OBSAH

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU – Střelné zbraně a vnitřní bezpečnost EU: ochrana občanů a zamezení nedovoleného obchodu

1........... Úvod.............................................................................................................................. 3

2........... Potřeba akce na úrovni EU............................................................................................. 6

3........... Priorita 1: Zachování legálního trhu.................................................................................. 9

3.1........ Úkol 1: Vyjasnění, které střelné zbraně jsou zakázané a které vyžadují licenci................. 10

3.2........ Úkol 2: Zavedení normy EU pro označování zbraní a střeliva......................................... 10

3.3........ Úkol 3: Zjednodušení pravidel pro udělování licencí pro střelné zbraně........................... 11

4........... Priorita 2: Nejprve legální, potom ilegální: omezení přísunu střelných zbraní do rukou zločinců   12

4.1........ Úkol 1: Aktualizace kontrol prodeje a nezákonné výroby střelných zbraní...................... 12

4.2........ Úkol 2: Předcházení krádežím a ztrátám........................................................................ 13

4.3........ Úkol 3: Posilování vnější činnosti a procesu rozšíření v zájmu snížení rizika zneužití ze třetích zemí         13

4.4........ Úkol 4: Podpora ničení jako upřednostňovaného způsobu odstraňování nadbytečných střelných zbraní 14

5........... Priorita 3: Zvýšení tlaku na kriminální trhy...................................................................... 14

5.1........ Úkol 1: Pokyny pro pracovníky donucovacích orgánů................................................... 14

5.2........ Úkol 2: Přeshraniční spolupráce za účelem zastavení nelegálního držení střelných zbraní a jejich oběhu  15

5.3........ Úkol 3: Budování spolupráce pro sledování střelných zbraní používaných zločinci........... 15

5.4........ Úkol 4: Posílení prostředků odrazujících od zneužívání střelných zbraní........................... 16

6........... Priorita 4: Budování lepšího obrazu zpravodajských služeb............................................ 16

6.1........ Úkol 1: Shromažďování přesnějších a komplexnějších údajů o trestných činech spáchaných s využitím střelných zbraní v EU a v celosvětovém měřítku........................................................................... 16

6.2........ Úkol 2: Vzdělávání a výcvik pracovníků donucovacích orgánů v oblastech, kde je to nejvíce potřeba   17

7........... Závěr........................................................................................................................... 18

PŘÍLOHA 1: Priority a úkoly...................................................................................................... 19

PŘÍLOHA 2: Statistické údaje.................................................................................................... 20

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU

Střelné zbraně a vnitřní bezpečnost EU: ochrana občanů a zamezení nedovoleného obchodu

1.           Úvod

Střelné zbraně nacházejí zákonné a odpovědné civilní použití a jejich výroba, prodej a nákup jsou součástí vnitřního trhu EU[1]. Avšak v nesprávných rukou mohou mít střelné zbraně ničivé následky pro občany a společenství. V EU stále existuje příliš mnoho obětí násilí spojeného se střelnými zbraněmi[2]. V prvním desetiletí 21. století bylo ve 28 členských státech EU střelnou zbraní zavražděno či zabito přes deset tisíc obětí[3] a každoročně více než 4 000 osob spáchá sebevraždu za použití střelných zbraní[4]. Průměrně připadá ročně na 100 000 obyvatel EU 0,24 zabití a 0,9 sebevražd spáchaných střelnými zbraněmi[5]. Přítomnost silných a často nezákonně držených střelných zbraní, zejména ve znevýhodněných městských oblastech, může vést k vytvoření pocitu nejistoty mezi občany.

V úděsných případech střelby, k nimž došlo v posledních letech ve školách v Tuusule (2007) a Kauhajoki (2008), v Cumbrii (2010) a v Alphen aan den Rijn (2011), byli ozbrojeni duševně labilní dospělí, kteří přesto měli oprávnění k držení střelných zbraní. Ve Winnendenu (2009) použil dospívající pistoli, která byla uložena bez zajištění v ložnici jeho rodičů. Při útocích v Liège v roce 2011 využil ozbrojenec obrovského osobního arzenálu zbraní včetně vojenských zbraní a sběratelských kusů, které dříve zakoupil a upravil. Jen tyto konkrétní případy si vyžádaly životy 61 osob, včetně 19 dětí[6].

Ilegálně držené střelné zbraně se zároveň často používají k nátlaku a zastrašování obětí organizované trestné činnosti. Nezákonný dovoz a prodej těchto zbraní, jakož i jejich výroba, představují výnosný byznys pro organizované zločinecké skupiny, jejichž počet se v EU odhaduje na 3 600.[7] Teroristé a extremisté použili střelné zbraně s cílem vyvolat strach a zabíjet: při útocích v Toulouse a v Montaubanu v roce 2012 zemřelo sedm osob a dva lidé přišli o život při incidentu na letišti ve Frankfurtu v roce 2011[8].

V EU se vyskytuje podle odhadů 80 milionů legálně držených civilních střelných zbraní. Přestože neexistují přesné statistiky, mnoho střelných zbraní v nelegálním oběhu často pochází z krádeží nebo je vyřazeno z jejich legálního životního cyklu, dále z nezákonného dovozu ze třetích zemí a z úpravy jiných předmětů na střelné zbraně. Podle Schengenského informačního systému[9] je téměř půl milionu střelných zbraní, jež byly ztraceny či odcizeny v EU, nadále „nezvěstných“, přičemž převážná většina z nich jsou civilní střelné zbraně. V jednom členském státě (Francie) orgány uvádějí 40% nárůst případů zabavení odcizených civilních a vojenských zbraní v období 2010 až 2011[10]. Od poloviny devadesátých let se do EU dostalo velké množství účinných vojenských zbraní ze západního Balkánu a ze zemí bývalého sovětského bloku[11], jež byly často obchodovány v malých množstvích a jež byly ukryty ve vozidlech, např. v dálkových autokarech, s cílem vyhnout se jejich zjištění[12]. Nedávné zvraty v severní Africe a na Blízkém východě přinášejí riziko, že přebytečné a odcizené vojenské zbraně proniknou na evropské kriminální trhy po podobných trasách. Se střelnými zbraněmi, jejich součástmi a díly se rovněž ve stále větší míře obchoduje po internetu a jejich zásilky jsou doručovány prostřednictvím zásilkového prodeje poštovní nebo expresní doručovací služby. Donucovací orgány v EU se obávají, že střelné zbraně, které byly vyřazeny z činnosti, jsou nezákonně opět zprovozňovány a prodávány ke kriminálním účelům, že předměty, jako jsou poplašné zbraně, zbraně na stlačený vzduch a zbraně střílející slepé náboje, jsou upravovány na ilegální střelné zbraně se smrtícím účinkem, a že zločinci mohou velmi brzy využívat technologií 3D tisku pro montáž podomácku vyrobených zbraní nebo výrobu komponentů pro použití k opětovnému zprovoznění střelných zbraní. Níže je uveden přehled některých překupnických tras vypracovaný odborníky na střelné zbraně v členských státech.

Obchodní cesty podle Pracovní skupiny evropských odborníků na střelné zbraně[13]

Zneužívání střelných zbraní[14], ať už legálně vlastněných civilních zbraní, nebo civilních či vojenských zbraní, které byly nezákonně vyrobeny nebo získány, představuje vážnou hrozbu pro bezpečnost EU jak z vnitřního, tak i z vnějšího hlediska[15]. Toto sdělení navrhuje integrovanou politiku pro řešení této hrozby prostřednictvím právních předpisů, operativní akce, odborné přípravy a financování z prostředků EU. V návaznosti na opatření, která již byla přijata na mezinárodní úrovni, na úrovni EU i na vnitrostátní úrovni, se zaměřuje na čtyři priority (viz příloha 1, v níž je uveden přehled všech navrhovaných akcí).

1)      Zachování legálního trhu s civilními střelnými zbraněmi prostřednictvím nových norem EU, pokud jde o to, jaké střelné zbraně mohou být prodávány pro civilní použití, jak by střelné zbraně měly být označeny a jak by měly být vydávány zbrojní průkazy osobám, které chtějí mít střelné zbraně v držení a používat je.

2)      Omezení odklonu střelných zbraní do rukou zločinců vytvořením účinných norem týkajících se bezpečného skladování civilních střelných zbraní a způsobů znehodnocování civilních a vojenských střelných zbraní a vyššího úsilí o omezení nedovoleného obchodování se střelnými zbraněmi (ať už civilními, či vojenskými) ze zemí mimo EU.

3)      Zvýšení tlaku na kriminální trhy prostřednictvím lepší přeshraniční spolupráce mezi policií, celními úřady a pohraniční stráží a vyhodnocením potřeby společných pravidel EU týkajících se toho, které činy spojené se střelnými zbraněmi by měly být považovány za trestný čin a jakou úroveň trestních sankcí by měly uložit členské státy.

4)      Budování lepšího obrazu zpravodajských služeb prostřednictvím shromažďování a sdílení více informací o trestných činech souvisejících se střelnými zbraněmi a cílené odborné přípravy pracovníků donucovacích orgánů.

Tyto priority vycházejí z diskusí s donucovacími orgány, z názorů obětí ozbrojeného násilí, nevládních organizací a oprávněných výrobců, maloobchodníků a uživatelů a rovněž z reakce na veřejnou konzultaci, kterou provedla Komise od března do června 2013[16].

Toto sdělení reaguje na výzvu Evropského parlamentu požadující další opatření, která by zjistila a řešila slabé stránky v životním cyklu střelných zbraní, zachovala legální výrobu, prodej a držení střelných zbraní, rozbila zločinecké dodavatelské řetězce a odrazovala od nedovoleného používání střelných zbraní[17]. Doplňuje opatření EU v dalších klíčových bezpečnostních oblastech, včetně boje proti organizované trestné činnosti a terorismu, a strategii EU pro boj proti nedovolenému hromadění ručních palných a lehkých zbraní a střeliva do nich a proti nedovolenému obchodování s nimi z roku 2005[18].

Komise provede další, důkladnou analýzu, aby lépe pochopila problémy uvedené v tomto sdělení a jejich příčiny. Bude konzultovat zúčastněné strany, včetně Evropského parlamentu, členských států, legálních výrobců a sdružení uživatelů civilních střelných zbraní s cílem na základě posouzení dopadů předložit nové, přiměřené a v případě potřeby legislativní návrhy v roce 2015[19].

2.           Potřeba akce na úrovni EU

V uplynulém desetiletí učinila EU řadu kroků k řešení hrozeb, jež představují střelné zbraně pro vnitřní bezpečnost EU.

Letos EU uzavřela (v rozsahu své působnosti) protokol OSN o střelných zbraních[20], který posílí kontroly transferů ručních střelných zbraní, pistolí a jiných ručních zbraní, jež směřují do EU, ven z EU nebo se uskutečňují v rámci EU. Na celosvětové úrovni existuje naděje, že nedávno přijatá Smlouva o obchodu se zbraněmi[21] se stane milníkem v oblasti kontroly obchodu se zbraněmi. Smlouva zavazuje smluvní strany k posuzování veškerého vývozu za účelem vymýcení nezákonného obchodu se zbraněmi a s cílem přispět k míru a bezpečnosti a předcházet závažnému porušování mezinárodního humanitárního práva nebo mezinárodních právních předpisů v oblasti lidských práv.

Tyto mezinárodní dohody, jakkoliv jsou zásadní, představují jen první krok k plně účinné reakci. EU se proto snažila o vyvážený přístup k regulaci legálního oběhu civilních (tj. nevojenských) střelných zbraní v rámci vnitřního trhu, k zamezení nelegálního oběhu a užívání civilních střelných zbraní a k normám pro transfer konvenčních vojenských zbraní a zprostředkování obchodu s nimi.

Pokud jde o právní předpisy, směrnice o střelných zbraních (směrnice Rady 91/477/EHS ve znění směrnice 2008/51/ES) stanovila pravidla pro nabývání a držení nevojenských zbraní a vytvořila „evropský zbrojní pas“ pro licencované lovce, sportovní střelce, sběratele a podnikatele v oboru zbraní k cestám v rámci EU. Prostřednictvím nařízení č. 258/2012 (dále jen „nařízení o střelných zbraních“) EU vyžaduje povolení k vývozu nevojenských střelných zbraní do zemí mimo EU podle protokolu OSN o střelných zbraních. EU od roku 1998 v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky zachovávala Kodex chování Evropské unie pro vývoz zbraní, jejž v roce 2008 nahradil společný postoj, obsahující společný seznam vojenských zbraní a minimálních norem, kterými se řídí vnitrostátní politika udělování licencí[22]. Směrnice 2009/43/ES usiluje o zjednodušení postupů udělování licencí pro transfer těchto zbraní v rámci EU[23]. Rovněž jsou platné minimální normy pro zprostředkování obchodu s konvenčními zbraněmi mezi třetími zeměmi, který se uskutečňuje na území členského státu[24].

Jakožto celní unie vypracovala EU v posledních letech společný rámec sestávající z kritérií rizik a systémy informačních technologií pro řízení rizik v oblasti pohybu zboží překračujícího vnější hranice EU jako součást obchodního dodavatelského řetězce. Komise nedávno poukázala na problémy v oblasti řízení rizik, jimž čelí celní orgány EU, a předložila několik návrhů na zdokonalení celních kapacit včetně lepšího využívání informací, zdrojů dat a jiných nástrojů a postupů pro určení rizik a analýzu pohybu obchodních zásilek v dodavatelských řetězcích[25].

Na provozní úrovni zřídila EU Pracovní skupinu evropských odborníků na střelné zbraně s cílem podpořit výměnu informací a spolupráci[26] a v roce 2010 přijala akční plán, který by měl usnadnit vysledování a spolupráci v boji proti obchodování se zbraněmi[27]. Členské státy a Komise na základě posouzení hrozeb závažné a organizované trestné činnosti v EU v roce 2013 vypracovaného Europolem učinily ze zamezení nedovolené výroby a nedovoleného obchodování se střelnými zbraněmi jednu z devíti priorit EU v oblasti vymáhání práva na období 2014–2017[28].

Pokud jde o vnější činnost, EU v roce 2005 přijala strategii pro boj proti nedovolenému hromadění ručních palných a lehkých zbraní a střeliva do nich a proti nedovolenému obchodování s nimi. Tato strategie stanoví tři základní zásady pro činnost EU v oblasti ručních palných a lehkých zbraní – prevenci, spolupráci s partnery a podporu multilateralismu. To doplňuje a podporuje provádění akčního programu OSN, jenž se týká nezákonného obchodu s ručními palnými a lehkými zbraněmi a mezinárodního nástroje pro sledování[29], tím, že kombinuje všechny nástroje a politiky, jež má EU k dispozici pro řešení všech stránek problematiky střelných zbraní. V období let 2011–2013 bylo poskytnuto celkem přibližně 21 milionů EUR z různých položek rozpočtu EU na podporu odzbrojení, demobilizace a opětovného začlenění a boje proti nedovolenému obchodování se střelnými zbraněmi a ručními palnými a lehkými zbraněmi na celém světě. EU například podporuje činnosti v oblasti fyzické bezpečnosti a řízení zásob střeliva v Libyi a v širším regionu[30], Regionální středisko pro jihovýchodní a východní Evropu pro kontrolu ručních palných zbraní, regionální střediska pro kontrolu střelných zbraní ve Střední Americe (CASAC) a v Africe (RESCA), sekretariát OBSE, Úřad OSN pro otázky odzbrojení, několik organizací občanské společnosti[31] a systém Interpolu pro sledování střelných zbraní (viz níže). Komise s Evropskou službou pro vnější činnost vypracovala návrh[32] nástroje stability na období 2014–2020, v jehož rámci by mohly směřovat další finanční prostředky na boj proti nedovolenému obchodování se střelnými zbraněmi do partnerských zemí a který by doplňovala pomoc poskytovaná donucovacími orgány členských států. Zároveň se žádá, aby kandidátské země usilující o přistoupení k EU sladily vnitrostátní právní předpisy se stávajícími nástroji[33] v oblasti vývozu, nabývání a držení zbraní, zprostředkování obchodu se zbraněmi a obchodování se zbraněmi.

Nicméně jak ukazují výše uvedené příklady a statistiky, jsou zapotřebí další opatření. Podle odborníků na střelné zbraně využívají zločinci rozdílů v právních předpisech jednotlivých států v oblasti střelných zbraní, čímž se zvyšuje riziko nelegálního oběhu přes hranice[34]. To si žádá sblížení vnitrostátních právních předpisů v oblasti střelných zbraní. Nedostatek spolehlivých statistických údajů a zpravodajských informací v celé EU brání účinné politické a operativní reakci, což přispělo k tomu, že problematika střelných zbraní je vůči jiným závažným trestným činům považována za „podřadnější“, a to navzdory tomu, že bylo uznáno, že střelné zbraně jsou klíčovým faktorem usnadňujícím trestné činy, jako je např. nedovolený obchod s drogami. Poslední společné celní operace zaměřené na střelné zbraně se uskutečnily v roce 2006[35], nepodařilo se však při nich zabavit žádné zbraně z důvodu nedostatku stop a přesné znalosti tras používaných při obchodování se střelnými zbraněmi. Opatření na úrovni EU mohou pomoci při budování této základny databáze zpravodajských informací a statistických údajů s cílem řešit nedostatky ve znalostech a utvářet podobu dialogu mezi členskými státy o osvědčených postupech.

EU se musí rovněž zaměřit na to, co lze bezprostředněji učinit pro zamezení nedovoleného obchodování se střelnými zbraněmi. Životní cyklus zbraně začíná její výrobou a končí jejím zničením. V jakémkoli stadiu prodeje, držení, obchodování, skladování a znehodnocování může být zbraň zneužita v rukou zločinců. Důraznější opatření zaměřená na nejcitlivější oblasti životního cyklu střelné zbraně od výroby až po zničení by usnadnila legální obchod na vnitřním trhu i spolupráci donucovacích orgánů při určování a rozbíjení organizovaných zločineckých skupin, která je prioritou pro strategii vnitřní bezpečnosti EU a pro „politický cyklus“ pro boj proti závažné organizované trestné činnosti[36].

3.           Priorita 1: Zachování legálního trhu s civilními střelnými zbraněmi

Důsledné kontroly střelných zbraní na vnitřním trhu přinášejí jistotu legálním výrobcům a majitelům střelných zbraní a usnadňují přeshraniční policejní spolupráci v úsilí o zničení zločineckých aktivit. Avšak přetrvávají značné rozdíly ve vnitrostátním uplatňování pravidel týkajících se povolení pro střelné zbraně, postupů pro jasně identifikovatelné označování zbraní a udělování licencí pro obchod se zbraněmi a jejich držení.

3.1.        Úkol 1: Vyjasnění, které střelné zbraně jsou zakázané a které vyžadují licenci

Směrnice o střelných zbraních uznává, že některé střelné zbraně jako např. automatické zbraně (zahrnuté v kategorii A) jsou natolik nebezpečné a jejich legitimní civilní užitečnost je natolik zanedbatelná, že by neměly být povoleny pro civilní použití[37]. EU vyžaduje, aby ostatní druhy zbraní (kategorie B), jako např. poloautomatické a jednoranové pušky, které jsou považovány za méně nebezpečné, mohly být používány sportovními střelci a lovci, kteří získali povolení. Na ostatní střelné zbraně s nižším rizikem (kategorie C), jako jsou dlouhé jednoranové střelné zbraně s drátkovým vývrtem hlavně, se vztahují méně přísné požadavky – například prohlášení o tom, kde se zbraň nachází, adresované příslušným orgánům – nebo pro ně neplatí žádná omezení (kategorie D), například u dlouhých jednoranových střelných zbraní s hladkým vývrtem hlavně. Jedná se o minimální požadavky a členské státy mohou rozhodnout o uplatňování přísnějších norem.

Na základě nedávného hodnocení prostoru pro zjednodušení těchto pravidel[38], v němž byl učiněn závěr nenavrhovat snížení počtu kategorií, zahájila Komise přezkum této záležitosti v širším kontextu, včetně možnosti snížení nezákonného obchodování mezi členskými státy, které používají různá pravidla, a usnadnění přeshraniční spolupráce donucovacích orgánů.

Jako druhý krok porovná Komise na technické úrovni hodnotu některých druhů střelných zbraní, jež jsou v současné době povoleny pro civilní použití, např. poloautomatických zbraní, s bezpečnostními riziky a zváží, zda by bylo vhodnější přístup k těmto zbraním dále omezit.

Za třetí Komise posoudí potřebu jít nad rámec stávající oblasti působnosti směrnice o střelných zbraních a řešit, na základě zkušeností členských států, potřebu regulace prodeje a držení předmětů, jako jsou vzduchové pistole, repliky, historické zbraně a znehodnocené zbraně, které mohou být snadno upraveny na střelné zbraně nebo jako střelné zbraně používány[39]. Souběžně Komise navrhne společné pokyny v oblasti norem znehodnocování, aby se zajistilo, že znehodnocené střelné zbraně jsou nevratně neschopné střelby.

Vzhledem k tomu, že střelné zbraně mohou způsobit újmu pouze, jsou-li vybaveny střelivem, prozkoumá Komise způsoby, jak předcházet získávání a zneužití střeliva zločinci, například prostřednictvím označování zbraní a střeliva a omezením maximální velikosti muničních skladů pro legální zbraně civilního typu.

Komise zváží způsoby poskytování větší právní jistoty hospodářským subjektům a donucovacím orgánům vymezením a vyjasněním v právních předpisech EU různých termínů týkajících se střelných zbraní ve stávajícím seznamu pojmů, jejž vypracovala Pracovní skupina evropských odborníků na střelné zbraně, například ve vztahu ke znehodnocování a systémům označování zbraní a střeliva.

3.2.        Úkol 2: Zavedení normy EU pro označování zbraní a střeliva

Střelné zbraně uváděné na trh EU mají různá označení skládající se ze symbolů a/nebo čísel, které byly vytlačeny nebo vyryty přímo v místě výroby, dovozu nebo prodeje[40]. Označení má být za prvé zárukou souladu výrobku s platnými požadavky na kvalitu a bezpečnost a za druhé má umožnit rozpoznání a sledování střelné zbraně v případě, že dojde ke ztrátě, odcizení nebo zneužití či ilegálnímu transferu.

Směrnice o střelných zbraních obsahuje základní ustanovení umožňující uznávání a sledování zbraní. Členské státy jsou povinny zajistit označování všech hlavních dílů střelných zbraní, mají však možnost stanovit postupy označování na vnitrostátní úrovni včetně otázek týkajících se kvality a bezpečnosti. V souvislosti s nedovolenými zbraněmi a požadavky na označování byla zjištěna řada problémů. Označení může být odstraněno nebo s ním může být manipulováno. Existují i důkazy o tom, že znehodnocenou střelnou zbraň lze smontovat s použitím neoznačených částí, a ty je poté obtížné nebo nemožné sledovat. Donucovací orgány uvádějí, že na místě trestného činu vyšetřovatelé s větší pravděpodobností naleznou použité střelivo a náboje, které jsou obecně neoznačené, než zbraně samotné.

Komise bude proto po konzultaci se zástupci odvětví a Mezinárodní stálou komisí pro zkoušky ručních palných zbraní (známou jako C.I.P.)[41] zkoumat proveditelnost normy EU pro označování všech zbraní, civilních a vojenských, hlavních dílů, střeliva a balení střeliva, aby se minimalizovalo riziko falšování označení.

Jejím cílem bude společně s mezinárodními partnery vytvořit celosvětovou normu pro označování, která vychází z mezinárodního nástroje pro sledování, jenž byl dohodnut všemi členskými státy OSN v prosinci 2005[42].

3.3.        Úkol 3: Zjednodušení pravidel pro udělování licencí pro střelné zbraně

Je v zájmu jak bezpečnosti občanů, tak řádného fungování vnitřního trhu, aby existoval konzistentní přístup k povolení pro střelné zbraně pro podnikatele v oboru zbraní[43], zprostředkovatele a vlastníky v celé EU. Směrnice o střelných zbraních odkazuje na nedefinované výrazy „licence“ a „povolení“ (pro střelné zbraně kategorie B), „povolení“ (v souvislosti s kategorií C a D) a nutnost „prohlášení“ (kategorie C) nebo „registrace“ (týkající se zprostředkovatelů). Zločinci se mohou pokoušet získat střelné zbraně v těch zemích, kde jsou vnitrostátní postupy považovány za nejflexibilnější.

Komise zváží řešení možných nedostatků v definicích. Rovněž v úzké spolupráci s evropskými sdruženími výrobců a vlastníků zbraní zhodnotí výhody, jaké by měl požadavek na lékařské kontroly, jakož i kontroly záznamů v trestním rejstříku, jako podmínka pro zákonný nákup a vlastnictví jakékoliv střelné zbraně, a výhody časově omezené licence podléhající prodloužení, která je již běžnou praxí v mnoha členských státech podobným způsobem jako řidičské průkazy. Rovněž by mohlo být přínosné přijmout více společných norem EU upravujících legitimní účely pro vlastnictví nebo užívání střelných zbraní a případy, kdy by licence měly být zamítnuty.

Zatímco směrnice o střelných zbraních již stanoví pravidla týkající se registrace a povolení pro vlastníky a podnikatele v oboru zbraní, je registrace zprostředkovatelů ponechána na uvážení členských států a předchozí povolení zprostředkovatelských transakcí je vyžadováno pouze pro transakce mezi třetími zeměmi. To může vést k tomu, že protiprávní jednání se bude soustřeďovat do těch členských států, v nichž je regulace méně omezující[44]. Nedovolené zprostředkování, které představuje velmi lukrativní a nepříliš regulovanou oblast na celém světě, je potenciálním klíčovým faktorem usnadňujícím obchodování se zbraněmi v EU[45]: v jednom členském státě (Spojené království) bylo od roku 2007 zaznamenáno 15 úspěšných stíhání za nedovolené zprostředkování obchodu se zbraněmi[46]. Komise však zváží potřebu povinné registrace a prověřování zprostředkovatelů.

Směrnice o střelných zbraních ukládá prodejcům povinnost hlásit na policii ztrátu nebo krádež střelných zbraní, jejich součástí či střeliva a vést aktualizované záznamy o druzích, množství, původu a místě, kde se střelné zbraně nacházejí. S cílem dále zjednodušit sledování ztracených, odcizených nebo zneužitých střelných zbraní Komise posoudí, zda by se podobný požadavek měl vztahovat na jakoukoli osobu, která si přeje získat licenci pro prodej či koupi střelných zbraní nebo pro jejich poskytování jiným osobám.

4.           Priorita 2: Nejprve legální, potom ilegální: Omezení přísunu střelných zbraní do rukou zločinců

Zločinci budou hledat možnosti, jak obejít i ty nejpřísnější kontroly na legálním trhu, a nedávná posouzení hrozeb (viz mapa v oddílu 1 výše) upozornila na přítok nedovolených zbraní pocházejících z oblastí konfliktů v sousedství Evropy a na možné zneužívání veletrhů se zbraněmi, internetového prodeje a technologií 3D tisku k výrobě zbraní. EU musí být schopna zjistit potenciální slabá místa na trhu, kde jsou střelné zbraně vyráběny pro účely trestné činnosti nebo kde jsou střelné zbraně vyráběné pro civilní nebo vojenské použití odkloněny na kriminální trhy v místě prodeje, užití nebo znehodnocení. Tato slabá místa, jimiž se bude zabývat hodnotící zpráva o směrnici o střelných zbraních plánovaná na rok 2015, by měla být řešena prostřednictvím správného provádění a případné aktualizace směrnice o střelných zbraních, prostřednictvím budování kapacit a projektů pomoci ve třetích zemích v oblastech, jako např. ničení přebytečných zásob, řízení zásob a bezpečnosti a odpovědné kontroly transferu.

4.1.        Úkol 1: Aktualizace kontrol prodeje a nezákonné výroby střelných zbraní

V mnoha členských státech EU a v sousedních zemích se často konají veletrhy se zbraněmi a ty představují příležitost pro získání znehodnocených střelných zbraní, zbraní pro střelbu naslepo, napodobenin a historických zbraní, včetně nestarožitných zbraní s hlavní, které jsou zakázané v některých členských státech. Komise zajistí prosazování norem EU v oblasti transferů zbraní a ve spolupráci s členskými státy vypracuje pokyny pro to, jak omezit zneužívání nedovolených střelných zbraní, ke kterému dochází na veletrzích se zbraněmi, a v případě porušení těchto norem zahájí řízení o nesplnění povinnosti.

Elektronický obchod se rychle rozvíjí a některé členské státy zdůraznily problémy s účinným prosazováním právních předpisů zaměřených proti internetovému prodeji zbraní. Europol by měl v rámci svého posouzení širší hrozby prozkoumat povahu a rozsah tohoto internetového trhu, včetně výzev, které představuje možnost využití technologií 3D tisku k výrobě zbraní a střeliva. V souladu s akčním plánem Rady z roku 2010 vytvoří Europol příručku pro boj proti obchodování se zbraněmi po internetu[47]. Komise podpoří vytvoření týmů kybernetických hlídek v členských státech podobných těm, které se používají k boji proti obchodu s drogami. Rovněž posoudí proveditelnost a přiměřenost (z bezpečnostního hlediska) přímého zákazu prodeje a nákupu všech nebo některých střelných zbraní, dílů a střeliva v EU přes internet[48].

Vzhledem k obavám, jež vyjádřila řada členských států, bude Komise konzultovat s vnitrostátními orgány a logistickými společnostmi způsoby, jak snížit riziko nedovoleného dodání střelných zbraní prostřednictvím poštovních služeb, přičemž bude vycházet ze stávající spolupráce v oblasti detekce výbušnin.

4.2.        Úkol 2: Předcházení krádežím a ztrátám

Díky přísnějším kontrolám trhu se může zvýšit riziko krádeží legálně držených střelných zbraní zločinci. Komise posoudí rozsah působnosti minimálních norem pro bezpečné skladování střelných zbraní v EU majiteli, včetně možnosti povinného používání bezpečnostních schránek, což již vyžadují právní předpisy v některých členských státech. Komise bude spolupracovat s odvětvím střelných zbraní s cílem prozkoumat technologická řešení, jako jsou biometrické senzory, u nichž jsou osobní údaje uloženy ve střelné zbrani, aby se zajistilo, že zakoupené střelné zbraně mohou být používány pouze jejich zákonným vlastníkem. Provede podrobnou analýzu nákladů a přínosů, pokud jde o zavedení povinnosti tyto bezpečnostní prvky „inteligentních střelných zbraní“ používat u střelných zbraní legálně prodávaných v EU.

4.3.        Úkol 3: Posilování vnější činnosti a procesu rozšíření v zájmu snížení rizika zneužití ze třetích zemí

S ohledem na nejnovější posouzení hrozeb by EU měla nadále poskytovat pomoc sousedním zemím a oblastem zasažených konfliktem a oblastem po ukončení konfliktu na celém světě, aby se prostřednictvím důslednějších vnitrostátních systémů kontroly vývozu zbraní zabránilo zneužívání a krádežím ručních palných a lehkých zbraní a nedovolenému obchodování s nimi[49]. V souladu s nedávnými doporučeními zvláštního zástupce EU/UNDP Konference o kontrole zbraní[50] budou kandidátské země vyzvány, aby vypracovaly a uplatňovaly strategii pro ruční palné a lehké zbraně, včetně zničení nebo zabezpečení prodejen zbraní a přijetí norem EU týkajících se minimalizace rizika v oblasti střelných zbraní. Komise zařadí bezpečnostní otázky do jiných důležitých dialogů, jako jsou např. dohody o vízech, a posoudí spolehlivost vnitrostátních právních rámců a ujednání o policejní a celní spolupráci v boji proti nedovolenému obchodování se zbraněmi. EU bude i nadále zahrnovat ustanovení o regulaci ručních palných a lehkých zbraní do všech příslušných mezinárodních dohod a bude pokračovat v začleňování opatření týkajících se ručních palných a lehkých zbraní prostřednictvím nástrojů geografické a tematické spolupráce.

Evropská unie, v souladu se svým dlouhodobým programem pomoci při kontrole vývozu zbraní, bude také podporovat všeobecné, úplné a účinné provádění Smlouvy o obchodu se zbraněmi a prosazovat účinný multilateralismus v boji proti dodávání a destabilizujícímu šíření ručních palných a lehkých zbraní a střeliva pro ně. Spolupráce s třetími zeměmi bude moci čerpat zejména z rozpočtu na společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, z finančního nástroje pro rozvojovou spolupráci, z evropského nástroje sousedství, z nástroje předvstupní pomoci a z nástroje stability[51].

4.4.        Úkol 4: Podpora ničení jako upřednostňovaného způsobu odstraňování nadbytečných střelných zbraní

Komise si je vědoma podstatných rozdílů ve normách znehodnocování mezi členskými státy. Navíc se objevily zprávy o zabití pomocí nezákonně zprovozněných střelných zbraní. To může být způsobeno nevhodným prováděním směrnice o střelných zbraních[52], kdy nastávají například situace, že součásti, které byly znehodnoceny podle pravidel jednoho členského státu, jsou převezeny do jiného členského státu, jenž uplatňuje přísnější normy. Komise při přezkoumání pokynů v oblasti znehodnocování v souladu se směrnicí o střelných zbraních posoudí účinnost vnitrostátních norem pro znehodnocování civilních a vojenských zbraní a zváží nutnost právně závazných společných norem pro celou EU.

Komise se domnívá, že ničení představuje nejúčinnější a nejlevnější způsob odstranění rizika, které představují střelné zbraně. Bude zkoumat způsoby, jak nejlépe podporovat a prosazovat ničení namísto znehodnocování. Na tomto základě bude EU i nadále pomáhat třetím zemím při snižování jejich přebytečných zásob ručních palných a lehkých zbraní a střeliva do těchto zbraní prostřednictvím ničení a zlepšením odpovídajícího řízení a zabezpečení zbývajících zásob.

5.           Priorita 3: Zvýšení tlaku na kriminální trhy

Operativní spolupráce na úrovni EU v posledních letech vedla k zabavování nezákonně držených střelných zbraní, obvykle jako součást akce zaměřené na obchod s drogami nebo operací dopravní policie, přestože komplexní statistické údaje chybí. K pašování zbraní do EU se používá falešná, padělaná nebo zavádějící dokumentace a k jejich detekci musí orgány zkontrolovat fyzický obsah zásilek, které vstupují do EU, a to jak na vnějších hranicích, tak i na celním úřadě určení, kde je zboží celně odbaveno. Rozhodnutí upřednostnit střelné zbraně v rámci politického cyklu 2014–2017 v oblasti závažné a organizované trestné činnosti nyní nabízí zcela novou příležitost pro společná opatření ze strany EU v několika letech.

5.1.        Úkol 1: Pokyny pro pracovníky donucovacích orgánů

Toto nové úsilí musí být podpořeno jasnými pokyny pro pracovníky donucovacích orgánů. Rada usiluje o standardizaci postupů při přeshraničním vyšetřování zabavených nebo zajištěných střelných zbraní spojených s trestnou činností[53]; tyto pokyny by měly být posouzeny a v případě potřeby aktualizovány.

5.2.        Úkol 2: Přeshraniční spolupráce za účelem zastavení nelegálního držení střelných zbraní a jejich oběhu

Odborníci na střelné zbraně a odborníci z oblasti cel z členských států a Europolu vytvořili v rámci politického cyklu celkový plán soudržných operativních akcí[54]. Tento plán zahrnuje:

· koordinované shromažďování a sdílení informací o trestné činnosti spojené se střelnými zbraněmi zapojující policii, pohraniční hlídky a celní orgány, a to jak v rámci členských států, tak v přeshraničním kontextu,

· policejní kontrolní operace zaměřené na řešení hlavních zdrojů a tras pohybu ilegálních střelných zbraní, včetně západního Balkánu, a vyhodnocení rizika nedovoleného obchodování se zbraněmi v oblasti východní hranice EU a se zbraněmi pocházejícími ze severní Afriky (v souladu s prioritou 2 úkolem 3 výše),

· podporu jednotných opatření v návaznosti na záznamy v Schengenském informačním systému druhé generace související se střelnými zbraněmi, jejichž cílem je zajistit, aby se počet nevyřešených záznamů nadále nezvyšoval, a

· program společných policejních a celních operací pod vedením členských států a Europolu a za účasti Komise s cílem určit riziko nedovoleného obchodování se střelnými zbraněmi prostřednictvím pohybu osob cestujících mezi členskými státy.

Komise a Rada s Europolem budou sledovat účinnost těchto operačních činností. Bude využit Fond EU pro vnitřní bezpečnost na podporu provádění opatření v rámci cyklu tvorby politiky na období 2014–2017[55].

5.3.        Úkol 3: Budování spolupráce pro sledování střelných zbraní používaných zločinci

Jednou z oblastí spolupráce donucovacích orgánů, která si zasluhuje zvláštní zmínku, je činnost týkající se sledování střelných zbraní. Sledování je důležité pro určení pachatele trestného činu souvisejícího se střelnými zbraněmi a způsobu, jakým si daná osoba střelnou zbraň opatřila. Může odhalit struktury obchodování se zbraněmi a zjistit pachatele trestných činů a pomáhá vládám zavést účinné a cílené politiky v oblasti střelných zbraní. V současné době není jasné, zda jsou orgány členských států vybaveny pro systematické vyšetřování původu všech zbraní, které zajistily nebo zabavily; EU by jim v tom měla pomáhat prostřednictvím zhodnocení stávající příručky pro sledování a překážek jejího provádění. Komise zváží nutnost závazných pravidel v této oblasti, přičemž bude vycházet z mezinárodního nástroje pro sledování a z mezinárodních osvědčených postupů vyvinutých na základě mezinárodních norem v oblasti kontroly ručních palných zbraní OSN (International Small Arms Control Standards – ISACS)[56]. Pokyny a pravidla pro sledování by mohly obsahovat povinnost nahrát základní informace o zabavených střelných zbraních do systému Interpolu pro správu záznamů o nedovolených střelných zbraních a jejich sledování (iARMS)[57], který rovněž vytváří zprávy o riziku zneužití k trestným účelům a usnadňuje mezinárodní žádosti o sledování.

Komise bude rovněž usilovat o posílení kapacit balistické identifikace. Usnadnění výměny informací a osvědčených postupů mezi členskými státy podpoří nové techniky donucovacích orgánů v této oblasti a jejich rychlejší šíření v celé EU. Další možností by bylo zřízení centrální online databáze věcných informací o balistice a typech zbraní, jejíž správa by byla svěřena Europolu a která je založena na stávající referenční tabulce střelných zbraní Interpolu a síti Interpolu pro balistické informace, s cílem pomoci policii a celním orgánům při identifikaci střeliva a zbraní.

5.4.        Úkol 4: Posílení prostředků odrazujících od zneužívání střelných zbraní

Jednotlivce, kteří zamýšlejí spáchat trestné činy střelnými zbraněmi, mohou odrazovat přísné trestní sankce, avšak trestnost činů se v jednotlivých zemích EU značně liší: například v šesti členských státech neoznačení střelné zbraně v místě výroby není trestným činem[58]. Větší soulad mezi právními předpisy členských států, pokud jde o to, které trestné činy související se střelnými zbraněmi podléhají trestním sankcím, a na úrovni sankcí by mohly pomoci řešit poptávku ze strany kriminálních trhů. Na základě zkušeností členských států a posouzení, zda se stávající sankce na vnitrostátní úrovni ukázaly být „účinné, přiměřené a odrazující“[59], Komise prověří potřebu právních předpisů EU, na základě čl. 83 odst. 1 SFEU, se společnými definicemi trestných činů souvisejících se střelnými zbraněmi a minimálními trestními sankcemi. Společně definované trestné činy by mohly zahrnovat nedovolenou výrobu střelných zbraní, nedovolené obchodování se střelnými zbraněmi, manipulaci s označením, nelegální držení střelné zbraně a úmysl poskytnout střelné zbraně.

6.           Priorita 4: Budování lepšího obrazu zpravodajských služeb

Zabavené střelné zbraně poskytují důkazy o svém možném použití v předchozích trestných činech. Prostřednictvím sledování jejich historie je však rovněž možné vést vyšetřování souvisejících trestných činů a zločineckých organizací[60]. V současné době je zaznamenávání a sledování střelných zbraní v EU částečné a nedostatečně koordinované. Například případy zabavení mohou být zaznamenány v policejních, ale nikoli v celních databázích a naopak, zatímco datové formáty a přístupová pravidla pro různé systémy EU, jako je například systém pro řízení rizik v oblasti cel, celní informační systém a informační systém Europolu, nejsou interoperabilní[61]. Níže uvedené návrhy v kombinaci s lepšími pokyny a odbornou přípravou, pokud jde o to, jak by pracovníci donucovacích orgánů v první linii mohli plně využívat systémové údaje v dostupném čase a s dostupnými zdroji, by na řešení těchto problémů mohly mít skutečný dopad.

6.1.        Úkol 1: Shromažďování přesnějších a komplexnějších údajů o trestné činnosti spojené se střelnými zbraněmi v EU a v celosvětovém měřítku

Stávající nástroje informačních technologií a informační zdroje by měly být používány společně a rozumně na operační úrovni v příslušných fázích vyšetřování trestných činů. Tyto systémy mohou rovněž EU umožnit vytvořit si jasnější celkovou představu o jevu trestné činnosti související se střelnými zbraněmi. Komise uskuteční konzultace s Pracovní skupinou evropských odborníků na střelné zbraně, s jednotnými kontaktními místy členských států pro obchodování se střelnými zbraněmi, s národními koordinačními centry pro ostrahu hranic, s justičními orgány, s celními orgány, s Interpolem, s kontaktními místy akčního programu OSN v členských státech a ve třetích zemích a s evropským inspektorem ochrany údajů. EU by měla vytvořit plán shromažďování údajů o střelných zbraních a pokyny pro konečného uživatele pro využití synergií a zdokonalení posuzování trestné činnosti na vnitrostátní úrovni. Plán bude zahrnovat pět hlavních pilířů.

Za prvé, členské státy musí být schopné provádět posuzování rizik střelných zbraní na vnitrostátní úrovni. Zřízení počítačových systémů evidence údajů o legálně držených střelných zbraních do konce roku 2014 (požadavek směrnice o střelných zbraních[62]) by mělo členským státům v tomto ohledu pomoci a členské státy by si měly vyměňovat zkušenosti se zaváděním těchto systémů, aby se zamezilo zdvojování úsilí.

Za druhé, veškeré zabavené nebo zajištěné střelné zbraně by měly být registrovány s dostatečnými technickými podrobnostmi odborníky na střelné zbraně z členských států s cílem umožnit sledování a stanovení trendů. Tyto informace by měly být zaneseny do informačního systému Europolu. Jakmile celní úředníci poprvé zabaví střelnou zbraň, která neoprávněně vstoupila na území EU, jsou povinni zaznamenat základní informace do celního informačního systému (CIS)[63] a teprve poté střelnou zbraň předat odborníkům na střelné zbraně. Odborníci na střelné zbraně by měli všechny zabavené střelné zbraně porovnat s databázemi ztracených či odcizených střelných zbraní, včetně Schengenského informačního systému (SIS II) a iARMS. Měly by být aktualizovány aplikace vnitrostátních donucovacích orgánů, aby koordinátor případu mohl vytvářet, aktualizovat nebo odstraňovat záznamy v rámci jediné operace (tj. „jednorázového vyřízení“), což zajistí, že záznamy v národních evidencích, SIS II a iARMS jsou správné. Europol, který má přístup ke každému z přeshraničních systémů (celnímu, SIS II a iARMS, jakož i k informačnímu systému Europolu), by měl shromažďovat roční statistiky celkového počtu případů zabavení založené na anonymizovaných údajích a nahlásit veškeré nesrovnalosti nebo problémy s kvalitou údajů.

Za třetí, výsledkem veškerých hlášení ztracených či odcizených střelných zbraní by měl být záznam v SIS II a iARMS. Všechny členské státy by měly zajistit, aby všichni koncoví uživatelé měli přístup ke všem v současnosti dostupným vyhledávacím nástrojům takovým způsobem, aby jedním dotazem získali výsledky z národních evidencí, SIS II a iARMS, které se zobrazí na obrazovce uživatele.

Za čtvrté, pro sdílení obecnějších informací o nedovolených činnostech souvisejících se střelnými zbraněmi by členské státy měly využívat dostupné zabezpečené sítě, jako je nástroj Europolu SIENA, který umožňuje styčným úředníkům Europolu v jednotlivých státech pomáhat při vyšetřování jiné trestné činnosti, např. obchodování s drogami, v níž figurují střelné zbraně[64].

Za páté, na celosvětové úrovni bude Komise spolupracovat s Úřadem OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC), aby zmapovala trasy nedovoleného obchodování se střelnými zbraněmi v celosvětovém měřítku a zjistila hlavní uzly trestné činnosti, jež je třeba v budoucnosti řešit prostřednictvím operací na úrovni EU a na celosvětové úrovni, a to za plného využití stávajících nástrojů EU, včetně systému pro řízení rizik v oblasti cel. EU bude podporovat další úsilí ke zlepšení systematického sledování pohybu zbraní do a z oblastí ozbrojených konfliktů v zájmu podpory mezinárodního míru a bezpečnosti.

6.2.        Úkol 2: Vzdělávání a výcvik pracovníků donucovacích orgánů v oblastech, kde je to nejvíce potřeba

Na základě operativních požadavků provádí v současné době Evropská policejní akademie (CEPOL) v rámci systému vzdělávání a výcviku pracovníků donucovacích orgánů[65] „analýzu nedostatků“, aby mohla určit vzdělávací potřeby pro zvládnutí rizika střelných zbraní. Vzdělávání a výcvik na vnitrostátní úrovni a na úrovni EU od roku 2014 musí tyto potřeby plnit. CEPOL by měl rovněž spolupracovat s partnery ve třetích zemích v oblasti vzdělávání a výcviku pracovníků donucovacích orgánů, kteří se zabývají otázkami střelných zbraní.

7.           Závěr

Toto sdělení uvádí řadu způsobů, jak může EU pomoci členským státům posílit jejich úsilí o snížení hrozby, kterou představuje nedovolené používání střelných zbraní. Navrhuje integrovanou politiku pro zlepšení vnitřního trhu v oblasti střelných zbraní ku prospěchu oprávněných uživatelů a zároveň pro omezení nepříznivých dopadů na vnitřní bezpečnost EU v důsledku zneužití zločinci. Tato politika by měla být prováděna prostřednictvím zapojení více oblastí, včetně místních orgánů, odvětví střelných zbraní, Mezinárodní stálé komise pro zkoušky ručních palných zbraní, sdružení oprávněných uživatelů střelných zbraní, lékařské profese, evropské normalizační organizace a Evropské obranné agentury, jakož i donucovacích orgánů, a to na základě osvědčených postupů vyvinutých v rámci iniciativy „správního přístupu“[66]. Tyto úkoly budou prováděny v plném souladu se základními právy a svobodami zakotvenými v Listině základních práv Evropské unie, včetně práva na soukromí a na ochranu osobních údajů.

Komise uskuteční konzultace se zúčastněnými subjekty včetně Evropského parlamentu a členských států s cílem posoudit různé možnosti řešení zjištěných problémů. V případě potřeby a na základě podrobných posouzení proveditelnosti a dopadu na bezpečnost, odvětví a oprávněné uživatele střelných zbraní předloží Komise v roce 2015 příslušné návrhy, včetně legislativních návrhů[67].

PŘÍLOHA 1: Priority a úkoly

Priorita || Úkol || Odpovědný orgán (ve spolupráci s) || Časování

1. Zachování legálního trhu s civilními střelnými zbraněmi || 1. Vyjasnění, které střelné zbraně jsou zakázané a které vyžadují licenci || Komise (Pracovní skupina evropských odborníků na střelné zbraně, odvětví střelných zbraní) || 2015

|| 2. Zavedení normy EU pro označování zbraní a střeliva || Komise (odvětví střelných zbraní, C.I.P., evropská normalizační organizace) || 2015

|| 3. Zjednodušení pravidel pro udělování licencí pro střelné zbraně || Komise (členské státy, odvětví, vlastníci) || 2015

2. Nejprve legální, potom ilegální: omezení přísunu střelných zbraní do rukou zločinců || 1. Aktualizace kontrol prodeje a nezákonné výroby střelných zbraní || Komise (členské státy, Europol, Evropská obranná agentura) || 2015

|| 2. Předcházení krádežím a ztrátám || Komise (členské státy, C.I.P., odvětví střelných zbraní) || 2015

|| 3. Posilování vnější činnosti a procesu rozšíření v zájmu snížení rizika zneužití ze třetích zemí || ESVČ (Komise, OSN) || 2013–2015

|| 4. Podpora ničení jako upřednostňovaného způsobu odstraňování nadbytečných střelných zbraní || Komise a ESVČ (Evropská obranná agentura) || 2013–2015

3. Zvýšení tlaku na kriminální trhy || 1. Pokyny pro pracovníky donucovacích orgánů || Komise (členské státy, Europol) || 2014–2015

|| 2. Přeshraniční spolupráce za účelem zastavení nelegálního držení střelných zbraní a jejich oběhu || Komise, ESVČ, členské státy a Europol || 2013–2017

|| 3. Budování spolupráce pro sledování střelných zbraní používaných zločinci || Komise (členské státy, Europol) || 2015

|| 4. Posílení prostředků odrazujících od zneužívání střelných zbraní || Komise || 2015

4. Budování lepšího obrazu zpravodajských služeb || 1. Shromažďování přesnějších a komplexnějších údajů o trestných činech spáchaných s využitím střelných zbraní v EU a v celosvětovém měřítku || Komise (členské státy, Europol) || 2014–2017

|| 2. Vzdělávání a výcvik pracovníků donucovacích orgánů v oblastech, kde je to nejvíce potřeba || CEPOL (Komise) || 2014

PŘÍLOHA 2: Statistické údaje

Výroba civilních střelných zbraní v EU-27 v roce 2011 (jednotky) (kurzívou je psán údaj pro svět)[68]:

Celkem: 1 974 156 (10 255 580)

Krátké střelné zbraně: 806 645 (1 219 000)

Dlouhé střelné zbraně: 1 167 511 (5 074 395)

Vývoz civilních střelných zbraní v EU-27 v roce 2011 (jednotky)[69]:

Celkem: 1 200 941

Krátké střelné zbraně: 566 345

Dlouhé střelné zbraně: 634 596

Dovoz civilních střelných zbraní v EU-27 v roce 2011 (jednotky)[70]:

Celkem: 195 382

Krátké střelné zbraně: 25 958

Dlouhé střelné zbraně: 169 424

Vývoz civilních a vojenských střelných zbraní v EU-28 v roce 2011 (hodnota v EUR)[71]:

Celkem: 931 633 044

Vnitrostátní statistiky o legálním vlastnictví střelných zbraní a o zabíjení střelnými zbraněmi[72]

|| Počet legálně držených střelných zbraní na 100 obyvatel || Počet případů zabití střelnými zbraněmi na 100 000 obyvatel || Počet sebevražd spáchaných střelnými zbraněmi na 100 000 obyvatel

Belgie || 17,2 || 0,68 || 1,96

Bulharsko || 6,2 || 0,67 || 0,87

Česká republika || 16,3 || 0,19 || 1,39

Německo || 30,3 || 0,19 || 0,94

Dánsko || 12 || 0,27 || 1,16

Estonsko || 9,2 || 0,24 || 1,57

Irsko || 8,6 || 0,48 || 0,56

Řecko || 22,5 || 0,26 || 0,97

Španělsko || 10,4 || 0,2 || 0,42

Francie || 31,2 || 0,06 || 2,33

Chorvatsko || 21,7 || 0,39 || 2,35

Itálie || 11,9 || 0,71 || 0,81

Kypr || 36,4 || 0,46 || 0,48

Lotyšsko || 19 || 0,22 || 0,94

Litva || 0,7 || 0,18 || 1

Lucembursko || 15,3 || 0,62 || 1

Maďarsko || 5,5 || 0,07 || 0,72

Malta || 11,9 || 0 || 1,68

Nizozemsko || 3,9 || 0,33 || 0,24

Rakousko || 21,9 || 0,28 || 2,68

Polsko || 1,3 || 0,09 || 0,12

Portugalsko || 8,5 || 0,41 || 1,09

Rumunsko || 0,7 || 0,02 || 0,06

Slovinsko || 13,5 || 0,1 || 2,34

Slovensko || 8,3 || 0,18 || 0,94

Finsko || 45,3 || 0,45 || 3,34

Švédsko || 31,6 || 0,41 || 1,2

Spojené království || 6,5 || 0,07 || 0,18

[1]               Výrobci v EU v roce 2011 vyrobili téměř 2 miliony civilních střelných zbraní, což se odpovídá asi 20 % světové produkce, viz dokument „The Global Regime for Transnational Crime“ (Globální režim pro mezinárodní trestnou činnost), Rada pro zahraniční vztahy, Issue Brief, 2. července 2012) a další údaje v příloze 2.

[2]               Eurostat, „Trends in crime and criminal justice“ (Trendy v trestné činnosti a v trestním soudnictví), 18/2013.

[3]               Období 2000–2009. Zdroj: UNODC Global Study on Homicide 2011 (Globální studie o zabíjení za rok 2011). Jedná se o částečný údaj, neboť u většiny členských států nejsou statistické údaje za celé období dostupné.

[4]               GunPolicy.org

[5]               Viz příloha 2. Existují značné rozdíly mezi členskými státy od nulových hodnot u zabití spáchaných střelnými zbraněmi na Maltě po 0,71 na 100 000 v Itálii a od 0,7 střelných zbraní na 100 obyvatel v Litvě a Rumunsku po 45 ve Finsku. Zdroje: UNODC, Small Arms Survey, GunPolicy.org.

[6]               Údaj zahrnuje šest ozbrojenců, kteří po útocích spáchali sebevraždu.

[7]               Posouzení hrozeb závažné organizované trestné činnosti, Europol, 2013. „Se zbraněmi často obchodují dobře strukturované organizované zločinecké skupiny..., které jsou obvykle zapojeny do obchodu s drogami nebo s dalším výnosným ilegálním zbožím“; Úřad OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC), „Digest of Organized Crime Cases“ (Přehled případů organizované trestné činnosti), 2012, s. 101.

[8]               Europol, TE-SAT 2013 – Zpráva o stavu a vývoji terorismu v EU. Použitými zbraněmi byly pistole Colt 45 a samopal Uzi (Toulouse/Montauban) a pistole FN P35 ráže 9 mm (Frankfurt).

[9]               Schengenský informační systém druhé generace je počítačový systém EU, který umožňuje orgánům členských států sdílet údaje (např. druh a číslo série) o střelných zbraních nahlášených jako ztracené, odcizené nebo zneužité.

[10]             Zdroj: francouzská policie.

[11]             Přesné odhady velikosti těchto zásob nejsou možné a údaje, jež jsou k dispozici, se značně liší, a to částečně i proto, že objemy jsou dynamické. Podle nedávné studie v oblasti obrany byly zásoby v Bosně a Hercegovině v roce 2011 odhadovány na 76 000 kusů ručních palných a lehkých zbraní a 100 000 tun střeliva a v Černé Hoře v roce 2011 na 28 000 zbraní a 7 000 tun střeliva; Pierre Gobinet, „Significant Surpluses: Weapons and Ammunition Stockpiles in South-east Europe“ (Významné přebytky: zásoby zbraní a střeliva v jihovýchodní Evropě), Small Arms Survey, The Regional Approach to Stockpile Reduction and the US Office of Weapons Removal and Abatement (Přehled o ručních palných zbraních, Regionální přístup ke snížení zásob a americký úřad pro odstraňování a snižování počtu zbraní), prosinec 2011.

[12]             Zdroj: Pracovní skupina evropských odborníků na střelné zbraně; Upravené zbraně na západním Balkáně, SEESAC, 2009. Ve Spojeném království bylo v letech 2010/2011 63 % z 2 534 odcizených střelných zbraní odcizeno z obytných prostor; Homicides, Firearms Offences and Intimate Violence 2010/11 (Zabití, trestné činy související se střelnými zbraněmi a domácí násilí 2010/11): Dodatečný svazek 2 ke Crime in England and Wales 2010/11 (Trestná činnost v Anglii a Walesu 2010/11), Kevin Smith et al, Statistický věstník Ministerstva vnitra 2012.

[13]             Na základě informací z Belgie, Bulharska, České republiky, Dánska, Estonska, Irska, Kypru, Maďarska, Německa, Nizozemska, Polska, Portugalska, Rakouska, Řecka, Slovenska, Slovinska, Spojeného království, Španělska, Švédska.

[14]             Na úrovni EU existují dvě podobné, avšak různé definice zbraní. 1) „Střelná zbraň“ je v oblasti vnitřního trhu a společné obchodní politiky EU definována jako: „...ruční zbraň, která vystřeluje nebo je konstruována či může být upravena tak, aby vystřelovala jednotnou, hromadnou nebo plynovou střelu (obecně projektil) působením okamžitého uvolnění chemické energie...“ (výše uvedená směrnice 2008/51/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 258/2012 ze dne 14. března 2012, kterým se provádí článek 10 protokolu Organizace spojených národů proti nedovolené výrobě střelných zbraní a jejich součástí, dílů a střeliva a obchodování s nimi, který doplňuje Úmluvu Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (protokol OSN o střelných zbraních), a stanoví vývozní povolení, opatření pro dovoz a tranzit střelných zbraní, jejich součástí, dílů a střeliva), Úř. věst. 94, 30.3.2012, s.1. Střelné zbraně určené pro vojenské využití jsou vyloučeny z působnosti právních předpisů, na které se tato definice vztahuje. 2) Termín „ruční palné a lehké zbraně“ se většinou používá na fórech Spojených národů a v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU. Přestože neexistuje žádná mezinárodně dohodnutá definice tohoto termínu, EU má za to, že pokrývá automatické a poloautomatické pušky a kulomety, jež jsou určeny speciálně pro vojenské využití (společná akce Rady ze dne 12. července 2002 o příspěvku Evropské unie k boji proti destabilizujícímu hromadění a šíření ručních palných a lehkých zbraní a o zrušení společné akce 1999/34/SZBP). Toto sdělení se zabývá bezpečnostními riziky spojenými se všemi zbraněmi bez ohledu na to, zda jsou pojímány jako „střelné zbraně“ nebo „ruční palné zbraně“ či „civilní“ nebo „vojenské“.

[15]             Zpráva Rady o provádění evropské bezpečnostní strategie – zajišťování bezpečnosti v měnícím se světě; Strategie vnitřní bezpečnosti Evropské unie: pět kroků směrem k bezpečnější Evropě KOM(2010) 673.

[16]             Konzultace o společném přístupu k omezení škod způsobených využíváním střelných zbraní k trestné činnosti v EU; http://ec.europa.eu/eu_law/index_cs.htm

[17]             Průběžná zpráva o organizované trestné činnosti výboru CRIM Evropského parlamentu zdůrazňuje zejména další opatření týkající se označování zbraní a střeliva a nedovoleného obchodování.

[18]             Strategie EU pro boj proti nedovolenému hromadění ručních palných a lehkých zbraní a střeliva do nich a proti nedovolenému obchodování s nimi, dokument Rady 5319/06.

[19]             Ustanovení čl. 1 odst. 12 směrnice 2008/51/ES vyžaduje, aby Komise do roku 2015 předložila zprávu o situaci vyplývající z uplatňování této směrnice, popřípadě doprovázenou návrhy.

[20]             Protokol proti nedovolené výrobě střelných zbraní, jejich součástí, dílů a střeliva a obchodování s nimi, který doplňuje Úmluvu Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu.

[21]             Smlouva o obchodu se zbraněmi byla přijata Valným shromážděním OSN dne 2. dubna 2013. Stanoví společné mezinárodní normy – které zahrnují především právní předpisy v oblasti lidských práv a humanitárního práva – jimiž se řídí mezinárodní obchod s hlavními kategoriemi zbraní, včetně ručních palných a lehkých zbraní. Vztahuje se na všechny konvenční zbraně, včetně střelných zbraní, dílů a střeliva, bez ohledu na jejich konečné použití. Při rozhodování, zda povolit transfer zbraní, jsou smluvní strany zavázány tyto společné normy zohlednit. Smlouva vstoupí v platnost, jakmile bude ratifikována 50 státy. Komise v květnu 2013 navrhla rozhodnutí Rady, kterým se členské státy EU zmocňují k podepsání smlouvy.

[22]             Kodex chování Evropské unie pro vývoz zbraní přijatý Radou dne 8. června 1998; společný vojenský seznam Evropské unie přijatý Radou dne 13. června 2000 je pravidelně aktualizován; kodex chování byl nahrazen společným postojem Rady 2008/944/SZBP ze dne 8. prosince 2008, kterým se stanoví společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu, Úř. věst. L 335/99.

[23]             Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/43/ES ze dne 6. května 2009 o zjednodušení podmínek transferů produktů pro obranné účely uvnitř Společenství, Úř. věst. L 146, 10.6.2009.

[24]             Společný postoj 2003/468/SZBP o kontrole zprostředkování obchodu se zbraněmi, Úř. věst. L 156/79, 25.5.2003.

[25]             Sdělení Komise o řízení rizik v oblasti cel a bezpečnosti dodavatelského řetězce, COM(2012) 793.

[26]             Pracovní skupina evropských odborníků na střelné zbraně byla zřízena v roce 2004 s cílem usnadnit výměnu informací a podporovat spolupráci v boji proti nedovolenému obchodování se zbraněmi a jejich nedovolenému držení. Je nápomocna pracovní skupině Rady pro vymáhání práva a jejími členy jsou odborníci na střelné zbraně z každého členského státu EU, z Europolu a z přidružených členů Lichtenštejnska, Norska, Švýcarska a Turecka.

[27]             Doporučení Rady týkající se standardního postupu v členských státech pro přeshraniční dotazování prováděné policejními orgány při vyšetřování dodavatelských kanálů pro zabavené nebo zajištěné střelné zbraně spojené s trestnou činností, 12. a 13. června 2007; závěry Rady týkající se Evropského akčního plánu pro boj proti nedovolenému obchodování s takzvanými „těžkými“ střelnými zbraněmi, které by mohly být nebo jsou používány k páchání trestné činnosti, prosinec 2010.

[28]             V roce 2010 zavedla EU víceletý politický cyklus pro boj proti závažné a organizované trestné činnosti na mezinárodní úrovni v zájmu zajištění účinné spolupráce mezi donucovacími orgány členských států, orgány EU, agenturami EU a příslušnými třetími stranami a provádění soudržných a stabilních operativních akcí zaměřených na nejnaléhavější kriminální hrozby, kterým EU čelí. První celý politický cyklus probíhá v období 2014–2017, po posouzení hrozeb závažné organizované trestné činnosti z roku 2013 a stanovení víceletého strategického plánu (v červenci 2013) a operačního akčního plánu (říjen 2013); závěry Rady o vytvoření a provádění politického cyklu EU pro boj proti organizované a závažné mezinárodní trestné činnosti, 3 043. zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci, Brusel, 8. a 9. listopadu 2010.

[29]             Akční program Organizace spojených národů pro prevenci, potírání a vymýcení nezákonného obchodu s ručními palnými a lehkými zbraněmi ve všech jeho aspektech z roku 2001 je politicky závazný dokument, který byl přijat všemi členskými státy OSN na základě vzájemné dohody a stanoví celosvětový závazek ke komplexnímu přístupu k podpoře (na místní, národní, subregionální, regionální a celosvětové úrovni) prevence, omezení a vymýcení nezákonného obchodu s ručními palnými a lehkými zbraněmi ve všech jeho aspektech jako přispění k mezinárodnímu míru a bezpečnosti. Zahrnuje širokou škálu činností, včetně řízení zásob a bezpečnosti, kontrol transferu, vedení záznamů, likvidace, mechanismů sdílení informací a DDR (odzbrojení, demobilizaci a opětovné začlenění). Neusiluje o kontrolu nad transfery pro nestátní subjekty nebo držení civilních malých zbraní. Provádění tohoto programu je přezkoumáváno na zasedání států, jež se koná každé dva roky, a na pravidelných hodnotících konferencích (poslední se uskutečnila v období srpen až září 2012 v New Yorku). Mezinárodní nástroj, který státům umožní včas a spolehlivě identifikovat a sledovat nezákonně držené ruční palné a lehké zbraně, který přijalo Valné shromáždění OSN dne 8. prosince 2005.

[30]             Rozhodnutí Rady 2013/320/SZBP je součástí komplexního přístupu EU k podpoře procesu přechodu k demokracii, udržitelného míru a bezpečnosti v Libyi; mise EU pro pomoc na hranicích v Libyi.

[31]             Příkladem organizací podporovaných EU jsou Stockholmský mezinárodní ústav pro výzkum míru a organizace Saferworld.

[32]             Nařízení, jehož přijetí je plánováno na podzim roku 2013.

[33]             Směrnice o střelných zbraních (z let 1991 a 2008), rozhodnutí Rady 2011/428/SZBP ze dne 18. července 2011 na podporu činnosti Úřadu Organizace spojených národů pro otázky odzbrojení za účelem provádění akčního programu Organizace spojených národů k prevenci, potírání a vymýcení nezákonného obchodu s ručními palnými a lehkými zbraněmi ve všech jeho aspektech.

[34]             Zdroj: Pracovní skupina evropských odborníků na střelné zbraně.

[35]             Operace „Fireball“ se zaměřila na nákladní automobily pocházející ze západního Balkánu a vstupující do EU přes její východní hranici.

[36]             Viz poznámka pod čarou 29.

[37]             Viz příloha I směrnice 2008/51/ES.

[38]             COM(2012) 415. Pokud jde o možné výhody a nevýhody snížení počtu kategorií střelných zbraní na dvě (zakázané nebo povolené) s cílem zjednodušit, a tak zlepšit fungování vnitřního trhu s dotčenými výrobky, dospěla zpráva k závěru, že „povinné snížení počtu kategorií střelných zbraní v EU na dvě by samo o sobě nepředstavovalo jednoznačný přínos.“

[39]             Např. Spojené království stanovilo všeobecný zákaz ručních střelných zbraní v roce 1997 a v roce 2006 omezení prodeje vzduchových zbraní a zákaz dovozu a prodeje „realistických“ napodobenin zbraní; Litva uvalila zákaz na plynové pistole v roce 2012.

[40]             Podle volby výrobce a vnitrostátních právních požadavků může označení obsahovat určení výrobce, modelu, ráže nebo náboje, zkušebnu a rok zkoušky a výrobní číslo. Zkušebna je technické zařízení, které posuzuje střelné zbraně v zemích, kde jsou zkoušky a další technická opatření povinné. Země mohou mít jednu nebo více zkušeben, které mohou být umístěny v prostorách výrobce. Zkušebny provedou zkušební střelbu a zkoušky bezpečnostních prvků dílů a poté jsou na zbraně či jejich součásti vytlačena nebo vyryta označení, jež uvádějí druh a dobu zkoušky.

[41]             Mezinárodní stálá komise pro zkoušky ručních palných zbraní neboli C.I.P. je mezinárodní organizace, která nabízí akreditaci zkušebnám, a používá standardizované požadavky na označování, jež jsou povinné ve všech 14 členských zemích, mezi které patří 11 členských států EU (Belgie, Česká republika, Finsko, Francie, Maďarsko, Německo, Itálie, Rakousko, Slovensko, Spojené království, Španělsko).

[42]             Viz poznámka pod čarou 30. Tento politicky závazný nástroj vyžaduje, podobně jako směrnice o střelných zbraních, „buď jedinečné označení, které uvádí jméno výrobce, zemi výroby a sériové číslo, nebo uchování jakéhokoli jiného snadno použitelného jedinečného označení, které umožní všem členským státům snadno určit zemi výroby.“

[43]             Podnikatelem v oboru zbraní je jakákoli „osoba, jejíž podnikatelskou činnost zcela nebo zčásti tvoří výroba střelných zbraní, jejich součástí a střeliva, obchodování s nimi, jejich výměna, pronájem, opravy nebo úpravy“ (čl. 1 odst. 2 směrnice 1991/477/EC ve znění čl. 1 odst. 1 písm. c) směrnice 2008/51/ES).

[44]             Ustanovení čl. 1 odst. 3 směrnice 2008/51/ES. Zprostředkovatel je definován jako „fyzická nebo právnická osoba kromě podnikatele v oboru zbraní, jejíž podnikatelskou činnost zcela nebo zčásti tvoří nákup, prodej nebo organizace převodu zbraní“ (čl. 1 odst. 1 písm. e) směrnice 91/477/ES ve znění čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice 2008/51/ES).

[45]             Viz například Small Arms Survey (Průzkum týkající se ručních palných zbraní) , UNIDIR a Odbor OSN pro otázky odzbrojení, „Developing a Mechanism to Prevent Illicit Brokering in Small Arms and Light Weapons—Scope and Implications“ („Vytvoření mechanismu bránícího nedovolenému zprostředkování obchodu s ručními palnými a lehkými zbraněmi – oblast působnosti a dopad“), 2007.

[46]             Zdroj: Stockholmský mezinárodní ústav pro výzkum míru.

[47]             V návaznosti na akční plán z roku 2010 pro boj proti nedovolenému obchodování s tzv. „těžkými“ střelnými zbraněmi (viz poznámka pod čarou 28 výše).

[48]             Žádné takové opatření by nemělo ohrožovat legální činnosti v oblasti výzkumu a vývoje, které se snaží využít 3D tisk a související technologie, existuje-li zřejmý společenský zájem.

[49]             2009/1012/SZBP, 2012/711/SZBP.

[50]             Ministerská konference o „kontrole zbraní v kontextu rozšíření EU“ za účasti Úřadu zvláštního zástupce Evropské unie a Rozvojového programu OSN (UNDP) v Bosně a Hercegovině se konala ve dnech 18. a 19. června 2013.

[51]             KOM(2011) 840 v konečném znění, 2011/0406 (COD), návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci; KOM(2011) 839 v konečném znění, 2011/0405 (COD), návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje evropský nástroj sousedství; TAIEX NPP (mezinárodní předvstupní) nařízení (ES) č. 1085/2006 ze dne 17. července 2006, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci, Úř. věst. L 210/82. O nástroji stability viz poznámka pod čarou 33 výše.

[52]             Po členských státech se požaduje, aby „přijaly opatření v oblasti znehodnocování... s cílem zajistit, že úpravy střelných zbraní je učiní nevratně neschopnými střelby.“ Příloha I část III směrnice 91/477/ES.

[53]             Příručka Pracovní skupiny evropských odborníků na střelné zbraně s názvem „Zjišťování vlastnictví střelných zbraní – Příručka pro systematické sledování střelných zbraní zabavených pro nelegální držení nebo při trestné činnosti“ http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/07/st10/st10000.en07.pdf

[54]             To bude rovněž součástí širší spolupráce v rámci sedmého akčního plánu EU v oblasti policejní a celní spolupráce.

[55]             KOM(2011) 753 v konečném znění, návrh nařízení, kterým se jako součást Fondu pro vnitřní bezpečnost zřizuje nástroj pro finanční podporu policejní spolupráce, předcházení trestné činnosti, boje proti trestné činnosti a řešení krizí.

[56]             http://www.smallarmsstandards.org/; iARMS je systém Interpolu pro registraci a sledování nedovolených střelných zbraní – viz úkol 3.

[57]             Nástroj stability EU podporuje probíhající vývoj a zavádění iARMS; k dnešnímu dni se jej účastní 12 členských států EU: Belgie, Česká republika, Chorvatsko, Irsko, Litva, Maďarsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovinsko, Spojené království a Španělsko; Čtrnáctá zpráva Rady o pokroku v provádění strategie EU pro boj proti nedovolenému hromadění ručních palných a lehkých zbraní a střeliva pro ně a proti nedovolenému obchodování s nimi (2012/II) (2013/C 138/03).

[58]             Francie, Řecko, Irsko, Nizozemsko, Rakousko a Finsko.

[59]             Ustanovení čl. 16 směrnice Rady 91/477/EHS ve znění směrnice 2008/51/ES.

[60]             UNODC, Digest of Organized Crime Cases (Přehled případů organizované trestné činnosti), s. 103.

[61]             KOM(2004) 376, Posílení policejní a celní spolupráce v Evropské unii.

[62]             Ustanovení čl. 1 odst. 2 směrnice 2008/51/ES.

[63]             Rozhodnutí Rady 2009/917/SVV. Tyto základní údaje o místě zabavení a o původu zbraně v CIS jsou uchovávány pro celní účely, a to s cílem lépe se zaměřit na potenciální přepravu pašovaných střelných zbraní prostřednictvím analýzy rizik. Proto údaje, které nejsou relevantní pro celní účely (např. ráže), nejsou v CIS obsaženy.

[64]             COM(2012) 735, Posílení spolupráce při prosazování práva v EU: Evropský model pro výměnu informací (EIXM).

[65]             COM(2013) 172, Zřízení evropského systému vzdělávání a výcviku v oblasti prosazování práva.

[66]             Stockholmský program – otevřená a bezpečná Evropa, která slouží svým občanům a chrání je (2010/C 115/01) zdůraznil nezbytnost takového přístupu: „nejlepším způsobem, jak omezit počet trestných činů, je přijmout účinná opatření umožňující předcházet jejich spáchání […] s využitím multidisciplinárního přístupu, jenž zahrnuje i správní opatření a podporu spolupráce mezi správními orgány.“

[67]             Bude se přitom vycházet ze stávajících zdrojů a návrhy budou uzpůsobeny tak, aby v Komisi ani v žádných z decentralizovaných agentur nebylo třeba dalších zaměstnanců nebo finančních zdrojů.

[68]             Zdroj: Světové fórum pro střelbu, březen 2013, s využitím informací ze zkušeben; skládá se z oficiálních údajů z Belgie, Finska, Francie, Itálie, Německa, Spojeného království a Španělska a odhadů pro ostatní členské státy.

[69]             Eurostat.

[70]             Eurostat. Řada členských států neoznámila žádný vývoz pistolí a revolverů (Belgie, Bulharsko, Francie, Rakousko, Rumunsko) ani vojenských střelných zbraní (Belgie, Bulharsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Rakousko, Rumunsko).

[71]             Zdroj: Ústav pro výzkum míru Oslo.

[72]             Zdroj: UNODC, Small Arms Survey, www.gunpolicy.org; tyto údaje lze srovnat s odpověďmi v rámci průzkumu Eurobarometr 383, kdy v průměru 5 % dotázaných uvedlo, že vlastní střelnou zbraň, přičemž daná hodnota se pohybovala v rozmezí od 1 % v Nizozemsku po 18 % na Kypru.