SDĚLENÍ KOMISE RADĚ

v souladu s článkem 395 směrnice Rady 2006/112/ES

1.           Souvislosti

V souladu s článkem 395 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice o DPH“) může Rada jednomyslně na návrh Komise povolit kterémukoli členskému státu, aby uplatnil zvláštní opatření odchylující se od uvedené směrnice, jejichž cílem je zjednodušit postup vyměřování daně nebo zabránit určitým druhům daňových úniků nebo vyhýbání se daňovým povinnostem. Jelikož tento postup stanoví v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora Evropské unie odchylky od všeobecných zásad pro DPH, měly by takové odchylky mít omezený rozsah a být přiměřené.

Dopisem, který Komise zaevidovala dne 1. března 2013, požádalo Německo o povolení nadále uplatňovat opatření odchylující se od článku 193 směrnice o DPH. V souladu s čl. 395 odst. 2 uvedené směrnice informovala Komise o žádosti Německa ostatní členské státy dopisem ze dne 25. dubna 2013. Dopisem ze dne 26. dubna 2013 uvědomila Komise Německo, že již má k dispozici všechny údaje, které jsou podle jejího názoru potřebné k posouzení žádosti.

Německo žádá o povolení nadále uplatňovat mechanismus přenesení daňové povinnosti ve vztahu k mobilním telefonům a zařízením s integrovanými obvody, pro něž mu byla v listopadu 2010 udělena odchylka[1].

Odchylka Německa, o jejíž prodloužení se žádá, by měla být chápána v souvislosti s odchylkou, jež byla dříve udělena Spojenému království.

V dubnu 2007 byla Spojenému království udělena odchylka spočívající v uplatňování mechanismu přenesení daňové povinnosti ve vztahu k dodávkám mobilních telefonů a zařízení s integrovanými obvody[2]. Toto opatření bylo časově omezené a jeho použitelnost skončila dne 30. dubna 2009. Tato použitelnost byla následně prodloužena do 30. dubna 2011[3].

Po tomto posledním prodloužení Německo požádalo o podobnou odchylku dopisem, který Komise zaevidovala dne 23. prosince 2009. To pak vedlo k výše uvedené odchylce udělené v listopadu 2010. Příslušné prováděcí rozhodnutí Rady zároveň Itálii a Rakousku povolilo uplatnění podobného odchylujícího se opatření, pokud jde o mobilní telefony a zařízení s integrovanými obvody, jelikož tyto členské státy rovněž čelily podvodům v těchto odvětvích. Navíc bylo odchylující se opatření pro Spojené království stejným rozhodnutím znovu prodlouženo s tím účinkem, že povolení pro všechny dotčené členské státy skončí ve stejný den, konkrétně 31. prosince 2013. Kromě toho i Nizozemsko v říjnu 2012 požádalo o podobnou odchylku, mimo jiné pro mobilní telefony a zařízení s integrovanými obvody, avšak souhlasilo s tím, že platnost odchylky rovněž skončí dne 31. prosince 2013, aby se tak do budoucna umožnilo vypracování jiné a harmonizovanější politiky pro boj proti podvodům s DPH[4].

Je také třeba zdůraznit, že odchylka udělená Německu v listopadu 2010 neměla sloužit jako dlouhodobé řešení. Je tedy třeba připomenout, že během nedávných jednání o podobných typech odchylek v Radě vyjádřila řada členských států obavy a zdůraznila, že veškeré odchylky od systému dělených plateb představují pouze krajní řešení a mimořádné opatření v doložených případech podvodů a že musí poskytovat záruky, pokud jde o nezbytnost a výjimečnou povahu udělené odchylky, dobu trvání opatření a zvláštní povahu dotčených produktů. Tyto členské státy navíc poukázaly na to, že mechanismus přenesení daňové povinnosti s sebou vždy nese riziko, že se podvodná činnost přesune do jiných členských států, a připomněly, že se přenesení daňové povinnosti nesmí soustavně používat jako kompenzace nedostatečného dohledu ze strany správců daně některého členského státu.

2.           Přenesení daňové povinnosti

Osobou povinnou odvést DPH je podle článku 193 směrnice o DPH osoba povinná k dani uskutečňující dodání zboží nebo poskytnutí služby. Účelem mechanismu přenesení daňové povinnosti je přesunout uvedenou povinnost na osobu povinnou k dani, které je zboží dodáno nebo jíž jsou služby poskytnuty.

K podvodům na bázi chybějícího obchodníka dochází, vyhýbají-li se obchodníci po prodeji svých produktů odvodu DPH správcům daně. Avšak jejich zákazníci mají právo na odpočet daně, protože vlastní platnou fakturu. V nejkřiklavějších případech tohoto daňového úniku se prostřednictvím „kolotočového“ schématu (zahrnujícího obchodování se zbožím nebo službami mezi členskými státy) stejné zboží dodá nebo stejné služby poskytnou několikrát, aniž by byla správcům daně odvedena DPH. Tím, že se v těchto případech jako osoba povinná odvést DPH určí osoba, které je zboží dodáno nebo jíž jsou služby poskytnuty, se díky mechanismu přenesení daňové povinnosti odstranila možnost dopouštět se této formy daňového úniku.

3.           Žádost

Německo podle článku 395 směrnice o DPH žádá, aby Rada na návrh Komise povolila Německu nadále uplatňovat zvláštní opatření odchylující se od článku 193 směrnice o DPH, pokud jde o použití mechanismu přenesení daňové povinnosti ve vztahu k mobilním telefonům a zařízením s integrovanými obvody, jako jsou mikroprocesory a základní jednotky, ve stavu před zabudováním do výrobků pro konečné uživatele.

4.           Stanovisko Komise

Žádosti, které Komise obdrží v souladu s článkem 395 směrnice o DPH, se přezkoumávají s cílem ujistit se o tom, zda byly splněny základní podmínky pro udělení povolení, tj. zda navrhované konkrétní opatření zjednodušuje postupy pro osoby povinné k dani a/nebo daňovou správu nebo zda návrh zabraňuje určitým druhům daňových úniků nebo vyhýbání se daňovým povinnostem. V této souvislosti Komise vždy jednala rezervovaně a obezřetně, aby se zajistilo, že odchylky nenaruší fungování všeobecného systému DPH, budou omezeného rozsahu a budou nezbytné i přiměřené.

Jak je uvedeno výše, nemělo odchylující se opatření udělené Německu v listopadu 2010 nikdy sloužit jako dlouhodobé řešení a mělo Německu umožnit zavést v tomto odvětví jiná konvenční opatření proti podvodům. V této souvislosti byl zaveden automatický hodnotící mechanismus napojený na konkrétní povinnosti týkající se přiznání k DPH. To vedlo k tomu, jak rovněž uvádí německá žádost, že podvody zmizely nebo se přinejmenším přesunuly do jiných odvětví, kde by k řízení rizika bylo dostatečné pečlivé sledování. Proto neexistuje žádný zvláštní důvod, proč by v konkrétním odvětví mobilních telefonů a zařízení s integrovanými obvody mělo Německo mít právo uplatňovat mechanismus přenesení daňové povinnosti nad rámec období, pro něž mu bylo umožněno spoléhat na tuto odchylku od článku 193 směrnice o DPH, tj. po 31. prosinci 2013.

Kromě toho četné žádosti o odchylku po udělení odchylky Spojenému království také jasně naznačují, že podvody v těchto odvětvích se přesunuly mezi členskými státy (Spojené království, Rakousko, Německo, Itálie a Nizozemsko). Je tedy jasně prokázáno, že první odchylující se opatření mělo negativní vliv na podvody v jiných členských státech, a tudíž nepříznivý dopad na vnitřní trh jako celek. Navíc v případě, že je nový členský stát zasažen tímto druhem podvodu a nemá k dispozici žádný mechanismus rychlé reakce[5], musí podle stávajícího postupu pro odchylku čekat několik měsíců na udělení podobné odchylky, což dále zvyšuje negativní dopad, kterému musí čelit. Tyto vedlejší účinky jsou mnohem důležitější, než se původně předpokládalo.

Zároveň by skutečnost, že platnost všech těchto odchylek končí ve stejný den, měla umožnit nalezení řešení pro celou EU.

5.           Závěr

Na základě výše uvedených skutečností vznáší Komise proti žádosti Německa námitku.

[1]               Prováděcí rozhodnutí Rady 2010/710/EU ze dne 22. listopadu 2010, kterým se Německu, Itálii a Rakousku povoluje zavést zvláštní opatření odchylující se od článku 193 směrnice 2006/112/ES a kterým se mění rozhodnutí 2007/250/ES za účelem prodloužení doby platnosti povolení uděleného Spojenému království (Úř. věst. L 309, 25.11.2010, s. 5).

[2]               Rozhodnutí Rady 2007/250/ES ze dne 16. dubna 2007, kterým se Spojenému království povoluje zavést zvláštní opatření odchylující se od článku 193 směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 109, 26.4.2007, s. 42).

[3]               Rozhodnutí Rady 2009/439/ES ze dne 5. května 2009, kterým se mění rozhodnutí 2007/250/ES, kterým se Spojenému království povoluje zavést zvláštní opatření odchylující se od článku 193 směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 148, 11.6.2009, s. 14).

[4]               Prováděcí rozhodnutí Rady 2013/116/EU ze dne 5. března 2013, kterým se Nizozemskému království povoluje uplatňovat opatření odchylující se od článku 193 směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 64, 7.3.2013, s. 4).

[5]               Jako například mechanismus navržený v dokumentu COM(2012) 428 ze dne 31. července 2012.