PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE

SOUHRN ZPRÁVY O POSOUZENÍ DOPADŮ REVIZE „SMĚRNICE O KLINICKÝCH HODNOCENÍCH“ 2001/20/ES

Průvodní dokument k

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady

o klinických hodnoceních humánních léčivých přípravků a o zrušení směrnice 2001/20/ES

1.           Vymezení problému

1.           Klinická hodnocení ve smyslu směrnice o klinických hodnoceních jsou zkoumání týkající se účinků léčivých přípravků na lidech, při nichž jsou léčivé přípravky použity mimo běžnou klinickou praxi na základě protokolu pokusu. Žádosti o registraci a publikace v lékařských časopisech jsou založeny na údajích získaných v klinických hodnoceních. Klinická hodnocení jsou proto nezbytná pro vývoj léčivých přípravků a zlepšení lékařské péče.

2.           Klinická hodnocení upravuje směrnice o klinických hodnoceních 2001/20/ES. Hlavním cílem směrnice je zajistit bezpečnost a práva subjektu a spolehlivost a hodnověrnost údajů získaných v klinickém hodnocení.

3.           Směrnici o klinických hodnocení kritizují všechny zúčastněné strany (od pacientů po výzkumné pracovníky a celé odvětví), neboť způsobila v EU významný pokles přitažlivosti výzkumu zaměřeného na pacienta a souvisejících studií. Počet klinických hodnocení, o jejichž schválení bylo v EU požádáno, klesl z 5 028 (v roce 2007) na 4 400 v roce 2010. Tento trend značně snižuje konkurenceschopnost Evropy v oblasti klinického výzkumu, a má proto negativní dopad na vývoj nových a inovativních způsobů léčby a léčivých přípravků. Hlavní problémy, které byly zjištěny, se vztahují k těmto otázkám:

4.           Samostatné předkládání žádostí a odlišná posouzení a následné regulační sledování týkající se žádostí o klinická hodnocení: Klinická hodnocení jsou předmětem povolení (předložení a hodnocení) a následného regulačního sledování / dozoru. Předkládání, hodnocení a následné regulační sledování žádosti pro totéž klinické hodnocení jsou prováděna v různých členských státech zcela odděleně. Navíc jsou v rámci každého členského státu do procesu zapojeny dva různé orgány: příslušný vnitrostátní orgán a jedna nebo více etických komisí. Tento systém způsobuje zvýšenou administrativní zátěž a velké překážky pro provádění výzkumu, což dále vede ke zpoždění přístupu k inovativní léčbě, která může zachránit život.

5.           Větší obtíže s prováděním klinických hodnocení z důvodu regulačních požadavků, které nebyly přizpůsobeny praktickým zřetelům a potřebám: Míra rizika pro bezpečnost pacientů se může v rámci klinického hodnocení velmi lišit, zejména v závislosti na rozsahu znalostí a předchozí zkušenosti s léčivým přípravkem, který je předmětem klinického hodnocení („hodnocený léčivý přípravek“ – HLP). Je zásadně důležité přihlížet k tomu, zda je HLP již povolen v EU nebo jinde. Směrnice o klinických hodnoceních však tyto rozdíly v riziku neřeší dostatečně a dostatečně k nim nepřihlíží. Místo toho se závazky a omezení stanovená v uvedené směrnici uplatňují z velké části bez ohledu na rizika pro bezpečnost subjektu a bez sladění praktických zřetelů a odpovídajících praktických požadavků.

6.           Spolehlivost údajů z klinického hodnocení v globalizovaném výzkumném prostředí: Existuje tendence ke globalizaci klinického výzkumu, zejména ve vztahu k nově se rozvíjejícím ekonomikám. Klinický výzkum je v celosvětovém měřítku přínosem pro zúčastněné země, jejich populaci a pro veřejné zdraví jako celek. Avšak globalizace klinického výzkumu představuje výzvu, pokud jde o dohled nad dodržováním správné klinické praxe.

2.           Analýza subsidiarity

7.           Právní předpisy Unie týkající se klinických hodnocení vycházejí z článku 114 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). Na základě článku 114 SFEU vykonává EU sdílenou pravomoc.

8.           Harmonizovaná pravidla otevírají možnost odkazovat na výsledky a závěry klinických hodnocení v žádostech o povolení k uvedení léčivého přípravku na trh Unie. Toto je velice důležité, jelikož prakticky všechna větší klinická hodnocení jsou často prováděna ve více než jednom členském státě. S cílem tuto otázku řešit stanoví směrnice o klinických hodnoceních vyčerpávající pravidla na úrovni Unie, která je třeba v případě klinických hodnocení dodržovat.

9.           Ačkoliv je nařízení o klinických hodnoceních v souladu se zásadou subsidiarity, existují omezení stanovená ve Smlouvách, která musí být zohledněna při formulování variant politiky: Smlouva stanoví omezení týkající se harmonizace etických aspektů (tj. zejména nutnost získat od subjektu „informovaný souhlas“). Kromě toho existuje několik aspektů, které mají ze své podstaty vnitrostátní povahu, jako jsou pravidla pro stanovení toho, kdo je „zákonný zástupce“ subjektu, a pravidla týkající se odpovědnosti za škody, které subjekt utrpěl.

3.           Cíle

· Cíl č. 1: Moderní regulační rámec pro předkládání, posuzování a následné regulační sledování žádostí o klinická hodnocení, při zohlednění mnohonárodního výzkumného prostředí. To obnáší operační cíle snižování administrativní zátěže a provozních nákladů a zkrácení prodlev při zahájení klinického hodnocení, pokud jsou způsobeny právními předpisy.

· Cíl č. 2: Regulační požadavky, které jsou přizpůsobeny praktickým zřetelům, omezením a potřebám, aniž by byla ohrožena bezpečnost, kvalita života a práva účastníků klinických hodnocení a aniž by byla ohrožena hodnověrnost údajů. To obnáší operativní cíle snižování administrativní zátěže a provozních nákladů, pokud jde o dva klíčové regulační požadavky: roční zprávu o bezpečnosti a povinné pojištění / náhradu škody.

· Cíl č. 3: Řešení globálního rozměru klinických hodnocení při zajištění dodržování správné klinické praxe. To obnáší operativní cíl zajištění dodržování správné klinické praxe v klinických hodnoceních prováděných v zemích, které nejsou členy EU.

4.           varianty politiky

4.1.        Cíl č. 1 – moderní regulační rámec pro předkládání, posuzování a následné regulační sledování žádostí o klinická hodnocení

4.1.1.     Varianta politiky č. 1/1 – bez opatření na úrovni Unie, spolehnutí se na dobrovolnou spolupráci členských států (základní varianta)

4.1.2.     Varianta politiky č. 1/2 – jednotné předkládání žádostí se samostatným posouzením

10.         Tato varianta politiky by sestávala z centralizovaného předkládání žádostí prostřednictvím elektronické brány umístěné na úrovni EU a z následného samostatného posouzení v každém dotčeném členském státě.

4.1.3.     Varianta politiky č. 1/3 – jednotné předkládání žádostí se společným posouzením otázek, které se netýkají etických aspektů, členskými státy

11.         Tato varianta politiky by sestávala z centralizovaného předkládání žádostí a z následného společného posouzení členskými státy, v nichž klinické hodnocení probíhá. V rámci této politické varianty by se zapojení Komise nebo agentury (kromě jednotného bodu pro předkládání žádostí, viz výše) omezilo na technickou podporu společného posouzení a plnění úlohy „zprostředkovatele“ při společném posuzování.

4.1.4.     Varianta politiky č. 1/4 – jednotné předkládání žádostí s centralizovaným posouzením otázek, které se netýkají etických aspektů, agenturou

12.         Tato varianta politiky by sestávala z centralizovaného předkládání žádostí a následného centralizovaného hodnocení vědeckým výborem, který se nachází a je spravován v rámci Evropské agentury pro léčivé přípravky (dále jen „agentura“).

13.         Každý dotčený členský stát by navíc vydal rozhodnutí na vnitrostátní úrovni týkající se etických aspektů klinického hodnocení.

4.1.5.     Varianta politiky č. 1/5 – výběr právní formy: přijetí znění směrnice o klinických hodnoceních v podobě nařízení

4.1.6.     Varianta politiky č. 1/6 – kombinace varianty politiky č. 1/3 (společné posouzení) a č. 1/5 (právní forma nařízení)

4.2.        Cíl č. 2 – regulační požadavky přizpůsobené praktickým zřetelům a potřebám

4.2.1.     Varianta politiky č. 2/1 – bez opatření na úrovni Unie (základní varianta)

4.2.2.     Varianta politiky č. 2/2 – rozšíření působnosti neintervenčních hodnocení

14.         Směrnice o klinických hodnoceních se použije pouze na „intervenční hodnocení“, avšak nikoliv na „neintervenční“ hodnocení. Neintervenční hodnocení jsou hodnocení prováděná s registrovanými léčivými přípravky, při nichž nejsou subjekty přiřazeny předem a při nichž se neuskutečňuje žádná dodatečná intervence. Tato varianta politiky by rozšířila rozsah neintervenčních hodnocení odstraněním posledního požadavku (dodatečná intervence). V důsledku toho by se působnost směrnice o klinických hodnoceních zúžila.

4.2.3.     Varianta politiky č. 2/3 – vyloučení „nekomerčních zadavatelů“

15.         Požadavky stanovené směrnicí o klinických hodnoceních obzvláště zatěžují zadavatele, kteří nemají vždy takové prostředky a zdroje, aby byli schopni je dodržovat. To se vztahuje zejména na „nekomerční zadavatele“. „Nekomerčními zadavateli“ jsou zpravidla vysoké školy nebo akademické instituce, nadace nebo dobročinné organizace. Tato varianta politiky by vyloučením „nekomerčních zadavatelů“ z působnosti nařízení o klinických hodnoceních následovala příkladu USA a Japonska.

4.2.4.     Varianta politiky č. 2/4 – odstranění regulačních požadavků na základě znalostí o HLP

16.         Tato varianta politiky by odstranila některé regulační požadavky (například povinné pojištění / náhradu škody a povinnou roční zprávu o bezpečnosti) na klinická hodnocení prováděná s registrovanými léčivými přípravky používanými pro registrovanou indikaci nebo s HLP používanými v rámci všeobecně známého použití.

4.2.5.     Varianta politiky č. 2/5 – pojištění / volitelný „vnitrostátní mechanismus náhrady škody“

17.         Tato varianta politiky je relevantní pouze v souvislosti s povinným pojištěním / náhradou škody. Členským státům by uložila povinnost stanovit mechanismus náhrady škody pro klinická hodnocení prováděná na jejich území s přihlédnutím k vnitrostátnímu právnímu systému odpovědnosti. Pro zadavatele by bylo volitelné, zda se k tomuto vnitrostátní mechanismu náhrady škody připojí.

4.2.6.     Varianta politiky č. 2/6 – kombinace variant politiky č. 2/4 a č. 2/5

18.         Tato varianta politiky je relevantní pouze v souvislosti s povinným pojištěním / náhradou škody: klinická hodnocení představující malé riziko by byla vyňata z povinného pojištění / náhrady škody (varianta politiky č. 2/4). Na ostatní klinická hodnocení by se vztahoval povinný mechanismus náhrady škody (varianta politiky č. 2/5).

4.3.        Cíl č. 3 – řešení globálního rozměru klinických hodnocení při zajištění dodržování správné klinické praxe

4.3.1.     Varianta politiky č. 3/1: ponechání stávající situace (základní varianta)

19.         „Samoregulační“ varianta by znamenala i nadále se spoléhat na dobrovolné závazky ze strany zadavatelů, které by zajišťovaly, že klinická hodnocení v zemích, které nejsou členy EU, se provádějí v souladu se správnou klinickou praxí, na regulační dohled a inspekce prováděné zeměmi, které nejsou členy EU, v rámci jejich soudní pravomoci a na některé inspekce prováděné inspektory členských států v rámci žádostí o registraci.

4.3.2.     Varianta politiky č. 3/2: usnadnění inspekcí správné klinické praxe zvýšením transparentnosti

20.         Tato varianta by zadavatelům uložila povinnost veřejně registrovat veškerá klinická hodnocení, jejichž výsledky jsou následně využity v žádosti o klinické hodnocení nebo o registraci léčivého přípravku. To by umožnilo donucovacím orgánům v případě těchto klinických hodnocení zasáhnout a dohlížet na ně. Rovněž by to vytvořilo tlak na zadavatele, aby dodržovali soulad se správnou klinickou praxí.

4.3.3.     Varianta politiky č. 3/3: inspekce regulačních systémů pro klinické hodnocení u zemí, které nejsou členy EU

21.         Tato varianta zavádí pro Komisi nebo agenturu příležitost provádět „systémové inspekce“ v zemích, které nejsou členy EU, aby bylo možné posoudit, zda je jejich regulační a donucovací systém pro klinická hodnocení rovnocenný s příslušným systémem v EU.

4.3.4.     Varianta politiky č. 3/4: inspekce správné klinické praxe prováděné agenturou v zemích, které nejsou členy EU

22.         V rámci této varianty by agentura nebo Komise byla zmocněna k provádění inspekcí v místech klinických hodnocení v zemích, které nejsou členy EU, aniž by využívala inspekční kapacitu dobrovolně poskytovanou členskými státy.

4.3.5.     Varianta politiky č. 3/5: kombinace variant politiky č. 3/2 a č. 3/3

5.           Posouzení dopadů

5.1.        Cíl č. 1 – moderní regulační rámec pro předkládání, posuzování a následné regulační sledování žádostí o klinická hodnocení

5.1.1.     Varianta politiky č. 1/1: bez opatření na úrovni Unie, spolehnutí se na dobrovolnou spolupráci členských států (základní varianta)

23.         Pokud jde o sociální/zdravotní dopady, stávající „mozaika“ oddělených postupů posuzování pro klinická hodnocení v jednotlivých dotčených členských státech nemusí nutně zajišťovat nejvyšší možný standard tohoto posuzování v EU. Kromě toho se mohou na stejné klinické hodnocení vztahovat různé změny a úpravy v postupu povolování. Tyto rozdíly mohou mít vliv na údaje získané v hodnocení. Pokud se způsob provádění a podoba hodnocení liší příliš mnoho, zadavatelé se rozhodnou zrušit klinické hodnocení v jednom nebo ve více členských státech. To znamená, že pacienti v těchto členských státech přicházejí o potenciální přínosy klinického výzkumu, což vede k nerovnosti v oblasti veřejného zdraví.

24.         Z hlediska hospodářského dopadu vytváří směrnice o klinických hodnoceních administrativní náklady ve výši přibližně 306 milionů EUR ročně a provozní neadministrativní náklady ve výši přibližně 2 200 milionů EUR ročně.

5.1.2.     Varianta politiky č. 1/2 – jednotné předkládání žádostí se samostatným posouzením

25.         Pokud jde o dopad na zdraví a bezpečnost pacientů, nedošlo by ve srovnání se současnou situací k žádné změně.

26.         Z hlediska hospodářského dopadu by tato varianta politiky snížila administrativní náklady na 45,5 milionu EUR. Z hlediska provozních nákladů by však situace byla totožná jako v případě varianty politiky č. 1/1, jelikož tato varianta politiky je omezena na elektronický nástroj pro předkládání informací. Prováděcí náklady, jednorázové náklady na informační technologie a provozní náklady se liší v závislosti na technickém řešení a pohybují se v rozmezí mezi 1,62 milionu EUR a 6,3 milionu EUR v případě jednorázových nákladů a mezi 0,34 milionu EUR (a 0,25 ekvivalentu plného pracovního úvazku) a 1,26 milionu EUR (a 19 ekvivalentů plného pracovního úvazku) v případě provozních nákladů. Výběr toho, které technické řešení bude použito, je neoddělitelně spjat s rozhodnutím týkajícím se umístění bodu jednotného předkládání žádostí buď v agentuře, nebo v Komisi. Jedná se o politické rozhodnutí, které má být přijato později a jemuž posouzení dopadů slouží jako podpora.

5.1.3.     Varianta politiky č. 1/3 – jednotné předkládání žádostí se společným posouzením otázek, které se netýkají etických aspektů, členskými státy

27.         Pokud jde o sociální/zdravotní dopady, ochrana a bezpečnost a práva účastníků by se ve srovnání se základní variantou zlepšila, neboť by došlo k propojení odborných znalostí z různých členských států. Jednotná reakce na žádost o provedení klinického hodnocení by umožnila rychlejší zahájení klinického hodnocení na základě stejného protokolu, čímž by se odstranily nerovnosti identifikované v základní variantě.

28.         Z hlediska hospodářského dopadu by tato varianta politiky měla do značné míry stejný dopad jako varianta č. 1/2. Snížila by administrativní náklady na 34,3 milionu EUR, což ve srovnání se základní variantou představuje úsporu 271,7 milionu EUR ročně. Pokud jde o provozní náklady, tato varianta politiky by významně snížila náklady na provádění klinických hodnocení v EU (úspory by se pohybovaly ve výši asi 440 milionů EUR).

29.         V závislosti na rozsahu podpůrné struktury se potřeba lidských zdrojů pohybuje v rozmezí 1,5–7 ekvivalentů plného pracovního úvazku. Volba rozsahu podpůrné struktury je vázána na rozhodnutí o tom, kdo podpůrnou strukturu poskytuje: agentura nebo Komise. Jedná se o politické rozhodnutí, které má být přijato později a jemuž posouzení dopadů slouží jako podpora.

5.1.4.     Varianta politiky č. 1/4: jednotné předkládání žádostí s centralizovaným posouzením otázek, které se netýkají etických aspektů, agenturou

30.         Pokud jde o sociální/zdravotní dopady, tato varianta je výhodná vzhledem k zapojení všech členských států, čímž dojde k propojení nejlepších dostupných odborných znalostí regulačních orgánů. Tato varianta však může vést k dalším prodlevám při zahájení klinického hodnocení, protože duální systém schvalování (na vnitrostátní úrovni a na úrovni EU) pravděpodobně povede k rozporům, a tedy k vytváření dalších prodlev při jejich řešení. Kromě toho by zapojení všech členských států, včetně členských států, kterých se záležitost nutně netýká, zkomplikovalo diskusi a nalezení kompromisu. Kromě toho by tato varianta politiky vedla k vytvoření „institucionálního kontinua“ mezi povolovacím postupem pro klinická hodnocení v průběhu vývoje léčivého přípravku a registrací výsledného přípravku. Toto s sebou nese nebezpečí odstranění „páru očí“, který posuzuje údaje na konci procesu vývoje v rámci žádosti o registraci.

31.         Pokud jde o hospodářský dopad/náklady, tato varianta politiky by vedla k úsporám 264,2 milionu EUR na administrativních nákladech. Pokud jde o provozní náklady, dopad by byl podobný jako v případě varianty politiky č. 1/3, tj. šlo by o úspory ve výši přibližně 440 milionů EUR. Pokud jde o prováděcí náklady, vztahovaly by se do velké míry k dodatečné úloze agentury. Je možné odhadnout, že další personální potřeby by byly kolem 4 000 ekvivalentů plného pracovního úvazku.

5.1.5.     Varianta politiky č. 1/5 – výběr právní formy – přijetí znění směrnice o klinických hodnoceních v podobě nařízení

32.         Tato varianta politiky by zajistila, aby členské státy založily své posouzení žádosti o klinické hodnocení spíše na stejném textu než na různých, nevyhnutelně rozdílných, vnitrostátních prováděcích opatřeních.

5.1.6.     Varianta politiky č. 1/6 – kombinace variant politiky č. 1/3 (společné posouzení) a č. 1/5 (právní forma nařízení)

33.         V rámci této varianty politiky by bylo společné posouzení (varianta politiky č. 1/3) posíleno právním textem ve formě nařízení (č. 1/5). To by usnadnilo spolupráci mezi členskými státy v oblasti posuzování žádosti o klinické hodnocení.

5.2.        Cíl č. 2 – regulační požadavky přizpůsobené praktickým zřetelům a potřebám

5.2.1.     Varianta politiky č. 2/1: bez opatření na úrovni Unie (základní varianta)

34.         Povinné pojištění / náhrada škody zajišťuje, že v případě škody způsobené klinickým hodnocením obdrží subjekt kompenzaci – bez ohledu na finanční způsobilost zadavatele nebo zkoušejícího. Roční zpráva o bezpečnosti může být užitečným nástrojem, který pomůže příslušným vnitrostátním orgánům nebo etickým komisím kontrolovat a sledovat bezpečnostní profil HLP, zejména pokud je dotčená sloučenina stále do velké míry neznámá a dosud nepovolená.

35.         Roční náklady na povinné pojištění / náhradu škody a zprávy o bezpečnosti činí přibližně 222,8 milionu EUR a je k nim třeba přičíst správní náklady ve výši 7,2 milionu EUR. Na druhé straně asi 0,025 % všech subjektů úspěšně uplatňuje nárok na náhradu škody za újmu utrpěnou v rámci klinického hodnocení. Výše každé náhrady škody se průměrně pohybuje mezi 3 000 a 6 000 EUR.

5.2.2.     Varianta politiky č. 2/2 – rozšíření působnosti neintervenčních studií

36.         Pokud jde o sociální/zdravotní dopady, bezprostředním účinkem by bylo to, že by tyto studie byly regulovány na vnitrostátní úrovni členskými státy. V závislosti na opatřeních přijatých každým členským státem by to znamenalo přísnější, volnější nebo nulovou regulaci tohoto typu studií. Z hlediska hospodářského dopadu/nákladů by tato varianta politiky přinesla úspory na provozních nákladech ve výši 16,98 milionu EUR a dalších 219 000 EUR na administrativních nákladech.

5.2.3.     Varianta politiky č. 2/3 – vyloučení „nekomerčních zadavatelů“

37.         Pokud jde o sociální/zdravotní dopady, subjekty přihlášené v klinickém hodnocení prováděném „nekomerčním zadavatelem“ by nebyly chráněny na úrovni EU. Stejně tak by neplatila pravidla EU, která zajišťují hodnověrnost a spolehlivost údajů. To by bylo velkou nevýhodou ve smyslu vytvoření rovných podmínek pro provádění klinických hodnocení v EU, aniž by byla ohrožena ochrana práv a bezpečnost pacientů v EU a hodnověrnost údajů v EU. Tato varianta politiky by rovněž měla negativní dopad na veřejné zdraví obecně. Klinická hodnocení prováděná „nekomerčními zadavateli“ mohou mít zásadní dopad na veřejné zdraví, neboť výsledky mohou být zveřejněny, a mohou tak ovlivnit výběr možností léčby a léčbu obecně.

38.         Z hlediska hospodářského dopadu/nákladů by tato varianta politiky přinesla úspory na provozních nákladech ve výši 73,9 milionu EUR a dalších 926 000 EUR na administrativních nákladech.

5.2.4.     Varianta politiky č. 2/4: odstranění regulativních požadavků na základě znalostí o HLP

39.         Klinická hodnocení s registrovanými léčivými přípravky představují pro veřejné zdraví obvykle pouze minimálně vyšší riziko než v případě standardní péče nebo vůbec žádné riziko. Proto by odstranění povinného pojištění / náhrady škody a povinnosti předkládat roční zprávu o bezpečnosti nemělo žádný zjevný vliv na ochranu subjektu. Pokud jde o pojištění, v případě, že by došlo ke škodě (což je málo pravděpodobné), stále by existovala řada doplňkových typů pojištění, jako je pojištění odpovědnosti za výrobek v případě držitele registrace registrovaného léčivého přípravku a pojištění profesní odpovědnosti ošetřujícího lékaře.

40.         Z hlediska hospodářského dopadu/nákladů by tato varianta politiky přinesla úspory na provozních nákladech ve výši 34 milionů EUR a dalších 438 000 EUR na administrativních nákladech.

5.2.5.     Varianta politiky č. 2/5 – pojištění / volitelný „vnitrostátní mechanismus náhrady škody“

41.         Vnitrostátní mechanismus náhrady škody by poskytoval tytéž záruky kompenzace pro jakýkoli subjekt, který utrpěl škodu, jako povinné pojištění / náhrada škody, jež jsou v současnosti vyžadovány podle směrnice o klinických hodnoceních.

42.         Administrativní a provozní náklady pro zadavatele by byly omezeny a v porovnání se základní variantou by se tak vytvořily významné úspory. Protože je počet přiznaných náhrad škod velmi omezený, prováděcí náklady členských států by byly omezeny na přibližně 0,817 milionu EUR ročně.

5.2.6.     Varianta politiky č. 2/6 – kombinace variant politiky č. 2/4 a č. 2/5

43.         Dopad na veřejné zdraví a bezpečnost pacientů by byl souhrnem variant politiky č. 2/4 a č. 2/5: na klinická hodnocení s malým rizikem by se vztahovaly jiné systémy odpovědnosti (odpovědnost za přípravek atd.). Na klinická hodnocení jiná než klinická hodnocení s malým rizikem by se vztahoval vnitrostátní režim náhrady škody. Z hlediska hospodářského dopadu / nákladů by úspory v rámci této varianty politiky byly o 0,03 milionu EUR vyšší než u varianty politiky č. 2/5.

5.3.        Cíl č. 3: řešení globálního rozměru klinických hodnocení při zajištění dodržování správné klinické praxe

5.3.1.     Varianta politiky č. 3/1: ponechání stávající situace (základní varianta)

44.         Tato varianta politiky by neřešila otázky nastíněné ve vymezení problému.

5.3.2.     Varianta politiky č. 3/2: usnadnění inspekcí správné klinické praxe zvýšením transparentnosti

45.         Tato varianta politiky by přispěla k zajištění dodržování správné klinické praxe pomocí větší míry transparentnosti. Hospodářský dopad / náklady pro zadavatele budou pociťovány zejména v oblasti administrativních nákladů (přibližně 6,72 milionu EUR ročně) na zveřejňování informací o klinických hodnoceních v zemích, které nejsou členy EU, ve veřejném registru.

5.3.3.     Varianta politiky č. 3/3: inspekce regulačních systémů pro klinické hodnocení u zemí, které nejsou členy EU

46.         Tato varianta politiky by přispěla k zajištění toho, aby byly údaje z klinického hodnocení uvedené v žádosti o registraci v EU spolehlivé a hodnověrné. Tím by se posílilo všeobecné pravidlo, že klinické údaje ze třetích zemí musí pocházet z klinických hodnocení, která jsou založena na zásadách rovnocenných se zásadami v EU.

47.         Z hlediska hospodářského dopadu/nákladů jsou nejvýznamnější prováděcí náklady: představují přibližně 5 ekvivalentů plného pracovního úvazku ročně a další náklady činí přibližně 76 000 EUR.

5.3.4.     Varianta politiky č. 3/4: inspekce správné klinické praxe prováděné agenturou v zemích, které nejsou členy EU

48.         Tato varianta politiky by přispěla k zajištění dodržování správné klinické praxe při klinických hodnoceních prováděných v zemi, která není členem EU. Avšak i nadále by bylo nemožné kontrolovat všechna místa pravidelně a systematicky. Kromě toho jsou inspekce obvykle prováděny v souvislosti s registrací, tj. mnoho let po ukončení klinického hodnocení.

49.         Potřeby lidských zdrojů na úrovni EU by byly přibližně 1 300 ekvivalentů plného pracovního úvazku.

5.3.5.     Varianta politiky č. 3/5: kombinace variant politiky č. 3/2 a č. 3/3

50.         Tato kombinace variant politiky by dále posílila dopad variant politiky uplatněných samostatně: transparentnost (varianta politiky č. 3/2) umožňuje lepší zacílení inspekcí regulačních systémů zemí mimo EU.

6.           Srovnání variant

6.1.        Cíl č. 1 – moderní regulační rámec pro předkládání, posuzování a následné regulační sledování žádostí o klinická hodnocení

51.         Základní situace je pro řešení problému nedostačující. Ačkoliv mají varianty politiky č. 1/2 (samostatné posouzení), č. 1/3 (společné posouzení členskými státy) a č. 1/4 (posouzení agenturou) jeden společný prvek (jediné místo předkládání), vzájemně se vylučují.

52.         Společný prvek, který je součástí variant politiky č. 1/2, č. 1/3 a č. 1/4 výrazně snižuje administrativní náklady, a přispívá tudíž k řešení problému.

53.         Varianta politiky č. 1/2 však dostatečně řeší otázky související se samostatným posouzením stejných problémů souvisejících se stejným klinickým hodnocením. V tomto ohledu by varianty politiky č. 1/3 a 1/4, které se zaměřují nejen na proces předkládání žádostí, ale také na proces posuzování žádosti o klinické hodnocení, měly být upřednostněny. Ze srovnání variant politiky č. 1/3 a č. 1/4 vyplývá, že varianta politiky č. 1/4 zavádí velmi těžkopádný systém, který je náchylný k prodlevám. Zahrnuje každý členský stát, což není s ohledem na zahájení klinických hodnocení nezbytné. Pouze přibližně 6 % všech klinických hodnocení je zahájeno v osmi nebo více členských státech. Vzhledem k tomu se zdá být nepřiměřené zapojit do posuzování žádosti o klinické hodnocení každý členský stát. Pokud k tomu připočteme dvojí schválení (ze strany EU a vnitrostátní) vyplývající z varianty politiky č. 1/4, vznikají nové problémy, kterým by se ve variantě č. 1/3 předešlo.

54.         Varianta politiky č. 1/3 poskytuje „štíhlejší“ postup než varianta politiky č. 1/4. V souvislosti s počátečním povolením zahrnuje pouze členské státy, v nichž má být klinické hodnocení prováděno (bylo by třeba zřídit mechanismus umožňující následné zahájení v dalších členských státech). V rámci varianty politiky č. 1/3 je také pravděpodobné, že schválení bude levnější a rychlejší než ve variantě č. 1/4. To je zejména důležité pro akademický výzkum a malé a střední podniky.

55.         Varianta politiky č. 1/5 (nařízení vs. směrnice) není alternativou, ale doplňkem. Zajistila by při posuzování klinického hodnocení a opatření souvisejících s následným sledováním postup založený na stejných kritériích.

56.         Varianta politiky č. 1/6 je kombinací variant politiky č. 1/4 a č. 1/5. Dále přispívá k dosažení cíle č. 1 tím, že poskytuje stejný právní rámec pro povolování klinických hodnocení, čímž usnadňuje spolupráci mezi členskými státy, jak je uvedeno ve variantě politiky č. 1/3. To napomáhá k dosažení operativních cílů snižování zejména administrativní zátěže a prodlev.

6.2.        Cíl č. 2 – regulační požadavky, které jsou přizpůsobeny praktickým zřetelům a potřebám

57.         Základní varianta neřeší zjištěný problém. Varianty č. 2/2 (rozšíření působnosti neintervenčních hodnocení) a č. 2/3 (vyloučení „nekomerčních zadavatelů“) mají za následek přesunutí regulace zpět na členské státy. Kromě toho, pokud jde o variantu politiky č. 2/3, je obtížné pochopit, proč by se pravidla navržená na ochranu bezpečnosti a práv účastníků a spolehlivosti a hodnověrnosti údajů měla vztahovat na některé zadavatele, ale na jiné ne.

58.         Varianta politiky č. 2/4 (odstranění požadavků na základě znalostí o HLP) přináší zadavatelům menší úspory než varianta politiky č. 2/3. Pokud však jde o veřejné zdraví a bezpečnost pacientů, je kvalitnější než varianta politiky č. 2/3, neboť ponechává stranou jakékoliv rozlišení mezi „nekomerčními“ zadavateli a zadavateli z odvětví a zaměřuje se na objektivní kritérium: status registrace HLP.

59.         Varianta politiky č. 2/5 (vnitrostátní mechanismus náhrady škody) může být užitečným a nákladově efektivním nástrojem pro řešení specifického problému povinného pojištění / náhrady škody.

60.         Varianta politiky č. 2/6 je kombinací variant politiky č. 2/4 a č. 2/5. Tato kombinace snižuje administrativní zátěž související s variantou politiky č. 2/5, aniž by byla ohrožena bezpečnost pacientů.

6.3.        Cíl č. 3: Řešení globálního rozměru klinických hodnocení při zajištění dodržování správné klinické praxe

61.         Základní varianta není uspokojivá. Varianty politiky č. 3/3 (inspekce regulačních systémů pro klinické hodnocení u zemí, které nejsou členy EU) a č. 3/4 (inspekce správné klinické praxe prováděné agenturou v zemích, které nejsou členy EU) mají s ohledem na dosažení cíle poměrně podobné účinky, ačkoliv jejich přístup je odlišný. Jejich dopad se značně liší, pokud jde o dopad na zdroje na úrovni EU. Pokud jde o variantu politiky č. 3/4, rozpočtová omezení v současnosti neumožňují zvýšení inspekční činnosti v souladu s touto variantou politiky. Z posouzení dopadu varianty politiky č. 3/3 vyplývá, že mnohého lze dosáhnout s výrazně omezenějšími zdroji, než je stanoveno ve variantě politiky č. 3/4.

62.         Možnost politiky č. 3/2 (povinnosti registrovat veškerá klinická hodnocení) může být užitečným příspěvkem k účinné kontrole klinických hodnocení prováděných v zemích, které nejsou členy EU. Zátěž pro zadavatele, která je omezena na správní náklady, je přijatelná s ohledem na výhody, které tato varianta politiky představuje.

63.         Varianta politiky č. 3/5 je kombinací variant politiky č. 3/2 a č. 3/4. Tato kombinace dále posiluje nástroje k ověření a zajištění souladu, neboť umožňuje cílenější systém inspekcí.

7.           Upřednostňovaný výběr variant

64.         Pokud jde o cíl č. 1, je upřednostňovanou volbou varianta politiky č. 1/6, která umožňuje rychlé schválení, a to bez vytvoření nového centralizovaného byrokratického aparátu. Kromě toho v rámci této varianty politiky usnadňuje právní forma nařízení spolupráci mezi členskými státy. Pokud jde o cíl č. 2, upřednostňuje se varianta politiky č. 2/6, která podstatně snižuje náklady (administrativní zátěž a provozní náklady), aniž by ohrožovala bezpečnost pacientů. Pokud jde o cíl č. 3, upřednostňuje se varianta politiky č. 3/5, která propojuje inspekce regulačních systémů efektivní z hlediska zdrojů s vyšším stupněm transparentnosti, aby bylo možné provádět cílené inspekce.

8.           Monitorování a hodnocení

65.         Klíčovými ukazateli pro dosažení cílů je počet klinických hodnocení, o něž je v EU požádáno, počet mnohonárodních klinických hodnocení provedených v EU, náklady na klinická hodnocení související s právními předpisy a prodlevy při zahájení klinického hodnocení. Tyto ukazatele bude Komise posuzovat prostřednictvím pravidelných zpráv o klinických hodnoceních z databáze EU, veřejných konzultací a organizace fór, kde jsou právní předpisy hodnoceny zúčastněnými stranami, a účasti na nich.