mění rozhodnutí 2011/137/SZBP a které stanoví dodatečné odchylky ze zbrojního embarga.

4)           Některá z těchto opatření spadají do oblasti působnosti Smlouvy o fungování Evropské unie, a k jejich provádění je tedy nezbytné regulační opatření na úrovni Unie, zejména proto, aby bylo možné zajistit jejich jednotné uplatňování hospodářskými subjekty ve všech členských státech.

5)           Vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Evropská komise proto navrhují, aby bylo nařízení (EU) č. 204/2011 odpovídajícím způsobem změněno.

2013/0154 (NLE)

Společný návrh

NAŘÍZENÍ RADY,

kterým se mění nařízení (EU) č. 204/2011 o omezujících opatřeních s ohledem na situaci v Libyi

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 215 této smlouvy,

s ohledem na rozhodnutí Rady 2011/137/SZBP ze dne 28. února 2011 o omezujících opatřeních s ohledem na situaci v Libyi[1],

s ohledem na společný návrh vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Evropské komise,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)       Nařízením Rady (EU) č. 204/2011 ze dne 2. března 2011 o omezujících opatřeních s ohledem na situaci v Libyi[2] se uvádí v účinnost opatření stanovená v rozhodnutí 2011/137/SZBP.

(2)       Rozhodnutím Rady 2013/45/SZBP ze dne 22. ledna 2013[3] se mění rozhodnutí 2011/137/SZBP tak, aby bylo možné uvolnit některé zmrazené finanční prostředky nebo hospodářské zdroje, je-li to nezbytné v důsledku soudního nebo správního rozhodnutí vydaného v Unii nebo soudního rozhodnutí vykonatelného v členském státě.

(3)       Rozhodnutím Rady 2013/182/SZBP ze dne 22. dubna 2013[4] se mění rozhodnutí 2011/137/SZBP v souladu s rezolucí 2095 (2013) Rady bezpečnosti Organizace spojených národů, kterou se změnilo zbrojní embargo uvalené podle bodu 9 písm. a) rezoluce 1970 (2011) a podrobněji vymezené v bodě 13 písm. a) rezoluce 2009 (2011).

(4)       Některá z těchto opatření spadají do oblasti působnosti Smlouvy o fungování Evropské unie, a k jejich provádění je tedy nezbytné regulační opatření na úrovni Unie, zejména proto, aby bylo možné zajistit jejich jednotné uplatňování hospodářskými subjekty ve všech členských státech.

(5)       Nařízení (EU) č. 204/2011 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Nařízení (EU) č. 204/2011 se mění takto:

1)         Článek 3 se nahrazuje tímto:

„Článek 3

1. Zakazuje se:

a) přímo či nepřímo poskytovat technickou pomoc související se zbožím a technologiemi uvedenými na společném vojenském seznamu Evropské unie[5] (společný vojenský seznam) a s poskytováním, výrobou, údržbou nebo používáním zboží uvedeného na tomto seznamu jakékoli osobě, subjektu či orgánu v Libyi nebo pro použití v Libyi;

b) přímo či nepřímo poskytovat technickou pomoc, financování či finanční pomoc nebo zprostředkovatelské služby související s vybavením, které může být použito k vnitřní represi a které je uvedeno v příloze I, jakékoli osobě, subjektu či orgánu v Libyi nebo pro použití v Libyi;

c) přímo či nepřímo poskytovat financování nebo finanční pomoc související se zbožím a technologiemi uvedenými na společném vojenském seznamu nebo v příloze I, což zahrnuje zejména dotace, půjčky a pojištění vývozního úvěru pro jakýkoli prodej, dodávku, převod nebo vývoz těchto věcí nebo pro poskytování související technické pomoci jakékoli osobě, subjektu či orgánu v Libyi nebo pro použití v Libyi;

d) přímo či nepřímo poskytovat technickou pomoc, financování či finanční pomoc, zprostředkovatelské služby či přepravní služby související s poskytováním vyzbrojených žoldnéřů v Libyi nebo pro použití v Libyi;

e) vědomě a úmyslně se účastnit činností, jejichž cílem nebo důsledkem je obcházení zákazů uvedených v písmenech a) až d).

2. Odchylně od odstavce 1 se zákazy v něm uvedené neuplatní na:

a) poskytování technické pomoci, financování nebo finanční pomoci související s nesmrtící vojenskou technikou určenou výlučně k humanitárním účelům nebo k ochraně;

b) poskytování technické pomoci, financování nebo finanční pomoci související s jiným prodejem a dodávkami zbraní a souvisejícího materiálu předem schválenými Výborem pro sankce;

c) poskytování technické pomoci, financování nebo finanční pomoci určené výlučně pro účely pomoci libyjské vládě v oblasti bezpečnosti a odzbrojování;

d) ochranné oděvy, včetně neprůstřelných vest a vojenských přileb, dočasně vyvážené do Libye zaměstnanci OSN, zaměstnanci Unie nebo jejích členských států, zástupci sdělovacích prostředků a humanitárními a rozvojovými pracovníky a doprovodným personálem pouze pro jejich osobní potřebu.

3. Odchylně od odstavce 1 mohou příslušné orgány jednotlivých členských států uvedené v příloze IV povolit poskytnutí technické pomoci, financování a finanční pomoci souvisejících s vybavením, které lze použít k vnitřním represím, za podmínek, které uznají za vhodné, pokud shledají, že takové vybavení je určeno pouze pro humanitární nebo ochranné použití.“

2)         Článek 8 se nahrazuje tímto:

„Článek 8

1. Odchylně od článku 5 mohou v případě osob, subjektů nebo orgánů uvedených v příloze II příslušné orgány v členských státech uvedené v příloze IV povolit uvolnění některých zmrazených finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a) dotčené finanční prostředky nebo hospodářské zdroje jsou předmětem soudcovského, správního nebo rozhodčího zástavního práva, které vzniklo přede dnem, kdy byly osoba, subjekt nebo orgán uvedené v článku 5 zařazeny do přílohy II nebo uvedeny v čl. 5 odst. 4, nebo se na ně vztahuje soudní, správní nebo arbitrážní rozhodnutí vydané před tímto dnem;

b) dotčené finanční prostředky nebo hospodářské zdroje budou použity výlučně k uspokojení pohledávek zajištěných takovým zástavním právem nebo uznaných jako platné takovým rozhodnutím, a to v mezích stanovených platnými právními předpisy, jimiž se řídí práva osob majících takové nároky;

c) zástavní právo nebo rozhodnutí není ve prospěch osoby, subjektu či orgánu uvedených v příloze II nebo III nebo v čl. 5 odst. 4;

d) uznání zástavního práva nebo rozhodnutí není v rozporu s veřejným pořádkem v dotčeném členském státě; a

e) Výbor pro sankce byl členským státem informován o zástavním právu nebo soudním rozhodnutí.

2. Odchylně od článku 5 mohou v případě osob, subjektů nebo orgánů uvedených v příloze III příslušné orgány v členských státech uvedené v příloze IV povolit uvolnění některých zmrazených finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a) finanční prostředky nebo hospodářské zdroje jsou předmětem rozhodčího nálezu, který byl vydán před zařazením fyzické nebo právnické osoby, subjektu nebo orgánu uvedených v článku 5 na seznam v příloze III, nebo předmětem soudního či správního rozhodnutí vydaného v Unii nebo soudního rozhodnutí vykonatelného v dotčeném členském státě před tímto dnem či po něm;

b) finanční prostředky nebo hospodářské zdroje budou použity výlučně k uspokojení pohledávek zajištěných takovým nálezem či rozhodnutím nebo uznaných jako platné takovým nálezem či rozhodnutím, a to v mezích stanovených platnými právními předpisy, jimiž se řídí práva osob majících takové nároky;

c) nález či rozhodnutí není ve prospěch fyzické nebo právnické osoby, subjektu či orgánu uvedených v příloze II nebo III nebo v čl. 5 odst. 4;

d) uznání nálezu či rozhodnutí není v rozporu s veřejným pořádkem v dotyčném členském státě a

e) příslušný členský stát uvědomil ostatní členské státy a Komisi o každém uděleném povolení.“

3)         V čl. 9 odst. 1 se doplňují následující písmena c) a d):

„c) plateb splatných podle soudcovského, správního nebo rozhodčího zástavního práva nebo rozhodnutí, jak je uvedeno v čl. 8 odst. 1;

d) plateb splatných podle soudního či správního rozhodnutí nebo rozhodčího nálezu vydaného v Unii nebo vykonatelného v dotčeném členském státě, jak je uvedeno v čl. 8 odst. 2;“

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne

                                                                       Za Radu

                                                                       předseda

[1]               Úř. věst. L 58, 3.3.2011, s. 53.

[2]               Úř. věst. L 58, 3.3.2011, s. 1.

[3]               Úř. věst. L 20, 23.1.2013, s. 60.

[4]               Úř. věst. L 111, 23.4.2013, s. 50.

[5]               Úř. věst. C 69, 18.3.2010, s. 19.