SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ Maximalizace dopadu migrace na rozvoj Přínos EU pro dialog OSN na vysoké úrovni a další kroky k upevňování vazby mezi rozvojem a migrací /* COM/2013/0292 final */
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU
PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A
VÝBORU REGIONŮ Maximalizace dopadu migrace na rozvoj
Přínos EU pro dialog OSN na vysoké úrovni a další kroky k
upevňování vazby mezi rozvojem a migrací 1. Úvod Dialog na vysoké úrovni
o mezinárodní migraci a rozvoji, který proběhl v září 2006,
byl vůbec první schůzkou na vysoké úrovni zorganizovanou Valným
shromážděním OSN, jež se zaměřila výhradně na debatu o
vícerozměrných aspektech mezinárodní migrace a rozvoje. Druhý dialog
na vysoké úrovni se bude konat ve dnech 3.–4. října 2013. Migrace se na mezinárodní úrovni dostává stále
více do popředí a je uznávána jakožto účinný nástroj na podporu
rozvoje jak v zemích původu, tak i v zemích určení. Tuto
skutečnost dokládá mimo jiné zpráva z roku 2012 nazvaná „Realizing
the Future We Want for All“ (Zajištění budoucnosti, jakou chceme pro
všechny), kterou vypracoval tým OSN pověřený systémovými úkoly a
která se týká rozvojového programu OSN po roce 2015. Uvedená zpráva migraci
přiznává klíčový rozměr, pokud jde o dynamiku celosvětové
populace, a roli hnací síly pro inkluzivní hospodářský a sociální rozvoj. Zvýšená regionální a globální mobilita
osob, strukturální změny ve světovém hospodářství
a současná hospodářská krize vytvářejí nové
příležitosti a výzvy pro země původu, tranzitu
a určení. Letošní dialog na vysoké úrovni představuje
jedinečnou příležitost pro práci na mezinárodním programu
účinného a inkluzivního řízení migrace, jakož i příležitost pro
identifikaci opatření na podporu úlohy migrantů coby iniciátorů
inovací a rozvoje. Hlavním tématem tohoto dialogu v roce 2013 je „vymezení
konkrétních opatření na posílení soudržnosti a spolupráce
na všech úrovních s cílem zvýšit přínos mezinárodní migrace pro
migranty i dotčené země a prohloubit důležité vazby mezi
migrací a rozvojem za současného omezení jejích negativních
účinků“[1].
Maximalizace pozitivního dopadu migrace
na rozvoj je významnou politickou prioritou EU, jak vyplývá z jejího
dvojího politického rámce v této oblasti. Migrace a rozvoj jsou
jednou ze čtyř prioritních oblastí globálního přístupu
k migraci a mobilitě[2],
který poskytuje zastřešující rámec pro vnější migrační politiku
EU. Migrace je rovněž zvláštní prioritou Agendy pro změnu[3] vypracované Evropskou unií, v
níž je vymezen rámec EU pro oblast rozvojové politiky. Důležitou
součást globálního přístupu k migraci a mobilitě
tvoří názory migrantů a prioritou všech opatření EU
v oblasti migrace a rozvoje je posilování jejich lidských práv. Toto sdělení má dvojí účel:
poskytuje základ pro společný postoj EU a jejích členských
států (dále jen EU) během dialogu na vysoké úrovni, včetně
klíčových poselství vyzývajících k pevnější globální spolupráci.
Oddíly 2 až 5 jsou tudíž rozděleny podle témat, která budou v průběhu
dialogu na vysoké úrovni projednávána v rámci čtyř kulatých
stolů. Oddíl 6 sdělení dále obsahuje návrhy, jak by EU mohla upevnit
vazbu mezi migrací a rozvojem ve svých vlastních politikách a postupech a
přijímat opatření zajišťující systematické zohledňování
úlohy, kterou migrace a mobilita hrají v procesu udržitelného
rozvoje. Tento oddíl je tudíž odpovědí na požadavek Rady, aby byl
v oblasti migrace a rozvoje na úrovni EU zaujat
„ambicióznější přístup orientovaný na budoucnost“, jak je
uvedeno v závěrech Rady ze dne 29. května 2012 ohledně
globálního přístupu k migraci a mobilitě. 2. Kulatý stůl č. 1 Posoudit
účinky mezinárodní migrace v oblasti udržitelného rozvoje
a vymezit příslušné priority s cílem připravit rámec pro
rozvoj po roce 2015 2.1. Potřeba šířeji
nahlížet na vazbu mezi migrací a rozvojem Debata o migraci a rozvoji se
doposud tradičně soustředila na omezený počet témat,
mezi něž patří remitence, diaspory, odliv mozků
a cirkulační migrace, přičemž prioritní význam byl přikládán
spíše migraci do zemí OECD než migraci mezi zeměmi s nízkými
a středními příjmy. V těchto „tradičních“ oblastech je
stále možné dále vylepšovat[4]
politiky a jejich provádění (i na úrovni EU), avšak pokrok by měl být
ještě znatelnější, neboť uvedený přístup je ke komplexnímu
řešení všech aktuálních otázek nedostatečný. K pohybům obyvatelstva dochází ve všech
zemích světa a tento trend se pravděpodobně prohloubí.
Většina mezinárodních migrantů (150 milionů), jichž na celém
světě žije v současnosti podle odhadů 214 milionů,
jsou občané zemí, které nejsou členy OECD. Nejčastěji
dochází k mezinárodní migraci v rámci daného regionu, a to zejména v
rozvojových zemích. Odhaduje se například, že více než 80 %
všech afrických migrantů žije v jiných afrických zemích. Migrace v rozvojových zemích je navíc významným, často však opomíjeným jevem, který s sebou
přináší podobné příležitosti a výzvy jako mezinárodní migrace. Rozvoj posiluje kromě úzkého vztahu s
migrací také mobilitu, o níž se opírá (krátkodobé návštěvy
obchodníků, pracovníků, studentů, turistů, osob
navštěvujících své rodiny atd.). Mobilita je základním prvkem při
posilování role městských center na celé jižní polokouli jakožto center
rozvoje a středisek pro hospodářské, sociální a kulturní
výměny, přičemž přispívá k integraci hospodářství
rozvojových zemí do regionálních a světových trhů. Nucená migrace
nadále představuje celosvětový problém. Velká většina
uprchlíků, kterých je na světě celkem více než 15 milionů,
žije v rozvojových zemích. Jejich pobyt je často dlouhodobý, což
hostitelským komunitám způsobuje závažné potíže. Z přítomnosti
uprchlíků a jiných nucených migrantů však mohou také
vyplynout nové příležitosti a výhody pro ekonomiku na
vnitrostátní i místní úrovni, a to díky lidskému kapitálu uprchlíků,
včetně kvalifikovaných pracovních sil a vytváření poptávky po
zboží a službách. Opatření, jež umožňují využít potenciálu
uprchlíků pro urychlení rozvoje, zlepšují jejich soběstačnost, a
tím přispívají ke kvalitnější ochraně uprchlíků, jež je
přínosná také pro hostitelské země. Migrace a mobilita jsou již stále více
ovlivňovány také změnou klimatu a zhoršováním životního
prostředí. Podle současných poznatků dojde v budoucnosti k
většině souvisejících pohybů obyvatelstva buď v rámci
rozvojové země, nebo mezi rozvojovými zeměmi[5]. Migrace a mobilita mají značné
pozitivní i negativní účinky na udržitelný hospodářský,
sociální a environmentální rozvoj v zemích s nízkými a
středními příjmy, ať se jedná o země původu
či určení: ·
Pokud jde o země původu,
ekonomické výhody vyplývající z migrace jsou dobře zdokumentovány a
prostřednictvím převodů remitencí a investičních
iniciativ diaspor přispívají rovněž ke snižování chudoby.
Finanční, lidský a sociální kapitál diaspory může rovněž
přímo přispět k dosažení sociálních rozvojových cílů,
včetně rozvojových cílů tisíciletí týkajících se zdraví
a vzdělávání. Stejně tak mohou remitence a jiné
příspěvky migrantů napomoci k tomu, že se původní
společenství lépe přizpůsobí negativním důsledkům
změny klimatu. Pracovní příležitosti v zahraničí mohou být pro
mladé lidi motivací k dosažení adekvátní kvalifikace. Důsledky migrace v
oblasti lidského rozvoje jsou nicméně komplexní, což potvrzují obavy
ohledně „odlivu mozků“ a negativního sociálního dopadu migrace
pro ty, jež zůstali ve své zemi. Migrace může mít například
negativní dopad na rozvojové cíle tisíciletí týkající se zdraví,
neboť přispívá k odlivu mozků a ve světě
vede k nerovnému rozmístění zdravotnických pracovníků. ·
Pokud jde o země určení,
řádně řízená migrace může pomoci překlenout mezery
na trhu práce, poskytnout pracovní sílu v zájmu podpory strukturální
hospodářské transformace, podněcovat inovace díky dynamickému
přístupu migrantů a konsolidovat systémy sociálního
zabezpečení. Migrace a mobilita mohou představovat problémy při
řízení urbanizace, ale jsou rovněž nezbytné pro fungování měst
jako center růstu. Bez účinného řízení mohou být náklady spojené
s migrací vysoké, mohou vést k napjatým vztahům s obyvateli
hostitelských zemí, čehož často zneužívají populistické síly, a mohou
vytvářet tlak na omezené zdroje. Nekontrolovaná migrace může
vést také k většímu ohrožení bezpečnosti, zejména v nestabilních
státech. Pro rozvoj je
tudíž migrace jak příležitostí, tak i výzvou. Je
nesporné, že migrace pozitivně ovlivnila snahy dosáhnout mnoha rozvojových
cílů tisíciletí. Špatně řízená migrace má však negativní dopad,
který může narušit také pokrok na cestě k udržitelnému rozvoji. 2.2. Migrace a rámec pro
rozvoj po roce 2015 Komise vítá rostoucí zájem o
začlenění hybných sil rozvoje, mezi něž patří migrace
a mobilita, do rozvojového programu OSN po roce 2015[6]. Vítá také diskusi o tom, zda
je možno vyvinout ukazatele kvality různých aspektů v oblasti
řízení migrace. Je třeba vynaložit veškeré úsilí, aby z dialogu na
vysoké úrovni vzešly k výše uvedeným otázkám příspěvky, jež by byly
pro tento širší proces po roce 2015 relevantní a staly se jeho součástí. Jednání o problematice populační dynamiky
v rámci programu po roce 2015 a Mezinárodní konference o populaci a rozvoji po
roce 2014 nabízejí v tomto kontextu vhodné podmínky pro řešení výzev
a příležitostí, které migrace a mobilita vytvářejí v oblasti
rozvoje, včetně vzájemného vztahu s globálním vývojem na trhu práce,
širšími demografickými trendy v různých regionech a pohyby
obyvatelstva v rozvojových zemích. 2.3. Klíčová poselství pro
dialog na vysoké úrovni ·
Migrace a mobilita musejí být uznány jako
„hybné síly“ rozvoje. Měly by být zohledněny
subjekty působícími v oblasti rozvoje na všech úrovních
a začleněny do rámce pro rozvoj po roce 2015. Aby byl
pozitivní dopad migrace na rozvoj co největší a negativní dopad co
nejmenší, je nezbytné podporovat účinné řízení migrace. ·
Měl by se rozšířit program pro rozvoj
a migraci [7].
Měl by být uznán rostoucí význam migračních toků v rámci
rozvojových zemí a mezi těmito zeměmi a při vytváření
vnitrostátních a regionálních rozvojových politik by se mělo
přihlédnout k jejich pozitivním a negativním vazbám na
hospodářský a sociální rozvoj. ·
Vzájemné vztahy mezi změnou klimatu,
zhoršováním stavu životního prostředí a migrací vyžadují zvýšenou
pozornost, zejména v kontextu rozvoje. 3. Kulatý stůl č. 2 Přijmout
opatření za účelem dodržování a ochrany lidských práv všech
migrantů, se zvláštním ohledem na ženy a děti, a za
účelem předcházení nezákonnému pašování migrantů, obchodování
s lidmi a boje proti těmto jevům, jakož i k zajištění
řádné, legální a bezpečné migrace 3.1. Lidská práva všech
přistěhovalců Dodržování práv migrantů
a uprchlíků je klíčovým prvkem politik EU. Politiky EU na
ochranu práv migrantů jsou na vysoké úrovni. V posledním desetiletí
EU přijala řadu směrnic, jejichž cílem bylo zajistit rovné
zacházení v oblastech zaměstnanosti, vzdělávání a odborné
přípravy. Otázka rovnosti je zakotvena v Evropské úmluvě
o lidských právech a v Listině základních práv EU, jež platí jak
pro občany EU, tak pro státní příslušníky zemí mimo EU. Díky pravidlům EU v oblasti migrace
využívají migranti bezprecedentních norem, pokud jde o práva
na sociální zabezpečení. Splní-li například státní
příslušníci zemí mimo EU určité podmínky, získají po pěti letech
legálního pobytu stejná práva v oblasti sociálního zabezpečení, sociální
podpory a sociální ochrany jako státní příslušníci dané členské
země[8].
EU se zavázala bojovat proti rasismu,
xenofobii a diskriminaci migrantů a osob pocházejících z komunity
migrantů (například z druhé a třetí generace migrantů),
zajišťovat spravedlivé zacházení se státními příslušníky zemí mimo EU
a podporovat integrační politiku, která migrantům
přiznává práva a ukládá povinnosti srovnatelné s právy
a povinnostmi občanů EU. Evropská unie vypracovala řadu
nástrojů na podporu integrace legálně pobývajících
migrantů, včetně Evropského fondu pro integraci státních
příslušníků třetích zemí, evropské internetové stránky
o integraci, Evropského fóra pro integraci a „Příručky
o integraci pro tvůrce politik a odborníky z praxe“. EU je odhodlána podporovat stejně
přísné normy ve své vnější migrační politice. Posílení
ochrany lidských práv migrantů je průřezovou prioritou
spolupráce Evropské unie se zeměmi mimo EU. Evropská unie se zasazuje
o lepší integrační politiku i ochranu práv migrantů
a uprchlíků v partnerských zemích, ale také prostřednictvím
těchto zemí, a to mimo jiné lepším přístupem k základním a jiným
právům, k nimž patří: přístup ke vzdělání a zdravotní
péči, právo na práci a právo na volný pohyb, odstranění bezdomovectví
a svévolného zadržování migrantů, přístup ke spravedlnosti a rovné
zacházení jako se státními příslušníky dané země v otázkách
zaměstnanosti. Ochrana práv migrantů je upravena
mezinárodním právním a normativním rámcem, který má komplexní
povahu. Mezi hlavní dokumenty, které musejí být použity v případě
migrantů i státních příslušníků daného členského státu,
patří: Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských
a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a
kulturních právech, Ženevská úmluva o právním postavení uprchlíků
z roku 1951, protokol k této úmluvě z roku 1967, Úmluva o právním
postavení osob bez státní příslušnosti z roku 1954, Úmluva OSN o omezení
případů bezdomovectví z roku 1961, Úmluva o právech dítěte,
palermský protokol OSN proti pašování přistěhovalců a palermský
protokol OSN o obchodování s lidmi, Mezinárodní úmluva o odstranění všech
forem rasové diskriminace, úmluva OSN proti mučení a Úmluva MOP o
důstojné práci pro pracovníky v cizí domácnosti. Je však třeba
vynaložit ještě větší úsilí o lepší implementaci
mezinárodně dohodnutých rámců a o posílení ochrany lidských
práv migrantů, zejména na vnitrostátní a regionální úrovni.
V této souvislosti je důležité, aby byly vypracovány politiky
a přijata opatření na podporu lidských práv
neoprávněně pobývajících osob. Členské státy EU nepodepsaly Úmluvu
OSN o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů
jejich rodin z roku 1990. Skutečnost, že tato úmluva
dostatečně nerozlišuje hospodářská a sociální práva legálních
migrujících pracovníků od hospodářských a sociálních práv nelegálních
migrujících pracovníků, není v souladu s vnitrostátními
politikami ani politikami EU, a představuje tudíž zásadní
překážku. Pokud však jde o podstatu věci, nástroje EU poskytují
legálním i nelegálním migrantům rozsáhlou ochranu a záruky, které jsou
často ještě větší než záruky uvedené v úmluvě.
Z dlouhodobějšího hlediska zde existuje prostor pro přezkum
stávajícího kombinovaného normativního rámce, včetně možnosti práce
na nové úmluvě zabývající se právy všech migrujících pracovníků
a uzpůsobené podle potřeb a výzev 21. století. 3.2. Řádná, legální
a bezpečná migrace Komise v roce 2011 zprovoznila portál
EU o přistěhovalectví[9],
jehož účelem je informovat migranty o jejich právech
a imigračních postupech. Tento portál poskytuje informace státním
příslušníkům zemí mimo EU, kteří se do EU chtějí
přestěhovat. Nabízí praktické informace o postupech, které jsou
rozděleny podle jednotlivých členských států a kategorií
migrantů. EU hodlá rovněž poskytnout pomoc při zřizování
účelových zdrojových středisek pro migraci a mobilitu
v některých partnerských zemích s cílem usnadnit opatření
týkající se přípravy před odjezdem, návratu
a znovuzačlenění. Pohyby rozdílných kategorií osob – tedy osob, jež používají stejné trasy a dopravní
prostředky, ale jejichž původ a potřeby se liší – mnohým
státům znesnadňují práci se zmapováním uvedených potřeb. Je
velmi důležité, aby orgány při řízení těchto toků
zajistily mezinárodní ochranu osobám, které ji potřebují, a aby se s
nelegálními migranty zacházelo důstojně, a nikoli jako se
zločinci. Neoprávněně pobývající migranti jsou
často ještě zranitelnějšími vůči
vykořisťování a zneužívání. Nelegální migrace omezuje jejich
schopnost podporovat země původu a zvyšuje pravděpodobnost
negativního dopadu na rozvoj v zemích určení. EU je pevně odhodlána prosazovat právní
předpisy a politiky zaměřené na omezení nelegální
migrace. Podporuje legální migraci a usiluje o prevenci nelegální migrace
a boj proti ní, mimo jiné prostřednictvím správy hranic a politik v
oblasti navracení a zpětného přebírání osob. EU také přijímá
opatření na potrestání těch, kteří migrantů zneužívají.
Směrnice z roku 2009 o sankcích vůči
zaměstnavatelům je klíčovým nástrojem, který obsahuje
ustanovení, jejichž cílem je snížit právní nejednoznačnost
a předcházet vykořisťování nelegálních migrantů. Tato
směrnice nestanoví sankce vůči neoprávněně pobývajícím
migrujícím pracovníkům, ale zaměřuje se
na zaměstnavatele, kteří migrantů nacházejících se ve
zranitelné situaci zneužívají. V zájmu řádné, legální
a bezpečné migrace Evropská unie také pomáhá rozvojovým zemím v
posilování jejich politik a kapacit. Podporuje agendu důstojné práce
a sociální ochranu, jakož i politiky usnadňující regionální mobilitu
pracovních sil. Zasazuje se též o integrovanou správu hranic jakožto
prostředek pro zajištění otevřených a bezpečných
hranic a pro podporu dodržování práv na hranicích,
včetně práva na žádost o azyl. Pozornost na mezinárodní úrovni by měla
být dále věnována také potřebám migrantů, pokud jde o
poskytování pomoci a ochrany v kritických humanitárních situacích či
v situacích nouze a ohrožení života, a to během cesty do hostitelské
země nebo během pobytu v této zemi. Měly by být
zohledněny zejména ženy a děti nebo ostatní obzvláště
zranitelné osoby. 3.3. Obchodování s lidmi Závazek EU spočívající v prevenci
pašování migrantů a v boji proti tomuto jevu, jakož i v úsilí o
vymýcení obchodování s lidmi se promítá do četných iniciativ,
opatření a programů financování, jež jsou prováděny od
devadesátých let dvacátého století. Významným krokem vpřed bylo v roce
2011 přijetí směrnice o prevenci obchodování s lidmi, boji proti
němu a o ochraně obětí[10].
Nejenže se tato směrnice zaměřuje na prosazování práva, ale má
rovněž za cíl předcházet trestné činnosti a zajistit, aby byly
oběti obchodování s lidmi chráněny a aby jim byla dána
příležitost k zotavení a opětovnému začlenění do
společnosti. Opatření k zajištění lepší spolupráce
a koordinace mezi všemi aktéry, kteří se zabývají problematikou
obchodování s lidmi, včetně vlád, občanské společnosti
a mezinárodních organizací, jsou dále uvedena ve Strategii EU pro vymýcení
obchodu s lidmi z roku 2012[11].
Budoucí opatření budou zahrnovat financování výzkumu a projektů,
vytváření platforem, vypracování pokynů a osvědčených
postupů, školení atd. Problematika obchodování s lidmi se v
oblasti vnější spolupráce EU dostala rovněž do popředí a je
systematicky zpracovávána v rámci dohod a partnerství se zeměmi mimo
EU, jakož i ve všech dialozích EU o migraci a mobilitě. 3.4. Klíčová poselství pro
dialog na vysoké úrovni ·
Všechny státy by měly zaručit ochranu
lidských práv migrantů jakožto průřezovou politickou prioritu a
prosazovat příslušné mezinárodní nástroje v oblasti lidských práv. ·
Všechny státy by měly respektovat
důstojnost a chránit základní a lidská práva migrantů bez
ohledu na jejich právní postavení. Měly by
se zavázat, že budou chránit žadatele o azyl a zranitelné migranty –
jako například nezletilé osoby bez doprovodu, oběti obchodování
s lidmi, ženy a děti – a posilovat jejich postavení. ·
Všechny státy by měly vypracovat
vnitrostátní politiky, jejichž cílem je začlenit migranty do
společnosti, předcházet xenofobii a diskriminaci a proti
těmto jevům bojovat a které jsou určeny také osobám pocházejícím
z migrujících komunit. Měly by přijmout
rázná opatření proti všem formám vykořisťování v rámci
zaměstnávání legálních i nelegálních migrantů, včetně
zavedení účinných sankcí proti zaměstnavatelům nelegálních
pracovníků ze třetích zemí. ·
Všechny státy by měly ratifikovat
a provádět mezinárodní nástroje pro boj proti pašování lidí
a obchodování s lidmi. Měly by být
vypracovány nebo vylepšeny vnitrostátní a regionální politiky
zaměřené na boj proti obchodování s lidmi a měla by být posílena
spolupráce v oblasti prevence, trestního stíhání pachatelů a ochrany
obětí obchodování s lidmi. ·
Je třeba zdůraznit význam poskytování
informací (potenciálním) migrantům ohledně imigračních
postupů, ohledně práv migrantů a hospodářských
a sociálních podmínek v plánované zemi určení. 4. Kulatý stůl č. 3 Posilovat
partnerství a spolupráci v oblasti mezinárodní migrace, a umožnit tak
účinné začlenění migrace do rozvojových politik
a prosazování soudržnosti na všech úrovních 4.1. Partnerství a spolupráce V zájmu maximalizace pozitivního dopadu, který
má migrace na země původu a určení a na migranty samotné, je
nezbytné, aby mezi zeměmi existovala účinná mezinárodní partnerství. Evropská unie je zapojena do rozsáhlého
dialogu a spolupráce s řadou regionů a zemí mimo EU.
Tato spolupráce zahrnuje všechny čtyři stejně důležité
oblasti globálního přístupu k migraci a mobilitě: i) posílení legální
migrace a usnadnění mobility, ii) předcházení nelegální migraci
a obchodování s lidmi a boj proti těmto jevům, iii)
maximalizace dopadu migrace a mobility na rozvoj a iv) podpora
mezinárodní ochrany. EU zavedla regionální a bilaterální
dialogy o migraci a mobilitě se svými sousedy a dalšími
prioritními partnery, čímž umožnila identifikaci společných priorit
pro spolupráci podél migračních tras. Aby bylo možno s partnerskými
zeměmi navázat intenzivnější dialog a operativní spolupráci, které by
byly přizpůsobeny potřebám a týkaly se všech oblastí globálního
přístupu k migraci a mobilitě, byly zavedeny dva specifické
bilaterální rámce: partnerství v oblasti mobility a společné
programy pro migraci a mobilitu. Jsou projednávány a prováděny
příslušné právní nástroje včetně dohod o zjednodušení vízového
režimu (společně s readmisními dohodami) s cílem usnadnit
kontakty mezi občany EU a občany jejích prioritních partnerských
zemí. Financují se četné programy a konkrétní činnosti. Všechny politické dialogy o migraci
a rozvoji by měly být inkluzivní a měly by se do nich
případně zapojit nevládní subjekty, jako je soukromý sektor,
organizace zaměstnavatelů a pracovníků, akademická sféra
a občanská společnost, ale také migranti a organizace
na ochranu lidských práv. 4.2. Začlenění migrace
do rozvojových politik Prvním důležitým krokem
k podpoře správních rámců pro maximalizaci rozvojového
potenciálu migrace a mobility je
začlenění aspektů přistěhovalectví a emigrace
do rozvojových strategií na všech úrovních. Pokrok je však stále
neadekvátní, zejména na úrovni strategií partnerských zemí, mezi něž
patří například strategické dokumenty o snižování chudoby. Dále je třeba podporovat
„začlenění migrace“ do vnitrostátních rozvojových strategií.
Začlenění otázek migrace do vnitrostátních a odvětvových
rozvojových strategií může – za předpokladu, že se vychází z modelu
rozvoje partnerských zemí, z jejich cílů a priorit –
přispět k podstatně většímu ztotožnění s
opatřeními pro maximalizaci dopadu migrace na rozvoj a k jejich
podstatně větší udržitelnosti a soudržnosti.
Uvedená opatření by měla být založena na přístupu mnoha
zúčastněných stran a propojit všechna příslušná ministerstva. Dalšího pokroku je zapotřebí rovněž
na úrovni dárců včetně Komise. Komise
vynaložila velké úsilí o to, aby se migrace stala prioritní oblastí
vnější spolupráce, a v letech 2004–2012 vyčlenila téměř
1 miliardu EUR na více než 400 projektů souvisejících s migrací.
Při budování kapacit pro řízení migrace v souladu
s vnější migrační politikou EU a s cíli týkajícími se
snižování chudoby bylo v oblasti vnější spolupráce EU dosaženo výborných
výsledků. Vzhledem ke skutečnému zvýšení mobility
osob je však zapotřebí dalšího úsilí, aby se zajistilo, že rozvojové
iniciativy EU v oblastech – jako například v oblasti zaměstnanosti,
lidských práv, obchodu, zemědělství a životního prostředí –
budou založeny na plném uznání potenciálu řádně řízené
migrace a mobility jakožto hybných sil rozvoje. Aby se více podpořila práce na rozvoji
společného chápání významu migrace mezi aktéry v oblasti rozvoje, je
nutno získat více údajů o tom, jak může migrace stimulovat nebo
naopak brzdit pokrok při plnění rozvojových cílů, a to
zejména v odvětvích nejvíce ovlivněných demografických vývojem,
jakož i vývojem v oblasti zaměstnanosti. Jsou zapotřebí
rovněž nástroje, díky nimž by se z těchto poznatků
staly operativní pokyny, a politické závazky týkající se uvedeného
začlenění migrace by tak nezůstaly jen planými sliby. V roce 2005 Komise jako první použila migrační
profily pro plánování rozvoje, které jsou účinnými
prostředky, jak získat srovnatelné údaje a podporovat vytváření
migrační politiky. Stručné migrační profily mohou být
užitečnými zdroji srovnatelných údajů o migračních tocích,
například při použití hlavních ukazatelů vypracovaných Skupinou
pro globální migraci a příručky „Migrační profily — jak co
nejlépe využít procesu“. V posledních letech EU důrazně
podporuje „rozšířené migrační profily“, díky nimž se
do procesu specifického pro každou zemi zapojí všechny
zúčastněné strany. Odpovědnost nese partnerská země
a udržitelnost je zajištěna prostřednictvím souvisejícího
budování kapacit. Komise se zavazuje, že bude podporovat partnerské země,
které rozšířené migrační profily chtějí využívat k tomu, aby
lépe porozuměly úplnému dopadu migrace na hospodářský, sociální
a environmentální rozvoj ve své zemi a vycházely z něj při
přijímání cílenějších politických opatření. Účinná soudržnost politik má
klíčový význam pro řádné začlenění otázky migrace
do rozvojových politik a měla by se provádět na všech
příslušných úrovních – včetně vnitrostátních rámců, mezi
něž patří například strategický dokument o snižování chudoby –,
ale také na regionální, místní i multilaterální úrovni a mezi
těmito úrovněmi. Samotná EU nabízí dobrý příklad, jak může
regionální spolupráce podporovat soudržnost politik v zájmu rozvoje v
oblasti migrace. Povinnost týkající se soudržnosti politik ve prospěch
rozvoje je zakotvena ve Smlouvě o EU a za tímto účelem
byla vyvinuta řada operativních nástrojů, včetně
pololetních zpráv[12]. V diskusích o migraci a rozvoji
je nutné věnovat větší pozornost plánování rozvoje, které provádí místní
orgány. Městské správy hrají klíčovou úlohu, protože rostoucí
migrace a urbanizace představují vzájemně propojené
oblasti, které mají velký dopad na společnosti na celém
světě. Města mohou působit jako katalyzátor sociálních
změn. Avšak města na jižní polokouli také čelí značným
problémům spojeným mimo jiné s dosahováním udržitelné urbanizace.
Výměna znalostí a zkušeností mezi městy – například o
otázkách přístupu na pracovní trh, integrace, územního plánování
a infrastruktury – by měla být propagována jakožto způsob
podpory přínosu migrantů pro města či regiony; jednou z
možností takové podpory je vytvoření účelové celosvětové
sítě měst a městských regionů, která by se věnovala
uvedeným otázkám. 4.3. Mnohostranná soudržnost
v řízení migrace Pokud jde o podporu problematiky migrace a
rozvoje, Komise uznává významný přínos zvláštního zástupce generálního
tajemníka OSN zodpovědného za mezinárodní migraci a rozvoj. Dále
uznává potenciální úlohu skupiny pro globální migraci jakožto subjektu
zodpovědného za meziagenturní koordinaci v oblasti migrace.
Lepší koordinace v této oblasti mezi všemi příslušnými agenturami OSN
by mohla přispět k podstatně soudržnější globální politice
v oblasti migrace a rozvoje. Mezinárodní organizace pro migraci jakožto
přední mezinárodní organizace působící v této oblasti by měla
hrát proaktivní roli v zájmu posílení koordinace se systémem OSN. Generální
tajemník OSN zodpovědný za mezinárodní migraci a rozvoj může hrát v
tomto kontextu důležitou roli zejména tím, že zajistí řádné fungování
propojeného řízení v rámci systému OSN včetně propojení se
skupinou pro globální migraci. Ukázalo se, že cennou platformou pro upřímnou
a otevřenou diskusi je Globální fórum o migraci a rozvoji,
které prohlubuje dialog a výměny s občanskou společností
včetně organizací migrantů. Díky neformální povaze tohoto
procesu vytváří uvedené fórum mezi zúčastněnými subjekty
atmosféry důvěry, k čemuž by mělo docházet i nadále. Pokud
jde o opatření přijatá v návaznosti na doporučení
Globálního fóra o migraci a rozvoji a o kontrolu provádění těchto
doporučení, je zapotřebí dalšího pokroku. V souladu
s prioritami předsednictví uvedeného fóra v roce 2014 je také nutné
vynaložit dodatečné úsilí, aby se jeho činnost více
zaměřila na rozvoj. V mnohostranné spolupráci bude EU
i nadále aktivním a odhodlaným partnerem. Jakožto právní subjekt se
zvláštními pravomocemi v oblasti migrace a rozvoje a v souladu s
Lisabonskou smlouvou by EU měla být schopna hrát odpovídající úlohu
ve všech příslušných mezinárodních migračních orgánech. 4.4. Klíčová poselství pro
dialog na vysoké úrovni ·
Všechny státy by se měly aktivně
zapojit do mezinárodního dialogu a spolupráce s příslušnými
partnery v zájmu stanovení společných priorit a posílení
bilaterálního a regionálního řízení migrace.
Je třeba také usilovat o efektivní zapojení občanské společnosti
do globálního, regionálního, vnitrostátního a místního plánování v
oblasti migrace a rozvoje. ·
Dárci a další aktéři v oblasti rozvoje
by měli otázky migrace a mobility účinně
začleňovat do svých rozvojových politik a nástrojů. Měly by být shromažďovány další důkazy o vazbách
mezi mobilitou osob a rozvojem a dále rozvíjeny operační
nástroje na podporu uvedeného začleňování otázek migrace. ·
V zájmu maximalizace přínosu migrace
pro rozvoj je třeba vynaložit větší úsilí o poskytnutí
dostatečné znalostní základny. Mělo by se
usilovat o konsensus týkající se druhů údajů a podávání zpráv
nutných k získání spolehlivého a srovnatelného přehledu o
otázkách migrace na regionální a celosvětové úrovni. Měly
by být prozkoumány mechanismy sdílení vnitrostátních údajů, jako jsou
migrační profily. Měla by být věnována zvýšená pozornost iniciativám
na podporu rozvojových zemí při posilování jejich kapacit v oblasti
shromažďování a analýzy údajů o vazbách mezi migrací, mobilitou
a rozvojem. Dále je třeba podporovat účinnou koordinaci v
oblasti shromažďování údajů a výzkumu na celosvětové úrovni. ·
Agentury OSN a mezinárodní organizace by se
měly zapojit do zcela integrovaného a koordinovaného mezinárodního
programu v oblasti migrace, aby se co nejvíce omezilo překrývání
kompetencí a plýtvání s omezenými zdroji. 5. Kulatý stůl č. 4 Mezinárodní
a regionální mobilita pracovních sil a její dopad na rozvoj 5.1. Mobilita pracovních sil Evropská unie je ojedinělým
příkladem toho, jak lze dosáhnout regionální integrace a jak tato
integrace přispívá k rozvoji. EU vybudovala jednotný hospodářský
prostor a jednotný prostor volného pohybu, kde může více než 480
milionů evropských občanů cestovat, studovat, pracovat
a žít. EU postupně buduje svůj integrovaný trh práce a zřizuje
systémy pro uznávání odborných kvalifikací a přenositelnost
sociálních a důchodových práv mezi členskými státy. Mobilita pracovních
sil v rámci EU přinesla četné výhody, mezi něž patří
další sbližování v hospodářské oblasti a sdílení dovedností mezi
členskými státy, více převodů remitencí v rámci EU
a nižší tlak na trh práce, jenž se potýká s vysokou
nezaměstnaností. Právní nástroje EU[13]
státním příslušníkům zemí mimo EU přiznávají právo
na mobilitu, jež jim umožňuje žít a pracovat v jiném
členském státě. Ve stávající vysoce konkurenční a
globalizované ekonomice, přes v současnosti vysokou
nezaměstnanost v EU bude přistěhovalectví pracovních sil ze zemí
mimo Evropskou unii hrát svou roli také v okamžiku, kdy bude EU usilovat o
rozvoj vysoce kvalifikované a přizpůsobivé pracovní síly schopné
čelit problémům vyplývajícím z demografických
a hospodářských změn. EU je odhodlána co nejlépe využít domácí
pracovní síly včetně migrantů, kteří již v EU
oprávněně pobývají, a zároveň nabídnout možnosti legální
ekonomické migrace v oblastech, v nichž byl zaznamenán nedostatek
pracovních sil a kvalifikací. S rostoucí mezinárodní mobilitou
(pracovní síly) je potřeba zintenzívnit činnost v oblastech,
jako je uznávání zahraničních kvalifikací, přezkum týkající se
přenositelnosti důchodových a jiných sociálních práv, a to
pokud možno i na mezinárodní úrovni. Projednání otázky sociálního
zabezpečení migrantů by měl například zvážit meziagenturní
orgán sociálního zabezpečení, jehož zřízení bylo schváleno
na zasedání G20 v roce 2011. Regionální mobilita pracovních sil je rovněž klíčovým prvkem migrace v rozvojových
oblastech, kde je životně důležitou strategií pro získávání obživy.
Mobilita pracovních sil přispívá k lepšímu propojení mezi nabídkou
a poptávkou na trhu práce. Vzhledem k tomu, že pokračuje
přerozdělování světového bohatství, mnohé rozvojové země se
stále častěji stávají zeměmi určení, do nichž směřují
meziregionální migrační toky pracovních sil. Světová hospodářská
krize ve skutečnosti vedla ke zvýšení mobility pracovních sil
z členských států EU do některých zemí Latinské Ameriky
a Afriky. Správní rámce pro migraci pracovních sil jsou nicméně v mnoha
zemích určení s nízkými a středními příjmy dosud
nedostatečné a měly by být konsolidovány, aby posílily dopad
migrace na rozvoj a zajistily přiměřenou ochranu
a důstojné pracovní podmínky pro migrující pracovníky. Zvláštní pozornost by měla být v této
oblasti rovněž věnována úloze regionálních organizací,
neboť mají dobré předpoklady pro to, aby zlepšily řízení
regionální mobility pracovních sil. Evropská unie by se ráda podělila
o své zkušenosti v oblasti řízení mobility pracovních sil, a to
mimo jiné s regionálními organizacemi v zemích s nízkými
a středními příjmy. 5.2. Klíčová poselství pro
dialog na vysoké úrovni ·
Všechny státy by měly přezkoumat
stávající překážky pro mobilitu osob s cílem odstranit ty
překážky, jež z bezpečnostních důvodů nejsou
ospravedlnitelné a zbytečně brání hospodářské
konkurenceschopnosti a regionální integraci.
Zvláštní pozornost by se měla věnovat usnadnění přístupu
cestujících v dobré víře a snižování nákladů za poskytnutí
dokladů a poplatků souvisejících s náborem. Je třeba v
tomto kontextu zvážit možnost svolání konference o mezinárodní
mobilitě pracovních sil a rozvoji v rámci OSN. ·
Měly by být podporovány jak postupy na
podporu řádné vnitroregionální migrace a mobility mezi rozvojovými
zeměmi, tak i regionální organizace působící v této oblasti. ·
Je třeba podporovat vnitroregionální
mobilitu pracovních sil, programy pro rozvoj kvalifikací a pravidla pro
uznávání kvalifikací a vydávání osvědčení, zejména v těch
odvětvích, které trpí nedostatkem vyškoleného personálu a pro které
by mohli být migrující pracovníci přínosem. Současně
je třeba vypracovat spolehlivé přehledy trendů informující o
potřebných kvalifikacích v jednotlivých regionech[14], z nichž by se mělo
čerpat při vytváření programů pro rozvoj kvalifikací a
příležitostí k mobilitě. ·
V zájmu podpory hospodářského
a sociálního rozvoje zemí původu a určení je třeba
usnadnit cirkulační migraci. ·
Měl by být podporován efektivní
přístup k sociálnímu zabezpečení v hostitelských zemích,
jakož i přenositelnost sociálních a důchodových práv, mimo jiné
prostřednictvím bilaterálních nebo regionálních dohod, neboť by to
mohlo usnadnit také mobilitu a cirkulační migraci a učinit
nelegální práci neatraktivní. 6. Co by měla EU podniknout: další
kroky pro upevňování vazby mezi rozvojem a migrací Výše uvedené klíčové informace jsou
určeny celému mezinárodnímu společenství. Mnohé však EU může,
nebo by měla učinit v rámci svých vlastních politik
a programů. Ve své vnější migrační politice –
při maximalizaci dopadů, které má migrace do zemí EU na rozvoj zemí
původu – Evropská unie již dosáhla značného pokroku. Je odhodlána
pokračovat v práci na „tradičních“ oblastech svého programu
(remitence, diaspora, odliv mozků, cirkulační migrace). Výzvy a příležitosti, s nimiž se
partnerské země potýkají v souvislosti se vazbou mezi rozvojem a migrací,
jsou však rozsáhlejší a komplexnější než ty, které se doposud
řešily. Komise zajistí, aby se budoucí opatření EU v
oblasti migrace a rozvoje stala skutečně globálními a aby
řešila celou řadu různorodých pozitivních a negativních
dopadů, které může mít migrace na udržitelný hospodářský,
sociální rozvoj a environmentální rozvoj v zemích
s nízkými a středními příjmy, ať se jedná o země
původu či země určení. K tomu je zapotřebí, aby se
opatření přednostně zaměřila na problematiku rozvoje.
K praktickému prosazení tohoto holistického přístupu je třeba
přijmout opatření, zejména v kontextu rozvojové politiky EU, která by
lépe řešila řadu otázek. Mimo jiné je třeba: ·
Rozšířit opatření přijímaná
v „tradičních“ oblastech migrace a rozvoje o kontext Jih–Jih, zejména stanovením prostředků pro snazší převody
remitencí mezi rozvojovými zeměmi a podporou výzkumu, který umožní
lépe pochopit roli diaspor v zemích s nízkými a středními
příjmy jakožto aktérů rozvoje v jejich zemi původu. ·
Zkoumat možnosti, jak snížit náklady a zvýšit
přínos migrace a mobility pro země určení
s nízkými a středními příjmy, se zvláštním
zaměřením na vnitroregionální toky. V tomto ohledu je
třeba podpořit soudržnost mezi vnitrostátními politikami v oblasti
zaměstnanosti a aktivní migrací pracovní síly. ·
Lépe pochopit sociální a hospodářské
dopady migrace na rozvoj, a to zejména v odvětvích,
jako je zdravotnictví, vzdělávání, zaměstnanost
a zemědělství. ·
Podniknout kroky směřující k úplnému
začlenění nucené migrace do programu v oblasti rozvoje a migrace
a zajistit, aby uprchlíci a další nucení migranti byli začleněni do
dlouhodobého plánování rozvoje. Komise bude zejména usilovat o
začlenění problému vleklých situací, v nichž se uprchlíci nacházejí,
do rozvojového programu, a toto začlenění bude prosazovat, aby vlády
hostitelských zemí zmíněnou situaci a možný pozitivní přínos
uprchlíků zohlednily, čímž by se zabránilo budoucímu vysídlování a
podpořily by se snahy o nalezení trvalých řešení. ·
Dále přezkoumat a studovat vazby mezi změnou
klimatu, zhoršováním stavu životního prostředí a migrací,
včetně významu, jaký mají adaptace na změnu klimatu a snižování
rizika katastrof pro omezení vysídlování, a role migrace jakožto strategie,
jejímž cílem je lepší adaptace a markantnější snižování rizika katastrof. ·
Dále prozkoumat vazby mezi mobilitou
a rozvojem, včetně vztahu mezi vnitřní
a mezinárodní mobilitou a mezi mobilitou a urbanizací. V rámci globálního přístupu k migraci a
mobilitě a Agendy pro změnu Komise navíc podpoří řízení
migrace a účinnou soudržnost politik na všech
úrovních, aby se využilo potenciálu migrace a mobility jakožto hybných
sil rozvoje. Komise hodlá zejména: i. Podporovat
začlenění migrace do rozvojových strategií. Pokud jde
o vlastní rozvojovou spolupráci EU, Komise bude i nadále
provádět cílené tematické financování a znásobí úsilí
o začlenění rozměru migrace do rozvojových iniciativ v
jiných odvětvích, kdekoli to bude vhodné. Je navíc připravena pomáhat
rozvojovým zemím s uvedeným začleňováním migrace mimo jiné tím, že
podpoří rozšířené migrační profily a vnitrostátní strategie
migrace. ii. Posílit řízení
migrace a spolupráci v rozvojových zemích a mezi nimi – zejména
na regionální úrovni – v zájmu zlepšení výsledků v oblasti
rozvoje v zemích původu, tranzitu a určení. Komise je
připravena podporovat budování kapacit ve všech příslušných
oblastech mimo jiné tak, že bude sdílet své odborné poznatky
o ochraně lidských práv migrantů, integraci, systémech migrace
pracovní síly, azylu a mezinárodní ochraně, boji proti pašování osob
a obchodování s lidmi, integrované správě hranic atd. Tato
opatření by měla být plně v souladu s cíli příslušných
rozvojových strategií, které se týkají migrace. iii. Dále podporovat přístup
zaměřený na migranty, který je průřezovou
prioritou všech opatření EU v oblasti migrace a rozvoje a který
migrantům musí pomoci v tom, aby svou roli aktérů v oblasti
rozvoje plnili efektivněji. Iniciativy by měly být založeny na povědomí
o dopadu těchto činností na jedince a společenství,
včetně samotných migrantů, hostitelských společenství
a těch, jež zůstali ve své zemi. O pokroku dosaženém při
provádění výše uvedených iniciativ bude Komise informovat ve své
zprávě o globálním přístupu k migraci a mobilitě
zveřejněné jednou za dva roky, jakož i ve svých zprávách o
provádění Agendy pro změnu. 7. Závěr EU vytvořila prostor volného pohybu osob
mezi zeměmi Evropy, v němž mnozí lidé z různých koutů
světa spatřují zdroj inspirace. V duchu
partnerství jako první vypracovala vyváženou a ucelenou vnější
migrační politiku. Je největším
světovým dárcem rozvojové pomoci a v nadcházejících letech bude
i nadále poskytovat významnou podporu. EU
je připravena sdílet své zkušenosti se zainteresovanými zeměmi
a organizacemi a doufá, že dialog na
vysoké úrovni v roce 2013 bude počátkem nové éry globální spolupráce
v oblasti migrace a rozvoje. Komise vyzývá všechny příslušné agentury
a mezinárodní organizace v oblasti migrace a rozvoje, aby v globálním
měřítku zaujaly soudržnější, komplexnější a koordinovanější
přístup. Mezinárodnímu
společenství je třeba umožnit, aby využilo příležitostí
a řešilo problémy spojené s mezinárodní migrací. Podobným problémům – a to i v
souvislosti s migrací a rozvojem – čelí v dnešním
globalizovaném světě všechny země, které
tuto situaci řeší nicméně různými způsoby, jelikož jejich
priority, velikost a demografické a hospodářské charakteristiky
nejsou tytéž. Je proto nezbytné navázat
mezinárodní spolupráci a zajistit tak, aby lidé přemísťující se
s vidinou lepšího života mohli vykonávat svá práva v bezpečném
prostředí. Komise vyzývá tvůrce politik
a odborníky z praxe působící v oblasti rozvoje, aby se
lepším začleněním otázek migrace a mobility do programů
rozvoje a aktivnější účastí v příslušných mezinárodních
fórech ještě více angažovali, pokud jde o prohloubení vazby mezi rozvojem
a migrací. Rozvojové procesy jsou závislé
na mobilitě, která je nutná k zajištění účinného
slaďování nabídky a poptávky na trhu práce a která usnadňuje
převody sociálního, finančního a lidského kapitálu. Rozvoj mobilitu rovněž podporuje tím, že lidem
poskytuje více zdrojů, a tak jim prostřednictvím migrace
umožňuje hledání nových příležitostí. Řada
procesů bude v budoucnu nadále podněcovat mobilitu, včetně
přerozdělování světového bohatství, hospodářské integrace
na regionální a celosvětové úrovni a zhoršování stavu životního
prostředí v důsledku změny klimatu. Má-li
koncept rozvoje v 21. století plnit svůj účel, musí plně
zohlednit úlohu migrace a mobility jakožto hybných sil rozvoje a uznat
zásadní roli, kterou hraje účinné řízení migrace při omezování
možného negativního dopadu migrace na rozvoj. Závěrem Komise vyzývá tvůrce politik
a odborníky z praxe zabývající se otázkami migrace, aby
problematiku rozvoje plně zohlednili v migrační politice a zvýšili
svou odpovědnost za dodržování a ochranu lidských práv všech
migrantů ve všech dimenzích řízení migrace. Hovoříme-li o
migraci a mobilitě, máme na mysli svobodu, tedy
příležitost a možnost, které by měly být poskytnuty každému
jedinci k tomu, aby sám po stránce hospodářské a sociální
ovlivňoval svou životní situaci. Dodržování
lidských práv se neodráží pouze na situaci jednotlivých migrantů; jeho
dopad je daleko širší, neboť z něj těží společnost, z níž
migranti pocházejí, a společnost, ve které žijí a pracují. Dát lidem možnost, aby uplatňovali svá práva,
je úspěšnou strategií jak z hlediska účinného řízení migrace,
tak z hlediska udržitelného rozvoje. Letošní dialog na vysoké úrovni by měl
přispět k řešení stávajících celosvětových
problémů zejména tím, že podpoří zařazení migrace
a mobility jakožto uznávané hybné síly celosvětového rozvoje a
jakožto zjevné průřezové priority do rámce pro rozvoj po roce 2015. [1] Rezoluce Valného shromáždění OSN
č. 67/219 ze dne 21. prosince 2012. [2] KOM(2011) 743 v konečném znění: sdělení
nazvané Globální přístup k migraci a mobilitě. [3] KOM(2011) 637 v konečném znění: sdělení
nazvané Zvýšení dopadu rozvojové politiky EU: Agenda pro změnu. [4] Pracovní dokument útvarů Komise o migraci
a rozvoji (SEK(2011) 1353 v konečném znění), připojený
ke sdělení Komise nazvanému Globální přístup k migraci
a mobilitě ze dne 18. listopadu 2011 obsahuje řadu návrhů
v této oblasti. [5] SWD(2013) 138 final: pracovní dokument útvarů
Komise o změně klimatu, zhoršování životního prostředí
a migraci. [6] Postoj Evropské komise k rozvojovému programu po roce
2015 je dále zpracován v dokumentu COM(2013) 92 final: sdělení nazvané
Důstojný život pro všechny: Skoncovat s chudobou a umožnit světu
udržitelnou budoucnost. [7] Opatření, která je třeba v tomto ohledu
přijmout na úrovni EU, jsou popsána v oddíle 6. [8] Článek 11 směrnice Rady 2003/109/ES o právním
postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou
dlouhodobě pobývajícími rezidenty, Úř. věst. L 16, 23.1.2004. [9] http://ec.europa.eu/immigration. [10] Směrnice 2011/36/EU. [11] COM(2012) 286 final. [12] Pracovní dokument Komise – Zpráva EU o soudržnosti politik
v zájmu rozvoje SEK(2011) 1627 v konečném znění. [13] Směrnice o dlouhodobém pobytu (2003/109/ES) nebo
směrnice o modré kartě (2009/50/ES). [14] Komise za tímto účelem zahájila projekt Přehled
dovedností EU (na němž se dále pracuje). http://euskillspanorama.ec.europa.eu/.