SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Konzultativní sdělení o udržitelném využívání fosforu

(Text s významem pro EHP)

1.           Úvod

Fosfor je jednou ze základních stavebních jednotek života. Má nezastupitelné místo v moderním zemědělství, protože za jeho využití jako krmiva a hnojiva neexistuje žádná náhrada. Současná situace, kdy v každé etapě životního cyklu fosforu dochází k odpadu a ke ztrátám, přispívá k obavám o budoucí dodávky a ze znečištění vody a půdy v EU i na celém světě. Zefektivnění výroby a využívání spolu s recyklací a minimalizací odpadu by mohly zásadně přispět k pokroku na cestě k udržitelnému využívání fosforu, a přivést tak celý svět k účinnému využívání zdrojů a zaručit stálou dostupnost zásob pro následující generace.

Smyslem tohoto konzultativního sdělení je zaměřit pozornost na udržitelnost využívání fosforu a vyvolat diskusi o aktuální situaci a opatřeních, o jejichž přijetí by se mělo uvažovat. Sdělení nebylo koncipováno s konkrétními legislativními záměry týkajícími se fosforu. Toto opatření bylo vyhlášeno v Plánu pro Evropu účinněji využívající zdroje[1] a mělo by být chápáno jako součást celkového úsilí o zlepšení efektivity využívání zdrojů v Evropské unii a ve světě.

Zdroje fosforu jsou celosvětově poměrně hojné a stávající zásoby jsou značné. Současně však existuje několik faktorů, které pro EU společně znamenají nutnost sledovat problematiku zabezpečení dodávek. Zaprvé se v EU nacházejí pouze malé zásoby fosfátových hornin. Zadruhé se v nedávné době projevila volatilita cen: v roce 2008 ceny fosfátových hornin za dobu o málo delší než jeden rok vzrostly o 700 %, což přispělo k nárůstu cen hnojiv. A zatřetí existuje jen velice malý prostor pro náhradu zdroji dosud používanými na méně významné způsoby využití fosforu, neboť jeho základní použití jakožto součásti krmiv a hnojiv již nyní představuje okolo 90 % celkových těžených zdrojů. Dokonalejší využívání recyklovaného fosforu v EU a celosvětově by napomohlo zabezpečení dodávek této nepostradatelné suroviny a podpořilo by rovnoměrnější distribuci fosforu na regionální i globální úrovni. Z ekonomického hlediska by diverzifikace dodávek fosfátů pro podniky v EU, které jsou na nich závislé, zlepšila jejich odolnost vůči budoucí cenové nestabilitě a dalším trendům, které by mohly zhoršit jejich závislost na dovozu.

Výhody větší účinnosti a omezení ztrát pro životní prostředí a spotřebu zdrojů by byly rovněž velice podstatné. Současný způsob využívání fosforu je neefektivní v mnoha etapách jeho životního cyklu a je příčinou problémů se znečištěním vody a plýtvání řadou dalších souvisejících zdrojů. Znečišťující látky v základní surovině, jako je kadmium a uran, mohou způsobovat také zdravotní a environmentální problémy. Bez ohledu na celkový objem těžby dostupných fosfátů a na hledisko zabezpečení dodávek by tyto přínosy samy o sobě dokázaly ospravedlnit přijetí opatření za účelem efektivnějšího využívání a recyklace fosforu. Opatření přijatá ke zlepšení účinnosti využívání fosforu a jeho recyklaci přinesou celou řadu dalších výhod: například lepší hospodaření s půdou by mělo svůj přínos v oblastech klimatu a biologické rozmanitosti.

Přístup k této problematice není bez komplikací. Regiony Evropské unie s produkcí plodin na orné půdě tíhnou ke stabilizaci hladiny půdního fosforu, zůstávají však závislé na aplikaci hnojiv pocházejících z fosfátových minerálů. Intenzivní živočišná výroba se soustřeďuje ve specifických oblastech v blízkosti přístavů, hlavních center populace a dostupné pracovní síly a odborných znalostí. Tato koncentrace vede v těchto oblastech k nadprodukci hnoje a následně ke kumulaci fosfátů v půdě a zvýšenému riziku znečištění vod. Růst velkoměst obdobně znamená oddalování odpadních vod a zbytků potravin obsahujících fosfor od zemědělské výroby na orné půdě, kde by po odpovídajícím zpracování mohly být využity.

Přes tyto skutečnosti se nabízí poměrně široké pole pro zlepšení stávající situace. Mezi nejzávažnější formy ztrát využitelného fosforu patří eroze půdy, vyplavování a rovněž neefektivní používání hnoje, biologicky rozložitelného odpadu a odpadních vod. Analýzy toků z Francie například ukazují, že 50 % celkového použitého množství fosforu se ztrácí – přibližně 20 % v odpadní vodě, stejné množství erozí a vyplavováním a 10 % ve formě potravinového odpadu a dalšího bioodpadu[2]. Udržitelné využívání fosforu je v poslední době předmětem rozsáhlých výzkumů. Ve Spojeném království studie provedená pro Ministerstvo životního prostředí, výživy a záležitostí venkova označila fosfor za budoucí možný rizikový zdroj významný pro zemědělství, u něhož mohou být příslušná rizika sotva řešena v rámci jediného členského státu[3]. Nebezpečí a náklady, jež by s sebou neslo pokračování v našem stávajícím přístupu, uvádějí početné vědecké publikace.

Opatření již byla přijata na vnitrostátní, evropské i mezinárodní úrovni, a to zejména za účelem řešení problematiky znečištění vod fosforem a ve snaze omezit plýtvání materiály, jako jsou potraviny a biologicky rozložitelný odpad, které také obsahují fosfor. Tato opatření však byla navržena s ohledem na předcházení znečištění vod nebo s jinými strategickými cíli spíše než za účelem recyklace a úspor fosforu. Iniciativy zaměřené přímo na účinnost využívání fosforu a jeho zpětné získávání zůstávají ojedinělé a při tvorbě politických strategií se k nim přihlíží jen zřídka. Výjimkou je Švédsko, kde byl stanoven průběžný vnitrostátní cíl: „Do roku 2015 bude nejméně 60 % sloučenin fosforu přítomných v odpadních vodách zpětně získáno pro využití na zemědělské půdě. Nejméně polovina tohoto množství má být navrácena na orné půdy.“ Nizozemsko schválilo dohodu o hodnotovém řetězci fosfátu, v rámci níž se celá řada zúčastněných stran zavázala usilovat o dosažení cílů, mezi něž patří například využívání určitého procentuálního podílu recyklovaného fosforu ve výrobním procesu[4]. Německo pracuje na právních předpisech, které mají omezit plýtvání fosforem. V návaznosti na první evropskou konferenci o udržitelném využívání fosforu byla zúčastněnými stranami zřízena Evropská platforma pro fosfor, jejím účelem je vytvořit evropský trh s recyklovaným fosforem a dosáhnout udržitelnějšího způsobu jeho využívání[5].

Úplné nahrazení fosforu těženého v EU recyklovaným fosforem není v dohledné budoucnosti proveditelné ani nezbytné. Vyšší podíl recyklace a využívání organického fosforu tam, kde je ho zapotřebí, by však přesto mohly stabilizovat nezbytný rozsah těžby fosforu a zmírnit problémy související s kontaminací půdy a znečištěním vod. Díky tomu budeme moci začít dlouhodobě směřovat k uzavření cyklu fosforu v době, kdy fyzická omezení dostupných zdrojů nabudou zvýšeného významu.

2.           Výhled nabídky a poptávky do roku 2050 a dále

Historicky první fosforečná hnojiva pocházela z organických zdrojů: především hnoje ze smíšeného zemědělského hospodářství a později z kostní moučky a guana, které byly mezi hnojivy prvními obchodovanými komoditami. Následně byly vyvinuty účinné techniky těžby fosfátových hornin a výroby hnojiv a staly se jednou z podmínek tzv. „zelené revoluce“ v zemědělské produktivitě, jež začala ve 40. letech 20. století. Přestože hnůj zůstává zásadním zdrojem fosforu v hnojivech (v EU je zdrojem klíčovým: ročně je jako hnojivo využito 4,7 milionů tun hnoje[6]), stala se hnojiva pocházející z fosfátových minerálů na celosvětové úrovni hlavním zdrojem fosforu pro produkci zemědělských plodin a rovněž výchozím zdrojem veškerého nového fosforu v koloběhu.

Obr. 1: Globální historický vývoj zdrojů fosforečných hnojiv[7]

2.1.        Dodávky fosforu

Produkce fosfátových hornin se v současnosti soustřeďuje v omezeném počtu zemí. Žádná z nich není součástí EU, s výjimkou Finska, kde se nachází malá část produkce. V roce 2011 dosahovala míra závislosti EU na dovozu přibližně 92 %[8]. Dvě třetiny současných zásob fosfátových hornin identifikovaných při posledním výzkumu tohoto tématu provedeném Mezinárodním centrem pro vývoj hnojiv (International Fertilizer Development Center, IFDC)[9] pocházejí z Maroka / Západní Sahary, Číny a Spojených států, ačkoli menší zásoby se nacházejí v mnohých dalších státech. Tato zpráva upozorňuje na to, že k nově nalezeným rozsáhlým zásobám v Maroku / Západní Sahaře je třeba přistupovat obezřetně.

V důsledku toho je obtížné přesně předvídat rozsah dostupných dodávek fosfátových hornin a schopnost těchto dodávek dlouhodobě uspokojit poptávku. Nejlepší dostupné důkazy přesto naznačují, že existuje dostatek zdrojů pro několik generací a že jsou pravidelně nalézány nové zásoby, přičemž se ukazuje jasný trend rozšiřování geografického prostoru budoucí produkce. V budoucnu skutečně dojde k situaci, kdy se dostupné zdroje začnou tenčit, tato situace však nehrozí bezprostředně.

Částečný sběr statistických informací o využívání hnojiv ve světě provádí Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO), tyto údaje však nepokrývají zdroje a zásoby fosfátových hornin. Zásoby fosfátových hornin ve správě těžebních společností jsou pro komerční účely povětšinou označeny kódem australského Smíšeného výboru pro nerostné zásoby (Joint Ore Reserves Committee, JORC)[10], který je odvětvovým standardem pro klasifikaci a harmonizace popisů nerostných zásob, nebo obdobným kódem; tento systém však není zamýšlen jako východisko pro stanovování státních nebo mezinárodních rezerv. Referenčním zdrojem těchto údajů vždy byla Geologický průzkum Spojených států (United States Geological Survey, USGS), ale mezi roky 1990 a 2010 nebyly statistiky agentury USGS v celém rozsahu aktualizovány informacemi z nevládních zdrojů. Jak je uvedeno výše, Mezinárodní centrum pro vývoj hnojiv (International Fertilizer Development Center, IFDC) v roce 2010 vyhlásilo nové, výrazně vyšší odhady zásob vycházející z odvětvových údajů, a v roce 2011 náležitě aktualizovala své odhady zdrojů agentura USGS[11]. Tyto údaje spolu s definicemi zdroje a zásoby podle agentury USGS jsou v tomto dokumentu využity v maximální možné míře. Obrázek 2 uvádí změny v odhadech zásob.

Obr. 2: Dopad přehodnocení zásob fosfátových minerálů – vyjádřeno v miliardách tun P205[12]

Otázku, zda je nezbytné zřídit oficiální systém podávání zpráv s následným statistickým hodnocením, si kladlo několik akademických publikací. Takový systém by musel umožňovat takový způsob sběru dat, který respektuje důvěrnost obchodních údajů, ale současně dává veřejným orgánům a dalších zúčastněným stranám jistotu, že mají k dispozici přesné informace. Integrace stávajících vnitrostátních organizací pro geologický průzkum by měla zásadní význam.

Organickými zdroji fosforu jsou často těžké a objemné materiály, jako například hnůj nebo kal z čistíren odpadních vod, které nelze snadno přepravovat na delší vzdálenosti. Přesto by však mohly být dodávky lépe na regionální úrovni distribuovány a dostupnost těchto materiálů by se mohla zlepšit jak po kvantitativní, tak po kvalitativní stránce. Této otázce se blíže věnuje oddíl 4.

2.2.        Rostoucí poptávka po hnojivech za účelem uspokojení světových potravinových nároků

Odhady organizace FAO týkající se globální poptávky po hnojivech naznačují, že světová spotřeba hnojiv bude nadále růst. Uvádějí předpokládaný nárůst spotřeby fosfátů jako součásti hnojiv až na 43,8 milionu tun ročně v roce 2015 a 52,9 milionu tun v roce 2030[13]. Tyto údaje vycházejí z předpokladu, že nežádoucí situace velmi nízké spotřeby hnojiv v některých rozvíjejících se zemích, zejména v subsaharské Africe, zůstane zachována. Pokud jde o fosfor jako takový, současná celosvětová spotřeba dosahuje přibližně 20 milionů tun ročně. Nárůst se očekává rovněž u poptávky po fosforu coby součásti krmiv, vyplývající z výrazného rozšiřování živočišné výroby[14].

Velký počet faktorů v dlouhodobém výhledu naznačuje pravděpodobnost dalšího růstu poptávky. Do roku 2050 se očekává nárůst světové populace na více než devět miliard. Na základě tohoto očekávání a změn stravovacích návyků počítá organizace FAO do tohoto data se zvýšením poptávky po potravinách o 70 %[15], budou-li současné neudržitelné tendence zachovány. To pravděpodobně povede ke zvětšování rozlohy zemědělsky obhospodařované půdy nebo k větší intenzifikaci produkce na půdě stávající. To dále zvýší poptávku po hnojivech.

Příčinou zvýšené poptávky po hnojivech bude rovněž rostoucí globální produkce biopaliv[16]. V letech 2007–2008 se spotřeba hnojiv související s produkcí biopaliv odhadovala již na 870 000 tun fosfátů ročně[17].

2.2.1.     Nerovnováha ve spotřebě fosforu ve světě

Obr. 3: Mapa agronomické nerovnováhy ve spotřebě fosforu za rok 2000[18]

Obrázek 3 je výsledkem studie, která se pokouší o výpočet celosvětových poměrů ve spotřebě fosforu. Ukazuje, že v mnoha rozvíjejících se zemích existují výrazné deficity fosforu[19]. Spotřeba nedosahuje úrovně, která je nezbytná pro udržení dlouhodobé produktivity půd a zvýšení výnosů, jež bude v budoucnu nutné. Část této dodatečné potřeby by mohlo naplnit lepší využívání místních organických zdrojů, je však pravděpodobné, že většinu poptávky budou muset uspokojit minerální horniny. Jelikož se růst lidské populace má odehrávat právě v rozvíjejícím se světě, největší část poptávky po zvýšeném množství fosforečných hnojiv bude pocházet z těch oblastí, které mají v současné době nejnižší hladiny fosfátů v půdě.

Nárůst poptávky na celosvětové úrovni bude částečně zpomalen snížením využívání fosforu v blízkosti oblastí intenzivní živočišné produkce, kde půdy již nyní obsahují více dostupného fosforu, než je třeba pro rostlinnou výrobu, což je výsledkem nadměrného rozmetání statkových hnojiv (části EU, Spojené státy, Čína). Tento pokles může být způsoben ekonomickými faktory, neboť další množství fosforu na saturované půdě již plodinám nepřináší žádný užitek, nebo předpisy v oblasti životního prostředí zaměřenými na kontrolu znečištění vod. Je přitom vhodné poznamenat, že pokud v těchto oblastech nedojde k omezení živočišné výroby, zůstane poptávka po fosforu jako součásti krmiv stálá.

2.3.        Rovnováha nabídky a poptávky

Od počátku průmyslové produkce hnojiv byl trvalý nárůst poptávky po hnojivech nepřetržitě vyrovnáván rostoucími objemy těžby fosfátových hornin. Docházelo sice k občasným výpadkům v důsledku širších geopolitických souvislostí, zejména tehdy, když kolaps Sovětského svazu v 90. letech 20. století vedl k dočasnému poklesu světové poptávky po hnojivech, jinak byl však nárůst trvalý.

2.3.1.     Prudký vzestup cen v roce 2008

Na přelomu let 2007–2008 vzrostla cena fosfátových hornin během čtrnácti měsíců o více než 700 %. Roku 2008 uvalila Čína na fosfátové horniny vývozní clo ve výši 110–120 %, následně v několika etapách snižované až na úroveň 35 %, která platí dosud. Světová provozní kapacita výroby kyseliny fosforečné dosáhla vrcholu v blízkosti svého možného maxima. Vysoká cena upoutala zájem tisku a zainteresovaných stran. Vzestup byl následován propadem v průběhu globální recese, od počátku roku 2011 však ceny opět rostou. Nárůsty cen fosfátových hornin jsou v zásadě funkcí nabídky a poptávky, přičemž jedním z faktorů je zvyšující se poptávka ze strany producentů plodin pro biopaliva. Odrážejí také ceny potravin a mohou samy v menší míře přispívat k jejich nárůstu, ačkoli v tomto ohledu mnohem méně významným než ceny ropy.

2.3.2.     Diskuse o „fosforovém zlomu“ a zabezpečení dodávek

Na základě statistik agentury USGS, jež byly v té době jediným veřejně dostupným zdrojem, předpovídala řada akademických i jiných komentátorů dosažení „fosforového zlomu“, tedy momentu, kdy globální produkce fosfátových hornin dosáhne svého vrcholu a začne klesat, a to ve střednědobém výhledu[20], přičemž někteří dokonce prohlašovali, že k němu již došlo[21]. Od té doby aktualizovala agentura USGS své odhady zásob a původní výpočty přestaly odpovídat skutečnosti. Řada akademických komentátorů navíc argumentovala, že hodnocení zásob pomocí Hubbertovy křivky[22] je v případě fosforu v zásadě nevhodné, především proto, že fosfor lze recyklovat. Tvrdí rovněž, že zatímco ceny porostou, budou nacházeny nové zdroje, přestože těžba některých z nich může být náročnější nebo mohou obsahovat větší množství příměsí.

Ačkoli dosažení fosforového zlomu z důvodu vyčerpání zdrojů fosfátových minerálů nebude pro nadcházející generace pravděpodobně představovat problém, otázky související se zabezpečením dodávek, které v rámci této diskuse zazněly, zůstávají platné. Dochází sice k rozvoji nových ložisek a nových technologií – zejména zdrojů na mořském dně – a hlášeny jsou objevy nových zásob, další zdroje se však zmenšují. Za současných technologických a environmentálních podmínek nezbývá dolům ve Spojených státech o mnoho více než padesát let. Životnost čínské domácí produkce není známa, ale s ohledem na obrovskou domácí poptávku se nezdá být příliš pravděpodobné, že by tato surovina byla v budoucnu k dispozici pro vývoz v množství dosahujícím jakéhokoli významu.

2.3.3.     Evropská iniciativa v oblasti surovin

V roce 2010 pracovní skupina Evropské komise posuzovala 41 surovin s cílem identifikovat materiály s kritickým významem pro EU. Poté, co pracovní skupina u každého z materiálů posoudila hospodářský význam, rizika spojená se zajišťováním dodávek a dopady na životní prostředí, schválila Komise seznam 14 surovin, které považuje za kritické. Stejné posouzení proběhne opět v roce 2013 a bude zahrnovat i zhodnocení fosfátových hornin.

2.3.4.     Kvalita zásob fosfátových hornin

Spíše než velikost a rozmístění zásob představuje potenciální důvod ke znepokojení obsah těžkých kovů ve zbývajících ložiscích. Fosfátové horniny jsou obvykle do určité míry kontaminovány kadmiem, které je toxickým prvkem. Fosfátové horniny těžené ve Finsku, Rusku a Jižní Africe jsou magmatického původu a mají velice nízký obsah kadmia (někdy i méně než 10 mg kadmia / kg P2O5). Oproti tomu minerály nacházené v severní a západní Africe a na Blízkém východě jsou původu sedimentárního a kadmia obvykle obsahují výrazně více: v nejhorších případech přes 60 mg kadmia / kg P2O5. Nutnost regulovat kontaminaci půd kadmiem pocházejícím z hnojiv (oddíl 3.3) znamená, že v případě vyčerpání čistších zdrojů pravděpodobně vzrostou náklady na výrobu hnojiv vyhovujících normám pro ochrany půd, anebo přísnější normy platné v EU povedou k prodeji materiálů s vysokým obsahem kadmia jinde. Neefektivní využívání čistých zdrojů nás do tohoto bodu dovede rychleji, pokud nezačnou být technologie dekadmiace[23] ekonomicky životaschopné.

Otázka 1 – Považujete otázky bezpečnosti dodávek pro EU v souvislosti s distribucí fosfátových hornin za znepokojivé? Jestliže ano, jakým způsobem by bylo vhodné spolupracovat s producentskými zeměmi, aby byla tato problematika vyřešena?

Otázka 2 – Odpovídá zde představená situace nabídky a poptávky skutečnosti? Jakým způsobem by EU mohla podpořit zmírnění rizik spojených s dodávkami – například podporou udržitelné těžby nebo využívání nových těžebních technologií?

Otázka 3 – Domníváte se, že informace o světové nabídce a poptávce po fosfátových horninách a hnojivech jsou dostatečně dostupné, transparentní a spolehlivé? Pokud ne, jakým způsobem by bylo nejlépe možné získat jasnější a spolehlivější informace na evropské a globální úrovni?

3.           Environmentální dopady v průběhu cyklu fosforu

Udržitelné využívání fosforu má širší souvislosti a netýká jen tohoto prvku jako takového. Při plýtvání fosforem dochází současně k plýtvání energií, vodou a dalšími zdroji, které se účastní jeho výrobního cyklu. Fosfor končící ve vodách navíc způsobuje další problémy pro životní prostředí, zejména v podobě eutrofizace. Míru neefektivnosti v celém cyklu zachycuje obrázek 4.

Obr. 4: Ztráty v průběhu cyklu fosforu[24]

3.1.        Těžba, zpracování a přeměna na hnojiva a krmiva

Moderní těžba fosfátů probíhá převážně v povrchových dolech. Tento způsob dobývání vyžaduje velké pozemkové plochy[25]. Kromě pozemků, na nichž probíhá samotná těžba, jsou nezbytné další plochy pro výsypky hlušiny a pro jílové usazovací nádrže. Celkové množství vzniklého pevného odpadu může být vysoké, liší se však výrazně mezi jednotlivými provozy: podle zjištění jedné studie je na jednu vyrobenou tunu kyseliny fosforečné zapotřebí 9,5 tuny fosfátové rudy, přičemž vzniká 21,8 tun různých odpadů a 6,5 tun hlušiny[26].

Při výrobě kyseliny fosforečné vzniká také velké množství vedlejšího produktu označovaného jako fosforová sádra. V některých zemích je fosforová sádra skladována ve velkém množství kvůli regulaci úrovně radioaktivity nebo proto, že alternativní zdroje (přírodní sádrovec a energetická sádra) jsou konkurenceschopnější. V několika zemích, například v Brazílii a Číně, je však stále více využívána ve stavebnictví a v zemědělství[27].

Těžba a zpracování fosfátových hornin vyžadují také velké množství vody. Ačkoli moderní doly dokáží opětovně využít až 95 % odebrané vody, není takové míry účinnosti zdaleka dosahováno všude. Kromě toho existuje nebezpečí úniku nebo průsaku vysoce kyselé technologické vody, zejména z nádrží na výsypkách fosforové sádry, která může kontaminovat vodní ekosystémy. Ložiska fosfátových hornin se často nacházejí v oblastech s nedostatkem vody, a proto může být zásobování vodou při rozvoji těžby fosfátů významným omezujícím faktorem.

Těžební proces je rovněž vysoce energeticky náročný. Jediné komplexní průzkumy spotřeby energie v odvětví jsou již poměrně zastaralé, udávají však hodnoty 2,4 GJ primární energie nutné k výrobě jedné tuny konečného produktu; při zohlednění přepravy do Evropy by toto množství bylo dvojnásobné[28]. Nedávné zefektivnění těžby fosfátů pravděpodobně situaci zlepšilo, nicméně ta se stále v jednotlivých dolech liší. Každým rokem jsou po světě přepravovány miliony tun hornin a hnojiv, čemuž odpovídají i environmentální náklady dopravy.

3.2.        Znečištění vod způsobené zemědělstvím a odpadní vody

Nadbytečný fosfor zejména z intenzivního zemědělství a zahradnictví je významnou příčinou eutrofizace vodních toků a nádrží. Neregulované nebo nedostatečně regulované odpadní vody s obsahem lidských výkalů a dalších produktů domácností a rovněž průmyslové znečištění k těmto problémům výrazně přispívají. Minerální hnojiva jsou sice příčinou regionální nerovnováhy, jež je pro tyto problémy příznačná, méně často, ale v některých oblastech se na ní může podílet.

Eroze půdy dokáže přenést značné množství půdně vázaného fosforu do povrchových vod. Nedávný model eroze půdy působením vody sestavený Společným výzkumným střediskem odhaduje rozlohu postižených oblastí v EU-27 na 1,3 milionu km²[29]. V téměř 20 % postižených oblastí dosahuje ztráta půdního pokryvu více než 10 tun na hektar ročně. Splavování čerstvě aplikovaných hnojiv nebo hnoje může dále přispívat ke znečištění vod. Zatěžování půd vysokým množstvím fosfátů obvykle nenaruší růst plodin, může ale poškodit biologickou rozmanitost rostlin v přírodních ekosystémech, zatímco zvýšený přenos fosfátů do přilehlých vodních ploch a toků může také porušit biologickou rovnováhu. Kromě nepřímých ztrát je hnůj v některých částech světa stále vypouštěn přímo do vodních toků nebo do kanalizačních systémů, a přispívá tak ke znečištění městskými odpadními vodami. Půdní eroze je hlavní cestou průniku fosfátů do vody v oblastech s písčitou půdou nebo na svazích bez vegetace, zatímco v saturovaných oblastech může být významným faktorem i vyplavování do povrchových vod.

Podle zprávy nazvané Evropské životní prostředí – stav a výhled 2010 (SOER 2010)[30] převyšují emise fosforu ze zemědělství do sladkých vod 0,1 kg fosforu na hektar ročně na většině území Evropy, v rizikových oblastech ale mohou být větší než 1,0 kg P/ha/rok. Následkem toho dosahují mořské a pobřežní vody na některých místech v rámci celé EU vysokých nebo velmi vysokých koncentrací fosforu. Předběžné výsledky hodnocení plánů povodí[31] ukazují, že v 82 % povodí je zemědělství kvůli fosforu příčinou značného tlaku na vodní toky. Některé studie[32] uvádějí, že jsme již překročili planetární meze znečištění sladkých vod fosforem.

Únik fosforu a dalších živin těmito cestami a znečištění odpadními vodami mohou způsobovat zvýšený růst řas a vyšších rostlin. Výsledkem je eutrofizace, která může následně vést k nerovnováze mezi vznikem rostlin/řas a spotřebou, což má nepříznivý vliv na druhovou rozmanitost a vhodnost vody k využití člověkem. Může být také příčinou závažného rozbujení vodních řas a sinic, tzv. vodního květu, který může obsahovat nebezpečné druhy způsobující úhyn ryb a další mořské fauny a – následkem rozkladu – způsobit otravu člověku a zvířatům z důvodu emisí sirovodíku. Takováto situace se napravuje mnoho let, a to i tehdy, je-li zdroj znečištění odstraněn, neboť fosfor se stává součástí sedimentů, které bývají často narušovány, a spouštějí tak opakování eutrofizačního procesu.

3.3.        Kontaminace půdy

V současné době je nejrizikovější znečišťující látkou obsaženou ve fosforečných hnojivech kadmium (není-li odstraněno dekadmiací), ačkoli monitorování vyžadují pravděpodobně i další těžké kovy. Jakmile je kadmium jednou přítomno v půdě, je obtížné je odstranit, může však docházet k jeho přenosu a kumulaci v rostlinách. Některé rostliny (slunečnice, řepka olejka, tabák atd.) mají sklon akumulovat větší množství kadmia.

V roce 2002 požádala Komise Vědecký výbor pro toxicitu, ekotoxicitu a životní prostředí (CSTEE) o stanovisko[33] ohledně pravděpodobnosti kumulace kadmia v půdě následkem používání fosfátových hnojiv. Na základě studií posouzení rizik provedených osmi členskými státy EU (a Norskem) a doplňkové analýzy se výbor CSTEE domnívá, že lze očekávat, že fosfátová hnojiva s obsahem 60 a více mg Cd / kg P2O5 povedou ke kumulaci kadmia ve většině půd EU, zatímco fosfátová hnojiva s obsahem 20 a méně mg Cd / kg P2O5 nezpůsobí během 100 let dlouhodobou kumulaci kadmia v půdě, přičemž nejsou zohledněny jiné zdroje kadmia. Některé půdy se vyznačují přirozeně vysokým obsahem kadmia, a proto je v daných oblastech nezbytný zvláště obezřetný přístup.

Pokud jde o dopady na zdraví, v prosinci 2007 byla publikována evropská zpráva o posouzení rizik[34] kadmia a oxidu kademnatého. Bylo zjištěno, že nejvýraznějším rizikem kadmia je poškození ledvin v důsledku kouření a konzumace potravin, které jej obsahují. Strategie omezování rizik pro kadmium a oxid kademnatý doporučila opatření ke snížení obsahu kadmia v potravinách, tabákových směsích a fosfátových hnojivech s ohledem na různorodé podmínky v EU[35]. Tento přístup byl potvrzen posouzením rizik kadmia v potravinách provedeným Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (EFSA) v letech 2009[36] a 2011[37] a rovněž závěry Společného výboru odborníků FAO/WHO pro potravinářské přídatné látky (JECFA)[38] z roku 2010. Přípravné práce pro většinu těchto opatření nebyly dosud dokončeny, na základě maximálního limitu reziduí v potravinách a krmivech však již byla přijata rozhodnutí týkající se řízení rizik.

Případy kontaminace půdy a podzemních vod uranem – přítomným zejména v přirozeném pozadí, ale pravděpodobně zhoršené výskytem uranu ve fosfátových hnojivech[39] – byly hlášeny z oblastí s písečnými půdami v Německu, v některých případech s důsledky pro úpravu pitné vody. Tato kontaminace může vést k rozšířeným preventivním opatřením a zvýšeným nákladům v oblastech zemědělské produkce a úpravy pitné vody.

Otázka 4 – Jak bychom měli přistoupit k riziku kontaminace půdy souvisejícímu s využíváním fosforu v EU?

4.           Možnosti a překážky efektivnějšího využití fosforu

Provedené analýzy a výzkumy toků fosforu ukazují, že v cyklu jeho využívání existuje určitý počet klíčových momentů, v nichž v současnosti dochází k významným ztrátám. Existují přitom rovněž technologie, které dokáží fosfor zpětně získat nebo zlepšit účinnost jeho využívání[40]. Když v roce 2008 dosáhly ceny fosfátových hornin a odvozených produktů svého vrcholu, řada nových alternativních zdrojů recyklovaného fosforu začala být ekonomicky zajímavá. Od té doby se zdá, že ceny se opět ustálily, a to na úrovni 200 dolarů za tunu. Značná část dřívějších analýz nákladové efektivity recyklace fosforu byla provedena před nárůstem cen fosfátových hornin a nyní již není aktuální. Kromě toho zároveň se zdokonalováním technologie zpracování nejslibnějších zdrojů recyklovaného fosforu a uplatňováním úspor z rozsahu klesají náklady. Vedle otázky ceny je hlavní ekonomickou předností využívání recyklovaného fosforu jeho stabilita: nenarušený tok z místních zdrojů neovlivňovaný volatilitou cen fosfátových hornin.

Modelování prováděné v souvislosti s účinným využíváním zdrojů naznačuje, že globální nárůst spotřeby fosforečných hnojiv z primárních zdrojů lze do roku 2050 snížit na 11 % ve srovnání s pokračováním stávající situace beze změny, při němž by tento nárůst dosáhl až 40 %[41]. Ekonomické modelování situace ve Spojených státech naznačuje, že zvýší-li se ceny minerálních hnojiv a zdanění bude přizpůsobeno tak, aby pokrylo alespoň malou část externalit nadměrného využívání fosforu, rozšíří se používání fosforu z recyklovaných zdrojů na rozsáhlé plochy orné půdy[42]. Práce na projektu prognózy NPK provedená Společným výzkumným střediskem pomohla doplnit vědomostní základnu o pravděpodobné scénáře vývoje[43].

Obrázek 5 znázorňuje analýzu toků a ztrát na globální úrovni. V některých ohledech bude situace v EU značně odlišná, zejména v oblasti sklizňových a posklizňových ztrát. Jiné globální, vnitrostátní a regionální analýzy se mohou výrazně lišit a některé zjištěné ztráty jsou zpochybňovány. Akademická práce postupuje ve snaze tento globální náhled zdokonalit.

Obr. 5: Globální toky fosforu zemědělským, potravinovým a odpadním systémem (údaje zaokrouhleny)[44]

Otázka 5 – Které technologie mají největší celkový potenciál zlepšit udržitelnost využívání fosforu? Jaké jsou jejich náklady a přínosy?

Otázka 6 – Jaký další výzkum a inovace v oblasti udržitelného využívání fosforu by měla EU podporovat?

4.1.        Účinnější těžba, zpracování a průmyslové využití

Předchozí akademické analýzy účinnosti těžby fosfátů ukázaly, že v průběhu těžby, zpracování a obohacování může dojít ke ztrátám až jedné třetiny celkového množství horniny[45] a dalších 10 % při přepravě a manipulaci[46]. Nedávné investice následující po zvýšení cen však vedly v některých dolech k výraznému zefektivnění. Již se používá nebo je vyvíjena řada technologických inovací, které zabraňují plýtvání hlavním nebo vedlejšími produkty, umožňují vyrábět čistší produkty nebo šetří energii, vodu i chemické látky. Vyšší ceny a vyčerpání optimálních zásob tato zlepšení pravděpodobně dále podpoří, ale svou roli mohou hrát také požadavky EU na spotřebu (především v souvislosti s dekontaminací). Pokračuje rovněž práce na zlepšování kvality hnojiv z hlediska bezpečnosti a zvyšování transparentnosti jejich složení prostřednictvím označování, zejména v kontextu revize nařízení o hnojivech. V nedávné době přijatá revize nařízení o detergentech omezující využívání fosfátů a dalších sloučenin fosforu ve spotřebních detergentech pro pračky a automatické myčky nádobí rovněž přispěje ke snížení postradatelné spotřeby a k omezení úniku fosforu pocházejícího z využívání detergentů.

4.2.        Účinnější využívání a zachování fosforu v zemědělství

Účinná produkce zemědělských plodin vyžaduje dostupnost dostatečného množství fosforu v půdě v podobě přístupné pro rostliny (kritická hladina), které odpovídá požadavkům rostliny v průběhu jejího růstu, ale nepřesahuje ho[47]. V rámci EU proběhlo již několik iniciativ, které vedly k účinnějšímu využívání fosforu a k omezení ztrát fosforu v zemědělství. Mezi ně patří metodické pokyny a akční programy v rámci směrnice o dusičnanech[48] a agroenvironmentální režimy v rámci politiky rozvoje venkova. Zvýšený zájem o ochranu půd podporovaný tematickou strategií pro ochranu půdy spolu s podmínkami dobrého zemědělského a environmentálního stavu půdy[49] v rámci podmíněnosti společné zemědělské politiky přispívají k lepšímu obhospodařování půdy a k omezení úbytku a eroze organické hmoty, přičemž obojí má na ztrátách fosforu svůj podíl. Přesto stále zůstává značný prostor pro další zlepšování využívání fosforu a zvyšování účinnosti na úrovni jednotlivých zemědělských podniků[50]. Sem patří „přesné zemědělské technologie“, například vstřikování hnoje a zapracovávání anorganických hnojiv, ačkoli pro zajištění použití správného množství hnojiva na správném místě – a uvedení množství fosforu na jeho kritickou hladinu – je důležité i testování hladin fosforu v půdě a obsahu hnoje. Větší úsilí o omezení větrné a vodní eroze a častější střídání plodin by obecně pomohly omezit ztráty půdního pokryvu a v něm obsaženého fosforu. Využívání hnojiv v zahradnictví lze rovněž zdokonalit, zejména prostřednictvím uzavřených systémů.

Některé z nových technologií, které jsou již uvedeny nebo právě přicházejí na trh, by mohly zvýšit účinnost hnojiv, zejména prostřednictvím enzymových technologií, jako jsou například inovace s cílem zlepšit růst kořenů a použití mikrobiálních očkovacích látek, jejichž účelem je zdokonalit účinnost příjmu fosforu rostlinou.

Techniky zlepšující účinnost využívání fosforu v živočišné výrobě jsou rozšířenější. Zejména obsah fosforu ve výživě byl přizpůsoben potřebám v jednotlivých životních fázích zvířat („fázové krmení“) a do krmiv pro monogastrický dobytek se doplňuje enzym fytáza. Tyto přístupy přispívají ke snižování obsahu fosforu v krmivech, neboť zvířata jsou schopna zpracovávat přijímaný fosfor účinněji. Přesto se tyto přístupy dosud nevyužívají v plném rozsahu. Jako doplňkové látky v krmivu jsou v rámci EU schvalovány stále nové enzymy na bázi fytázy.

Hlavními překážkami rozsáhlejšího zavádění těchto technologií jsou náklady a praktická využitelnost. Zatímco používání enzymu fytázy je již všeobecně přijímáno, další technologie budou vyžadovat rozsáhlý výzkum – včetně speciálního testování v terénních podmínkách –, aby se mohly stát standardem.

V tomto ohledu by významnou úlohu v rozvoji nových řešení pro efektivnější využívání a úsporu fosforu v zemědělství mohl sehrát rámcový program pro výzkum na období 2014–2020 a nadcházející evropské inovační partnerství s názvem Produktivita a udržitelnost zemědělství.

Otázka 7 – Považujete dostupné informace o účinnosti využívání fosforu a o využívání recyklovaného fosforu v zemědělství za dostatečné? Jestliže ne, jaké další statistické údaje by mohly být zapotřebí?

Otázka 8 – Jakým způsobem by evropské inovační partnerství „Produktivita a udržitelnost zemědělství“ mohlo přispět k rozvoji udržitelného využívání fosforu?

4.2.1.     Lepší využívání statkových hnojiv

V průběhu posledního desetiletí bylo zavedení směrnice o dusičnanech podnětem ke zlepšování hospodaření se statkovými hnojivy. Prudce vzrostl zájem o zpracování hnoje a o přeměnu pevných součástí zpracovaného hnoje bohatých na fosfor na produkty obchodovatelné mimo zeměpisnou oblast jejich výroby, kde jsou pole často živinami nasycena. Přestože kejda na počátku obsahuje přibližně 95 % vody, jejím zpracováním lze objem pevné složky snížit na přibližně 30 % původní kejdy. Vývoz zpracovaného hnoje však nadále čelí řadě překážek, jako jsou například náklady (přeprava, energie). Jeho přijímání odběratelskými zemědělskými podniky zůstává rovněž problematické.

V 15 z 22 členských států[51] je fosfor do zemědělské půdy dodáván již ve formě recyklovaného fosforu ve statkových hnojivech. V ostatních členských státech a v mnoha regionech po celé EU však příležitosti k rozšíření zpracování a využívání hnoje namísto minerálních hnojiv dosud nejsou plně využity.

Otázka 9 – Jak by mohlo být dosaženo lepšího hospodaření s hnojem a jeho zvýšeného zpracovávání v oblastech s nadbytkem zdrojů a jak lze podpořit větší využívání zpracovaného hnoje mimo tyto oblasti?

4.3.        Potenciální přínosy související s prevencí a opětovným využitím potravinových odpadů

Každé omezení plýtvání potravinami ve fázích výroby a spotřeby by omezilo potřebu zavádět do systému nový fosfor minerálního původu. Situace v oblasti potravinových odpadů byla zevrubně zkoumána. Každá osoba v EU vyhodí v průměru 180 kg potravin ročně[52]. Způsob, jakým potraviny produkujeme a konzumujeme, druh a množství potravin, které jíme, i množství, jež vyplýtváme, mají na udržitelné využívání fosforu závažný dopad, a proto tato oblast nabízí velký potenciál ke zlepšení. Tématu se bude podrobněji věnovat sdělení o udržitelných potravinách, jehož přijetí se plánuje na rok 2013. To bylo oznámeno v Plánu pro Evropu účinněji využívající zdroje, který stanovil cíl snížit do roku 2020 množství poživatelného potravinového odpadu v EU o polovinu.

Vedle prevence vzniku potravinového odpadu bychom rovněž mohli lépe využívat potravinový odpad, který již vyprodukován je. V současnosti je velké množství potravinového odpadu i biologicky rozložitelného odpadu obecně spalováno a fosfor obsažený v popelu často není opětovně využíván. Významné množství fosforu končí také na skládkách. Směrnice o skládkách[53] od členských států vyžaduje, aby do roku 2016 postupně snížily skládkování biologicky rozložitelného komunálního odpadu na 35 % celkového množství tohoto odpadu produkovaného v roce 1995. Směrnice vedla k velmi výraznému nárůstu recyklace bioodpadu na výrobu bioplynu a živin pro obohacování půd a zemědělství, nevede však vždy k využití zdroje způsobem, který jej nejlépe zhodnocuje.

Použití biologicky rozložitelného odpadu v podobě kompostu, digestátu nebo popela ze zeleného či kuchyňského odpadu by dokázalo recyklovat významná množství fosforu společně s dalšími živinami. Zavedení tohoto odpadního toku v současnosti brání velice různorodé přístupy ke vhodným způsobům využití a ke standardům kvality biologicky rozložitelných odpadů v celé EU. Na úrovni Společenství jsou rozvíjena kritéria toho, kdy odpad přestává být odpadem; tato kritéria vymezují okamžik, kdy biologicky rozložitelný odpad přestává spadat do definice odpadu. Tento způsob napomůže odstranění legislativních překážek. Významný dopad bude mít rovněž revize nařízení o hnojivech, která má být přijata v roce 2013. V této souvislosti bude prozkoumána možnost dále harmonizovat přístup na trh EU u biologicky rozložitelných odpadů, které splňují kritéria stavu, kdy odpad přestává být odpadem, neboť budou moci být následně použity jako vstupní materiál pro výrobu organických hnojiv a půdních přídavků, které budou navrženy k rozšíření seznamu produktů v budoucím nařízení o hnojivech.

Kromě toho existuje řada dalších odpadových toků ze zemědělství a vedlejších produktů z výroby potravin, z nichž by při vhodném hospodaření bylo možné recyklovat významné množství fosforu. U některých z těchto zdrojů došlo kvůli otázkám v souvislosti s veřejným zdravím a opatřením potřebným k jejich řešení k tomu, že se efektivita tohoto procesu v posledních letech zhoršila. Význačným příkladem je masokostní moučka a zpracované živočišné bílkoviny, neboť fosfor se koncentruje zejména v kostech. Přestože je část masokostní moučky spalována a vzniklý popel se využívá jako hnojivo, a to buď přímo jako druh půdního přídavku, nebo ve výrobě fosforu[54], značný podíl fosforu zůstává vyplýtván. Zpracované živočišné bílkoviny je povoleno používat v krmivech a organických hnojivech a jsou na trhu dostupné ve velkém množství. Budou-li identifikovány další bezpečné způsoby využití, bude možné upřesnit právní rámec[55] regulující využívání těchto materiálů.

Otázka 10 – Jak lze zlepšit využívání fosforu z potravinového odpadu a dalších biologicky rozložitelných odpadů?

4.4.        Čištění odpadních vod

Odpad z lidské spotřeby je nevyhnutelný, existuje však řada technologií umožňujících zpětné získávání fosforu z čistíren odpadních vod. Tyto technologie za poslední roky výrazně pokročily, bylo zahájeno několik pilotních projektů a v současnosti existují v západní a severní Evropě i komerční zařízení.

Ačkoli je odstraňování fosforu z odpadních vod požadavkem článku 5 směrnice o čištění městských odpadních vod[56], tento požadavek nezahrnuje jeho extrakci v dále využitelné podobě. Jednou z charakteristik této směrnice je to, že umožňuje vločkování fosforu pomocí železa, čímž vzniká silně vázaná sloučenina, z níž fosfor nelze v komerčním měřítku snadno získávat a ani v této podobě není plně dostupný pro rostliny.

Existují však alternativní technologie extrakce fosforu, při nichž tento problém nevzniká. Mezi ně patří odstraňování fosforu z odpadních vod ve formě struvitu (fosforečnanu amonno-hořečnatého), spalování kalu z čistíren a následné využití popela a aplikace kalů po odpovídající úpravě přímo na pole. Ve všech případech má agronomická kvalita produktu zásadní význam pro to, aby byla zajištěna skutečná dostupnost fosforu pro plodiny a jeho přijímání. V současné době se zpětně získává přibližně 25 % fosforu obsaženého v odpadních vodách, přičemž nejběžnější metodou je přímá aplikace kalů z čistíren na ornou půdu. Celkové potenciální množství k zpětnému získání je poměrně značné – v rámci EU přibližně 300 000 tun fosforu ročně[57] – a jasně patrné rozdíly v míře využití kalů z čistíren (ať už přímo nebo ve formě popela) mezi jednotlivými členskými státy EU naznačuje možnosti harmonizace v oblasti využívání osvědčených postupů.

Životaschopnost většiny těchto přístupů z komerčního a environmentálního hlediska závisí na tom, nakolik je zdroj zředěný. Odvodňování kalů a přemisťování velkých objemů kapalin je energeticky náročný a nákladný proces. Nepřítomnost znečišťujících látek je rovněž kritická, protože vyžaduje přísné normy a pečlivé kontrolní postupy a v případě spalování kalů znamená nemožnost mísit tyto kaly v průběhu spalovacího procesu s jinými odpady.

Přestože směrnice o používání kalů z čistíren odpadních vod[58] stanovila podmínky bezpečného použití kalů na zemědělské půdě, je nyní považována za zastaralou, zejména z toho důvodu, že maximální limity pro obsah kadmia a dalších znečišťujících látek jsou nyní považovány za příliš vysoké. Šestnáct členských států přijalo normy přísnější než ty, které stanovuje směrnice. Harmonizace kvalitnějších norem by zvýšila jistotu mezi zemědělci a spotřebiteli, pokud jde o bezpečné využívání kalů v EU. Kvůli účinnějšímu využívání zdrojů v budoucnu bude třeba se touto problematikou dále zabývat, aby výrobní normy pro kal z čistíren dokázaly zajistit důvěru celého řetězce koncových uživatelů: zemědělců, prodejců i spotřebitelů. Kal z čistíren odpadních vod lze také kompostovat; aktuálně vyvíjená kritéria stavu, kdy odpad přestává být odpadem, hodnotí, zda tento vzniklý kalový kompost dokáže vyhovět těm nejpřísnějším normám zaručujícím bezpečnost jeho využití zemědělci po zkompostování.

Otázka 11 – Měla by být některá z forem zpětného získání fosforu z čištění odpadních vod zavedena jako povinná nebo zvláště podporována? Co lze udělat pro zlepšení dostupnosti a přijatelnosti kalu z čistíren odpadních vod a biologicky rozložitelného odpadu pro zemědělství na orné půdě?

4.5.        Využívání organických hnojiv

Jednou z výhod účinnějšího využívání fosfátů z organických vedlejších produktů a odpadů je skutečnost, že nezvyšuje celkový objem kadmia přítomného v evropských ekosystémech, a to do té míry, pokud tyto vedlejší produkty a odpady pocházejí z potravin a krmiv vyrobených v Evropě, které obsahují pouze kadmium absorbované z evropských půd. U některých organických hnojiv může přesto kontaminace mědí a zinkem znamenat problém.

Přestože mnohé průmyslové technologie zpětného získávání fosforu (z hnoje a odpadních vod a z biologicky rozložitelných odpadů) jsou již zavedeny a v různé míře využívány, neexistuje žádná společná strategie, která by podporovala využívání těchto obnovitelných zdrojů zemědělci. Cena zpětně získaného hnojiva je obecně vyšší než cena hnojiva pocházejícího z fosfátových hornin. V oblasti identifikace trhů pro recyklovaný fosfor a v souvislosti s překážkami jeho širšího využívání zbývá ještě mnoho vykonat, stejně jako v oblasti zavádění technologií, které jsou již dostupné.

5.           Další kroky

Toto konzultativní sdělení poprvé na evropské úrovni poukazuje na problematiku udržitelnosti využívání fosforu. Dalším záměrem je zahájit rozpravu nad aktuálním stavem a postupy, o nichž by bylo vhodné uvažovat.

Evropské orgány a všechny zainteresované subjekty – organizace i soukromé osoby – se vyzývají, aby k tématům tohoto konzultativního sdělení předkládaly své připomínky a vznášely jakékoli otázky, které si ve věci udržitelného využívání fosforu přejí nastolit.

Všechny zúčastněné strany se vyzývají k zaslání připomínek nejpozději do 1. prosince 2013, a to prostřednictvím e-mailu na adresu: env-use-of-phosphorus@ec.europa.eu.

Důležité je přečíst si prohlášení o zásadách ochrany osobních údajů připojené k tomuto sdělení, které obsahuje informace o tom, jakým způsobem bude s vašimi osobními údaji a příspěvky nakládáno. Odvětvové organizace by se měly zapsat do rejstříku Komise pro zástupce zájmových skupin (http://:ec.europa.eu/transparency/regrin). Tento rejstřík byl zaveden jako součást Evropské iniciativy pro transparentnost. Komise zveřejní příspěvky zúčastněných stran na internetu, pokud ji výslovně nepožádáte, aby tak nečinila.

Výsledky veřejné konzultace pomohou utvářet další práci Komise, při níž se bude zabývat způsoby, jak může EU přispět k udržitelnému využívání fosforu.

[1]               KOM(2011) 571 v konečném znění.

[2]               http://www.bordeaux-aquitaine.inra.fr/tcem_eng/seminaires_et_colloques/colloques/designing_phosphorus_cycle_at_country_scale

[3]               Review of the future resource risks faced by UK Business and an assessment of future viability (Přezkum budoucích rizik týkajících se zdrojů, jimž čelí podniky ve Spojeném království, a posouzení životaschopnosti do budoucna), AEA, 2010.

[4]               http://www.nutrientplatform.org/?p=306

[5]               http://www.phosphorusplatform.org/

[6]               Phosphorous imports, exports, fluxes and sinks in Europe (Dovoz, vývoz, toky a úbytek fosforu v Evropě), Richards a Dawson, 2008.

[7]               The Story of phosphorus: Global food security and food for thought (Příběh fosforu: zabezpečení potravin na globální úrovni a předmět k zamyšlení), Cordell et al., 2009.

[8]               Závislost na dovozu se vypočte jako (čistý dovoz) / (čistý vývoz + produkce v EU) – metodika převzata z KOM(2011) 25 s názvem Řešení výzev v oblasti komoditních trhů a v oblasti surovin.

[9]               World Phosphate rock reserves and resources (Světové zásoby a zdroje fosfátových hornin), IFDC, 2010.

[10]             Joint Ore Reserves Committee (Smíšený výbor pro nerostné zásoby), další informace dostupné na www.jorc.org.

[11]             http://minerals.usgs.gov/minerals/pubs/commodity/phosphate_rock/mcs-2011-phosp.pdf

[12]             Převzato z prezentace Blanco, 2011.

[13]             Forecasting Long-term Global Fertiliser Demand (Prognóza dlouhodobého vývoje celosvětové poptávky po hnojivech), organizace FAO, 2008.

[14]             Odhady nárůstu počtu hospodářských zvířat uvádí Rosegrant et al., 2009.

[15]             Nové odhady naznačují hodnoty blížící se spíše 60 %. Viz prognostickou studii NPK vypracovanou Společným výzkumným střediskem, 2012.

[16]             The Impact of First-Generation Biofuels on the Depletion of the Global Phosphorus Reserve (Dopad biopaliv první generace na vyčerpávání celosvětových zásob fosforu), Hein a Leemans, 2012.

[17]             Medium Term Outlook for Global Fertilizer Demand, Supply and Trade 2008–2012 (Střednědobý výhled týkající se poptávky po hnojivech, jejich dodávek a obchodu s nimi ve světě), Heffer a Prud'homme, 2008.

[18]             Agronomic P imbalances across the world’s croplands (Agronomická nerovnováha obsahu fosforu v orné půdě ve světě), Macdonald et al., 2011.

[19]             Viz též http://www.africafertilizer.org/.

[20]             A rock and a hard place – peak phosphorus and the threat to our food security (Fosforový zlom a hrozba pro naši potravinovou bezpečnost), Soil Association, 2010.

[21]             ‘Peak P’ what it means for farmers (Fosforový zlom – co znamená pro zemědělce), Déry a Anderson, 2007.

[22]             Hubbertova křivka znázorňuje odhad objemu produkce zdroje v průběhu času. Poprvé byla použita k předpovědi dosažení ropného vrcholu a od té doby se využívá k odhadu vyčerpávání dalších zdrojů (definice převzata z anglické Wikipedie).

[23]             Odstraňování kadmia ze zpracovaného produktu.

[24]             Sustainable use of phosphorus (Udržitelné využívání fosforu), Cordell et al., 2010 – údaje odpovídají datu publikace.

[25]             Těžba fosfátů na Floridě naruší ročně přibližně 5 000–6 000 akrů půdy, při 9 000 amerických tunách na akr těženého území.

[26]             Global phosphorus flows in the industrial economy from a production perspective (Globální toky fosforu v průmyslu z hlediska výroby), Villalba et al., 2008.

[27]             Je třeba zmínit, že úrovně přirozené radioaktivity ve fosfátových horninách se mohou výrazně lišit v závislosti na geologických podmínkách dolu.

[28]             Materials flow and energy required for the production of selected mineral commodities (Tok surovin a energie potřebná k výrobě vybraných nerostných komodit), Kippenberger, 2001 (samotné energetické údaje pocházejí z roku 1994).

[29]             Provádění tematické strategie pro ochranu půdy a probíhající činnosti, COM(2012) 46 final.

[30]             Zpráva Evropské životní prostředí – stav a výhled 2010, http://www.eea.europa.eu/soer.

[31]             Založeno na 38 plánech povodí.

[32]             Reconsideration of the planetary boundaries for phosphorus (Přehodnocení planetárních mezí pro fosfor), Carpenter a Bennett, 2011.

[33]             http://ec.europa.eu/health/ph_risk/committees/sct/documents/out162_en.pdf

[34]             http://esis.jrc.ec.europa.eu/doc/risk_assessment/REPORT/cdmetalreport303.pdf

[35]             Úř. věst. C 149, 14.6.2008, s. 6.

[36]             EFSA Journal 980, 2009, s. 1–139, http://www.efsa.europa.eu/en/efsajournal/pub/980.htm.

[37]             EFSA Journal 9(2):1975, 2011, http://www.efsa.europa.eu/en/efsajournal/pub/1975.htm.

[38]             WHO Food Additives Series 64, 73. schůze Společného výboru odborníků FAO/WHO pro potravinářské přídatné látky (JECFA), Světová zdravotnická organizace, Ženeva, 2011.

[39]             Rock phosphates and P fertilizers as sources of U contamination in agricultural soils (Fosfátové horniny a fosforečná hnojiva jako zdroje uranu v zemědělských půdách), Kratz a Schnug, 2006.

[40]             Několik takových technologií je uvedeno na http://www.phosphorus-recovery.tu-darmstadt.de.

[41]             EU Resource Efficiency Perspectives in a Global Context (Výhled účinného využívání zdrojů v EU), PBL, 2011.

[42]             Shakhramanyan et al., pracovní studie, 2012.

[43]             http://eusoils.jrc.ec.europa.eu/ESDB_Archive/eusoils_docs/other/EUR25327.pdf

[44]             Global phosphorus flows through the agricultural, food and sewage systems (Globální toky fosforu zemědělským, potravinovým a odpadním systémem), Van Vuuren et al., 2010.

[45]             Kippenberger, 2001.

[46]             Phosphate rock (Fosfátové horniny), Lauriente, 2003.

[47]             Efficiency of soil and fertilizer phosphorus use (Účinné využívání půdy a fosforečných hnojiv), Syers et al., 2008.

[48]             Směrnice Rady 91/676/EHS o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů.

[49]             Dobrý zemědělský a environmentální stav (Good Agricultural and Environmental Conditions, GAEC) představuje soupis norem, jejichž cílem je zajistit zachování veškeré zemědělské půdy v dobrém stavu z hlediska zemědělského i z hlediska životního prostředí. Tento soupis je součástí systému podmíněnosti.

[50]             Improved phosphorus use efficiency in agriculture: A key requirement for its sustainable use (Účinnější využívání fosforu v zemědělství: klíčový požadavek pro udržitelnost jeho využívání), Schroder et al., 2011.

[51]             údaje pro Kypr, Lucembursko, Bulharsko, Rumunsko a Maltu nejsou dostupné.

[52]             EU Preparatory Study on food waste in EU-27 (Přípravná studie EU o potravinovém odpadu v EU-27); BIO IS, říjen 2010.

[53]             Směrnice Rady 1999/31/ES o skládkách odpadů.

[54]             Thermochemical processing of meat and bone meal (Termochemické zpracování masokostní moučky), přezkum, Cascarosa et al., 2011.

[55]             Právní předpisy pro vedlejší produkty živočišného původu a právní předpisy pro přenosné spongiformní encefalopatie.

[56]             Směrnice Rady 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod.

[57]             Stanovisko sdružení EUREAU k opětovnému využívání fosforu, 2006.

[58]             Směrnice Rady 86/278/EHS o ochraně životního prostředí při používání kalů z čistíren odpadních vod v zemědělství.