SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ Otevření systémů vzdělávání: nové technologie a otevřené vzdělávací zdroje jakožto prostředky inovativní výuky a učení pro všechny /* COM/2013/0654 final */
Technologie
a otevřené vzdělávací zdroje jsou příležitostí
k reformě vzdělávání v EU
Toto sdělení stanoví Evropský program na podporu
kvalitních inovativních způsobů učení a výuky
prostřednictvím nových technologií a digitálního obsahu.
„Otevření systémů vzdělávání“ spočívá v opatřeních
směřujících k otevřenějším vzdělávacím
prostředím, jejichž cílem je poskytnout kvalitnější a
efektivnější vzdělávání, a přispět tak k naplnění
cílů strategie Evropa 2020, tedy k podpoře zvyšování
konkurenceschopnosti a růstu EU prostřednictvím lépe
kvalifikované pracovní síly a větší zaměstnanosti. Přispívá
k plnění hlavních cílů, mezi něž patří snižování počtu
žáků předčasně ukončujících školní docházku a
zvyšování počtu těch, kteří dosáhli vysokoškolského či
obdobného vzdělání[1] . Vychází z
nedávných iniciativ „Přehodnocení vzdělávání“[2],
„Evropské vysokoškolské vzdělávání v globálních souvislostech“[3]
a ze stěžejní iniciativy Digitální agenda[4]. Navrhuje opatření na úrovni EU a na
vnitrostátní úrovni, která se týkají zejména: - pomoci vzdělávacím institucím, učitelům
a žákům získat digitální dovednosti a metody učení, - podpory rozvoje a dostupnosti otevřených
vzdělávacích zdrojů, - propojení tříd a zavádění digitálních
zařízení a obsahu, - mobilizace všech zúčastněných stran (učitelů,
studentů, rodin, hospodářských a sociálních partnerů,
jejímž cílem je změnit úlohu digitálních technologií
ve vzdělávacích institucích. Přestože klíč k úspěchu je
především v rukou členských států, EU hraje rovněž
určitou roli. Může podpořit osvědčené postupy
a výměny mezi jednotlivými členskými státy. Může
přinést prospěch z úspor z rozsahu a interoperability,
čímž se zabrání roztříštěnosti. Může podpořit
zavádění a dostupnost digitálních technologií a obsahu
poskytnutím finančních prostředků, partnerstvím veřejného
a soukromého sektoru a doporučeními. Vzdělávání v EU nedrží krok s digitální
společností a ekonomikou ... Digitální technologie jsou plně začleněny
do různých způsobů vzájemného působení mezi lidmi, do
jejich spolupráce a obchodování; nejsou však plně využívány
ve vzdělávacích systémech a systémech odborné přípravy po
celé Evropě. Z nedávné studie[5]o digitálním vybavení
ve školách v Unii vyplynulo, že 63 % devítiletých dětí
nenavštěvuje „školu s velmi dobrým digitálním vybavením“ (tedy školu s přiměřeným
vybavením, rychlým širokopásmovým připojením a vysokou
„připojitelností“). Zatímco 70 % učitelů v EU uznává
význam odborné přípravy v digitálních metodách výuky a studia, pouze
20–25 % studentů vyučují osoby, které se v těchto
technologiích vyznají a podporují je. Většina učitelů využívá
informační a komunikační technologie (IKT) zejména pro
přípravu výuky, místo toho, aby je použila při práci se studenty v
průběhu vyučování[6]. V současnosti studenti očekávají více
individuálního zaměření, užší spolupráci a lepší vazby mezi
formálním a informálním učením, což učení pomocí digitálních
technologií ve velké míře umožňuje. Digitální učebnice, software
se cvičeními, vysílání/podcast, simulace nebo vzdělávací hry však v
Evropské unii prozatím nikdy nepoužívá 50 % až 80 % studentů.
Evropská unie trpí nedostatkem kvalitního vzdělávacího obsahu
a aplikací v určitých předmětech a četných
jazycích, ale také nedostatkem připojených zařízení pro všechny
studenty a učitele. Mezi těmi, již mají přístup
k inovativnímu vzdělávání založenému na technologiích,
a těmi, již tento přístup postrádají, se v EU
v důsledku fragmentace přístupů a trhů
vytváří stále větší digitální propast nového druhu. Evropské unii navíc hrozí, že bude za ostatními regiony
světa zaostávat. Reformu vzdělávání a odborné přípravy
řeší USA a některé asijské země investicemi
do strategií založených na IKT. Vzdělávací systémy mění,
modernizují a dávají jim mezinárodní rozměr, což se na úrovni škol
a univerzit viditelně odráží na přístupu ke vzdělání
a studijních nákladech, na výukových postupech a na
celosvětovém věhlasu nebo značce dané školy či univerzity.
Velká část nabídek digitálního obsahu tak pochází od aktérů mimo
Evropu, včetně vzdělávacích institucí, které nabízejí své
studijní programy v celosvětovém měřítku
prostřednictvím hromadných otevřených on-line kurzů (Massive
Open Online Courses, MOOC). ... technologie zároveň
umožňují větší efektivitu a rovnost ve vzdělávání. Potenciální přínosy digitální revoluce v oblasti
vzdělávání jsou různorodé: jednotlivci mohou snadno a často
zdarma vyhledávat informace a získávat znalosti z jiných zdrojů než
jsou jejich učitelé[7] a instituce. Vzhledem k tomu, že
učení již není pevně spojeno se specifickým časovým
rozvrhem výuky nebo se specifickými metodami a že je možné jej
přizpůsobit individuálním potřebám, je možné oslovit nové cílové
skupiny studentů. Objevují se noví poskytovatelé služeb v oblasti
vzdělání; učitelé mohou snadno sdílet a vytvářet obsah s kolegy
a studenty z různých zemí; lze získat přístup k daleko
širší škále vzdělávacích zdrojů. Otevřené
technologie všem jedincům umožňují, aby se učili
kdekoli a kdykoli, prostřednictvím jakéhokoli zařízení a s
pomocí kohokoli. Především jde o to, že vzdělávání a znalosti
mohou daleko snadněji přesáhnout hranice států a výrazně
zvýšit hodnotu a potenciál mezinárodní spolupráce. Díky otevřeným
vzdělávacím zdrojům[8], a zejména on-line kurzům
MOOC, mohou nyní učitelé a vzdělávací instituce
oslovit tisíce studentů ze všech pěti kontinentů
současně, což je ukázkou toho, že jazyk není vždy
překážkou. Spolupráce je posílena tím, že umožňuje
studentům, pedagogickým a výzkumným pracovníkům a institucím
vytvářet, sdílet a projednávat obsah se spolužáky, kolegy či
partnery z celého světa. Větší využití nových technologií a otevřených
vzdělávacích zdrojů nejen zlepší přístup ke vzdělání, ale
může také přispět ke snížení nákladů, které nesou
vzdělávací instituce a studenti, a to zejména ve znevýhodněných
skupinách. Tento pozitivní dopad na rovnost ve vzdělávání nicméně vyžaduje
trvalé investice do vzdělávacích infrastruktur a lidských zdrojů. Otevřené technologie jsou pro Evropu příležitostí
k tomu, aby přilákala nové talenty, občanům umožnila získat
příslušné dovednosti, podpořila vědu a výzkum
a stimulovala inovaci, produktivitu, zaměstnanost a růst.
Evropa by se měla právě nyní postarat o to, aby poskytla správný
politický rámec a podnět k zavádění inovativních
učebních a výukových postupů ve školách, na univerzitách
a v institucích působících v oblasti odborného vzdělávání
a vzdělávání dospělých. Politický rámec EU („Vzdělávání
a odborná příprava 2020“ – otevřená metoda koordinace)
a programy EU (zejména program Erasmus +, Horizont 2020, jakož i
strukturální a investiční fondy) mohou pro naplnění tohoto cíle
poskytnout pobídky a vytvořit rámcové podmínky. Členské státy a
regiony – zejména ty méně vyvinuté – by mohly rovněž těžit z
kvalitního vzdělávání, zlepšit si svůj růstový potenciál, a
udržet si tak hospodářskou a sociální soudržnost. Jak je uvedeno výše, EU bude podporovat opatření
navrhovaná v tomto dokumentu, která odrážejí výsledky konzultace
s řadou zúčastněných stran, jež se konala v létě
2012. Výsledky a podrobné podklady jsou rovněž popsány
v pracovním dokumentu útvarů, který poskytuje analýzu současné
situace v jednotlivých členských státech, jež je velmi rozdílná.
Tento dokument dále vyzdvihuje osvědčené postupy a analyzuje
hlavní překážky na úrovni EU, které brání zavádění inovací
v oblasti vzdělávání prostřednictvím digitálních materiálů
a technologií. Výzvy se pochopitelně liší v závislosti na daném
odvětví vzdělávání (tj. povinné vzdělávání, vysokoškolské
vzdělávání, odborné vzdělávání a příprava
a vzdělávání dospělých) a na tom, zda se jedná o neformální
či informální učení.
1.
Otevřená vzdělávací prostředí: příležitosti k inovacím
pro organizace, učitele a žáky
1.1 Inovativní organizace
Je nutné provést přezkum
organizačních strategií vzdělávacích institucí a institucí
odborné přípravy ... Všechny vzdělávací instituce musejí zlepšit svou
schopnost adaptace, propagovat inovace a využívat potenciálu technologií
a digitálního obsahu. Ve skutečnosti mají však institucionální
strategie tendenci klást překážky otevřenému vzdělávání,
které IKT nabízejí. Pokud jde o vzdělávání na školách a odborné
vzdělávání a přípravu, plnému využití přístupů
k výuce a učení založených na technologiích brání omezující
předpisy týkající se studijních programů a postupy
hodnocení. Pokud jde o vysokoškolské vzdělávání, překážku na
cestě ke změnám představují jiné faktory, jako je nepružné
financování a struktury řízení, k nimž lze přičíst i
omezené rozpočtové zdroje. IKT nabízejí velký potenciál pro strukturální
změny také v oblasti vzdělávání dospělých: jak vyplynulo
z průzkumu provedeného ve Finsku[9], elektronického vzdělávání v rámci
odborné přípravy zaměstnanců využilo v roce 2012 pouze 41 %
respondentů – organizací finského průmyslu. Využitím IKT v odborné
přípravě lze snížit náklady a zvýšit časovou
a prostorovou flexibilitu. Vzdělávací instituce budou
schopny využít příležitostí, které jim IKT nabízejí, pouze tehdy,
změní-li rámcové podmínky, v nichž působí. Otevřená
vzdělávací prostředí vyžadují, aby vedoucí pracovníci
vzdělávacích institucí hráli aktivní úlohu při: poskytování strategické
vize; přeměně institucí s uzavřeným institucionálním
myšlením (siloed institutions) ve vzájemně propojené vzdělávací
komunity a odměňování odborníků za inovativní přístupy
k výuce. Vedoucí úlohu musí doprovázet organizační změny
a institucionální rozvojové plány. Vzdělávací instituce by měly
posoudit, nakolik jsou schopny a připraveny IKT používat, a v
případě potřeby by měly zvážit přezkum svých
organizačních a obchodních modelů. Měly by například
posoudit, jakých úspor z důvodu vyšší efektivity lze dosáhnout
prostřednictvím digitalizace správních služeb, zda je začlenění
IKT bezpečné (například pomocí projektu pro bezpečné IT
prostředí na školách, tzv. „eSafety Label“)[10],
nebo zda vzdělávání a výuka probíhají na základě digitálních
technologií. Mělo by se také opět zvážit, zda je posláním vzdělávací
instituce předávat znalosti a /nebo potvrzovat jejich nabytí. Nástup průlomových inovací, jako jsou on-line kurzy
MOOC, umožňuje přeměnu vysokoškolského vzdělávání, jakož i
vznik nového druhu hospodářské soutěže a středisek excelence
mezi univerzitami po celém světě. Přestože první projekt
týkající se otevřených studijních materiálů (Open Courseware – OCW)
byl zahájen v Německu, k nejvýznamnějšímu pokroku došlo v USA.
On-line kurzy MOOC nabízí jen málo evropských univerzit, zatímco tři
hlavní poskytovatelé těchto kurzů v USA jich nabízejí
přibližně 400 a počet uživatelů těchto kurzů
na celém světě činí tři miliony. Z nedávného
průzkumu[11] vyplývá, že jedna třetina z
200 evropských univerzit, které byly osloveny, on-line kurzy MOOC dokonce ani
neznala, a pouze jedna třetina univerzit plánovala iniciativu, která
s MOOC souvisela. Tohoto potenciálu lze nejlépe využít prostřednictvím
strategických partnerství. Jedním z pozitivních příkladů je nedávné
zahájení evropské iniciativy MOOC Evropskou asociací univerzit dálkového studia[12].
Taková iniciativa svědčí o tom, že přeshraniční
spolupráce nabízí dostatečně široký rámec pro hledání nových
řešení v oblasti vzdělávání, která by v případě, že na nich
každá instituce bude pracovat samostatně, nebyla proveditelná. ... s cílem podporovat inovativní učební
postupy. Důslednější uplatňování studijních
zkušeností, kombinující prezenční výuku a on-line výuku (kombinované
studium), může zvýšit motivaci studentů a účinnost studia.
Například v odborné přípravě učňovského typu mohou být
technologie použity k napodobení konkrétní životní situace, kdy si student
zlepšuje své technické dovednosti a své schopnosti řešit problémy.
Technologie rovněž umožňují zavádět nové studijní a hodnotící
metody, které se zaměřují spíše na to, co je student schopen
udělat, než na pouhé získávání informací, nebo na jeho schopnost
opakování. Díky technologiím lze vyvíjet nová řešení pro lepší
individualizované vzdělávání, a to tak, že se umožní preciznější
a aktuálnější sledování studentova pokroku učitelem. Díky analýze
studia[13]se mohou objevit nové výukové metody, které jsou více
zaměřeny na studenta, neboť pokrok studentů, kteří IKT
pravidelně využívají, může být pečlivě monitorován:
učitelé mohou být informováni o konkrétních studijních výsledcích
každého jedince a mohou vymezit potřeby dodatečných
podpůrných opatření v závislosti na stylu učení
každého studenta.
1.2 Inovativní učitelé
Učitelé by
měli mít možnost získat vynikající schopnosti v oblasti digitálních
technologií ... Učitelé v našich vzdělávacích institucích
inovace po řadu let vytrvale podporují. Mnozí z nich však v okamžiku, kdy
uvažují o zavedení IKT, nemají
potřebné schopnosti, aby těchto technologií využili pro pedagogické
účely. Pouze v sedmi zemích[14] je situace taková, že 30 % až
50 % žáků ve 4. a /nebo 8. třídě má učitele,
kteří se v digitálních technologiích vyznají a podporují je, mají dobrý
přístup k IKT a v jejich používání ve školách narážejí pouze na
nepatrné překážky. Ze studií také vyplývá, že 70 %
učitelů v EU by mělo o profesní rozvoj v oblasti
IKT zájem. Při počátečním vzdělávání
učitelů by se měl klást silný důraz na výukové metody
založené na digitálních technologiích (digitální pedagogika). Ze společného průzkumu Evropské komise a OECD vyplývá, že šesti učitelům z deseti se nedostalo
žádné odborné přípravy týkající se používání IKT ve třídách. Je
rovněž nutné zdůraznit naléhavou potřebu digitálních
pedagogických schopností během průběžného profesního rozvoje,
aby se učitelům pravidelně dostávaly aktuální informace. Řešení
tohoto problému je středem zájmu mnohých zúčastněných stran,
které se v kontextu Velké koalice pro digitální pracovní místa již zavázaly
rozvíjet evropské on-line kurzy MOOC, díky nimž se učitelé vyškolí ve
specifických oblastech a posílí své digitální dovednosti. Při vývoji a poskytování rozsáhlých on-line kurzů v oblasti
profesního rozvoje, které budou určeny pro učitele a
zaměřeny na specifické oblasti, jako je matematika, věda
a technika, bude Komise mimo jiné vycházet z Akademie Evropské sítě
škol (European Schoolnet Academy)[15] a podporovat síť organizací zapojených do předběžné i
průběžné odborné přípravy učitelů. ... aby měli možnost propojení s komunitami
odborníků ... Využití vzdělávacího
obsahu a otevřených vzdělávacích zdrojů je však omezeno kvůli
potížím při hledání přiměřených zdrojů pro specifické
potřeby každého uživatele: učitelé mají tendenci využívat
především zdroje, které byly doporučeny jinými kolegy. Komunity odborníků na úrovni EU se ukázaly být náležitým řešením, pokud jde o
výměnu osvědčených postupů a pomoc partnerům, o
čemž svědčí i významný závazek učitelů v rámci
platformy e-Twinning[16], která má
více než 200 000 registrovaných
uživatelů, v rámci internetové komunity pro výuku věd v Evropě
– SCIENTIX[17] a v rámci
infrastruktury Open Discovery Space[18]. Komise se bude zabývat
způsoby, jak posílit stávající sítě a vytvořit sítě
nové, včetně budoucí platformy EPALE (elektronické platformy pro
vzdělávání dospělých v Evropě), aby dosáhla toho, že četné
komunity odborníků budou moci využívat on-line zdrojů
a vzájemného učení (tzv. peer learning) v rámci svého profesního
rozvoje. Pozornost bude věnována
přezkumu možností spolupráce ve výuce a učení
v oblasti vysokoškolského vzdělávání, jež je v současnosti
méně rozvinutá než v oblasti výzkumu. ...a měli by být odměněni za nové
výukové metody. Učitelé jsou
ovlivněni způsobem, jakým je jejich výkon hodnocen. Zatímco
měření výkonnosti jsou v jednotlivých zemích a oblastech
vzdělávání odlišná, zřídka zahrnuje parametry související
s otevřenými pedagogickými postupy. Členské státy, regionální
orgány a instituce působící v oblasti vzdělávání a odborné
přípravy musejí své systémy pro hodnocení výkonu přezkoumat, aby
učitele dostatečně motivovaly k zavádění a prosazování
inovativní výuky.
1.3 Inovace pro studenty
Studenti
očekávají, že získají digitální dovednosti 21. století ... Každý jedinec musí získat
nové dovednosti pro život v digitálním světě[19].
Ačkoli je schopnost pracovat s digitálními technologiemi pro hledání práce
nezbytnou podmínkou, dnešní mladí lidé je neumějí kreativně a s
kritickým nadhledem používat. K tomu, abychom byli schopni s digitálními
technologiemi pracovat, nestačí narodit se v digitálním věku.
Podle studií lze za osoby, které jsou schopné s digitálními technologiemi
pracovat, považovat v průměru pouze 30 % studentů
v EU, přičemž 28 % studentů v EU stále nemá
k IKT prakticky žádný přístup, a to ani doma ani ve škole. Pouze
přibližně polovina studentů účastnících se
počátečního odborného vzdělávání a přípravy
v Evropě navštěvuje třídy, v nichž učitelé používají
IKT ve více než 25 % výuky. Malé až nulové digitální dovednosti jsou
navíc u mnoha dospělých překážkou pro jejich produktivitu
a inovační schopnosti na pracovišti a omezují jejich
zapojení do společnosti[20]. V rámci Velké koalice pro digitální pracovní
místa Komise již spolupracuje s průmyslem, aby podpořila získání
nezbytných dovedností mezi odborníky v oblasti IKT. Je však nutné, aby lepší digitální dovednosti získalo více
osob a aby si tyto osoby na aktivní používání technologií zvykly, a tím se
zlepšily i jejich profesní vyhlídky. Je nezbytné posílit digitální dovednosti
prostřednictvím informálního a neformálního učení, jakož i
prostřednictvím nových školních osnov, v nichž se například stále
běžněji objevuje programování. Zvláštní pozornost je rovněž
třeba věnovat znevýhodněným skupinám, jako jsou studenti, u
nichž existuje riziko nedostatečných výsledků například v
předmětech jako věda a technologie, nebo studentů s
potížemi při studiu. ... a očekávají,
že pro účely dalšího vzdělávání nebo práce budou jejich digitální
dovednosti snadno osvědčeny a uznány ... Studenti očekávají,
že jejich dovednosti budou uznány potenciálními zaměstnavateli nebo
pro účely dalšího vzdělávání a vyhledávají poskytovatele
vzdělávání a odborné přípravy, kteří mohou příslušnou
kvalifikaci osvědčit. Výzvou pro ty, kteří
poskytují on-line vzdělávání, se stává posouzení a certifikace
závěrečných výsledků, jichž studenti dosáhli; jde mimo jiné o
to, začlenit studijní postupy on-line do formálních učebních
osnov a nalézt způsoby, jak validovat vzdělání založené na
technologiích v neformálním a informálním kontextu. Někteří
poskytovatelé začali nabízet standardní internetová osvědčení
tzv. „open badges“, kterými se potvrdí, že dotyčný student absolvoval
daný kurz nebo získal určité dovednosti. Tato osvědčení však
doposud nejsou uznávána orgány zodpovědnými za kvalifikaci
a na trhu práce je často neznají. Nástroje pro validaci
a uznávání používané v rámci formálního vzdělávání se musí
přizpůsobit vzniku mnohem různorodější nabídky v oblasti
vzdělávání, k níž patří mimo jiné noví poskytovatelé služeb v oblasti
vzdělání a nové formy učení, jež by bez technologií nebyly
možné. Souběžně je zřejmě nutné vytvořit nové
nástroje, aby se zajistila validace vzdělání založeného na technologiích,
které není součástí formálního vzdělávání, a aby byli studenti
motivováni k většímu zapojení do otevřených postupů. Tyto nové nástroje by měly být v souladu se zásadami stanovenými
v doporučení Rady o uznávání neformálního a informálního
učení[21], v součinnosti se zavedenými nástroji pro validaci
a uznávání, a měly by přispět k vytvoření
evropského prostoru dovedností a kvalifikací[22], jehož cílem je
řešit různé postupy v členských státech a podporovat
účinné uznávání v přeshraničním kontextu. Klíčová transformační opatření v této
oblasti Prostřednictvím nových programů Erasmus+
a Horizont 2020 bude Komise: ·
podporovat vzdělávací
instituce při vytváření nových obchodních a vzdělávacích
modelů a zahájí rozsáhlé experimentování v oblasti politik a výzkumu
pro účely testování inovativních pedagogických přístupů,
rozvoje studijních programů a hodnocení dovedností, ·
podporovat profesní rozvoj
učitelů prostřednictvím otevřených on-line kurzů, a to
v souladu se závazky přijatými v rámci Velké koalice pro digitální
pracovní místa[23], jakož i vytvářením nových evropských platforem pro
komunity odborníků z oboru školství a rozšířením platforem již
existujících (např.: eTwinning, EPALE) s cílem vytvořit výukové
postupy založené na spolupráci mezi kolegy z celé EU, ·
ve spolupráci se
zúčastněnými stranami a členskými státy zkoumat
a testovat rámce digitálních schopností a nástroje pro sebehodnocení
určené žákům, učitelům a organizacím, ·
zkoumat, jak by bylo možno
přizpůsobit potřebám studentů již zavedené a nově se
objevující nástroje pro validaci a uznávání dovedností, jako jsou standardní
internetová osvědčení („open badges“), ·
koordinovat
a zprostředkovávat výměnu zkušeností a výsledků,
kterých se dosáhlo v rámci vnitrostátních programů, mezi členskými
státy a poskytovat cílené politické pokyny uskupením členských
států, a tak jim pomoci identifikovat úspěšná opatření, která
jim pomohou plnit jejich úkoly s ohledem na doporučení pro
jednotlivé země v rámci evropského semestru nebo strategie Evropa 2020. Členské
státy a vzdělávací instituce by měly: ·
podporovat inovativní výukové
a vzdělávací prostředí, mimo jiné využíváním strukturálních
a investičních fondů, ·
zajistit, aby nástroje pro
transparentnost a uznávání dovedností pro oblast formálního vzdělávání
byly přizpůsobeny novým formám učení, včetně validace
dovedností nabytých on-line, a to v souladu s vnitrostátními nástroji
v rámci doporučení Rady o uznávání neformálního
a informálního učení, ·
pomáhat učitelům
při získávání vynikajících schopností pracovat s digitálními
technologiemi a osvojit si inovativní výukové postupy prostřednictvím
flexibilní odborné přípravy, režimů pobídek, revidovaných osnov pro
počáteční vzdělávání učitelů a nových mechanismů
odborného hodnocení, ·
posílit digitální dovednosti
v institucích působících v oblasti vzdělávání a profesní
přípravy, a to i mezi znevýhodněnými skupinami, a znovu posoudit
hodnocení studentů, aby se zaručilo, že všechny dovednosti
získané prostřednictvím digitálního vzdělávání mohou být uznány.
2. Otevřené
vzdělávací zdroje: příležitost používat otevřené znalosti v
zájmu lepší kvality a snadnějšího přístupu
Znalosti jsou otevřené, jsou-li poskytovány pomocí
nástrojů přístupných všem občanům. Otevřené
vzdělávací zdroje jsou důležité pro podporu inovativních
vzdělávacích prostředí, v nichž může být obsah uživatelem
přizpůsoben podle jeho potřeb. Pro modernizaci vzdělávání
je naprosto nezbytné stimulovat nabídku vysoce kvalitních evropských
otevřených vzdělávacích zdrojů a poptávku po těchto
zdrojích. Otevřené vzdělávací zdroje umožňují v kombinaci s
tradičními vzdělávacími zdroji zavedení smíšených forem výuky, jež
spojují výuku prezenční s výukou on-line. Díky otevřeným
vzdělávacím zdrojům lze rovněž snížit náklady
na vzdělávací materiály pro studenty a jejich rodiny, jakož i náklady
pro veřejný rozpočet, pokud jsou v tomto rozpočtu na pokrytí
uvedených nákladů vyčleněny prostředky. Vysoce kvalitní evropské otevřené
vzdělávací zdroje musí být viditelnější a přístupné všem
občanům ... Nabídka otevřených vzdělávacích zdrojů v
celosvětovém měřítku se v uplynulém desetiletí
radikálně zvýšila. Počet různých témat, která otevřené
vzdělávací zdroje nabízejí, sice neustále roste, avšak počet jazyků
těchto zdrojů je omezený (převážně na angličtinu).
Tyto zdroje jsou využívány ve specifických odvětvích vzdělávání
(zejména ve vysokoškolském vzdělávání) a ve specifických oblastech
(např. IKT) a pro jejich využití v Evropě je stále
ještě příznačná příliš velká fragmentace a nestálý
charakter[24]. Je třeba zvýšit úsilí k zajištění toho, aby
byl evropský obsah viditelný a široce přístupný a aby uživatelé,
studenti a učitelé mohli zdroje vyhledat a byli si jisti jejich
vysokou kvalitou. Pro mnoho učitelů znamenají nedostatky v katalogizaci,
výběru a dostupnosti zdrojů odpovídající kvality důležitou
překážku na cestě vedoucí k širšímu využití otevřených
vzdělávacích zdrojů. Komise spustí jednotný portál pro otevřené
vzdělávací zdroje vytvořené v Evropě, který
bude financován v rámci programu Erasmus+ a bude spojovat stávající platformy s
prvky moderního prohlížení a vyhledávání, jež uživatelům pomohou
najít vhodný obsah, přičemž bude vycházet z počátečních
zkušeností portálu elektronického učení (e-Learning Portal)
a těžit z mimořádného zapojení zúčastněných
stran. Pokud jde o hodnocení
kvality obsahu, prostuduje se možnost posouzení ze strany partnerů i
široké veřejnosti[25] jakož i další přístupy, jejichž
cílem je více zviditelnit otevřené vzdělávací zdroje vysoké kvality,
vypracovat kvalitativní rámce pro tyto zdroje a propojit je se studijním
plánem. Evropské vzdělávací instituce a instituce odborné
přípravy, učitelé a studenti by měli být rovněž
podněcováni k tomu, aby pomocí otevřených licencí[26]zdarma
sdíleli své vlastní vzdělávací materiály s ostatními partnery, kolegy
či spolužáky. V souladu s Pařížskou deklarací Organizace
spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO)[27]
by mělo být v rámci společného evropského přístupu možné, aby
byly vzdělávací materiály financované z veřejných zdrojů
volně přístupné všem osobám, které jej chtějí použít za
účelem vzdělávání nebo výuky. Technické nástroje, jako jsou
otevřené normy kvality (Open Quality Standards) by navíc měly
výrobcům otevřených vzdělávacích zdrojů pomoci ve zviditelnění
kvality procesu tvorby a samotného zdroje. V současné době
je navíc sazba daně z přidané hodnoty (DPH) uplatňovaná
na digitální učebnice ve většině zemí vyšší než sazba
DPH pro učebnice v tištěné podobě. Mnoho zúčastněných
stran trvá na tom, aby se tento rozdíl v sazbách řešil za účelem
většího využívání digitálních zdrojů. Komise se v současné
době touto otázkou zabývá a do konce roku 2013 přijme opatření v
návaznosti na akční plán v oblasti DPH. V doporučeních v rámci
evropského semestru roku 2013 se rovněž poukazuje na to, že je třeba
řešit neefektivnost daňových systémů jednotlivých států
(například některé snížené sazby a jiná osvobození od daní). Zúčastněné strany, které se podílejí
na poskytování „tradičních“ vzdělávacích materiálů, mohou
rovněž přispět k tomu, aby byl vysoce kvalitní digitální obsah
dostupnější: autoři učebnic, vydavatelé a knihkupci mohou
vyvinout společné úsilí založené na spolupráci při hledání nových
inovativních technických řešení, která zajistí, aby vysoce kvalitní
zdroje byly dostupné všem. Mezi hlavní zásady by měla nadále patřit
doplňkovost zdrojů zveřejňovaných tradiční formou
a otevřených vzdělávacích zdrojů, jakož i svobodná
volba pro učitele a pedagogy. ... a práva a povinnosti uživatelů
vzdělávacích materiálů chráněných autorským právem by měly
být v přeshraničním kontextu transparentnější. Neexistence jasných
informací o povoleném využití specifického vzdělávacího materiálu
dostupného on-line (např. textu, obrázků
a videozáznamů) uživatele odrazuje[28]. Stejně tak je obtížné pro autory
nového obsahu definovat autorská práva či omezení, která by rádi spojili s
daným zdrojem. Podpora otevřených licencí jak mezi
učiteli, tak mezi tvůrci politik, stejně jako rozvoj
technických nástrojů pro integraci metadat[29] v každém
zdroji dostupném na internetu zvýší transparentnost. Rámec
EU v oblasti autorského práva[30]
zahrnuje výjimky týkající se použití materiálu pro účely výuky.
Uplatňování těchto výjimek se v jednotlivých členských
státech liší. Vzhledem k přeshraničnímu potenciálu inovativních
postupů při využívání vzdělávacího obsahu je důležité
posoudit, zda současný právní rámec uživatelům v praxi
zajišťuje dostatečnou transparentnost a právní jistotu. Komise
v současné době provádí přezkum rámce EU v oblasti
autorského práva, jak je uvedeno v jejím sdělení ze dne 18. prosince
2012 o obsahu na jednotném digitálním trhu. Klíčová transformační opatření v této
oblasti Komise: ·
zajistí, aby všechny
vzdělávací materiály, které jsou podporovány z programu Erasmus+,
byly dostupné veřejnosti v rámci otevřené licence, a bude
prosazovat podobné postupy v rámci programů EU, ·
použije nové programy Erasmus+
a program Horizont 2020 s cílem podpořit partnerství mezi tvůrci
vzdělávacího obsahu (např. učiteli, vydavateli a
společnostmi působícími v oblasti IKT), dále s cílem zvýšit nabídku
kvalitních otevřených vzdělávacích zdrojů a dalších digitálních
výukových materiálů v různých jazycích a vytvořit nové
obchodní modely a technická řešení, jež uživatelům digitálních
vzdělávacích zdrojů nabízejí transparentní informace
o autorských právech a otevřené licence, ·
současně se zveřejněním tohoto
sdělení zahájí činnost evropského portálu otevřeného
vzdělávání Open Education
Europa, který bude propojen se stávajícími
archivy otevřených vzdělávacích zdrojů v různých
jazycích a který propojí studenty, učitele a výzkumné
pracovníky, čímž se kvalitní otevřené vzdělávací zdroje vyrobené
v EU stanou atraktivnějšími a viditelnějšími. Členské
státy a vzdělávací instituce by měly: ·
podporovat politiky
otevřeného přístupu ke vzdělávacím materiálům financovaným
z veřejného rozpočtu, ·
podporovat instituce
zajišťující formální vzdělávání a odbornou přípravu v tom,
aby začlenily digitální obsah, včetně otevřených
vzdělávacích zdrojů, do doporučených vzdělávacích
materiálů pro studenty na všech úrovních vzdělávání. Dále by
měly podporovat výrobu – a to i prostřednictvím veřejných
zakázek – vysoce kvalitních vzdělávacích materiálů, jejichž autorská
práva by příslušela veřejným orgánům.
3.
Připojitelnost a inovace: partnerství v oblasti infrastruktur, nových
výrobků a služeb, jakož i interoperability
Nedostatek
hardwarového zařízení nebo malé rozšíření vysokorychlostního
přístupu brání optimálnímu využívání technologií, snižuje
možnost využití otevřených vzdělávacích zdrojů
a výukového softwaru a zpochybňuje zásadu „přines si vlastní
zařízení“ (Bring Your Own
Device)[31]. Na mnoha místech
existuje širokopásmové připojení na institucionální úrovni, nikoli
však na úrovni zařízení nebo v učebně,
a různá zařízení s různými technickými specifikacemi
(např. odlišné softwary nebo značky) v současné
době rovnoprávný přístup ke vzdělávacím zdrojům
nenabízejí. V některých částech Evropy by
měla být nadále vylepšována místní infrastruktura IKT (širokopásmové
připojení, obsah, nástroje) ... Úroveň infrastruktur by již neměla být faktorem,
který brání inovativním způsobům výuky a učení. Ani rozdíly
v dostupnosti by neměly být důvodem k nerovnostem mezi
občany nebo různými zeměpisnými oblastmi. Propast, která
existuje v oblasti infrastruktury, s sebou přináší nejen problémy
nerovnoprávnosti mezi studenty, ale snižuje také potenciální zisky, kterou
mohou vyplynout z většího zapojení občanů
do ekonomiky. Členské státy investují do modernizace svých
vnitrostátních vzdělávacích infrastruktur (IKT, digitálních
vzdělávacích zdrojů, širokopásmového připojení), ale
roztříštěnost a nesoudržnost v nich přetrvává. Přístup
k internetu z místa bydliště má v průměru 93 %[32]
evropských studentů, ale pouze 72 % studentů má tento
přístup v místě vzdělávání, a to ne vždy v učebnách.
Regionální rozdíly rovněž přetrvávají: v Řecku
a Chorvatsku má pouze 45–46 % studentů používajících internet
přístup k internetu v místě vzdělávání, na rozdíl
od více než 90 % v Lotyšsku, Litvě a České
republice[33]. Je třeba podporovat investice do infrastruktury
v těch regionech, které zaostávají za zbytkem Evropy. Prostředky
ze strukturálních fondů a investičních fondů by měly být
nasměrovány do oblasti vzdělávání a odborné přípravy[34]
, aby tak došlo k posílení nejen místních infrastruktur IKT, ale
i společného zadávání zakázek na inovace různými veřejnými
zadavateli. To by přineslo úspory z rozsahu, nižší ceny, úspory
správních výdajů a sdílení různých dovedností a zkušeností. ... a pro zajištění úspor z rozsahu
jsou nezbytné otevřené normy v oblasti interoperability ... Skutečnost, že studenti používají různá
zařízení, včetně různých konfigurací hardwaru
a softwaru, by neměla být překážkou v používání stejných
vzdělávacích zdrojů. Stejně tak by výběr formátu daným
výrobcem digitálního obsahu neměl znamenat omezení možného počtu
uživatelů daných zdrojů. Normy interoperability
a přenositelnosti vzdělávacích zdrojů musí být definovány
a zaručeny u všech zařízení, platforem a značek, aby
se vytvořily rovné podmínky pro všechny subjekty na trhu. Těmito
normami by se mělo rovněž zajistit, aby zdroje mohly být použitelné v
různých platformách, což by zvýšilo jejich účinnost. Kromě toho
tyto normy musejí zůstat otevřené, aby se zabránilo jakémukoli
dominantnímu tržnímu postavení jediné společnosti, která by je vlastnila a
která by mohla trh přizpůsobit svým individuálním cílům. ...
aby se mohly evropské trhy s digitálními aplikacemi a digitálním obsahem
rozvíjet. Celosvětové investice do širokopásmového
připojení a podnikání vytvářejí významné obchodní
příležitosti, avšak podnikatelský potenciál vzdělávacích
softwarů a obsahu zůstává v Evropě z velké
části nevyužit. Zdrojem růstu na trhu vzdělávacích technologií
bude vývoj v oblasti cloudových technologií a her, personalizace
učení a mobilních zařízení. Pokud mají být evropské společnosti
v mezinárodním měřítku konkurenceschopné a mají nabízet
nová pracovní místa, je nevyhnutelné podpořit růst a podnikání
založené na inovaci s cílem vytvořit nový vzdělávací ekosystém a
mechanismy, pomocí nichž se budou hledat řešení v patřičně
velkém měřítku, a to ve všech oblastech vzdělávání
a odborné přípravy. Klíčová transformační opatření v této
oblasti Prostřednictvím
nových programů Erasmus+ a Horizont 2020 bude Komise: ·
podporovat vypracování
otevřených rámců a norem v oblasti interoperability
a přenositelnosti digitálního vzdělávacího obsahu, aplikací
a služeb, včetně otevřených vzdělávacích zdrojů,
přičemž bude spolupracovat s evropskými normalizačními
organizacemi a v rámci příslušných programů. Dále bude vytvářet
složky pro účinný trh se vzdělávacími technologiemi, včetně
koordinace společných specifikací pro zadávání veřejných zakázek
na inovativní řešení, aby tak přispěla k zavádění
cenově dostupných zařízení, softwaru a obsahu, ·
podporovat výzkum
a inovace v oblasti adaptivních technologií učení, analýzy
učení a digitálních her koncipovaných pro studijní účely za
současného vytváření vazeb s inovativními podnikateli. Členské
státy a vzdělávací instituce by měly: ·
každé škole poskytnout širokopásmové
připojení, a to v ideálním případě každé jednotlivé
učebně, modernizovat jejich vybavení IKT a do roku 2020
vyvinout přístupné, otevřené, vnitrostátní archivy digitálního
vzdělávání za současného využití strukturálních
a investičních fondů.
4. Společně se snažit využít příležitostí, které nabízí
digitální revoluce
Potřebujeme integrovaný přístup... Pokrok v používání IKT a digitálního obsahu se v
jednotlivých členských státech liší. Mnoho států již uznalo
potenciální dopad technologií v oblasti vzdělávání a mnohé z
nich již zahájily iniciativy v oblasti elektronického učení. Iniciativy
však byly nejednotné a izolované; investice do infrastruktury
často nedoprovázelo úsilí o zvýšení schopnosti učitelů
a studentů tyto infrastruktury používat, ani úsilí o zvýšení jejich
motivace v tomto směru. Z tohoto důvodu se navzdory velkým
investicím jen zřídka podařilo, že se daný projekt dostal z pilotní
fáze do stádia rozšířeného používání. Z minulých zkušeností vyplývá, že nestačí pouhé
zavedení dané technologie do učeben. Nabídka v oblasti vzdělávání,
která je schopna zachovat prvky inovace, může vzniknout jedině díky
integrovanému přístupu, v jehož rámci je zabezpečen digitální obsah,
infrastruktura IKT, adekvátní úroveň digitálních dovedností
a řádné organizační strategie. ... společné úsilí všech aktérů... K zahájení rozsáhlých udržitelných změn je nutné
společné úsilí a cílená opatření, jakož i zapojení a
angažovanost všech zúčastněných stran, žáků, učitelů,
rodin, škol a vedoucích pracovníků v oblasti školství, tvůrců
politik v oblasti vzdělávání a místních společenství. Rozsáhlé informační kampaně a experimentování, na
nichž by se žákům otevíraly lákavé studijní příležitosti ve škole i
mimo školu a do nichž by se zapojily všechny zúčastněné strany,
včetně regionálních a místních aktérů, by měly
přispět k propojení studijního a profesního života v zájmu
vytvoření pružnějších a účinnějších mechanismů pro
integraci studijních a profesních zkušeností. Klíčová transformační opatření v této
oblasti Prostřednictvím
nových programů Erasmus+ a Horizont 2020 bude Komise: ·
otevře platformu
přístupnou všem zúčastněným stranám (učitelům,
studentům, rodinám, digitálním komunitám, hospodářským
a sociálním partnerům atd.) pro účely zaznamenávání
a referenčního srovnávání stavu digitálních technologií ve
vzdělávacích institucích; ·
zřídí evropské středisko
vzdělávacích institucí zaměřených na inovativní digitální
technologie, přičemž poukáže na inovativní pedagogické a
organizační postupy založené na IKT a bude tyto postupy řídit.
Kromě uvedeného střediska bude zavedena také zvláštní evropská cena za
digitální excelenci (European Award of Digital Excellence). Členské státy a vzdělávací instituce by
měly: ·
podporovat sítě
dobrovolných učitelů, digitálních komunit a odborníků
na IKT při zahajování iniciativ (jako jsou například kurzy
programování nebo programy návratu do škol) a ve všech odvětvích
vzdělávání zřídit ceny pro učitele za řádné využití IKT v
jejich pedagogické práci. ... a lepší pochopení všech příležitostí,
které digitální revoluce ještě neodhalila. Členské státy a další zúčastněné strany
se vyzývají k tomu, aby aktivně spolupracovaly s Komisí při
systémovém a důkladném provádění priorit, které byly v tomto
programu navrženy jakožto součást jejich vnitrostátních reforem
vzdělávání a odborné přípravy. Prostřednictvím
každoročního monitoru vzdělávání a odborné přípravy bude Komise
sledovat pokrok, jehož bylo dosaženo na vnitrostátní úrovni a který se
týká klíčových výzev uvedených v tomto sdělení. Tento program není cílem, ale výchozím bodem. Technologické
změny v dlouhodobějším horizontu zásadně ovlivní
vzdělávání a výzkum, avšak v současnosti je obtížné
předvídat, jakou formou k tomu dojde. Je nutné vyvinout trvalé úsilí
a pokračovat ve spolupráci na mezinárodní úrovni, abychom si
vylepšili svou znalostní základnu a plně využili dopadů technologií
na vzdělávání. Do konce roku 2013 Komise předloží studie
o inovacích ve vysokoškolském vzdělávání, o změně
pedagogického prostředí v oblasti vysokoškolského vzdělávání, k
níž dochází v důsledku nových způsobů výuky
a učení, a o použití IKT a otevřených vzdělávacích
zdrojů ve vzdělávání dospělých. Kromě toho bude
pokračovat ve své práci a nadále spolupracovat s vnitrostátními,
regionálními a místními orgány, sociálními partnery, podniky, studenty,
novými poskytovateli služeb v oblasti vzdělávání a jinými
mezinárodními organizacemi, jako je UNESCO, Mezinárodní rada pro otevřené
a distanční vzdělávání (ICDE) a OECD, aby lépe pochopila dopad
technologií na oblast vzdělávání a zároveň využila potenciál,
který těmito změnami vznikl. Jak Evropská komise přispívá ke zlepšení znalostí a k posílení politik založených na důkazech Komise: · Provede komplexní průzkum scénářů možných prognóz týkajících se vzdělávání v Evropě v roce 2030, a sice ve formě konzultací s příslušnými aktéry, jako je Evropský kulatý stůl průmyslníků (European Round Table of Industrialists – ERT), Evropská asociace univerzit dálkového studia (European Association of Distance Teaching Universities – EADTU), Liga evropských výzkumných univerzit (League of European Research Universities – LERU), Asociace evropských univerzit (European University Association – EUA) a Evropská síť škol (European Schoolnet). Uvedený průzkum bude vycházet z prací Společného výzkumného střediska (JRC) – Institutu pro perspektivní technologické studie (IPTS)[35] a bude v souladu s probíhajícím projektem[36] FUTURIUM. Pokud jde o vysokoškolské vzdělávání, Komise bude rovněž dále spolupracovat se skupinou na vysoké úrovni pro modernizaci vysokoškolského vzdělávání s cílem stanovit doporučení o nových způsobech učení. · Vyvine měřící nástroje a ukazatele pro důkladnější monitoring začleňování IKT do institucí zaměřených na výuku a odbornou přípravu a podpoří celoevropské kvantitativní průzkumy. · Zahájí posouzení dopadů, konkrétně hospodářských a sociálních dopadů iniciativy EU zaměřené na podporu otevřeného přístupu ke vzdělávacím materiálům, jejichž výroba byla financována z veřejných prostředků. · S nositeli práv, vzdělávacími institucemi a jinými zúčastněnými stranami působícími v oblasti vzdělávání posoudí různé metody, aby pochopila a vyhodnotila současné postupy a potřeby sdílení vzdělávacích materiálů (mimo jiné také otevřených vzdělávacích zdrojů), mimo jiné pokud jde o režimy autorského práva a udělování licencí, mnohojazyčnost, zajišťování kvality atd., a to jak ve vnitrostátním, tak v přeshraničním kontextu. [1] 2012/C 70/05. [2] COM(2012) 669. [3] COM(2013) 499. [4] COM(2010) 245. [5] Viz http://ec.europa.eu/information_society/newsroom/cf/dae/document.cfm?doc_id=1800 [6] Veškeré údaje a dokumentaci
použitou v tomto sdělení naleznete v připojeném pracovním
dokumentu útvarů. [7] Slovem učitelé se rozumí „učitelé,
školitelé, profesoři a jiní pedagogičtí pracovníci ze všech
vzdělávacích úrovní a odvětví“. [8] Otevřené vzdělávací
zdroje jsou použitelnými studijními zdroji, které lze přizpůsobit
specifickým studijním potřebám a volně je sdílet. [9] http://www.ek.fi/ek/fi/tutkimukset_julkaisut/2013/4_huhti/henko_tiedustelu2013.pdf [10] http://www.esafetylabel.eu/ – eSafety label je iniciativa
ministerstev školství Evropské sítě škol. [11] http://www.eua.be/news/13-0225/Massive_Open_Online_Courses_MOOCs_EUA_to_look_at_development_of_MOOCs_and_trends_in_innovative_learning.aspx
[12] http://www.openuped.eu [13] Analýzou studia se rozumí
měření, shromažďování, analýza informací o studentech a
souvisejících kontextech, jakož i předkládání zpráv. Viz http://www.solaresearch.org/ [14] BG, EE, IE, PT, SK, SI, SE [15] Síť 30 evropských
ministerstev školství, která se zaměřuje na inovativní využití
vzdělávacích technologií. [16] http://www.etwinning.net/ [17] http://www.scientix.eu [18] Open Discovery Space (www.opendiscoveryspace.eu)
komunitám odborníků usnadňuje používání otevřených
vzdělávacích zdrojů. [19] Schopnost práce s digitálními technologiemi je jednou z osmi
klíčových schopností pro celoživotní učení (doporučení
2006/962/ES). [20] Malé nebo nulové dovednosti
v oblasti IKT má 48 % Evropanů ve věku 16–74 let. [21] Doporučení Rady (2012/C
398/01). [22] COM(2012) 669. [23] http://ec.europa.eu/digital-agenda/en/grand-coalition-digital-jobs-0 [24] Viz
výsledky veřejné konzultace v doprovodném pracovním dokumentu
útvarů. [25] Hodnocením ze strany široké veřejnosti
se rozumí hodnocení dostupných zdrojů ze strany uživatelů těchto
zdrojů (velkého množství lidí). [26] OECD tento pojem definuje
následovně: „Otevřené udělování licencí představuje
způsob sdílení podléhajícího kontrole, v jehož rámci jsou autorovi
vyhrazena určitá práva. Výhoda vyplývající z otevřených licencí
spočívá v zavedení jistoty a jasnosti do procesu získávání
povolení k využití pracovního podkladu vypracovaného jinou osobou“. http://www.oecd.org/edu/ceri/37351085.pdf [27] http://www.unesco.org/new/en/communication-and-information/access-to-knowledge/open-educational-resources/what-is-the-paris-oer-declaration/ [28] Viz
veřejná konzultace: Na
nedostatečně jasný právní rámec v této oblasti poukazuje 84 % respondentů. [29] Konkrétní údaje o každém zdroji
umožňující automatizovanou klasifikaci jeho obsahu nebo jeho
charakteristických znaků. [30] Směrnice Evropského parlamentu
a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci
určitých aspektů autorského práva a s ním souvisejících práv
v informační společnosti. [31] Aby měli studenti
přístup ke vzdělávacím materiálům v učebnách, měli by
podle této zásady použít vlastní počítač nebo mobilní zařízení. [32] Eurostat, údaje za rok 2011. [33]http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/mapToolClosed.do?tab=map&init=1&plugin=1&language=en&pcode=tin00081&toolbox=types [34] http://www.education.ie/en/Press-Events/Conferences/Ireland-s-Presidency-of-the-EU/Conference-21-22-May-2013/Channelling-cohesion-policy-funds-towards-education-and-training.pdf [35] http://ipts.jrc.ec.europa.eu/pages/EAP/eLearning.html [36] http://ec.europa.eu/digital-agenda/futurium/