5.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 356/43

—

trvá na tom, že místní a regionální orgány hrají přední úlohu v tvorbě a provádění této strategie a vyzývá je, aby v rámci všech svých příslušných odvětvových politik, a zejména na základě své pravomoci v oblasti územního plánování a urbanismu vyvinuly veškeré úsilí na plánování a uspořádání zelené infrastruktury. Zdůrazňuje, že klíčem k úspěšnému zavedení zelené infrastruktury je efektivní uplatňování víceúrovňové správy a zapojení všech subjektů, všech zúčastněných stran;

—

žádá Komisi, aby co nejrychleji dokončila konkrétní prováděcí pokyny k začlenění zelené infrastruktury do různých politik Unie a žádá, aby byly sestaveny dodatečné technické pokyny týkající se městské zelené infrastruktury. Zelená infrastruktura by měla být zahrnuta do referenčního rámce pro udržitelná města a do budoucí sítě pro rozvoj měst;

—

upozorňuje na naléhavou nutnost stanovit způsoby začlenění zelené infrastruktury a jejího prioritního charakteru do dohod o partnerství a operačních programů evropského financování, které se právě připravují v souvislosti s Fondem soudržnosti a strukturálními fondy pro období 2014–2020;

—

žádá Komisi, aby zavedla požadavky na prevenci čisté ztráty biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb do práva EU a aby dodržovala a rozšířila ekologickou podmíněnost a kontrolu v oblasti dopadů na biologickou rozmanitost u evropské podpory. Navrhuje dále, aby se ze všech evropských dotací na zavádění šedé infrastruktury odváděl určitý podíl do fondu pro biologickou rozmanitost;

—

vítá prohlášení, že Komise bude ve spolupráci s EIB usilovat o to, aby do roku 2014 vytvořily zvláštní finanční nástroj na podporu subjektů zamýšlejících realizovat projekty zelené infrastruktury, a přeje si, aby místní a regionální orgány byly zapojeny do jeho přípravy;

—

vítá projekt TEN-G a žádá, aby byl uznán za společný zájem Unie podobně jako dopravní či energetické sítě a sítě IKT. Žádá Komisi, aby prošetřila možnosti zavedení evropské legislativy v této oblasti.

Zpravodajka

paní Annabelle JAEGER (FR/SES), členka rady regionu Provence-Alpes-Côte d'Azur

Odkaz

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Zelená infrastruktura – zlepšování přírodního kapitálu Evropy

COM(2013) 249 final

1.

s potěšením vítá sdělení Komise Zelená infrastruktura – zlepšování přírodního kapitálu Evropy, v němž je ohlášeno vypracování strategie EU na toto téma. Domnívá se, že předložené návrhy jsou prvořadé pro dosažení evropských cílů stanovených na rok 2020 v oblasti účinného využívání zdrojů, sociální a regionální soudržnosti, udržitelného a inteligentního růstu, atraktivity, zvyšování biologické rozmanitosti a kvality krajiny, ochrany před přírodními riziky, podpory udržitelného městského modelu, zachování a vytváření lokálních pracovních míst v malých a středních podnicích, zlepšení veřejného zdraví a boje proti nerovnostem. Podporují se tak cíle strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020, je to v souladu se směrnicemi o ptácích a přírodních stanovištích a posiluje to propojenost lokalit soustavy Natura 2000 (1);

2.

očekává, že budoucí realizace zelené infrastruktury v EU přispěje ke splnění cíle 2 strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 zaměřeného na obnovu alespoň 15 % poškozených ekosystémů do roku 2020 a k zastavení ztráty biologické rozmanitosti a poškozování ekosystémů, jakož i k obnově ekosystémů všude v Evropě, a ne pouze v rámci lokalit soustavy Natura 2000;

3.

domnívá se dále, že dosud zavedené strategie a programy na mezinárodní, evropské a vnitrostátní úrovni ještě nepřinesly výsledky odpovídající závažnosti problémů sužujících biologickou rozmanitost. Existuje konsensus ohledně potřeby přehodnotit vzorce výroby a spotřeby naší společnosti s ohledem na riziko ztráty biologické rozmanitosti, pro niž představují rozhodující faktory, jelikož v jejich důsledku dochází k ničení a tříštění přírodních stanovišť a k mnoha formám znečištění. Avšak pokud k tomuto přehodnocení nedojde, přijdou obnovené závazky v rámci Úmluvy o biologické rozmanitosti a strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 vniveč;

4.

naléhá tedy na Komisi, aby se zásadním způsobem zasadila o vytvoření průřezové strategie založené na zelené infrastruktuře, jež je dosud nevídanou příležitostí pro zapojení všech evropských subjektů – států, místních a regionálních správních orgánů, podniků, výzkumných pracovníků, sdružení a občanů – do procesu sladění hospodářství, společnosti a biosféry;

5.

se zájmem vítá navrženou definici, do níž je začleněn jak problém propojení související s druhy a přírodními stanovišti, tak problém kvality sítě na všech úrovních, včetně úrovně měst, jak pozoruhodná biologická rozmanitost chráněných druhů, tak běžnější biologická rozmanitost a přírodní řešení stejně jako řešení vycházející z přírody uskutečněná člověkem; přeje si však, aby v budoucích prováděcích pokynech byla tato definice konkrétně upřesněna, včetně pojetí propustnosti a přívětivosti k životu. V tomto smyslu je nutno zvláště vyzdvihnout využívání a vytváření ekologických a funkčních propojení na všech úrovních;

6.

je potěšen, že byly po právu uznány všechny hospodářské, environmentální a sociální přínosy a přínosy z hlediska ochrany před riziky vzešlé z ekosystémů, které řádně ekologicky fungují, a žádá, aby tento rozměr užitečnosti výroby zboží nebo poskytování služeb užitečných pro člověka vždy podporoval etický rozměr, jímž je ochrana přírody a biologické rozmanitosti;

7.

připomíná, že koncepce zelené infrastruktury na jedné straně přirozeně přesahuje hranice správních a územních celků, na druhé straně její rozvoj, zachování či ohrožení závisí v prvé řadě na postupech územního plánování a politikách ochrany přírodních zdrojů v členských státech, regionech a obcích;

8.

vítá a podporuje tento globální přístup, který zelenou infrastrukturu neoddělitelně spojuje se zmírňováním změny klimatu s přizpůsobováním se jí. Trvá na tom, že místní a regionální orgány hrají přední úlohu v tvorbě a provádění takové strategie;

9.

souhlasí s tím, že zachování, rozvoj a údržba zelené infrastruktury je ve střednědobém a dlouhodobém horizontu výrazně levnější než celkové náklady na šedou infrastrukturu, jejichž součástí jsou vnější náklady, které dnes nese společnost. Řešení inspirovaná přírodou nebo z přírody vycházející, která jsou v součinnosti s biologickou rozmanitostí (ekologické inženýrství), jsou totiž méně energeticky náročná, mají nižší nároky na zachování a údržbu než konvenční řešení, a jsou tedy účinnější a udržitelnější;

10.

připomíná, že je v prvé řadě nutné předcházet poškození ekosystémů a obnovovat funkce poškozených ekosystémů, jelikož opatření k řešení důsledků ekologické nerovnováhy vzniklé lidskou činností jsou vždy nákladnější, trvají delší dobu a, co je nejpodstatnější, jejich výsledky nejsou zaručeny;

11.

domnívá se, že ekonomické posouzení ekosystémových služeb může být sice užitečné při provádění analýz návratnosti, aby se mohlo rozhodnout mezi protichůdnými cíli, metodika jeho provádění však není bez obtíží, v řadě případů je dokonce nevhodná a má evidentní důsledky, co se týče etiky. Dále je třeba zdůraznit, že existuje jiný postup pro posuzování nákladů spojených s poškozením biologické rozmanitosti: výpočet nákladů na zachování ekologického potenciálu potřebného pro obnovu po tomto poškození pomocí výpočtu nákladů na investice nezbytné k zachování nebo zlepšení stavu biologické rozmanitosti nutného pro zaručení nepřetržitého toku ekologických služeb. Výbor si přeje, aby se upřednostnila právě tato metoda;

12.

vyzývá všechny místní a regionální orgány, aby v rámci všech svých příslušných odvětvových politik, a zejména na základě své pravomoci v oblasti územního plánování a urbanismu vyvinuly veškeré úsilí na plánování a uspořádání zelené infrastruktury;

13.

žádá EU a členské státy, aby jim v této souvislosti poskytly podporu ve formě lidských, technických a finančních zdrojů, která bude přiměřená problémům (2);

14.

domnívá se, že absolutní prioritou územního a městského plánování musí být boj proti ztrátě půdních funkcí, intenzifikaci využívání půdy a degradaci půdy. „Nulová čistá ztráta“ přírodních prostředí, lesů a zemědělské půdy musí převážit nad rozšiřováním měst, některé místní a regionální orgány již začaly začleňovat různá pojetí zelené infrastruktury a „nulové čisté ztráty“ do svých urbanistických studií a územně plánovací dokumentace;

15.

připomíná dále podporu, již vyslovil obnově diskusí mezi členskými státy, jejichž výsledkem má být přijetí společného evropského právního rámce pro ochranu půdy a obnovu její funkčnosti, který je nezbytným nástrojem pro zvládnutí tohoto životně důležitého úkolu (3);

16.

připomíná přínos lesnictví k zelené infrastruktuře, který může být aktivní, ve formě obnovy souvislých pásem lesů nebo zavedení ekologických postupů obhospodařování, či pasivní, formou zachování hranic lesů. Zejména v regionech, kde jsou lesy v soukromém vlastnictví mnoha subjektů, je k zavedení zelené infrastruktury potřeba vytvořit sdružení vlastníků, která musí řádně fungovat, a nabídnout místním a regionálním orgánům nástroje k mobilizaci těchto soukromých subjektů – pozemkové, v oblasti odborné přípravy, technické podpory, vzájemné pomoci, či dokonce nástroje finanční podpory;

17.

bere na vědomí rozhodnutí, která EU přijala v rámci společné zemědělské politiky na období 2014–2020, a zajímá ho, jak by se v těchto oblastech mohla do roku 2020 efektivně realizovat zelená infrastruktura. Výbor regionů tedy potvrzuje význam činnosti příslušných orgánů, které musejí učinit zelenou infrastrukturu jedním z vodítek pro využívání zdrojů v oblasti zachování a obnovy biologické rozmanitosti prostřednictvím ekologizace přímých plateb určených do zón ekologického významu a využívání EZFRV, včetně účelného umístění zemědělsko-environmentálních opatření a vyčleňování rozpočtových prostředků určených na tato opatření. Současně musejí uvolnit prostředky na obnovu biologické rozmanitosti v zemědělských oblastech, především podporou ekologického zemědělství a agrolesnictví;

18.

domnívá se, že s ohledem na podporu udržitelného zemědělství a lesnictví v rámci zelené infrastruktury je z hlediska solidarity mezi venkovskými a městskými oblastmi nutný rozvoj používání biomateriálů pro výstavbu, jelikož používání tradičních materiálů pro výstavbu ve městech a pro šedou infrastrukturu vyvíjí silný tlak na venkovské, a dokonce mořské životní prostředí. Je zásadně důležité povzbuzovat využívání dřeva a jiných materiálů vzniklých z vedlejších produktů zemědělské výroby nebo doplňkových k tradičním kulturám (sláma, konopí, len, vlna atd.), které bude přínosné pro místní zúčastněné strany. Výbor se proto domnívá, že je potřeba se zasazovat o místní rozvoj, zejména prostřednictvím podpory strukturalizace odvětví a investic do nástrojů transformace průmyslu a rovněž prostřednictvím strukturalizace trhu pomocí příkladných veřejných zakázek nebo pobídek komunitám, které zmíněné materiály upřednostňují. Dále je potřeba rozvíjet výzkumné programy, které se budou zabývat technickými vlastnostmi těchto materiálů, a dobré podmínky pro jejich produkci se zřetelem na zachování ekosystémů. Konečně uživatele je navíc formou vhodného označování třeba informovat o původu a podmínkách výroby (resp. pěstování) materiálů;

19.

zdůrazňuje, že klíčem k úspěšnému zavedení zelené infrastruktury je spolupráce mezi všemi úrovněmi správy, efektivní uplatňování zásad víceúrovňové správy a zapojení všech subjektů, všech zúčastněných stran, a to až po veřejnost na místní úrovni do její přípravy a jejího zavádění;

20.

zasazuje se o participativní postupy, jejichž výsledkem budou nezbytné, vzájemně se doplňující iniciativy vycházející od základu, které budou provádět subjekty přímo zapojené do územního plánování a využívání půdy, zejména obce (4);

21.

bere na vědomí vysokou poptávku společnosti po přírodním prostředí ve městech, která souvisí jednak s potřebou přírody v rozmanitých formách (místa k odpočinku a zábavě, prostor pro zahradničení a zemědělství, krajinné a okrasné prvky, oblasti divoké přírody atd.) a souvisejícím pocitem blaha, jednak s problémy veřejného zdraví a boje proti ekonomickým a sociálním rozdílům. Naplnění těchto potřeb se zjevně dotýká nejmladších občanů, ale rovněž těch starších a znevýhodněných;

22.

se zájmem zaznamenává a povzbuzuje občanské iniciativy související se zelenou infrastrukturou, zejména v městských a předměstských oblastech (participativní inventury biologické rozmanitosti, účast na vymezování nových městských prostor spojených s biologickou rozmanitostí, rekultivace půdy ležící ladem či opuštěných míst, společné zahrady atp.). Propojení mezi všemi těmito místy prostřednictvím vhodných tras nemotorizované dopravy je zcela zásadní pro zkvalitnění městského života;

23.

poukazuje na to, že se zelenou infrastrukturou souvisí výzkum a inovace, jež pro osoby zabývající se územním plánováním představují zdroj příležitostí pro rozvoj. Jedná se např. o pokrytí zdí a střech rostlinami nebo obnovu ekologické rovnováhy. Připomíná však, že dosažení přínosů spojených se zelenou infrastrukturou, např. co se týče přizpůsobování se změně klimatu, je podmíněno její kvalitní realizací. Podporovat by se měla pouze funkční řešení uzpůsobená klimatu a biologické rozmanitosti;

24.

podporuje návrh Komise omezit rizika související s inovačním procesem prostřednictvím finančních nástrojů (jako např. postupy sdílení rizik) i její vůli podporovat projekty financované z veřejných a soukromých prostředků;

25.

se zájmem sleduje vznik nových povolání souvisejících se zelenou infrastrukturou (ekologické inženýrství pro obnovu, údržba a obnova poškozených ekosystémů) a podtrhuje důležitost zohlednění nepřímých nebo návazných povolání (produkce rostlin, zemědělská odvětví atp.). Místní a regionální orgány, které jsou pověřeny hospodářským rozvojem, se musí k tomuto trendu, díky němuž se vytvářejí pracovní místa, připojit a podpořit ho;

26.

domnívá se, že zelená infrastruktura se opírá o ekosystémy a související lidskou kulturu, přičemž obojí se velmi mění v závislosti na biogeografických podmínkách a historii. Je proto hybnou silou rozvoje lokálních hospodářských odvětví a pracovních míst, jež jsou nepřemístitelná. VR v této souvislosti připomíná, že se právě přezkoumávají právní předpisy Evropské unie týkající se veřejných zakázek a že výbor Evropského parlamentu pro vnitřní trh dne 11. ledna 2013 upřesnil, že kritériem při zadávání zakázek by pro veřejné zadavatele měla být hospodářsky nejvýhodnější nabídka. VR souhlasí s názorem Evropského parlamentu, že kromě ceny nebo nákladů může toto kritérium zahrnovat prvky kvalitativní, environmentální nebo sociální povahy, zejména sociální a environmentální charakteristiky a inovační charakter, kam lze případně zařadit i nákladovou účinnost místního trhu;

27.

žádá Komisi, aby co nejrychleji stanovila praktické, přesné a konkrétní prováděcí pokyny, aby se zelená infrastruktura začlenila do různých politik Unie, a navrhuje, aby byly do přípravy těchto pokynů zapojeny místní a regionální orgány, které se již angažují v propagaci zelené infrastruktury. Pomohly by Komisi určit přesnější lokální specifikace těchto pokynů, co se týče biotopů, poznatků a zkušeností místní úrovně. V této souvislosti konstatuje, že první pokyny jsou již k dispozici díky příručce pro vysoce účinné investice do přírody a zelené infrastruktury v rámci politiky soudržnosti (Guide to multi-benefit cohesion policy investments in nature and green infrastructure) (5);

28.

žádá, aby byly sestaveny dodatečné technické pokyny týkající se městské zelené infrastruktury, které by rovněž pomohly aktivovat projekty v rámci nových opatření strukturálních fondů, podle nichž se má z těchto fondů uvolnit 5 % prostředků na udržitelný rozvoj měst;

29.

přeje si, aby byla zelená infrastruktura zahrnuta do referenčního rámce pro evropská udržitelná města (6) a do budoucí sítě pro rozvoj měst, jejíž vytvoření se plánuje v rámci politiky soudržnosti na období 2014–2020;

30.

žádá, aby byla zelená infrastruktura zmíněna v budoucím přezkumu směrnice 2001/42/ES o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí jakožto dodatečné kritérium pro stanovení pravděpodobného rozsahu dopadů;

31.

trvá na tom, že pokud bude šedá infrastruktura po předchozím prošetření všech alternativních řešení založených na zelené infrastruktuře považována za nezbytnou, je třeba ji koncipovat tak, aby se v co nejvyšší míře předešlo jejím dopadům, dále omezit tyto zbytkové dopady a nakonec zavést kompenzační opatření potvrzená z hlediska ekologické a pozemkové ekvivalence (7). Výbor žádá Komisi, aby zavedla všechny tyto požadavky do práva EU se zohledněním své činnosti v oblasti opatření 7b strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020, týkajícího se nulové čisté ztráty biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb;

32.

vítá návrh sestavit v roce 2017 přehled pokroku dosaženého v zelené infrastruktuře a potvrzuje, že místní a regionální orgány jsou připraveny k němu přispět lokálními poznatky, které shromáždily v oblasti biologické rozmanitosti, ekonomické činnosti, zdraví, sociálních rozdílů atp., aby se příslušné údaje dostaly na evropskou úroveň;

33.

klade si otázku, do jaké míry je zelená infrastruktura efektivní, a zdůrazňuje, že je nutné podpořit vytvoření nástroje rychlého posouzení funkčního zdraví ekosystémů, jejž by mohly zúčastněné strany snadno použít a pochopit, a tak posoudit efektivitu zelené infrastruktury a srovnat ji s šedou infrastrukturou;

34.

domnívá se, že by mělo být možné detailně posoudit vazby šedé infrastruktury na přírodu, a podporuje činnost Komise v oblasti mapování a posuzování ekosystémových služeb a jejich přínosů v Evropě (MAES). Kromě toho zdůrazňuje, že je nutné podpořit tvorbu metod a nástrojů měření a výpočtu, aby bylo možné na základě analýzy životního cyklu transparentně charakterizovat ekonomické činnosti a produkty podle jejich vazby na přírodu a ekosystémové služby;

35.

doporučuje, aby EU v partnerství s ostatními správními úrovněmi uskutečnila ambiciózní informační kampaň, již by si osvojily zejména místní a regionální orgány (8), ale také další subjekty na místní úrovni (sdružení, podniky atd.). Tato kampaň by se mohla opírat o tři typy přínosů zelené infrastruktury – environmentální, ekonomické a sociální a o osvědčené postupy prováděné v členských státech;

36.

tvrdí, že je nutné více zhodnocovat osvědčené postupy. Komise by ve spolupráci s dalšími institucionálními aktéry, sdruženími a místními a regionálními orgány, které již tyto informace shromažďují, měla pokračovat v rozpoznávání, šíření a zhodnocování úspěšných příkladů, a to prostřednictvím diskusní platformy, ale také v rámci pravidelných setkání a školení, která jsou místní a regionální orgány připraveny za podpory Komise organizovat, jelikož hrají klíčovou úlohu v informování o zelené infrastruktuře;

37.

vyzývá Komisi, aby zahrnula prvky zelené infrastruktury do existujících nebo připravovaných evropských programů ekologického označování, ať už se jedná o území (venkovské, předměstské nebo městské přírodní parky atd.) nebo produkty (materiály, výstavba atp.);

38.

třebaže uznává užitečnost křížového financování pro zaměření odvětvových politik na problém biologické rozmanitosti, zdůrazňuje, že z řady důvodů (od různých pojmenování finančních nástrojů po komplexní finanční inženýrství) je obtížné tyto finanční prostředky uvolnit, a žádá proto o přesný návod k jejich používání;

39.

upozorňuje na naléhavou nutnost stanovit způsoby začlenění zelené infrastruktury a jejího prioritního charakteru do dohod o partnerství a operačních programů evropského financování, které se právě připravují v souvislosti s Fondem soudržnosti a strukturálními fondy pro období 2014–2020, aby příslušné orgány plně přijaly svoji odpovědnost za související financování. Vyzývá příslušné místní a regionální orgány, aby využily možnosti financování řešení zelené infrastruktury přizpůsobených konkrétním lokalitám, které jsou navrženy v operačních programech, a investovaly do nezbytného budování kapacit napříč odvětvími, spolufinancování a budování sítí s cílem zajistit jejich úspěšnou realizaci;

40.

souhlasí, že je zapotřebí nástroj na financování projektů týkajících se zelené infrastruktury, a výslovně vítá, že Komise ve sdělení uvádí, že bude ve spolupráci s EIB usilovat o to, aby do roku 2014 vytvořily zvláštní finanční nástroj na podporu subjektů zamýšlejících realizovat projekty zelené infrastruktury. VR si přeje, aby místní a regionální orgány byly zapojeny do jeho přípravy;

41.

navrhuje, aby se ze všech evropských dotací na zavádění šedé infrastruktury odváděl určitý podíl do fondu pro biologickou rozmanitost, jenž by toto financování doplňoval. Tento fond bude podle logiky rekapitalizace aktivován pro zavádění zelené infrastruktury v členských státech, jichž se týká daná šedá infrastruktura;

42.

žádá Komisi, členské státy a místní orgány, aby na všech úrovních financování efektivně zastavovaly dotace a daňová opatření poškozující biologickou rozmanitost;

43.

žádá Komisi, aby dodržovala a rozšířila ekologickou podmíněnost (9) a kontrolu v oblasti dopadů na biologickou rozmanitost (10) u evropské podpory tak, aby byl dopad na zelenou infrastrukturu a biologickou rozmanitost odhadnut pro celý projekt podporovaný z prostředků EU a výše finanční podpory EU byla úměrně uzpůsobena;

44.

žádá Komisi, aby ve svém přezkumu využívání strukturálních fondů v polovině období 2014‒2020 a nástroje pro propojení Evropy zhodnotila a zdůraznila příští činnosti související se zelenou infrastrukturou;

45.

s nadšením vítá projekt TEN-G a žádá, aby byl v předběžné studii zohledněn místní a regionální rozměr zelené infrastruktury na evropské úrovni a současně se tak zaručila soudržnost, účinné výsledky, pokud jde o obnovu funkčnosti ekosystémů, a tedy zachování biologické rozmanitosti a její odolnost vůči změně klimatu, a co nejlepší ztotožnění občanů a zúčastněných stran s projektem;

46.

přál by si, aby iniciativa TEN-G byla uznána za společný zájem Unie podobně jako dopravní či energetické sítě a sítě IKT, a žádá Komisi, aby prošetřila možnosti zavedení evropské legislativy v této oblasti;

47.

vyzývá místní a regionální orgány, aby spolupracovaly na společných ekologických propojeních s cílem zaručit soudržnost zelené infrastruktury, a žádá Komisi, aby tuto přeshraniční spolupráci zahrnula do globálního systému na úrovni EU;

48.

žádá, aby se koncepce zelené infrastruktury rozšířila za evropské hranice díky posílení nástrojů EU pro sousedství zaměřených na investování do zelené infrastruktury ve venkovských a městských oblastech, k čemuž by mohly přispět existující iniciativy, jako je soustava Smaragd, síť Člověk a biosféra a Panevropská ekologická síť;

49.

domnívá se, že návrhy Komise na začlenění zelené infrastruktury do ostatních evropských politik a podpora, již navrhuje vyčlenit pro ostatní správní úrovně, aby mohly v tomto ohledu sestavit vlastní postup, jsou v souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality.