ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Zpráva o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie za rok 2012

1.           Úvod

Ve své strategii účinného uplatňování Listiny základních práv Evropské unie (dále též „Listina“) Komise oznámila, že každý rok podá zprávu o konkrétních krocích, které byly za tímto účelem podniknuty[1]. Komise těmito zprávami reaguje na dlouhodobé a oprávněné požadavky, které zaznívaly zejména z Evropského parlamentu[2], a totiž aby se základní práva posunula do těžiště politik EU. Systematické uplatňování Listiny vyžaduje nejen důslednou zákonnou, ale i politickou kontrolu dopadu veškerých iniciativ EU na základní práva.

Tato výroční zpráva je základem pro nezbytný dialog mezi všemi orgány EU a členskými státy o uplatňování Listiny. Zpráva tvoří proto součást procesu politického dialogu a kontroly zajišťujícího, aby Listina zůstala referenčním dokumentem pro promítnutí základních práv do všech právních aktů EU i do provádění práva EU členskými státy. Zpráva též ilustruje, jak se v EU utváří kultura základních práv jednak pomocí nových právních předpisů v oblastech, v nichž má EU pravomoc jednat, a rovněž prostřednictvím judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále též „Soudní dvůr“ nebo „Soud“). Vzhledem k tomu, že při provádění práva EU členskými státy mají klíčovou roli v kontrole dodržování Listiny vnitrostátní soudy, tato zpráva vůbec poprvé uvádí i přehled judikatury vnitrostátních soudů týkající se Listiny.

Pracovní dokument útvarů Komise přiložený k této zprávě obsahuje podrobné informace o uplatňování Listiny a popisuje konkrétní problémy, s nimiž se občané potýkali (viz příloha I). Pokrokem v provádění strategie pro rovnost žen a mužů (2010–2015) se zabývá druhý pracovní dokument útvarů Komise (viz příloha II).

2.           Opatření EU na podporu účinného provádění Listiny

Listina je adresována především orgánům EU. V prvé řadě je tedy na orgánech EU, aby zajistily dodržování základních práv jakožto zákonného požadavku vycházejícího ze závazné Listiny.

Cílem strategie Komise je dát právně závazné Listině praktický účinek[3]. Konkrétní kroky zaměřené na uplatňování Listiny přispěly k tomu, že Komise při přípravě nové legislativy a politických návrhů na základní práva vždy pamatuje. Tento přístup se prolíná celým rozhodovacím procesem EU, a to včetně případů, kdy Evropský parlament a Rada mění návrhy předložené Komisí. Všechny akty EU rovněž podléhají přezkumu ze strany Soudního dvora. Právě to je vrcholnou zárukou dodržování lidských práv při veškeré legislativní i nelegislativní činnosti EU.

Základní práva jsou prosazována ve všech politikách EU. Politika, kterou Komise provádí, aby dodala náplň statusu občanství Unie, doplňuje prosazování základních práv v rámci EU. Většina základních práv zakotvených v Listině se vztahuje nejen na občany EU, ale je velmi důležitá i pro ochranu všech osob žijících v EU, ať už jsou občany Unie či nikoli.

2.1.        Lepší ochrana základních práv pomocí právních předpisů EU

Skutečnou kulturu základních práv netvoří pouhé zajištění souladu právních předpisů s Listinou. Tam, kde má EU pravomoc konat, může Komise rovněž navrhnout právní předpisy, které právům a zásadám Listiny dávají konkrétní účinek. Jde o zásadní krok, díky němuž občané mohou uplatnit svá práva plynoucí z Listiny.

Aby Listina mohla v digitálním věku bezezbytku plnit svůj účel, navrhla Komise rozsáhlou reformu pravidel EU o ochraně osobních údajů[4]. Historické zkušenosti vedly k tomu, že v Evropě existuje shoda na tom, že soukromí je nedílnou součástí lidské důstojnosti a osobní svobody. Právě z tohoto důvodu Listina uznává právo na soukromý život (článek 7) a právo na ochranu osobních údajů (článek 8). Smlouva (článek 16 Smlouvy o fungování EU) dává EU doplňkové legislativní pravomoci ke stanovení harmonizovaných právních předpisů pro ochranu údajů platných v celé EU.

Návrhy Komise aktualizují a modernizují zásady, které jsou předmětem směrnice z roku 1995, aby bylo právo na ochranu osobních údajů zaručeno i do budoucna[5]. Tato reforma stanoví více povinností i větší odpovědnost pro subjekty, které osobní údaje zpracovávají, a posiluje roli nezávislých vnitrostátních orgánů pro ochranu údajů. Zavádí tzv. „právo být zapomenut“, které lidem pomůže lépe se vypořádat s riziky spojenými s ochranou osobních údajů na internetu. Obecné zásady ochrany údajů reforma rozšiřuje také na vnitrostátní policejní složky a orgány trestního soudnictví. Nová pravidla jsou navržena tak, aby byla v pečlivě nastavené rovnováze se všemi základními právy, jichž se mohou dotýkat, například se svobodou projevu. Dobře to ilustruje například fakt, že do návrhu byly zapracovány zvláštní pojistky pro údaje, které se zpracovávají výlučně k žurnalistickým účelům.

V roce 2012 se Komise ujala iniciativy, aby urychlila směřování k vyváženějšímu zastoupení žen a mužů v řídících a dozorčích orgánech evropských společností kotovaných na burzách[6]. Legislativní návrh Komise je přelomový, pokud jde o právní předpisy EU týkající se rovnosti žen a mužů. Uvádí do souladu požadavek rovného zacházení s možností podniknout konkrétní kroky – podpořit nedostatečně zastoupené pohlaví – aby se dosáhlo faktické rovnoprávnosti.

Návrh stanovuje cíl dosáhnout přinejmenším 40% podílu nedostatečně zastoupeného pohlaví mezi členy dozorčí rady / nevýkonnými členy správní rady těchto společností, a to do roku 2020 (v případě kotovaných společností, které jsou veřejnými podniky, již do roku 2018). Aby se tento cíl 40 % podařilo splnit, návrh ukládá kotovaným společnostem s nižším procentním podílem nedostatečně zastoupeného pohlaví mezi členy dozorčí rady / nevýkonnými členy správní rady, aby tyto pozice obsazovaly na základě srovnávací analýzy kvalifikací uchazečů. Dosáhne se toho uplatňováním předem stanovených, jasných, neutrálně formulovaných a jednoznačných kritérií; a v případě stejné kvalifikace pak upřednostněním kandidáta z řad nedostatečně zastoupeného pohlaví.

Zachování procesních práv je pro EU i nadále prioritou. Směrnice o právu na informace v trestním řízení přijatá dne 22. května 2012 vyžaduje, aby každá zatčená osoba byla o svých právech poučena v jazyce, kterému rozumí[7]. Kromě toho nová směrnice přijatá dne 25. října 2012, která zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu, zajišťuje, že obětem budou bez diskriminace všude v EU zajištěna minimální práva, bez ohledu na jejich státní příslušnost nebo zemi bydliště[8]. Zaručuje, že oběti dojdou uznání a při styku s policejními orgány, státním zastupitelstvím a soudy se jim dostane slušného zacházení. Poskytuje jim také procesní právo na informace, podporu a ochranu a umožňuje jim aktivní účast v trestním řízení. Směrnice se zaměřuje na podporu a ochranu obětí, které jsou vystaveny riziku sekundární nebo opakované viktimizace nebo zastrašování během trestního řízení. Mezi takto zranitelné skupiny patří děti a oběti genderově podmíněného násilí, násilí uvnitř blízkého vztahu, sexuálního násilí nebo vykořisťování, zločinů z nenávisti a oběti se zdravotním postižením.

Celkový přístup EU i její právní předpisy musí být založeny na objektivních, spolehlivých a srovnatelných údajích o dodržování základních práv v EU. Agentura Evropské unie pro základní práva (dále též FRA nebo „agentura“) byla zřízena proto, aby byly takové údaje k dispozici. Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost by agentura měla být schopna plnit své úkoly ve všech oblastech působnosti EU, jedná-li se o základní práva. Komise za tímto účelem navrhla, aby agentura mohla působit v oblasti policejní spolupráce a justiční spolupráce v trestních věcech[9]. Rada tento přístup nepodpořila a rozhodla, že tyto dvě významné oblasti působnosti Unie budou z víceletého rámce pro agenturu vyňaty; rámec vymezuje tematické oblasti, jimiž se agentura může v období 2013–2017 zabývat. Hladký chod agentury byl dále ohrožen zpožděním při schvalování nového víceletého rámce. V důsledku toho agentura nemohla fungovat běžným způsobem a v zájmu plnění svých úkolů se musela uchýlit k žádosti ad hoc, kterou Rada přijala na konci roku 2012. Rada přijala nový víceletý rámec dne 11. března 2013 poté, co Spojené království stáhlo svou výhradu parlamentního přezkumu[10].

2.2.        Tematika základních práv v rámci vnější činnosti EU

Listina se vztahuje na veškerou činnost Evropské unie, vnější vztahy nevyjímaje.

V návaznosti na společné sdělení Komise a Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) Rada přijala strategický rámec pro lidská práva a demokracii a akční plán, který má v příštích deseti letech zlepšit účinnost a provázanost politiky EU v oblasti lidských práv jako celku[11]. Jako jedno z prvních opatření v rámci nového strategického rámce EU a akčního plánu Rada jmenovala pana Stavrose Lambrinidise zvláštním zástupcem EU pro lidská práva[12].

V případu, který se týkal zmrazení aktiv společnosti a jejího většinového akcionáře, o němž rozhodla Rada v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky, Soudní dvůr přijatá opatření zrušil z důvodu, že Rada neposkytla žádné informace nebo důkazy. Přitom Soudní dvůr konstatoval, že zásada účinné právní ochrany (článek 47 Listiny) znamená, že důvod omezujícího opatření se musí dotčenému subjektu a osobě sdělit[13]. Je to nutné proto, aby adresáti mohli hájit svá práva, i k tomu, aby Soudní dvůr mohl přezkoumat zákonnost daného opatření. Tento soudní přezkum zahrnuje posouzení skutečností a okolností, jimiž bylo rozhodnutí odůvodněno, a posouzení důkazů a informací, z nichž uvedené posouzení vycházelo.

Dne 4. července 2012 zamítl Evropský parlament návrh obchodní dohody proti padělatelství (ACTA), která měla vylepšit celosvětové normy pro prosazování práv duševního vlastnictví, aby bylo možné účinněji bojovat proti obchodování s padělaným a pirátsky vyrobeným zbožím. Evropský parlament v tomto kontextu použil Listinu při výkonu svých nově nabytých pravomocí ve vztahu k mezinárodním obchodním dohodám[14]. Poukázal zejména na to, že návrh obchodní dohody má obsahovat přiměřenou rovnováhu mezi svobodou projevu a informací a právem na vlastnictví. Komise těmto aspektům rovněž věnovala pozornost a Soudní dvůr již požádala o posouzení, zda je dohoda ACTA v souladu s Listinou základních práv. Jakmile dal Evropský parlament najevo, že návrh dohody nemůže přijmout, Komise svou žádost o posudek Soudu vzala zpět.

2.3.        Dohled Soudního dvora nad souladem aktů EU s Listinou základních práv

Rozsudky Soudu z roku 2012, které se týkaly souladu právních předpisů EU s Listinou, se staly návodem, jakým způsobem základní práva promítat do legislativní činnosti EU a všech jejích aktů, které mají právní účinky.

Soudní dvůr objasnil, že Listina musí být brána v potaz, rozhodne-li se zákonodárce přenést pravomoce na Radu nebo Komisi. Soud zrušil prováděcí rozhodnutí Rady o ostraze vnějších námořních hranic EU na základě toho, že přijetí pravidel, jimiž se příslušníkům pohraniční stráže svěřují donucovací pravomoci s sebou nese politická rozhodnutí, jež patří do působnosti normotvůrce Evropské unie, a že tato pravidla pravděpodobně ovlivní osobní svobody a základní práva natolik, že si to vyžádá normotvorné zapojení na úrovni Evropské unie[15].

Soudní dvůr rovněž posuzoval, zda orgány EU při náboru zaměstnanců skutečně dodržují zásadu nediskriminace. Soud zrušil oznámení o několika otevřených výběrových řízeních na pozice úředníků orgánů EU, které byly v plném rozsahu zveřejněny pouze ve třech úředních jazycích[16]. Soudní dvůr shledal, že potenciální uchazeč, v jehož mateřském jazyce nebylo zveřejněno úplné znění napadnutých oznámení o výběrových řízeních, byl znevýhodněn oproti uchazeči, jehož mateřština byla jedním z oněch tří jazyků. Tato nevýhoda byla důsledkem nepřiměřených rozdílů v zacházení na základě jazyka, což je článkem 21 Listiny zakázáno.

Soudní dvůr se věnoval i kontrole uplatňování zásady řádné správy ze strany orgánů EU (článek 41 Listiny). Zrušil rozhodnutí Komise o odmítnutí přihlášky v rámci nabídkového řízení pro zadání zakázky na poskytování veřejné služby, neboť Komise své rozhodnutí dostatečně neodůvodnila[17]. Soudní dvůr stanovil souvislost mezi článkem 41 (právo na řádnou správu) a článkem 47 (přístup ke spravedlnosti) Listiny, jestliže jsou důvody uvedené správním orgánem nezbytné k tomu, aby se dotčená osoba mohla rozhodnout, zda dané rozhodnutí napadne u příslušného soudu.

Několik rozsudků Soudního dvora z posledních let dalo podnět ke změnám právních předpisů EU. V této souvislosti lze uvést, že Evropský parlament, Rada a Komise braly judikaturu Soudního dvora v potaz při jednáních o novém „dublinském nařízení“ o podmínkách předávání žadatelů o azyl v EU[18]. Důsledkem je to, že podle nově dohodnutých pravidel nelze žadatele o azyl vrátit do členského státu, v němž jim hrozí vážné nebezpečí porušování jejich základních práv. Místo toho by mělo být na jiném členském státě, aby poskytl rychlý přístup k azylovému řízení.

Judikaturu Soudního dvora zohlednila Komise také při přípravě svého pozměněného návrhu o zveřejňování příjemců finančních prostředků z evropských zemědělských fondů[19]. Nově navržená pravidla jsou založena na revidovaném podrobném odůvodnění zaměřeném na potřebu veřejné kontroly využívání evropských zemědělských fondů s cílem chránit finanční zájmy Unie. Vyžadují podrobnější informace o povaze a popisu opatření, na která jsou finanční prostředky vypláceny. U částek nepřekračujících určitou minimální prahovou hodnotu se však příjemcovo jméno nebude zveřejňovat. Toto ustanovení se odvíjí od úvah o proporcionalitě, zejména mezi cílem veřejné kontroly využívání veřejných finančních prostředků na straně jedné a právem příjemců na respektování soukromí a na ochranu svých osobních údajů na straně druhé.

3.           Provádění listiny v členských státech

V Evropské unii je ochrana základních práv zajištěna dvojím způsobem: vnitrostátním systémem založeným na ústavách členských států a mezinárodních právních závazcích, například Evropské úmluvě o lidských právech, a systémem EU založeným na Listině, který se uplatní pouze ve vztahu k opatřením přijatým orgány EU nebo v situaci, kdy právo EU provádějí členské státy. Listina stávající systémy ochrany základních práv doplňuje, nikoliv nahrazuje.

Soud zdůraznil meze rozsahu uplatňování Listiny. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce od bulharského správního soudu týkající se práva na soudní opravný prostředek u rozhodnutí o uložení trestních sankcí za některá porušení dopravních předpisů Soud prohlásil za nepřípustnou s poukazem na ustálenou judikaturu, podle níž jsou povinnosti plynoucí z ochrany základních práv pro členské státy závazné, jestliže provádějí právo EU[20].

Ustanovení Listiny se členských států týkají pouze tehdy, provádějí-li právo EU a Listina ani Smlouva nepřiznává EU žádné nové pravomoce v oblasti základních práv. Jestliže daný vnitrostátní právní předpis není opatřením, kterým se provádí právo EU, ani s ním žádným jiným způsobem nesouvisí, Soudní dvůr v takovém případě nemá příslušnost[21].

Důležité důsledky Listiny se projevují vyšším počtem žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce, s nimiž se vnitrostátní soudy na Soudní dvůr obracejí. Například v oblasti azylu Soudní dvůr potvrdil, že kdykoli je žádost o azyl podána na hranici nebo na území členského státu, je tento členský stát povinen přiznat minimální podmínky pro přijímání žadatelů o azyl stanovené právem EU bez ohledu na to, zda je podle tohoto práva příslušný k posouzení žádosti o azyl[22]. Zejména pak to, že nutnost ctít základní zásady lidské důstojnosti (článek 1) a práva na azyl (článek 18) znamená, že povinnost stanovenou právem EU[23], tj. poskytnout žadateli o azyl ubytování, stravu, ošacení a denní finanční příspěvek, a nést i následnou finanční zátěž, má žádající členský stát až do okamžiku, kdy je žadatel o azyl přemístěn do členského státu příslušného k posouzení jeho žádosti.

3.1.        Opatření přijatá Komisí k zajištění dodržování Listiny ze strany členských států

Komise ve své roli strážkyně Smluv rovněž zajišťuje dodržování Listiny a je za tímto účelem připravena nezbytným způsobem zasáhnout, má-li k tomu v daném případě pravomoc. V roce 2012 byla Komise poprvé požádána, aby se obrátila na Soudní dvůr kvůli porušení Smlouvy, které se týkalo nedodržení zásadních ustanovení Listiny členským státem.

Maďarsko v posledních letech přijalo několik zákonů – u některých se jednalo o tzv. základní zákony přijaté přímo podle nové ústavy – které z hlediska základních práv vyvolaly nemalé obavy a zabývala se jimi rovněž Rada Evropy. V souladu s působností Listiny (článek 51) a svou úlohou strážkyně Smluv si Komise provedla právní analýzu pasáží souvisejících s právem EU. Po úvodních písemných upozorněních z konce roku 2011 se Komise dne 7. června 2012 rozhodla obrátit na Soud ve věci porušení Smlouvy. V prvním případě Komise zpochybnila kroky namířené proti nezávislosti maďarského orgánu pro ochranu údajů na základě toho, že „naprostá nezávislost“ vnitrostátních orgánů pro ochranu údajů je požadavkem podle směrnice o ochraně údajů z roku 1995 a je výslovně uznána v článku 16 SFEU, jakož i v článku 8 Listiny. V druhém řízení o porušení Smlouvy Komise napadla předčasný odchod do důchodu přibližně 274 maďarských soudců a státních zástupců vyvolaný náhlým snížením věkové hranice pro povinný odchod do důchodu u těchto povolání ze 70 na 62 let. Komise se při svém postupu opírala o směrnici 2000/78/ES o rovném zacházení v zaměstnání, která zakazuje diskriminaci na pracovišti na základě věku. Týká se to i propuštění z důvodů souvisejících s věkem bez řádného odůvodnění. Tento případ tedy pomáhá zavést obecný zákaz diskriminace, i na základě věku, který je garantován článkem 21 Listiny. Soud stanovisko Komise potvrdil v rozsudku ze dne 6. listopadu 2012, podle něhož je věková hranice pro povinný odchod do důchodu u soudců, státních zástupců a notářů ve velmi krátkém přechodném období neslučitelná s legislativou EU o rovném zacházení. Maďarsko bude muset tato pravidla změnit a uvést je do souladu s právem EU[24].

Z úvah o svobodě sdělovacích prostředků a pluralitě také vycházely diskuse mezi Komisí a maďarskými orgány ohledně nové právní úpravy sdělovacích prostředků, pokud jde o povinnost vyváženého zpravodajství a pravidel týkajících se urážlivého obsahu. Komise a maďarské orgány se rovněž dohodly na změnách některých dalších ustanovení, která by jinak mohla představovat porušení směrnice o audiovizuálních mediálních službách a/nebo pravidel pro volný pohyb služeb a svobody usazování.

Co se obecněji týče nezávislosti soudů v Maďarsku, Komise své obavy v roce 2012 vyjádřila v řadě dopisů, zejména ohledně pravomoci předsedy maďarského justičního úřadu přesouvat kauzy z jednoho soudu na jiný a přeložit soudce proti jeho vůli. Komise poukázala na to, že by tato opatření mohla mít dopad na účinné uplatňování práva Unie v Maďarsku i na uplatňování základního práva občanů a podniků na účinnou právní ochranu před nezávislým soudem v případech, které se zakládají na právu Unie, jak garantuje článek 47 Listiny. Uskutečnila se také jednání mezi Radou Evropy (zejména Benátskou komisí) a maďarskými orgány. Komise tuto záležitost pozorně sleduje, zejména aby se přesvědčila o dodržování práva na účinnou právní ochranu.

Obdobným způsobem Komise postupovala v případě událostí ve Francii. Jakmile byla v srpnu 2012 upozorněna na odstraňování romských osad a o vracení Romů do země jejich původu, obrátila se písemně na francouzské orgány, načež proběhla jednání za účelem objasnění skutečností a právního rámce. V posledních několika letech došlo k výrazné změně situace. V návaznosti na kroky, které Komise podnikla v roce 2010, aby zajistila uplatňování směrnice o volném pohybu všemi členskými státy a aby zavedla Evropský rámec pro vnitrostátní strategie integrace Romů, pozměnila Francie svůj zákon tak, aby byl zcela v souladu se směrnicí o volném pohybu, zejména pokud jde o procesní záruky vztahující se k vyhoštění občanů EU, a přijala i svou strategii integrace Romů. Na základě této nové strategie a za aktivní účasti Francie probíhá úzká spolupráce a je patrná intenzivnější snaha o začlenění Romů.

V roce 2012 Komise rovněž zahájila řízení o porušení Smlouvy proti Maltě kvůli nesprávnému uplatňování předpisů EU o volném pohybu, konkrétně práva osob stejného pohlaví (manželů nebo registrovaných partnerů) zařadit se na Maltě mezi občany EU a pobývat tam. V důsledku kroků, jež Komise podnikla, došlo k úpravě maltských právních předpisů, které tak již nejsou v rozporu s pravidly EU o právu občanů EU na volný pohyb a zákaz diskriminace.

3.2.        Vývoj judikatury členských států v souvislosti s uplatňováním Listiny

Právní řád, na němž je Unie založena, je odvislý od vnitrostátních soudů. Práva, která občanům přiznává právo Unie, lze účinně zaručit pouze tehdy, vykonávají-li soudci v členských státech bezezbytku své pravomoci. Při zajišťování účinného uplatňování Listiny leží zvláštní odpovědnost za spolupráci se Soudním dvorem na vnitrostátních ústavních a nejvyšších soudech.

Údaje, které shromáždilo Sdružení státních rad a nejvyšších správních soudů, ukazují, že v řadě rozsudků správních soudů členských států EU se na Listinu odkazuje[25]. Ustanovení Listiny, která se v těchto zprávách zmiňují nejčastěji, jsou respektování soukromého a rodinného života (článek 7), svoboda projevu a informací (článek 11), právo na vlastnictví (článek 17), právo na azyl (článek 18), zákaz hromadného vyhoštění a zásada nenavracení (článek 19), práva dítěte (článek 24), právo na řádnou správu (článek 41) a právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces (článek 47).

Na Listinu se dosud nejvíce odkazuje v oblasti imigračního a azylového práva[26]. Z analýzy informací některých členských států o judikatuře související s Listinou, kterou zpracovala Agentura Evropské unie pro základní práva, je také patrné, že důsledky Listiny tuto oblast dalece přesahují, a týkají se velmi rozličných oblastí, například regulace finančních trhů, pracovněprávní problematiky, ochrany spotřebitele, environmentálního práva a péče o dítě[27].

Analýza soudních rozhodnutí, která se na Listinu odkazují, dále naznačuje, že soudci v členských státech Listinu používají na podporu svých odůvodnění, a to i v případech, kdy se nemusí nutně jednat o souvislost s právem EU. Některé podklady svědčí i o tom, že se Listina začleňuje do vnitrostátních systémů ochrany základních práv. Důležitým rozhodnutím ohledně uplatňování Listiny bylo rozhodnutí rakouského ústavního soudu, k němuž došlo při vnitrostátním přezkumu ústavnosti[28]. Rakouský soud uznal velmi specifickou úlohu Listiny v právním systému EU a její odlišnou povahu ve srovnání se souborem práv a zásad, který dlouhodobě rozvíjí Soudní dvůr EU. Byl toho názoru, že při soudním přezkumu vnitrostátních právních předpisů jsou ustanovení Listiny vymahatelná, a občané se tudíž mohou při napadení zákonnosti vnitrostátních právních předpisů spoléhat na práva a zásady uznané Listinou. Rakouský ústavní soud konstatoval, že mezi úlohou Listiny v právním systému EU a úlohou Evropské úmluvy o lidských právech, která má v rámci rakouského ústavního pořádku platnost ústavního zákona, existuje značná podobnost.

4.           Přistoupení EU k Evropské úmluvě o lidských právech

Lisabonská smlouva jednoznačně stanovila, že EU musí přistoupit k Evropské úmluvě o lidských právech. Všechny členské státy s tímto vyjádřily souhlas, když ratifikovaly Lisabonskou smlouvu.

Jednání o dohodě o přistoupení se v první polovině roku zastavila, neboť některé členské státy daly najevo pochybnosti a vznesly otázky k navrženému znění dohody, které bylo na pracovní úrovni zformulováno v červnu 2011. V dubnu 2012 se na půdě Rady nakonec dosáhlo dohody, takže jednání byla v červnu 2012 obnovena ve formátu 47+1 (47 členů Rady Evropy a Komise jménem EU).

Zároveň pokročily práce na hlavních prvcích interních pravidel, jimiž by se měla řídit účast EU a členských států při řízeních před soudem ve Štrasburku v situacích, kdy je zpochybněno právo Unie.

Jednomyslnost, která je nutná k uzavření dohody o přistoupení k Evropské úmluvě o lidských právech a k jejím doprovodným opatřením, by za těchto okolností neměla být výmluvou ke zdržování procesu, neboť přistoupení k úmluvě je jasným a povinným cílem daným Smlouvou.

5.           Závěr

Po pouhých třech letech platnosti Listiny jakožto primárního práva lze její používání ze strany vnitrostátních soudů v případech, kdy se jedná o právo EU, považovat za pozitivní signál. Narůstající počet odkazů na Listinu je první známkou toho, že dochází k účinnému a decentralizovanému uplatňování Listiny v ústavním pořádku členských států. Jde o důležitý krok na cestě k soudržnějšímu systému ochrany základních práv, který při provádění právních předpisů EU zaručuje stejná práva a ochranu ve všech členských státech.

Předseda Evropské komise Barroso v projevu o stavu Unie za rok 2012 zdůraznil, že základy, na nichž Unie stojí – dodržování základních práv, zásad právního státu a demokracie – je třeba neustále chránit a posilovat[29]. Komise proto půjde příkladem při zajišťování toho, aby veškeré akty EU byly v souladu s Listinou. Kdykoli to bude v její působnosti, Komise podnikne rozhodné kroky, aby dala Listině konkrétní účinek. Stejně tak Komise v případě potřeby zasáhne v případech, kdy členské státy provádějí právo EU, aby zajistila účinné uplatňování Listiny, jak učinila podáním žaloby k Soudu proti předčasnému odchodu do důchodu soudců a státních zástupců v Maďarsku.

Komise bude vývoj kolem ochrany základních práv v EU i utvářející se judikaturu související s uplatňováním Listiny na úrovni Unie a v členských státech[30] pozorně sledovat a vyzývá Evropský parlament a Radu ministrů, aby se touto zprávou podrobně zabývaly.

[1]               Sdělení Komise ze dne 19. října 2010 – Strategie účinného uplatňování Listiny základních práv Evropskou unií — KOM(2010) 573 v konečném znění.

[2]               Voggenhuberova zpráva Evropského parlamentu – č.j.: A6-0034/2007.

[3]               Viz poznámka pod čarou 1.

[4]               a) Sdělení Ochrana soukromí v propojeném světě – Evropský rámec pro ochranu údajů pro 21. století, COM(2012) 09 final. K dispozici na adrese: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:52012DC0009:cs:NOT; b) návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováváním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (obecné nařízení o ochraně údajů), COM(2012) 11 final. K dispozici na adrese: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2012:0011:FIN:CS:DOC c) návrh směrnice o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováváním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů a o volném pohybu těchto údajů, COM(2012) 10 final. K dispozici na adrese: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2012:0010:FIN:CS:DOC

[5]               Směrnice 95/46/ES o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31–50.

[6]               Návrh směrnice o zlepšení genderové vyváženosti mezi členy dozorčí rady / nevýkonnými členy správní rady společností kotovaných na burzách a o souvisejících opatřeních, COM(2012) 614 final. K dispozici na adrese: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2012:0614:FIN:cs:PDF.

[7]               Směrnice 2012/12/EU o právu na informace v trestním řízení, Úř. věst. L 142, 1.6.2012, s. 1–10.

[8]               Směrnice 2012/29/EU, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV, Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 57–74.

[9]               Návrh rozhodnutí Rady, kterým se stanovuje víceletý rámec pro Agenturu Evropské unie pro základní práva na období 2013–2017, KOM(2011) 880 v konečném znění. K dispozici na adrese: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2011:0880:FIN:CS:HTML.

[10]             Rozhodnutí Rady, kterým se stanovuje víceletý rámec pro Agenturu Evropské unie pro základní práva na období 2013–2017, přijaté dne 11. března. K dispozici na adrese: http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/12/st10/st10449.cs12.pdf

[11]             Společné sdělení – Lidská práva a demokracie jako priority vnější činnosti EU – na cestě k efektivnějšímu přístupu, KOM(2011) 886 v konečném znění. K dispozici na adrese: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2011:0886:FIN:CS:PDF. Strategický rámec a akční plán EU pro lidská práva a demokracii – dokument Rady č. 11417/12 EXT 1 ze dne 28. června 2012. K dispozici na adrese: http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/12/st11/st11417-ex01.cs12.pdf

[12]             Rozhodnutí Rady 2012/440/SZBP ze dne 25. července 2012 o jmenování zvláštního zástupce Evropské unie pro lidská práva, Úř. věst. L 200, s. 21–23.

[13]             ESD, věc T-439/10 a T-440/10, Fulmen a F. Mahloudian v. Rada, 21.3.2012.

[14]             Doporučení Evropského parlamentu, č.j.: A7-0204/2012 z 22.6.2012.

[15]             ESD, věc C-355/10, Evropský parlament v. Rada, 5.9.2012.

[16]             ESD, velký senát, věc C-566/10 P, Italská republika v. Komise, 27.11.2012.

[17]             ESD, věc T-183/10 Sviluppo Globale GEIE v. Komise, 10.10.2012.

[18]             ESD, spojené věci C-411/10 a C-493/10, N.S. v. Secretary of State for the Home Department a M.E. e.a. v. Refugee Applications Commissioner, 21.12.2011. Návrh nařízení, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, KOM(2008) 820 v konečném znění. K dispozici na adrese: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2008:0820:FIN:CS:PDF

[19]             ESD, spojené věci C-92/09 a C-93/09, Volker a Markus Schecke GbR & Hartmut Eifert v. spolková země Hesensko & Bundesanstalt für Landwirtschaft und Ernährung, 10.11.2010. Změna návrhu Komise KOM(2011) 628 v konečném znění/2 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky, COM(2012) 551 final. K dispozici na adrese: http://ec.europa.eu/agriculture/funding/regulation/amendment-com-2012-551_cs.pdf.

[20]             ESD, věc C-27/11 Vinkov, 7.6.2012.

[21]             Viz také rozhodnutí ESD ve věci C 370/12, Pringle v. Irsko, 27.11.2012.

[22]             ESD, věc C-179/11 Cimade a Groupe d’information et de soutien des immigrés (GISTI) v. Ministre de L´Intérieur, de l’Outre-mer, des Collectivités territoriales et de l’Immigration, 27.9.2012.

[23]             Směrnice Rady 2003/9/ES, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl (Úř. věst. L 31, 6.2.2003, s. 18–25.

[24]             ESD, věc C 286/12, Evropská komise v. Maďarsko, 6.11.2012.

[25]             Podrobnosti viz zprávy Sdružení státních rad a nejvyšších správních soudů (ACA Europa). K dispozici na adrese: http://www.aca-europe.eu/en/colloquiums/colloq_en_23.html

[26]             V uvedené oblasti práva se na Listinu odkazovalo ve všech zemích kromě Španělska, Maďarska a Rakouska.

[27]             Viz zejména: Ochrana základních práv po Lisabonské smlouvě: Vztah mezi Listinou základních práv Evropské unie, Evropskou úmlouvou o lidských právech a vnitrostátními ústavami (The Protection of Fundamental Rights Post Lisbon: the Interaction between the Charter of Fundamental Rights of the European Union, the European Convention on Human Rights and National Constitutions Vol I, ed. Laffranque, Julia, Reports of the FIDE Congress Tallinn 2012, University of Tartu.

[28]             Rakouský ústavní soud, Věci U 466/11 a U 1836/11, 14.3.2012.

[29]             K dispozici na adrese: http://europa.eu/rapid/press-release_SPEECH-12-596_cs.htm

[30]             Projev místopředsedkyně Komise Viviane Redingové na XXV. kongresu FIDE (Fédération Internationale pour le droit européen), Tallinn, 31. května 2012. K dispozici na adrese: http://europa.eu/rapid/press-release_SPEECH-12-403_en.htm?locale=en