OBSAH

Shrnutí 3

1.           Úvod. 4

2.           Hospodářský vývoj a problémy. 4

2.1.    Aktuální hospodářský vývoj a výhled. 4

2.2.    Problémy. 5

3.           Posouzení koncepce politik. 7

3.1.    Fiskální politika a zdanění 7

3.2.    Finanční sektor 15

3.3.    Politika trhu práce, vzdělávání a sociální politika. 16

3.4.    Strukturální opatření na podporu růstu a konkurenceschopnosti 19

3.5.    Modernizace veřejné správy. 21

4.           Přehledová tabulka. 24

5. Příloha. 28

                        Shrnutí

Očekává se, že růst reálného HDP bude v České republice v roce 2012 stagnovat, zatímco v roce 2013 by měl vzrůst o 1,5 %. Míra nezaměstnanosti začala na začátku roku 2010 klesat z hodnoty blízké 8 % a ve čtvrtém čtvrtletí 2011 skončila na 6,7 %. Očekává se, že v roce 2012 vzroste na 7,2 %.

Česká republika zavedla soubor opatření pro posílení udržitelnosti důchodového systému, reformu daňového systému, zlepšení výkonnosti veřejných služeb zaměstnanosti a větší transparentnost a efektivitu zadávání veřejných zakázek.

Avšak v situaci zvýšené konkurence rozvíjejících se ekonomik a stabilně klesajícího přílivu nového vlastního kapitálu představuje pro českou ekonomiku klíčovou výzvu podpora hospodářského oživení a dlouhodobého růstu prostřednictvím zvýšení kvality fiskální korekce, zmenšení neefektivity a řešení nedostatku stability veřejné správy, lepšího využití potenciálu na trhu práce, zejména u žen s dětmi, a větší mobilizace faktorů usnadňujících přechod k růstu založeném na inovacích, vyšší přidané hodnotě a lidském kapitálu. Růst inovativních podniků je rovněž omezen nedostatečnými vazbami mezi vědeckou základnou a podnikatelským sektorem a neefektivitou veřejného financování výzkumu. Neefektivita a nedostatečná stabilita veřejné správy nevytvářejí prostředí podporující dlouhodobý růst. Navíc i přes relativně nízký poměr dluhu k HDP a nedávné reformy není vývoj veřejných financí dosud udržitelný.

                                    1.         Úvod

V červnu 2011 navrhla Komise šest doporučení týkajících se politik hospodářských a strukturálních reforem pro Českou republiku. V červenci 2011 tato doporučení v oblasti veřejných financí, daňového systému, důchodového systému, trhu práce, podnikatelského prostředí a vzdělávání, přijala Rada Evropské unie. V listopadu 2011 Komise zveřejnila svou roční analýzu růst na rok 2012, v níž představila své návrhy na vybudování nezbytného konsensu o prioritách pro opatření na rok 2012 na úrovni členských států a EU.

V tomto kontextu Česká republika v dubnu 2012 představila svůj národní program reforem a konvergenční program. Tyto programy podrobně popisují pokrok ČR od července 2011 a její plány do budoucnosti. Tento pracovní dokument útvarů Komise posuzuje provádění uvedených doporučení pro ČR z roku 2011 a priorit uvedených v roční analýze růstu pro rok 2012, identifikuje současné problémy politiky a v tomto kontextu hodnotí nejaktuálnější plány politik ČR.

Plány politik předložené Českou republikou jsou relevantní. Politiky představené v národním programu reforem jsou zasazeny do širokého sociálního a ekonomického kontextu. Tím se zlepšuje jeho přístupnost pro veřejnost, ale dokument místy postrádá jasné závazky a podrobnosti nezbytné k plnému posouzení relevance a ambicí klíčových politik. Konvergenční program potvrzuje hlavní cíl fiskální politiky českých orgánů, jenž je v souladu s Paktem o stabilitě a růstu. Česká republika zajistila obecný soulad uvedených dvou dokumentů.

Celkové posouzení

Byla přijata komplexní reforma důchodového systému a byly přijaty kroky pro posílení účasti rodičů s dětmi na pracovním trhu, zlepšení výkonnosti veřejných služeb zaměstnanosti a zvýšení kvality a transparentnosti veřejných služeb a zadávání veřejných zakázek. Pokud jde o doporučení ohledně vzdělávací politiky z roku 2011, bylo dosaženo jen malého pokroku, protože v této oblasti nebyla přijata významná opatření.

Problémy identifikované v červenci 2011 a znovu v roční analýze růstu na rok 2012 stále platí. V krátkodobém horizontu je hlavním úkolem nastartování hospodářské obnovy lepším využitím potenciálu trhu práce, zlepšením kvality fiskální korekce a posílením a stabilizací regulačního rámce a veřejné správy. Vyšší kvalita a efektivita vzdělávacího a výzkumného systému by podpořila inovace a lidský kapitál, a zlepšila tak střednědobé a dlouhodobé vyhlídky na růst.

                                    2.         Hospodářský vývoj a problémy

2.1.      Aktuální hospodářský vývoj a výhled

Aktuální hospodářský vývoj

Česká ekonomika překonala globální finanční krizi v druhé polovině roku 2009. V době mezi předkrizovým vrcholem ze třetího čtvrtletí roku 2008 a návratem k růstu ve druhém čtvrtletí roku 2009 ztratila téměř 200 000 pracovních míst a 6 procentních bodů přidané hodnoty. Dominantní úlohu v podpoře počáteční obnovy hrál obchod. V letech 2010 a 2011 se obnovil růst reálného HDP, ale tempem, které nedosahovalo předkrizového průměru a bylo příliš pomalé na to, aby smazalo ztráty utrpěné během hospodářského útlumu. V nedávné době začala ekonomika opět ztrácet dynamiku. Výdaje domácností na spotřebu vzhledem k pokračujícímu úsilí o konsolidaci v roce 2011 klesly o 0,5 % a úhrnné investice utrpěly ztrátou důvěry odrážející nepříznivý vývoj v eurozóně.

Reakce trhu práce na obnovu přišla se zpožděním a do současné doby zůstala poměrně nejistá. Nezaměstnanost se na začátku roku 2010 začala z úrovně blízké 8 % snižovat a ve čtvrtém čtvrtletí roku 2011 skončila na 6,4 % (což je podle českých měřítek i měřítek EU poměrně nízká hodnota). Zaměstnanost i reálné mzdy ve veřejném sektoru během celého roku nadále klesaly. Průměrná nominální mzda v ekonomice se zvýšila o 2,2 %, o něco rychleji než celková produktivita (1,4 %) a než inflace měřená harmonizovaným indexem spotřebitelských cen, která v roce 2011 dosáhla 2,1 %.

Hospodářský výhled

V souvislosti se zpomalením hospodářské činnosti hlavních obchodních partnerů České republiky a s probíhající konsolidací se očekává, že růst reálného HDP bude v roce 2012 stagnovat a následně v roce 2013 dosáhne 1,5 %. Úsilí vlády o řešení fiskálních nerovnováh podle prognóz negativně ovlivní výdaje na veřejnou spotřebu a veřejné investice. Očekává se, že zvyšování nepřímých daní v letech 2012 a 2013 povede k nárůstu inflace na 3,3 % v roce 2012 a 2,2 % v roce 2013, což v situaci oslabeného trhu práce zatíží spotřebu domácností. Podnikový sektor stále přistupuje opatrně k modernizaci fyzického kapitálu a vyčkává, dokud se nepotvrdí signály o vnějším prostředí. Příznivější vývoj, opírající se o předpoklad návratu důvěry, se očekává nejdříve koncem roku 2012 a v roce 2013.

Ze stejného hospodářského výhledu vychází konvergenční program na rok 2012 a národní program reforem na rok 2012. Podobně jako jarní prognóza útvarů Komise z roku 2012 předpokládá makroekonomický scénář předložený vnitrostátními orgány pro růst HDP v roce 2012 stav blízký stagnaci. Makroekonomický scénář, který je základem obou dokumentů, vychází z méně dynamického oživení vnějšího prostředí, což se odráží v poněkud pomalejším tempu hospodářské obnovy v roce 2013, než uvádí prognóza Komise. Tento makroekonomický scénář nezahrnuje odhadované makroekonomické dopady strukturálních reforem. S ohledem na posouzení právní slučitelnosti a míry plnění konvergenčních kritérií došla konvergenční zpráva pro rok 2012 zveřejněná Evropskou komisí dne [30. května 2012] k závěru, že Česká republika nesplňuje podmínky pro přijetí eura.

2.2.      Problémy

Hlavním úkolem pro českou ekonomiku je mobilizovat faktory usnadňující přechod k růstu založenému na inovaci, vyšší přidané hodnotě a lidském kapitálu, protože příležitostí k další reálné konvergenci založené na kapitálově náročném růstu je poměrně málo[1]. Současný model charakterizuje rychlá akumulace výrobních faktorů, zejména kapitálu. Akumulaci fixního kapitálu podporoval masivní příliv zahraničního kapitálu, pro nějž byla atraktivní levná, avšak relativně kvalifikovaná pracovní síla a blízkost hospodářského centra EU. Tuto komparativní výhodu stále více oslabuje konkurence rozvíjejících se ekonomik a od počátku desetiletí stabilně klesající příliv nového vlastního kapitálu.

Jednou z klíčových složek růstového modelu založeného na inovaci a znalostech je lidský kapitál. Studijní programy v ČR jsou však v současnosti příliš dlouhé a podfinancované a pouze v relativně vzácných případech dosahují vynikající kvality v mezinárodním měřítku. Nižší úrovně českého vzdělávacího systému navíc pracovním silám plně neposkytují kompetence a flexibilitu potřebné k přizpůsobení se měnícím se podmínkám na trhu práce. Růst inovativních podniků je rovněž omezen nedostatečnými vazbami mezi vědeckou základnou a podnikatelským sektorem a neefektivitou veřejného financování výzkumu.

Úkolem pro nejbližší dobu je nastartovat hospodářskou obnovu. Fungování české ekonomiky v současnosti formuje slabé vnější prostředí a potřeba fiskální konsolidace. Přes relativně nízký poměr dluhu k HDP je stav veřejných financí neudržitelný jednak kvůli stárnutí populace[2], jednak kvůli stále relativně vysokým strukturálním schodkům, které se začínaly hromadit už před krizí. I když přímý dopad snižování strukturálních schodků na růst bude v krátkodobém horizontu pravděpodobně negativní, konsolidační úsilí přispívá k udržení důvěry trhu, protože zdravé veřejné finance jsou jednou z institucionálních podmínek pro dlouhodobý růst. V tomto ohledu je proto důležité pozorně sledovat dopad současných i budoucích reforem na udržitelnost a adekvátnost důchodů. Rychlejší obnově brání několik faktorů:

· Potenciál trhu práce je nedostatečně využitý. Nezamýšlené důsledky politik, především nedostatek cenově dostupných zařízení péče o děti, brání pracovníkům v tom, aby se po skončení rodičovské dovolené vraceli do zaměstnání dostatečně rychle na to, aby si zachovali dovednosti a lidský kapitál vybudované z předchozích investic do vzdělávání. Negativní dopady rodičovství na postavení na trhu práce zasahují vážněji ženy než muže. Stávající situace navíc způsobuje rozdíly v zaměstnanosti a nezaměstnanosti mezi ženami a muži i značné rozdíly v odměňování žen a mužů; všechny tyto faktory zvyšují finanční závislost žen a riziko, že ve stáří upadnou do chudoby. Veřejné služby zaměstnanosti navíc vykazují nedostatky.

· Existuje prostor pro zlepšení kvality fiskální korekce. Až doposud mělo fiskální úsilí částečně podobu paušálních škrtů, které nebyly založeny na systematickém hodnocení politik a projektů soutěžících o veřejné zdroje. Udržitelná fiskální konsolidace bude vyžadovat pečlivé zvážení vládních priorit, ještě větší důraz na efektivnost veřejných výdajů a další úsilí o vytvoření daňového systému, který bude více podporovat růst.

· Podle mezinárodních standardů[3] se Česká republika nevyznačuje vysokou kvalitou svého institucionálního a regulačního rámce a efektivitou a stabilitou své veřejné správy. Kvalita veřejné správy a celkového podnikatelského prostředí je klíčovým faktorem pro posílení konkurenceschopnosti a položení pevných základů růstu v dlouhodobém horizontu. Úplné vyřešení nedostatků je postupným procesem, který by mohl probíhat řadu let. Rychlé provedení hlavních reforem v této oblasti by však mohlo přinést výsledky již v krátkodobém až střednědobém horizontu.

                                    3.         Posouzení koncepce politik

3.1.      Fiskální politika a zdanění

Rozpočtový vývoj a dynamika dluhu

Hlavním krátkodobým cílem rozpočtové strategie je snížit do roku 2013 schodek veřejných financí pod referenční hodnotu 3 %. Ve střednědobém horizontu jsou české orgány odhodlány dosáhnout v roce 2016 vyrovnaného rozpočtu a splnit střednědobý rozpočtový cíl, tj. strukturální schodek ve výši 1 % HDP. Střednědobý rozpočtový cíl adekvátně odráží požadavky Paktu o stabilitě a růstu. Podle konvergenčního programu na rok 2012 bude střednědobého cíle dosaženo v roce 2015.

Schodek veřejných financí dosáhl v roce 2011 hodnoty 3,1 % HDP, což bylo výrazně méně než cíl českých orgánů ve výši 4,2 % oznámený v konvergenčním programu na rok 2011. Hlavním důvodem tohoto rozdílu jsou podstatně nižší než očekávané veřejné investice. Zatímco konvergenční program z roku 2011 na uvedený rok stále prognózoval meziroční růst veřejných investic asi o 9 %, podle fiskálního oznámení z dubna 2012 ve skutečnosti o 15 % poklesly. Kromě toho rozpočtový výsledek v roce 2011 pozitivně ovlivnily nižší než očekávané náklady na dluhovou službu a škrty v mezispotřebě. Na příjmové straně pokles příjmů o téměř 0,5 % HDP odrážel z větší části příjmy z daně z přidané hodnoty a přímých daní, byl však více než kompenzován nižšími veřejnými investicemi a veřejnou spotřebou na straně výdajů. České orgány splnily doporučení z roku 2011 „provést v roce 2011 plánovanou konsolidaci a v případě výpadků příjmů nebo překročení plánovaných výdajů přijmout nezbytná trvalá vyrovnávací opatření“ a provedly všechna plánovaná konsolidační opatření.

Cíl schodku na rok 2012 byl výrazně revidován směrem dolů, o 0,5 procentního bodu ve srovnání s konvergenčním programem na rok 2011, především v důsledku lepšího než očekávaného rozpočtového výsledku v roce 2011. České orgány v návrhu rozpočtu na rok 2012 přijaly všechna plánovaná konsolidační opatření. Kromě toho byly v březnu 2012 schváleny další plošné škrty provozních výdajů na úrovni ústředních vládních institucí (0,6 % HDP). Podle konvergenčního programu z roku 2012 má schodek veřejných financí postupně klesnout ze 3 % HDP v roce 2012 na 2,9 % v roce 2013 a 1,9 % v roce 2014. Snižování schodku má pokračovat i v roce 2015, kdy by měl nominální schodek dosáhnout 0,9 % HDP. Podle prognózy útvarů Komise z jara 2012 celkový schodek v roce 2012 poklesne na 2,9 %. Z konvergenčního programu na rok 2012 vyplývá restriktivní orientace fiskální politiky během programového období; přepočítané strukturální saldo[4] se má zlepšit ze schodku 2 % HDP v roce 2012 na schodek 0,6 % HDP v roce 2015. Průměrné roční fiskální úsilí v období 2010–2013 na základě přepočítaného strukturálního salda činí 0,9 %, což je o něco méně než průměrné strukturální úsilí ve výši 1 % HDP doporučené Radou. Strukturální korekce činí 0,8 % v roce 2014 a 0,7 % v roce 2015 a růst veřejných výdajů je se zohledněním diskrečních příjmových opatření v souladu s výdajovým kritériem Paktu o stabilitě a růstu.

Plánovaná fiskální konsolidace během programového období 2013–2015 je založena na opatřeních na výdajové i na příjmové straně, s poněkud větším důrazem na opatření zvyšující příjmy. I když některá opatření již byla oznámena v konvergenčním programu na rok 2011, nejvýznamnější část celkové fiskální korekce má uskutečnit nový konsolidační balík, který vláda schválila v dubnu 2012 (viz box č. 1 a oddíl „Daňový systém“). Je důležité poznamenat, že většina opatření v tomto nedávném dodatečném konsolidačním balíku bude vyžadovat legislativní změny, které dosud nebyly schváleny parlamentem, a jejich realizace je tedy vystavena zřetelnému riziku. Navíc má většina těchto opatření dočasnou povahu a očekává se, že budou po roce 2015 zrušena. Podle prognózy útvarů Komise z jara 2012, která již zahrnuje většinu opatření z nového konsolidačního balíku, má schodek veřejných financí v roce 2013 dosáhnout 2,6 % HDP.

Motorem fiskální korekce v roce 2013 budou zejména zvýšení sazby daně z přidané hodnoty a změny daně z příjmů fyzických osob (viz box č. 1). Výdaje budou bržděny nižší valorizací důchodů a dalšími škrty provozních výdajů na úrovni ústředních vládních institucí. Přestože čistý účinek diskrečních opatření dosahuje přibližně 1 % HDP, je cíl celkového schodku na rok 2013 pouze o 0,1 procentního bodu nižší než na rok 2012 a přepočítané strukturální saldo se o 0,1 procentního bodu zvýší. Na rok 2014 se plánuje další zvyšování přímých daní (viz oddíl „Daňový systém“), jež mají doprovázet nové spotřební daně z některých produktů, úspory ve veřejné spotřebě a zvyšování efektivity. Na rok 2015 se významná konsolidační opatření neplánují, s výjimkou pokračujícího trendu škrtů ve veřejné spotřebě. Zlepšení celkového schodku je tak zapříčiněno především prognózovanými příznivějšími makroekonomickými podmínkami.

Box č. 1: Hlavní opatření

|| Hlavní rozpočtová opatření ||

|| Příjmy || Výdaje ||

|| 2011 ||

|| – Změny přímých daní (0,5 % HDP) – Ostatní příjmy (0,3 % HDP) || – Škrty v sociálních dávkách (–0,2 % HDP) – Škrty v platech ve veřejném sektoru (–0,2 % HDP) – Škrty ve veřejné spotřebě (–0,4 % HDP) ||

|| 2012 ||

|| – Zvýšení nižší sazby HDP z 10 % na 14 % (0,7 % HDP) – Zavedení loterijní daně (0,1 % HDP) || – Škrty v provozních výdajích ústředních vládních institucí (-0,6% HDP) – ||

|| 2013 ||

|| – Změny daně z příjmů fyzických osob (0,2 % HDP) – Zvýšení sazby daně z přidané hodnoty a spotřebních daní (0,5 % HDP) – Zvýšení daně z převodu nemovitostí a další příjmy (0,2 % HDP) – Zavedení soukromého důchodového pilíře (–0,5 % HDP) || – Nižší valorizace důchodů (–0,3 % HDP) – Škrty v provozních výdajích ústředních vládních institucí (-0,3% HDP) – Vyšší efektivita zadávání veřejných zakázek (–0,1 % HDP) ||

|| 2014 ||

|| – Další změny daně z příjmů fyzických osob a příspěvků na sociální zabezpečení (0,2 % HDP) – Zavedení spotřebních daní z vybraných komodit (0,2 % HDP) – Zavedení daně z pojistného (0,1 % HDP) – Snížení prahové hodnoty pro registraci k platbě DPH (0,1 % HDP) || – Úspory dosažené díky reformě veřejné správy (–0,3 % HDP) ||

|| 2015 ||

|| – Sleva na dani z dividend pro společnosti (–0,2 % HDP) || – Úspory dosažené díky reformě veřejné správy (–0,3 % HDP) ||

|| Poznámka: Rozpočtový dopad v tabulce je dopad uvedený v programu, tzn. poskytnutý vnitrostátními orgány. Kladné znaménko znamená, že příjem/výdaj v důsledku uvedeného opatření vzroste. Míra podrobností odráží informace poskytnuté v konvergenčním programu a – pokud je k dispozici – ve víceletém rozpočtu. ||

–

Doporučení z roku 2011 ohledně fiskální politiky na rok 2013 výslovně zmínilo potřebu podpořit cíl schodku na rok 2013 konkrétnějšími opatřeními a vyhnout se škrtání výdajů u položek podporujících růst. Plánovaná opatření na straně příjmů jsou celkově dostatečně konkrétní a kvantifikovaná. Opatření na straně výdajů v letech 2012 a 2013 mají hlavně podobu paušálních škrtů v rozpočtu ústředních vládních institucí. Tato opatření obecně postrádají priority, nejsou založena na systematickém hodnocení efektivity a účinnosti programů veřejných výdajů a mají nevyhnutelný dopad i na výdaje podporující růst, například vzdělávání. Významný pokles veřejných investic během posledních dvou let navíc také působí proti ochraně výdajů na podporu růstu. Pokud jde o doporučení pro ČR na rok 2011 „zvýšit efektivitu veřejných investic“, české orgány počítají s významným zlepšením, jež by mělo být výsledkem reformy veřejné správy (v současnosti se připravuje) a změn zákona o zadávání veřejných zakázek (viz bod 3.5). Program však neobsahuje podrobnější rozpis konkrétních opatření ani jejich kvantifikaci a rozpočtované úspory budou velmi záviset na skutečné realizaci reforem, jejichž detaily nejsou v konvergenčním programu na rok 2012 plně uvedeny.

Rozpočtové prognózy během programového období podléhají několika významným rizikům. Nejvýznamnějším z nich je dopad, který může na schodek veřejných financí mít návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, týkající se majetku zkonfiskovaného po druhé světové válce. V případě jeho schválení by se schodek veřejných financí v roce vstupu zákona v účinnost zvýšil o 1,5 % HDP. Druhé významné riziko se týká využívání fondů EU. Jak je vysvětleno v bodě 3.5, platby z několika operačních programů byly v důsledku nesrovnalostí pozastaveny. Znamená to riziko pro saldo veřejných financí, jelikož nelze vyloučit, že na některé projekty nakonec nebudou získány žádné platby z fondů EU a bude nutné je kompletně financovat z národních prostředků. V této fázi je však obtížné možný dopad kvantifikovat. Třetí riziko se týká velké nejistoty ohledně budoucího vývoje veřejných investic. Během posledních dvou let poklesly veřejné investice téměř o 30 %. Neočekávaný pokles v roce 2011 lze z velké části připsat opatrnosti některých veřejných subjektů, které mohly odložit své investiční projekty, a vytvořit si tak rezervy do budoucnosti. Z toho vyplývá riziko vyššího než prognózovaného růstu investic v nadcházejících letech. Na obecnější úrovni zahrnují povaha a rozsah plánovaných konsolidačních opatření riziko pro udržitelnost fiskální korekce po skončení programového období. Většina opatření na straně příjmů je dočasná a v roce 2015 mají skončit. Na straně výdajů by v období let 2013 až 2015 měly být realizovány úspory ve veřejné správě dosahující téměř 1 % HDP, ale konvergenční program na rok 2012 neuvádí podrobnosti o tom, jak budou udržitelným způsobem provedeny, aniž by ovlivnily vládní priority, efektivitu veřejných služeb a veřejné výdaje podporující růst. S prováděním rozpočtu jsou spojena i určitá kladná rizika. Počet lidí, kteří se v roce 2013 rozhodnou pro soukromý důchodový pilíř, by mohl být podstatně nižší, než se předpokládá v programu, což by mělo méně nepříznivý dopad na příjmy z příspěvků na sociální zabezpečení. Zejména cíl schodku na roku 2013 je navíc založen na relativně konzervativních předpokladech, jelikož podle prognózy má výrazné konsolidační úsilí způsobit pouze malé zlepšení celkového schodku.

Podle konvergenčního programu se očekává, že poměr dluhu k HDP dosáhne v roce 2013 vrcholu s hodnotou 45,1 % HDP a poté se bude snižovat, zejména díky prognózovanému setrvalému zlepšování primárního salda. Podíl krátkodobého dluhu se má v roce 2015 zvýšit na 24,4 %, přičemž průměrná splatnost dluhu zůstává mírně nad pěti lety. Podíl dluhu denominovaného v zahraniční měně zůstává nízký (8 % celkového dluhu v roce 2011), což snižuje riziko směnných kursů. Strategie řízení dluhu je za současných okolností obecně přiměřená. Protože poměr dluhu k HDP zůstane během programového období pod referenční hodnotou, referenční hodnota pro snížení dluhu se nepoužije.

Dlouhodobá udržitelnost

Pokud jde o udržitelnost veřejných financí, dlouhodobá změna výdajů spojených se stárnutím obyvatelstva je nad průměrem EU. Výchozí rozpočtová situace dlouhodobé náklady ještě zhoršuje. Za předpokladu nezměněné politiky by poměr veřejného dluhu do roku 2020 vzrostl na 47 % HDP. Úplné povedení programu by však do roku 2020 nastolilo sestupnou tendenci dluhu. Je třeba se zaměřit na omezení dlouhodobých trendů veřejných výdajů. Udržitelnost veřejných financí by zlepšilo zajištění dostatečných primárních přebytků ve střednědobém horizontu a další reformy důchodového systému.

Fiskální rámec

Současný fiskální rámec je v platnosti od roku 2004, kdy byla provedena poslední komplexní reforma veřejných financí. Mezi hlavní složky aktuálního fiskálního rámce patří stanovení fiskálních cílů ve střednědobém rozpočtovém rámci a výdajové pravidlo pro ústřední vládní instituce. Střednědobý rozpočtový rámec je založen na tříleté fiskální prognóze. Nominální stropy výdajů pro ústřední vládní instituce jsou jediným numerickým a závazným fiskálním pravidlem v českém systému. Prosazování těchto stropů je však slabé a vazba mezi nimi a výdaji státního rozpočtu není snadno identifikovatelná a jasná. Mezi další hlavní nedostatky stávajícího rámce patří malá transparentnost rozpočtového procesu, absence systematického hodnocení veřejných výdajů na základě jasných kritérií výkonnosti a omezená koordinace mezi různými úrovněmi vládních institucí v rámci rozpočtového cyklu.

České orgány v současnosti připravují reformu fiskálního rámce. V jejím rámci se plánuje plné pokrytí sektoru vládních institucí numerickými pravidly, zavedení dluhové brzdy, přísnější pravidla pro místní vládní instituce a zřízení fiskální rady. Za tímto účelem by měl být vládě do června 2012 předložen ústavní zákon o rozpočtové odpovědnosti. Pokud bude zajištěno správné provádění, mají konkrétní návrhy uvedené v konvergenčním programu na rok 2012 potenciál významně posílit fiskální disciplínu a řešit slabiny současného rámce. Je nicméně možné zvážit přechodné období pro dluhovou brzdu, jelikož aktuální zadlužení již je nad plánovaným prahem 40 % HDP. Z návrhu navíc není zjevné, zda by nová fiskální rada měla nějakou úlohu při kontrole nezávislosti a kvality rozpočtových projekcí. Posílení její pravomoci v tomto smyslu by přispělo k větší transparentnosti a bylo by v souladu s osvědčenými postupy.

Daňový systém

Poměr daní k HDP je v České republice ve srovnání se zbytkem EU relativně nízký. V roce 2010 dosahoval 33,8 % oproti průměru EU 38,4 %. Relativně vysoký podíl z celkových daňových příjmů představují příjmy z nepřímých daní. Tento podíl stabilně roste, zejména v důsledku nedávného zvýšení sazeb daně z přidané hodnoty a spotřebních daní[5]. Zdanění kapitálu je ve srovnání s průměrem EU nízké[6]. Zdanění práce je celkově relativně vysoké; dominuje mu nízká sazba daně z příjmů fyzických osob a poměrně vysoké sociální příspěvky. I když daňové zatížení práce je mírně pod průměrem EU, implicitní zdanění práce jej výrazně překračuje a patří v Unii k nejvyšším[7]. Předběžné údaje za rok 2011 naznačují další nárůst daňového zatížení v České republice.

Podle doporučení pro ČR týkajícího se zdanění by české orgány měly „pokračovat ve využívání stávajícího prostoru pro zvyšování příjmů z nepřímých daní a přesunout tak daňovou zátěž od zdanění práce.“ Orgány ČR na podzim 2011 schválily zvýšení snížené sazby DPH, zvýšení spotřební daně z tabáku a novou daň pro loterijní společnosti, vše s účinností od 1. ledna 2012. Významné změny daňového systému se plánují na období let 2013–2015 (viz box č. 2).

Box č. 2 — Hlavní změny daňového systému plánované na období 2013–2015

Zdanění práce

Zdanění práce prodělá v letech 2013 a 2014 významné změny. Na podzim 2011 schválil český parlament komplexní daňovou reformu, která by měla vstoupit v účinnost v roce 2014. Reforma ruší současnou koncepci „superhrubé“ mzdy[8], zavádí rovnou daň ve výši 19 % hrubé mzdy a upravuje sazby příspěvků na sociální zabezpečení a zdravotního pojištění pro zaměstnance i zaměstnavatele. Reforma se rovněž bude týkat základu daně, daňové sazby a minimálních příspěvků na sociální zabezpečení samostatně výdělečně činných osob. Rámec pro paušální odpočty[9] se nicméně nezmění. Reforma kromě toho zahrnuje zrušení nebo omezení několika osvobození od daně a daňových odpočtů, čímž by se měl zjednodušit daňový systém a rozšířit základ daně (např. platby úroků z hypoték budou i nadále daňově odpočitatelné, avšak strop se výrazně sníží z 300 000 CZK na 80 000 CZK ročně).

Vedle dohodnuté daňové reformy konvergenční program plánuje další změny nového konsolidačního balíku, který vláda schválila v dubnu 2012. Tento balík by měl zůstat v platnosti pouze v období 2013–2015, protože jeho opatření mají reagovat na aktuální potřeby konsolidace způsobené krizí. Mezi hlavní opatření patří zrušení základní slevy na dani pro zaměstnance (původně zahrnuté v daňové reformě), dočasné zavedení přirážky k dani z příjmů fyzických osob ve výši 7 procentních bodů u osob s vysokými příjmy, omezení daňových odpočtů pro osoby samostatně výdělečně činné a dočasné zvýšení sazby daně z příjmů fyzických osob z 19 % na 20 %.

Kombinovaný účinek daňové reformy a nového dočasného konsolidačního balíku na veřejné finance v období 2013–2015 bude pravděpodobně pozitivní. Očekává se tak, že se zdanění práce během programového období poněkud zvýší a poté se sníží, bude-li konsolidační balík podle plánu zrušen. 

Daň z přidané hodnoty a spotřební daně

V dočasném konsolidačním balíku se plánuje zvýšení základní i snížené sazby daně z přidané hodnoty o 1 procentní bod na 21 %, respektive 15 % od roku 2013. Předchozí plán na sjednocení obou sazeb DPH na 17,5 % tak bude odložen na rok 2016. Balík rovněž navrhuje několik změn spotřebních daní (např. zavedení uhlíkové daně a daně z vína, další zvýšení daní z tabáku a omezení osvobození od spotřební daně u některých komodit).

Ostatní daně

Výše zmíněná daňová reforma zahrnuje změny daně dědické a darovací. Zavede rovněž určité změny základu daně z příjmů právnických osob (např. daňovou odpočitatelnost dividend). Kromě toho konsolidační balík počítá se zvýšením daně z převodu nemovitostí o 1 procentní bod.

Jedno inkasní místo

Důležitou součástí daňové reformy je zavedení jednoho inkasního místa pro veřejné příjmy (integrujícího několik subjektů pro výběr). Bude zaváděno v průběhu několika let a mělo by být dokončeno v roce 2014.

Několik problémů, které omezují efektivnost a spravedlnost současného daňového systému, nebylo nicméně plně vyřešeno. Současný systém zdanění práce je regresivní. Daňová reforma z roku 2008 zavedla rovnou daň, která spolu se stropy příspěvků na sociální zabezpečení a zdravotní péči znamená snížení skutečné daňové sazby pro daňové poplatníky s vysokými příjmy. Krokem k řešení tohoto problému by bylo zavedení druhého daňového pásma, ale jeho realizace dosud není jistá a toto opatření se plánuje pouze jako dočasné. Kromě toho i když není daňové zatížení osob s nízkými příjmy podle standardů EU[10] nepřiměřeně vysoké, představuje překážku pro zaměstnávání a mohlo by být sníženo vzhledem k relativně vysoké míře nezaměstnanosti pracovníků s nízkou kvalifikací.

Další významnou otázkou je rozdíl v daňovém zacházení mezi zaměstnanci a osobami samostatně výdělečně činnými – OSVČ podléhají podstatně nižší skutečné daňové sazbě než zaměstnanci. Tento rozdíl dále zvýrazňují velkorysá pravidla pro daňové odpočty. Současný systém vytváří nevhodné pobídky pro zaměstnavatele, aby najímali osoby samostatně výdělečně činné jako de facto závislé zaměstnance. Kromě toho výrazně snižuje daňové příjmy získávané od velké skupiny daňových poplatníků[11]. Omezení paušálů a daňových odpočtů pro osoby samostatně výdělečně činné podle návrhu konsolidačního balíku je krok správným směrem. K dalšímu zmenšení rozdílů mezi zaměstnanci a samostatně výdělečně činnými osobami by však byly nutné významnější změny.

Zatímco spotřeba již nese podstatnou část celkové daňové zátěže, daň z nemovitosti je dosud pouze skromným zdrojem příjmů. Periodická daň z nemovitosti se v roce 2010 téměř zdvojnásobila, nicméně příjmy z ní v poměru k HDP jsou stále čtvrté nejnižší v EU. V základu daně existuje určité zeměpisné rozlišení, nezohledňuje ale dostatečně rozdíly v hodnotě nemovitostí. Mezi jiné možné zdroje příjmů patří ekologické daně, které jsou v současnosti velmi nízké[12], s výjimkou daní z pohonných hmot. Daně ze znečištění životního prostředí a ze zdrojů, které mohou představovat pobídky ke zlepšení účinnosti zdrojů, mají v České republice jen okrajovou úlohu, zejména v případě zdanění skládek. Vláda v současnosti plánuje zavést uhlíkovou daň, zrušit subvenci na ropnou daň pro zemědělské producenty a zrušit osvobození od daně pro zemní plyn používaný na topení. Pokud budou realizována, přispějí tato opatření ke snížení stávajících deformací a zajistí další příjmy.

V reakci na doporučení pro lepší dodržování daňových předpisů a snížení daňových úniků přijala vláda jako důležitou součást daňové reformy z roku 2011 plány na postupné zřízení jednoho inkasního místa pro veřejné příjmy. To bude mít spolu s novými opatřeními pro boj proti podvodům v oblasti DPH a daní z pohonných hmot zavedenými v roce 2011 pozitivní vliv na dodržování daňových předpisů. Bude však zapotřebí dalšího úsilí. České orgány od jednoho inkasního místa očekávají podstatné snížení administrativních nákladů pro orgány pro výběr daní a nákladů na dodržování předpisů pro daňové poplatníky[13], avšak je docela dobře možné, že úspory budou nižší, než se předpokládá. Plné harmonizace legislativy v oblasti daní a sociálního zabezpečení nebylo dosaženo a velký počet navrhovaných změn daňového systému během relativně krátké doby pravděpodobně způsobí další náklady na dodržování předpisů, zvýší celkovou složitost a sníží předvídatelnost vývoje a právní jistotu pro daňové poplatníky. Lepší dodržování daňových předpisů v rychle se měnícím prostředí tak bude i nadále náročným úkolem pro daňové orgány i daňové poplatníky. Systém výběru daní navíc není založen na jasně koncipované a komplexní strategii pro dodržování daňových předpisů, která by příslušným orgánům umožnila efektivnější a účinnější využívání dostupných zdrojů.

Důchodová reforma

Za účelem zlepšení dlouhodobé fiskální udržitelnosti vláda v roce 2011 uskutečnila reformu veřejného důchodového systému, která má snížit jeho schodky z více než 4 % HDP na přibližně 2,5 % v období největších finančních tlaků (2045–2055). Parlament rovněž schválil zavedení nového dobrovolného fondového důchodového systému, s účinností od roku 2013[14], a reformu stávajícího systému důchodového spoření. Cílem posledně uvedeného opatření je zvýšení objemu soukromých příspěvků, posiluje však také transparentnost účetnictví penzijních fondů a de facto ukončuje povinnost soukromých penzijních fondů dosahovat nezáporných výnosů, která během posledních deseti let vedla k velmi konzervativním investičním strategiím přinášejícím téměř nulové reálné výnosy.

Posuzovány společně tyto reformy obsahují relevantní odpovědi na úkoly obnovení fiskální udržitelnosti a zvýšení objemu důchodového spoření. Avšak navzdory poměrně významnému pokroku je složka ukazatele udržitelnosti S2, která odráží důchodové závazky související se stárnutím, stále vysoká[15]. Poslední reforma veřejného důchodového systému proto tento problém plně neřeší. Doporučení Rady spojit přijatá zvýšení zákonného věku odchodu do důchodu přímo s hodnotou naděje dožití nebylo v souboru opatření z roku 2011 explicitně provedeno. Věk, v němž v českém důchodovém systému vzniká nárok na odchod do důchodu, se má zvyšovat o dva měsíce (a více) dle roku narození bez předem stanoveného omezení[16]; věk odchodu do důchodu by se tak rychle zvýšil ze současných hodnot, kdy mohou muži odejít do důchodu ve věku přibližně 62 a ženy ve věku 61 let. Neexistence jasné a přímé vazby na hodnotu naděje dožití však systém vystavuje riziku nedostatečné nebo přehnané reakce na budoucí změny. Zvýšení důchodového věku nebylo podpořeno odpovídajícími opatřeními v oblasti pracovních podmínek a trhu práce, která by zvyšovala skutečný věk odchodu do důchodu.

Kapacita nového fondového důchodového systému přispívat v budoucnosti k vyšším průměrným důchodům závisí na podílu pracovníků, kteří do něj vstoupí, a na očekávané dlouhodobé míře výnosu. Nebyla oznámena žádná opatření na povzbuzení účasti; většina odhadů vychází z předpokladu poměrně nízké míry zapojení – kolem 15 % pracovníků. Pokud jde o výnosy, existuje riziko, že si mnoho účastníků alespoň zpočátku zvolí konzervativní režim investic do státního dluhu (celkem existují čtyři typy investičních strategií), který poskytuje nízký průměrný reálný výnos a nediverzifikuje riziko země, je ale spojen s implicitní státní zárukou. Vzhledem k nízké úrovni finanční gramotnosti by šance na vyšší výnosy v rámci celého cyklu akumulace důchodu pomohlo zvýšit zavedení základní varianty, která by podporovala přijímání většího rizika na začátku spořícího období.  Předpokládané administrativní náklady nového fondového důchodového systému jsou obecně v souladu se zavedenou mezinárodní praxí.

Jedním z významných problémů souvisejících s důvěryhodností a ambicí reforem pro dosažení jak zvýšení skutečného důchodového věku, tak adekvátních důchodů, je nový režim předčasného odchodu do důchodu, který nedávno navrhla vláda jako politiku zmírnění dopadu poměrně rychlého zvýšení důchodového věku a který nabízí alternativu veřejně financovanému předčasnému důchodu[17]. V rámci tohoto režimu by osobám s určitým objemem úspor v systému důchodových úspor bylo umožněno si je vybrat a odejít do důchodu nejvýše pět let před dosažením zákonného důchodového věku. Tento režim má dvojznačný čistý dopad na veřejné finance. Nižší platby důchodů pro ty, kdo použijí své vlastní úspory na předčasný důchod, by byly kompenzovány placením příspěvků na zdravotní pojištění hrazených za tyto osoby ze státního rozpočtu (jako u všech důchodců), a došlo by ke ztrátě příspěvků na sociální zabezpečení a daní z příjmů. Kromě toho pokud budou úspory vyčerpány ve fázi předčasného odchodu do důchodu, nemohou přispívat k vyšším důchodům v pozdější fázi, což oslabuje logiku reformy systému důchodového spoření. Taková politika je nejen v rozporu se strategií celoživotního učení a dalšími snahami o prodloužení pracovního života, je také výslovně nedoporučena v roční analýze růstu na rok 2012.

3.2.      Finanční sektor

Český finanční sektor zůstal stabilní a klíčové makroobezřetnostní ukazatele vykazují příznivé hodnoty. Banky jsou nadále ziskové, dobře kapitalizované a likvidní, s poměrem úvěrů ke vkladům výrazně nižším než 100 % (viz tabulka VII). Kapitálová přiměřenost zůstala v roce 2011 nad hodnotou 15 %. S krizí související zvýšení úvěrového rizika se projevilo v mírném zhoršení kvality aktiv, přičemž poměr nesplácených úvěrů je stále pod průměrem EU. Riziko neplnění zahrnuté v ceně státních dluhopisů je omezené a díky nízkému a stabilnímu vnějšímu zadlužení a stabilnímu úvěrovému ratingu českého veřejného dluhu od roku 2009 dokonce pokleslo. Přestože většina bankovního sektoru má zahraniční vlastníky, expozice vůči mateřským bankám byla v roce 2011 nižší než 15 %, tedy nižší než limit 25 % stanovený Českou národní bankou. Česká národní banka nedávno vylepšila požadavky na podávání zpráv bankami a dohlíží na transakce mezi mateřskými a dceřinými podniky, jelikož české banky jako celek jsou i nadále čistými věřiteli svých mateřských bank.

I když je domácí finanční sektor nadále zdravý a likvidní, slabší ekonomika a zvýšené úvěrové riziko rovněž ovlivňují přístup k financování pro reálnou ekonomiku. V roce 2011 růst bankovních úvěrů soukromému sektoru zpomalil (2,4 % ve srovnání s 9,2 % v roce 2010), stejně jako růst úvěrů na bydlení (3,7 % ve srovnání s 12,6 % v roce 2010). Přístup k financování zůstává jedním z hlavních problémů, na něž poukazují čeští podnikatelé, zejména v počátečních fázích[18]. V situaci nedostatečně rozvinuté burzy cenných papírů a trhu rizikového kapitálu zůstává financování vlastním kapitálem velmi omezené a reálná ekonomika v podstatě závisí na financování poskytnutém bankami nebo zahraničními vlastníky. Nástroje typu fondů počátečního a rizikového kapitálu se v současnosti připravují, avšak nejsou doposud v České republice funkční[19]. V tomto ohledu obsahuje národní program reforem vítanou zmínku o tom, že vláda nedávno schválila fond počátečního/rizikového kapitálu, jenž má podpořit vytváření nových malých a středních podniků a rozvoj inovativních společností zaměřených na technologie.

3.3.      Politika trhu práce, vzdělávání a sociální politika

Trh práce projevil poměrně velkou odolnost vůči současnému období nízkého růstu. Za poslední dva roky se míra zaměstnanosti zvýšila na 70,9 % v roce 2011. Celková míra nezaměstnanosti je nižší než průměr v EU a nezaměstnanost mužů (5,5 %) je dokonce čtvrtá nejnižší v EU. Avšak ženy s dětmi a další zranitelné skupiny realizují svůj potenciál na trhu práce jen obtížně. Nezaměstnanost mladých lidí (18 % v roce 2011) je stále pod průměrem EU, ale krize ji tvrdě postihla; od roku 2008 se téměř zdvojnásobila. V širší perspektivě růst produktivity práce na zaměstnance v ČR zaostává za některými obdobnými zeměmi regionu, což poukazuje na význam reformy vzdělávání v zájmu dosažení další skutečné konvergence.

Vláda přijala řadu opatření (účinných od roku 2012) pro povzbuzení poptávky po práci a zvýšení pružnosti trhu práce. Zejména byla výše odstupného spojena s dobou trvání zaměstnání a byla zjednodušena pravidla pro krátkodobé smlouvy a příležitostnou práci. Tyto kroky představují relevantní odpovědi na priority identifikované v roční analýze růstu na rok 2012, neboť podporují pohyb na trhu práce, a snižují tak výskyt dlouhodobé nezaměstnanosti, zejména u mladých lidí a/nebo osob s nízkou kvalifikací[20]. Existují však segmenty trhu práce, které by mohly poskytnout přímé příležitostí pro zlepšení zaměstnanosti a kterými, jak je analyzováno níže, se nedávné reformy plně nezabývají.

V reakci na doporučení z roku 2011, které Českou republiku vyzvalo, aby zvýšila míru účasti žen s dětmi na trhu práce, vláda přijala dvě reformy, jež obě vstoupily v účinnost v lednu roku 2012. Vláda za prvé zvýšila flexibilitu čerpání rodičovské dávky. Většina rodičů si nyní může zvolit úroveň měsíční dávky z dané celkové částky (což znamená, že si také implicitně volí délku trvání podpory). U dětí ve věku nad dva roky byla zrušena předchozí omezení ohledně kombinace dávky s formální péčí o děti. Mladší děti smějí strávit v jeslích měsíčně maximálně pouze 46 hodin, jinak to vede ke ztrátě dávky. Zrušení tohoto omezení dostane smysl, až bude v jeslích dostatečný počet míst. Za druhé vláda zmírnila technické a právní podmínky zřizování mateřských škol v podnicích. To je považováno za první krok v rámci širšího úsilí o zvýšení nabídky (soukromých) zařízení péče o děti, která je vedle dlouhé maximální doby trvání rodičovské dovolené a malého využívání pružné úpravy pracovní doby[21] hlavní překážkou rychlejšího návratu matek do zaměstnání[22]. Cílem plánované reformy je zavést soukromé „dětské skupiny“ pod vedením profesionálních chův. Zahrnuje nové daňové pobídky jak pro rodiny, aby byly schopny tuto formu péče využít, tak pro společnosti na pokrytí počátečních nákladů na zřizování jeslí a mateřských škol.

Tyto reformy jsou relevantními příspěvky k řešení problému. Klíčovým problémem je nicméně to, že reformy nejdou dostatečně daleko, aby většině zaměstnanců po skončení rodičovské dovolené umožnily rychlejší návrat do práce. Za prvé, rodiče s nízkými a středními příjmy neplatí téměř žádné daně z příjmu, takže je nepravděpodobné, že budou mít prospěch z rozšíření daňových odpočtů a větší dostupnosti zařízení péče o děti, pokud nepracují pro veliké společnosti, u nichž je pravděpodobnější, že budou zakládat podniková zařízení péče o děti. Vzhledem k nedostatečné nabídce institucionálních zařízení péče o dítě a předškolních zařízení reforma neposkytuje adekvátní pobídky ke splnění závazku, který byl přijat na zasedání Evropské rady konaném roku 2002 v Barceloně: poskytovat do roku 2010 zařízení péče o dítě a předškolní zařízení alespoň 90 % dětí ve věku od tří let do věku povinné školní docházky a alespoň 33 % dětí mladších tří let. Za druhé, národní program reforem klade důraz na kvalitu péče, ale podle informací ministerstva práce a sociálních věcí pracovníci péče o děti nebudou muset mít odpovídající kvalifikaci pro práci s dětmi. To je krok zpět ve srovnání se stávajícími standardy v oblasti předškolního vzdělávání, pokud jde o budování lidského kapitálu a promarněná příležitost pro zlepšení budoucích pracovních příležitostí pro děti ze znevýhodněných rodin. Doporučení ohledně účasti na trhu práce z roku 2011 rovněž vyzvalo vládu, aby zvýšila dostupnost zaměstnání na částečný úvazek; žádná konkrétní opatření v tomto směru však nebyla přijata. Vzhledem k tomu, že v jiných členských státech jsou ženy s dětmi typickými pracovníky zastávajícími flexibilní pracovní místa, větší dostupnost péče o děti je nutnou podmínkou pro dosažení pokroku v této oblasti.

V souladu s doporučením ohledně veřejných služeb zaměstnanosti z roku 2011 bylo provedeno několik opatření. Krajské úřady práce byly převedeny do působnosti nového ústředního úřadu práce a v rámci širší reformy sociálních dávek byla odpovědnost za platby nepojistných sociálních dávek, jakož i příslušný personál, s účinkem od ledna 2012 převedena z obcí na úřady práce. Tím vzniklý větší objem práce však dále zatíží personál veřejných služeb zaměstnanosti, jehož počet v roce 2011 poklesl o 12 %, a ovlivní kvalitu služeb. Byly posíleny pobídky k hledání práce a uchazeči o práci, které úřad práce vybere, nyní mohou mít po uplynutí dvou měsíců v evidenci povinnost účastnit se veřejných prací nebo mohou být z evidence vyřazeni. V roce 2011 bylo pravděpodobnější, že bude uchazeč o práci pro neplnění podmínek evidence z evidence úřadu práce vyřazen, než že ho pracovníci úřadu práce umístí do zaměstnání[23].

V zájmu zlepšení služeb umísťování a snížení pracovní zátěže veřejných služeb zaměstnanosti byl v roce 2011 zaveden systém outsourcingu služeb zaměstnanosti na soukromé agentury. Podle informací příslušných orgánů budou v rámci veřejných zakázek zadávány smlouvy a uchazeči o práci budou náhodně přidělováni agenturám, které získají zakázky. Nejsou však k dispozici informace o tom, zda bude zajištěna široká účast ve výběrových řízeních na tyto zakázky a systematické hodnocení každé agentury. Soukromý poskytovatel obdrží velkou část odměny předem a pouze velmi malá část odměny agentuře[24] je svázána s délkou trvání umístění.

Jak výdaje na aktivní politiku na trhu práce, tak podíl osob účastnících se pravidelných aktivačních opatření jsou v České republice obzvláště nízké. I když byla v roce 2011 přijata reforma aktivní politiky na trhu práce, pokrok v provádění doporučení z roku 2011 ohledně zvýšení kvality a efektivity aktivačních programů byl malý. Podmínky programu byly zpřísněny, aby se omezilo zneužívání, zejména podpory zdravotně postižených, a uchazeči o zaměstnání si nyní mohou vybrat svůj vzdělávací program ze seznamu akreditovaných programů. Na vzdělávací programy však nebylo přiděleno žádné dodatečné financování a nebyly zavedeny žádné významné vzdělávací programy, které by se zabývaly specifickými potřebami starších pracovníků, mladých lidí, pracovníků s nízkou kvalifikací a ostatních zranitelných skupin a účinně se na takové skupiny zaměřovaly. Ohledně propojení financování programů aktivní politiky na trhu práce s výsledky nebylo dosaženo pokroku.  Pro ministerstvo práce a sociálních věcí byla vypracována řada studií hodnotících data aktivačních programů za rok 2007, nebylo však provedeno žádné systematické hodnocení čistého dopadu a efektivity výdajů, které by se využilo v procesu tvorby politiky. Probíhající a plánované škrty ve financování pravidelného sběru údajů statistickým úřadem[25] kromě toho mají nepříznivý vliv na kvalitu údajů dostupných pro empirický výzkum zaměřený na politiku, který má být základem pro tvorbu politiky.

Rada doporučila, aby Česká republika bojovala s očekávaným snížením potenciálního růstu zlepšením výkonnosti terciárního vzdělávání, přičemž se za první nezbytný krok považuje modernizace systému hodnocení kvality. Hodnocení kvality v současnosti probíhá ex ante: každý studijní program (existuje jich asi 8 000) je akreditován na základě souboru minimálních standardů, neexistuje však systematické sledování toho, co se stane po akreditaci. V současném systému financování byla zavedena vazba mezi rozpočtem každé instituce vysokoškolského vzdělávání a souborem ukazatelů kvality, především s cílem zmírnit finanční zátěž způsobenou rostoucím počtem studentů. Tato vazba je však dost volná a neexistují jasné důkazy, že má vliv na zlepšení kvality výstupů.

Během sledovaného období, ale částečně na základě dřívějších návrhů vláda reagovala na doporučení komplexní reformou vysokoškolského vzdělávání. Jejím cílem je od roku 2013 posílit akreditační systém, zavést rozlišení mezi institucemi vysokoškolského vzdělávání, upravit jejich správní struktury a posílit vazbu mezi výsledky a financováním. Jasnější profilování institucí vysokoškolského vzdělávání udělujících diplomy prvního stupně nebo vyšší kvalifikace má zlepšit kvalitu a zaměstnavatelnost absolventů prvního stupně vysokých škol[26]. Aktuální návrh rámcového zákona je v zásadě relevantní a ambiciózní. Avšak reformu, která se setkává se silným odporem akademické obce a byla opět odložena, by podpořil větší důraz na systematický sběr a analýzu dat pro využití ve veřejné diskusi.

Pokud jde o povinné vzdělávání, výsledky průzkumu PISA (2009) ukazují zhoršení výsledků českých žáků ve všech testovaných oblastech[27] a naznačují, že se školám nedaří zmenšovat rozdíly související se socioekonomickým zázemím žáků. V roce 2011 přijala vláda opatření řešící obě tyto otázky: podíl žáků postupujících do selektivních škol se má postupně snížit a dochází k vypracování minimálních standardů výsledků učení. Na jejich základě se plánuje zahájit v roce 2014 celostátní počítačové testování všech žáků ve věku 10 a 14 let. Zatímco první opatření je obzvláště relevantní reakcí, druhé je relevantní pouze částečně. Za prvé, povinné testování založené na minimálních standardech vzdělávání se zaměřuje na problém, který je již řešen stávajícími politikami, vzhledem k dobrým výsledkům českých škol podle ukazatele předčasného ukončení školní docházky. Není ale pravděpodobné, že by stimulovalo další kvalitu. Za druhé, o počítačovém testování je známo, že jeho zaměření je příliš úzké na to, aby posoudilo pokrok v mnoha schopnostech klíčových pro hladké zapojení do trhu práce. To obzvláště platí, pokud není integrováno do širšího rámce orientovaného na zlepšení, který by definoval očekávané standardy výsledků a integroval politiky hodnocení na klíčových úrovních: systém, škola, učitel a žák[28].

Objem veřejných výdajů na vzdělávání je navíc nižší než průměr EU (4,8 % HDP v roce 2010 oproti 5,5 % v EU) a rozdíl je největší v primárním a předškolním vzdělávání, kde je hlavním vysvětlujícím faktorem podprůměrná nabídka zařízení předškolního vzdělávání. Výdaje na terciární vzdělávání (okolo 1,0 % HDP) dosahují přibližně průměru EU a v posledních letech jsou stabilní. Za tím se však skrývá skutečnost, že finanční prostředky poskytované přímo ze státního rozpočtu jsou stále více nahrazovány zdroji přicházejícími z fondů EU. V důsledku tohoto nahrazování mají špičková vědecká střediska, která se většinou nacházejí v oblasti Prahy, a tedy mimo dosah většiny programů financování EU, problémy s výší předvídatelného a udržitelného financování. V dlouhodobém horizontu by to mohlo oslabit budování lidského kapitálu a přechod na znalostní ekonomiku. V blízké budoucnosti by modernizaci celého systému vzdělávání mohla navíc ovlivnit pomalá absorpce fondů EU v rámci operačního programu Vzdělávání.

Podíl obyvatel, kterým hrozí chudoba a sociální vyloučení, zůstal v roce 2010 se 14,4 % nejnižší v EU. Sociální reforma realizovaná v roce 2011 usilovala o zvýšení efektivity sociálních transferů a lepší zacílení na skutečně potřebné osoby. Národní program reforem na rok 2012 identifikuje jako nejúčinnější nástroj snížení chudoby politiku zaměstnanosti a stanoví cíle v dalších oblastech, jako je inkluzivní vzdělávání, sociální služby, finanční gramotnost, dostupné bydlení a podpora sociálního začleňování. Plánovaná opatření však nejsou dostatečně podrobná, aby bylo možné provést řádné posouzení dopadů.

Statistické pokrytí sociálně vyloučených komunit v České republice je omezené. Až 80 % populace těchto komunit nicméně představují Romové, kteří se setkávají s významnými překážkami pro lepší integraci[29]. Odhady podílu nepracujících Romů jsou velmi vysoké a tento fenomén je pevně zakořeněn – téměř 40 % lidí v aktivním věku se popisuje jako nezaměstnaní. Marginalizovaní Romové mají omezený přístup ke vzdělávání, protože pouze jedno z každých tří dětí navštěvuje mateřskou školku nebo jiné předškolní zařízení a vzdělávací systém podporuje segregaci prostřednictvím rozšířené praxe umisťování romských dětí do nevyhovujících škol určených pro mentálně postižené. Odhady naznačují, že jedna třetina romských dětí získává vzdělání v těchto nevyhovujících institucích[30], což snižuje jejich možnosti integrace na trhu práce. V roce 2009 přijala vláda Koncepci romské integrace na období 2010–2013, v níž představila opatření v oblastech vzdělání, zaměstnanosti, zdravotní péče a bydlení s cílem zlepšit začlenění. Koncepce však postrádá kvantifikované cíle a lhůty pro provedení a neklade dostatečný důraz na včasná vzdělávací a desegregační opatření.

3.4.      Strukturální opatření na podporu růstu a konkurenceschopnosti

Ukazatele nákladové konkurenceschopnosti nezavdávají pro českou ekonomiku v krátkodobém horizontu příčinu k vážným obavám. Produktivita práce se stále zlepšuje, i když ne tak rychle jako v některých jiných obdobných zemích regionu. Reálný efektivní směnný kurz během posledního desetiletí silně posílil, což bylo způsobeno především zvýšením nákladů na jednotku pracovní síly. To je však u konvergenčních zemí do určité míry přirozený vývoj a v České republice dosud nebrání značnému zlepšování exportní výkonnosti. Zdá se tedy, že neexistují žádné důkazy strukturálního zhoršení cenové a nákladové konkurenceschopnosti. V budoucnosti budou proveditelnost zlepšení konkurenčního postavení české ekonomiky stále více určovat faktory, jako jsou institucionální rámec, kvalita a dostupnost infrastruktury, energetická politika a inovace.  

Výzkum a inovace

V roce 2010 dosahovaly veřejné investice do výzkumu a vývoje 0,63 % HDP, přibližně stejně jako v roce 2007, což je jedna z nejnižších hodnot v EU. Česká republika navíc z důvodu významného zpožďování faktické realizace plně nevyužívá zdroje z fondů EU, jež jsou k dispozici pro investice do výzkumu a vývoje, což by mohlo vést ke zrušení závazků k prostředkům. Česká republika si vede poměrně dobře, pokud jde o výdaje podniků na výzkum a vývoj, jejichž hodnota činila v roce 2010 0,97 % HDP, a to z velké části díky silnému výrobnímu odvětví s výraznou specializací na inovativní odvětví. Výdaje podniků na výzkum a vývoj jsou však vysoce koncentrované v několika nadnárodních společnostech představujících 60 % všech soukromých investic do výzkumu a vývoje a úroveň soukromého výzkumu a vývoje prováděného domácími společnostmi je dosud spíše nízká.

Pokrok v posledním roce směrem k hlavním cílům v oblasti výzkumu a vývoje a inovací identifikovaným v národním programu reforem na rok 2011 byl nejednoznačný. Byly přijaty dvě strategie (strategie mezinárodní konkurenceschopnosti pro období 2012 až 2020 a národní inovační strategie) s cílem podpořit význam inovací jako zdroje konkurenceschopnosti české ekonomiky. Současně probíhá definování nového a cílenějšího souboru národních priorit v oblasti výzkumu a vývoje a inovací, jenž bude předložen vládě do konce června 2012. Schválení daňové reformy[31], daňové pobídky pro činnosti výzkumu a vývoje zadané vysokým školám a výzkumným organizacím a vytvoření fondu pro počáteční a rizikový kapitál (spolufinancovaného Evropským fondem pro regionální rozvoj) jsou další kroky správným směrem. Na druhou stranu realizace v jiných oblastech je poněkud pomalá. V národním programu reforem na rok 2012 nejsou uvedeny žádné konkrétní kroky, jak dosáhnout národního cíle pro veřejné investice do výzkumu a vývoje ve výši 1 % HDP, a střednědobý rozpočtový rámec nepředpokládá žádný nárůst veřejného financování výzkumu a vývoje až do roku 2014. Správě národního systému výzkumu a inovací by prospěla lepší koordinace a vyjasnění úloh různých vládních aktérů, stejně jako užší spolupráce veřejné, akademické a soukromé sféry. Národní program reforem na rok 2012 tento problém sice uznává, neposkytuje však konkrétní opatření k jeho řešení.

Podobně hodnocení výsledků výzkumu a vývoje a mechanismus přidělování veřejných finančních prostředků na výzkum a vývoj je problémem, který se opakuje mnoho let, a současný systém vede k neefektivitě, nevhodným pobídkám a nedostatečné kvalitě vědeckých a technologických výstupů. Připravuje se nová metodika hodnocení výsledků výzkumu a vývoje, ale jde o relativně pomalý proces, vezmeme-li v úvahu její klíčový význam pro zvyšování kvality výzkumu a přilákání investic do výzkumu a vývoje od českých i zahraničních podniků. Úzce souvisejícím problémem je nedostatečná spolupráce mezi výzkumným a podnikatelským sektorem. V tomto ohledu se určitý pokrok očekává od center kompetence, která se mají zavádět pro středně- až dlouhodobé projekty.

Energetika, klima a účinnost zdrojů

Míra intenzity emisí skleníkových plynů v České republice patří k nejvyšším v EU v důsledku vysoké energetické náročnosti a nepříznivé palivové skladby (zejména vysoké závislosti na uhlíku). Na dodávky energie připadá přibližně 50 % emisí skleníkových plynů a více než 85 % všech emisí skleníkových plynů pochází z uhlí. Účinná přeměna české ekonomiky by v první řadě vyžadovala značné zlepšení energetické účinnosti ve všech odvětvích a výrazný posun v palivové skladbě směrem k energetickým zdrojům a technologiím s nižšími emisemi.

Na základě nejnovějších prognóz se očekává, že Česká republika splní svůj cíl pro emise skleníkových plynů a omezí zvýšení těchto emisí na 9 % (ve srovnání s rokem 2005), aniž by potřebovala dodatečné politiky nebo větší pružnost. I přes tento pozitivní vývoj stále existuje významný nevyužitý potenciál pro snížení emisí. V uplynulém roce bylo v několika oblastech dosaženo pokroku, konkrétně schválením zákona o ochraně ovzduší v prvním čtvrtletí roku 2012 a přijetím druhého národního akčního plánu energetické účinnosti v srpnu 2011, který předpokládá velké úspory v sektoru domácností, zejména díky zvyšování energetické účinnosti budov za podpory národních i evropských finančních prostředků. Několik iniciativ v této oblasti politiky uvedených v národním programu reforem na rok 2011 však stále trpí zpožděním. Přijetí klíčové strategické koncepce představující dlouhodobou energetickou politiku vlády bylo odloženo a nyní se očekává, že k němu dojde v průběhu tohoto roku. V důsledku absence jasné dlouhodobé energetické strategie Česká republika navíc dosud nestanovila svůj cíl v oblasti energetické účinnosti v rámci strategie Evropa 2020.

Národní akční plán pro energii z obnovitelných zdrojů popisuje stávající a budoucí opatření a stanoví odvětvové cíle pro podporu energie z obnovitelných zdrojů. V této souvislosti je dosud důvodem k znepokojení schopnost elektrorozvodné sítě České republiky absorbovat nárůst výroby energie z obnovitelných zdrojů z domácích i zahraničních zdrojů. Inteligentní sítě jsou podmínkou většího rozšíření energie z obnovitelných zdrojů a dalšího zlepšení energetické účinnosti. Nedávno byla přijata určitá opatření k řešení této otázky, včetně většího využití inteligentního měření odběru a pilotního projektu regionální inteligentní sítě. K dosažení cílů však bude třeba značného dalšího úsilí. Rámec pro podporu energie z obnovitelných zdrojů je navíc předmětem častých změn, což nepříznivě ovlivňuje předvídatelnost vývoje a právní jistotu pro investory.

Česká republika v současnosti skládkuje 68 % svého komunálního odpadu, recykluje pouze 15 % a spaluje 16 %. Přes povzbudivé zvýšení míry recyklace nebo kompostování je nepravděpodobné, že by bez značných investic splnila cíl recyklovat do roku 2020 50 % odpadu. Zdanění skládkování je velmi nízké, a nepodporuje tak účinně hierarchii způsobů nakládání s odpady ani nepřispívá k účinnosti zdrojů. Ministerstvo životního prostředí aktuálně připravuje novelu, která má zvýšit poplatek za skládkování.

Doprava

Jednou z překážek bránících růstu je potřeba zlepšit dopravní infrastrukturu, zvýšit její kapacitu a kvalitu a nabídnut účinnější propojení všech forem dopravy. Železniční síť patří k nejhustším v Evropě, ale kvalita zůstává nízká, částečně kvůli chybějícím intermodálním logistických střediskům spojujícím železnici s jinými druhy dopravy. Infrastruktura vyžaduje obnovu a údržbu a skutečná rychlost na hlavních tratích není konkurenceschopná se silniční dopravou. Dochází k postupné liberalizaci železničního sektoru a na trh vstoupil nový provozovatel. Národní program reforem na rok 2011 obsahuje závazek vypracovat návrh dopravní politiky ČR na období 2014–2020. Tato politika se nyní připravuje a měla by být předložena vládě ke schválení do konce roku 2012. I když národní program reforem na rok 2011 představil ambiciózní seznam železničních a silničních projektů včetně investic do dvou veřejných intermodálních středisek, došlo k velmi malému pokroku, rovněž v důsledku nedávných škrtů výdajů na infrastrukturu (většina prostředků pocházela z fondů EU).

3.5.      Modernizace veřejné správy

Důkazy[32] naznačují, že stále existuje značný prostor pro zvýšení efektivity veřejné správy, navzdory nedávnému zlepšení v některých oblastech. Mezi klíčové problémy, na něž upozornilo mnoho průzkumů a zpráv, patří nadměrná byrokracie, korupce, nízká vymahatelnost práva, časté změny právního rámce a neefektivita veřejných výdajů. Jednou z hlavních překážek pro dosažení stability a efektivní veřejné správy je vysoká fluktuace pracovníků.

Doporučení z roku 2011 ohledně veřejné správy výslovně poukázalo na nutnost urychlit provádění vládní protikorupční strategie. Celkově došlo v tomto ohledu k určitému pokroku. Vláda konkrétně přijala návrh zákona o rozšíření dohledu Nejvyššího kontrolního úřadu na obce a státní podniky, novelu trestního zákoníku nebo nový zákon o finančním dohledu ve veřejné správě. Hlavním úspěchem strategie v uplynulém roce bylo přijetí novely zákona o zadávání veřejných zakázek (v účinnosti od dubna 2012). Obsahuje změny, které by měly vyústit ve větší transparentnost a snížit rozsah korupce. Pro důvěryhodnost a efektivnost reformy zadávání veřejných zakázek však bude mít zásadní význam řádné uplatňování a provádění. Je proto nutné zavést vhodné monitorovací mechanismy za účelem sledování pokroku, posílit správní kapacitu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a stanovit jasné lhůty pro jeho rozhodování.

Pokrok ohledně dalších otázek nastíněných v doporučení ohledně veřejné správy byl poměrně malý. Přijetí služebního zákona, jenž je zásadní podmínkou stabilní, transparentnější a profesionální veřejné správy, bylo mnohokrát odloženo, což mělo výrazně negativní dopad na čerpání fondů EU v České republice. Nový návrh zákona by měl být předložen vládě v září 2012, ale jeho vstup v účinnost se nepředpokládá před rokem 2014. Jeho přijetí bude také jednou z předběžných podmínek pro využívání fondů EU v novém programovém období 2014–2020.

Problém anonymního držení akcií[33], na nějž poukázalo doporučení ohledně veřejné správy v roce 2011, dosud nebyl plně vyřešen. Existence anonymních akcií byla identifikována jako prostředek podporující korupci, který vede ke střetům zájmů při výběrových řízeních, a to rovněž pokud jde o využití fondů EU. Zrušení anonymních akcií bylo původně naplánováno na rok 2012, ale český parlament je neschválil. Předpokládá se, že nový v současnosti připravovaný zákon o zvýšení transparentnosti právních subjektů vstoupí v účinnost nejdříve v roce 2013. Bude stanoveno přechodné období umožňující společnostem zaregistrovat veškeré akcie v oběhu do roku 2014.

Nesrovnalosti při zadávání veřejných zakázek a nedokonalé fungování řídicích a kontrolních systémů veřejné správy jsou hlavním zdrojem problémů při provádění projektů v rámci fondů EU. V průběhu roku 2011 Evropská komise pozastavila platby z několika operačních programů. V březnu 2012 bylo českým orgánům zasláno varování před pozastavením všech operačních programů financovaných z Evropského fondu pro regionální rozvoj a Fondu soudržnosti. Komise se následně s českými orgány dohodla na akčním plánu obsahujícím konkrétní kroky, které je třeba podniknout před koncem června 2012, aby se zabránilo pozastavení plateb.

Účinnost prosazování smluv je v České republice poměrně nízká[34]. Národní program reforem na rok 2011 uvádí několik legislativních a nelegislativních opatření, včetně přijetí nového občanského zákoníku a modernizace obchodního zákoníku. Národní program reforem na rok 2012 rovněž zmiňuje přijetí nového zákona o registrech, jehož cílem je zjednodušení postupů využívajících registry. Zlepšení účinnosti prosazování smluv bude záviset na účinném provedení těchto opatření.

Podnikatelské prostředí

V oblasti elektronické veřejné správy (eGovernmentu, spolufinancovaného Evropským fondem pro regionální rozvoj) a administrativní zátěže bylo dosaženo určitého pokroku. Národní program reforem na rok 2012 rovněž nastiňuje další opatření v této oblasti. V roce 2010 využívalo služby eGovernmentu 91 % podniků a 22 % občanů. Všechny základní registry veřejné správy se v současnosti testují a plně funkční budou v červenci 2012. Cíle vlády snížit administrativní zátěž do roku 2012 o 25 % zřejmě nebude plně dosaženo, ale v uplynulém roce došlo k pokroku. Česká republika se v rámci EU stále umisťuje na posledních místech, pokud jde o snadnost zakládání podniků[35]. Byly podniknuty některé kroky k odstranění minimálních kapitálových požadavků a zjednodušení registračních postupů, avšak dosažení cíle založení společnosti během tří dnů do roku 2012, který v květnu 2011 stanovila Rada pro konkurenceschopnost, je velmi nepravděpodobné. Kromě toho má Česká republika špatné výsledky v oblasti platební kultury[36] (tj. dlouhé platební lhůty, zpoždění v platbách ve veřejném i soukromém sektoru a vysoké platební ztráty). Směrnice o opožděných platbách, jejímž cílem je zlepšení platební situace v EU, se v současnosti provádí do českých právních předpisů, které by měly nabýt účinnosti v roce 2013. Další omezení zůstávají ve formě zvláštních požadavků na právní formu u právníků, požadavků na držení akcií u inženýrů a architektů a požadavků na schválení poskytovatelů služeb pocházejících ze zahraničí, například daňových poradců a geodetů.

                                    4.         Přehledová tabulka

Závazky na rok 2011 || Souhrnné posouzení

Doporučení pro ČR ||

Doporučení č. 1: Provést v roce 2011 plánovanou konsolidaci a v případě výpadků příjmů nebo překročení plánovaných výdajů přijmout nezbytná trvalá vyrovnávací opatření. Přijmout fiskální opatření plánovaná v konvergenčním programu na rok 2012 a podpořit dosažení cíle na rok 2013 konkrétnějšími opatřeními; ovšem nekrátit výdaje u položek podporujících růst. Zvýšit efektivitu veřejných investic a pokračovat ve využívání stávajícího prostoru pro zvýšení příjmů z nepřímých daní a přesunout tak daňovou zátěž od zdanění práce, zlepšit dodržování daňových předpisů a omezit daňové úniky. Zajistit na období 2010–2013 průměrné fiskální úsilí ve výši 1 % HDP, v souladu s doporučením Rady o odstranění nadměrného schodku, což umožní dodržení lhůty v rámci postupu při nadměrném schodku v dostatečném rozsahu v roce 2013. || Pokud jde o část doporučení týkající se konkrétně let 2011 a 2012, české orgány přijaly a provedly všechna plánovaná konsolidační opatření. Plánovaná opatření na rok 2013 na straně příjmů jsou dostatečně konkrétní a kvantifikovaná. Některá opatření na straně výdajů mají podobu paušálních škrtů v rozpočtu ústředních vládních institucí. Budou mít nepochybně vliv i na výdajové položky podporující růst, například vzdělávání. Významný pokles veřejných investic během posledních dvou let navíc také zřejmě působí proti ochraně výdajů na podporu růstu. České orgány počítají s významným zlepšením efektivity veřejných investic, jež by měla být výsledkem reformy veřejné správy a změn zákona o zadávání veřejných zakázek. Rozpočtové úspory však budou silně záviset na skutečném provádění reforem, jejichž podrobnosti nejsou v konvergenčním programu plně specifikovány. Pokud jde o daně, orgány ČR na podzim schválily zvýšení snížené sazby DPH, zvýšení spotřební daně z tabáku a nové daně pro loterijní společnosti, vše s účinností od 1. ledna 2012. Významné změny daňového systému se plánují na období let 2013–2015. Několik problémů, které omezují efektivitu a spravedlnost současného daňového systému, nebylo nicméně plně vyřešeno. Pokud jde o dodržování daňových předpisů, vláda přijala plány na postupné vytvoření jednoho inkasního místa pro veřejné příjmy. To bude mít spolu s novými opatřeními pro boj proti podvodům v oblasti DPH a daní z pohonných hmot zavedenými v roce 2011 pozitivní vliv na dodržování daňových předpisů. Bude však zapotřebí dalšího úsilí. Průměrné roční fiskální úsilí v období 2010–2013 na základě přepočítaného strukturálního salda činí 0,9 %, což je o něco méně než doporučené strukturální úsilí ve výši 1 %.

Doporučení č. 2: Zavést plánovanou důchodovou reformu v zájmu zlepšení dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí a zajištění přiměřenosti budoucích důchodů. Úsilí by se mělo dále soustředit na další změny veřejného pilíře, aby systém v budoucnu nevytvářel fiskální nerovnováhu, a na podporu soukromého spoření. Za účelem zvyšování skutečného věku odchodu do důchodu by mohla být zohledněna např. vazba mezi zákonným věkem odchodu do důchodu a nadějí dožití. Zajistit, aby plánovaný fondový systém získal širokou účast a byl navržen tak, aby byly náklady na jeho správu transparentní a nízké. || Doporučení bylo částečně provedeno. Vláda provedla reformu veřejného důchodového systému s cílem obnovit fiskální udržitelnost a zvýšit penzijní úspory. Prognózované fiskální nerovnováhy v důchodovém systému jsou však stále vysoké (v porovnání s průměrem EU) a reforma nezahrnuje explicitní vazbu mezi věkem odchodu do důchodu a nadějí dožití. V roce 2011 byla schválena reforma zavádějící nový plně fondový důchodový systém spolu s přepracováním stávajícího systému penzijních úspor. Provedení obou reforem se plánuje od roku 2013. Tyto reformy představují relevantní odpovědi na potřebu zajistit v budoucnosti adekvátní důchody, ale jejich efektivitu omezuje absence opatření stimulujících účast na novém systému a nedostatečné poradenství vedoucí střadatele k tomu, aby investovali do strategií s dostatečně vysokým průměrným výnosem. Nový režim předčasného odchodu do důchodu navrhovaný vládou navíc oslabuje důvěryhodnost a ambice těchto reforem.

Doporučení č. 3: Posílit účast na trhu práce omezením překážek, s nimiž se při návratu na trh práce potýkají rodiče s malými dětmi, zajištěním lepší dostupnosti a přístupu k cenově dostupným zařízením péče o děti. Zvýšit atraktivitu a dostupnost flexibilnějších forem pracovní doby, jako jsou pracovní místa na částečný úvazek. || Doporučení bylo částečně provedeno. Dřívější návrat z rodičovské dovolené a větší rozšíření zaměstnání na částečný úvazek závisí na větší dostupnosti péče o děti, zejména pro děti mladší tří let. Vláda v této souvislosti uvolnila technické požadavky na zřizování mateřských škol v podnicích a plánuje poskytovat daňové pobídky v zájmu většího využívání nových forem soukromé péče o děti. Nicméně dopad těchto opatření se pravděpodobně omezí na osoby zaměstnané velkými podniky a/nebo s nadprůměrnou mzdou.

Doporučení č. 4: Zlepšit výkonnost veřejných služeb zaměstnanosti za účelem zvýšení kvality a efektivity odborné přípravy, pomoci při hledání práce a individualizovaných služeb a financovat programy v závislosti na jejich výsledcích. Ve spolupráci se zúčastněnými stranami zavést specifické programy odborné přípravy pro starší pracovníky, mladé lidi, pracovníky s nízkou kvalifikací a ostatní zranitelné skupiny. || Doporučení bylo částečně provedeno. Od roku 2011 byly přijaty určité reformy pro zvýšení výkonnosti veřejných služeb zaměstnanosti. Veřejná služba zaměstnanosti byla centralizována, aby se zvýšila efektivita úřadu práce. Odpovědnost za platby nepojistných dávek sociálního zabezpečení byla převedena z obcí na úřady práce, aby se zajistila větší soudržnost a spolupráce mezi politikou zaměstnanosti a sociální politikou. Byly zpřísněny podmínky sociálního systému, aby se snížilo zneužívání a dávky byly lépe zacíleny. Tato opatření zvýšila efektivitu veřejných služeb zaměstnanosti, neřeší však otázku kvality a efektivity programů úřadů práce ani vazby financování programů na výsledky. Aby se zvýšila relevantnost vzdělávání pro trh práce, dostali uchazeči o zaměstnání možnost výběru vzdělávacích programů ze zúženého seznamu akreditovaných programů. Nebyly však podniknuty žádné kroky s cílem vytvořit akreditované programy na míru nebo poskytnout další financování zaměřené na specifické skupiny, jako jsou starší pracovníci, mladí lidé, pracovníci s nízkou kvalifikací a další zranitelné skupiny.

Doporučení č. 5: Přijmout nezbytná opatření pro zlepšení kvality veřejných služeb v oblastech se zásadním významem pro podnikatelské prostředí. V této souvislosti urychlit provádění protikorupční strategie v souladu se stanovenými cíli, přijmout služební zákon na podporu stability a efektivity veřejné správy a přijmout kroky řešící anonymní držení akcií. || Doporučení bylo částečně provedeno. Bylo dosaženo určitého pokroku při zavádění služeb eGovernmentu a snižování administrativní zátěže pro podniky. Pokud jde o protikorupční strategii, je hlavním úspěchem přijetí nového zákona o zadávání veřejných zakázek (v účinnosti od dubna 2012). Pro důvěryhodnost a efektivnost reformy zadávání veřejných zakázek však bude mít zásadní význam řádné uplatňování a provádění. Přijetí služebního zákona, jenž je zásadní podmínkou stabilní, transparentnější a profesionální veřejné správy, bylo mnohokrát odloženo, což mělo výrazně negativní dopad na čerpání fondů EU v České republice. Nový návrh zákona by měl být předložen vládě v září 2012, ale jeho účinnost se neočekává před rokem 2014. Problém anonymního držení akcií, na nějž poukázalo doporučení ohledně veřejné správy v roce 2011, dosud nebyl plně vyřešen. Zrušení anonymních akcií bylo původně naplánováno na rok 2012, ale parlament je neschválil. Předpokládá se, že nový, v současnosti připravovaný zákon o zvýšení transparentnosti právních subjektů vstoupí v účinnost nejdříve v roce 2013.

Doporučení č. 6: Zřídit transparentní systém hodnocení kvality akademických institucí a svázat jej s jejich financováním, aby se zlepšila kvalita terciárního vzdělávání. || Doporučení bylo částečně provedeno. Vláda zavedla soubor ukazatelů kvality, avšak jeho vazba na financování je poměrně volná a neexistují jasné důkazy, že má dopad na zvyšování kvality výstupů. Vláda také navrhla nová opatření relevantní pro zlepšení výsledků institucí vyššího vzdělávání. Návrh je však vágní ohledně klíčové otázky standardů hodnocení kvality a vzhledem k absenci systematického shromažďování a analýz údajů postrádá podporu akademické obce. Dosud nebyla přijata žádná opatření.

Evropa 2020 (národní cíle a pokrok) ||

Cíl míry zaměstnanosti: 75 % || Míra zaměstnanosti dosahovala v roce 2009 70,9 %, v roce 2010 70,4 % a v roce 2011 70,9 %. V plnění tohoto cíle bylo dosaženo určitého pokroku, i když je příliš brzy na posouzení, jakou část zlepšení vykázaného v roce 2011 způsobila silná cyklická složka a jakou politiky zaměstnanosti.

Cíl v oblasti výzkumu a vývoje: 1 % HDP (pouze veřejný sektor) || Hrubé domácí výdaje na výzkum a vývoj (jako procento HDP) činily v roce 2009 1,48 % HDP a v roce 2010 1,56 %. Podíl veřejných výdajů na výzkum a vývoj činil v roce 2010 0,63 % HDP, tj. přibližně stejně jako v roce 2007. V plnění tohoto cíle nebylo dosaženo pokroku. ||

Cíl pro emise skleníkových plynů: +9 % (oproti emisím z roku 2005; tento národní cíl se nevztahuje na emise ze systému obchodování s emisemi) || Změna objemu emisí skleníkových plynů mezi lety 2005 a 2010: +0 % (data odpovídají současnému rozsahu systému obchodování s emisemi) ||

Cíl v oblasti energie z obnovitelných zdrojů: 13 % Podíl energie z obnovitelných zdrojů ve všech druzích dopravy: 10 % || Podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie dosahoval v roce 2009 8,5 %. Podíl energie z obnovitelných zdrojů na spotřebě pohonných hmot byl v roce 2009 3,4 %. ČR v loňském roce přijala národní akční plán pro energii z obnovitelných zdrojů. V plnění tohoto cíle bylo dosaženo určitého pokroku. ||

Energetická účinnost – snížení spotřeby energie v Mtoe: není k dispozici || České orgány dosud nestanovily národní cíl energetické účinnosti. Způsob hodnocení pokroku členských států v oblasti energetické účinnosti je v současnosti předmětem diskusí mezi orgány EU v souvislosti s návrhem směrnice o energetické účinnosti. ||

Cíl pro předčasné ukončování školní docházky: 5,5 % || Cíle bylo dosaženo již v roce 2009 (5,4 %) a ukazatel se dále zlepšil (na 4,9 %) v roce 2010, kdy byl cíl stanoven. ||

Cíl pro terciární vzdělávání: 32 % osob ve věku 30–34 let || V plnění tohoto cíle bylo dosaženo významného pokroku. Ukazatel se zlepšil ze 17,5 % v roce 2009 na 20,4 % v roce 2010. Na základě vysokého počtu studentů, kteří v současnosti studují programy terciárního vzdělávání, se očekává další zvýšení. ||

Zachovat počet osob ohrožených chudobou či sociálním vyloučením na úrovni z roku 2008 (15,3 % celkové populace) a usilovat o snížení jejich počtu o 30 000 || Počet osob ohrožených chudobou či sociálním vyloučením je stále pod úrovní roku 2008 (1,566 milionu); v roce 2009 činil 1,448 milionu a v roce 2010 1,495 milionu. Cílů tak bylo prozatím dosaženo. ||

                                    5. Příloha

Tabulka I. Makroekonomické ukazatele

Tabulka II. Srovnání makroekonomického vývoje a prognóz

Tabulka III. Skladba rozpočtové korekce

Tabulka IV. Dynamika dluhu

Tabulka V. Ukazatele udržitelnosti

Zdroj: Komise, programy stability a konvergenční programy (SKP) na rok 2012.

Poznámka: Scénář "nezměněné politiky" zobrazuje mezeru udržitelnosti za předpokladu, že se rozpočtová pozice bude do roku 2013 vyvíjet podle jarní prognózy z roku 2012. Scénář "SKP" zobrazuje mezeru udržitelnosti za předpokladu plného provedení rozpočtových plánů v programu.

* Požadovaná korekce primárního salda do roku 2020 za účelem dosažení veřejného dluhu ve výši 60 % HDP do roku 2030.

Graf I. Střednědobá projekce dluhu

Zdroj: Komise, programy stability a konvergenční programy na rok 2012.

Tabulka VI. Zdanění

Tabulka VII. Ukazatele finančních trhů

Tabulka VIII. Ukazatele trhu práce a sociální situace

Tabulka VIII. Ukazatele trhu práce a sociální situace (pokračování)

Tabulka IX. Výkon produktového trhu a ukazatele politiky

Tabulka X. Ukazatele zeleného růstu

             

[1] Rozdíl HDP na obyvatele mezi Českou republikou a průměrem EU-27 se snížil ze 75 % v roce 1997 na 80 % v roce 2010.

[2] ČR bude mít jednu z nejrychleji stárnoucích populací v EU. Podle prognóz vzroste index závislosti starých osob mezi roky 2008 a 2060 z 21 % na 61 % (v EU vzroste z 25 % na 53 %).

[3] Například v globální zprávě o konkurenceschopnosti Světového hospodářského fóra se Česká republika umisťuje velmi špatně, pokud jde o instituce: na 121. místě, pokud jde o důvěru veřejnosti v politiky, na 102. místě ohledně zpronevěry veřejných prostředků, na 118. místě u zátěže vládní regulace, na 102. místě u transparentnosti rozhodování vlády, na 90. místě u etického chování podniků a na 89. místě u ochrany zájmů menšinových akcionářů.

[4] Cyklicky očištěné saldo bez vlivu jednorázových a jiných dočasných opatření, přepočítané Komisí na základě informací poskytnutých v programu za použití společně dohodnuté metodiky.

[5] V roce 2010 byla snížená sazba DPH zvýšena z 9 % na 10 % a základní sazba DPH z 19 % na 20 %. V roce 2010 byly také zvýšeny daně z pohonných hmot, alkoholu a tabáku. Celkový fiskální dopad těchto opatření se odhaduje na přibližně 0,3 % HDP.

[6] Implicitní sazba daně z kapitálu se od roku 2004 stabilně snižuje; v roce 2010 činila 16,7 %, což je o 10,3 procentního bodu méně než průměr v EU-25.

[7] Daňové zatížení průměrného příjemce mzdy dosahovalo v roce 2010 42,2 %, zatímco průměrná hodnota v EU činila 43,4 %. Na druhé straně implicitní zdanění práce v roce 2010 dosahovalo 39 % v porovnání s průměrem EU ve výši 36 %.

[8] „Superhrubá“ mzda je definována jako součet hrubé mzdy a části příspěvků na sociální zabezpečení, kterou hradí zaměstnavatel. Daň z příjmů fyzických osob je v současnosti stanovena na 15 % superhrubé mzdy.

[9] Osoby samostatně výdělečně činné si v některých profesích mohou odečíst až 80 % výdajů jako paušální odpočet.

[10] Daňové zatížení osob s nízkými příjmy (do 67 % průměrné mzdy), dosahující 38,9 %, bylo v roce 2010 nižší než průměr EU ve výši 39,8 %. Podle předběžných údajů za rok 2011 se zvýšilo na 39,5 %. 

[11] Podíl osob samostatně výdělečně činných na celkové zaměstnanosti od roku 1995 vzrůstá a v roce představoval 19 %. Daňové příjmy od osob samostatně výdělečně činných dramaticky poklesly, zejména od roku 2008, kdy byly přijaty poslední významné změny daňového systému. V roce 2011 představovaly v hotovostním vyjádření pouze 2,2 % celkových příjmů z daně z příjmů fyzických osob, zatímco ještě v roce 2008 to bylo přibližně 12 %. 

[12] Příjmy z ekologických daní odpovídají 2,5 % HDP, což je blízko průměru EU ve výši 2,6 %. Avšak ekologické daně jiné než daně z pohonných hmot (tj. ostatní energetické daně a daně z dopravy, ze znečištění životního prostředí nebo ze zdrojů) tvoří podle statistik z roku 2009 pouze okolo 10 % celkových příjmů z těchto daní.

[13] Zpráva Světové banky Doing Business (Podnikatelské prostředí) za rok 2012 a zpráva společnosti PWC Paying Taxes (Placení daní) za rok 2011 poukazují na vysokou zátěž podniků v ČR způsobenou dodržováním daňových předpisů.

[14] Obě tato opatření byla podrobně popsána v pracovním dokumentu útvarů Komise na rok 2011.

[15] Ukazatel S2 pro ČR činí 4,9 % HDP ve srovnání s průměrem EU 2,9 %, z čehož dlouhodobá složka představuje 3,8 procentních bodů (ve srovnání s 2,3 procentními body v EU). Tuto dlouhodobou složku zvyšují zejména výdaje na důchody (1,9 procentního bodu) a zdravotní a dlouhodobá péče (1,6 procentního bodu).

[16] Zvyšování věku odchodu do důchodu u žen je rychlejší a závisí na tom, kolik mají dětí.

[17] Původně měli mít přístup k tomuto režimu pouze pracovníci manuálně náročných profesí, ale toto omezení bylo zrušeno.

[18] Podle průzkumu o přístupu k financování pro malé a střední podniky, provedeném v prosinci 2011 pro ECB a Komisi, byl v roce 2011 podíl zamítnutých žádostí o úvěr v ČR vyšší než průměr EU a situace žádostí o úvěr se mezi roky 2009 a 2011 zhoršila.

[19] Evropská asociace soukromého a rizikového kapitálu odhaduje, že podíl investic do nových a začínajících podniků jako procento HDP je v ČR nižší, než je průměr EU.

[20] Cílem jiných opatření je získat další daňové příjmy a snížit výdaje na nezaměstnanost. Reforma například usiluje o omezení nepravé samostatně výdělečné činnosti zvýšením nákladů na nedodržení předpisů pro stínového zaměstnavatele (byly např. dramaticky zvýšeny sankce a byla vyjasněna definice nepravé samostatně výdělečné činnosti). Rovněž byla zpřísněna pravidla pro poskytování dávek v nezaměstnanosti zavedením možnosti povinných veřejných prací pro skupiny nezaměstnaných identifikovaných úřady práce a ohlašovacích požadavků pro osoby podezřelé z toho, že pracují a zároveň pobírají dávky.

[21] Pouze 5,3 % českých zaměstnanců pracuje na částečný úvazek, ve srovnání s průměrem EU 15,9 % (4. čtvrtletí 2011). Podle údajů Eurostatu z roku 2009 využívalo formální péči o děti 64 % dětí starších tří let (průměr EU je 84 %), zatímco u mladších dětí činil tento poměr pouze 3 % (oproti 27 % v EU-27). Podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR bylo v roce 2010 v celé zemi pouze 46 jeslí.

[22] Míra nezaměstnanosti u žen byla ve 4. čtvrtletí 2011 o 2,1 procentního bodu vyšší a míra jejich zaměstnanosti o 18,0 procentního bodu nižší než mužů. Oba tyto rozdíly patřily k největším v EU. Rozdíl v odměňování mužů a žen činil v roce 2010 26 %, v porovnání s průměrem EU ve výši 16 %. Podíl populace, které hrozí chudoba nebo sociální vyloučení, je u žen starších 65 let v současné době 13,7 %, ale u mužů pouze 5,3 %.

[23] V roce 2011 dosáhl počet uchazečů o práci, kteří byli vyřazeni z evidence pro odmítnutí práce nebo neplnění jiných podmínek, 85 400, zatímco počet skutečných umístění byl pouze 58 800.

[24] V současnosti je jen malá část odměny (500 CZK) agentuře přiznána, pokud uchazeči o zaměstnání zůstanou v pracovním poměru déle než šest měsíců.

[25] Mezi zdroje údajů patří mimo jiné průzkum pracovních sil, šetření EU-SILC a průzkum rodinných rozpočtů.

[26] Procento postupujících do druhého stupně je velmi vysoké – 85 % –, což je rovněž způsobeno systémem financování institucí vysokoškolského vzdělávání, který je převážně založen na platbách za studenta.

[27] Zejména v porozumění psanému textu, kde se ČR mezi členskými státy umístila jako sedmá nejhorší.

[28] Viz také dokument OECD z roku 2012 Review on Evaluation and Assessment Frameworks for Improving School Outcomes (Přehled hodnotících rámců pro zlepšení školních výsledků).

[29] Gabal, Analysis and Consulting (2006): Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorpční kapacity subjektů působících v této oblasti.

[30] Zpráva České školní inspekce (březen 2010) shrnující poznatky z tematické kontrolní činnosti v bývalých zvláštních školách.

[31] Podrobnější vysvětlení viz box č. 2.

[32] Studie GŘ REGIO „Kvalita veřejné správy v členských státech a regionech EU“ (2010) řadí ČR do skupiny členských států s nejnižší kvalitou veřejné správy. Země se umístila na 57. místě Indexu vnímání korupce zveřejněném organizací Transparency International a 62. ve zprávě Světové banky Doing Business. Zpráva Světového hospodářského fóra o globální konkurenceschopnosti na období 2011–2012 rovněž klasifikuje ČR jako jednu z nejhorších zemí, pokud jde o nestandardní platby a úplatky.

[33] ČR patří k několika málo zemím světa, které umožňují ojedinělý typ vlastnictví společnosti – anonymní akcie v listinné podobě. Vlastnictví společností vydávajících anonymní akcie často není zcela transparentní, což představuje problém při zadávání veřejných zakázek. 

[34] Zpráva Světové banky Doing Business z roku 2012 řadí Českou republiku na 22. místo v EU, pokud jde o prosazování smluv, přičemž vyřešení průměrného obchodního sporu trvá 611 dnů.

[35] Pro další informace viz http://ec.europa.eu/enterprise/policies/sme/business-environment/start-up-procedures/progress-2011/index_en.htm.

[36] ČR se umisťuje mezi nejhoršími zeměmi v rámci evropského platebního indexu za rok 2011. Průměrné zpoždění plateb ve veřejném i soukromém sektoru se zvýšilo z 10–13 dnů v roce 2010 na 15–17 dnů v roce 2011.