19.9.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 271/55

1.1.1

Evropa prochází významnou hospodářskou a sociální krizí, jejíž účinky doléhají na všechny společenské skupiny.

1.1.2

Usnadnění přežití podniků je jedním z opatření, které Evropská unie považuje za účelné pro další vývoj. Případy úpadku totiž mají dopad mnohem širší, než jen negativní důsledky pro dotčené podniky. Mají vliv na ekonomiku členských států celkově a zejména na občana jakožto daňového poplatníka, zaměstnance a zaměstnavatele.

1.1.3

EHSV je zajedno s cíli uvedenými ve sdělení Komise, domnívá se však, že onu zmiňovanou „druhou šanci“ by měli dostat ti podnikatelé, kteří se ze svého předchozího neúspěchu poučili a jsou schopni se pustit do další činnosti na základě pozměněného podnikatelského projektu.

1.1.4

Podporuje rovněž návrh nařízení, lituje však, že není dostatečně ambiciózní.

1.1.5

Zbývá totiž provést řadu úvah a přijmout konkrétní opatření pro zachování práv věřitelů, přičemž je nutné dbát na vyváženost mezi zájmy podnikatelů a pracovníků, podporovat restrukturalizaci podniků, zamezit praxi vyhledávání nejvhodnější soudní příslušnosti a zlepšit koordinaci úpadkových řízení skupin podniků.

1.2.1

EHSV se domnívá, že předkládané úvahy týkající se podstatné harmonizace úpadkového práva podniků jsou zajímavé, s politováním však poukazuje na neexistenci účinné reakce na hospodářskou a sociální krizi, kterou procházejí evropské podniky i občané.

1.2.2

Výbor považuje za přínosnější koncept nového začátku (Fresh start) podle ústřední myšlenky amerického úpadkového práva než koncept druhé šance prosazovaný Komisí. Vyzývá rovněž k úvaze, čím může být tento koncept evropskému úpadkovému právu přínosný.

1.2.3

Domnívá se také, že zaměstnanci by měli být lépe chráněni a mělo by jim být přiznáno přednostní místo v pořadí pohledávek.

1.2.4

Součástí úvah musí být rovněž otázka nepřiměřené podpory podnikům v potížích. V této souvislosti EHSV zdůrazňuje, že tuto odpovědnost mohou nést i jiné osoby, nejen banka, která financuje činnost podniku. Vyzývá proto Komisi, aby tyto parametry patřičně zvážila.

1.2.5

Výbor se domnívá, že doplnění úpadkového práva o trestní postihy není žádoucí, neboť by umocnilo soudní charakter úpadkových řízení a prodloužilo lhůty pro přezkoumání.

1.2.6

Výbor nepovažuje systematické využívání soudních orgánů za nejlepší řešení. Vyzývá Komisi, aby zvážila myšlenku vytvořit nové orgány ad hoc, např. s vazbou na odvětví hospodářství. Tyto orgány by uplatňovaly víceoborový přístup (zohledňující hospodářské, finanční a právní aspekty), díky čemuž by dokázaly lépe porozumět situaci podniků a nabídnout jim pomoc s řešením jejich finančních potíží.

1.2.7

Výbor dále vyzývá Evropskou komisi, aby zohlednila návrhy týkající se harmonizace statusu správců podstaty v souladu s usnesením Evropského parlamentu ze dne 11. října 2011 (1).

1.3.1

EHSV podporuje návrh nařízení, i když se zabývá v pouze procesními pravidly a neusiluje o harmonizaci vnitrostátního práva příslušného pro případy úpadku podniků.

1.3.2

Vítá zavedení povinnosti pro členské státy zlepšit pravidla pro zveřejňování informací elektronického rejstříku, příslušných soudních rozhodnutí vydaných v přeshraničních úpadkových věcech a propojení vnitrostátních insolvenčních rejstříků.

1.3.3

Vyzývá nicméně Komisi, aby dbala na to, že kvůli objemu, nákladům a lhůtám potřebným pro překlad nebude docházet ke zpomalení úpadkových řízení, neboť rychlost je zárukou jejich úspěchu.

1.3.4

Podporuje začlenění občanskoprávního řízení pro případy předlužení, toto doplnění by však nemělo vyznít v neprospěch jednotlivých dlužníků. Právo zaměřené na společnosti, jehož účelem je uspokojit požadavky obchodu, ze své podstaty nabízí menší ochranu než právo spotřebitelské. Výbor proto doporučuje Komisi, aby v tomto ohledu postupovala velmi obezřetně.

1.3.5

Vyzývá také Komisi, aby dbala na to, že využívání postupu delegování pravomoci k provedení změn v přílohách nařízení zohlední článek 290 SFEU a přínos judikatury k vymezení pojmu „hlavní opatření“.

2.1.1

Iniciativy obsažené v tomto legislativním balíčku jsou součástí reakce EU na hospodářskou a sociální krizi, kterou v Evropě procházejí podniky i občané. Záměrem těchto iniciativ je podpořit přežití podniků a nabídnout druhou šanci podnikatelům, kteří se dostali do platební neschopnosti.

2.1.2

Postup zvolený Komisí sestává ze změny nařízení Rady (ES) č.1346/2000 (2) ze dne 29. května 2000, tzv. nařízení o úpadkovém řízení, jež se v zásadě týká pravidel mezinárodního práva soukromého platných pro přeshraniční úpadková řízení, a z uspořádání konzultace na základě sdělení Nový evropský přístup k neúspěchu v podnikání a k úpadku.

2.1.3

EHSV se rozhodl vypracovat k oběma textům jedno společné stanovisko.

2.2.1

Vzhledem k tomu, že nařízení o úpadkovém řízení ze dne 29. května 2000 bylo shledáno zastaralým a bylo v něm zjištěno pět podstatných nedostatků (4), Komise navrhuje provést přezkum tohoto dokumentu.

2.3.1

Ve sdělení se oprávněně konstatuje, že návrh nařízení ze dne 12. prosince 2012 pouze provádí aktualizaci nařízení o úpadkovém řízení ze dne 29. května 2000 a omezuje se na uznání a koordinaci pravidel pro postupy uplatňované ve vnitrostátních úpadkových věcech, aniž by se zabýval harmonizací vnitrostátního práva příslušného pro případy úpadku podniků.

2.3.2

Sdělení se snaží tento nedostatek napravit tím, že předkládá k úvaze možná řešení pro zásadní harmonizaci úpadkového práva podniků, přičemž se zaměřuje pouze na případy přeshraničních úpadkových řízení.

3.1.1

Nový přístup je založen na přesvědčení, že je nutné podnikatelům nabízet druhou šanci a zachovat pracovní místa.

3.1.2

EHSV zastává názor, že úpadek podniku, ostatně podobně jako založení podniku, je součástí ekonomického životního cyklu a dynamiky trhu. Bylo by proto nesprávné je považovat za zlo, kterého je třeba se za každou cenu vyvarovat.

3.1.3

Proto se EHSV domnívá, že Komisí zmiňovanou „druhou šanci“ by měli dostat ti podnikatelé, kteří se ze svého předchozího neúspěchu poučili a jsou schopni se pustit do další činnosti na základě pozměněného podnikatelského projektu.

3.1.4

Zdůrazňuje rovněž, že úpadek podniku může mít vnitřní příčiny jako špatné řízení, ale také vnější příčiny, jejichž původ je třeba hledat v přílišné a nepřizpůsobené regulaci. Proto nese určitou odpovědnost za úpadky také stát jakožto zákonodárce, ale také veřejný zadavatel v rámci veřejných zakázek (5).

3.1.5

EHSV považuje za přínosnější koncept nového začátku (Fresh start) podle ústřední myšlenky amerického úpadkového práva (6) než koncept druhé šance prosazovaný Komisí. Koncept nového začátku, jenž je ve velké míře konceptem kulturním a nikoli právním, vychází z předpokladu, že dlužník může být za určitých okolností zbaven osobní odpovědnosti za své dluhy. Tím se přeskočí etapa, v níž by došlo k soudnímu rozhodnutí o úpadku, a dlužník může začít nový projekt, aniž by byl označen za úpadce.

3.1.6

Ze sdělení lze naopak usuzovat, že podstatou druhé šance je pokračování činnosti. EHSV však zastává názor, že by bylo kontraproduktivní uměle udržovat podniky v hospodářské struktuře v původní podobě a poskytnout jim druhou šanci, když zkušenosti prokázaly, že zvolený model nebyl životaschopný.

3.1.7

Tento postup by oslabil důvěru věřitelů a dodavatelů a v konečném důsledku by narušil zdravou hospodářskou soutěž mezi hospodářskými subjekty.

4.1.1

Různé vnitrostátní úpravy v oblasti úpadkového řízení představují zejména pro společnosti s přeshraničním působením zdroj konkurenčních znevýhodnění, jež by mohly zbrzdit hospodářskou obnovu.

4.1.2

Tyto rozdíly jsou podnětem k vyhledávání nejvhodnější soudní příslušnosti, což v konečném důsledku vede k oslabení vnitřního trhu.

4.1.3

EHSV se proto připojuje k Evropskému parlamentu (7), který vyzval k harmonizaci určitých oblastí úpadkového práva.

4.1.4

Stejně jako EP žádá Komisi, aby na základě článku 50, čl. 81 odst. 2 nebo článku 114 SFEU předložila jeden či více legislativních návrhů směřujících ke skutečnému evropskému rámci pro úpadek společností a neomezila se pouze na prostá procesní pravidla mezinárodního práva soukromého.

4.1.5

Případy úpadku totiž mají dopad mnohem širší, než jen negativní důsledky pro dotčené podniky. Mají vliv na ekonomiku členských států celkově a zejména na občana jakožto daňového poplatníka, zaměstnance a zaměstnavatele.

4.2.1

Cílem kolektivních řízení, jež byla původně zaměřena pouze na uspokojování nároků věřitelů, se postupně stala snaha o dlouhodobé udržení podniku, zachování pracovních míst a vyrovnání pasiv. Poslední dobou v Evropě převládá legislativní tendence předcházet problémům podniků ještě před pozastavením plateb.

4.2.2

Zahájení kolektivního řízení s dlužníkem je z pohledu věřitele obávanou záležitostí, neboť není jisté, zda bude moci získat dlužné částky nazpět. První frustrace spočívá v tom, že zahájení kolektivního řízení často implikuje zákaz stíhat dlužníka v souvislosti s veškerými dluhy vzniklými před rozsudkem o zahájení a pozastavuje již probíhající stíhání. Každý věřitel se tedy musí přihlásit se svým dluhem v zákonné lhůtě (8).

4.2.3

Druhá frustrace věřitele se projeví v případě nedostatku aktiv. V praxi bývá věřitelům v průběhu kolektivního řízení často nabídnuta možnost vybrat si mezi okamžitou platbou, která znamená zřeknutí se nezanedbatelné části jejich pohledávky, a rozložením dluhu na určité období.

4.2.4

Z pohledu věřitele je tedy optimálním řešením zabránit veškeré možnosti úpadku, kupříkladu zabezpečením určitých operací při uzavírání smlouvy, požadováním složení záruky třetí stranou (9) nebo požadováním záruk, zástav nebo hypoték na majetek podniku (10).

4.3.1

V případě úpadku podniku jsou zaměstnanci první obětí. Jejich platy nejsou před předložením bilance ještě zaplaceny a jejich osobní finanční situace je v tomto období nejistoty těžká.

4.3.2

Zahájení kolektivního řízení často vede k tomu, že je z řad zaměstnanců zvolen zástupce, jehož úkolem je ověřovat informace týkající se mzdových pohledávek. Spolu s obvyklými orgány zastupujícími zaměstnance v podniku tento zástupce zajišťuje tok informací mezi zaměstnanci, soudem a stranami řízení.

4.3.3

Částky dlužené zaměstnancům před zahájením kolektivního řízení musí být zahrnuty do pasiv podniku. Toto opatření obecného charakteru je však ve skutečnosti velmi nejasné z důvodu rozdílů mezi právními předpisy a praxí v členských státech. Chybějící harmonizace, co se týče pořadí věřitelů, činí tedy výsledek kolektivních řízení z pohledu zaměstnanců velmi nejistý.

4.3.4

EHSV se domnívá, že zaměstnanci by měli být lépe chráněni tím, že jim bude přiznáno přednostní místo v pořadí pohledávek, a proto považuje možnou evropskou harmonizaci této ochrany za žádoucí.

4.4.1

Obchodní postupy některých finančních institucí mohou mít za následek podporu společností, jejichž situace je nenapravitelně poškozena. Tímto chováním vytvářejí zdání solventnosti dané společnosti, což narušuje zdravou hospodářskou soutěž na trhu a poškozuje dobrou pověst bankovního sektoru.

4.4.2

EHSV zdůrazňuje, že v některých případech mohou odpovědnost za nespravedlivou podporu nést vedle banky i jiné osoby včetně státu. Soudci vnitrostátní úrovně ostatně zastávají názor, že někteří dodavatelé nebo klienti společnosti mohou rovněž nést odpovědnost v případě, že svým jednáním nespravedlivě podporují činnost společnosti, o níž vědí, že její situace je nenapravitelně poškozena.

4.4.3

Tyto parametry by měly být při harmonizaci úpadkového práva podniků rovněž patřičně zohledněny.

4.5.1

Většina úpadků společností je způsobena objektivními příčinami, aniž by došlo jakémukoli podvodnému chování ze strany příslušných vedoucích pracovníků.

4.5.2

Jev podvodných úpadků však přesto nesmí být opomíjen. Komise na něj také ve sdělení upozorňuje (11) a navrhuje rozlišovat mezi čestným a nečestným úpadkem. Podle Komise by úmyslné nebo nezodpovědné nedodržení právních povinností ze strany dlužníka mohlo mít za následek občanskoprávní postih či případně trestněprávní odpovědnost. Z toho důvodu by v případě čestného úpadku měly být uplatňovány postupy zrychleného řízení.

4.5.3

EHSV je přesvědčen, že by bylo vhodné sjednotit dobu na oddlužení a rozumně ji zkrátit, a to zejména v zájmu zaměstnanců, avšak má i nadále pochyby, co se týče rozlišování konkursních řízení na základě čestného či nečestného chování vedoucích pracovníků, neboť by to umocnilo soudní charakter úpadkových řízení, dodalo jim trestněprávní povahy a prodloužilo lhůty pro přezkoumání.

4.5.4

Doplnění úpadkového práva o trestní postihy není žádoucí. Podle názoru EHSV by posouzení podvodné povahy úpadku mělo probíhat samostatným postupem odděleně od úpadkového řízení.

5.1

EHSV vítá rozšíření oblasti působnosti nařízení o hybridní a předúpadková řízení, řízení o oddlužení a úpadková řízení pro fyzické osoby.

5.2

Oceňuje rovněž ujasnění okolností, za kterých lze vyvrátit domněnku, že se středisko HZ (místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka) právnické osoby nachází v místě sídla.

5.3

Za přínosné také považuje zlepšení procesního režimu spočívající v přesnějším vymezení pole působnosti příslušného soudu pro žaloby, které přímo vyplývají z úpadkového řízení nebo s nimi úzce souvisí, jako jsou vylučovací žaloby.

5.4

Skutečnost, že vedlejší řízení již nutně nemusí být řízením likvidačním a že jeho zahájení může být odmítnuto v případě, že není nutné k ochraně zájmů místních věřitelů, rovněž přispívá ke zlepšení nařízení, stejně jako rozšíření spolupráce mezi hlavním a vedlejším řízením.

5.5

Další zajímavou myšlenkou je zavedení povinnosti pro členské státy zlepšit pravidla pro zveřejňování informací prostřednictvím veřejně přístupného elektronického rejstříku o příslušných soudních rozhodnutích vydaných v přeshraničních úpadkových věcech a propojení vnitrostátních insolvenčních rejstříků.

5.6

EHSV si nicméně klade otázky ohledně objemu, nákladů a lhůt potřebných pro překlad a připomíná, že rychlost je nezbytným předpokladem úspěchu řízení.

5.7

Oceňuje také, že soudním orgánům a správcům podstaty je uložena povinnost spolupracovat v úpadkových řízeních, která se týkají členů stejné skupiny podniků, neboť správcům podstaty dává prostředky k dosažení větší účinnosti.

6.1

EHSV si klade otázku ohledně koordinace mezi nařízením (ES) č. 1215/2012 (12) ze dne 12. prosince 2012, které má nahradit nařízení (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech v Evropské unii, tzv. „nařízení Brusel I“. Není mu zřejmé, zda bod 6 odůvodnění uvedený v návrhu nařízení o úpadkovém řízení dostatečně ujasňuje kritérium rozdělení působností vyplývající z judikatury ve věci Gourdain (13). Tato judikatura totiž zřejmě nabízí restriktivní interpretaci, zatímco některé žaloby podané v kontextu nařízení Brusel I mají pro úpadkové řízení rozhodující význam. Kupříkladu případné uplatnění doložky výhrady vlastnictví je rozhodující pro stanovení rozsahu aktiv dlužníka. Vzhledem ke stanovenému cíli záchrany podniků v potížích je v sázce hodně, neboť obnova aktiv je klíčovým aspektem úspěšné záchrany podniků v potížích.

6.2

Co se týče spolupráce mezi správci podstaty, Komise mohla navrhnout změnu článku 31 v tom smyslu, že by více vybízela k přijetí protokolů o dohodě mezi správci podstaty. Různé statusy správců podstaty v jednotlivých členských státech jsou totiž překážkou jejich profesní spolupráce.

6.3

Výměny mezi správci podstaty a soudními orgány by se v prvé řadě měly týkat inventarizace, pasiv dlužníka, přihlašování a ověřování pohledávek a také koordinovaného kolektivního vyrovnání pohledávek uvedených ve vyjednaných plánech.

6.4

EHSV dále zdůrazňuje, že Komise hodlá využívat postup delegování pravomoci k provádění změn v přílohách nařízení, přičemž se však zřejmě jedná o opatření zásadního významu, k nimž patří pojem kolektivní postup či seznam osob jednajících jako správce podstaty.

7.1

Kritéria platební neschopnosti by měla být sjednocena. V některých členských státech totiž úpadkové řízení připadá v úvahu pouze tehdy, když byla prokázána platební neschopnost dlužníka, zatímco v jiných členských státech je dostatečným kritériem již „pravděpodobnost platební neschopnosti v blízké budoucnosti“.

7.2

Díky těmto rozdílům vzkvétá vyhledávání nejvhodnější soudní příslušnosti, a měly by tudíž být zrušeny.

7.3

Naléhavá potřeba právní jistoty vyžaduje rovněž harmonizaci pravidel pro přihlašování pohledávky.

8.1

EHSV podporuje tento návrh Komise obsažený v novém bodě odůvodnění 9 (14).

8.2

Znění bodů odůvodnění 9 a 10 nařízení o úpadkovém řízení ze dne 29. května 2000 to snadno umožňuje (15).

8.3

Toto začlenění by však nemělo vyznít v neprospěch jednotlivých dlužníků. Právo zaměřené na společnosti, jehož účelem je uspokojit požadavky obchodu, ze své podstaty nabízí menší ochranu než právo spotřebitelské. EHSV proto vyzývá Komisi, aby v tomto ohledu postupovala velmi obezřetně.

8.4

Vyzývá Komisi také k tomu, aby zvážila harmonizaci úpadkového práva soukromých osob a zohlednila přitom zájmy spotřebitelů.

9.1

Rozdíly v úpravě statusu a pravomocí správců podstaty v jednotlivých členských státech narušují řádné fungování vnitřního trhu tím, že komplikují přeshraniční úpadková řízení (16).

9.2

V zájmu podniků a obnovy hospodářského růstu je třeba rychle uskutečnit harmonizaci obecných aspektů týkajících se požadavků na kvalifikaci a činnost správce podstaty. EHSV se připojuje k Evropskému parlamentu (17) a vyslovuje tato doporučení:

9.3

Komise by se tedy neměla omezit na stanovení postupu a popsání spolupráce mezi správcem podstaty v hlavním řízení a správcem podstaty ve vedlejším řízení, což činí v článku 31 návrhu nařízení, ale měla by být ambicióznější.

10.1

Podporou vyjednávacích řízení by bylo možné urychlit plány na restrukturalizaci podniků a zvýšit jejich účinnost.

10.2

Jejich průměrná délka a míra úspěchu běžně dosahovaná v Evropské unii jsou navíc dobrým argumentem pro přijetí tohoto přístupu.

10.3

EHSV kromě toho není přesvědčen, že by systematické využívání soudních orgánů bylo nutně nejlepším řešením.

Podporuje proto myšlenku vytvořit nové orgány ad hoc, např. s vazbou na odvětví hospodářství, které budou uplatňovat víceoborový přístup (zohledňující hospodářské, finanční a právní aspekty), díky čemuž dokáží rychleji pomáhat podnikům s řešením jejich finančních potíží.

10.4

Tento systém, který již v několika zemích existuje, by mohl být rozšířen na další členské státy.

10.5

Pro posouzení účinnosti zavedeného systému by bylo by užitečné, aby Komise pravidelně zveřejňovala statistiky o případech úpadku řešených v kontextu nařízení o úpadkovém řízení.

—

příliš omezená oblast působnosti;

—

přetrvávání praxe vyhledávání nejvhodnější soudní příslušnosti (forum shopping) v důsledku nejednotného uplatňování pojmu „místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka“;

—

chybějící koordinace mezi hlavním a vedlejším úpadkovým řízením;

—

nedostatek informací o úpadkovém řízení;

—

právní vakuum, co se týče úpadku mezinárodních skupin společností;

—

Komise vychází ze 134 odpovědí, které obdržela na veřejnou konzultaci zahájenou dne 29. března 2012, ze závěrů srovnávací právní studie, kterou uskutečnily univerzity v Heidelbergu a ve Vídni, a rovněž z analýzy dopadu vyhodnocující různé scénáře možných reforem a navrhuje napravit pět výše uvedených nedostatků návrhem nařízení Rady o úpadkovém řízení.