15.4.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 114/42

1.

poznamenává, že Lisabonská smlouva počítá s posílením role Evropské unie v přistěhovalecké politice týkající se státních příslušníků třetích zemí, jejímž cílem je zajistit účinné řízení migračních toků, spravedlivé zacházení pro státní příslušníky třetích zemí oprávněně pobývající v členských státech a předcházení nedovolenému přistěhovalectví a obchodu s lidmi. Smlouva stanoví, že Evropský parlament a Rada pro tyto účely přijímají opatření zejména v oblasti podmínek pro vstup, pobyt a volný pohyb na území EU a vytyčují pravidla, jimiž se řídí vydávání víz a povolení k dlouhodobému pobytu členskými státy, včetně ustanovení o slučování rodin. Smlouva výslovně stanoví, že EU může přijmout opatření pro podporu členských států, ale že jejím cílem není harmonizace legislativních a regulačních ustanovení členských států, pokud jde o integraci státních příslušníků třetích zemí;

2.

konstatuje, že za určování počtu migrantů ze třetích zemí, které na svých územích přijmou za účelem práce, i nadále nesou odpovědnost ve většině členských států vnitrostátní orgány. Ačkoli integrace migrantů spadá především do jejich pravomocí, odpovědnost za provádění integračních politik v oblastech jako vzdělávání, zdravotnictví, bydlení nebo trh práce mají v první řadě regionální a místní orgány;

3.

připomíná, že ve Stockholmském programu, který vymezuje priority Unie v oblasti svobody, bezpečnosti a práva na období 2010–2014, se uznává přínos, který mohou mít dobře řízené migrační toky pro budování spravedlivé společnosti podporující začlenění a konkurenceschopné ekonomiky. Zdůrazňuje, že účinná integrace legálních migrantů do hospodářského, společenského, kulturního a politického života je důležitá pro zajištění pozitivních účinků migrace jak pro migranty, tak pro hostitelskou společnost;

4.

znovu uvádí, že obnovená evropská agenda pro integraci státních příslušníků třetích zemí považuje přistěhovalectví za přínosné pro rozvoj EU a navrhuje opatření pro zlepšení integrace migrantů. Evropská komise přistupuje k integraci jako k nekončícímu procesu, za nějž společně odpovídají různé úrovně správy a jenž od příslušných subjektů vyžaduje dlouhodobé úsilí (s ohledem na aktuální vývoj) a vytrvalou spolupráci;

5.

domnívá se, že mezi problémy, před nimiž dnes Evropa stojí, patří stárnutí obyvatelstva, které v kombinaci s nedávnou celosvětovou hospodářskou krizí vede k tomu, že se nedostává kvalifikovaných pracovníků. Okamžitým důsledkem je oslabení její ekonomické dynamiky, konkurenceschopnosti, tvořivosti i inovační schopnosti. Za takové situace napomáhá přijímání státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, odborné přípravy, dobrovolné služby, účasti na výměnných programech či činnosti au-pair překonávat nedostatek lidského kapitálu;

6.

poznamenává, že se evropské země potýkají s nedostatkem pracovních sil v řadě odvětví a s volnými pracovními místy, která nelze naplnit přiměřeně kvalifikovanými národními či unijními pracovníky, a to hlavně v konkrétních odvětvích, jako je zdravotnictví, věda a technologie;

7.

znovu poukazuje na to, že posílení lidského kapitálu představuje jeden z politických cílů, které byly jasně vyhlášeny ve strategii Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění v EU;

8.

vyzdvihuje, že směrnice 2005/71/ES stanoví zrychlený postup pro přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí, kteří uzavřeli dohodu o hostování s výzkumnou organizací schválenou členským státem. V této dohodě se potvrzuje, že existuje výzkumný projekt v náležité formě a že dotyčný vědecký pracovník má vědeckou způsobilost, která je pro jeho řádné vedení požadována, stejně jako dostatečné prostředky a zdravotní pojištění. V rámci výzkumného projektu má výzkumník kromě toho možnost pobývat na území jiného členského státu a vyučovat tam, v souladu s vnitrostátními právními předpisy;

9.

poznamenává, že směrnice 2004/114/ES zavádí závazná pravidla pro přijímání studentů ze třetích zemí. Uplatňování směrnice na žáky, dobrovolníky a neplacené stážisty se ponechává na volném uvážení členských států. Jakmile studenti splní dané podmínky, mohou požádat o povolení k pobytu, mají určitá práva ohledně svého zaměstnání a mají právo přesouvat se za účelem studia z jednoho členského státu do druhého;

10.

konstatuje, že pro vstup placených stážistů či osob vykonávajících činnost au-pair neexistuje žádná směrnice a že všechny členské státy nemají k dispozici žádné jednotné či jednoduše podobné právní rámce, podle nichž by mohly jejich práci právně upravovat. Velká většina z nich ani nepřijala úmluvu Mezinárodní organizace práce (MOP) o pracovnících v cizí domácnosti, která vstoupí v platnost v září 2013;

11.

uvádí, že toto stanovisko navazuje na několik jiných stanovisek, která Výbor v minulosti přijal, a jeho cílem je vyjádřit pohled Výboru na to, jak by měly být upraveny podmínky pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, výměnných pobytů žáků, placené a neplacené odborné přípravy, dobrovolné služby a činnosti au-pair na svrchované evropské území. Kromě toho obsahuje návrhy, jak do této problematiky aktivněji zapojit místní a regionální orgány a jak směrnici účinně prosazovat;

12.

zdůrazňuje, že politiky pro přijímání státních příslušníků třetích zemí musí být v souladu se základními evropskými hodnotami, jako je respektování lidských práv a rozmanitosti, potírání diskriminace či podpora rovných příležitostí a tolerance. Kromě toho musí být slučitelné se základními politikami EU v oblasti soudržnosti, zaměstnanosti, rozvoje, vnějších vztahů, stejně jako svobody, bezpečnosti a práva;

13.

domnívá se, že uplatňování zásady rovného zacházení má rozhodující vliv na kvalitu demokratických režimů, že představuje základní acquis kultury EU a že k ní neoddělitelně patří;

14.

domnívá se, že pro dosažení nejlepších výsledků v otázkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí je nejvhodnější metoda víceúrovňové správy. Tento přístup musí být v souladu se zásadou subsidiarity, jíž se řídí spolupráce mezi Evropskou unií, členskými státy a místními a regionálními orgány;

15.

je přesvědčen, že každá iniciativa v oblasti migrace, pokud má přinést konkrétní výsledky, musí stavět na strategických cílech a společných závazcích se třetími zeměmi. Úsilí o to, aby byla Unie pro státní příslušníky třetích zemí přitažlivá a přístupnější, musí mít podobu dialogu s těmito zeměmi a musí být v souladu s cíli její vnější činnosti a politiky ohledně migrace na jejích vnějších hranicích, tak jak byly stanoveny v revidované verzi jejího globálního přístupu k migraci a mobilitě;

16.

míní, že je zapotřebí odstranit slabá místa platného právního rámce, aby se podnítila mobilita výzkumných pracovníků a studentů ze třetích zemí směrem do EU. Zvýšení migračních toků s vysoce kvalifikovanými pracovními silami ze třetích zemí pomůže pokrýt potřeby EU;

17.

vítá návrh směrnice COM(2013) 151, jejímž cílem je zlepšit právní rámec, který se vztahuje na státní příslušníky třetích zemí, kteří si přejí vstoupit na území EU a přechodně na něm pobývat po dobu delší tří měsíců za účelem výzkumu a studia, nabytí zkušeností nebo účasti na různých činnostech ke zlepšení schopností a dovedností, zejména jako výzkumní pracovníci, studenti, dobrovolníci, placení či neplacení stážisté či jako au-pair;

18.

podporuje EU v jejím úsilí o to, být pro studenty a výzkumné pracovníky i nadále atraktivní. EU má v oblasti kompetencí a infrastruktur nezbytných k rozvoji mezinárodních středisek excelence v různých odvětvích vědy a výzkumu stále hodnotný potenciál. Pokud si nicméně chce zachovat konkurenceschopnost v mezinárodním měřítku, její členské státy budou muset rozšířit svou hospodářskou a vědeckou spolupráci a souběžně s tím přijmout společné programy a cíle. Ostatně i vzhledem k tomu, že ostatní regiony světa jsou pro studenty, výzkumné pracovníky a další vysoce kvalifikované migrující pracovníky čím dál přitažlivější, bude Unie muset účinně a přímo řešit zjištěné nedostatky, které brání v přilákání dotyčných skupin do Evropy;

19.

soudí, že forma směrnice představuje vhodný právní nástroj k tomu, aby napravila slabiny stávajícího systému a zaručila soudržný právní rámec. Směrnice umožňuje zavést společná závazná pravidla týkající se podmínek pro přijímání, postupů a povolení, navíc však dává členským státům flexibilitu nezbytnou pro její uplatňování;

20.

lituje, že Evropská komise neodkazuje přímo na přijetí postupu zdola nahoru a že posouzení dopadu, které proběhlo, nebere v úvahu omezení, které politika přijímání a pobytu státních příslušníků třetích zemí přináší specificky na místní a regionální úrovni;

21.

vítá, že vznikne společný rámec pro všechny výše uvedené skupiny státních příslušníků třetích zemí. Účinný mechanismus, který dokáže přitáhnout talentované migranty, se musí nutně zakládat na souboru společných a zjednodušených podmínek a požadavků pro jejich přijímání;

22.

konstatuje, že je nutné vytvořit pro podmínky přijímání a pobytu státních příslušníků třetích zemí transparentní a koordinovaný právní rámec, pokud chceme, aby Unie získala na přitažlivosti a byla pro státní příslušníky třetích zemí přístupnější. Právní předpisy EU musí pokrývat tyto podmínky vstupu a pobytu, víza a povolení k dlouhodobému pobytu, práva státních příslušníků třetích zemí oprávněně pobývajících v zemích EU i ustanovení, jimiž se má řídit jejich pohyb uvnitř ní;

23.

vyjadřuje uspokojení nad tím, že se budou společná ustanovení směrnice vztahovat i na placené stážisty a na osoby vykonávající činnost au pair. Má za to, že udělení právního statusu těmto dvěma skupinám poskytne nezbytné záruky k zajištění rovného zacházení s těmito státními příslušníky třetích zemí;

24.

vítá stanovení procesních záruk, pokud jde o vydávání či zamítání povolení k pobytu (článek 29);

25.

kladně hodnotí, že u všech dotčených skupin budou přijata opatření na zvýšení mobility uvnitř Unie a pro účastníky programů EU pro mobilitu, jako jsou programy Erasmus Mundus a Marie Curie, budou mimo to platit mírnější pravidla (článek 29);

26.

souhlasí se zjednodušením postupů pro získání povolení k pobytu a příznivě hodnotí povinnost uloženou členským státům, aby zpřístupnily informace o podmínkách vstupu a pobytu (článek 30);

27.

podporuje to, aby se při stanovování poplatků za zpracování žádostí uplatňovala zásada proporcionality (článek 31);

28.

s potěšením konstatuje, že všechny skupiny budou mít právo na rovné zacházení jako se státními příslušníky hostitelského členského státu, pokud jde o přístup ke zboží a službám, kromě postupů pro získání bydlení (čl. 21 odst. 2);

29.

souhlasí s ustanoveními, podle nichž studenti získají právo pracovat v hostitelské zemi alespoň 20 hodin týdně a rodinní příslušníci výzkumných pracovníků možnost přístupu na pracovní trh. Studentům bude po dokončení studia povoleno setrvat na daném území po dobu až 12 měsíců za účelem hledání pracovních příležitostí;

30.

schvaluje ustanovení článků 32 a 33, které se týkají shromažďování statistických údajů potřebných k tomu, aby bylo možné určit počet státních příslušníků třetích zemí, kterým bude podle nové směrnice uděleno povolení ke vstupu;

31.

považuje za důležitou skutečnost, že pro výzkumné pracovníky neplatí omezení stanovená ve směrnici 2011/98/ES, pokud jde o jednotné povolení v oblasti sociálního zabezpečení;

32.

domnívá se, že k tomu, aby byly splněny cíle směrnice, jejíž konečný cíl spočívá v podpoře konkurenceschopné evropské ekonomiky v mezinárodním prostředí, je nutné přijmout integrovaný přístup. Je zapotřebí, aby se úsilí o využití tohoto lidského potenciálu ze třetích zemí neomezovalo pouze na podmínky přijímání a pobytu státních příslušníků těchto zemí, ale aby zahrnovalo rovněž podporu opatření, která jsou nutná k jejich integraci do místní společnosti. Ty se mohou týkat širokého spektra politik v oblasti vzdělávání, zaměstnanosti, veřejného zdraví či hospodářské, sociální a územní soudržnosti a mnoha dalších;

33.

vyzývá členské státy, aby poskytly vhodný právní rámec pro zajištění spravedlivého zacházení s placenými stážisty a pomocníky v domácnosti (au pair), a vyzývá je k přijetí úmluvy Mezinárodní organizace práce (MOP) o pracovnících v cizí domácnosti;

34.

zastává názor, že realizace víceúrovňové správy představuje nezbytný předpoklad pro úspěšnou právní úpravu režimu vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí na evropském území. Výbor regionů by rád zdůraznil, že k účinné realizaci politiky usilující o přilákání talentovaných migrantů je nutné, aby se místní a regionální orgány aktivně účastnily prosazování mobility těch skupin osob, na něž návrh směrnice míří. Stanovení podmínek pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí na území EU, a v důsledku toho jejich přijímání a integrace do členských států, představuje pro místní a regionální orgány vysoce významnou oblast činnosti a důležitý zájem. Regionální orgány mají rozhodující význam pro vytvoření vhodných podmínek pro to, aby příslušníci třetích zemí mohli mít přístup k informacím a službám, jež se týkají vzdělávání, zdravotní péče, zaměstnávání, bydlení a dalších služeb veřejné povahy;

35.

je přesvědčen o tom, že vedle soudržného celoevropského přístupu bude zapotřebí provést odpovídající analýzu nákladů, aby se zohlednilo finanční břemeno a administrativní zátěž, které může provádění nových ustanovení členským státům a místním a regionálním orgánům způsobit. Připomíná, že tyto orgány jsou spojovacím článkem, jenž migrantům pomáhá vytvořit si silnou a konstruktivní vazbu s hostitelskou společností. Toto poslání může obnášet dodatečné výdaje pro regiony a obce, jež musí často reagovat na problémy doprovázející integraci, což je v podmínkách hospodářské krize a přísné rozpočtové kázně obzvláště obtížné, ale o to nezbytnější.