27.9.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 280/50

—

bere na vědomí návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o opatřeních ke snížení nákladů na zavádění vysokorychlostních sítí elektronických komunikací, který 26. března 2013 zveřejnila Evropská komise a který tvoří součást plánu o deseti bodech, jenž byl oznámen v souvislosti s přezkumem Digitální agendy pro Evropu v polovině období;

—

vítá priority, které jsou v návrhu nařízení vytyčeny – vysokorychlostní sítě, stavebně inženýrské práce, společné využívání stávající infrastruktury a účinnější budování nové fyzické infrastruktury tak, aby bylo možné snížit administrativní zátěž a byrokracii –, což jsou všechno oblasti, v nichž jsou města a regiony nejen zainteresovanými stranami, ale i poskytovateli služeb a jejich příjemci;

—

již dříve zdůraznil, že přijetí opatření pro racionalizaci, modernizaci a snížení administrativních nákladů jako priorita při minimalizaci nákladů, racionalizaci a zjednodušení správních postupů a služeb by prospělo oživení hospodářské aktivity, omezení byrokratické zátěže a formalit – vedle usnadnění vztahu mezi občany a správou – a přispělo ke snížení administrativních nákladů obchodních aktivit (mj. v oblasti budování infrastruktury pro vysokorychlostní internet), zvýšení konkurenceschopnosti podniků a stimulaci jejich rozvoje;

—

připomíná, že kvůli nedostatku soukromých provozovatelů v oblastech, jež jsou považovány za málo rentabilní, jako např. venkovské oblasti, se na financování digitálních infrastruktur musí podílet místní a regionální orgány. V zájmu zajištění rovného přístupu všech občanů ze všech regionů k novým technologiím žádá Komisi, aby úsilí těchto orgánů o financování podpořila tak, že jednak umožní účast evropských strukturálních fondů na financování digitálních infrastruktur ve všech evropských regionech, a jednak uzná, že projekty pro digitální rozvoj venkovských a řídce osídlených oblastí mají charakter služeb obecného hospodářského zájmu.

Zpravodaj

Gábor BIHARY (HU/SES), člen zastupitelstva hlavního města Budapešti

Odkaz

návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o opatřeních ke snížení nákladů na zavádění sítí vysokorychlostních elektronických komunikací

COM(2013) 147 final

1.

bere na vědomí návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o opatřeních ke snížení nákladů na zavádění vysokorychlostních sítí elektronických komunikací, který 26. března 2013 zveřejnila Evropská komise a který tvoří součást plánu o deseti bodech, jenž byl oznámen v souvislosti s přezkumem Digitální agendy pro Evropu v polovině období;

2.

je potěšen, že návrh nařízení vychází z osvědčených postupů v členských státech, že jim zároveň i nadále ponechává právo na širokou míru uvážení v organizačních otázkách a že podporuje novou přístupovou kulturu;

3.

vítá priority, které jsou v návrhu nařízení vytyčeny – vysokorychlostní sítě, stavebně inženýrské práce, společné využívání stávající infrastruktury a účinnější budování nové fyzické infrastruktury tak, aby bylo možné snížit administrativní zátěž a byrokracii –, což jsou všechno oblasti, v nichž jsou města a regiony nejen zainteresovanými stranami, ale i poskytovateli služeb a jejich příjemci;

4.

poukazuje na to, že infrastruktura pro vysokorychlostní širokopásmové připojení je páteří jednotného digitálního trhu a podmínkou konkurenceschopnosti v globálním prostředí, například v oblasti elektronického obchodu. Jak připomíná i sdělení Akt o jednotném trhu II (1), 10% nárůst v míře rozšíření širokopásmového připojení může vést ke zvýšení HDP o 1–1,5 % ročně a zvýšení produktivity práce o 1,5 % (2) a inovace plynoucí z širokopásmového připojení v podnicích podporuje zaměstnanost a má potenciál vytvořit do roku 2020 až 2 miliony nových pracovních míst (3);

5.

zdůrazňuje, že Unie si nemůže dovolit ponechat občany a podniky mimo dosah těchto infrastruktur a v Digitální agendě pro Evropu se přihlásila k ambiciózním cílům v oblasti širokopásmového připojení: do roku 2013 základní širokopásmové připojení pro všechny Evropany a do roku 2020 i) přístup k rychlosti nad 30 Mb/s pro všechny Evropany a ii) internetové připojení s rychlostí nad 100 Mb/s v 50 % či více evropských domácností. Tyto cíle však lze splnit pouze tehdy, pokud se náklady na budování infrastruktury v celé EU sníží;

6.

upozorňuje, že pro řízení procesu, kterého se týká návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o opatřeních ke snížení nákladů na zavádění sítí vysokorychlostních elektronických komunikací a doprovodné politiky, má obrovský význam koordinovaná činnost Evropské unie, členských států a místních a regionálních orgánů za plného respektování zásady subsidiarity, což uvádí i v Bílé knize o víceúrovňové správě věcí veřejných (4);

7.

v souladu se svými dřívějšími stanovisky se zasazuje o to, aby byl plně využíván veškerý potenciál Evropy v oblasti rozvíjení služeb IKT ve veřejném a soukromém sektoru, a IKT tak byly používány jako prostředky ke zlepšení služeb poskytovaných místními a regionálními orgány v takových oblastech, jako je zdravotnictví, vzdělávání, veřejný pořádek, bezpečnost a sociální služby. Partnerství veřejného a soukromého sektoru podporovaná EU a zapojující místní a regionální orgány a malé a střední podniky působící v oblasti rozvoje IKT ve veřejných službách IKT mohou být vhodným základem, na němž lze budovat místní schopnosti a znalosti na úrovni celé EU (5);

8.

již dříve zdůraznil, že přijetí opatření pro racionalizaci, modernizaci a snížení administrativních nákladů jako priorita při minimalizaci nákladů, racionalizaci a zjednodušení správních postupů a služeb by prospělo oživení hospodářské aktivity, omezení byrokratické zátěže a formalit – vedle usnadnění vztahu mezi občany a správou – a přispělo ke snížení administrativních nákladů obchodních aktivit (mj. v oblasti budování infrastruktury pro vysokorychlostní internet), zvýšení konkurenceschopnosti podniků a stimulaci jejich rozvoje (6);

9.

rozhodně zdůrazňuje, že by Komise a členské státy měly přijmout opatření potřebná k tomu, aby místní a regionální orgány byly plně a efektivně zapojeny do řízení iniciativ v oblasti IKT (7);

10.

bere na vědomí, že záměrem navrhovaného nařízení je přispět ke zlepšení kvality služeb a informačních produktů, které jsou evropským spotřebitelům dodávány, ke snížení zbytečných nákladů a administrativní zátěže a zároveň podpořit jednotný digitální trh a cíle strategie Evropa 2020;

11.

vyzdvihuje to, že místní a regionální orgány patří k hlavním adresátům návrhů uvedených v Digitální agendě pro Evropu, mimo jiné v oblasti zavádění širokopásmových sítí, a mohou v rozhodující míře přispět k jejich uskutečňování. Priority nové strategie na místní a regionální úrovni mohou podpořit kvalitu života i sociální a hospodářské aktivity občanů, stimulovat regionální rozvoj a účinnější a personalizované veřejné služby i místní podniky. Regiony a města mají několik prostředků, jak tohoto potenciálu plně využít;

12.

vítá potenciál navrhovaného nařízení, jež by mohlo významně napomoci překlenutí digitální propasti a dosažení cílů strategie Evropa 2020 a zároveň naplnit některé klíčové sociální, kulturní a hospodářské potřeby Evropanů (8);

13.

konstatuje, že informační společnost obrovskou měrou urychlila hospodářský a společenský pokrok, což účinnější budování infrastruktury pro širokopásmové připojení ještě více posílí. Varuje však obzvláště před tím, že je zároveň snazší šířit obsah, který ohrožuje mládež a základní demokratické hodnoty. Tomuto nebezpečí lze čelit vhodnou výchovou orientovanou na hodnoty a široce rozšířenou mediální gramotností (9);

14.

zdůrazňuje, že místní a regionální orgány musí zastávat klíčovou úlohu v úsilí o zajištění rovnoměrného a cenově dostupného širokopásmového připojení v oblastech, kde trh selhal, při vedení pilotních projektů zaměřených na překonávání rozdílů v přístupnosti elektronických technologií a při vyvíjení nových přístupů ve veřejných elektronických službách zaměřených na občany (10);

15.

připomíná Komisi, že k rozvoji širokopásmové infrastruktury, který financují místní a regionální orgány, je zapotřebí nevratná státní finanční podpora. Vyzývá Komisi, aby pro tuto oblast vypracovala pravidla;

16.

opakuje doporučení, která uvedl ve svém stanovisku k Digitální agendě pro Evropu, tedy to, aby financování a další podpůrná opatření napomáhala veřejnému zpřístupnění širokopásmových sítí, které jsou založeny na horizontálně vrstvené struktuře sítě a obchodním modelu, který odděluje fyzický přístup k síti od poskytování služeb. Stávající sítě optických vláken by dále měly být zpřístupněny hospodářské soutěži (11). V praxi to znamená, že pokud jde o nenasvícená optická vlákna, jež jsou formou pasivní infrastruktury, měly by se aktivně prosazovat obchodní modely s veřejným přístupem;

17.

vzhledem k tomu, že v hustě obydlených oblastech má širokopásmové připojení jednoznačné komerční opodstatnění, je zapotřebí věnovat zvláštní pozornost podpoře investic soukromého sektoru do venkovských a řídce osídlených oblastí, jakož i do nejvzdálenějších regionů, aby byla zajištěna geografická rovnováha. Místní a regionální orgány mohou v tomto ohledu plnit klíčovou úlohu a koordinovat poptávku po širokopásmovém připojení ze strany veřejné správy, veřejných bezpečnostních orgánů, místních škol a zdravotnických zařízení tak, že budou na místní úrovni zřizovat skupiny (škol, komunit, malých a středních podniků), vytvářet demonstrační oblasti související s širokopásmovou infrastrukturou pro spotřebitele a poskytovat další odborné vzdělávání;

18.

připomíná, že kvůli nedostatku soukromých provozovatelů v oblastech, jež jsou považovány za málo rentabilní, jako např. venkovské oblasti, se na financování digitálních infrastruktur musí podílet místní a regionální orgány. V zájmu zajištění rovného přístupu všech občanů ze všech regionů k novým technologiím žádá Komisi, aby úsilí těchto orgánů o financování podpořila tak, že jednak umožní účast evropských strukturálních fondů na financování digitálních infrastruktur ve všech evropských regionech, a jednak uzná, že projekty pro digitální rozvoj venkovských a řídce osídlených oblastí mají charakter služeb obecného hospodářského zájmu;

19.

zdůrazňuje, že IKT jako základ informační společnosti otevřené všem by měly zahrnovat potřeby všech příslušníků společnosti včetně osob ohrožených sociálním vyloučením;

20.

zdůrazňuje, že přístup k vysoce kvalitnímu širokopásmovému připojení za rozumné ceny může zvýšit dostupnost a kvalitu služeb poskytovaných místními a regionálními orgány a usnadnit mikropodnikům a malým a středním podnikům nabídku jejich produktů k prodeji. Lze počítat s tím, že rozšíření a zrychlení přístupu k širokopásmovým službám bude velmi přínosné pro vzdálené regiony a komunity, zejména ty nejodlehlejší (12);

21.

poukazuje na to, že nové využití a digitální služby mají rozhodující význam pro atraktivitu a vyvážený rozvoj regionů. Domnívá se, že přístup k digitálním službám pro všechny je podmínkou dosažení cílů hospodářské, sociální a územní soudržnosti Evropské unie;

22.

v souladu se svým dřívějším stanoviskem (13) se zasazuje o to, aby byl potenciál, který rychlejší vývoj sítí založený na nařízení nabídne, plně využíván k rozvíjení služeb IKT ve veřejném a soukromém sektoru v Evropě, a IKT tak byly používány jako prostředky ke zlepšení služeb místních a regionálních orgánů v takových oblastech, jako je zdravotnictví, vzdělávání, veřejné zakázky, bezpečnost a sociální služby;

23.

v souladu se svým dřívějším stanoviskem (14) doporučuje, aby byl potenciál, který rychlejší vývoj sítí založený na nařízení nabídne, v Evropě plně využíván k rozvoji veřejných přeshraničních služeb. Je třeba, aby v souvisejících projektech digitalizace byly zohledněny aspekty interoperability a identifikace občanů (STORK), elektronický podpis, elektronické zasílání dokumentů a další stavební prvky „eGovernment“, a aby byly řešené v evropském kontextu;

24.

poukazuje na to, že bez co nejrychlejšího vybudování nezbytné podpůrné infrastruktury nebude možné využít potenciál cloud computingu (15);

25.

zdůrazňuje, že jednotný digitální trh je základním kamenem Digitální agendy pro Evropu, který umožní vytvoření rostoucího, úspěšného a živého celoevropského trhu za účelem vytváření a šíření legálního digitálního obsahu a služeb on-line, stejně jako poskytování jednoduchého, bezpečného a pružného přístupu zákazníků k digitálnímu obsahu a k trhům služeb (16). Proto oceňuje účinek, jaký bude navrhované nařízení mít na urychlení tohoto procesu a na snížení nákladů;

26.

zdůrazňuje, že je důležité, aby měly veřejné orgány na místní a regionální úrovni vedle rozšíření vysokorychlostních sítí odpovídající kapacity a udržitelné finanční zdroje pro digitalizaci (17);

27.

uznává, že navrhované nařízení napomůže ke zlepšování energetické účinnosti prostřednictvím informačních a komunikačních technologií (18) a podpoří strukturální změny ve využívání přírodních zdrojů;

28.

souhlasí s cílem maximalizovat synergie napříč sítěmi, díky němuž nařízení není určeno jen poskytovatelům sítí elektronických komunikací, ale i kterémukoli vlastníkovi fyzických infrastruktur, například pro elektřinu, plyn, vodu a kanalizaci, topení a dopravní služby, jež jsou vhodné pro uložení prvků sítí elektronických komunikací. S ohledem na bezpečnostní důvody a velké náklady má však obavy ohledně využívání kritické infrastruktury, jako jsou tunely metra, k tomuto účelu ve velkých městech;

29.

s politováním bere na vědomí, že ačkoli je infrastruktura pro vysokorychlostní širokopásmové připojení páteří jednotného digitálního trhu a podmínkou konkurenceschopnosti v globálním prostředí, telekomunikační služby a infrastruktura v EU jsou stále ve velké míře rozděleny podle státních hranic;

30.

vzhledem k tomu, že převážnou část celkových nákladů na zavádění sítí tvoří stavebně inženýrské práce, považuje za velký regulační krok vpřed to, že každý provozovatel sítě bude mít za účelem budování prvků sítě vysokorychlostních elektronických komunikací právo poskytovat přístup (nebo získat přístup – za rozumnou cenu a za spravedlivých podmínek) k její existující fyzické infrastruktuře (např. ke kabelovodům, potrubí, šachtám, rozvodným skříním, sloupům, stožárům, anténám, věžím a jiným podpůrným konstrukcím), a také skutečnost, že nezbytné informace budou dostupné prostřednictvím jediného informačního místa;

31.

připomíná zároveň, že při stanovování cen a sazeb by se neměly přehlížet sociální cíle a cíle v oblasti soudržnosti;

32.

je potěšen, že navrhované nařízení zahrnuje koordinaci stavebních prací, obzvláště vzhledem k tomu, že takové investice jsou plně či částečně financovány z veřejných prostředků. Poukazuje naproti tomu na to, že nařízení nezmiňuje v souvislosti s těmito investicemi veřejné zakázky;

33.

s politováním konstatuje, že se nařízení nezabývá úlohou místních a regionálních orgánů při koordinaci stavebních prací na jejich území. Doporučuje proto Evropské komisi, aby místní a regionální orgány ve svém návrhu zmínila;

34.

schvaluje úlohu jediného informačního místa při podpoře a koordinaci procesu udělování povolení a domnívá se, že lhůta v maximální délce šesti měsíců je dostatečná;

35.

kriticky hledí na skutečnost, že návrh nařízení opomíjí úlohu místních a regionálních orgánů v procesu udělování povolení, navzdory tomu, že vydávání stavebních povolení spadá ve většině případů do pravomoci místních orgánů. Obává se, že by to těmto orgánům mohlo způsobit velké náklady;

36.

považuje za významný krok vpřed skutečnost, že nařízení u nově postavených budov zařazuje jako kritérium při žádosti o stavební povolení to, že musí být vybaveny fyzickou infrastrukturou připravenou pro vysokorychlostní připojení, zastavěnou v budově až do koncových bodů sítě;

37.

vítá, že nařízení stanoví povinnost vybavit nové vícebytové budovy a staré vícebytové budovy, které procházejí rozsáhlou rekonstrukcí, soustřeďovacím bodem, který bude přístupný poskytovatelům sítě elektronických komunikací. Má však za to, že by se mělo vysvětlit, že se tato povinnost vztahuje i na sociální bydlení, aby bylo zajištěno, že i obyvatelé ze skupin, jimž hrozí digitální vyloučení, mají přístup k širokopásmovým službám. V tomto případě by ovšem bylo třeba podpořit dosažení kýženého cíle v plném rozsahu;

38.

konstatuje, že se zdá, že opatření, která návrh nařízení ve své stávající podobě stanoví, jsou v souladu se zásadou subsidiarity, vzhledem k tomu, že snížení nákladů na zavádění sítí vysokorychlostních elektronických komunikací vyžaduje akci ze strany EU, aby se zlepšily podmínky pro vytvoření a fungování vnitřního trhu, odstranily překážky způsobené množstvím různých pravidel a administrativních postupů na vnitrostátní a regionální úrovni, které brání rozvoji a růstu evropských společností, mají negativní dopad na konkurenceschopnost Evropy a vytvářejí překážky pro přeshraniční investice a podnikání;

39.

považuje navrhovaná opatření, která se vztahují na oblasti s neoddělitelnými přeshraničními prvky, za nezbytná, poněvadž v nich hrají roli taková nadnárodní hlediska, která nemohou členské státy ani regionální či místní orgány samy náležitě regulovat, a plné širokopásmové pokrytí napomáhá územní soudržnosti;

40.

uznává, že základním cílem navrhovaného nařízení je usnadnit a podnítit zavádění sítí vysokorychlostních elektronických komunikací podporou společného využívání existující fyzické infrastruktury a usnadněním efektivnějšího zavádění nové fyzické infrastruktury, aby bylo možné tyto sítě budovat s nižšími náklady;

41.

je toho názoru, že navrhovaná opatření přinášejí oproti izolovaným opatřením na vnitrostátní, regionální či místní úrovni jednoznačné výhody, protože nejdůležitější opatření lze seskupit ve čtyřech následujících problematických okruzích: vysokorychlostní sítě, stavebně inženýrské práce, společné využívání stávající infrastruktury a účinnější budování nové fyzické infrastruktury tak, aby bylo možné snížit administrativní zátěž;

42.

poznamenává, že společný evropský přístup k těmto otázkám přinese přidanou hodnotu, protože napomůže tomu, aby se předešlo zbytečným duplikacím, a umožní úspory z rozsahu. I vzhledem k tomu, že internet, který je nezbytným nástrojem pro plné využití ekonomického a sociálního potenciálu IKT, má všudypřítomný a přeshraniční charakter, je takový přístup nevyhnutelný;

43.

konstatuje, že se zdá, že opatření stanovená v návrhu nařízení v jeho stávající podobě odpovídají zásadě proporcionality. Nejdou totiž dál, než je nezbytné k dosažení cílů návrhu, protože se zaměřují na omezení překážek přístupu k fyzické infrastruktuře;

44.

konstatuje, že navrhovaná opatření ke snižování nákladů se zaměřují na zvýšení koordinace a transparentnosti a na harmonizaci minimálních nástrojů, což příslušným zúčastněným stranám umožní využít synergií a omezit neefektivnost při zavádění infrastruktury;

45.

podtrhuje, že navrhovaná opatření nepředepisují konkrétní obchodní modely a rovněž nechávají otevřenou možnost, aby členské státy přijaly podrobnější ustanovení, která tak budou spíše doplňovat probíhající vnitrostátní iniciativy, místo aby je měnily. Tato ustanovení současně umožní členským státům, aby navázaly na svá stávající opatření a zvolily si jakékoli stávající nebo nové opatření, které nejlépe vyhovuje jejich konkrétní situaci, aniž by nutně měly za následek další náklady;

46.

zdůrazňuje však, že nařízení musí v zájmu právní jistoty specifikovat, jaké kroky Evropská komise podnikne poté, co jí členské státy oznámí výjimky;

47.

akceptuje, že Komise zvolila nařízení, ačkoli směrnice by členským státům dala větší prostor k vlastním akcím. Za předpokladu, že se nařízení bude uplatňovat s odpovídající flexibilitou, zajistí rychlou dostupnost nástrojů pro snížení nákladů v souladu s dynamikou cílů Digitální agendy pro Evropu, jichž má být dosaženo do roku 2020;

48.

v souvislosti s tvorbou lepších právních předpisů obecně poznamenává, že návrh nařízení se několikrát zmiňuje o místní a regionální úrovni. Vzhledem k tomu, jaké pravomoci místní a regionální orgány mají, a jakou rozhodující úlohu mají během plánování a zavádění veškerých opatření na poli IKT hrát (zejména co se týče aspektů souvisejících se zaváděním vysokorychlostních sítí), měly by je orgány a instituce EU i členské státy při koncepci i při provádění opatření k uskutečňování Digitální agendy pro Evropu pravidelně konzultovat;

49.

vyzývá Evropskou komisi, aby požádala Výbor regionů o stanovisko ke zprávě o přezkumu, která bude vypracována tři roky po vstupu nařízení v platnost.