5.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 45/15

—

s ohledem na články 207 a 208 Smlouvy o fungování Evropské unie a článek 3 Smlouvy o Evropské unii,

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Obchod, růst a rozvoj – Uzpůsobení obchodní a investiční politiky potřebám zemí, které to nejvíce potřebují“ (COM(2012)0022),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Obchod, růst a celosvětové záležitosti – Obchodní politika jako klíčový prvek strategie EU 2020“ (COM(2010)0612),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Lepší podpora EU rozvojovým zemím při mobilizaci prostředků na financování rozvoje“ (COM(2012)0366),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Nový přístup k sousedství, jež prochází změnami“ (COM(2011)0303),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Zvýšení dopadu rozvojové politiky EU: Agenda pro změnu“ (COM(2011)0637),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Globální Evropa: nový přístup k financování vnější činnosti EU“ (COM(2011) 0865),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Cesta k ucelené evropské mezinárodní investiční politice“ (COM(2010)0343),

—

s ohledem na sdělení nazvané „Obnovená strategie EU pro sociální odpovědnost podniků na období 2011–2014“ (COM(2011)0681),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Na cestě ke strategii EU pro podporu na rozvoj obchodu – příspěvek Komise“ (COM(2007)0163),

—

s ohledem na sdělení nazvané „Obchod a rozvoj: jak pomoci rozvojovým zemím získat prospěch z obchodu“ (COM(2002)0513),

—

s ohledem na zprávu z roku 2012 o odpovědnosti EU v oblasti financování rozvoje, zejména oddíl o pomoci v oblasti obchodu (SWD(2012)0199),

—

s ohledem na Dohodu o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států (AKT) a Evropskou unií podepsanou v Cotonou dne 23. června 2000 a její revize z let 2005 a 2010,

—

s ohledem na svá usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o lidských právech, sociálních a environmentálních normách v mezinárodních obchodních dohodách (1), o politikách mezinárodního obchodu v kontextu naléhavých otázek spojených se změnou klimatu (2) a o sociální odpovědnosti podniků v dohodách o mezinárodním obchodu (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 23. května 2007 o pomoci EU v oblasti obchodu“ (4),

—

s ohledem na svá usnesení ze dne 25. března 2009 o obchodním partnerství s regiony a státy AKT (5),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 27. září 2011 o nové obchodní politice pro Evropu v rámci strategie Evropa 2020 (6),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 978/2012 ze dne 25. října 2012 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí (7),

—

s ohledem na svuj postoj ze dne 13. září 2012 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění příloha I nařízení Rady (ES) č. 1528/2007, pokud jde o vyloučení řady zemí ze seznamu regionů nebo států, které uzavřely jednání (8),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 6. dubna 2011 o budoucí evropské mezinárodní investiční politice (9),

—

s ohledem na svuj postoj ze dne 11. prosince 2012 k postoji Rady v prvním čtení k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví přechodná úprava pro dvoustranné dohody o investicích mezi členskými státy a třetími zeměmi (10),

—

s ohledem na svuj postoj ze dne 16. února 2012 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření regionální úmluvy o celoevropsko-středomořských preferenčních pravidlech původu (11),

—

s ohledem na nařízení Komise (EU) č. 1063/2010 ze dne 18. listopadu 2010, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2454/93, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (12),

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 16. března 2012 o přístupu EU k obchodu, růstu a rozvoji v příštím desetiletí a ze dne 15. října 2012 o financování rozvoje,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. března 2010 o dopadech celosvětové finanční a hospodářské krize na rozvojové země a rozvojovou spolupráci (13),

—

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 18. září 2012 (14),

—

s ohledem na pracovní program WTO týkající se pomoci v oblasti obchodu na období 2012–2013,

—

s ohledem na společné prohlášení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě, Evropského parlamentu a Komise o rozvojové politice Evropské unie: „Evropský konsensus“ (15),

—

s ohledem na strategii EU pro pomoc v oblasti obchodu: posílení podpory EU v oblasti potřeb souvisejících s obchodem v rozvojových zemích, přijatou dne 15. května 2007.

—

s ohledem na akční program z Almaty pro vnitrozemské rozvojové země přijatý ve dnech 28.–29. srpna 2003,

—

s ohledem na Pařížskou deklaraci o účinnosti pomoci ze dne 2. března 2005 a na Pusanské partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci ze dne 1. prosince 2011;

—

s ohledem na akční program z Istanbulu pro nejméně rozvinuté země na desetiletí 2011–2020 (16),

—

s ohledem na Soulský konsensus o sdíleném rozvoji a růstu přijatý na summitu G20 v Soulu, který se konal ve dnech 11.–12. listopadu 2010,

—

s ohledem na zprávu konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) z roku 2012, obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv z roku 2011, obecné zásady OSN pro posouzení dopadu obchodních a investičních dohod na lidská práva, zásady odpovědného investování v zemědělství konference UNCTAD/Organizace pro výživu a zemědělství (FAO)/Světové banky/Mezinárodního fondu pro zemědělský rozvoj (IFAD), přezkum pokynů OECD pro nadnárodní podniky z roku 2011, mandát z Dohá, který byl schválen na ministerské konferenci UNCTAD XIII v roce 2012 a na závěry konference Rio + 20 z roku 2012,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod a stanovisko Výboru pro rozvoj (A7-0053/2013),

A.

vzhledem k tomu, že obchodní a investiční politika Unie by se měla řídit obecnými zásadami vnější činnosti EU, jak jsou stanoveny v článcích 3 a 21 SEU, a že by měla přispívat „k udržitelnému rozvoji této planety (…), k volnému a spravedlivému obchodování, vymýcení chudoby a ochraně lidských práv“;

B.

vzhledem k tomu, že články 207 a 208 Smlouvy o fungování Evropské unie jsou vzájemně provázány; vzhledem k tomu, že článek 207 stanoví, že obchodní politika EU je prováděna v rámci zásad a cílů vnější činnosti Unie; vzhledem k tomu, že článek 208 požaduje, aby Unie při provádění politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země, přihlížela k cílům rozvojové spolupráce;

C.

vzhledem k tomu, že obchod a investice mezi EU, rozvojovými zeměmi a nejméně rozvinutými zeměmi jsou prostředkem k dosažení těchto cílů, neboť podněcují udržitelný růst všech stran podporující začlenění, umožňují transfer technologií a dovedností a pomáhají vytvářet pracovní místa, a tím umožňují zvyšovat konkurenceschopnost a produktivitu, dosahovat větší sociální soudržnosti a bojovat s nerovností;

D.

vzhledem k tomu, že obchod a investice nemohou mít samy o sobě určující dopad na růst a udržitelný rozvoj, neboť strukturální nedostatky (nedostatečná úroveň lidského kapitálu, správy a infrastruktur, slabý soukromý sektor, silná závislost na vývozu surovin, nedostatečná rozmanitost vývozu, vysoké obchodní náklady atd.), jimiž rozvojové země včetně nejméně rozvinutých zemí trpí, jsou překážkou jejich plného přístupu ke světovému obchodu;

E.

vzhledem k tomu, že obchodní a investiční politika Evropské unie na podporu růstu přijímajících zemí by měla být koordinována s rozvojovými cíli stanovenými odpovědnými orgány, být v souladu se zásadami soudržnosti pro rozvoj a být doprovázena technickou a finanční pomocí, a případně rozvojem partnerství veřejného a soukromého sektoru v rámci partnerství sever-jih, jih-jih a přeshraničního partnerství;

F.

vzhledem k tomu, že v roce 2010 dosáhl obchod „jih-jih“ 23 % celosvětového obchodu; vzhledem k tomu, že podle zprávy WTO o světovém obchodu za rok 2011 představují preferenční dohody jih-jih dvě třetiny všech těchto dohod, zatímco dohody sever-jih představují jen jednu čtvrtinu; vzhledem k tomu, že podle zprávy o investicích ve světě v roce 2012 dostávají rozvíjející se hospodářství téměř polovinu světových přímých zahraničních investic;

G.

vzhledem k tomu, že mnoho zemí stále nemá plný prospěch z obchodu a podíl nejméně rozvinutých zemí na světovém HDP klesá; vzhledem k tomu, že navzdory vysoké míře hospodářského růstu se 49 nejméně rozvinutých zemí podílí stále jen na 1,12 % světového obchodu; vzhledem k tomu, že obchod nepřináší stejný prospěch všem rozvojovým zemím a v některých případech prohlubuje sociální nerovnosti;

H.

vzhledem k tomu, že velké rozvíjející se země, které stále ještě spadají do kategorie rozvojových zemí, jsou zároveň dárci i příjemci pomoci v oblasti obchodu; vzhledem k tomu, že Unie a další rozvinuté země musí více zohledňovat složité postavení těchto nových aktérů, jejich význam a jejich specifičnost, aby přizpůsobily svou nabídku pomoci v oblasti obchodu;

I.

vzhledem k tomu, že obchodní a investiční opatření ve prospěch udržitelného rozvoje mohou mít různý původ a různé podoby; vzhledem k tomu, že na území jedné země může probíhat řada programů a akcí bez skutečné koordinace, což může vést k oslabení jejich účinnosti a vhodnosti a ve výsledku podlomit důvěru občanů v takováto opatření;

J.

vzhledem k tomu, že Unie a její členské státy jsou největšími dárci pomoci v oblasti obchodu s 10,7 miliardy EUR vloženými do pomoci v roce 2010 (tedy téměř třetinou celkové výše oficiální rozvojové pomoci); vzhledem k tomu, že hospodářská a finanční krize přináší otázku snižování finančních prostředků určených k veřejné rozvojové pomoci, zejména pomoci v oblasti obchodu, a otázku účinnosti jejich využití;

K.

vzhledem k tomu, že se EU zavázala, že do roku 2015 zvýší svůj celkový rozpočet na pomoc na 0,7 % HND;

1.

podporuje cíl Komise posílit součinnost mezi obchodními a rozvojovými politikami; doporučuje, aby se zohlednily potřeby a kapacity přijímajících zemí, přičemž by se měly podpořit nástroje, jako je regionální integrace, které mohou zajistit větší výhody z těchto synergií, a aby se upřednostnila opatření zaměřená na:

2.

vyzývá EU, aby dodržovala zásadu soudržnosti politik pro rozvoj při navrhování a provádění své obchodní, zemědělské, environmentální a energetické politiky a aby posoudila dopad těchto politik na rozvojové země a nejméně rozvinuté země;

3.

zdůrazňuje, že pro udržitelný globální obchodní systém a nové celosvětové výrobní řetězce jsou důležité důstojné mzdy a odpovídající normy bezpečnosti práce; v tomto ohledu připomíná Komisi její sdělení nazvané Podpora slušné práce pro všechny;

4.

naléhavě vyzývá EU, další dárce pomoci, orgány v partnerských zemích a místní a mezinárodní soukromé subjekty v rozvojových zemích, aby prozkoumali možné oblasti spolupráce pro udržitelný rozvoj s cílem maximalizovat příspěvek podnikatelských činností k dosažení rozvojových cílů;

5.

zdůrazňuje, že je nutné, aby EU zaměřovala určitou část své pomoci určené pro udržitelný a odpovědný rozvoj v oblasti obchodu cíleně na budování místních a regionálních kapacit pro obchod v rámci rozvojových zemí a mezi nimi s cílem zvýšit bohatství a životní úroveň nejchudších obyvatel; vítá cíle finančního nástroje pro rozvojovou spolupráci, který zdůrazňuje priority zaměstnanosti a růstu v rozvojových zemích;

6.

domnívá se, že osvojení si programů, jejichž cílem je rozvoj obchodu a investic, přijímajícími zeměmi, je jedním z určujících faktorů, pokud jde o jejich úspěšnost; je přesvědčen, že státní, regionální a místní orgány a občanská společnost musí být v souladu se zásadami právního státu systematicky zapojovány do přípravy a sledování vnitrostátních programů;

7.

vybízí rozvojové země, aby učinily z udržitelného hospodářského rozvoje cíl prostupující všemi vnitrostátními politikami a zapracovaly jej do svých příslušných strategií a iniciativ; žádá Komisi, aby mimo jiné tím, že nabídne větší pomoc, pracovala na zvýšení schopnosti vlád začlenit do vlastních vnitrostátních obchodních strategií a programů otázky spojené s udržitelným hospodářským rozvojem podporujícím začlenění;

8.

konstatuje, že lepší odborná příprava zaměřená na problematiku rozvoje by umožnila jasnější určení konkrétních potřeb v této oblasti a možných způsobů, jak tyto potřeby uspokojit, čímž by se nasměrovaly a usnadnily úkoly účastníků obchodních jednání a dalších úředníků zabývajících se obchodem;

9.

za určující považuje investice, jejichž cílem je budování, rozvoj, posílení a zachování základních udržitelných dopravních, energetických a telekomunikačních infrastruktur, zejména přeshraničních infrastruktur a intermodálních uzlů;

10.

zdůrazňuje potřebu zajistit plnou transparentnost plateb prováděných evropskými podniky ve prospěch vlád; vybízí Komisi, aby v rozvojových zemích podporovala strategie udržitelné industrializace zaměřující se na obchodování s výrobky s přidanou hodnotou, a nikoli pouze se surovinami;

11.

domnívá se, že pokud jsou obchod a investice použity jako hybatelé udržitelného růstu a hospodářského rozvoje, měly by sledovat především následující cíle a rozvíjet zároveň výrobu a infrastrukturu, která je k tomu potřebná:

—

podpora samostatně hospodařícím zemědělcům a malým družstvům a podpora rozvoje udržitelných postupů v zemědělství, chovu ryb a zvířat, které umožňují zavádět, upevňovat a diverzifikovat dodavatelské řetězce;

—

zlepšení jejich přístupu k financování a mikrofinancování;

—

podpora rozvojových zemí při přístupu k informacím a naplňování mezinárodních zdravotních a fytosanitárních předpisů s cílem zaručit jim spravedlivou hospodářskou soutěž a výraznější přístup na trhy, včetně lepšího přístupu na trhy průmyslových zemí, a zároveň lépe chránit jejich obyvatele;

—

postupné odstranění omezení vývozu a opatření pro boj proti spekulacím a kolísání cen v zemědělství;

—

podpora zavádění a marketingu zboží a služeb vstřícných vůči společnosti a šetrných k životnímu prostředí, včetně ekoturistiky, s cílem zajistit přidanou hodnotu pro výrobce a dodržování kritérií udržitelnosti;

—

udržitelné a transparentní řízení přírodních zdrojů;

—

programy pro spravedlivý přístup zemědělců k půdě;

—

vytváření přístupu k budování kapacit, zejména v oblasti diverzifikace produktů; zvyšování přidané hodnoty produktů a napomáhání jejich přizpůsobení normám a technickým požadavkům v rámci místních, regionálních a mezinárodních trhů;

—

zavést v kapitolách o udržitelném rozvoji v rámci obchodních dohod systém pozitivních pobídek podporujících dovoz takových zemědělských výrobků do EU, které splňují mezinárodní normy v oblasti životního prostředí, lidských práv a sociální oblasti, a to zejména zajištěním spravedlivých příjmů pro výrobce a životního minima pro zemědělské pracovníky, jak to požaduje zvláštní zpravodaj OSN pro právo na potraviny;

—

podpořit potřebu rozvojových zemí a nejméně rozvinutých zemí vyjmout některé citlivé zemědělské produkty ze vzájemné liberalizace;

—

budování, posilování a diverzifikace výrobních kapacit a udržitelný rozvoj průmyslu, který prostřednictvím spravedlivých dodavatelských řetězců podporujících začlenění přináší zúčastněným místním subjektům výhody;

—

zlepšování podnikatelského a investičního prostředí s cílem usnadnit účast soukromého sektoru, včetně místních malých podniků, a případně rozvoj partnerství veřejného a soukromého sektoru;

—

postupné odstraňování omezení obchodu při zohlednění potřeby rozvojových zemí diverzifikovat svou ekonomiku a chránit vznikající průmyslová odvětví s cílem vybudovat domácí udržitelnou průmyslovou základnu;

—

ochrana práv duševního vlastnictví, včetně zeměpisných označení, při zohlednění úrovně rozvoje zemí a s cílem podpořit transfer technologií (včetně zelených technologií), v souladu s deklarací z Dohá o dohodě TRIPS a veřejném zdraví;

—

podpora důstojných pracovních podmínek, transparentnosti a udržitelnosti; podpora udržitelných a spravedlivých forem práce; upevňování norem bezpečnosti práce a systémů sociální ochrany, se zvláštním důrazem na doporučení MOP ohledně sociální ochrany na úrovni jednotlivých států;

—

posilování právního státu a řádné správy věcí veřejných s cílem zlepšit právní jistotu, transparentnost a legálnost soukromých investic, zejména přímých zahraničních investic;

—

důkladně překontrolovat stávající ustanovení a směrnice pro jednání o finančních službách v obchodních dohodách a při jejich uzavírání, protože by neměly bránit odpovídající finanční regulaci v EU a v zemích, které jsou jejími obchodními partnery;

—

zlepšování podmínek pro zadávání veřejných zakázek;

—

zlepšování účinnosti veřejných služeb;

—

podpora služeb usnadňujících obchod a investice a zejména služeb šetrných k životnímu prostředí, včetně cestovního ruchu, logistiky a investic;

—

podpora vnitrostátních vlád při určování jejich vnitrostátní obchodní politiky a strategie při adekvátní míře transparentnosti a zapojení zúčastněných stran;

—

rozvoj společných nástrojů a zdrojů, které umožní poskytnout dotčeným nejméně rozvinutým zemím praktické informace a postupy;

—

podpora reforem celní a daňové správy a opatření, jejichž cílem je omezit podíl neformálního sektoru v hospodářství a opětovné začlenění neformálního sektoru do regulovaného hospodářství;

—

zlepšení účinnosti, řízení a organizace tranzitních režimů a pohybu zboží, osob a služeb;

—

zavádění institucí usnadňujících obchod a investice a zřizování záručních fondů a fondů rizikového kapitálu, včetně počátečního kapitálu a investorů typu „business angels“;

12.

podporuje návrh Komise diferencovat pomoc v oblasti obchodu a zaměřit úsilí na země, které to nejvíce potřebují, zejména na nejméně rozvinuté země; doporučuje nicméně, aby Komise kromě standardních ukazatelů (hrubý národní produkt, lidský kapitál a náchylnost k ekonomickým krizím) brala v úvahu obecnou úroveň rozvoje země a její potřeby, kapacity a vnitřní nerovnoměrný rozvoj; naléhavě žádá Komisi, aby zohlednila zásady posíleného integrovaného rámce pro nejméně rozvinuté země;

13.

zdůrazňuje, že sociální podnikání a sociální inovace v rozvojových zemích jsou motory růstu pro rozvoj a mohou pomoci snížit nerovnosti a podpořit růst za předpokladu, že se zisky znovu investují do hospodářství;

14.

zastává názor, že přestože převody finančních prostředků a mikrofinancování zůstávají adekvátními nástroji, nemohou samy o sobě vyhovět všem požadavkům na financování; vyzývá všechny dárce, aby hledali a podporovali inovační formy financování a partnerství; podporuje zavádění jednak partnerství jih-jih a jednak spolupráce jednoho dárce se severu, jedné země s rozvíjející se ekonomikou a jedné rozvojové země; doporučuje více rozšířit využívání meziregionálních systémů financování, jaké se například uplatňují v případě svěřeneckého fondu EU a Afriky pro infrastrukturu;

15.

podporuje balíček na podporu rozvoje obchodu u malých hospodářských subjektů v rozvojových zemích, který ohlásila Komise ve svém sdělení; vyzývá Komisi, aby tento balíček dále rozvíjela, a vyzývá všechny dárce, aby poskytli dostatečné finanční prostředky na jeho uskutečnění, a konkrétně na podporu účasti malých podniků v obchodních systémech, které zajišťují přidanou hodnotu pro výrobce, včetně systémů odrážejících kritéria udržitelnosti (např. spravedlivý obchod); požaduje, aby byly pravidelně poskytovány aktuální informace o provádění balíčku;

16.

vítá přijetí sdělení nazvaného „Lepší podpora EU rozvojovým zemím při mobilizaci prostředků na financování rozvoje“; žádá Komisi, aby rychle provedla své návrhy v zájmu mobilizace udržitelného, předvídatelného a účelného dodatečného financování; vítá hlavní zásady stanovené v souboru nástrojů politického rámce OECD pro investice; vítá výsledky dosažené v rámci Celosvětového partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci, jež bylo dohodnuto v Pusanu, a istanbulské zásady účinnosti rozvojové pomoci určené organizacím občanské společnosti;

17.

vyjadřuje své znepokojení nad nárůstem počtu postupů podmíněné pomoci; vyzývá vyspělé země a velké rozvíjející se země, aby tyto postupy nepoužívaly a aby se v rámci svých projektů na rozvoj hospodářství prostřednictvím obchodu a investic spíše snažily využívat regionální a místní zdroje, včetně lidského kapitálu;

18.

uznává činnost vykonávanou mezinárodními organizacemi (WTO, UNCTAD, UNIDO, OECD, G20, Světová banka a mezinárodní rozvojové banky), pokud jde o pomoc v oblasti obchodu; v rámci programů na pomoc obchodu upřednostňuje začlenění opatření, jejichž cílem je pomoci rozvojovým zemím kompenzovat ztráty v důsledku liberalizace trhu; domnívá se, že by měl být vytvořen systém k usnadnění mezinárodní, vnitrostátní a místní spolupráce mezi dárci pod vedením UNCTAD a WTO; připomíná závazek EU prosazovat a usnadňovat zastoupení a zapojení rozvojových zemí ve výše zmíněných mezinárodních institucích;

19.

lituje, že koordinace investičních politik je nedostatečná, a to i na mezinárodní úrovni; vítá dohodu Parlamentu a Rady o přechodné úpravě pro dvoustranné dohody o investicích uzavřené mezi členskými státy a třetími zeměmi; vyzývá Komisi, aby vytvořila evropskou politiku pro mezinárodní investice zajišťující řádnou ochranu investic, zvyšující právní jistotu a zohledňující schopnost států vypracovat společné předpisy a normy a brát přitom ohled na konkrétní sociální, hospodářské a environmentální potřeby, jako jsou mimo jiné potřeby, jež organizace UNCTAD stanovila ve svém rámci politiky investic pro udržitelný rozvoj; připomíná, že rozvojové země jsou nepřiměřeně zatěžovány vysokými náklady při řešení sporů mezi investorem a státem;

20.

považuje za nezbytné provést reformu mezinárodních investičních dohod s cílem posílit jejich rozvojový rozměr, a to vyvážením práv a povinností států a investorů, zajištěním dostatečného politického prostoru pro politiky udržitelného rozvoje, konkretizací ustanovení na podporu investic a mnohem větším sladěním s cíli udržitelného rozvoje;

21.

naléhavě vyzývá Komisi, aby předložila rozlišené údaje o objemu vynaložených přímých zahraničních investic EU plynoucích do rozvojových zemí a nejméně rozvinutých zemí a zaměřila se přitom na následující kategorie investic: fúze a akvizice, pohyby aktiv v rámci společnosti, spekulativní investice a zelené investice;

22.

je přesvědčen, že by se spolupráce měla také zaměřit na budování kapacit a institucí, aby byly rozvojové země schopny vytvořit rámec nezbytných podmínek pro investice, jako je vytvoření kapacit pro výběr daní, boj proti daňovým únikům a zavedení nejvyšších účetních norem;

23.

vítá rozhodnutí WTO usnadnit přistoupení nejméně rozvinutých zemí; žádá vyspělé země a velké rozvíjející se země, které jsou členy WTO, aby použily výjimku v oblasti služeb pro nejméně rozvinuté země a přiznaly službám a poskytovatelům služeb z nejméně rozvinutých zemí preferenční přístup a věnovaly přitom zvláštní pozornost způsobu 4, který je pro nejméně rozvinuté země prioritou;

24.

přeje si, aby Unie a její členské státy využívaly svého vlivu, zejména na velké rozvíjející se země, a aby přispěly k rychlému uzavření dohody o usnadnění obchodu, která byla dojednána v rámci kola jednání z Dohá;

25.

vítá závazek zemí BRICS podporovat hospodářský růst a rozvoj rozvojových zemí; žádá je, aby ve svých krocích respektovaly a propagovaly demokratické zásady a zásady řádné správy; žádá Komisi, aby nadále zahrnovala doložku o demokracii a lidských právech do všech obchodních dohod uzavíraných s rozvojovými zeměmi;

26.

vybízí Komisi, aby navrhla konkrétní řešení směřující k posílení podpory rychlejší a hlubší regionální integrace rozvojových zemí s cílem rozvíjet regionální trhy a vytvářet regionální hodnotové řetězce; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby ve svých dvoustranných a regionálních obchodních dohodách podporovala regionální integraci; žádá ji, aby se zabývala zjednodušením a harmonizací pravidel původu a prostředky na usnadnění jejich používání ze strany malých vývozců; žádá Komisi, aby posílila své partnerství s existujícími regionálními institucemi, zejména s Africkou rozvojovou bankou; připomíná klíčovou úlohu místního soukromého sektoru, pokud jde o obchodní integraci a o hospodářský rozvoj;

27.

vítá reformu pravidel původu a vstup reformovaného revidovaného systému všeobecných preferencí (GSP) v platnost; přeje si, aby Komise předložila zprávu o důsledcích změny režimu pro přijímající země, zejména o odstranění preferencí pro dotyčné země v souladu s ustanoveními článku 40 těchto nových pravidel;

28.

bere na vědomí prozatímní provádění první dohody o hospodářském partnerství uzavřené se skupinou afrických zemí; vyzývá Komisi, aby se zamyslela nad nedostatečným dosavadním pokrokem, pokud jde o uzavírání dalších dohod o hospodářském partnerství, které plně zohlední zájmy rozvojových zemí v oblasti rozvoje; vyzývá Komisi, aby tuto dynamiku využila pro obnovení nedokončených jednání o dohodách o obchodním partnerství mezi EU a zainteresovanými rozvojovými zeměmi za účelem postupné integrace jejich trhů do mnohostranného obchodního rámce; zdůrazňuje význam stanovení stabilního a spravedlivého právního a obchodního rámce s cílem podpořit investice EU v zemích AKT ve formě, která je vzájemně přínosná; vyzývá Komisi, aby zohlednila doporučení Parlamentu týkající se narušení preferencí, flexibility a rozsahu odstranění cel a aby věnovala zvláštní pozornost uplatňování dohod o hospodářském partnerství;

29.

je přesvědčen, že nástroje vyvinuté Unií v oblasti rozvojové pomoci prostřednictvím obchodu a investic, zejména revidovaný systém všeobecných preferencí a dohod o hospodářském partnerství, jsou účinnými nástroji, nevedou-li jejich ustanovení a prováděcí kritéria k diskriminaci nebo omezování, jež se může pro své potenciální příjemce ukázat jako znevýhodňující; přesto vyzývá Komisi, aby do skutečné globální strategie začlenila stávající nástroje, jejichž součástí jsou i opatření technické pomoci v oblasti obchodu, posílení kapacit a úpravy týkající se obchodu a normalizace; domnívá se, že Komise a Evropská služba pro vnější činnost by měly rozvíjet spolupráci, aby mohly dále zlepšovat obchodní diplomatické styky Unie po celém světě;

30.

vyzývá Komisi, aby do bilaterálních obchodních dohod obsahujících závazné environmentální a pracovní normy a doložky o sociální odpovědnosti podniků zahrnula kapitoly o obchodu a udržitelném rozvoji; domnívá se, že Komise by dále měla nabídnout rozvojovým a nejméně rozvinutým zemím spolupráci s cílem pomoci jim při naplňování těchto norem; je přesvědčen, že výrazné zapojení občanské společnosti do kontroly provádění těchto kapitol zvyšuje povědomí o environmentálních a sociálních normách i jejich přijímání ze strany společnosti;

31.

doporučuje, aby Komise navíc k sociálním a environmentálním ustanovením vyjednala ve všech budoucích obchodních dohodách začlenění závazných a vymahatelných ustanovení o lidských právech s cílem zvýšit účinnost a důvěryhodnost politiky podmíněnosti EU;

32.

naléhavě vyzývá EU, aby své obchodní dohody sestavovala tak, aby podporovaly odpovědné chování investorů a aby byl zajištěn soulad s osvědčenými mezinárodními postupy sociální odpovědnosti podniků a s jejich řádnou správou; zejména zdůrazňuje, že by se v odvětvích, v nichž jsou aktivní chudí lidé, mělo usilovat o růst, který by podporoval začlenění a byl účinný z hlediska snižování chudoby, který by byl přínosný pro ženy a posiloval jejich postavení a který by byl spojen s tvorbou pracovních míst stejně jako s rozvojem financování mikropodniků a malých podniků;

33.

vyzývá společnosti se sídlem v EU, které mají výrobní zařízení v rozvojových zemích, aby příkladně plnily povinnosti, pokud jde o dodržování lidských práv a svobod, sociálních a environmentálních norem, základních pracovních norem a mezinárodních dohod;

34.

vyzývá evropské podniky, jejichž dceřiné společnosti nebo dodavatelské řetězce působí v rozvojových zemích, aby plnily svoje povinnosti vyplývající z vnitrostátních a mezinárodních právních předpisů v oblasti lidských práv, pracovních norem a předpisů na ochranu životního prostředí;

35.

vítá skutečnost, že široká škála podniků a nadnárodních společností přijala kodexy chování, které jejich celosvětovým dodavatelským řetězcům podrobně určují normy pro jejich sociální a environmentální chování; připomíná však, že tyto kodexy jsou obtížně srovnatelné vzhledem k jejich rozmanitým účetním a auditním normám a normám pro podávání zpráv; zdůrazňuje, že lepší uplatňování obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv přispěje k plnění cílů EU týkajících se konkrétních otázek lidských práv a základních pracovních norem;

36.

zdůrazňuje, že pomoc EU vládám třetích zemí při provádění sociálních a environmentálních předpisů je nezbytná pro zlepšení sociální odpovědnosti evropských podniků působících po celém světě;

37.

konstatuje, že bez ohledu na zavedení kimberleyského systému pro certifikaci diamantů pocházejících z konfliktních oblastí obchod s nerostnými zdroji i nadále zásobuje rebely a v oblastech těžby se lidská práva i nadále porušují; zdůrazňuje proto, že je naléhavě nutné vytvořit systém náležité kontroly těžby a obchodu s drahokamy a jinými tzv. konfliktními nerosty; zastává názor, že takové opatření by mohlo přispět k řešení hlavního problému „kletby zdrojů“ a ke zvýšení zisků rozvojových zemí z obchodování s jejich komoditami;

38.

uznává, že Komise je partnerem v iniciativě pro transparentnost těžebního průmyslu (EITI); vyzývá Komisi a strany činné v těžebním průmyslu, aby aktivně podporovaly připojení více producentských zemí k této iniciativě;

39.

naléhavě vyzývá Komisi, aby při uzavírání obchodních a investičních dohod uplatňovala zásady vypracované zpravodajem OSN pro právo na potraviny, jimiž vyzývá k využívání posouzení dopadů na lidská práva („Obecné zásady v oblasti posouzení dopadu obchodních a investičních dohod na lidská práva“), s cílem zajistit, aby tyto dohody byly v souladu s povinnostmi vyplývajícími z mezinárodních nástrojů v oblasti lidských práv;

40.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT-EU.