ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ o pokroku Kosova* při plnění požadavků plánu uvolnění vízového režimu /* COM/2013/066 final */
ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A
RADĚ o pokroku Kosova* při
plnění požadavků plánu uvolnění vízového režimu 1. Úvod Evropská komise zahájila s Kosovem dialog o
uvolnění vízového režimu dne 19. ledna 2012 a dne 14. června 2012
předala jeho vládě plán pro zavedení bezvízového styku. Kosovo již
přijalo významný soubor reforem v letech 2010 a 2011, zejména v oblasti
opětovného začleňování a zpětného přebírání osob, což
Komisi umožnilo, aby v roce 2012 zahájila tento dialog. Plán uvolnění vízového režimu stanoví
právní předpisy a všechna další opatření, která musí Kosovo
přijmout a provést, a požadavky, které musí splnit v krátkodobém horizontu
pro dosažení pokroku směrem k uvolnění vízového režimu. Kosovo by
mělo nejdříve v souladu s acquis EU přijmout nebo
pozměnit právní předpisy uvedené v plánu. Následně by mělo
tyto právní předpisy a všechna další opatření vymezená v plánu
provést v plném rozsahu. V oblastech dotčených plánem v oblasti
víz již v Kosovu existuje obsáhlý korpus právních předpisů V některých
oblastech politiky jsou již stávající právní předpisy v souladu se
zásadními prvky acquis EU; v jiných oblastech je i nadále nezbytné
přijmout nové právní předpisy, dosáhnout většího souladu s acquis
nebo přijmout sekundární právní předpisy. Komise uspořádala první schůzku
vysokých úředníků se zástupci Kosova týkající se dialogu v oblasti
víz dne 14. června 2012 a vznesla požadavek, aby kosovské orgány
předložily komplexní zprávu o připravenosti kosovského státu, pokud
jde o plán v oblasti víz, se zaměřením na sblížení právních
předpisů. Kosovská vláda předložila tuto zprávu
společně s právní analýzou dne 15. září 2012. S cílem vyhodnotit
postup Kosova, pokud jde o dialog v oblasti víz, uskutečnily útvary Komise
ve dnech 22.–24. října 2012 v Kosovu hodnotící misi za asistence
několika odborníků z členských států EU, úřadu EU v
Kosovu a EULEXu. Tento dokument je první řádnou zprávou
Komise představující posouzení pokroku Kosova při plnění
požadavků plánu uvolnění vízového režimu. V souladu
s plánem uvolnění vízového režimu hodnotí následující kritéria,
přičemž se zaměřuje na sbližování právních
předpisů s acquis EU: (1)
výsledky Kosova v oblasti přijímání nebo
pozměňování právních předpisů uvedených v plánu
v souladu s acquis EU; (2)
výsledky Kosova v oblasti provádění
právních předpisů a všech dalších opatření uvedených
v plánu; (3)
přepokládaný dopad uvolnění vízového
režimu na migraci a bezpečnost. Tato zpráva vychází z komplexní zprávy a
právní analýzy předložených kosovskou vládou, zpráv vypracovaných
odborníky členských států EU, kteří se účastnili hodnotící
mise v říjnu 2012, informací předložených úřadem EU v Kosovu,
EULEXem a agenturami EU a rovněž z podrobných statistik sestavených
EUROSTATem a předložených členskými státy EU a státy
přidruženými k Schengenu. Zpráva uvádí soubor doporučení pro
oblasti politiky, v nichž je i nadále nezbytné přijmout nové právní
předpisy, dosáhnout většího souladu s acquis nebo
přijmout sekundární právní předpisy. Jelikož bude pro dosažení
pokroku v dialogu o uvolnění vízového režimu nezbytné zajistit
provádění a kontrolu dodržování všech opatření stanovených v plánu v
oblasti víz, uvádí tato zpráva rovněž soubor doporučení v oblasti
provádění. Dialog týkající se víz se
uskutečňuje, aniž by byl dotčen postoj členských států
k otázce statusu Kosova. 2. Posouzení požadavků souvisejících
se zpětným přebíráním a opětovným začleňováním osob 2.1. Zpětné přebírání
osob Domácí právní rámec upravující zpětné
přebírání osob sestává z právních předpisů týkajících se
zpětného přebírání osob a sekundárních právních předpisů.
Těmito opatřeními se stanoví pravidla a postupy pro zpětné
přebírání občanů Kosova, státních příslušníků
třetích zemí a osob bez státní příslušnosti, jež již nesplňují
podmínky pro vstup do dožadujícího státu nebo pobyt v něm. Upravují postup
zpětného přebírání osob, včetně ustanovení o
příslušných orgánech, lhůtách, formulářích žádosti, cestovních
dokladech, ochraně údajů a tranzitu. Právní předpisy týkající se
zpětného přebírání osob obsahují ustanovení zajišťující dodržování
ústavy a právních předpisů v oblasti ochrany údajů,
občanství, cestovních dokladů a cizích státních příslušníků
a také Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a
Protokolu o právním postavení uprchlíků z roku 1967. Kosovo by mělo uplatňovat právní
předpisy týkající se zpětného přebírání osob tak, aby „nebyly
dotčeny“ žádné z dohod o zpětném přebírání osob, které
uzavřelo s třetími zeměmi. Kosovo uzavřelo takovéto dohody
s 18 zeměmi, včetně čtrnácti členských států EU,
dvou států přidružených k Schengenu a dvou zemí západního Balkánu[1].
Se třemi dalšími zeměmi parafovalo dvoustrannou dohodu a s devíti
dalšími zahájilo jednání[2]. Stávající dohody
zavazují smluvní strany ke zpětnému přebírání svých občanů
a státních příslušníků třetích zemí, kteří již
přestali splňovat podmínky pro vstup a pobyt. Tyto dohody rovněž
předepisují formuláře, které je třeba vyplnit v rámci žádosti o
zpětné převzetí a obsahují ustanovení týkající se časových lhůt
pro žádosti, nákladů na zpětné převzetí, ochrany údajů,
dokladů totožnosti, důkazů o vstupu a tranzitu. Zpětné přebírání z členských
států EU probíhá hlavně na základě dvoustranných dohod. Obvykle
funguje také ve vztahu k členským státům, které Kosovo neuznávají, a
to prostřednictvím UNMIK nebo EULEXu. Žádosti o zpětné převzetí
zpracovává oddělení ministerstva vnitra pro zpětné přebírání a
navracení osob a identifikací navracených osob se zabývá kosovská policie.
Pokud neexistují spolehlivé doklady totožnosti, představuje identifikace
navracených osob pro kosovské orgány často problém, což vede k zamítnutí
žádosti o zpětné převzetí z jejich strany. Výměna informací
týkajících se zvláštních potřeb navracených osob, včetně
obětí obchodování s lidmi, s orgány členských států
zůstává problematická. Právní předpisy o zpětném
přebírání stanoví, že pokud příslušné kosovské orgány neodpoví ve
lhůtě 30 dnů, musí být žádost o zpětné převzetí
schválena. Tabulka 6.6 ukazuje vysoký počet nevyřízených žádostí o
zpětné převzetí z Německa a Belgie, z čehož je možné
usoudit, že toto ustanovení nefunguje v případě všech členských
států. Statistiky zpětného přebírání, které poskytlo Kosovo,
neodpovídají údajům poskytnutým členskými státy. Kosovo by mělo
své statistiky zpětného přebírání ověřit podle statistik
členských států. 2.2. Opětovné
začleňování Kosovo v posledních letech zlepšilo svou
politiku opětovného začleňování. V roce 2010 přijala
vláda revidovanou strategii a akční plán pro opětovné
začleňování a program opětovného začleňování
podporované fondem pro opětovné začleňování[3].
To vedlo k velkému navýšení zdrojů tohoto fondu z 500 000 EUR v roce 2010
na 3,4 milionu EUR v roce 2011 a na 3,2 milionu EUR v roce 2012. Z fondu pro
opětovné začleňování jsou hrazeny nouzové služby pro navracené
osoby, jako je přeprava po příjezdu, dočasné ubytování,
zdravotnická pomoc, potravinové a hygienické balíčky a ubytování, a také
služby pro udržitelné opětovné začlenění, jako jsou jazykové
kurzy pro nezletilé osoby, odborná příprava, pomoc v oblasti zaměstnanosti
a podpora zakládání nových podniků. Nařízení vyjasňuje úlohu a
povinnosti celostátních a obecních orgánů zapojených do opětovného
začleňování navracených osob, rozhodovací proces a kritéria využívání
tohoto programu. Institucionální struktura pro podporu
opětovného začleňování byla zdokonalena v roce 2012. Výkonná
rada s podporou sekretariátu schvaluje platby z fondu pro opětovné
začleňování, monitoruje provádění, koordinuje úkoly mezi
ministerstvy a podávání zpráv místních samospráv. Úřad pro opětovné
začleňování, včetně přijímací kanceláře na
letišti, spolupracuje přímo s navracenými osobami. V roce 2012 byl tento
úřad transformován na oddělení ministerstva vnitra a začal
vykonávat dozor nad prací sedmi regionálních koordinátorů. Na místní
úrovni jsou za opětovné začleňování odpovědné místní
úřady pro komunity a navracení, které podávají zprávy svým regionálním
koordinátorům[4]. Místní výbory pro
opětovné začleňování schvalují žádosti o poskytnutí nouzových
služeb na místní úrovni; žádosti o služby související s udržitelným
opětovným začleňováním se schvalují na centrální úrovni. V roce
2011 prošlo školením týkajícím se opětovného začleňování
přibližně 250 úředníků na místní úrovni. Doposud není
vyřešen systém řízení případů monitorující přístup
navracených osob ke službám souvisejícím s opětovným
začleňováním. V roce 2011 vydalo Kosovo ze svého fondu na
opětovné začleňování pouze 11 % prostředků, zejména na
nouzové služby. V prvních třech čtvrtletích roku 2012 vyčlenily
orgány přibližně 58 % prostředků fondu (1,8 milionu EUR) na
opětovné začlenění, včetně 1 milionu EUR na ubytování,
360 000 EUR na program pro vytváření pracovních míst a zbytek na nouzové
služby. Společnost poskytující dočasné ubytování pro navracené osoby
byla zapletena do korupčního skandálu a přišla o smlouvu s ministerstvem
vnitra. Mezi lednem a zářím 2012 evidovalo
oddělení pro opětovné začlenění 2 968 osob navracených do
Kosova, z nichž přibližně tři čtvrtiny (2 181 osob) využily
fond pro opětovné začleňování. 61,5 % příjemců byli
etničtí Albánci, 30 % tvořili Romové, Aškalové a egyptská menšina, 4
% patřila k srbské menšině. Všichni příjemci obdrželi
potravinové a hygienické balíčky, 34 % obdrželo pomoc v oblasti školní
docházky, 18 % palivové dříví na otop, 18 % přístřeší nebo příspěvek
na bydlení, 11 % přepravu po příjezdu a 17 % odbornou přípravu
nebo pomoc při zakládání nového podniku. Tyto údaje dokládají, že mezi
službami financovanými fondem pro opětovné začleňování
převažuje podpora v nouzi. 3. Posouzení požadavků souvisejících
se zabezpečením dokladů, správa vnějších/vnitřních hranic a
řízení migrace, veřejný pořádek a bezpečnost a
základní práva týkající se svobody pohybu 3.1. Blok 1: Zabezpečení
dokladů Pravidla a postupy pro získání cestovních
dokladů a průkazů totožnosti jsou upraveny právními
předpisy o cestovních dokladech, právními předpisy o průkazech
totožnosti a sekundárními právními předpisy. Patří sem ustanovení,
která zajišťují soulad postupu vydávání a kvality dokumentu s normami
Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO). Evidence obyvatel a
vydávání dokumentů dokládajících totožnost je upravena zákonem o
občanském stavu doplněném sekundárními právními předpisy.
Občanům je při narození, opožděné registraci nebo
opětovné registraci přiděleno osobní identifikační
číslo. Osoby, které ztratily své osvědčení o osobním stavu, se
mohou opětovně registrovat, přičemž mohou využít jiné
doklady nebo svědectví příbuzných. Sekundární právní předpisy
upravují formát a vydávání osvědčení o osobním stavu a přístup k
záznamům. Osvědčení obsahují řadu bezpečnostních
prvků. Zákon
o osobních jménech umožňuje registraci jmen pouze v latince, což v rozporu
s ústavou vylučuje cyrilici. Občané si mohou změnit jméno jednou
za pět let, což podléhá omezením, jejichž cílem je předcházet
zneužití. Za tímto účelem musí předložit svůj rodný list,
případně oddací list a osvědčení potvrzující, že proti nim
není vedeno žádné trestní řízení. Pokud je změna jména umožněna,
osobní identifikační číslo zůstává stejné, avšak v novém
osvědčení se uvádí nejnovější jméno. Kosovo usilovalo o užší
spolupráci s INTERPOLem, pokud jde o ztotožnění osob žádajících o
změnu jména s osobami, které byly vykázány ze schengenského prostoru.
Kosovo má rovněž v úmyslu odmítat žádosti osob, které jsou na seznamu osob
se zákazem vstupu do schengenského prostoru. V některých případech,
například pokud se vdaná žena vrací ke svému dívčímu jménu,
nemůže být změna jména zamítnuta, avšak nová jména jsou zaslána
INTERPOLu za účelem jejich dalšího předání členským státům. V říjnu 2011 zahájilo Kosovo vydávání biometrických
cestovních dokladů. V souvislosti s odhalením finančních
nesrovnalostí byla pozastavena spolupráce mezi ministerstvem vnitra a najatou
firmou. Cestovní doklady posuzované v říjnu 2012 splňovaly všechny
normy EU pro bezpečnostní prvky kromě jedné: jejich vzor obsahoval
všechny požadované bezpečnostní prvky a jejich formát byl v souladu s
normami ICAO[5].Osobní údaje, snímek
obličeje a otisky prstů držitele dokladu byly v souladu s normami
ICAO uloženy na elektronickém čipu. Stránky s osobními údaji byly opticky
personalizovány a obsahovaly různorodé bezpečnostní prvky, avšak
nesplňovaly normy EU, pokud jde o věk pro zahrnutí otisku prstů
do cestovních dokladů. Norma EU je 12 let věku, což je opatření
uplatňované členskými státy s cílem předejít obchodování s
dětmi. Kosovské právní přepisy o cestovních dokladech z tohoto
požadavku vyjímají děti až do věku 16 let. Kosovo třetím zemím nezaslalo svá
osvědčení „infrastruktury veřejných klíčů“
vytvořená jako součást postupu vydávání biometrických cestovních
dokladů, neboť se nemohlo připojit k adresáři
veřejných klíčů ICAO. Ztracené a zcizené cestovní doklady jsou
evidovány a údaje o nich jsou dále předávány kosovské jednotce pro
spolupráci při vymáhání mezinárodního práva za účelem jejich dalšího
předání do databáze INTERPOLu týkající se ztracených a odcizených
cestovních dokladů (SLTD). Kód kosovských cestovních dokladů však
není zařazen na seznam kódů používaných v databázi INTERPOLu. K
dispozici je přibližně 6 000 záznamů, které by mohly být
případně převedeny do databáze SLTD. Vydávání dokladů totožnosti se
řídí mezinárodními normami[6].Kosovské průkazy
totožnosti obsahují řadu bezpečnostních prvků a biometrických
identifikátorů držitelů průkazu, včetně snímku
obličeje a otisků prstů, zakódovaných do dvourozměrného
čárového kódu, který umožňuje strojové čtení. Bezpečnostní
prvky těchto průkazů jsou v souladu s normami ICAO. Změny
zákona o průkazech totožnosti přijaté v roce 2012 umožní výrobu biometrických
průkazů totožnosti, avšak Kosovo zatím neoznámilo, kdy zahájí výrobu
takovýchto průkazů. Systém evidence občanského stavu, který
je založený na osvědčených evropských postupech, obsahuje
přesné, úplné a aktuální údaje, přičemž základem systému jsou
subjekty údajů. Kosovský systém evidence občanského stavu navzdory
významnému pokroku z posledních let takovéto standardy nesplňuje. Agentura
pro evidenci obyvatelstva při ministerstvu vnitra spravuje všechny záznamy
týkající se občanského stavu a evidence obyvatelstva a vydává
občanům na obecní úrovni osvědčení o občanském stavu,
průkazy totožnosti a cestovní doklady. Místní úřady pro občanský
stav zaznamenávají všechny životní události v oddělených registrech
narození, uzavřených sňatků a úmrtí, nahrávají tyto údaje do
centrálního registru občanského stavu a vydávají osvědčení o
občanském stavu. Počet takovýchto úřadů v Kosovu by
neměl ohrozit schopnost agentury pro evidenci obyvatelstva provádět
kontrolu těchto úřadů, pokud jde o soulad s příslušnými
právními předpisy, zejména pokud jde o změny jmen. Místní
střediska evidence obyvatelstva zpracovávají žádosti o průkazy
totožnosti a cestovní doklady následujícím způsobem: ověřují
totožnost žadatele na základě osvědčení o občanském stavu, shromažďují
fotografie, otisky prstů a podpisy, nahrávají tyto údaje do centrální
evidence obyvatelstva a vydávají požadované průkazy totožnosti nebo
cestovní doklady. Probíhá integrace údajů o občanském
stavu a údajů o evidenci obyvatelstva do jednotného centrálního registru
občanského stavu. Všechny registry v Kosovu byly naskenovány a nahrány do
elektronického archivu, do něhož jsou přidávány ověřené
kopie původních registrů, které jsou navraceny ze Srbska.
Zaměstnanci absolvovali školení týkající se používání nového centrálního
registru. Kvalita údajů v tomto registru však zůstává na nízké
úrovni, kromě registrace narození; rodinný stav a úmrtí subjektu
údajů nejsou doposud aktualizovány; zadané údaje nejsou plně
propojeny ani přiřazeny; různé databáze obsahují několik
nesrovnalostí a nedostatků a kontrolní mechanismus sloužící k monitorování
změn zadaných údajů zůstává i nadále slabý. Zaměstnanci agentury pro evidenci
obyvatelstva absolvovali školení o novém etickém kodexu a vyšetřováním
korupce se zabývá malý inspektorát v rámci této agentury. Provádění se
však musí zlepšit: stále se vyskytují podvodné změny jmen a nesprávné
údaje v cestovních dokladech a průkazech totožnosti a byla vznesena
obvinění z korupce při výrobě biometrických cestovních
dokladů a poznávacích značek vozidel. Zvýšení spolehlivosti procesu
evidence obyvatelstva si vyžádá příslušné prostředky na kontrolu,
školení a bezpečnostní prověrky všech státních úředníků,
kteří jsou do evidence obyvatelstva zapojeni. 3.2. Blok 2: Správa
vnějších/vnitřních hranic a řízení migrace 3.2.1. Správa
vnějších/vnitřních hranic Zákon o ochraně a ostraze hranic obsahuje
většinu ustanovení uvedených v Schengenském hraničním kodexu, avšak
jeho definice a některá z jeho ustanovení se zdají být v rozporu
v tímto kodexem[7].Pojmy ochrana hranic,
hraniční kontroly, ostraha hranic, minimální kontroly, důkladné
kontroly a důkladné kontroly v druhé linii jsou terminologicky
nejednoznačné. Články týkající se spolupráce mezi agenturami jsou
definovány příliš široce a neupravují podrobnosti spolupráce. Tento zákon by
měl být odpovídajícím způsobem změněn. Sekundární právní předpisy týkající se
malého pohraničního styku a příslušného povolení jsou v souladu s
schengenským acquis[8].V budoucnosti by se mohl
malý pohraniční styk vztahovat na rozsáhlé oblasti sousedící s Kosovem,
což by mohlo mít značný dopad na migrační toky přes území
Kosova. V úzké spolupráci se sousedními zeměmi by měl být
vytvořen účinný systém pro správu vydávání, kontroly a využívání
povolení pro malý pohraniční styk. Strategie integrované správy hranic
přijatá v roce 2012 vychází ze západobalkánského modelu, který
postrádá komplexní přístup, kterým se vyznačuje strategie integrované
správy hranic stanovená v závěrech Rady z roku 2006, Schengenský
hraniční kodex a schengenský katalog. V uvedené strategii schází
klíčové prvky strategie integrované správy hranic, tedy ochrana hranic,
předcházení trestné činnosti a provedení
čtyřúrovňového modelu kontroly přístupu, a není v ní
dostatečně zahrnuto školení. Tato strategie by měla být přepracována
se zohledněním všech klíčových doporučení a
osvědčených postupů uvedených v závěrech Rady z roku
2006, Schengenském hraničním kodexu a schengenském katalogu[9]. V dobře fungujícím systému strategie
integrované správy hranic se ke správě rizik a hrozeb pro bezpečnost
na hranicích používá strategická analýza rizika. Všechny kosovské orgány
zapojené do správy vnějších/vnitřních hranic nedávno vyvinuly své
systémy analýzy rizika, přičemž klíčovou úlohu při
řízení rizik začíná plnit centrum pro správu vnějších/vnitřních
hranic. Na regionální a místní úrovni by měla být analýza rizika
uplatňována systematicky, aby se posílilo operační plánování,
budování kapacit a aktivní přístup ke správě
vnějších/vnitřních hranic. Kosovo při provozu svého systému
správy vnějších hranic na severu Kosova narazilo rovněž na technické
potíže. Tyto nedostatky by měly být odstraněny. Kosovská strategie integrované správy hranic
funguje jako „pseudozákon“, který přiděluje různým orgánům
zapojeným do správy vnějších/vnitřních hranic odlišné úlohy a
povinnosti a organizuje spolupráci mezi nimi. Akční plán strategie
integrované správy hranic stanoví, jakým způsobem by mělo být
dosaženo společných cílů v oblasti správy
vnějších/vnitřních hranic. Strategická spolupráce na centrální úrovni
se zlepšila, avšak spolupráce mezi agenturami na regionální nebo místní úrovni
nemohla být posouzena. Centrum pro správu vnějších/vnitřních hranic
je jediným spolupracujícím orgánem, jehož úkoly a povinnosti jsou
přiměřeně upraveny zákonem o ochraně a ostraze hranic.
Úkoly a povinnosti ostatních orgánů v oblasti správy
vnějších/vnitřních hranic by měly být rovněž definovány ze
zákona. Kosovo by proto mělo navrhnout právní předpis, který definuje
úkoly a povinnosti všech veřejných orgánů zapojených do správy
vnějších/vnitřních hranic, včetně operativní spolupráce a
sdílení informací za účelem předcházení nelegální migraci a
přeshraniční trestné činnosti a boje proti nim. Spolupráce se sousedními zeměmi v oblasti
prosazování práva se v roce 2012 zlepšila. Kosovo má v oblasti
policejní spolupráce, celní spolupráce a pohraniční spolupráce silné vazby
na Albánii a v menší míře na Bývalou jugoslávskou republiku
Makedonii, včetně společných hlídek, výměny informací a
pravidelných společných schůzí[10]. Kosovo a Bývalá jugoslávská republika
Makedonie zřídily společné komunikační středisko pro
policejní spolupráci. Na této spolupráci se podílejí všechny tři kosovské
orgány související s vnější/vnitřní hranicí – pohraniční
policie, celní úřad a potravinový a veterinární úřad. Rozvíjejí se
rovněž vztahy v oblasti hraničních kontrol. Buduje se nový
společný hraniční přechod s Bývalou jugoslávskou republikou
Makedonií a existují plány otevření nových hraničních
přechodů s Černou Horou. Kosovo by mělo usilovat o
uzavření dohod o spolupráci v oblasti prosazování práva se všemi
sousedními zeměmi. V roce 2012 dosáhly Kosovo a Srbsko s
pomocí EU podstatného pokroku při provádění závěrů
týkajících se integrované správy hranic ze dne 2. prosince 2011.
Součástí tohoto pokroku bylo otevření čtyř dočasných
hraničních přechodů do konce prosince 2012 a příprava
vybudování dvou dalších dočasných hraničních přechodů
v roce 2013. Zúčastněné strany se rovněž dohodly na
zeměpisných souřadnicích šesti stálých hraničních přechodů,
které budou vybudovány v budoucnu, na ustanoveních o výměně
informací v oblasti prosazování práva, výměně celních informací
a vzájemné právní pomoci a také na jmenování styčných osob, které budou
sledovat všechny otázky týkající se normalizace vztahů mezi oběma
stranami. Dohoda o integrované správě hranic by měla být provedena
úplně a koordinovaným způsobem. Kosovo by rovněž mělo ve spolupráci
s Černou Horou vymezit společnou hranici. Mělo by také
prověřit možnosti spolupráce s FRONTEXem. 3.2.2. Řízení migrace Zákon o cizincích upravuje řadu
problémů souvisejících s vydáváním víz, legální migrací a
nelegální migrací. S ohledem na jeho širokou oblast
působnosti je pouze částečně v souladu s acquis
EU. Zákon o cizincích, zákon o ochraně a ostraze hranic a
sekundární právní předpisy by proto měly být komplexně
přepracovány tak, aby jejich definice a zásadní ustanovení byla
v souladu se Schengenským hraničním kodexem a právními předpisy
EU týkajícími se legální migrace[11] a nelegální migrace[12].
Změny by se měly zabývat následujícími otázkami: –
zákon o cizincích stanoví, že cizinci mohou
vstoupit a pobývat na území Kosova, pokud jsou držiteli platného cestovního
dokladu, který je opatřen platným vízem nebo povolením
k dočasnému pobytu. Podmínky pro vstup definované zákonem o
cizincích, stejně jako povinnost dopravců ověřit totožnost
cestujících, postupy pro hloubkovou kontrolu a výjimky v případě
osob s přiznaným postavením uprchlíků, jak jsou stanoveny
v zákoně o cizincích a zákoně o ochraně a ostraze hranic,
nejsou v souladu se Schengenským hraničním kodexem, –
na základě zákona o cizincích přijala
vláda rozhodnutí a navrhla sekundární právní předpis o vydávání víz na
konzulátech a na kosovských hraničních přechodech. Plánovaný nový
kosovský vízový režim bude mít dopad na 87 zemí, avšak jeho provedení bude
odloženo do července 2013. Občané těchto zemí mohou obdržet víza
na kosovských konzulátech, přičemž někteří je mohou obdržet
na hraničních přechodech[13]. Poskytnutí tak rozsáhlých konzulárních
pravomocí pohraniční policii není v souladu s vízovým kodexem[14],
který povoluje vydávání víz na hraničních přechodech pouze za
výjimečných okolností. Zavedení vízového informačního systému si
vyžádá rovněž zásadní investice do IT systému, který propojí
příslušné databáze s vízovým registrem. Navzdory externí podpoře
nebyla uvedená IT infrastruktura doposud vytvořena. Zákon o cizincích,
zákon o ochraně a ostraze hranic a sekundární právní předpisy by
měly být změněny, aby se zajistil jejich úplný soulad
s vízovým kodexem, pokud jde o vydávání víz na hraničních
přechodech, –
podle zákona o cizincích je pro vydání povolení
k dočasnému pobytu pro cizince nezbytné pracovní povolení,
přičemž podle zákona o vydávání pracovních povolení cizím státním
příslušníkům a povolení k jejich zaměstnávání je k vydání
pracovního povolení potřebné povolení k pobytu. Tento rozpor je
třeba vyřešit. Ani jeden ze zákonů neodpovídá definicím
použitým v příslušných právních předpisech EU týkajících se
rodinných příslušníků, osob bez státní příslušnosti nebo
nezletilých osob bez doprovodu. Neexistují žádná ustanovení upravující
zaměstnání osob, kterým bylo uděleno povolení k pobytu
z humanitárních důvodů, za účelem sloučení rodiny nebo
za účelem studia či výzkumu. Ustanovení týkající se sloučení
rodiny nesplňují normy EU. Zákon o cizincích neupravuje pobyt
cizinců, kteří se stali oběťmi obchodování s lidmi. –
Zákon o cizincích upravuje navracení ilegálních
přistěhovalců a jejich zajištění předcházející
vyhoštění. Nedefinuje však postupy pro spravedlivou a transparentní
politiku navracení, včetně ustanovení o rozhodnutích o navracení,
vyhoštění, zákazech vstupu, skrývání se, dobrovolném opuštění území a
zranitelných osobách. Řízení o navracení nemá jasně definovaná
pravidla a postrádá procesní záruky. Tento zákon nestanoví specifická pravidla
pro navracení zranitelných osob, nezletilých osob bez doprovodu nebo obětí
obchodování s lidmi. Schází možnost rozšíření institutu dobrovolného
odjezdu nebo odložení navracení. Neexistují tresty pro zaměstnavatele
neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích
zemí, –
Zákon o cizincích stanoví, že příkazy
k opuštění by měl doprovázet zákaz vstupu, avšak neuvádí
pravidla pro zrušení nebo pozastavení zákazu vstupu. Neexistují výjimky
uplatňování zákazu vstupu pro oběti obchodování s lidmi nebo
jasná ustanovení o opravných prostředcích proti vyhoštění, právní
pomoci a zastoupení. Pravidla pro zajištění nedefinují příslušné
orgány, podmínky zajištění, kontakt s právními zástupci nebo
rodinnými příslušníky ani zacházení se zranitelnými osobami. Zákon o cizincích
obsahuje v souladu s mezinárodními normami zásadu nenavracení, avšak
neexistují žádná ochranná opatření týkající se probíhajících navracení,
celistvosti rodiny nebo neodkladné zdravotní péče. Nejsou upraveny otázky
zájmu dítěte ani celistvosti rodiny. –
Zákon o cizincích neobsahuje ustanovení
zajišťující socioekonomické začlenění uprchlíků. Aby se
posílila jejich integrace, včetně integrace na trhu práce, mělo
by být uprchlíkům v Kosovu poskytnuto bezpečné právní postavení,
pokud možno formou povolení k trvalému pobytu vydaného po vypršení
platnosti povolení k dočasnému pobytu. –
Kosovo vytvořilo novou databázi pro azyl a
migraci. Jakmile bude funkční, bude moci přispět ke sběru
údajů a analýze migrace do Kosova. Avšak doposud nebyla definována
přístupová práva příslušných orgánů. Zákon o cizincích by
měl být změněn tak, aby byl zcela v souladu s zákonem
o ochraně údajů a aby upravoval zpracování údajů v oblasti
migrace a azylu, přístup k údajům a sdílení údajů mezi
orgány. Trestní zákoník obsahuje ustanovení o
nezákonném převaděčství přistěhovalců,
včetně příslušných postihů, a definuje tento trestný
čin jako jednání s cílem získat finanční nebo hmotný
prospěch z nezákonného vstupu cizího státního příslušníka na
území Kosova. Stanoví rovněž postihy pro osoby, které úmyslně
napomáhají nezákonnému vstupu cizího státního příslušníka na území Kosova.
Tato ustanovení jsou povětšinou v souladu se směrnicí EU, kterou
se definuje napomáhání k nepovolenému vstupu, přechodu a pobytu[15]. V současné době se
připravuje nová strategie a akční plán pro migraci. Tato strategie by
měla poskytnout komplexní rámec pro řízení migrace, včetně
legální a nelegální migrace, v souladu s mezinárodními
osvědčenými postupy. Měla by stanovit jasné cíle, vymezit role a povinnosti, vyjasnit rozsah spolupráce
se třetími zeměmi a vytvořit migrační profil Kosova. 3.2.3. Azyl Zákon o azylu upravuje kvalifikaci a
status žadatelů o udělení mezinárodní ochrany, materiální podmínky
přijetí a azylové řízení v Kosovu. Zákon není zcela
v souladu s acquis EU a Ženevskou úmluvou z roku 1951[16].
Vztahuje se mimo jiné na procedurální otázky azylu, různé formy ochrany,
jako je status uprchlíka, doplňková ochrana a tzv. dočasná ochrana,
na práva a povinnosti žadatelů, zásadu nenavracení, ukončení
azylového řízení, odvolání a vydávání dokladů. Zákon nemá koherentní
strukturu. Různé definice, včetně definic týkajících se
žadatelů o azyl, zranitelných osob, cizích státních příslušníků
a osob bez státní příslušnosti, nejsou plně v souladu s acquis
EU a Ženevskou úmluvou. Definice bezpečných zemí původu a
bezpečných třetích zemí nejsou v souladu se směrnicí o
azylovém řízení. Zákon nepopisuje zásady azylového řízení. Obsahuje
dodatečnou kategorii tzv. „dočasné ochrany“, avšak její účel a
rozsah nejsou zřejmé. Neřeší přiměřeně
potřeby zranitelných osob, respektive se omezuje pouze na nezletilé osoby,
ženy a osoby s mentálním či tělesným postižením. Tato ustanovení
nejsou plně v souladu se směrnicí o podmínkách přijímání a
kvalifikační směrnicí. Práva žadatelů o azyl a procesní záruky
se jeví být nepřiměřeně omezeny, zejména pokud jde o
posuzování žádostí, používaní mateřského jazyka v žádostech,
využívání tlumočníků a právo komunikovat s Úřadem vysokého
komisaře OSN pro uprchlíky. Zdá se, že úloha, kterou plní Úřad
vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, není v souladu se směrnicí o
azylovém řízení ani Ženevskou úmluvou. Neexistují žádná jasně formulovaná
ustanovení týkající se práv a povinností uprchlíků a osob, na které se
vztahuje doplňková ochrana nebo tzv. „dočasná ochrana“, a
v zákoně není uvedeno několik základních zásad, jako
například přístup ke vzdělávání, pomoc při integraci, právo
na vlastnictví a právo na zaměstnání, v důsledku čehož
nejsou splněny standardy kvalifikační směrnice a ženevské
úmluvy. Opravné prostředky nezahrnují právo odvolat se proti zamítnutí
žádosti o doplňkovou nebo tzv. „dočasnou ochranu“, v důsledku
čehož nejsou splněny standardy směrnice o azylovém řízení.
Časové lhůty pro přerušení azylového řízení nejsou jasně
definovány. Do listopadu 2012 obdrželo Kosovo pouze 31
žádostí o azyl a v roce 2011 189 žádostí. Také v tomto roce
čelilo oddělení ministerstva vnitra pro občanství, migraci a
azyl řadě obvinění z korupce při správě azylových
zařízení a pronájmu ubytování pro navracené osoby. Příslušné orgány
by měly tato obvinění důkladně vyšetřit. Kosovo by
rovněž mělo prozkoumat možnosti spolupráce s Evropským
podpůrným úřadem pro otázky azylu. 3.3. Blok 3: Veřejný
pořádek a bezpečnost Kosovo v roce 2012 přepracovalo
svůj systém trestního soudnictví prostřednictvím nového zákona
o soudech, nového zákona o státním zastupitelství, nového trestního zákona a
nového trestního řádu, které vešly v platnost dne 1. ledna 2013.
Zákony o soudní radě a státním zastupitelství vstoupily v platnost
v roce 2011. Těchto šest právních předpisů doplňuje
zákon o zvláštním státním zastupitelství, který stanoví výlučné a
sekundární pravomoci zvláštních státních zástupců odpovědných za
vyšetřování a trestní stíhání mj. organizovaného zločinu, korupce a
terorismu. Novou soudní strukturu budou tvořit soudy
nejnižšího stupně, odvolací soud a nejvyšší soud. Zákonem o soudech se
v rámci soudů nejnižšího stupně a odvolacího soudu zřizují
oddělení pro závažné trestné činy určené k rozhodování v
případech závažných trestných činů, včetně těch,
které spadají do výlučných a sekundárních pravomocí zvláštního státního
zastupitelství. Vláda zvážila zřízení zvláštní trestní komory při
soudu nejnižšího stupně v Prištině, která by rozhodovala
v případech závažných trestných činů v oblastech,
které odrážejí výlučné a sekundární pravomoci zvláštního státního
zastupitelství. Je nejasné, v jakém vztahu by byla takováto zvláštní
komora k oddělením pro závažné trestné činy, které mají být
zřízeny při soudech na nejnižší úrovni a odvolacím soudu. Kosovo by mělo provést reformu svého
soudnictví způsobem, který zlepší nezávislost, efektivitu,
odpovědnost a nestrannost soudnictví, včetně přidělení
dostatečných finančních prostředků a lidských zdrojů
na provoz nového soudního systému. Soudci a státní zástupci absolvovali
bezpečnostními prověrky v roce 2009. Soudní rada a státní
zastupitelství by měly usilovat zejména o to, aby předešly
politickému vměšování se do vyšetřování a trestního stíhání trestných
činů a do rozhodování o nich, měly by zajistit transparentní
nábor, bezpečnostní prověrky a jmenování soudců a státních
zástupců a volná místa obsazovat zejména uchazeči z řad
menšin a prosazovat disciplinární opatření ve všech případech korupce
v soudnictví. Soudní rada by měla pokračovat
v provádění své strategie pro snížení počtu projednávaných
soudních případů. Nový trestní zákon byl přijat
v dubnu 2012 a vstoupil v platnost v lednu 2013. Obsahuje mj.
ustanovení o nezákonném převaděčství
přistěhovalců, obchodování s lidmi, výrobě drog a
obchodování s nimi, organizovaném zločinu, korupci a nedovoleném obchodu
se zbraněmi. Jeho ustanovení respektují výlučné a sekundární
pravomoci zvláštního státního zastupitelství. Ustanovení o trestných
činech souvisejících s korupcí však vyžadují další zkoumání.
Ustanovení týkající se vyhoštění cizinců z Kosova nejsou
plně v souladu s ustanoveními zákona o cizincích. Oddíl
věnovaný trestnímu rejstříku neobsahuje ustanovení o výměně
informací se třetími zeměmi. Nový trestní řád byl přijat
dne 22. prosince 2012 a vstoupil v platnost dne 1. ledna 2013. Některé
z jeho ustanovení jsou v souladu s normami EU, včetně
ustanovení o ochraně údajů. Jiná ustanovení představují
důvody k obavám. Nový trestní řád obsahuje některá ustanovení,
která mohou ovlivnit zásadu zákazu zpětné působnosti právních
předpisů. Návrh trestního řádu stanovil, že probíhající
případy budou souzeny podle předchozího řádu, přičemž
přechodná opatření přijatého trestního řádu se vztahují
také na trestní řízení zahájená před 1. lednem 2013, případy, v
nichž padlo a bylo potvrzeno obvinění, a případy, v nichž padlo
obvinění, avšak prozatím nebylo potvrzeno. Nový řád obsahuje
přechodné období pouhých deseti dnů, což je nedostatečně
dlouhá doba na to, aby se všechny zúčastněné strany připravily
na jeho provádění. To může způsobit problémy při výkonu
spravedlnosti. Případná zpětná působnost nových ustanovení
řádu o výpovědi svědků během přípravného
řízení může omezit přípustnost výpovědi během
přípravného řízení jako příčiny odsouzení v již
probíhajících trestních řízeních. Několik ustanovení trestního
řádu by mělo být dále prověřeno. Správné provádění nového zákona o
soudech, nového zákona o státním zastupitelství, nového trestního zákona a
nového trestního řádu je nezbytným předpokladem pro zvýšení
nezávislosti, efektivity, odpovědnosti a nestrannosti soudnictví
v Kosovu. Proto by mělo Kosovo zvážit provedení celkového
přezkumu fungování restrukturalizovaného systému trestního soudnictví
v druhé polovině roku 2013, včetně posouzení provádění
uvedených čtyř zákonů. 3.3.1. Předcházení organizovanému
zločinu, korupci a terorismu a boj proti nim Kosovo vytvořilo právní a institucionální
rámec pro boj proti organizovanému zločinu a korupci, avšak spolupráce
mezi policií, celními orgány a státními zástupci při vyšetřování a
trestním stíhání těchto trestných činů by se měla dále
zlepšit[17]. Musí se zlepšit
spolupráce mezi policií a státním zastupitelstvím, aby se zajistilo zvýšení
počtu trestních stíhání navazujících na vyšetřování a aby byl
zaručen aktivní přístup k boji proti závažným trestným
činům v souladu se strategií a akčním plánem v oblasti
policejní práce založené na zpravodajských informacích. Vyšetřovací
kapacita policie je přiměřená, avšak v případě
celních orgánů by se měla zlepšit. Spolupráce mezi policií a
finanční zpravodajskou jednotkou (FIU) by se měla zlepšit
s cílem zajistit aktivní přístup k zahájení vyšetřování
majetku nejasného původu. V roce 2012 došlo ke zlepšení fungování FIU
a její spolupráce s policií. V roce 2012 byly položeny základy nového
programu na ochranu svědků, bude však nezbytné vyčlenit na tuto
oblast podstatné rozpočtové prostředky a vybudovat
přiměřené kapacity. Očekává se, že Kosovo přijme novou
protikorupční strategii a akční plán, přičemž již
přijalo novou strategii a akční plán proti organizovanému
zločinu. Mělo by usilovat zejména o zřízení evidence
vyšetřování, trestních stíhání a konečných rozhodnutí soudu
v případech souvisejících s organizovaným zločinem a
korupcí, včetně obchodování s drogami, obchodování s lidmi,
nedovoleného obchodu se zbraněmi a praní peněz. Důležitou úlohu ve vyšetřování a
trestním stíhání závažných trestných činů v Kosovu plní zvláštní
státní zastupitelství. Mezi zvláštní státní zástupce patří státní
zástupci z EULEXu a kosovští státní zástupci, kteří mají
oprávnění a odpovědnost vést trestní vyšetřování a trestně
stíhat závažné trestné činy, které spadají do výlučných[18]
a sekundárních[19] pravomocí zvláštního
státního zastupitelství. V roce 2012 vláda zvažovala změnu pravomocí
zvláštního státního zastupitelství nebo rozšíření výlučné pravomoci
zvláštního státního zastupitelství vyšetřovat a trestně stíhat
případy praní peněz na všechny státní zástupce v Kosovu. Takovéto
reformy by měly být podniknuty pouze v návaznosti na další zkušenosti
s fungováním restrukturalizovaného systému trestního soudnictví
v praxi. Výlučné a sekundární pravomoci zvláštního státního
zastupitelství by měly zůstat zachovány. V souvislosti
s výše uvedeným všeobecným přezkumem systému trestního soudnictví se
mohou Kosovo a EU začít společně zamýšlet nad tím, jak nejlépe přizpůsobit
pravomoci zvláštního státního zastupitelství restrukturalizovanému systému
trestního soudnictví. Byl vytvořen právní a institucionální
rámec pro boj proti obchodování s drogami a prekurzory.
Prostředky pro provedení kosovské protidrogové politiky však nejsou
dostatečné a přístup založený na zpravodajských informacích je
značně omezený. Snahy Kosova o narušení pašování heroinu
z Afghánistánu přes Turecko na trhy EU a pašování kokainu
z Latinské Ameriky přes Černou Horu a Albánii do EU
zůstávají nedostatečné. Kosovo se i nadále potýká s problémy
při omezování pěstování a pašování marihuany do EU. Počet
záchytů drog se v roce 2012 zvýšil, avšak zůstal na nízké
úrovni, přičemž soudní dohled nad vyšetřováním je
nedostatečný. V roce 2009 zahájilo Kosovo spolupráci s Evropským
monitorovacím centrem pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA). Jeho zákon o
drogách, psychotropních látkách a prekurzorech zahrnuje mezinárodní normy pro
boj proti obchodování s drogami a také aspekty prevence drogové závislosti.
Trestní zákoník stanoví tresty za obchodování s drogami. Strategie a
akční plán v oblasti drogové problematiky se zabývají snížením
poptávky a nabídky. Kosovo by mělo podstatně zvýšit své úsilí
v boji proti obchodování s drogami. Právní a institucionální rámec pro boj proti obchodování
s lidmi je ve fázi vývoje. Kosovo zůstává zemí původu
obětí obchodování s lidmi a zemí jejich tranzitu. Nadále
pokračuje trend obchodování s ženami a jejich pašování do EU za
účelem sexuálního vykořisťování. Závažný problém i nadále
představuje obchodování s dětmi za účelem žebrání a
zprostředkování nelegální migrace, často za použití padělaných
nebo pozměněných dokladů. Nový trestní zákoník obsahuje
ustanovení týkající se obchodování s lidmi a nezákonného
převaděčství přistěhovalců. Zvýšil tresty za
obchodování s dětmi. V roce 2012 policie zahájila řadu
trestních vyšetřování obchodování s lidmi, avšak počet trestních
stíhání a odsouzení za takovéto trestné činy zůstává nízký. Vláda
doposud nepřijala zákon o obchodování s lidmi, ačkoliv to bylo
naplánováno v rámci legislativního programu. Byla vytvořena strategie
a akční plán proti obchodování s lidmi. Kosovo by však mělo
podstatně zvýšit své úsilí v boji proti obchodování s lidmi a zprostředkování
nelegální migrace, mimo jiné prostřednictvím návrhu nového zákona o
obchodování s lidmi. Kosovo se i nadále potýká s obchodováním
s ručními palnými a lehkými zbraněmi. Trestní zákoník obsahuje
ustanovení o nedovoleném obchodu se zbraněmi a Kosovo má strategii a
akční plán proti nelegálnímu obchodování se zbraněmi. Terorismus,
jehož původ je v Kosovu, představuje pro Kosovo a EU menší
hrozbu než organizovaný zločin a korupce. Kosovo má strategii a akční
plán proti terorismu a v oblasti vnitřní bezpečnosti. Tyto
strategie by měly být plně provedeny. Zákon o předcházení praní peněz a
financování terorismu zřizuje FIU jako nezávislou instituci, která
poskytuje finanční zpravodajství vyšetřovacím orgánům
v oblasti praní peněz a financování terorismu. Povinnosti
střediska finančního zpravodajství vedeného EULEXem byly nedávno
převedeny na kosovskou FIU. Spolupráce FIU s bankami se v roce
2012 zlepšila, přičemž se zvýšil počet oznámených hotovostních
transakcí. Vláda rovněž s podporou EU a Rady Evropy navrhla
změny tohoto zákona s cílem vyřešit problémy ve
čtyřech oblastech: vnitrostátní posouzení rizik, rámec pro
kriminalizaci, sankce za nedodržení předpisů a mezinárodní
spolupráce. Tyto změny mají na zřeteli aktualizaci definic zákona
v souladu s doporučeními Finančního akčního výboru,
posílení operativní nezávislosti FIU a zdokonalení ustanovení o
výměně informací, náležité obezřetnosti vůči
klientovi, oznámení podezřelého obchodu, povinnostech v oblasti
dohledu, sankcích a kasinech. Výměna informací se třetími zeměmi
se zlepšila: FIU uzavřela memoranda o porozumění se sedmi zeměmi[20].
Kosovo se za podpory Slovinska uchází o členství v Egmontské skupině
finančních zpravodajských jednotek. Kosovo by mělo zvážit budoucí
změny svých právních přepisů týkajících se předcházení
praní peněz a financování terorismu, a to v oblasti specializované
přípravy a statistických ukazatelů, a mělo by provést
příslušnou strategii a akční plán. Konfiskace majetku
je do jisté míry upravena trestním zákonem a trestním řádem. Vláda navrhla
zákon, kterým se stanoví rozšířené pravomoci v oblasti konfiskace
majetku. To by umožnilo konfiskaci na základě odsuzujícího rozsudku a
v omezené míře i konfiskaci nahromaděného majetku.
Konfiskační pravomoci se rozšiřují na majetek, který není majetkovou
výhodou získanou z trestné činnosti, majetek nabytý žalovanou osobou,
která zemřela nebo opustila Kosovo a majetek převedený na jiný
subjekt. V případech koupě v dobré víře nemůže
být převedený majetek konfiskován. Tento návrh zavádí pojem „obráceného
důkazního břemene“, který vyžaduje, aby žalované osoby prokázaly,
jakým způsobem obstavený majetek nabyly. Pokud jde o výkon rozhodnutí o
obstavení a konfiskaci majetku, poskytuje justičním a donucovacím
orgánům podporu agentura spravující obstavený a zabavený majetek. Kosovo
by mělo přijmout a provést zákon, kterým se stanoví rozšířené
pravomoci v oblasti konfiskace majetku. Kosovo vytvořilo rozsáhlý právní a
institucionální rámec proti korupci, včetně zákonů o
majetkovém přiznání zaměstnanců státní správy, předcházení
střetu zájmu ve veřejném sektoru, oznamovatelích (whistle blowers),
veřejných zakázkách a financování politických stran. Prováděním
zákonů o majetkovém přiznání a předcházení střetu zájmu se
zabývá protikorupční agentura. Tato agentura může iniciovat
předběžné šetření korupce tak, že policii nebo státním
zástupcům předá podezřelé korupční případy. Agentura
podepsala memorandum o porozumění s EULEXem. Navzdory svému mandátu
může ověřit původ majetku pouze v případě,
že má podezření, že byl nabyt nelegálně. Její schopnosti při odhalování
a sledování rizika v oblasti korupce ve veřejném sektoru, mj.
prostřednictvím hodnocení rizika v citlivých odvětvích, jsou
nadále omezené. Kosovo by mělo zvážit, zda tato agentura nepotřebuje
k řádnému plnění svých úkolů dodatečné prostředky. V roce 2012 byla pod záštitou prezidenta
zřízena Protikorupční rada s cílem zlepšit koordinaci mezi
různými orgány zapojenými do boje proti korupci. Zvláštní státní
zastupitelství rovněž zřídilo pracovní skupinu pro boj proti korupci
a policie vytvořila ředitelství pro boj proti hospodářské
kriminalitě a korupci. U těchto protikorupčních orgánů je
třeba ujasnit úlohy a povinnosti, které se překrývají. Navzdory tomu, že je v platnosti moderní zákon
o veřejných zakázkách, zůstává v Kosovu i nadále velkým problémem
zneužívání postupu zadávání veřejných zakázek. Tento zákon by měl být
proveden v plném rozsahu a jakékoliv zneužití by mělo být
vyšetřováno a trestně stíháno. Zákon o financování politických
stran by měl být změněn tak, aby zakázal nebo
přísně reguloval dary od právnických osob, které současně
dodávají zboží a služby veřejné správě, zavázal politické strany k
tomu, aby měly jediný bankovní účet, a definoval lhůty pro
zveřejňování finančních výkazů. Aby se v boji proti
korupci dosáhlo konkrétních výsledků, měl by být proveden celý
kosovský protikorupční rámec. Nový zákon o policii upravuje
povinnosti a pravomoci policie. Sekundární právní předpisy stále nejsou
dokončeny, zejména pokud jde o použití síly a střelných zbraní
policejními složkami, ochranu údajů a disciplinární opatření. Zákon o
policejní inspekci upravuje pravomoci nezávislé policejní inspekce, která se
zabývá stížnostmi a disciplinárním řízením a může zahájit trestní
vyšetřování příslušníků policejních složek. Vztahy mezi policií
a policejní inspekcí se v roce 2012 zlepšily a inspekce v roce 2012
rovněž zahájila několik nových vyšetřování. Pro plné provedení
zákona o policejní inspekci jsou nezbytné sekundární právní předpisy,
které doposud nebyly přijaty. Měly by být přijaty a provedeny
všechny nezbytné sekundární právní předpisy související se zákonem o
policii a zákonem o policejní inspekci. V roce 2012 Kosovo navrhlo zákon o odposlechu
telekomunikačních prostředků, který by policii, kosovské
zpravodajské službě, celním orgánům a EULEXu umožnil provádět
legální odposlech elektronické komunikace a vyžadovat obsah, lokalizaci a
provozní údaje elektronické komunikace pro účely prosazování práva a vnitřní
bezpečnosti. Ačkoliv se zdá být účel a rozsah navrženého zákona
v souladu s ustanoveními směrnice o soukromí a elektronických
komunikacích[21], byly vzneseny
důvodné námitky, pokud jde o jeho soulad s ustanoveními směrnice
o uchovávání údajů[22]. Budoucí právní
předpisy o odposlechu musí jasně rozlišovat mezi soudním odposlechem
a odposlechem pro zpravodajské služby, v souladu s evropskými
osvědčenými postupy. Vláda by měla zvážit regulaci uchovávání
údajů pro účely prosazování práva, zejména pokud jde o jeho rozsah,
účel, přiměřenost, kategorie údajů, přístup
k údajům, období uchovávání a opravné prostředky, a to
v souladu se směrnicí o uchovávání údajů. V roce 2011 byl přijat zákon na ochranu
svědků, který vstoupil v platnost v roce 2012. Upravuje
ochranu svědků závažných trestných činů. Je z velké
části v souladu s evropskými osvědčenými postupy,
avšak jeho provádění vyžaduje sekundární právní předpisy
v otázkách, jako je změna identity, rozpočtová ustanovení,
požadavky na bezpečný úkryt a dotazníky pro oběti. V lednu 2013
byla podepsána mezinárodní dohoda o přesídlování, založená na formátu
EUROPOLu. Jakmile bude provozuschopné, bude kosovské ředitelství pro
ochranu svědků vykonávat činnost souběžně
s programem EULEXu pro bezpečnost svědků, který stále
zajišťuje ochranu svědků trestných činů v rámci
mandátu EULEXu. 3.3.2. Spolupráce v oblasti
prosazování práva Kosovo uzavřelo dohody o policejní
spolupráci s Rakouskem, Švédskem, Chorvatskem, Albánií a Bývalou
jugoslávskou republikou Makedonií, dohody o boji proti obchodování s lidmi
s Francií a Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií, navázalo
bezpečnostní spolupráci s Německem a uzavřelo dohodu o boji
proti organizovanému zločinu a nelegální migraci s Maďarskem. Má
dohody o celní spolupráci s deseti zeměmi[23]. V roce 2011 Kosovo zřídilo jednotku
pro spolupráci v oblasti mezinárodního prosazování práva (ILECU). Tato
jednotka se, stejně jako jinde na západním Balkánu, snaží usnadnit
strategickou a operační spolupráci s orgány prosazování práva
v sousedních zemích a členských státech EU. Jako základní složka
policie má kosovská ILECU přístup ke všem domácím databázím. Osobní údaje
by měla zpracovávat plně v souladu se zákonem o ochraně
údajů. Policie nedávno rovněž EULEXu umožnila přístup
k policejnímu informačnímu systému a systému správy hranic. Takovéto
sdílení informací bude pravděpodobně přínosem pro
vyšetřování závažných trestných činů v Kosovu, avšak
policie a EULEX by rovněž měly usilovat o vytvoření formálního
rámce pro výměnu informací o trestné činnosti a zpravodajství
prostřednictvím technického ujednání. Strategická a operační spolupráce Kosova
se sousedními zeměmi a s členskými státy EU v oblasti
prosazování práva funguje na neformálním základě. Spolupráce
v oblasti prosazování práva s Albánií a Bývalou jugoslávskou
republikou Makedonií je silná a vztahy se Srbskem (s pomocí EU) a s Bosnou
a Hercegovinou se zlepšují. Kosovo plánuje rozmístění styčných
důstojníků pro prosazování práva v Rakousku, Maďarsku,
Německu, Švédsku a Švýcarsku. Kosovo by mělo pokračovat
v prohlubování spolupráce v oblasti prosazování práva se všemi
sousedními zeměmi a členskými státy EU, které o to jeví zájem.
Mělo by rovněž prozkoumat možnosti spolupráce s EUROPOLem,
INTERPOLem a regionálními organizacemi pro prosazování práva. 3.3.3. Soudní spolupráce
v trestních věcech Kosovo uzavřelo dohody o vzájemné
právní pomoci s Chorvatskem, Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií
a Tureckem, dohody o vydávání osob s Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií
a Tureckem a dohody o předávání odsouzených osob s Belgií,
Švýcarskem, Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií a Tureckem. Byla
dokončena jednání s Německem, Itálií a Albánií o vzájemné právní
pomoci, vydávání osob a předávání odsouzených osob. Kosovo oslovilo dalších
23 států s cílem vyjednat další dohody[24]. Vedle těchto dvoustranných dohod
poskytuje právní základ pro vzájemnou právní pomoc se třetími zeměmi
zákon o mezinárodní právní spolupráci. EULEX i nadále v rámci technického
ujednání s ministerstvem spravedlnosti působí jako rozhraní pro
země, které Kosovo neuznávají. Zákon o mezinárodní právní spolupráci
vyžaduje v souvislosti se zpracováním žádostí o vzájemnou právní pomoc
reciprocitu. Kosovo zaslalo několik žádostí Srbsku, avšak s ohledem
na chybějící reciprocitu odmítlo zpracovat obdobné žádosti ze Srbska. Ačkoliv není členem Rady Evropy,
mělo by Kosovo zvážit podepsání všech příslušných úmluv Rady Evropy
v oblasti vzájemné právní pomoci. Kosovo by rovněž mělo
prošetřit možnosti spolupráce s EUROJUSTem. 3.3.4. Ochrana údajů Právo na ochranu osobních údajů je
zajištěno ústavou, zákonem o přístupu k úředním
dokumentům a zákonem o ochraně osobních údajů. Další pravidla
pro ochranu údajů jsou stanovena v zákoně o utajení informací a
bezpečnostních prověrkách. K provedení tohoto právního rámce slouží
nařízení o agentuře pro ochranu údajů a sekundární právní
předpisy o posuzování úředníků orgánu pro ochranu údajů. Zákon o ochraně údajů upravuje
zpracování údajů veřejnými a soukromými subjekty, povinnosti
správců a zpracovatelů údajů a práva subjektů údajů.
Stanoví sankce za závažné porušení ustanovení o ochraně údajů. Tento
zákon je z valné části v souladu s acquis EU, avšak pro
další pokrok v oblasti ochrany údajů je nezbytné provedení příslušného
nařízení a sekundárních právních předpisů. Tento zákon obsahuje soubor omezení týkajících
se informací, které mají být poskytnuty subjektu údajů, práva na
přístup a práva doplňovat, opravovat nebo vymazávat údaje. Výjimku
v tomto kontextu představuje veřejná bezpečnost. Uvedené
ustanovení je v souladu s acquis EU, avšak jeho provádění
by mělo být monitorováno. Většina členských států má
ustanovení, která umožňují v zájmu veřejné bezpečnosti
omezit právo subjektů údajů na přístup k jejich osobním
údajům. Rozsah práv subjektů údajů a případné související
výjimky musí být dále upřesněny. Nezávislost hlavního inspektora agentury pro
ochranu údajů je zakotvena v zákoně o ochraně údajů.
Ačkoliv jsou zajištěny formální aspekty nezávislosti, musí být tato
ustanovení provedena v praxi. Zdá se, že faktická nezávislost
inspektorů je přiměřená: všech pět inspektorů
bylo jmenováno a nastoupilo do funkce. Tato agentura má vlastní rozpočet
spravovaný nezávisle v souladu se zákonem o ochraně údajů.
Rozpočet se zdá být přiměřený a agentura obsadila
většinu svých pracovních míst. Zřídila pracovní skupiny s cílem
navrhnout nařízení o zpracování osobních údajů v rámci policejní
a soudní spolupráce v trestních věcech. Rada pro ochranu údajů
schválila seznam zemí a mezinárodních organizací s dostatečnou úrovní
ochrany údajů. Navzdory nedostatečnému počtu
zaměstnanců provedla padesát inspekcí a auditů veřejných a
soukromých organizací za účelem posouzení toho, zda dodržují pravidla pro
ochranu údajů. Tato agentura je rovněž konzultována
před přijetím legislativních a správních opatření souvisejících
se zpracováním osobních údajů. Byla konzultována ve věci
třinácti návrhů zákonů a nařízení, avšak nebyla
konzultována před přijetím zákona o policii a nového trestního
řádu. V souladu se svým mandátem by měla být tato agentura v budoucnu
konzultována v souvislosti se všemi návrhy právních předpisů,
jejichž součástí je zpracování osobních údajů. 3.4. Blok 4: Základní práva
týkající se svobody pohybu Lidská práva a základní práva jsou zakotvena v kosovské ústavě. V ústavě jsou
uvedeny všechny hlavní mezinárodní dohody a nástroje přímo uplatnitelné
v Kosovu[25].
V případě konfliktu mají mezinárodní dohody, které Kosovo
ratifikovalo, přednost před domácími právními předpisy. Lidská a
základní práva zakotvená v těchto dohodách musí být interpretována
v souladu s rozhodnutími Evropského soudu pro lidská práva. Ústava opravňuje jednotlivce k tomu,
aby se v případě porušení svých základních práv obrátili na
ústavní soud. V rámci parlamentu existuje výbor pro lidská práva, rovnost
pohlaví, pohřešované osoby a petice s mandátem k přezkumu
všech záležitostí týkajících se lidských práv, přezkumu petic
občanů a dohledu nad prováděním zákonů spadajících do jeho
působnosti. Kosovo vytvořilo na ústřední a místní úrovni pomocné
struktury pro ochranu, podporu a prosazování lidských a základních práv.
V nejbližší době by měla být navržena nová strategie a nový
akční plán v oblasti lidských práv. Kosovo má k dispozici pevný právní rámec
pro ochranu základních a lidských práv. Na různých úrovních vlády existuje
řada institucí a orgánů s povinnostmi vztahujícími se
k provádění těchto práv. Kosovo v současné době
pracuje na sekundárních právních předpisech v této oblasti, v rámci
čehož by mělo dojít ke konzultaci místních orgánů. Evropská rámcová úmluva o ochraně
národnostních menšin, která poskytuje mandát k ochraně osob před
hrozbami, projevy nepřátelství, násilím nebo diskriminací
v důsledku jejich etnické, kulturní, jazykové nebo náboženské
identity, je v Kosovu přímo použitelná. Domácí právní rámec obsahuje
rovněž ustanovení, která kosovské instituce vybízejí k ochraně
bezpečnosti menšin, mj. prostřednictvím zákona o ochraně
a podpoře práv komunit a jejich členů a zákona o používání
jazyků. Kosovo má strategii a akční plán pro integraci romské,
aškalské a egyptské menšiny, avšak situace těchto menšin zůstává
velmi špatná. Uvedená strategie a akční plán jsou i nadále prováděny
v omezené míře, zejména kvůli nedostatku politické vůle a
nedostatečné kapacitě ministerstev a místních orgánů. Kosovo má k dispozici antidiskriminační
právní rámec, včetně zákona o rovnosti pohlaví,
antidiskriminačního zákona, zákona o zaměstnávání osob se zdravotním
postižením a zákona o veřejném ochránci práv. Probíhá přezkum
antidiskriminačního zákona s cílem posílit jeho sankční mechanismus.
V oblasti sociálního začlenění, včetně
antidiskriminace, však došlo pouze k omezenému pokroku.
Antidiskriminační zákon doposud nevytvořil účinný mechanismus
ochrany proti diskriminaci, což souvisí také s malou aktivitou
občanské společnosti. Komunita leseb, gayů, bisexuálů a
transgenderových osob (LGBT) čelí stigmatizaci a hrozbě násilí.
Navzdory existenci právních předpisů se lidé se zdravotním postižením
potýkají se závažnými problémy, pokud jde o přístup k infrastruktuře,
pomoci, zdravotní péči, zaměstnání a ochraně před
diskriminací. Právní rámec by měl být posílen tak, aby byla v Kosovu
zajištěna rovnost pohlaví. Právní rámec podporující přístup
menšin k cestovním dokladům a průkazům totožnosti,
včetně evidence obyvatel, je uspokojivý, avšak jeho provádění je
i nadále omezené. Nedávná zpráva OBSE zjistila, že ačkoliv mají místní
samosprávy povinnost poskytovat služby ve všech úředních jazycích, nemají
často osoby, které patří k menšinám, jež jsou v dané obci v početní
menšině, možnost komunikovat s úředníky evidence obyvatel ve
svém vlastním jazyce a získat doklady v tomto jazyce. Negramotní
příslušníci menšin čelí při vyplňování formulářů
evidence obyvatel dalším překážkám[26]. Příslušníci srbské menšiny vyjádřili
obavy, pokud jde o svobodu pohybu v souvislosti s prováděním
dohody o svobodě pohybu se Srbskem ze stany Kosova. Potýkali se
s prodlením při získávání řidičských průkazů a
dokladů o registraci vozidla a s problémy v souvislosti
s dodržováním používání úředních jazyků, což může mít
nepříznivý dopad na svobodu pohybu. Některé z těchto
stížností, které většinou souvisely s nedostatečným
prováděním na místní úrovni, přijal veřejný ochránce práv. Etnicky motivovaná trestná činnost je páchána na všech menšinách v Kosovu, včetně
Albánců v oblastech, v nichž nepředstavují většinu.
Došlo k nárůstu etnicky motivované trestné činnosti páchané na
srbských navrátilcích a bezpečnost Srbů na jih od řeky Ibar se
zhoršila. Hlavními místními orgány pověřenými
řešením otázek bezpečnosti menšin jsou rady pro bezpečnost
místních komunit, kterým předsedají místní starostové a jejichž členy
jsou představitelé místních menšin. Fungování těchto rad je však i
nadále nestabilní a řada samospráv tyto orgány doposud nezřídila.
Vláda v roce 2011 přijala strategii a akční plán pro
bezpečnost komunit. 4. Posouzení dopadu uvolnění vízového
režimu na migraci a bezpečnost 4.1. Dopad uvolnění vízového
režimu s Kosovem na bezpečnost V oblasti účinné prevence
organizovaného zločinu a korupce a boje proti nim se Kosovo i nadále potýká
se závažnými problémy. V širokém měřítku dochází k trestné
činnosti, jako je obchodování s heroinem, kokainem a marihuanou,
zprostředkování nelegální migrace, obchodování s lidmi, nedovolený
obchod se zbraněmi a pašování cigaret a pohonných hmot[27].
Kombinace výnosné nezákonné přeshraniční činnosti,
hospodářské zaostalosti a omezené správní kapacity vytváří
příznivé podmínky pro korupci, praní peněz a zneužívání postupu
zadávání veřejných zakázek. Přes drobné zlepšení, které v roce
2012 zaznamenala OECD[28] a organizace
Transparency International[29], zůstává korupce
hlavním problémem Kosova. Kosovo vytvořilo právní a institucionální
rámec pro boj proti organizovanému zločinu a korupci, avšak spolupráce
mezi policií, celními orgány a státními zástupci při vyšetřování a
trestním stíhání těchto trestných činů by se měla dále
zlepšit. Musí se zlepšit spolupráce mezi policií a státním zastupitelstvím, aby
se zajistilo zvýšení počtu trestních stíhání navazujících na
vyšetřování a aby byl zaručen aktivní přístup k boji proti
závažným trestným činům v souladu se strategií a akčním
plánem v oblasti policejní práce založené na zpravodajských informacích.
Vyšetřovací kapacita policie je přiměřená, avšak
v případě celních orgánů by se měla zlepšit.
Spolupráce mezi státním zastupitelstvím a finanční zpravodajskou jednotkou
(FIN) by se měla zlepšit s cílem zajistit aktivní přístup
k zahájení vyšetřování majetku nejasného původu. V roce
2012 došlo ke zlepšení fungování FIU a její spolupráce s policií.
V roce 2012 byly položeny základy nového programu na ochranu
svědků. Prostředky pro provedení kosovské
protidrogové politiky jsou nedostatečné a přístup založený na
zpravodajských informacích je značně omezený. Snahy Kosova o narušení
pašování heroinu z Afghánistánu přes Turecko na trhy EU a
pašování kokainu z Latinské Ameriky přes Černou Horu a Albánii
do EU zůstávají nedostatečné. Kosovo se i nadále potýká
s problémy při omezování pěstování a pašování marihuany do EU.
Počet záchytů drog se v roce 2012 zvýšil, avšak zůstal na
nízké úrovni, přičemž právní dohled nad vyšetřováním je
nedostatečný. Právní a institucionální rámec pro boj proti
obchodování s lidmi je ve fázi vývoje. Kosovo zůstává zemí
původu obětí obchodování s lidmi a zemí jejich tranzitu. Nadále
pokračuje trend obchodování s ženami a jejich pašování do EU za
účelem sexuálního vykořisťování. Závažný problém i nadále
představuje obchodování s dětmi za účelem žebrání a
zprostředkování nelegální migrace, často za použití padělaných
nebo pozměněných dokladů. Kosovo se i nadále potýká
s obchodováním s ručními palnými a lehkými zbraněmi. Kosovo má rozsáhlý legislativní a
institucionální rámec proti korupci. Provádění zákonů o majetkovém
přiznání a předcházení střetu zájmu je v kompetenci
protikorupční agentury. Její schopnosti při odhalování a sledování
rizika v oblasti korupce ve veřejném sektoru, mj.
prostřednictvím hodnocení rizika v citlivých odvětvích, jsou
však nadále omezené. Úlohy a povinnosti v oblasti boje proti korupci
dalších dvou protikorupčních orgánů se překrývají, což omezuje
jejich efektivitu při tomto úsilí. Navzdory tomu, že je v platnosti moderní zákon
o veřejných zakázkách, zůstává v Kosovu i nadále velkým
problémem zneužívání postupu zadávání veřejných zakázek. Zákon o
financování politických stran nezakazuje dary od právnických osob, které
současně dodávají zboží a služby veřejné správě. Za současné legislativní a
institucionální situace zůstává kapacita Kosova pro účinný boj proti
organizované trestné činnosti a korupci omezená, což může mít vážné
důsledky pro vnitřní bezpečnost EU. Zdá se, že terorismus, jehož
původ je v Kosovu, představuje pro vnitřní bezpečnost
EU menší hrozbu než organizovaný zločin a korupce. Kosovo se vybízí, aby zvážilo doporučení
uvedená v této zprávě s cílem zmírnit hrozbu, kterou
organizovaný zločin a korupce představuje pro vnitřní
bezpečnost EU. 4.2. Dopad uvolnění vízového
režimu s Kosovem na migraci Komise pokračuje v monitorování
pěti ukazatelů výkonnosti stanovených v plánu v oblasti víz,
jmenovitě míry zamítnutí udělení víz, míry zamítnutí vstupu do
schengenského prostoru, počtu osob nelegálně pobývajících
v členských státech EU, počtu žádostí o azyl a počtu
zamítnutých žádostí o zpětné převzetí. Značný pokles těchto
ukazatelů v průběhu trvání dialogu o vízech bude použit jako
orientační referenční indikátor pro posouzení dopadu uvolnění
vízového režimu s Kosovem na migraci. V letech 2010 a 2011 bylo možné pozorovat
následující trendy: –
míra zamítnutí udělení víza občanům
Kosova vykazovala v schengenském prostoru značně kolísavou
tendenci, –
počet občanů Kosova, kterým byl
odepřen vstup do členských států EU, se zdvojnásobil z 315
na 645, –
počet občanů Kosova, u kterých bylo
zjištěno, že nelegálně pobývají v členských státech, klesl z 5
060 na 4 180, –
počet žádostí o azyl podaných občany
Kosova v členských státech klesl z 14 325 na 9 865,
přičemž míra uznaných žádostí byla 6 % a zůstala
poměrně stabilní, –
počet zamítnutých a nevyřízených žádostí
o zpětné převzetí se snížil z 243 na 199. Tabulky 6.1 až 6.6 v příloze
obsahují údaje, ze kterých vycházejí následující postřehy: –
podle současných pravidel jsou všechna
krátkodobá víza vydávaná členskými státy pro občany Kosova vízy
s omezenou územní platností [30];
statistiky předložené v roce 2011 členskými státy a státy
přidruženými k Schengenu potvrdily v schengenském prostoru
značně kolísavou tendenci: největší počet víz
s omezenou územní platností vydalo kosovským občanům Švýcarsko
(16 288), Německo (12 526), Itálie (7 066) a Řecko (4 083), –
počet občanů Kosova, kterým byl
odepřen vstup do členských států EU, se mezi lety 2010 a 2011
zvýšil ze 315 na 645, což bylo způsobeno vyššími počty ve Francii a
Maďarsku, –
počet občanů Kosova, u kterých bylo
zjištěno, že nelegálně pobývají v členských státech, klesl
v letech 2010 a 2011 z 5 060 na 4 180. nejvyšší počet ilegálně
pobývajících občanů Kosova vykázaly Německo, Francie, Rakousko,
Švédsko a Švýcarsko, –
počet žádostí o azyl podaných občany
Kosova v členských státech klesl v letech 2010 a 2011 ze 14 325
na 9 865. Nejvyšší počet žádostí kosovských občanů o azyl
opět obdržela Francie, Belgie, Německo, Švédsko a Švýcarsko. Míra
žádostí o azyl uznaných v prvním stupni řízení zůstala
v letech 2010 (5,7 %) a 2011 (6,0 %) na poměrně stabilní úrovni,
což naznačuje, že členské státy žadatelům z Kosova i nadále
udělovaly určitou formu mezinárodní ochrany, –
počet zamítnutých žádostí o zpětné
převzetí se v letech 2010 a 2011 snížil z 243 na 199[31].
Počet nevyřízených žádostí o zpětné převzetí se
v letech 2010 a 2011 rovněž snížil z 1 572 na 903.
Německo a Belgie i nadále vykazovaly nejvyšší počet Kosovem
zamítnutých a nevyřízených žádostí o zpětné převzetí. Kosovo se vybízí, aby zvážilo doporučení
uvedená v této zprávě ke zmírnění případného dopadu
bezvízového styku mezi EU a Kosovem na migraci. 5. Doporučení pro Kosovo Na základě posouzení předchozích
kapitol týkajících se pokroku Kosova při plnění požadavků plánu
uvolnění vízového režimu, a aniž je dotčen postoj členských
států EU ke statusu Kosova, Komise doporučuje, aby kosovské orgány
přijaly náležitá opatření v následujících oblastech: 5.1. Zpětné přebírání
osob –
ze všech členských zemí EU zpětně
převzít občany Kosova, státní příslušníky třetích zemí a
osoby bez státní příslušnosti, které již nesplňují podmínky pro vstup
do těchto států a pobyt v nich, –
provést zákon o zpětném přebírání osob, –
pokračovat v jednáních o dohodách o
zpětném přebírání osob se všemi členskými státy, které o to jeví
zájem, hlavními tranzitními zeměmi a zeměmi původu nelegální
migrace do Kosova, –
snížit počet nevyřízených žádostí o
zpětné převzetí ze všech členských států, v souladu
s ustanoveními zákona o zpětném přebírání osob nebo
dvoustrannými dohodami o zpětném přebírání, –
zlepšit výměnu informací týkajících se
zvláštních potřeb navracených osob, včetně obětí
obchodování s lidmi, s orgány členských států, –
ověřit domácí statistiky zpětného
přebírání podle statistik členských států EU. 5.2. Opětovné
začleňování –
vázat a vyplácet prostředky z fondu pro
opětovné začleňování, –
poskytovat transparentní finanční údaje o
závazcích a platbách z tohoto fondu, –
změnit zaměření programu
opětovného začleňování z nouzových služeb na služby pro
udržitelné opětovné začlenění, –
zvýšit počet příjemců programu
opětovného začleňování, –
posílit úlohu regionálních koordinátorů a
obecních/místních výborů pro opětovné začleňování při
finančním rozhodování, –
zřídit systém řízení případů
s cílem sledovat přístup navrátilců ke službám pro opětovné
začleňování. 5.3. Zabezpečení
dokumentů –
změnit zákon o osobních jménech tak, aby
umožňoval registraci jmen v cyrilici, zajistit důsledné
uplatňování tohoto zákona s cílem zabránit podvodným změnám
jmen, ověřovat totožnost všech žadatelů o změnu jména, –
změnit sekundární právní předpisy o
žádostech o cestovní doklady s cílem zajistit, aby byly otisky prstů
odebírány všem žadatelům starším dvanácti let, –
zajistit výrobu a vydávání biometrických
průkazů totožnosti, které jsou plně v souladu se standardy
Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO), –
zprovoznit nový systém evidence občanského
stavu, zajistit spolehlivost jediného centrálního registru evidence obyvatel
prostřednictvím zlepšení kvality údajů, aktualizovat, propojit a
přiřadit všechny zadané údaje, odstranit nesoulad mezi databázemi a
posílit kontrolní postupy, –
zajistit integritu postupu evidence obyvatel
vyšetřováním všech případů korupce, provést etický kodex,
zajistit bezpečnostní prověrky a školení všech zaměstnanců
agentury pro evidenci obyvatelstva, místních úřadů pro občanský
stav a místních středisek pro evidenci obyvatel. 5.4. Správa
vnějších/vnitřních hranic –
navrhnout zákon o spolupráci mezi agenturami, který
definuje úkoly a povinnosti všech veřejných orgánů zapojených do
integrované správy vnějších/vnitřních hranic, –
změnit definice a související ustanovení
zákona o ochraně a ostraze hranic a sekundární právní předpisy
v souladu se Schengenským hraničním kodexem, –
zajistit fungování systému správy vnějších
hranic, –
uzavřít dohody o spolupráci v oblasti
prosazování práva se všemi sousedními zeměmi, včetně operativní
spolupráce a sdílení informací za účelem předcházení nelegální
migraci a přeshraniční trestné činnosti a boje proti nim, –
změnit strategii integrované správy hranic
podle závěrů Rady z roku 2006, Schengenského hraničního
kodexu a schengenského katalogu s cílem pokrýt všechny klíčové prvky
integrované správy hranic, –
zřídit koordinovaným způsobem a
v souladu se závěry týkajícími se integrované správy hranic ze
dne 2. prosince 2011 prozatímní a trvalé hraniční přechody, a to
podle přijatého harmonogramu. provést ustanovení o výměně
informací v oblasti prosazování práva, vzájemné právní pomoci a
výměně celních informací, vyměnit si styčné osoby se
Srbskem, –
vymezit v koordinaci s Černou Horou
společnou hranici, –
prozkoumat možnosti spolupráce s FRONTEXem. 5.5. Řízení migrace –
změnit v zákoně o cizincích a
v zákoně o ochraně a ostraze hranic seznam podmínek pro vstup a
povinností dopravců, aby byl v souladu se Schengenským hraničním
kodexem, –
změnit zákon o cizincích, zákon o ochraně
a ostraze hranic a odpovídající sekundární právní předpisy tak, aby bylo
vydávání víz na hraničních přechodech v souladu s vízovým kodexem, –
uvést ustanovení zákona o cizincích týkající se
pracovních povolení a povolení k pobytu do souladu s příslušnými
ustanoveními zákona o udělování pracovních povolení a povolení k
zaměstnávání, –
změnit zákon o cizincích tak, aby jeho
ustanovení byla v souladu se základními prvky acquis EU
v oblasti legální a nelegální migrace, –
změnit v souladu se zákonem o
ochraně údajů zákon o cizincích s cílem upravit zpracování
údajů o migraci a azylu ze strany státních orgánů, přístup
k nim a jejich sdílení, –
dokončit novou strategii pro migraci
zahrnující všechny příslušné zúčastněné strany, mj.
vytvořením migračního profilu Kosova. 5.6. Azyl –
změnit zákon o azylu tak, aby jeho ustanovení
byla v souladu se základními prvky acquis EU v oblasti azylu a
Ženevskou úmluvou, –
šetřit obvinění z korupce při
správě azylových zařízení a pronájmu ubytování pro navracené osoby, –
prozkoumat možnosti spolupráce s Evropským
podpůrným úřadem pro otázky azylu. 5.7. Předcházení organizovanému
zločinu, korupci a terorismu a boj proti nim –
provést reformu systému trestního soudnictví
způsobem, který zlepší nezávislost, efektivitu, spolehlivost a nestrannost
soudnictví, včetně přidělení dostatečných zdrojů
na provoz nového soudního systému, –
předcházet politickému vměšování se do
vyšetřování a trestního stíhání trestných činů a do rozhodování
o nich, zajistit transparentní nábor, bezpečnostní prověrky a
jmenování soudců a státních zástupců, prosazovat disciplinární
opatření ve všech případech korupce v soudnictví, –
snížit počet nevyřešených soudních
případů, –
vyjasnit ustanovení trestního zákona týkající se
trestných činů souvisejících s korupcí, uvést svá ustanovení o
vyhoštění cizinců do souladu se zákonem o cizincích, zapracovat do
ustanovení o trestním rejstříku výměnu informací se třetími
zeměmi, –
vyjasnit několik ustanovení trestního
řádu, včetně jeho přechodných ustanovení a ustanovení o
výpovědi svědků během přípravného řízení, aby
nedošlo k omezení přípustnosti důkazů, –
zvážit provedení celkového přezkumu fungování
restrukturalizovaného systému trestního soudnictví ve druhé polovině roku
2013, včetně posouzení provádění nového zákona o soudech, nového
zákona o státním zastupitelství, nového trestního zákona a nového trestního
řádu, –
zřídit evidenci vyšetřování, trestních
stíhání a konečných rozhodnutí soudu v případech souvisejících
s organizovaným zločinem a korupcí, včetně obchodování
s drogami, obchodování s lidmi, nedovoleného obchodu se zbraněmi
a praní peněz, –
zachovat výlučné a sekundární pravomoci
zvláštního státního zastupitelství, –
zvážit budoucí změny právních
přepisů týkajících se předcházení praní peněz a financování
terorismu, a to v oblasti specializované přípravy a statistických
ukazatelů, –
přijmout návrh zákona, kterým se stanoví
rozšířené pravomoci v oblasti konfiskace majetku, –
vypracovat návrh zákona o obchodování s lidmi, –
provést zákon o veřejných zakázkách, –
změnit zákon o financování politických stran
způsobem, který přísně upravuje pravidla týkající se darů a
vyjasňuje povinnosti politických stran, pokud jde o podávání zpráv, –
přijmout sekundární právní předpisy
nezbytné pro provedení zákona o policii a zákona o policejní inspekci, –
zajistit, aby budoucí právní předpisy o
odposlechu jasně rozlišovaly mezi soudním odposlechem a odposlechem pro
zpravodajské služby, v souladu s evropskými osvědčenými
postupy, a zároveň aby ustanovení o uchovávání údajů pro účely
prosazování práva byla v souladu s acquis EU v oblasti
uchovávání údajů, –
přijmout sekundární právní předpisy
nezbytné pro provedení zákona o ochraně svědků, provést
mezinárodní dohodu o přemisťování svědků, –
vyjasnit úlohy a povinnosti všech
antikorupčních orgánů v Kosovu, zvážit, zda protikorupční
agentura nepotřebuje k řádnému plnění svých úkolů
dodatečné prostředky, –
provést všechny strategie a akční plány
v oblasti veřejného pořádku a bezpečnosti, včetně
nových strategií a akčního plánu proti organizovanému zločinu a
korupci. 5.8. Spolupráce v oblasti
prosazování práva –
uzavřít dohody o spolupráci v oblasti
prosazování práva se sousedními zeměmi a členskými státy EU,
které o to jeví zájem, jež by se případně týkaly výměny
strategických a operačních údajů, včetně trestních
rejstříků, a to v souladu s pravidly pro ochranu údajů, –
zintenzivnit operativní spolupráci v oblasti
prosazování práva se sousedními zeměmi a s členskými státy EU,
které o to jeví zájem, –
zvážit uzavření technického ujednání
s EULEXem o výměně informací o trestné činnosti a
zpravodajství, –
prozkoumat možnosti spolupráce s EUROPOLem,
INTERPOLem a regionálními organizacemi pro spolupráci v oblasti
prosazování práva. 5.9. Soudní spolupráce
v trestních věcech –
změnit zákon o mezinárodní právní spolupráci
tak, aby byl v souladu s příslušnými ustanoveními acquis
EU a úmluvami Rady Evropy, zvážit ratifikaci všech příslušných úmluv Rady
Evropy v oblasti vzájemné právní pomoci v trestních věcech, –
uzavřít dohody o vzájemné právní pomoci
v trestních věcech se sousedními zeměmi a členskými státy
EU, které o to jeví zájem, –
prozkoumat možnosti spolupráce s EUROJUSTem. 5.10. Ochrana údajů –
vyjasnit rozsah omezení vztahujících se na právo
subjektů údajů na přístup k jejich osobním údajům a
jejich právo doplňovat, opravovat nebo vymazávat osobní údaje, –
provést zákon o ochraně údajů a
související sekundární právní předpisy, –
provést ustanovení zákona o ochraně údajů
zajišťující nezávislost hlavního inspektora agentury pro ochranu
údajů, –
zajistit, aby byla agentura pro ochranu údajů
konzultována v případě všech budoucích návrhů právních
předpisů týkajících se zpracování osobních údajů. 5.11. Základní práva týkající se
svobody pohybu –
změnit antidiskriminační zákon
s cílem posílit jeho sankční mechanismus, prosazovat rámec proti
diskriminaci žen, příslušníků komunity leseb, gayů,
bisexuálů a transgenderových osob a osob se zdravotním postižením, –
změnit zákon o cizincích s cílem posílit
socioekonomické začleňování uprchlíků, změnit zákon o
občanství s cílem zjednodušit získávání občanství ze strany
uprchlíků, –
navrhnout novou strategii a akční plán
týkající se základních a lidských práv, –
provést a prosadit strategii a akční plán pro
integraci romské, aškalské a egyptské menšiny, –
provést v koordinaci se Srbskem dohodu o
svobodě pohybu, –
šetřit a stíhat všechny etnicky motivované
trestné činy, –
zajistit fungování rad pro bezpečnost místních
komunit na celém území Kosova. 6. Statistický přehled 6.1. Žádosti o krátkodobá
schengenská víza podané v Prištině, Kosovo, 2010–2011 Rok || Kategorie víz || Belgie || Německo || Řecko || Finsko || Maďarsko || Itálie || Slovinsko || Švýcarsko || Norsko || Celkem 2010 || Vydaná víza kategorie A || - || 0 || - || - || - || - || - || - || 0 || 0 Vydaná víza kategorie B || 1 || 1 || 19 || - || 10 || 2 || 1 || - || 0 || 34 Vydaná víza kategorie C (včetně víz pro vícenásobný vstup) || 2 128 || 13 283 || 5 099 || 17 || 2 767 || 345 || 2 493 || 3 147 || 532 || 29 811 Vydaná víza pro vícenásobný vstup kategorie C || 726 || 1 214 || - || 52 || 1 834 || 2 357 || 2 482 || - || 69 || 8 734 Počet žádostí o víza kategorie C || 2 942 || 17 079 || 5 477 || 742 || 3 968 || 1 038 || 3 073 || 4 668 || 759 || 39 746 Celkový počet vydaných víz kategorií A, B a C || 2 129 || 13 284 || 5 118 || 17 || 2 777 || 347 || 2 494 || 3 147 || 532 || 29 845 Celkový počet podaných žádostí o víza kategorií A, B a C || 2 945 || 17 080 || 5 496 || 742 || 3 981 || 1 040 || 3 073 || 4 668 || 759 || 39 784 Celkový počet nevydaných víz kategorií A, B a C || 816 || 3 796 || 378 || 725 || 1 175 || 693 || 579 || 1 521 || 227 || 9 910 Procentní podíl nevydaných víz kategorií A, B a C || 27,71 % || 22,22 % || 6,88 % || 97,71 % || 29,52 % || 66,63 % || 18,84 % || 32,58 % || 29,91 % || 24,91 % Celkový počet udělených víz s omezenou územní platností || 5 || 11 629 || 3 749 || 563 || 8 || 4 301 || 3 || 12 305 || 519 || 33 082 Vydaná víza kategorie D || 135 || 3 585 || 39 || - || 160 || 3 087 || 35 || 2 481 || 17 || 9 539 Vydaná víza kategorie „D+C“ || - || - || - || - || - || - || - || 3 || 0 || 3 Celkový počet vydaných víz kategorií A, B, C, D, „D+C“ a víz s omezenou územní platností || 2 269 || 28 498 || 8 906 || 580 || 2 945 || 7 735 || 2 532 || 17 936 || 1 068 || 72 469 Poměr vydaná víza s omezenou územní platností / vydaná víza kategorie B+C || 0,23 % || 87,54 % || 73,25 % || 3311,76 % || 0,29 % || 1239,48 % || 0,12 % || 391,01 % || 97,56 % || 110,8 % 2011 || Vydaná víza kategorie A || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 Vydaná víza kategorie C (včetně víz pro vícenásobný vstup) || 1 647 || 1 281 || 565 || 7 || 2 937 || 258 || 2 804 || 416 || 637 || 10 552 Vydaná víza pro vícenásobný vstup kategorie C || 436 || 1 063 || 190 || 92 || 1 786 || 258 || 2 790 || 174 || 101 || 6 890 Počet žádostí o víza kategorie C || 2 735 || 6 170 || 725 || 916 || 4 152 || 2 037 || 3 884 || 5 099 || 820 || 26 538 Počet nevydaných víz kategorie C || 1 088 || 4 889 || 160 || 909 || 1 215 || 1 779 || 1 080 || 4 683 || 183 || 15 986 Celkový počet vydaných víz kategorií A a C || 1 647 || 1 281 || 565 || 7 || 2 937 || 258 || 2 804 || 416 || 637 || 10 552 Celkový počet podaných žádostí o víza kategorií A a C || 2 735 || 6 170 || 725 || 916 || 4 152 || 2 037 || 3 884 || 5 099 || 820 || 26 538 Celkový počet nevydaných víz kategorií A a C || 1 088 || 4 889 || 160 || 909 || 1 215 || 1 779 || 1 080 || 4 683 || 183 || 15 986 Procentní podíl nevydaných víz kategorií A a C || 39,78 % || 79,24 % || 22,07 % || 99,24 % || 29,26 % || 87,33 % || 27,81 % || 91,84 % || 22,32 % || 60,2 % Celkový počet udělených víz s omezenou územní platností || - || 12 526 || 4 083 || 769 || 1 || 7 066 || - || 16 288 || 630 || 41 343 Celkový počet vydaných víz kategorií A a C a víz s omezenou územní platností || 1 647 || 13 807 || 4 648 || 776 || 2 938 || 7 324 || 2 804 || 16 684 || 1 267 || 51 895 Poměr vydaná víza s omezenou územní platností / vydaná víza kategorie C || 0,00 % || 977,83 % || 722,65 % || 10 985,71 % || 0,03 % || 2 738,76 % || 0,00 % || 3910 58 % || 98,90 % || 391,8 % Zdroj: Evropská komise, Generální ředitelství pro
vnitřní věci 6.2. Občané Kosova, kterým
byl odepřen vstup na vnějších hranicích schengenského prostoru,
2009–2011 Členský stát nebo přidružený stát || 2009 || 2010 || 2011 Belgie || 0 || 5 || 40 Bulharsko || 45 || 70 || 50 Česká republika || 5 || 0 || 5 Dánsko || 0 || 0 || 0 Německo || 45 || 60 || 50 Estonsko || 0 || 0 || 0 Irsko || 5 || 0 || 5 Řecko || 140 || 90 || 75 Španělsko || 0 || 0 || 0 Francie || 70 || 30 || 280 Itálie || 0 || 20 || 35 Kypr || 0 || 0 || 0 Lotyšsko || 0 || 0 || 0 Litva || 0 || 0 || 0 Lucembursko || 0 || - || 0 Maďarsko || 5 || 10 || 85 Malta || 0 || 0 || 0 Nizozemsko || 5 || 0 || 5 Rakousko || 15 || 10 || 15 Polsko || 0 || 0 || 0 Portugalsko || 0 || 0 || 0 Rumunsko || 0 || - || 0 Slovinsko || 0 || 0 || 0 Slovensko || 0 || 0 || 0 Finsko || 0 || 0 || 0 Švédsko || 0 || 0 || 0 Spojené království || 50 || 20 || 0 Island || 0 || - || - Lichtenštejnsko || 10 || 5 || 0 Norsko || 0 || 0 || 0 Švýcarsko || 40 || 45 || 45 Celkem (EU-27) || 385 || 315 || 645 Průměr (EU-27) || 14 || 13 || 24 Směrodatná odchylka (EU-27) || 31 || 24 || 56 Zdroj: výpočet EUROSTATu a GŘ pro
vnitřní věci 6.3. Občané Kosova, u kterých
bylo zjištěno, že nelegálně pobývají v členských státech EU,
2009–2011 Členský stát nebo přidružený stát || 2009 || 2010 || 2011 Belgie || 75 || 90 || 250 Bulharsko || 10 || 20 || 5 Česká republika || 10 || 15 || 20 Dánsko || 0 || 5 || 0 Německo || 1 605 || 1 935 || 1 715 Estonsko || 0 || 0 || 0 Irsko || 50 || 35 || 15 Řecko || 45 || 30 || 25 Španělsko || 0 || 0 || 0 Francie || 835 || 575 || 630 Itálie || 5 || 40 || 15 Kypr || 0 || 0 || 0 Lotyšsko || 0 || 0 || 0 Litva || 0 || 0 || 0 Lucembursko || 75 || 80 || - Maďarsko || 20 || 20 || 50 Malta || 0 || 0 || 0 Nizozemsko || 25 || 20 || 20 Rakousko || 1 390 || 740 || 530 Polsko || 0 || 5 || 10 Portugalsko || 0 || 0 || 0 Rumunsko || 0 || 0 || 0 Slovinsko || 0 || 0 || 0 Slovensko || 0 || 0 || 0 Finsko || 250 || 0 || 0 Švédsko || - || 1 335 || 810 Spojené království || 185 || 115 || 85 Island || 0 || - || - Lichtenštejnsko || - || 0 || - Norsko || 0 || - || 0 Švýcarsko || 0 || 0 || 1 285 Celkem (EU-27) || 4 580 || 5 060 || 4 180 Průměr (EU-27) || 176 || 187 || 161 Směrodatná odchylka (EU-27) || 417 || 451 || 376 Zdroj: výpočet EUROSTATu a GŘ pro
vnitřní věci 6.4. Žádosti o azyl podané
občany Kosova, 2009–2011 Členský stát nebo přidružený stát || 2009 || 2010 || 2011 Belgie || 2 515 || 3 230 || 2 320 Bulharsko || 0 || 0 || 0 Česká republika || 20 || 5 || 5 Dánsko || 120 || 160 || 135 Německo || 1 900 || 2 205 || 1 885 Estonsko || 0 || 0 || 0 Irsko || 30 || 15 || 10 Řecko || 10 || 0 || 0 Španělsko || 0 || 0 || 0 Francie || 4 580 || 5 285 || 3 240 Itálie || 290 || 300 || 110 Kypr || 0 || 0 || 0 Lotyšsko || 0 || 0 || 0 Litva || 0 || 0 || 0 Lucembursko || 130 || 160 || 140 Maďarsko || 1 785 || 380 || 210 Malta || 0 || 0 || 0 Nizozemsko || 45 || 60 || 30 Rakousko || 1 305 || 610 || 340 Polsko || 0 || 0 || 0 Portugalsko || 0 || 0 || 0 Rumunsko || 0 || 0 || 0 Slovinsko || 30 || 20 || 20 Slovensko || 0 || 0 || 0 Finsko || 240 || 140 || 75 Švédsko || 1 235 || 1 715 || 1 320 Spojené království || 40 || 40 || 25 Island || 0 || 0 || 0 Lichtenštejnsko || 5 || 5 || 20 Norsko || 0 || 245 || 145 Švýcarsko || 695 || 600 || 660 Celkem (EU-27) || 14 275 || 14 325 || 9 865 Průměr (EU-27) || 529 || 531 || 365 Směrodatná odchylka (EU-27) || 1 053 || 1 206 || 812 Zdroj: výpočet EUROSTATu a GŘ pro
vnitřní věci 6.5. Rozhodnutí v prvním
stupni řízení o žádostech o azyl podaných občany Kosova, 2009–2011 Členský stát nebo přidružený stát || Rozhodnutí celkem || Kladná rozhodnutí || Míra uznávání 2009 || 2010 || 2011 || 2009 || 2010 || 2011 || 2009 || 2010 || 2011 Belgie || 1 065 || 1 820 || 2 760 || 115 || 140 || 240 || 10,8 % || 7,7 % || 8,7 % Bulharsko || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 Česká republika || 20 || 10 || 0 || 5 || 0 || 0 || 25 % || 0 || 0 Dánsko || 70 || 150 || 140 || 15 || 35 || 25 || 21,4 % || 23,3 % || 17,9 % Německo || 1 355 || 2 255 || 1 850 || 75 || 90 || 50 || 5,5 % || 4 % || 2,7 % Estonsko || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 Irsko || 30 || 15 || 10 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 Řecko || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 Španělsko || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 Francie || 2 460 || 3 480 || 3 395 || 110 || 105 || 100 || 4,5 % || 3 % || 2,9 % Itálie || 255 || 335 || 220 || 75 || 80 || 95 || 29,4 % || 23,9 % || 43,2 % Kypr || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 Lotyšsko || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 Litva || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 Lucembursko || - || 90 || 90 || - || 5 || 5 || 0 || 5,6 % || 5,6 % Maďarsko || 650 || 85 || 135 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 Malta || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 Nizozemsko || 25 || 55 || 35 || 5 || 0 || 0 || 20 || 0 || 0 Rakousko || 1 115 || 665 || 365 || 80 || 70 || 35 || 7,2 % || 10,5 % || 9,6 % Polsko || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 Portugalsko || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 Rumunsko || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 Slovinsko || 25 || 25 || 20 || 10 || 0 || 0 || 40 % || 0 || 0 Slovensko || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 Finsko || 85 || 215 || 85 || 10 || 15 || 5 || 11,8 % || 7 % || 5,9 % Švédsko || 1 300 || 975 || 1 200 || 105 || 35 || 50 || 8,1 % || 3,6 % || 4,2 % Spojené království || 45 || 40 || 20 || 15 || 5 || 10 || 33,3 % || 12,5 % || 50 % Island || - || 0 || 0 || - || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 Lichtenštejnsko || 5 || 0 || 5 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 Norsko || 0 || 245 || 125 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 || 0 Švýcarsko || 245 || 370 || 255 || 45 || 80 || 55 || 18,4 % || 21,6 % || 21,6 % Celkem (EU-27) || 8 500 || 10 215 || 10 325 || 620 || 580 || 615 || 7,3 % || 5,7 % || 6 % Průměr (EU-27) || 315 || 378 || 382 || 23 || 21 || 23 || || || Směrodatná odchylka (EU-27) || 602 || 822 || 867 || 39 || 39 || 51 || || || Zdroj: výpočet GŘ pro vnitřní věci
založený na údajích EUROSTATu 6.6. Žádosti o zpětné
převzetí zpracovávané Kosovem, 2009–2011 Rok || Členský stát nebo přidružený stát || Celkový počet žádostí o zpětné převzetí || Zamítnuté žádosti || Nevyřízené žádosti || Návraty 2009 || Belgie || 58 || 12 || 14 || 32 Bulharsko || 0 || 0 || 0 || 0 Německo || 2 385 || 91 || 1 753 || 541 Francie || 500 || 24 || 0 || 476 Itálie || 80 || - || 3 || 77 Maďarsko || - || - || || 133 Rakousko || - || - || || 234 Slovinsko || 85 || - || 10 || 75 Slovensko || 0 || 0 || 0 || 0 Norsko || - || - || || 125 Švýcarsko || 403 || 35 || 0 || 368 Celkem || 3 511 || 162 || 1 780 || 2 061 2010 || Belgie || 61 || 3 || 18 || 40 Bulharsko || 0 || 0 || 0 || 0 Česká republika || 7 || 0 || 0 || 7 Německo || 2 339 || 197 || 1 536 || 606 Francie || 522 || 21 || 4 || 497 Itálie || 65 || - || 1 || 64 Maďarsko || - || - || || 60 Rakousko || - || - || || 253 Slovinsko || 68 || - || 13 || 55 Slovensko || 0 || 0 || 0 || 0 Norsko || - || - || || 103 Švýcarsko || 419 || 22 || 0 || 397 Celkem || 3 481 || 243 || 1 572 || 2 082 2011 || Belgie || 365 || 17 || 50 || 298 Bulharsko || 0 || 0 || 0 || 0 Česká republika || 1 || 0 || 0 || 1 Německo || 1 483 || 155 || 832 || 496 Francie || 372 || 9 || 9 || 354 Itálie || 77 || - || 2 || 75 Maďarsko || - || - || || 62 Rakousko || - || - || || 140 Slovinsko || 35 || - || 10 || 25 Slovensko || 0 || 0 || 0 || 0 Norsko || - || - || || 100 Švýcarsko || 259 || 18 || 0 || 241 Celkem || 2 592 || 199 || 903 || 1 792 2012 || Belgie || 355 || 14 || 104 || 237 Německo || 691 || 80 || 302 || 309 Řecko || 21 || 0 || 0 || 21 Francie || 226 || 10 || 8 || 208 Itálie || 39 || - || 0 || 39 Maďarsko || - || - || || 64 Nizozemsko || 18 || 1 || 7 || 10 Rakousko || - || - || || 94 Slovinsko || 15 || - || 8 || 7 Švédsko || 489 || 15 || 0 || 474 Norsko || - || - || || 50 Švýcarsko || 225 || 11 || 0 || 214 Celkem || 2 079 || 131 || 429 || 1 253 Zdroj: členské státy EU a přidružené státy * Tímto označením nejsou dotčeny postoje k otázce statusu a
označení je v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1244/99 a se
stanoviskem Mezinárodního soudního dvora k vyhlášení nezávislosti Kosova. [1] Dohody o zpětném přebírání osob s Kosovem
uzavřely země BENELUXu (v rámci společné dohody), Bulharsko,
Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Maďarsko, Malta,
Německo, Rakousko, Slovinsko, Švédsko, Norsko, Švýcarsko, Albánie a
Černá Hora. [2] Kosovo parafovalo dohody o zpětném přebírání
osob s Estonskem a Chorvatskem a zahájilo jednání s Irskem, Itálií,
Lotyšskem, Litvou, Polskem, Portugalskem a Spojeným královstvím, Bývalou
jugoslávskou republikou Makedonií a Tureckem. [3] Opětovné začleňování je podporováno
rovněž strategií pro komunity a návracení a strategií pro integraci
romské, aškalské a egyptské komunity. [4] Tyto místní úřady pro komunity a navracení stále
ještě nejsou ve třech z 38 kosovských obcí
s rozšířenou působností. [5] Tyto normy jsou stanoveny v Dokumentu ICAO 9303
(část 1) přílohy 9 k Chicagské úmluvě. [6] Tyto normy jsou stanoveny v Dokumentu ICAO 9303
(část 3) přílohy 9 k Chicagské úmluvě. [7] Schengenský hraniční kodex (nařízení č.
562/2006). [8] Nařízení o malém pohraničním styku
(nařízení č. 1931/2006). [9] Schengenský hraniční kodex (nařízení č.
562/2006); závěry ze zasedání Rady ve dnech 4. a 5. prosince 2006;
schengenský katalog týkající se ochrany vnějších hranic, navracení a
zpětného přebírání osob. [10] Kosovo uzavřelo dohodu o celní spolupráci s Černou
Horou a dohodu o policejní spolupráci s Chorvatskem. [11] Směrnice o jednotném povolení (směrnice
2011/98/EU); Směrnice o podmínkách přijímání státních
příslušníků třetích zemí za účelem studia a odborné
přípravy (směrnice 2004/114/ES); Směrnice o přijímání
státních příslušníků třetích zemí pro účely vědeckého
výzkumu (směrnice 2005/71/ES); Směrnice o právu na sloučení
rodiny (směrnice 2003/86/ES); Směrnice o dlouhodobě pobývajících
rezidentech (směrnice 2003/109/ES); Směrnice o povolení k pobytu pro státní
příslušníky třetích zemí, kteří jsou oběťmi
obchodování s lidmi nebo obdrželi pomoc k nedovolenému
přistěhovalectví a kteří spolupracují s příslušnými orgány
(směrnice 2004/81/ES). [12] Směrnice o navracení (směrnice 2008/115/ES);
Směrnice o pomoci při vyhoštění leteckou cestou (směrnice
2003/110/ES); Směrnice o minimálních normách pro sankce vůči
zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních
příslušníků třetích zemí (směrnice 2009/52/ES). [13] Občané členských států EU v rámci
nového plánovaného kosovského vízového režimu víza nepotřebují. [14] Vízový kodex (nařízení č. 810/2009). [15] Směrnice, kterou se definuje napomáhání k
nepovolenému vstupu, přechodu a pobytu (směrnice 2002/90/ES). [16] Směrnice o podmínkách pro přijímání
žadatelů o azyl (směrnice 2003/9/ES), kvalifikační směrnice
(směrnice 2004/83/ES a přepracovaná směrnice 2011/95/ES),
směrnice o azylovém řízení (směrnice 2005/85/ES) a směrnice
o dočasné ochraně (směrnice 2001/55/ES). [17] Viz zvláštní zpráva Evropského účetního dvora č.
18/2012 nazvaná „Pomoc Evropské unie Kosovu na podporu právního státu“. [18] Mezi výlučné pravomoci patří vyšetřování a
trestní stíhání mj. terorismu, válečných zločinů, organizovaného
zločinu a praní peněz. [19] Mezi sekundární pravomoci patří vyšetřování a
trestní stíhání mj. nezákonného převaděčství
přistěhovalců, obchodování s lidmi, obchodování
s drogami, nelegálního hazardu, daňových úniků, nedovoleného
obchodu se zbraněmi, zneužití pravomocí, úplatkářství a podvodů
ve státní správě. [20] Mezi tyto země patří: Slovinsko, Chorvatsko,
Albánie, Černá Hora, Bývalá jugoslávská republika Makedonie, San Marino a
Turecko. [21] Směrnice 2002/58/ES, čl. 15 odst. 1. [22] Směrnice 2006/24/ES. [23] Mezi tyto země patří: Bulharsko, Česká
republika, Německo, Irsko, Švédsko, Spojené království, Švýcarsko, Kanada,
Spojené státy a Saudská Arábie. [24] Mezi tyto země patří: Belgie, Bulharsko,
Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Itálie, Litva,
Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Polsko,
Portugalsko, Rakousko, Slovinsko, Švédsko, Chorvatsko, Švýcarsko, Norsko a
Turecko. [25] Mezi tyto nástroje patří Všeobecná deklarace lidských
práv, Evropská úmluva o lidských právech a protokoly k této úmluvě, Mezinárodní
pakt o občanských a politických právech a protokoly k němu, Rámcová
úmluva Rady Evropy o ochraně národnostních menšin, Úmluva o
odstranění všech forem rasové diskriminace, Úmluva o odstranění
všech forem diskriminace žen, Úmluva o právech dítěte. Kosovo není
členem OSN ani Rady Evropy. [26] OBSE, Přístup k evidenci obyvatel v Kosovu, Priština,
červenec 2012. [27] Europol, Posouzení hrozeb organizované trestné
činnosti v EU, 28. dubna 2011. [28] OECD, Podpora zlepšení správy a řízení veřejného
sektoru, posouzení Kosova, březen 2012. [29] V indexu vnímání korupce (CPI) organizace Transparency
International se Kosovo v letech 2010 a 2011 umístilo nejníže ze všech
zemí západního Balkánu, avšak v roce 2012 předstihlo Albánii. [30] Krátkodobá víza s územně omezenou platností (víza
LTV) opravňují držitele pouze k pobytu v členském státě
(členských státech), pro který (které) jsou platná. Víza LTV mohou být
vydána v případech, kdy cestující nesplňuje všechny podmínky
vstupu, kdy alespoň jeden členský stát neuznává cestovní doklad,
k němuž jsou víza přiložena, nebo kdy jsou víza
v případech, kdy se vyžaduje předchozí konzultace,
z naléhavých důvodů vydána bez předchozí konzultace. [31] Vzorek členských států a států
přidružených k Schengenu použitý v tabulce 6.6 byl složen z následujících
zemí: Belgie, Bulharsko, Česká republika, Francie, Itálie, Maďarsko,
Německo, Nizozemsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Švédsko,
Norsko a Švýcarsko.