Návrh SMĚRNICE RADY, kterou se stanoví základní bezpečnostní standardy na ochranu před riziky vyplývajícími z expozice ionizujícímu záření /* COM/2012/0242 final - 2011/0254 (NLE) */
DŮVODOVÁ ZPRÁVA 1. Souvislosti 1.1 Základní informace a cíle Vystavení ionizujícímu záření má za následek
újmu na zdraví. Za běžných situací jsou dávky velmi nízké, takže účinek na
tkáně není pozorovatelný, může však dojít k případnému opožděnému účinku,
zejména k rakovině. Předpokládá se, že u tohoto účinku neexistuje žádná
prahová hodnota: každé ozáření, ačkoli malé, může být později v životě příčinou
rakoviny. Dále se předpokládá, že pravděpodobnost výskytu opožděného účinku je
úměrná dávce. Je proto nutný specifický přístup k radiační ochraně na základě
třech zásad – odůvodnění, optimalizace a omezení dávek ozáření, které jsou
základními kameny systému ochrany vytvořeného před mnoha desetiletími
Mezinárodní komisí pro radiologickou ochranu (ICRP). Právní předpisy Evropského společenství pro
atomovou energii (Euratom) vždy vycházely z doporučení ICRP. Tato vysoce
uznávaná vědecká organizace nedávno vydala nové pokyny k systému radiační
ochrany (Publikace 103, 2007). Komise ICRP zachovává tři pilíře systému a
přitom podrobněji stanoví uplatňování zásad po celou dobu expoziční situace bez
ohledu na to, zda je zdroj záření umělý nebo přírodní. Radiační ochrana se
ovšem vztahuje nejen na ozáření vyplývající z činnosti zdrojů záření (plánované
expoziční situace), ale rovněž na nehodové expoziční situace vyplývající například
z jaderné havárie a na řadu dalších situací, zejména na ty, které zahrnují
ozáření přírodními zdroji záření, nazývané „existujícími expozičními situacemi“.
Komise ICRP také ve světle nejnovějších vědeckých informací aktualizovala
metodiku posuzování efektivní dávky a uplatňování limitů dávek. Velká část pracovníků v odvětvích, která
zpracovávají přírodní radioaktivní materiály (NORM – „naturally occurring
radioactive materials“), dostává dávky ozáření překračující dávkový limit pro jednotlivce
z obyvatelstva, ale nevyužívá ochranu jako radiační pracovníci vystavení ozáření
při výkonu své práce. Tato anomálie není udržitelná, proto jsou nová doporučení
ICRP zaměřena na začlenění přírodních zdrojů záření do celkového systému. Platné
právní předpisy Euratomu[1] zavedly již v roce
1996 požadavky na pracovní činnosti zahrnující přírodní zdroje záření. Byly však
soustředěny do samostatné kapitoly a nebyly začleněny do celkového rámce
radiační ochrany. Kromě toho měly členské státy možnost naprosto flexibilně rozhodovat
o tom, kterých odvětví NORM se tyto požadavky týkají. Vedlo to k velkým
rozdílům v kontrole odvětví NORM a v ochraně pracovníků v těchto
odvětvích. Tato situace není slučitelná s úlohou Euratomu při stanovování
jednotných norem. Ozáření uvnitř budov způsobené radonem,
přírodním radioaktivním vzácným plynem, který se dostává do obytných domů
z půdy pod nimi, je mnohem významnější než z jiných zdrojů záření. Epidemiologické
studie z poslední doby potvrdily, že rakovina plic může být způsobena
ozářením radonem, a Světová zdravotnická organizace (WHO)[2]
ho v současné době klasifikuje jako hlavní zdravotní problém[3].
Ozáření radonem v obytných domech bylo v roce 1990 řešeno
v doporučení Komise. Potvrzená příčina rakoviny plic v důsledku ozáření
radonem si vyžaduje posílení politik na snižování radonu v Evropě prostřednictvím
závazných požadavků. Radioaktivita ve stavebních materiálech byla zahrnuta do
směrnice o stavebních výrobcích[4], ale tento fakt dosud nevedl
k tomu, aby Evropský výbor pro normalizaci (CEN) přijal nějaké odpovídající
normy. Revize směrnice o základních bezpečnostních standardech (BSS) se nebude
zabývat pouze využitím zbytků z odvětví NORM ve stavebních materiálech,
ale zajistí také důslednou a harmonizovanou ochranu proti jiným stavebním
materiálům se zvýšenými úrovněmi radioaktivity. Kromě ochrany zdraví lidí systém radiační
ochrany ICRP řeší v současné době ochranu bioty proti ozáření ionizujícím
zářením. Ačkoli se obecně předpokládá, že vystavení bioty ozáření si nevyžaduje
další opatření, musí být tento předpoklad nyní prokázán shodou s kritérii
a na základě dohodnuté metodiky. Značná část právních předpisů Euratomu se
zabývá různými otázkami radiační ochrany, které jsou ve Smlouvě o Euratomu
definovány jako základní bezpečnostní standardy. Protože tyto otázky se
rozvíjely dlouhou dobu, existuje mezi různými akty jako výsledek
aktualizovaných právních předpisů nutně několik rozporů a také zastaralých
odkazů. Tyto rozpory je nutné vyřešit v souladu s politikou Komise pro
zjednodušení evropských právních předpisů. Problém lze shrnout takto: –
v současných právních předpisech se plně neodráží
vědecký pokrok; –
mezi existujícími právními předpisy jsou rozpory; –
oblast působnosti současných právních předpisů
nepokrývá plně přírodní zdroje záření nebo ochranu životního prostředí. Z toho vyplývají čtyři konkrétní cíle: –
začlenit potřebné věcné změny s cílem reagovat na
poslední vědecké údaje a operační zkušenosti, –
vysvětlit požadavky a zajistit shodu s evropskými
právními předpisy, –
zajistit shodu s mezinárodními doporučeními, –
pokrýt celý rozsah expozičních situací a kategorií
ozáření. 1.2 Subsidiarita Podle čl. 2 písm. b) Smlouvy o Euratomu „... má
Společenství za podmínek stanovených touto smlouvou ... vypracovávat jednotné
bezpečnostní standardy pro ochranu zdraví obyvatelstva a pracovníků a dbát
na jejich dodržování“. V souladu s tím členské státy v preambuli
Smlouvy prohlašují, že jsou „rozhodnut[y] vytvořit
podmínky pro rozvoj mocného jaderného průmyslu“ a také „usilujíce vytvořit
bezpečnostní podmínky, jež vyloučí ohrožení života a zdraví obyvatelstva“. Euratom je pověřen „vypracovávat jednotné bezpečnostní standardy pro
ochranu zdraví obyvatelstva a pracovníků a dbát na jejich dodržování“. Pravomoc
Euratomu upravovat v oblasti ochrany zdraví ionizující záření je proto výslovně
uznána ve Smlouvě o Euratomu. Výlučný charakter pravomocí právních předpisů
Euratomu podle článků 30 a 31 Smlouvy o Euratomu v podstatě
nevyžaduje použití zásady subsidiarity. Tyto články požadují, aby se Komise
snažila získat pro své legislativní návrhy stanovisko skupiny odborníků, kterou
určil Výbor Euratomu pro vědu a techniku. 1.3 Současné právní předpisy Po vstupu Smlouvy o Euratomu v platnost byl na
základě článku 31 Smlouvy přijat komplexní soubor právních předpisů, kterými se
stanoví základní bezpečnostní standardy. Hlavním pilířem těchto právních předpisů je
směrnice Rady 96/29/Euratom, kterou se stanoví základní
bezpečnostní standardy na ochranu zdraví pracovníků a obyvatelstva před riziky
vyplývajícími z ionizujícího záření (dále jen „směrnice Euratomu o základních
bezpečnostních standardech“ – „směrnice BSS“). Další
právní předpisy založené na článku 31 Smlouvy o Euratomu zahrnují: - rozhodnutí Rady 87/600/Euratom ze dne 14.
prosince 1987 o opatřeních Společenství pro včasnou výměnu
informací v případě radiační mimořádné situace; - nařízení Rady (Euratom) č. 3954/87 ze dne
22. prosince 1987, kterým se stanoví nejvyšší přípustné
úrovně radioaktivní kontaminace potravin a krmiv po jaderné havárii nebo jiném
případu radiační mimořádné situace, a související legislativní akty, nařízení
Komise (Euratom) č. 944/89 ze dne 12. dubna 1989, kterým se stanoví nejvyšší
přípustné úrovně radioaktivní kontaminace méně významných potravin po jaderné
havárii nebo jiném případu radiační mimořádné situace, a nařízení Komise
(Euratom) č. 770/90 ze dne 29. března 1990, kterým se stanoví nejvyšší
přípustné úrovně radioaktivní kontaminace krmiv po jaderné havárii nebo jiném
případu radiační mimořádné situace[5]; - směrnici Rady 89/618/Euratom ze dne 27.
listopadu 1989 o informování obyvatelstva o opatřeních na ochranu zdraví,
která se mají použít, a o krocích, které je třeba učinit v případě
radiační mimořádné situace (dále jen „směrnice o informování obyvatelstva“); - doporučení Komise 90/143/Euratom ze dne 21.
února 1990 o ochraně obyvatelstva před ozářením radonem uvnitř budov; - směrnici Rady 90/641/Euratom ze dne 4.
prosince 1990 o ochraně externích pracovníků vystavených riziku ionizujícího
záření v průběhu jejich činností v kontrolovaném pásmu (dále jen „směrnice o
externích pracovnících“); - nařízení Rady (Euratom) č. 1493/93 ze dne 8.
června 1993 o přepravě radioaktivních látek mezi členskými státy; - směrnici Rady 97/43/Euratom ze dne 30.
června 1997 o ochraně zdraví osob před riziky vyplývajícími
z ionizujícího záření v souvislosti s lékařským ozářením a
o zrušení směrnice 84/466/Euratom ze dne 3. září 1984 (dále jen „lékařská
směrnice“); - doporučení Komise 2001/928/Euratom ze dne
20. prosince 2001 o ochraně obyvatelstva před ozářením radonem v dodávkách
pitné vody; - směrnici Rady 2003/122/Euratom ze dne 22.
prosince 2003 o kontrole vysokoaktivních uzavřených zdrojů záření a opuštěných
zdrojů (dále jen „směrnice HASS“); - směrnici Rady 2006/117/Euratom ze dne 20.
listopadu 2006 o dozoru nad přepravou radioaktivního odpadu
a vyhořelého paliva a o její kontrole; - směrnici Rady 2009/71/Euratom ze dne
25. června 2009, kterou se stanoví rámec Společenství pro jadernou
bezpečnost jaderných zařízení. Směrnice o základních bezpečnostních
standardech (směrnice BSS) byla pravidelně aktualizována v letech 1962,
1966, 1976, 1980, 1984 a 1996 s přihlédnutím k pokroku dosaženém ve
vědeckých znalostech o účincích ionizujícího záření v souladu
s doporučeními ICRP a na základě operačních zkušeností. Lékařské ozáření
bylo zařazováno do konkrétních právních předpisů od roku 1984. Specifické
problematické oblasti jsou pokryty třemi „souvisejícími směrnicemi“ – směrnicí
o vysokoaktivních uzavřených zdrojích záření (směrnicí HASS), směrnicí o
externích pracovnících a směrnicí o informování obyvatelstva. Analýza právních
předpisů přijatých podle článku 31 Smlouvy o Euratomu ukazuje, že lékařská
směrnice, směrnice HASS, směrnice o externích pracovnících a směrnice o informování
obyvatelstva úzce souvisí se směrnicí BSS 96/29, neboť dále rozpracovávají
požadavky směrnice BSS nebo odkazují na její různá ustanovení. Z toho důvodu se
návrh nové směrnice o základních bezpečnostních standardech bude vztahovat na
předmět a oblast působnosti uvedených směrnic. Komise navrhne zvláštní směrnici, kterou se
stanoví požadavky na ochranu zdraví obyvatelstva, pokud jde o radioaktivní
látky ve vodě určené k lidské spotřebě (KOM(2011) 385). Tato směrnice Euratomu
nahradí existující směrnici 98/83/ES, pokud jde o její uplatňování na
radioaktivní látky, a doplní ji o technické přílohy týkající se četnosti odběru
vzorků, metod analýzy a úrovní detekce. Předmět této směrnice umožňuje, aby
byla ve vhodnou dobu začleněna do přepracovaného znění základních bezpečnostních
standardů. Jelikož je však směrnice určena pouze k provedení existujících
požadavků podle právních předpisů vycházejících ze Smlouvy o ES a nelze ji v
žádném případě interpretovat jako případnou změnu obsahu, považuje se
v této fázi za vhodnější nezačlenit ji do návrhu revidované směrnice
o základních bezpečnostních standardech. Kromě toho v době, kdy skupina
odborníků uvedená v článku 31 poskytla své stanovisko k revidované
směrnici o základních bezpečnostních standardech, probíhala ještě diskuse, zda
by směrnice o radioaktivních látkách ve vodě určené k lidské spotřebě měla
být založena na Smlouvě o Euratomu nebo Smlouvě o ES. Za těchto okolností
bylo rozhodnuto pokračovat v návrhu revidované směrnice o základních
bezpečnostních standardech, který v únoru 2010 schválila skupina odborníků uvedená
v článku 31. Ostatní právní předpisy založené na článku 31
Smlouvy o Euratomu rozebírané ve zprávě o posouzení dopadů používají buď jiný
nástroj, nebo jejich oblast působnosti z převážné části nespadá do radiační
ochrany, nebo právní předpisy platí jen pro určité typy zařízení. 1.4 Zjednodušení Evropská komise zveřejnila v roce 2005
sdělení s názvem „Provádění lisabonského programu Společenství: Strategie pro
zjednodušení právního prostředí: iniciativa pro zlepšení právní úpravy“
(KOM/2005/535 v konečném znění) jako reakci na žádosti Evropského
parlamentu a Rady týkající se zjednodušení právních předpisů EU a zvýšení
jejich kvality. Tato iniciativa je základem snahy o konsolidaci pěti výše
uvedených směrnic. Není proveditelné ani účelné přepracovat tyto směrnice s ostatními
právními předpisy podle hlavy II kapitoly III Smlouvy o Euratomu. 1.5 Mezinárodní kontext Mezinárodní základní bezpečnostní standardy odrážejí
mezinárodní konsensus v tom, co tvoří vysokou úroveň bezpečnosti pro
ochranu lidí a životního prostředí před škodlivými účinky ionizujícího záření. Byly
schváleny Radou guvernérů Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) a
svojí povahou nejsou závazné. Hlavním dokumentem o radiační ochraně jsou
bezpečnostní standardy č. 115 „Mezinárodní základní bezpečnostní standardy pro
ochranu před ionizujícím zářením a pro bezpečnost zdrojů záření“, MAAE, 1996. V roce
2006 zahájila MAAE spolu s dalšími mezinárodními organizacemi (FAO, ILO,
NEA/OECD, PAHO a WHO) revizi bezpečnostních standardů č. 115. Práce na revizi
stále probíhá a je podporována rovněž novými doporučeními ICRP v Publikaci 103 zveřejněné
v roce 2007. Evropská komise spolupracovala při revizi
mezinárodních základních bezpečnostních standardů úzce s MAAE a dalšími
mezinárodními organizacemi. Je však třeba zdůraznit, že směrnice Euratomu o
základních bezpečnostních standardech není prostředkem k tomu, aby mezinárodním
požadavkům propůjčila právně závazný charakter. Jsou dva důvody, proč odkaz na mezinárodní
základní bezpečnostní standardy v evropských právních předpisech nebo jejich
začlenění do nich nejsou možné. Na jedné straně jazyk mezinárodních
bezpečnostních standardů neodpovídá pravidlům pro tvorbu právních předpisů EU. Mezinárodní
požadavky jsou také někdy příliš podrobné a překračují rámec toho, co se ve
Smlouvě o Euratomu míní „základními“ standardy. Požadavky základních
bezpečnostních standardů Euratomu (BSS) musí rovněž zohledňovat pravidla
vnitřního trhu. Na druhé straně mezinárodní základní bezpečnostní standardy umožňují,
aby jim byly schopny vyhovět země na celém světě s různými úrovněmi právní a
technické infrastruktury. Evropské právní předpisy jsou ambicióznější. Smlouva
zavazuje Euratom, aby vytvořilo jednotné základní bezpečnostní standardy. Začlenění
mezinárodních základních bezpečnostních standardů do evropského právního
předpisu je tedy nejen obtížné, ale bylo by i v rozporu s hlavní
úlohou, kterou společenství Euratom od roku 1959 zastává, a s velkým množstvím právních
předpisů, které už byly vytvořeny. Komise však prosazuje co největší soulad
mezi normami Euratomu a mezinárodními normami a počítá s případnou finanční
podporou mezinárodních norem jménem Euratomu. 2. Konzultace zúčastněných stran a posouzení dopadů 2.1 Zúčastněné strany Komise (GŘ ENER) zahájila a podporovala
několik projektů a studií o specifických otázkách radiační ochrany, jejichž
výsledky byly zveřejněny v publikační řadě Evropské Komise týkající se radiační
ochrany[6]. Různé projekty, studie a
konference určují úkoly při provádění platných právních předpisů o radiační
ochraně a problémové oblasti, které nejsou dostatečně řešeny současným systémem
ochrany. V roce 2009 Komise zahájila konzultaci o
„návrhu nových požadavků na přírodní zdroje záření ve směrnici o základních
bezpečnostních standardech“. Pracovní skupina „Přírodní zdroje“ v rámci skupiny
odborníků uvedené v článku 31 navrhla komplexní přístup k regulaci odvětví
NORM, radonu a stavebních materiálů. Tento dokument byl uveřejněn na
internetové stránce Komise a byl na něj rovněž uveden odkaz na internetové
stránce EANNORM [7]. Konzultace probíhala od
2. února 2009 do 20. dubna 2009. Na revizi základních bezpečnostních standardů
Euratomu se trvale podílely dvě organizace představující hlavní zúčastněné strany,
a to Vedoucí evropských příslušných orgánů pro radiologickou ochranu (HERCA –
Heads of European Radiological Protection Competent Authorities) a Mezinárodní
asociace pro radiační ochranu (IRPA – International Radiation Protection
Association). Přehled revize základních bezpečnostních standardů byl sdružení HERCA
předložen na zasedáních v prosinci 2008, 2009 a také v červnu 2010. Reakce
orgánů pro radiační ochranu byla kladná a sdružení HERCA neuvedlo žádný
důležitý problém, který by vyžadoval změnu přístupu. Revize byla předložena na mezinárodním
kongresu IRPA (Buenos Aires 2008) a na evropských kongresech pořádaných
asociací IRPA (Brašov 2006, Helsinky 2010) a také na výročních zasedáních
evropských sdružení IRPA. Evropská pobočka IRPA zřídila pracovní skupinu s
cílem shromáždit informace a údaje od svých sdružení o probíhající revizi jak
mezinárodních základních bezpečnostních standardů, tak základních
bezpečnostních standardů Euratomu. Byl rovněž udržován pravidelný styk s
Evropským atomovým fórem (FORATOM), který zastupuje zúčastněné strany z jaderného
průmyslu. Hlavní interakce se zúčastněnými stranami se
uskutečňuje prostřednictvím skupiny odborníků uvedené v článku 31, tj. odborníků,
kteří mají být podle článku 31 Smlouvy o Euratomu konzultováni. Skupina odborníků
vydala v únoru 2010 stanovisko o možné revizi evropských právních
předpisů ve formě návrhu směrnice. Tento text je výsledkem intenzivní práce
pracovních skupin v rámci skupiny odborníků s přihlédnutím ke studiím
provedeným Komisí a rovněž k dalším zdrojům informací (konference, sítě). Návrh předložený Komisí je do velké míry
stejný jako návrh, na němž bylo založeno stanovisko skupiny odborníků uvedené
v článku 31. Byly provedeny pouze některé redakční úpravy a doplněno
několik definicí. Odborníci ponechali na rozhodnutí Komise, zda by definice
zdrojů HASS měla zůstat stejná jako v současné směrnici 2003/122/Euratom,
nebo zda by se měla uvést do souladu s Kodexem chování MAAE pro bezpečnost
a zabezpečení radioaktivních zdrojů. Komise zvolila druhou možnost. Skupina odborníků uvedená v článku 31 ve
svém stanovisku rovněž doporučila zachovat znění článku 54 směrnice
96/29/Euratom, který členským státům umožňuje odchylku od jednotných základních
bezpečnostních standardů a zavedení přísnějších limitů ozáření, které by zohlednily
případné nové vědecké objevy po přijetí směrnice. Tím by bylo ohroženo
provádění Smlouvy o Euratomu, která požaduje stanovení jednotných standardů. Navrhované
znění směrnice proto takové ustanovení neobsahuje. Soudní dvůr ve svém rozsudku
ze dne 25. listopadu 1992 ve věci Komise Evropských společenství v. Belgické
království (Věc C-376/90[8]), uvedl, že „není-li
výslovně uvedeno jinak, je nutno směrnici vykládat tak, že členským státům umožňuje
stanovit … přísnější limity ozáření“. V této souvislosti bylo do navrhovaného
znění revidované směrnice o základních bezpečnostních standardech začleněno
výslovné ustanovení o jednotnosti standardů. 2.2 Posouzení dopadů Bylo uskutečněno komplexní posouzení dopadů,
aby se vyhodnotily možnosti pro dosažení cílů: 1.
uvést ochranu zdraví pracovníků, obyvatelstva a
pacientů do souladu s nejnovějšími vědeckými údaji a zkušenostmi z praxe; 2.
zjednodušit existující právní předpisy EU v oblasti
radiační ochrany; 3.
zajistit shodu s mezinárodními standardy a
doporučeními; 4.
zahrnout celý rozsah expozičních situací, včetně vystavení
přírodním zdrojům záření v domácím prostředí, a také ochranu životního
prostředí. S ohledem na tyto cíle se zpráva o posouzení
dopadů zabývá velkou řadou možností, pokud jde o míru sjednocení s jinými
právními předpisy a oblast působnosti a předmět zahrnutých právních předpisů: Možnost 1: Zachování současného stavu
existujících právních předpisů. Možnost 2: Revize směrnice o základních
bezpečnostních standardech a lékařské směrnice. Tato možnost předpokládá změny uvedených
dvou směrnic s cílem uvést je do souladu s posledními doporučeními ICRP a
pokrokem dosaženým ve vědeckých znalostech. Možnost 3: Revize a sloučení směrnice o
základních bezpečnostních standardech a lékařské směrnice a začlenění směrnice
o externích pracovnících, směrnice o informování obyvatelstva a směrnice o vysokoaktivních
uzavřených zdrojích záření. Nelegislativní opatření budou řešit otázky záření
přírodního původu a ochranu subhumánních druhů. Tato možnost poskytuje příležitost
revidovat směrnici o základních bezpečnostních standardech rozšířením požadavků
na lékařské ozáření, informování obyvatelstva, ozáření externích
pracovníků a vysokoaktivní uzavřené zdroje. V rámci této možnosti politiky se
směrnice 96/29 o základních bezpečnostních standardech a související
legislativní akty (lékařská směrnice 97/43/Euratom, směrnice 90/641/Euratom o
externích pracovnících, směrnice HASS 2003/122/Euratom, směrnice 89/618/Euratom
o informování obyvatelstva, doporučení Komise 90/143/Euratom) spojí a požadavky
směrnice BSS a lékařské směrnice budou současně aktualizovány podle
nejnovějších vědeckých poznatků a zkušeností z oblasti regulace. Možnost 4: Revize směrnice o základních
bezpečnostních standardech a rozšíření oblasti působnosti s cílem zahrnout
expozice přírodnímu záření v domácím prostředí. U této možnosti bude
komplexní přístup k řízení expozicí v důsledku přírodních zdrojů záření
začleněn do celkového souboru požadavků základních bezpečnostních
standardů Euratomu. Požadavky budou odrážet rozdíl mezi plánovanými a
existujícími expozičními situacemi, jako je tomu v Publikaci 103 komise ICRP. Zatímco
profesní ozáření přírodními zdroji záření (a také vystavení obyvatelstva ozáření
ze zbytků nebo výpustí z odvětví NORM) se již zohledňuje v možnostech 1 až
3, ozáření přírodními zdroji záření, které bude výslovně začleněno, se vztahuje
na ozáření obyvatelstva v domácím prostředí. Možnost 5: Revize směrnice o základních
bezpečnostních standardech a rozšíření oblasti působnosti s cílem zahrnout
ochranu subhumánních druhů. Předmět a obecný účel směrnice 96/29/Euratom o
základních bezpečnostních standardech (BSS) je ochrana zdraví obyvatelstva a
pracovníků před nebezpečím ionizujícího záření. Tato směrnice se vztahuje na
ochranu životního prostředí člověka, ale pouze jako cesty od environmentálních
zdrojů k ozáření člověka. V souladu s novými doporučeními ICRP
bude doplněna konkrétními úvahami o ozáření bioty v životním prostředí
jako celku. Cílem by bylo požádat členské státy, aby ve svých právních
předpisech o radiační ochraně zvážily vhodnou ochranu subhumánních druhů. Možnost 6: Revize a sloučení směrnice o
základních bezpečnostních standardech a lékařské směrnice a začlenění směrnice
o externích pracovnících, směrnice o informování obyvatelstva a směrnice o
vysokoaktivních uzavřených zdrojích záření a rozšíření oblasti působnosti tak,
aby zahrnovala ozáření obyvatelstva přírodním zářením a ochranu subhumánních
druhů. Tato možnost obsahuje všechny prvky možnosti 3 (revizi směrnice o
základních bezpečnostních požadavcích a začlenění ostatních čtyř směrnic). Revize
základních bezpečnostních standardů pokrývá veškeré identifikované problémy a
rozšiřuje oblast působnosti tak, aby byl zahrnut celý rozsah expozičních
situací, včetně ozáření obyvatelstva radonem a stavebními materiály uvnitř
budov, a všechny kategorie ozáření, a to nejen člověka. Efektivnost navrhovaných možností se posuzuje z
hlediska cílů, účinnosti dalších požadavků, pokud jde o jejich vliv na
zdraví a životní prostředí, ekonomického přínosu a administrativních nákladů a
souladu směrnice s celkovými právními předpisy Euratomu a EU. Změny
základních bezpečnostních standardů a lékařské směrnice budou mít významný vliv
v těchto oblastech: - Sociální a zdravotní dopad: Sociální vliv
souvisí s poskytováním odpovídající ochrany pracovníkům v odvětvích
NORM. Vliv na zdraví bude nejvíce patrný v lékařském ozáření, zejména
v předcházení zbytečně častým radiologickým vyšetřením s vysokými
dávkami ozáření (například CT skeny) pacientů, které vede v budoucnu ke
zvýšenému výskytu rakoviny. Určité profesní skupiny (například kardiologové)
budou mít prospěch ze snížení limitu dávek ozáření pro oční čočku a
zamezení šedému zákalu způsobenému zářením. - Ekonomický dopad: Ačkoli v této fázi není
možné uskutečnit kvantifikované ekonomické posouzení, harmonizace požadavků
mezi členskými státy bude přínosná pro odvětví NORM. - Administrativní náklady: Zatímco zásada
optimalizace ochrany, která vyžaduje, aby dávky byly „tak nízké, jak je to rozumně
dosažitelné“ (ALARA – as low as reasonably achievable), je s přihlédnutím k sociálním
a ekonomickým faktorům klíčová k zajištění správné rovnováhy mezi náklady a
přínosy v prováděné radiační ochraně, nové pojetí „odstupňovaného přístupu“
tuto zásadu rozšiřuje s cílem zvýšit účinnost regulačního dohledu a snížit
administrativní náklady pro odvětví. V dalších třech směrnicích jsou zařazeny
následující změny: - harmonizace definice vysokoaktivních
uzavřených zdrojů záření (HASS) s mezinárodními standardy; - zvláštní požadavky na ochranu externích
pracovníků s jasným vymezením odpovědností jejich zaměstnavatelů a provozovatelů
vykonávajících činnosti, v nichž jsou tito pracovníci vystaveni záření; - požadavky na informování obyvatelstva před
mimořádnou situací a během ní v rámci celkové revidované oblasti
působnosti pro řízení nehodových expozičních situací. Sloučení pěti směrnic je významný úspěch
z hlediska souladu právních předpisů Euratomu. Změna struktury potřebná k obsáhnutí
této širší oblasti působnosti směrnice BSS dále zlepšuje jasnost textu a
zajišťuje lepší praktické provádění požadavků. Širší oblast působnosti nové směrnice si
vyžaduje další podstatné změny: Pokud jde o „existující expoziční situace“,
referenční úrovně jsou stanoveny pro koncentrace radonu v budovách a pro zevní
ozáření ze stavebních materiálů. Členské státy budou požádány, aby zpracovaly
komplexní a transparentní akční plán týkající se radonu přizpůsobený
vnitrostátním potřebám a geologickým charakteristikám různých oblastí. Harmonizované
požadavky na stavební materiály umožní další normalizaci na základě směrnice o
stavebních výrobcích (směrnice Rady 89/106/EHS). Zatímco monitorování a
označování materiálů přinese užitek spotřebitelům a stavebním profesím,
administrativní zátěž pro odvětví zůstane minimální díky správnému výběru
referenčních úrovní a seznamu druhů materiálů považovaných za významné. Příslušné požadavky v základních
bezpečnostních standardech Euratomu na ochranu subhumánních druhů mohou členské
státy do svých vnitrostátních environmentálních politik zahrnout takovým
způsobem, který je v souladu se současnými přístupy k ochraně zdraví
před ionizujícím zářením. Posuzování vlivů těchto nových požadavků na životní
prostředí se týká hlavně zabránění environmentálním škodám v případě
havárie. V případě běžného provozu zařízení se jedná spíše o prokázání, že nevzniká
žádný dopad na životní prostředí. 3. Právní stránka návrhu Výsledkem přepracování pěti směrnic bude jediná
obsáhlá směrnice s více než 100 články a řadou příloh. Vzhledem
k rozsahu a složitosti změn se formální postup přepracování neprovádí. Není
možné zde uvést každý jednotlivý prvek návrhu. Následující body uvádějí
souhrnný popis hlavních charakteristik každé kapitoly. 3.1 Kapitola I: Předmět a oblast působnosti Tato kapitola vymezuje oblast působnosti nové
směrnice (obecný účel směrnice v různých kategoriích ozáření a
v různých expozičních situacích a konkrétní účely vyplývající ze spojení
požadavků na vysokoaktivní uzavřené zdroje záření a na informování obyvatelstva
a vyloučení nekontrolovatelných ozáření). Oblast působnosti se rozšiřuje s
cílem začlenit ozáření posádek kosmických lodí kosmickým zářením, ozáření v domácím
prostředí způsobené radonem ve vzduchu uvnitř budov, zevní ozáření gama zářením
ze stavebních materiálů a ochranu životního prostředí nad rámec environmentálních
cest vedoucích k ozáření lidí. 3.2 Kapitola II: Definice Tato kapitola obsahuje všechny definice
uvedené v dřívějších směrnicích s určitými úpravami, aby se vyřešily rozpory a definice
se přizpůsobily nové terminologii zavedené v Publikaci 103 komise ICRP a v návrhu
mezinárodních základních bezpečnostních standardů. 3.3 Kapitola III: Systém radiační ochrany Tato kapitola obsahuje obecné zásady radiační
ochrany: odůvodnění, optimalizaci a limitování dávek. Vysvětluje důležitou
úlohu dávkových optimalizačních mezí a referenčních úrovní v procesu
optimalizace a zahrnuje přílohu I, která uvádí pásma referenčních úrovní navržených
Mezinárodní komisí pro radiologickou ochranu (ICRP) pro existující a nehodové
expoziční situace. Dávkové limity ozáření se nemění s výjimkou jednotné
definice ročního dávkového limitu profesního ozáření (u nějž se nepočítá
pětiletý průměr) a nižšího limitu ozáření orgánů v případě oční čočky dle
doporučení ICRP. Nová směrnice už nezahrnuje technická měření začleněná do
definice efektivní dávky a další faktory zařazené do hodnocení dávek, ale za tímto
účelem odkazuje na Publikaci 103 komise ICRP. Směrnice kromě toho už neobsahuje
dlouhý seznam koeficientů dávek pro jednotlivé radionuklidy (dávky na
jednotkový příjem požitím nebo vdechnutím), ale bude odkazovat na nadcházející konsolidovanou
publikaci ICRP, kterou lze bezplatně stáhnout. 3.4 Kapitola IV: Požadavky na vzdělávání, výcvik
a informování týkající se radiační ochrany Tato kapitola spojuje různé požadavky, které
upravují vzdělávání a výcvik v různých směrnicích, a zahrnuje ustanovení o
uznávání „odborníka na radiační ochranu“ a „lékařského fyzika“. 3.5 Kapitola V: Odůvodnění a regulační
kontrola činností Uplatňování zásady odůvodnění zůstává v odpovědnosti
členských států. Zvláštní pozornost je věnována odůvodnění činností, které
zahrnují vědomé ozáření lidí při zobrazování pro jiné než léčebné účely (např. bezpečnostní
prohlídky na letištích). Režim regulační kontroly se nyní předkládá
jako třístupňový systém (oznámení, registrace, udělení licence), který
nahrazuje dřívější dvoustupňový systém ohlašování a „předchozího povolení“. Je
uveden podrobnější seznam, jaké druhy činností podléhají registraci nebo udělení
licence. Jako součást koncepce „odstupňovaného přístupu“ k regulační
kontrole je uvedeno výslovné ustanovení o zprošťování určitých činností povinnosti
oznámení a povinnosti povolení na vnitrostátní úrovni. Standardní zprošťovací
hodnoty na základě objemové nebo hmotnostní aktivity se nyní přebírají
z bezpečnostních pokynů RS-G-1.7 agentury MAAE. Stejné standardní hodnoty
se vztahují na osvobození od regulační kontroly (uvolňovací úrovně), ale
umožňují stanovení specifických hodnot v evropských pokynech. Členské
státy si budou moci ve stávajících vnitrostátních právních předpisech zachovat
standardní uvolňovací úrovně a zachovat existující zprošťovací hodnoty pro malá
množství materiálu. Podrobné údaje o zprošťovacích kritériích a zprošťovacích a
uvolňovacích úrovních jsou uvedeny v příloze VI. Tato kapitola zahrnuje rovněž přesnější
požadavky na informace, které jsou předkládány se žádostí o licenci
(vydávání povolení na vypouštění radioaktivního odpadu přenášeného vzduchem
nebo radioaktivního kapalného odpadu je obsaženo v kapitole VIII). 3.6 Kapitola VI: Ochrana pracovníků, učňů a
studentů Tato kapitola obsahuje mírně pozměněná ustanovení
o profesním ozáření ze směrnice 96/29/Euratom. Zahrnuje rovněž specifické
požadavky směrnice o externích pracovnících a zavádí jasné rozdělení
odpovědností mezi zaměstnavatelem a provozovatelem, kde se činnost vykonává. Datový
systém pro osobní monitorování radiačních pracovníků a minimální soubor údajů
oznamovaných v případě externích pracovníků byly aktualizovány s ohledem na
doporučení sdružení HERCA. Nerozlišuje se mezi řízením profesních ozáření
v odvětvích NORM a v rámci jiných činností, nicméně na odvětví NORM se
uplatní odstupňovaný regulační přístup na základě aktuálních ozáření a
jejich možného zvyšování v průběhu času. Tato kapitola se nyní vztahuje na profesní ozáření
ve všech expozičních situacích, a poskytuje tak jasnější ochranu pracovníků zasahujících
v případě mimořádné situace a také pracovníků vystavených ozáření vysokými
úrovněmi radonu na svém pracovišti uvnitř budov. 3.7 Kapitola VII: Ochrana pacientů a jiných
osob vystavených lékařskému ozáření Tato kapitola obsahuje příslušné požadavky z
lékařské směrnice, ale zpřísňuje je, zejména pokud jde o: - uplatňování zásady odůvodnění; - informace pro pacienty o zdravotních
rizicích a přínosech; - informace o dávkách; - diagnostické referenční úrovně; - zapojení lékařského fyzika; - zamezení havarijnímu a neúmyslnému
lékařskému ozáření. 3.8 Kapitola
VIII: Ochrana jednotlivců z obyvatelstva Tato kapitola obsahuje požadavky týkající se
vystavení obyvatelstva ozáření, které jsou zahrnuty ve směrnici
96/29/Euratom, přičemž se podrobněji zabývá vydáváním povolení na vypouštění
radioaktivního odpadu (také s odkazem na doporučení Komise 2004/2/Euratom). Oddíl o nehodových expozičních situacích
zahrnuje požadavky směrnice o informování obyvatelstva. Oddíl o existujících expozičních situacích se
zabývá expozicemi radonu uvnitř budov a v souladu s doporučeními ICRP a
WHO stanoví poněkud nižší maximální referenční úroveň pro existující obytné
domy než doporučení Komise 90/143/Euratom. Zahrnuje rovněž požadavky na klasifikaci
stavebních materiálů na základě indexu radioaktivity a jednotnou referenční
úroveň pro roční dávku ozáření osob, které bydlí v budovách postavených
z takových materiálů. 3.9 Kapitola IX: Ochrana životního
prostředí Tato kapitola se na základě širší oblasti
působnosti směrnice v souladu s mezinárodními základními bezpečnostními standardy
snaží poskytnout prostředky k prokázání shody s environmentálními
kritérii. Komise ICRP uveřejnila metodiku týkající se určování dávek ozáření bioty,
publikace o uplatňování kritérií se však teprve očekává. Až do vydání těchto
dalších pokynů je na vnitrostátních orgánech, aby posuzovaly dávky, kterým jsou
vystavena reprezentativní zvířata a rostliny, z hlediska ochrany
ekosystému. Musí být přijata také příslušná technická
opatření, aby se zamezilo důsledkům náhodného uvolnění pro životní prostředí a
monitorovaly se existující úrovně radioaktivity v životním prostředí z hlediska
ochrany životního prostředí i lidského zdraví. 3.10 Kapitola X: Požadavky na regulační
kontrolu Tato kapitola obsahuje veškeré odpovědnosti
regulačních orgánů ve všech expozičních situacích. Má jasnou strukturu a dělí
se na tyto oddíly: - institucionální infrastruktura, - kontrola uzavřených zdrojů záření (s
přílohami II, XII, XIII, XIV, XV, které zahrnují různé aspekty směrnice o
vysokoaktivních uzavřených zdrojích záření), - opuštěné zdroje (s novými požadavky
týkajícími se kontaminace kovů), - nehodové expoziční situace (vytvoření
systému řízení mimořádných situací a navázání mezinárodní spolupráce; požadavky
na ochranu pracovníků a jednotlivců z obyvatelstva v nehodové expoziční
situaci jsou řešeny v kapitolách V a VIII), - existující expoziční situace (obecná
ustanovení pro správu kontaminovaných oblastí, akční plán pro radon), - systém vymáhání právních předpisů (program
kontrol a reakce na nedostatky). První oddíl „Institucionální infrastruktura“
požaduje jasné vymezení odpovědností různých orgánů. Komise musí pravidelně
dostávat aktualizované informace a zveřejňovat je v Úředním věstníku. Tento
oddíl rovněž vymezuje odpovědnosti „odborníka na radiační ochranu“, „pracovníka
dohledu nad radiační ochranou“ (v současných základních bezpečnostních
standardech byly tyto funkce spojeny ve funkci „kvalifikovaného
odborníka“) a „lékařského fyzika. 3.11 Kapitola XI: Závěrečná ustanovení Provedení nové směrnice do vnitrostátního práva
by nemělo vyžadovat velké legislativní úsilí, proto se dvouletá lhůta pro
provedení považuje za dostačující. Specifické nové prvky, jako je ochrana
životního prostředí, mohou být provedeny později. V souladu se Smlouvou o Euratomu se mají základní
standardy v členských státech uplatňovat jednotně, aniž jsou však dotčeny ty
požadavky, u nichž je flexibilita jasná z formulace znění. Dávkové limity
ozáření, standardní zprošťovací hodnoty, referenční úroveň pro stavební
materiály atd. jsou však výslovně určeny k jednotnému provedení a uplatňování. 4. Rozpočtové důsledky Návrh nemá žádné důsledky pro rozpočet EU. 2011/0254 (NLE) Návrh SMĚRNICE RADY, kterou se stanoví základní bezpečnostní
standardy na ochranu před riziky vyplývajícími z expozice ionizujícímu
záření RADA EVROPSKÉ UNIE, s ohledem na Smlouvu o založení
Evropského společenství pro atomovou energii, a zejména na články 31
a 32 této smlouvy, s ohledem na návrh Komise, vypracovaný po
obdržení stanoviska skupiny osobností jmenovaných Výborem pro vědu
a techniku z řad vědeckých odborníků členských států, a po
konzultaci s Evropským hospodářským a sociálním výborem, s ohledem na stanovisko Evropského
hospodářského a sociálního výboru, s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu, vzhledem k těmto důvodům: (1)
Ustanovení čl. 2 písm. b) Smlouvy stanoví vytvoření
jednotných bezpečnostních standardů na ochranu zdraví pracovníků a
obyvatelstva a článek 30 Smlouvy definuje „základní standardy“ pro ochranu
zdraví pracovníků a obyvatelstva před riziky vyplývajícími z ionizujícího
záření. (2)
Za účelem plnění svých úkolů stanovilo Společenství
základní standardy poprvé v roce 1959 podle článku 218 Smlouvy formou směrnic
ze dne 2. února 1959, kterými se stanoví základní standardy na ochranu zdraví
pracovníků a obyvatelstva před riziky vyplývajícími z ionizujícího záření[9].
Směrnice byly několikrát revidovány, naposledy v roce 1996 směrnicí Rady
96/29/Euratom ze dne 13. května 1996, kterou se stanoví základní
bezpečnostní standardy na ochranu zdraví pracovníků a obyvatelstva před riziky
vyplývajícími z ionizujícího záření[10] a která zrušila dřívější směrnice. (3)
Směrnice 96/29/Euratom stanoví základní
bezpečnostní standardy. Uvedená směrnice se vztahuje na běžné a mimořádné
situace a byla doplněna konkrétnějšími právními předpisy. (4)
Směrnice Rady 97/43/Euratom ze dne 30. června 1997
o ochraně zdraví osob před riziky vyplývajícími z ionizujícího záření v souvislosti
s lékařským ozářením a o zrušení směrnice 84/466/Euratom[11],
směrnice Rady 89/618/Euratom ze dne 27. listopadu 1989 o informování
obyvatelstva o opatřeních na ochranu zdraví, která se mají použít, a o krocích,
které je třeba učinit v případě radiační mimořádné situace[12],
směrnice Rady 90/641/Euratom ze dne 4. prosince 1990 o ochraně externích
pracovníků vystavených riziku ionizujícího záření v průběhu jejich činností v kontrolovaném
pásmu[13] a směrnice Rady
2003/122/Euratom ze dne 22. prosince 2003 o kontrole vysokoaktivních uzavřených
zdrojů záření a opuštěných zdrojů[14] se vztahují na různé konkrétní
aspekty doplňující směrnici 96/29/Euratom. (5)
Definice použité v uvedených právních předpisech se
v průběhu času vyvíjely a byly přizpůsobovány konkrétní oblasti
působnosti, ale přestože mnohé v nich stanovené požadavky byly v době
přijetí uvedených právních předpisů v původním kontextu přiměřené, nelze
jejich použití rozšířit na směrnici 96/29/Euratom. (6)
Skupina odborníků zřízená Výborem pro vědu a
techniku doporučila, aby základní bezpečnostní standardy stanovené podle článku
30 a 31 Smlouvy o Euratomu zohlednily nová doporučení Mezinárodní komise pro
radiologickou ochranu (ICRP), zejména doporučení uvedená v Publikaci 103 (z
roku 2007)[15], a aby byly revidovány
ve světle nových vědeckých důkazů a zkušeností z praxe. (7)
Tato směrnice by měla dodržovat přístup vycházející
ze situace zavedený Publikací ICRP 103 a rozlišovat mezi existujícími, plánovanými
a nehodovými expozičními situacemi. S ohledem na tento nový rámec by se směrnice
měla vztahovat na veškeré expoziční situace a všechny kategorie ozáření, a to profesní
ozáření, ozáření obyvatelstva a lékařské ozáření. (8)
Tato směrnice by měla rovněž zohlednit novou
metodiku zavedenou komisí ICRP za účelem výpočtu dávek na základě nejnovějších
znalostí o radiačních rizicích. (9)
Současné roční dávkové limity profesního ozáření a
ozáření obyvatelstva se zachovávají. Nemělo by však už být nadále nutné počítat
pětileté průměry, s výjimkou zvláštních okolností uvedených ve vnitrostátních
předpisech. (10)
Vzhledem k novým vědeckým informacím o účincích na
tkáně je třeba použít zásadu optimalizace také na dávky ozáření orgánů a
případně i za účelem udržování dávek na co nejnižší rozumně dosažitelné úrovni.
Směrnice by měla rovněž zohlednit nové pokyny ICRP týkající se dávkového limitu
profesního ozáření pro oční čočku. (11)
Odvětví, která zpracovávají přírodní radioaktivní
materiál ze zemské kůry, vystavují zvýšenému ozáření pracovníky a v
případě, že je materiál vypouštěn do životního prostředí, i obyvatelstvo. (12)
Ochrana před přírodními zdroji záření by se neměla řešit
odděleně ve zvláštní kapitole, ale měla by být plně začleněna do celkových
požadavků. Zejména odvětví, která zpracovávají materiály obsahující přírodní
radionuklidy, by se měla řídit stejným regulačním rámcem jako ostatní činnosti. (13)
Nové požadavky na radioaktivitu ve stavebních
materiálech by měly umožnit volný oběh stavebních materiálů. (14)
Poslední epidemiologická zjištění ze studií
týkajících se obytných zón ukazují riziko rakoviny plic z ozáření radonem v
budovách od úrovně řádově 100 Bq m-3. Nové pojetí expozičních situací
umožňuje začlenit ustanovení z doporučení Komise 90/143/Euratom o ochraně
obyvatelstva před ozářením radonem uvnitř budov[16]
do závazných požadavků základních bezpečnostních standardů a přitom
ponechat dostatečnou flexibilitu při provádění. (15)
Vystavení leteckých posádek kosmickému záření by
mělo být řízeno jako plánovaná expoziční situace. Činnost kosmických lodí by
měla spadat do oblasti působnosti této směrnice a měla by být řízena jako výjimečně
povolené ozáření. (16)
Ochrana zdraví obyvatelstva počítá s výskytem
radioaktivních látek v životním prostředí. Kromě přímých cest ozáření v
životním prostředí by se pozornost měla věnovat ochraně životního prostředí
jako celku, včetně expozice bioty, v komplexním a soudržném celkovém rámci. Protože
lidstvo je součástí tohoto prostředí, je tato politika přínosem pro dlouhodobou
ochranu zdraví. (17)
Významný technický a vědecký vývoj v lékařské
oblasti vedl ke značnému zvýšení expozice pacientů. V tomto ohledu by směrnice
měla zdůraznit potřebu odůvodnění lékařského ozáření, včetně ozáření
asymptomatických osob, a měla by zpřísnit požadavky týkající se informací
poskytovaných pacientům, zaznamenávání a hlášení dávek ozáření ze
zdravotnických úkonů, používání diagnostických referenčních úrovní a
dostupnosti přístrojů ukazujících dávky. (18)
Havarijní a neúmyslné lékařské ozáření je zdrojem
neustálých obav. Předcházení tomuto ozáření a následná opatření, pokud k němu
dojde, je nutno řešit v plném rozsahu. V tomto ohledu by se měla
zdůraznit role programů zabezpečování kvality, včetně analýzy rizika
v radioterapii, aby se předešlo nehodám, a v případě takové nehody by se
mělo vyžadovat vedení záznamů, hlášení, analýza a nápravná opatření. (19)
Takzvané „lékařsko-právní postupy“ zavedené ve
směrnici 97/43/Euratom nyní byly jasně vymezeny jako záměrné ozáření osob pro
jiné než léčebné účely anebo „nelékařské ozáření“. Tyto činnosti musí podléhat
příslušné regulační kontrole a měly by být odůvodněny podobně, jako je tomu
v případě lékařského ozáření. Je však zapotřebí rozdílný přístup na jedné
straně k postupům, které uplatňuje zdravotnický personál používající
zdravotnické vybavení, a na druhé straně k postupům, které uplatňuje
nezdravotnický personál používající nezdravotnické vybavení. Obecně by se měly
uplatňovat roční dávkové limity a odpovídající optimalizační meze pro ozáření obyvatelstva. (20)
Od členských států by se mělo vyžadovat, aby
některé činnosti zahrnující riziko v důsledku ionizujícího záření podrobily
systému regulační kontroly nebo aby určité činnosti zakázaly. Členské státy by
měly při regulační kontrole uplatňovat takový odstupňovaný přístup, aby
kontrola odpovídala rozsahu a pravděpodobnosti ozáření vyplývajícího z činností
a dále účinku, který regulační kontrola může mít při snižování takového ozáření
nebo zvyšování bezpečnosti zařízení. (21)
Je výhodné mít stejné hodnoty objemové nebo
hmotnostní aktivity jak pro zproštění činností povinnosti regulačních kontrol,
tak pro osvobození materiálů od regulačních postupů. Po důkladném přezkoumání
byl učiněn závěr, že hodnoty doporučené v dokumentu RS-G-1.7[17]
agentury MAAE lze použít jako standardní zprošťovací hodnoty, které nahrazují
hodnoty vyjádřené jako hmotnostní aktivita stanovené v příloze I směrnice
96/29/Euratom, a jako obecné uvolňovací úrovně, které nahrazují hodnoty
doporučené Komisí v dokumentu Radiační ochrana č. 122[18]. (22)
Členské státy mohou některým činnostem zahrnujícím
aktivity, které překračují zprošťovací hodnoty, udělit zvláštní výjimku a
zprostit je povinnosti povolení. (23)
Zvláštní uvolňovací úrovně překračující standardní
úrovně pro zproštění a uvolňování a dále odpovídající pokyny Společenství[19]
zůstávají důležitými nástroji řízení velkých objemů materiálů vyplývajících
z demontáže licencovaných zařízení. (24)
Členské státy by měly zajistit, aby externí
pracovníci měli stejnou ochranu jako radiační pracovníci zaměstnaní u
provozovatelů, kteří vykonávají činnosti se zdroji záření. Konkrétní opatření
pro externí pracovníky ve směrnici 90/641/Euratom by se měla rozšířit tak, aby
zahrnovala také práci ve sledovaných pásmech. (25)
Pokud jde o řízení nehodových expozičních situací,
současný přístup založený na úrovních zásahů by měl být nahrazen
komplexnějším systémem zahrnujícím analýzu rizik, celkový systém řízení
mimořádných situací, havarijní plány týkající se identifikovaných rizik a
předem plánované strategie pro řízení každé předpokládané události. (26)
Zavedení referenčních úrovní pro nehodové a
existující expoziční situace umožňuje ochranu osob a zvážení dalších
společenských kritérií, jako tomu je u plánovaných expozičních situací díky dávkovým
limitům a dávkovým optimalizačním mezím. (27)
Účinné řízení nehodových expozičních situací s přeshraničními
důsledky vyžaduje zvýšenou spolupráci mezi členskými státy v havarijním plánování
a reakci na mimořádné situace. (28)
Mezinárodní agentura pro atomovou energii spolu se
Světovou zdravotnickou organizací, Organizací pro výživu a zemědělství,
Mezinárodní organizací práce, Agenturou pro jadernou energii Organizace pro
hospodářskou spolupráci a rozvoj a Panamerickou zdravotnickou organizací
reviduje mezinárodní základní bezpečnostní standardy s ohledem na novou Publikaci
103 komise ICRP. (29)
Je třeba vysvětlit úlohy a odpovědnosti
vnitrostátních orgánů a odborníků, kteří zajišťují, aby byly technické a
praktické aspekty radiační ochrany řešeny s vysokou úrovní odborné
způsobilosti,. (30)
Měly by se zavést přesnější požadavky na vydávání
povolení k vypouštění a monitorování výpustí. Doporučení Komise 2004/2/Euratom
ze dne 18. prosince 2003 o standardizovaných informacích týkajících
se vypouštění vzduchem šířených radioaktivních odpadů a kapalných odpadů do životního
prostředí z jaderných reaktorů a závodů na přepracování jaderného paliva v
běžném povozu[20] zavedlo standardizované
informace pro hlášení údajů o výpustech z jaderných elektráren a závodů na
přepracování jaderného paliva. (31)
V nejnovější směrnici 2003/122/Euratom o
kontrole vysokoaktivních uzavřených zdrojů záření a opuštěných zdrojů nemusí
být provedeny žádné velké změny s výjimkou rozšíření některých požadavků,
aby byly zahrnuty všechny uzavřené zdroje záření. Stále však nejsou vyřešeny
všechny otázky týkající se opuštěných zdrojů a rovněž se vyskytlo mnoho
případů, kdy se ze třetích zemí dovážely kontaminované kovy. Měl by se tedy
zavést požadavek na oznamování událostí v případě opuštěných zdrojů nebo
kontaminace kovu. Pokud jde o mezinárodní bezpečnost, je rovněž důležité
harmonizovat úrovně, nad které se zdroj považuje za vysokoaktivní uzavřený
zdroj, s úrovněmi stanovenými Mezinárodní agenturou pro atomovou energii. (32)
Členské státy se v souladu se společným politickým
prohlášením členských států a Komise o informativních dokumentech ze dne 28.
září 2011 zavázaly připojit k oznámení svých prováděcích opatření v
odůvodněných případech jeden či více dokumentů, v nichž vysvětlí vztah mezi
prvky směrnice a odpovídajícími částmi vnitrostátních prováděcích nástrojů. V souvislosti s touto směrnicí považuje normotvůrce
předložení takových dokumentů za odůvodněné. (33)
Směrnice 89/618/Euratom, 90/641/Euratom, 96/29/Euratom,
97/43/Euratom a 2003/122/Euratom by proto měly být zrušeny, PŘIJALA TUTO SMĚRNICI: KAPITOLA I PŘEDMĚT A OBLAST PŮSOBNOSTI Článek 1 Předmět 1.
Tato směrnice stanoví základní bezpečnostní
standardy pro ochranu zdraví pracovníků, obyvatelstva, pacientů a jiných osob
vystavených lékařskému ozáření před riziky vyplývajícími z ionizujícího
záření za účelem jejich jednotného provádění členskými státy. 2.
Směrnice se vztahuje na ochranu životního prostředí
jako cesty od zdrojů záření k ozáření člověka a případně je doplněna
zvláštními úvahami o expozici bioty v životním prostředí jako celku. 3.
Směrnice stanoví požadavky na kontrolu bezpečnosti
a ochrany zdrojů záření a ustanovení o příslušných informacích v nehodové
expoziční situaci. 4.
Směrnice stanoví požadavky s cílem zabránit vystavení
pracovníků a jednotlivců z obyvatelstva ionizujícímu záření pocházejícímu
z opuštěných zdrojů a způsobenému nedostatečnou kontrolou vysokoaktivních
uzavřených zdrojů záření a harmonizovat kontroly prováděné v členských
státech stanovením zvláštních požadavků, které zajistí udržení každého takového
zdroje pod kontrolou. 5.
Tato směrnice vymezuje na úrovni Společenství společné
cíle týkající se opatření a postupů k informování obyvatelstva za
účelem zlepšení ochrany zdraví v případě mimořádné situace. Článek 2 Oblast působnosti 1.
Tato směrnice se vztahuje na každou plánovanou,
existující nebo nehodovou expoziční situaci zahrnující riziko, které vyplývá z
expozice ionizujícímu záření a které z hlediska radiační ochrany nelze
zanedbat, pokud jde o ochranu zdraví pracovníků, jednotlivců z obyvatelstva
nebo pacientů a jiných osob vystavených lékařskému ozáření nebo pokud jde o
ochranu životního prostředí. 2.
Tato směrnice se vztahuje na veškeré činnosti
zahrnující zdroje záření, a to: a) výrobu, zpracování, manipulaci,
použití, skladování, držení, přepravu, dodávky, dovoz do Společenství a vývoz
ze Společenství a zneškodňování radioaktivního materiálu; b) používání elektrických přístrojů
vysílajících ionizující záření a používání jakéhokoli elektrického přístroje,
který pracuje při rozdílu potenciálu vyšším než 5 kV; c) činnosti zahrnující přítomnost přírodních
zdrojů záření, které vedou k podstatnému zvýšení ozáření pracovníků nebo jednotlivců
z obyvatelstva, zejména: i) provoz letadel a kosmických lodí; ii) expozici radonu na pracovištích; iii) činnosti v odvětvích
zpracovávajících materiály s přírodními radionuklidy nebo činnosti související
s takovým zpracováváním; d) jakoukoli jinou činnost určenou
členským státem. 3.
Tato směrnice se vztahuje na řízení existujících expozičních
situací, zejména vystavení obyvatelstva ozáření radonem uvnitř budov, zevní
ozáření ze stavebních materiálů a případy trvalého ozařování vyplývajícího
z následných účinků mimořádné situace nebo minulé činnosti. 4.
Tato směrnice se vztahuje na řízení nehodových
expozičních situací, je-li považováno za nutné zasáhnout, s cílem chránit
zdraví obyvatelstva nebo pracovníků nebo za účelem ochrany životního prostředí;
potenciální expozice a také havarijní připravenost na mimořádné situace a jejich
plánování jsou součástí plánovaných expozičních situací. Článek 3 Vyloučení z oblasti působnosti Tato směrnice se nevztahuje na radionuklidy
přirozeně obsažené v lidském těle, na kosmické záření vyskytující se na povrchu
a na vystavení ozáření nad zemí způsobené radionuklidy přítomnými
v neporušené zemské kůře. KAPITOLA II DEFINICE Článek 4 Pro účely této směrnice se rozumí: 1) lékařským ozářením ozáření, kterému byli
vystaveni pacienti nebo asymptomatické osoby jako součást jejich lékařského
nebo stomatologického vyšetření nebo léčení a které je prospěšné pro jejich
zdraví nebo pohodu, a také ozáření, kterému jsou vystaveny osoby
poskytující pomoc a podporu a dobrovolníci v biomedicínském výzkumu; 2) ionizujícím zářením přenos energie ve
formě částic nebo elektromagnetických vln o vlnové délce 100 nanometrů nebo
méně (kmitočet 3x1015 hertzů nebo více) schopných přímo nebo nepřímo
vytvářet ionty; 3) mimořádnou situací neobvyklá situace nebo
událost, která si vyžaduje neprodlené opatření hlavně na zmírnění rizika nebo
nepříznivých důsledků pro lidské zdraví a bezpečnost, kvalitu života, majetek
nebo životní prostředí. Zahrnuje jaderné a radiologické mimořádné situace; 4) nehodovou expoziční situací expoziční situace
v důsledku jakékoli náhlé události, která vyžaduje přijetí naléhavých
rozhodnutí za účelem zvládnutí této situace; událost může vyplývat z havárie
(ať už předpokládané nebo ne jako potenciální ozáření) nebo z nezákonného
svévolného činu; 5) ozářením ozařování ionizujícím zářením
emitovaným mimo tělo (zevní ozáření) nebo do těla (vnitřní ozáření) nebo
vystavení účinkům takového záření; 6) expoziční situací situace, která
způsobuje ozáření, včetně zdrojů záření a činností nebo opatření, které mohou
mít vliv na ozáření z těchto zdrojů záření; 7) jednotlivci z obyvatelstva osoby
vystavené ozáření obyvatelstva; 8) zdrojem záření objekt, který může
způsobit ozáření – například emitováním ionizujícího záření nebo uvolňováním
radioaktivního materiálu – a lze ho považovat za samostatný objekt pro účely
ochrany a bezpečnosti; 9) radioaktivním zdrojem zdroj záření
obsahující radioaktivní materiál pro účel využití jeho radioaktivity; 10) radioaktivním materiálem materiál
obsahující radioaktivní látky; 11) opuštěným zdrojem uzavřený zdroj, který
není ani vyňatý ani pod regulační kontrolou, např. protože nikdy nebyl pod
regulační kontrolou nebo protože byl opuštěn, ztracen, nesprávně umístěn,
odcizen nebo jinak převeden bez náležitého povolení; 12) stavebním materiálem stavební výrobek
vyrobený za účelem jeho trvalého zabudování do budovy; 13) zneškodňováním umístění radioaktivního
odpadu nebo vyhořelého paliva ve schváleném zařízení bez úmyslu jej znovu
použít; 14) existující expoziční situací expoziční
situace, která již existuje, když se musí přijmout rozhodnutí o jejím zvládnutí,
a která nevyžaduje nebo již nevyžaduje přijetí naléhavých opatření; 15) přírodním zdrojem záření zdroje
ionizujícího záření přírodního terestrického nebo kosmického původu; 16) plánovanou expoziční situací expoziční
situace, která vyplývá z plánované činnosti nebo zavedení zdroje záření
nebo z činností, jež mění cesty ozáření tak, že způsobují ozáření nebo
potenciální ozáření lidí nebo životního prostředí. Plánované expoziční situace
mohou zahrnovat běžná ozáření i potenciální ozáření; 17) potenciálním ozářením ozáření, které se s naprostou
jistotou neočekává, ale může vyplývat z události nebo sledu událostí
pravděpodobné povahy, včetně závad zařízení a provozních chyb; 18) radiační ochranou ochrana lidí před
nepříznivými účinky expozice ionizujícímu záření a prostředky k jejímu
dosažení; 19) činností jakákoli aktivita, která zahrnuje
provoz nebo zavedení zdrojů záření nebo která mění cesty ozáření a je řízena
jako plánovaná expoziční situace; 20) radonem izotop Rn-222 a případně produkty
jeho přeměny (expozicí radonu se rozumí expozice produktům přeměny radonu); 21) skladováním umístění radioaktivních zdrojů
nebo radioaktivního odpadu v zařízení, které zajišťuje jeho bezpečné
zadržení, s úmyslem znovu je použít; 22) optimalizací iterativní proces zaměřený do
budoucna ke stanovení vhodných ochranných opatření s přihlédnutím k daným
okolnostem, dostupným možnostem a charakteru situace ozáření s cílem
udržet rozsah a pravděpodobnost ozáření a počet lidí vystavených ozáření
na co nejnižší rozumně dosažitelné úrovni; 23) ozářením obyvatelstva ozáření osob s
výjimkou jakéhokoli profesního ozáření nebo lékařského ozáření; 24) profesním ozářením ozáření pracovníků
způsobené při výkonu jejich práce; 25) zdravotní újmou odhad
rizika snížení délky a kvality života u skupiny obyvatelstva v důsledku
ozáření. Zahrnuje to poškození způsobené účinky na tkáně,
rakovinu a vážné genetické poruchy; 26) efektivní dávkou (E) součet vážených
ekvivalentních dávek ve všech tkáních a orgánech těla z vnitřního a zevního
ozáření. Je dána vzorcem: kde DT,R je průměrná dávka záření R
absorbovaná tkání nebo orgánem T, wR je radiační váhový faktor a wT je tkáňový váhový faktor tkáně nebo
orgánu T. Příslušné hodnoty wT a wR
jsou stanoveny v Publikaci 103 Mezinárodní komise pro radiologickou ochranu. Jednotkou
efektivní dávky je sievert; 27) dávkovým limitem hodnota efektivní dávky
nebo ekvivalentní dávky v určeném období, která u jednotlivce nesmí být
překročena. Dávkový limit se vztahuje na součet ozáření ze všech povolených činností;
28) dávkovou optimalizační mezí omezení
stanovené jako předpokládaná horní hranice osobní dávky použitá k vymezení
rozsahu možností zvažovaných v procesu optimalizace pro daný zdroj záření v plánované
expoziční situaci; 29) ekvivalentní dávkou (HT) dávka
absorbovaná v tkáni nebo orgánu T vážená pro typ a kvalitu záření R. Je daná
vzorcem: kde – DT,R je průměrná dávka záření R
absorbovaná tkání nebo orgánem T, – wR je radiační váhový faktor. Je-li pole záření složeno z druhů a energií s
různými hodnotami wR, je celková ekvivalentní dávka HT
dána vzorcem: Příslušné hodnoty wR jsou stanoveny v
Publikaci 103 Mezinárodní komise pro radiologickou ochranu. Jednotkou
ekvivalentní dávky je sievert; 30) externím pracovníkem každý radiační
pracovník kategorie A, kterého nezaměstnává provozovatel odpovědný za sledovaná
a kontrolovaná pásma, ale vykonává činnosti v těchto pásmech, včetně
praktikantů, učňů a studentů; 31) provozovatelem fyzická nebo právnická
osoba, která má právní odpovědnost za provádění činností nebo která má
právní odpovědnost za zdroje záření (včetně případů, kdy vlastník nebo držitel
zdroje záření nevykonává související činnosti); 32) rizikovou optimalizační mezí omezení
stanovené jako omezení individuálního rizika ze zdroje záření (riziko ve smyslu
pravděpodobnosti zdravotní újmy v důsledku potenciálního ozáření, což je
funkce pravděpodobnosti neúmyslné události, která způsobuje ozáření, a
pravděpodobnosti újmy v důsledku této dávky); 33) osobami, které poskytují pomoc a podporu,
osoby, které jsou vědomě a z vlastní vůle vystaveny ionizujícímu záření,
když mimo rámec svých pracovních povinností poskytují pomoc a podporu osobám,
které podstupují nebo podstoupily lékařské ozáření; 34) referenční úrovní úroveň ozáření nebo
rizika v nehodové expoziční situaci anebo v existující expoziční situaci,
nad kterou se nepovažuje za vhodné, aby došlo k ozáření, a pod kterou by
se měla nadále provádět optimalizace ochrany; 35) radiačním pracovníkem osoba buď samostatně
výdělečně činná, nebo pracující u zaměstnavatele, která je vystavena ozáření
při práci vykonávané v rámci činnosti upravené touto směrnicí a která může
obdržet dávky ozáření překračující jeden nebo několik dávkových limitů pro
ozáření obyvatelstva; 36) sievertem (Sv) název jednotky ekvivalentu
nebo efektivní dávky. Jeden sievert se rovná jednomu joulu na kilogram: 1 Sv =
1 J kg-1; 37) příjmem aktivita
radionuklidů, které vstoupily do organismu z vnějšího prostředí; 38) učněm osoba, které
provozovatel poskytuje výcvik nebo odbornou přípravu se záměrem vykonávat
určité povolání; 39) úvazkem efektivní
dávky (E(τ)) součet ekvivalentních dávek vázaných v různých orgánech nebo tkáních
HT(t) v důsledku příjmu
radioaktivní látky, přičemž každá z nich je násobena příslušným tkáňovým
váhovým faktorem wT. Je dán vzorcem: V členu E(t)
odpovídá τ počtu let, za která je prováděna integrace. Pro
účely dodržení dávkových limitů stanovených v této směrnici činí doba t u dospělých osob 50 let
po příjmu a u dětí odpovídá počtu let zbývajících do 70
let věku. Jednotkou úvazku efektivní dávky je sievert; 40) lékařským fyzikem osoba, která má
znalosti, výcvik a zkušenosti, aby jednala nebo poskytovala poradenství
v otázkách radiační fyziky vztahující se na lékařské ozáření, a jejíž
způsobilost jednat je uznávána příslušnými orgány; 41) službami pracovního
lékařství zdravotní odborník nebo orgán, který má pravomoc lékařského dohledu
nad radiačními pracovníky a jehož kvalifikace je pro tento úkol uznávána
příslušnými orgány; 42) odborníkem na radiační ochranu osoba,
která má znalosti, výcvik a zkušenosti potřebné pro poskytování poradenství
v radiační ochraně, aby byla zajištěna účinná ochrana jednotlivých osob, a
jejíž způsobilost v tomto úkolu je uznávána příslušnými orgány; 43) vysokoaktivním uzavřeným zdrojem uzavřený
zdroj, v němž množství radioaktivního materiálu překračuje hodnoty stanovené v
příloze II; 44) havarijním plánem se rozumí opatření pro
plánování vhodné reakce v případě nehodové expoziční situace týkající se
konkrétního zařízení nebo činnosti na základě předpokládaných událostí a
souvisejících scénářů; 45) pracovníkem zasahujícím v případě
mimořádné situace osoba, která má vymezenou úlohu jako pracovník zasahující
v případě mimořádné situace a která by mohla být vystavena záření,
když plní úkoly v reakci na mimořádnou situaci; 46) dozimetrickou službou subjekt nebo
jednotlivá osoba, která je odpovědná za kalibraci, odečet nebo výklad hodnot
registrovaných zařízeními určenými k osobnímu monitorování nebo za měření
radioaktivity v lidském těle či biologických vzorcích nebo za hodnocení dávek a
jejíž kvalifikace pro tento úkol je uznávána příslušnými orgány; 47) systémem řízení mimořádných situací právní
nebo administrativní rámec, který stanoví odpovědnosti za havarijní připravenost
a reakci na mimořádné situace a opatření pro rozhodování v případě nehodové
expoziční situace; 48) výrazem lékařský radiologický výraz vztahující
se k radiodiagnostickým a radioterapeutickým postupům a intervenční
radiologii nebo jiné radiologii pro plánování a doporučování léčby používající
ionizující záření; 49) praktickou stránkou postupů lékařského
ozáření konkrétní provedení lékařského ozáření a všechna podpůrná hlediska,
včetně manipulace a používání lékařského radiologického vybavení,
hodnocení technických a fyzikálních parametrů, včetně dávek záření,
kalibrace, údržby vybavení, přípravy a podávání radiofarmak a zpracování snímků,
vykonávaného mimo jiné rentgenovými laboranty a techniky nukleární medicíny a
radioterapie; 50) aplikujícím odborníkem lékař, zubní lékař
nebo jiný zdravotnický pracovník, který je v souladu s vnitrostátními předpisy
oprávněn převzít klinickou odpovědnost za lékařské ozáření; 51) diagnostickými referenčními úrovněmi
úrovně dávek v lékařských radiodiagnostických nebo intervenčních radiologických
činnostech nebo – v případě radiofarmak – úrovně aktivity pro typické
vyšetření standardní skupiny pacientů nebo standardních fantomů pro obecně
definované typy vybavení; 52) aktivací proces, v
jehož průběhu je stabilní nuklid přeměněn na radionuklid ozářením látky, která
jej obsahuje, částicemi nebo fotony o vysoké energii. 53) radioaktivní látkou jakákoli látka, která
obsahuje jeden nebo více radionuklidů, jejichž objemovou nebo hmotnostní aktivitu
z hlediska ochrany před zářením nelze zanedbat; 54) nelékařským ozářením každé záměrné ozáření
osob při zobrazování, kdy hlavní záměr ozáření nesouvisí se zdravím nebo
pohodou ozářeného; 55) oznámením předložení dokumentu příslušnému
orgánu s oznámením záměru vykonávat činnost v oblasti působnosti této směrnice;
56) registrací povolení udělené
v dokumentu příslušným orgánem nebo na základě vnitrostátních právních
předpisů k vykonávání činnosti v souladu s podmínkami stanovenými ve
vnitrostátních právních předpisech; 57) spotřebním výrobkem zařízení nebo
průmyslový výrobek, do nichž byly radionuklidy záměrně začleněny nebo vytvořeny
aktivací nebo které generují ionizující záření a lze je prodat nebo dát
k dispozici jednotlivcům z obyvatelstva bez zvláštního dohledu nebo regulační
kontroly po prodeji; 58) urychlovačem přístroj
nebo zařízení, v němž jsou částice vystaveny zrychlení, přičemž vysílají
ionizující záření o energii vyšší než 1 megaelektronvolt (MeV); 59) nepoužívaným zdrojem uzavřený zdroj, který
se již k činnosti, na niž bylo vydáno povolení, nepoužívá a ani se s tímto
používáním nepočítá; 60) inspekcí kontrola prováděná příslušným
orgánem za účelem ověření dodržování požadavků stanovených vnitrostátními
právními předpisy; 61) infračerveným generátorem zařízení schopné
generovat ionizující záření, například rentgenové paprsky, neutrony, elektrony
nebo jiné nabité částice, které lze použít pro vědecké, průmyslové nebo
lékařské účely; 62) radioaktivním odpadem radioaktivní
materiál, jehož další použití se nepředpokládá; 63) zabezpečováním jakosti veškerá plánovaná a
systematická opatření nezbytná pro poskytnutí odpovídající důvěry v uspokojivé
fungování zařízení, systémů, složek nebo postupů v souladu se schválenými
standardy. Součástí zabezpečování jakosti je operativní řízení jakosti; 64) licencí povolení udělené na základě
žádosti příslušným orgánem vykonávat činnost podléhající podmínkám stanoveným
ve specifickém licenčním dokumentu; 65) uvolňovacími úrovněmi hodnoty stanovené
příslušným orgánem nebo ve vnitrostátních právních předpisech a vyjádřené
jako objemová nebo hmotnostní aktivita, do jejichž výše lze materiály
vyplývající z jakékoli činnosti podléhající oznámení nebo povolení
osvobodit od požadavků této směrnice; 66) sledovaným pásmem pásmo podléhající
dohledu pro účel ochrany před ionizujícím zářením; 67) kontrolovaným pásmem pásmo, které podléhá
zvláštním předpisům pro účel ochrany před ionizujícím zářením nebo zamezení
rozšíření radioaktivní kontaminace a do kterého se kontroluje přístup; 68) havarijním ozářením ozáření osob v
důsledku nehody, kromě pracovníků zasahujících v případě mimořádné situace;
69) havarijním ozářením zasahujících osob profesní
ozáření způsobené za nehodové expoziční situace osobám, které činí opatření ke zmírnění
následků mimořádné situace; 70) zdravotním vyšetřením postup, v němž se
používají zdravotní radiologická zařízení pro včasnou diagnózu u ohrožených
skupin populace; 71) oblastí ohroženou radonem zeměpisná oblast
nebo správní oblast na základě průzkumu, který ukazuje, že procento obytných
domů, u nichž se očekává překročení vnitrostátní referenční úrovně, je
podstatně vyšší než v jiných částech země; 72) lékařskými radiologickými postupy veškeré
postupy týkající se lékařského ozáření; 73) indikující osobou lékař, zubní lékař nebo
jiný zdravotnický pracovník, který je v souladu s vnitrostátními předpisy
oprávněn doporučit jednotlivce na lékařské radiologické postupy k aplikujícímu
odborníkovi; 74) osobní újmou klinicky pozorovatelná
poškození způsobená osobám nebo jejich potomkům, která se projeví okamžitě nebo
později, přičemž ve druhém případě se projeví spíše pravděpodobně než jistě; 75) intervenční radiologií používání
rentgenových zobrazovacích metod kromě metod zobrazování pomocí ultrazvuku nebo
magnetické rezonance či jiných neionizujících metod záření s cílem zavést
přístroje do těla a navádět je v něm pro diagnostické nebo léčebné účely; 76) výrazem radiodiagnostický výraz vztahující
se k diagnostice nukleární medicíny in vivo, lékařské diagnostické
radiologii používající ionizující záření a stomatologické radiologii; 77) výrazem radioterapeutický výraz vztahující
se k radioterapii, včetně nukleární medicíny pro terapeutické účely; 78) klinickou odpovědností odpovědnost za
lékařské ozáření, kterou nese aplikující odborník, zahrnující zejména: odůvodnění;
optimalizaci; klinické hodnocení výsledku; případně spolupráci s jinými
odborníky a personálem týkající se praktických aspektů postupů lékařského
ozáření; v případě potřeby získání informací o předcházejících
vyšetřeních; poskytování existujících lékařských radiologických informací
a/nebo záznamů jiným aplikujícím odborníkům a/nebo indikující osobě, je-li to
nutné; a případně poskytování informací o riziku ionizujícího záření pro
pacienty a jiné dotčené osoby; 79) klinickým auditem systematické ověřování nebo
posuzování lékařských radiologických postupů za účelem zlepšení kvality a
výsledků péče o pacienta prostřednictvím strukturovaného přezkumu, přičemž lékařské
radiologické činnosti, postupy a výsledky jsou srovnávány se schválenými
standardy správných lékařských radiologických postupů, a je-li to žádoucí, jsou
tyto činnosti modifikovány, nebo je-li to nezbytné, jsou zavedeny nové
standardy; 80) lékařským radiologickým zařízením zařízení
obsahující lékařské radiologické vybavení; 81) neúmyslným ozářením lékařské ozáření,
které se značně odlišuje od lékařského ozáření určeného na daný účel; 82) reprezentativní osobou osoba dostávající
dávku záření, která je reprezentativní pro osoby vystavené vyšším dávkám záření
v populaci; 83) pracovníkem dohledu nad radiační ochranou osoba, která je odborně způsobilá v otázkách radiační ochrany
týkajících se daného druhu činnosti a určená provozovatelem k vykonávání
dohledu nad prováděním opatření provozovatele týkajících se radiační ochrany; 84) nápravnými opatřeními odstranění zdroje
nebo zmenšení jeho velikosti (z hlediska jeho aktivity nebo množství) za účelem
zabránění dávkám nebo snížení dávek ozáření, které by jinak mohly být obdrženy
v existující expoziční situaci. 85) ochrannými opatřeními opatření jiná než nápravná
opatření za účelem zabránění dávkám nebo snížení dávek ozáření, které by jinak
mohly být obdrženy v nehodové expoziční situaci nebo v existující expoziční
situaci. 86) povolením písemné povolení udělené
příslušným orgánem provozovateli ve formě registrace nebo licence
k vykonávání určených činností podléhajících regulační kontrole; 87) uzavřeným zdrojem radioaktivní zdroj, v
němž je radioaktivní materiál trvale uložen v pouzdru nebo pevně vázán
v tuhé formě; 88) dodavatelem každá fyzická nebo právnická
osoba, která dodává nebo poskytuje nějaký uzavřený zdroj; 89) obalem zdroje obal uzavřeného zdroje,
který není součástí zdroje, ale slouží k ochraně zdroje během jeho
používání, přepravy, nakládání s ním apod.; 90) thoronem izotop Rn-220; 91) zbytkovou dávkou ozáření dávka ozáření, u
níž se očekává, že vznikne ze všech cest ozáření po plném provedení
ochranných opatření nebo v případě přijetí rozhodnutí neprovádět žádná
ochranná opatření; 92) absorbovanou dávkou
(D) energie absorbovaná jednotkou hmotnosti, kde – je průměrná energie předaná ionizujícím zářením hmotě v objemovém
elementu, – dm je hmotnost látky
obsažené v tomto objemovém elementu. V této směrnici se výrazem absorbovaná dávka
rozumí průměrná dávka obdržená tkání nebo orgánem. Jednotkou absorbované dávky
je gray (Gy); 93) jednotkou gray (Gy) jednotka absorbované
dávky. Jeden gray se rovná jednomu joulu na kilogram: 1Gy = 1 J kg-1; 94) aktivitou (A)
aktivita A daného množství radionuklidu v určitém energetickém stavu a v
určitou dobu, která je výsledkem podílu dN:dt, přičemž dN
je pravděpodobný počet spontánních jaderných přeměn vycházejících z tohoto
energetického stavu v časovém intervalu dt: jednotkou aktivity je becquerel; 95) becquerelem (Bq) název jednotky aktivity. Jeden
becquerel odpovídá jedné přeměně za sekundu: 1 Bq = 1 s-1; 96) úvazkem ekvivalentní
dávky (H(τ)) časový integrál (t) příkonu ekvivalentní dávky (ve tkáni nebo orgánu T) jednotlivce v
důsledku příjmu radioaktivní látky. Pro příjem
radioaktivní látky v okamžiku t0 je úvazek ekvivalentní dávky dán
vzorcem: kde je příkon ekvivalentní dávky (v orgánu nebo tkáni T) v okamžiku t, τ je doba, v níž proběhne integrace. V údaji HT(t) je τ vyjádřena v letech. Není-li hodnota τ uvedena, činí tato doba u dospělých
osob 50 let a u dětí odpovídá počtu let zbývajících do 70 let věku. Jednotkou
úvazku ekvivalentní dávky je sievert; 97) běžným ozářením ozáření, u něhož se
předpokládá, že k němu dojde za běžných provozních podmínek zařízení nebo
činnosti (včetně údržby, kontroly, vyřazení z provozu), včetně případných
menších nehod, které lze udržet pod kontrolou, tj. v průběhu běžného provozu a
předpokládaných provozních událostí; 98) předpokládanou dávkou ozáření dávka
ozáření, jejíž obdržení by se očekávalo, pokud by nebyla přijata žádná ochranná
opatření; 99) operativním řízením jakosti soubor činností
(plánování, koordinace, provádění) určený k zachování nebo zvýšení jakosti. Zahrnuje
sledování, hodnocení a zachování požadované úrovně všech vlastností
vybavení, které lze definovat, měřit a kontrolovat; 100) strategií reakce soubor různých ochranných
opatření za účelem reakce na předpokládané nebo skutečné události tak, aby
nehodová expoziční situace byla zvládnuta v souladu se stanovenými cíli. V
rámci havarijního plánu jsou strategie reakce stanoveny pro každou
předpokládanou událost a scénář. KAPITOLA III SYSTÉM RADIAČNÍ OCHRANY Článek 5 Obecné zásady Členské státy stanoví právní požadavky a
příslušný režim regulační kontroly, který u všech expozičních situací odráží
systém radiační ochrany založený na těchto zásadách odůvodnění, optimalizace a
limitování dávek: a) odůvodnění: rozhodnutí, která
zavádějí nebo mění zdroj záření, cestu ozáření nebo skutečná ozáření, se
zdůvodní tak, že se přijímají s úmyslem zabezpečit, aby přínos pro
jednotlivce nebo pro společnost, který z nich vyplývá, vyvážil újmu,
kterou mohou způsobit; b) optimalizace: ve všech expozičních situacích
je radiační ochrana optimalizována s cílem udržet rozsah a pravděpodobnost
ozáření a počet lidí vystavených ozáření na co nejnižší rozumně dosažitelné
úrovni s přihlédnutím k ekonomickým a sociálním faktorům, přičemž
optimalizace ochrany lidí, kteří podstupují lékařské ozáření, musí odpovídat
lékařskému účelu ozáření, jak je popsáno v článku 55. Tato zásada se
uplatňuje u efektivní dávky a dávek ozáření orgánů v souvislosti s deterministickými
účinky jako preventivní opatření zohledňující nejistotu, zda může dojít ke
zdravotní újmě při nižším ozáření, než je prahová hodnota; c) limitování dávek: v plánovaných expozičních
situacích součet dávek pro jednotlivou osobu ze všech regulovaných zdrojů
záření nesmí překročit dávkové limity stanovené pro profesní ozáření nebo pro ozáření
obyvatelstva. Dávkové limity se nevztahují na lékařská ozáření. Oddíl 1 nástroje pro optimalizaci Článek 6 Dávkové optimalizační meze pro profesní
ozáření a ozáření obyvatelstva 1.
Pro profesní ozáření stanoví dávkovou optimalizační
mez jako provozní nástroj pro optimalizaci provozovatel, který podléhá obecnému
dohledu příslušných orgánů. V případě externích pracovníků se dávková optimalizační
mez stanoví ve spolupráci mezi zaměstnavatelem a provozovatelem. 2.
U ozáření obyvatelstva se dávková optimalizační mez
stanoví pro osobní dávku, kterou jednotlivci z obyvatelstva obdrží
z plánované činnosti určeného zdroje záření. Příslušné orgány stanoví mez
tak, aby byla zajištěna shoda s dávkovým limitem u součtu dávek ze všech
povolených činností pro téhož jednotlivce. 3.
Pokud jde o potenciální ozáření, optimalizace
zahrnuje odpovídající řízení bezpečnosti a ochrany zdrojů a zařízení. Popřípadě
lze stanovit příslušné rizikové optimalizační meze. 4.
Dávkové optimalizační meze se stanoví pro individuální
efektivní nebo ekvivalentní dávky za rok nebo za jiné odpovídající kratší
období. 5.
Jsou-li zavedeny dávkové optimalizační meze
k omezení jakéhokoli vleklého akumulovaného záření, stanoví se
z hlediska ročních efektivních dávek nebo ekvivalentních dávek pro orgán. Článek 7 Dávkové optimalizační meze pro lékařské
ozáření Dávkové optimalizační meze se nevztahují na
lékařské ozáření pacientů. U osob poskytujících pomoc a podporu a dobrovolníků,
kteří se účastní lékařského a biomedicínského výzkumu (u nichž se
neočekává žádný přímý lékařský užitek z ozáření) se dávkové optimalizační
meze stanoví z hlediska osobní dávky, u níž není pravděpodobné, že bude
překročena za dobu vyšetření, léčení nebo daného výzkumného projektu. Článek 8 Referenční úrovně 1.
Referenční úrovně se stanoví pro nehodové a
existující expoziční situace jako úroveň efektivní dávky nebo dávky pro orgán,
nad kterou se nepovažuje za vhodné, aby došlo k ozáření v nehodových nebo
existujících expozičních situacích. 2.
Optimalizované ochranné strategie jsou plánovány a
prováděny s cílem snížit osobní dávky pod referenční úrovně. Hodnoty
zvolené pro referenční úrovně jsou závislé na druhu expoziční situace. 3.
Při optimalizaci ochrany má přednost ozáření nad
referenční úroveň. Volby referenčních úrovní zohlední jak požadavky na radiologickou
ochranu, tak i sociální kritéria. 4.
Volba referenčních úrovní pro efektivní dávku
zohlední tři pásma referenčních úrovní stanovených v příloze I bodě 1. Oddíl 2 Limitování dávek Článek 9 Věková hranice pro radiační pracovníky S výhradou čl. 12 odst. 2 nesmí být osoby mladší
18 let pověřeny žádnou prací, která by mohla vést k tomu, že budou jako pracovníci
vystaveni záření. Článek 10 Dávkové limity profesního ozáření 1.
Limit efektivní dávky pro profesní ozáření je 20
mSv v každém jednotlivém roce. Za zvláštních okolností nebo v případě určitých expozičních
situací určených ve vnitrostátních právních předpisech však může být v
jednotlivém roce schválena vyšší efektivní dávka až do 50 mSv ročně, pokud průměrná
dávka za každých pět po sobě jdoucích let nepřekročí 20 mSv ročně. Pro pracovníky zasahující v případě mimořádné
situace může být v souladu s článkem 52 schválena vyšší efektivní dávka. 2.
Kromě limitů efektivní dávky stanovených v odstavci
1 se použijí tyto limity ekvivalentní dávky: a) limit ekvivalentní dávky pro oční
čočku činí 20 mSv ročně nebo se případně použije stejná hodnota, která je
stanovena pro limit efektivní dávky; b) limit ekvivalentní dávky pro kůži
činí 500 mSv ročně; tento limit se vztahuje na dávku zprůměrovanou
pro každý 1 cm² povrchu bez ohledu na ozářenou plochu; c) limit ekvivalentní dávky pro ruce,
předloktí, nohy a kotníky činí 500 mSv ročně. Článek 11 Ochrana těhotných žen 1.
Jakmile těhotná žena v souladu s vnitrostátními
právními předpisy nebo vnitrostátními postupy uvědomí provozovatele o svém
stavu, je nenarozenému dítěti zaručena ochrana, která je srovnatelná s ochranou
poskytovanou jednotlivcům z obyvatelstva. Pracovní podmínky pro těhotné
ženy musí být takové, aby ekvivalentní dávka pro nenarozené dítě byla na co
nejnižší rozumně dosažitelné úrovni a aby nebylo pravděpodobné, že překročí
1 mSv během přinejmenším zbývajícího období těhotenství. 2.
Jakmile kojící žena uvědomí provozovatele o svém
stavu, nesmí být zařazována na práce zahrnující významné riziko příjmu
radionuklidů. Článek 12 Dávkové limity pro učně a studenty 1.
Dávkové limity pro učně starší 18 let a pro
studenty starší 18 let, kteří jsou v rámci svého studia povinni pracovat se
zdroji záření, jsou stejné jako dávkové limity profesního ozáření stanovené v
článku 10. 2.
Limit efektivní dávky pro učně ve věku od 16 do 18
let a pro studenty ve věku od 16 do 18 let, kteří jsou v průběhu svého studia
povinni pracovat se zdroji záření, činí 6 mSv ročně. Kromě limitů efektivní dávky stanovených v prvním
pododstavci se použijí tyto limity ekvivalentní dávky: a) limit ekvivalentní dávky pro oční čočku
činí 20 mSv ročně; b) limit ekvivalentní dávky pro kůži činí 150 mSv
ročně a vztahuje se na dávku zprůměrovanou pro každý 1 cm2
povrchu bez ohledu na ozářenou plochu; c) limit ekvivalentní dávky pro ruce,
předloktí, nohy a kotníky činí 150 mSv ročně. 3.
Dávkové limity pro učně a studenty, na které se
nevztahuje odstavec 1 a 2, jsou stejné jako dávkové limity pro jednotlivce z
obyvatelstva stanovené v článku 13. Článek 13 Dávkové limity ozáření obyvatelstva 1.
Limit efektivní dávky pro ozáření obyvatelstva činí
1 mSv ročně. 2.
Kromě dávkového limitu uvedeného v odstavci 1
se použijí tyto limity ekvivalentní dávky: a) limit ekvivalentní dávky pro oční čočku
činí 15 mSv ročně; b) limit ekvivalentní dávky pro kůži činí 50
mSv ročně a vztahuje se na dávku zprůměrovanou pro každý 1 cm² plochy kůže
bez ohledu na ozářenou plochu. Článek 14 Odhad efektivní a ekvivalentní dávky Pro odhad efektivních a ekvivalentních dávek se
použijí tyto hodnoty a vztahy: a) u zevního ozáření se pro odhad efektivních
a ekvivalentních dávek použijí hodnoty a vztahy stanovené v Publikaci 103
Mezinárodní komise pro radiologickou ochranu; b) u vnitřního ozáření radionuklidem nebo
směsí radionuklidů se pro odhad úvazků efektivních dávek použijí hodnoty a
vztahy stanovené v Publikaci 103 Mezinárodní komise pro radiologickou ochranu a
ingesční a inhalační dávkové koeficienty stanovené v Publikaci 72
Mezinárodní komise pro radiologickou ochranu. KAPITOLA IV POŽADAVKY NA VZDĚLÁVÁNÍ, VÝCVIK A
INFORMOVÁNÍ TÝKAJÍCÍ SE RADIAČNÍ OCHRANY Článek 15 Obecné odpovědnosti za vzdělávání, výcvik a
poskytování informací 1.
Členské státy stanoví vhodný právní a správní rámec
pro poskytování příslušného vzdělávání, výcviku a informování týkajícího se
radiační ochrany všem osobám, jejichž úkoly si vyžadují zvláštní odbornou
způsobilost v radiační ochraně. Výcvik, přeškolování a informování dotyčných
osob se v příslušných intervalech opakuje a dokumentuje. 2.
Členské státy zavedou vzdělávání, výcvik a
přeškolování, které umožní uznávat odborníky na radiační ochranu, lékařské
fyziky, služby pracovního lékařství a dozimetrickou službu. Článek 16 Výcvik radiačních pracovníků, učňů a
studentů a informace, které jsou jim poskytovány 1.
Členské státy vyžadují od provozovatele nebo
zaměstnavatele, aby radiační pracovníky, učně a studenty, kteří jsou vystaveni profesnímu
ozáření, informoval o: a) zdravotních rizicích spojených s jejich
prací; b) obecných postupech radiační ochrany a
preventivních opatřeních, která musí být činěna, a to zejména těch spojených s
provozními a pracovními podmínkami vztahujícími se jak k dané činnosti obecně,
tak i k jednotlivým pracovištím a pracím, na něž mohou být přiděleni; c) havarijních plánech a postupech; d) důležitosti plnění technických,
lékařských a administrativních požadavků. 2.
Členské státy vyžadují od provozovatele nebo
zaměstnavatele, aby informoval ženy o tom, jak je důležité včas oznámit
těhotenství s ohledem na rizika ozáření nenarozeného dítěte a rizika kontaminace
kojence po příjmu radionuklidů. 3.
Členské státy vyžadují, aby provozovatel nebo
zaměstnavatel zajistil pro své pracovníky příslušný výcvik v radiační ochraně a
informační programy. 4.
Kromě informování a výcviku v oblasti radiační
ochrany podle odstavců 1, 2 a 3 provozovatel odpovědný za vysokoaktivní
uzavřené zdroje zajistí, aby tento výcvik zahrnoval specifické požadavky pro
bezpečné řízení a ochranu vysokoaktivních uzavřených zdrojů s cílem
náležitě připravit příslušné pracovníky na jakoukoli událost, která se
dotýká jejich vlastní bezpečnosti nebo radiační ochrany jiných osob. Informování
a výcvik musí klást zvláštní důraz na nezbytné bezpečnostní požadavky a obsahovat
specifické informace o možných následcích ztráty odpovídající kontroly nad
vysokoaktivními uzavřenými zdroji. Článek 17 Informování a výcvik pracovníků potenciálně
vystavených záření z opuštěných zdrojů Členské státy zajistí, aby vedení a pracovníci v
zařízeních, kde se s největší pravděpodobností vyskytují nebo zpracovávají
opuštěné zdroje, zejména ve velkých sběrnách kovového šrotu a velkých závodech
na recyklaci kovového šrotu, a v důležitých uzlových tranzitních bodech, byli: a) informováni o možnosti, že se setkají se
zdrojem; b) poučeni a vyškoleni v tom, jak vizuálně
rozpoznat zdroje a jejich obaly; c) informováni o základních skutečnostech týkajících
se ionizujícího záření a jeho účinků, d) informováni o systémech detekce; e) informováni a vyškoleni v tom, jaká
opatření je třeba učinit na místě v případě zjištění přítomnosti zdroje nebo
podezření na jeho přítomnost. Článek 18 Informování a výcvik pracovníků zasahujících
v případě mimořádné situace 1.
Členské státy zajistí, aby pracovníci zasahující v případě
mimořádné situace a všechny další osoby, které mohou být zapojeny do
organizace první pomoci v případě mimořádné situace, dostávali
odpovídající a pravidelně aktualizované informace o možných zdravotních
rizicích souvisejících s jejich zásahem a o preventivních opatřeních,
která je třeba v takovém případě učinit. Tyto informace musí zohlednit
rozsah potenciálních mimořádných situací. 2.
Jakmile vznikne mimořádná situace, musí být
informace uvedené v odstavci 1, s ohledem na zvláštní okolnosti odpovídajícím
způsobem doplněny. 3.
Členské státy zajistí, aby pracovníkům zasahujícím
v případě mimořádné situace byl poskytován pravidelný výcvik uvedený v systému
řízení mimořádných situací stanoveném v článku 97. Tento výcvik musí
v případě potřeby zahrnovat praktická cvičení. 4.
Členské státy zajistí, aby kromě výcviku v oblasti
reakce na mimořádnou situaci uvedeného v odstavci 3 tohoto článku
organizace odpovědná za ochranu pracovníků zasahujících v případě
mimořádné situace podle čl. 30 odst. 1 písm. b) poskytovala těmto pracovníkům
příslušný výcvik a informace týkající se radiační ochrany. Článek 19 Vzdělávání, informování a odborná příprava v
oblasti lékařského ozáření 1.
Členské státy zajistí, aby aplikující odborníci a
osoby zapojené do praktických aspektů postupů lékařského ozáření měli
odpovídající vzdělání, informace a teoretickou a praktickou odbornou
přípravu pro účely lékařských radiologických postupů a také příslušnou odbornou
způsobilost v radiační ochraně. Za tímto účelem členské státy stanoví vhodné učební
osnovy a uznávání příslušných diplomů, vysvědčení nebo dokladů o vzdělání. 2.
Osoby, které absolvují související programy odborné
přípravy, se mohou účastnit praktických aspektů postupů lékařského ozáření
uvedených v čl. 56 odst. 4. 3.
Členské státy zajistí, aby bylo po získání
kvalifikace poskytováno pokračující vzdělávání a odborná příprava, a ve
zvláštních případech klinického využití nových metod zajistí organizaci odborné
přípravy týkající se těchto metod a odpovídajících požadavků radiační ochrany. 4.
Členské státy zajistí, že budou zavedeny mechanismy
pro včasné šíření informací týkajících se radiační ochrany u lékařského ozáření
v souvislosti se zkušenostmi získanými ze závažných událostí. 5.
Členské státy zajistí zařazení kurzu radiační
ochrany do základních učebních osnov lékařských a stomatologických fakult. KAPITOLA V ODŮVODNĚNÍ A REGULAČNÍ KONTROLA ČINNOSTÍ Článek 20 Odůvodnění činností 1.
Členské státy zajistí, aby nové druhy činností,
které mají za následek vystavení ionizujícímu záření, byly před schválením
odůvodněny. 2.
Členské státy uvedou seznam schválených druhů
činností v právních a správních předpisech. 3.
Získají-li se nové a důležité poznatky o účincích
nebo možných důsledcích existujících druhů činností, přezkoumá se odůvodnění
těchto činností. Článek 21 Odůvodnění činností s přístroji nebo výrobky,
které emitují ionizující záření 1.
Členské státy požádají každého provozovatele, který
hodlá vyrábět nebo dovážet či vyvážet nový typ přístroje nebo výrobku
emitujícího ionizující záření, aby příslušným orgánům předložil příslušné
informace uvedené v příloze III části A s cílem umožnit orgánům na základě posouzení
informací uvedených v příloze III části B rozhodnout, zda zamýšlené použití
přístroje nebo výrobku může být odůvodněno. 2.
Příslušný orgán sdělí informace obdržené podle
odstavce 1 příslušným orgánům ostatních členských států, aby jim umožnil
přijmout vlastní rozhodnutí o odůvodnění zamýšleného použití přístroje nebo výrobku. 3.
Provozovatel je o rozhodnutích příslušných orgánů
členských států informován do šesti měsíců. Článek 22 Zákaz činností Členské státy zakážou záměrné přidávání
radioaktivních látek při výrobě potravin, hraček, šperků a kosmetických
přípravků a dovoz či vývoz takových výrobků. Aniž je dotčena směrnice
Evropského parlamentu a Rady 1999/2/ES[21], činnosti, které
způsobují aktivaci materiálu, a mají tak za následek zvýšení aktivity v
souvisejících výrobcích, se považují za neodůvodněné. Článek 23 Činnosti zahrnující záměrné ozáření lidí
pro účely jiné než léčbu 1.
Členské státy za pomoci průzkumů nebo jiných
vhodných prostředků určí činnosti zahrnující nelékařské ozáření podle přílohy IV. 2.
Členské státy zajistí, aby se zvláštní pozornost věnovala
odůvodnění činností, které zahrnují nelékařské ozáření, přičemž zejména platí,
že: a) veškeré druhy činností zahrnujících nelékařské
ozáření uvedené v příloze IV se odůvodňují předtím, než jsou obecně
přijaty; b) každé konkrétní uplatnění obecně
přijatého druhu činnosti musí být předem odůvodněno; c) všechny jednotlivé postupy nelékařského
ozáření uvedené v příloze IV části A, které provádí zdravotnický personál s
použitím lékařského radiologického zařízení, musí být předem odůvodněny s přihlédnutím
ke specifickým cílům postupu a vlastnostem dotyčné osoby; d) obecné a konkrétní odůvodnění činností
zahrnujících nelékařské ozáření podle písmena a) a b) podléhá pravidelnému
přezkoumání příslušným orgánem. 3.
Pokud členský stát určí, že konkrétní činnost
zahrnující nelékařské ozáření je odůvodněna, zajistí, že: a) každá činnost podléhá povolení; b) příslušný orgán v případné spolupráci
s jinými příslušnými úřady a profesními subjekty stanoví požadavky na
činnost, včetně kritérií pro jednotlivé provádění; c) pro každou činnost jsou stanoveny dávkové
optimalizační meze. Tyto meze jsou značně nižší než dávkový limit pro
jednotlivce z obyvatelstva, včetně popřípadě u postupů prováděných zdravotnickým
personálem s použitím lékařského zařízení uvedených v příloze IV části A; u jiných
činností uvedených v příloze IV části B splňuje dávková optimalizační mez
požadavky čl. 6 odst. 2; d) zdravotnický personál, který používá lékařské
radiologické zařízení, splňuje v prováděných postupech příslušné požadavky
stanovené v kapitole VII, včetně požadavků na zařízení, optimalizaci,
odpovědnosti a zvláštní ochranu během těhotenství; e) vyžaduje se informovaný souhlas osoby,
která má být vystavena ozáření, kromě případů, kdy donucovací orgány mohou podle
vnitrostátních právních předpisů jednat bez souhlasu; f) provádí-li se ozáření běžně pro účely
bezpečnosti, vyšetřovaným osobám se dá na výběr alternativní metoda, která
nezahrnuje ozáření ionizujícím zářením. Článek 24 Určení činností zahrnujících přírodní radioaktivní
materiál Členské státy zajistí určení činností, které
zahrnují přírodní radioaktivní materiál a mají za následek ozáření pracovníků
nebo jednotlivců z obyvatelstva, které z hlediska radiační ochrany nelze
zanedbat. Toto určení se provádí za pomoci průzkumů nebo jakýmikoli jinými
vhodnými prostředky s přihlédnutím k průmyslovým odvětvím uvedeným v
příloze V. Článek 25 Oznámení 1.
Členské státy vyžadují, aby veškeré činnosti,
včetně činností určených v souladu s článkem 24, byly oznamovány,
s výjimkou odůvodněných činností zahrnujících: a) materiály, které obsahují radioaktivní
látky, kde množství zahrnuté aktivity celkově nepřesahuje celkové zprošťovací hodnoty
stanovené v příloze VI nebo vyšší hodnoty, které jsou u konkrétních
aplikací schváleny příslušnými orgány a vyhovují obecným zprošťovacím a
uvolňovacím kritériím stanoveným v příloze VI; nebo b) materiály, které obsahují radioaktivní
látky, pokud hmotnostní aktivita nepřesahuje zprošťovací hodnoty stanovené v
příloze VI tabulce A nebo vyšší hodnoty, které jsou u konkrétních aplikací
schváleny příslušnými orgány a vyhovují obecným zprošťovacím a uvolňovacím
kritériím stanoveným v příloze VI; nebo c) jakoukoli katodovou trubici určenou k
zobrazování nebo jiný elektrický přístroj, který pracuje při rozdílu potenciálu
nepřekračujícím 30 kV, nebo jakýkoli jiný přístroj či výrobek, který je typově
schválen příslušnými orgány členského státu, pokud: i) za běžných provozních podmínek nevytváří v
žádném bodě vzdáleném 0,1 m od svého dostupného povrchu příkon dávky vyšší
než 1 µSv h-1; ii) obsahuje-li radioaktivní látky, jsou tyto
látky uloženy v pouzdru nebo upevněny k pevnému držáku; a iii) podmínky pro zneškodňování byly stanoveny
příslušnými orgány. 2.
Členské státy mohou zprostit další druhy činností povinnosti
oznamování za podmínky dodržení obecných zprošťovacích kritérií stanovených v
příloze VI bodě 3 nebo v případech, kdy posouzení optimalizace ochrany ukazuje,
že zproštění představuje nejlepší možnost. 3.
Činnosti zahrnující přírodní radioaktivní materiál,
které jsou určeny v souladu s článkem 24 a v jejichž rámci se produkují nebo
zpracovávají zbytky, o kterých je známo, že mají být recyklovány do určených
stavebních materiálů, podléhají oznamovací povinnosti, pokud by index hmotnostní
aktivity vymezený v příloze VII mohl ve výsledných stavebních materiálech
překročit hodnotu 1. Provozovatel v tomto případě informuje o hmotnostní
aktivitě zbytku také uživatele zbytku. 4.
V situacích určených členskými státy, v nichž
existuje obava, že činnost podle článku 24 může způsobit přítomnost přírodních
radionuklidů ve vodě, které by mohly ovlivnit kvalitu dodávek pitné vody
nebo jakoukoli jinou cestu ozáření, a vedly by tedy k obavám z hlediska
radiační ochrany, může příslušný orgán požadovat, aby činnosti podléhaly
oznámení bez ohledu na odst. 1 písm. b) tohoto článku. 5.
V případě druhů činností podléhajících
oznámení určí členské státy informace předkládané provozovatelem, aby příslušný
orgán mohl stanovit vhodné prostředky regulační kontroly. 6.
Pro účel zproštění podle odst. 1 písm. c) si
členské státy vyměňují informace o typových schváleních, která byla udělena,
a o základní dokumentaci a posouzení. Příslušný orgán zohlední takové obdržené
informace a použitelné evropské a mezinárodní standardy v přijímání
vlastních rozhodnutí o zproštění odpovídajících činností. Článek 26 Regulační kontrola 1.
Členské státy vyžadují, aby každá oznámená činnost
podléhala regulační kontrole, která odpovídá rozsahu a pravděpodobnosti
ozáření vyplývajícího z činnosti a dále účinku, který regulační kontrola může
mít při snižování takového ozáření nebo zvyšování bezpečnosti zařízení. 2.
Oznámené činnosti mohou být zproštěny povinnosti
povolení. 3.
V případě malého množství materiálu určeného
členskými státy mohou být pro účel zproštění použity hodnoty hmotnostní aktivity
stanovené ve sloupci 2 tabulky B přílohy VI. 4.
Oznámené činnosti, které nejsou zproštěny,
podléhají povolení prostřednictvím registrace nebo udělení licence. Článek 27 Povolení 1.
Pokud si omezené riziko ozáření nevyžaduje ověření
jednotlivých případů a činnost je vykonávána v souladu s podmínkami stanovenými
ve vnitrostátních právních předpisech, příslušné orgány mohou omezit regulační
kontrolu na registraci činnosti a odpovídající četnost kontrol. 2.
Členské státy vyžadují licenci na tyto činnosti: a) provoz a vyřazení jakéhokoli
zařízení jaderného palivového cyklu a využívání a ukončení těžby uranu; b) záměrné přidání radioaktivních látek při
výrobě a zpracování spotřebitelských výrobků nebo jiných výrobků, včetně
léčivých přípravků, a jejich dovoz nebo vývoz; c) zpracovávání, používání nebo vlastnění
vysokoaktivního uzavřeného zdroje; d) provoz, vyřazení a uzavření jakéhokoli
zařízení na zpracovávání, ukládání nebo zneškodňování radioaktivního odpadu; e) činnosti, v nichž pracovníci mohou za
běžného provozu a běžných pracovních podmínek obdržet roční efektivní dávku
ozáření vyšší než 6 mSv; f) činnosti, v jejichž rámci jsou vypouštěny
značné objemy radioaktivního odpadu přenášeného vzduchem nebo radioaktivního kapalného
odpadu do životního prostředí. 3.
Členské státy vyžadují buď registraci nebo licenci
na tyto činnosti: a) záměrné podávání radioaktivních látek
osobám, a pokud se jedná o radiační ochranu lidí, rovněž i zvířatům pro účely
lékařského nebo veterinárního vyšetření, léčby nebo výzkumu; b) používání generátorů záření nebo
radioaktivních zdrojů pro průmyslovou radiografii, zpracovávání výrobků nebo výzkum
a používání urychlovačů, kromě elektronických mikroskopů; c) používání generátorů záření nebo
radioaktivních zdrojů pro lékařská ozáření; d) výroba a používání elektrických přístrojů
vysílajících ionizující záření, které pracují při rozdílu potenciálu vyšším než
30 kV, jakož i dovoz nebo vývoz takových přístrojů; e) činnosti, v nichž pracovníci mohou obdržet
roční efektivní dávku ozáření vyšší než 1 mSv za běžného provozu a za
běžných pracovních podmínek; f) odvětví zahrnující přírodní radioaktivní
materiál a určená členskými státy podle požadavků článku 24, která mohou
způsobit efektivní dávku ozáření jednotlivců z obyvatelstva ve výši
nejméně 0,3 mSv ročně. 4.
Členské státy mohou požadovat registraci nebo udělení
licence na druhy činností kromě činností uvedených v odstavcích 2 a 3. Článek 28 Povolovací řízení 1.
Pro účely povolení členské státy požadují
předložení informací, které odpovídají charakteru činnosti a souvisejícím
rizikům. 2.
Informace požadované za účelem udělení licence zahrnují
nejméně toto: a) odpovědnosti a organizační opatření pro
ochranu a bezpečnost; b) kvalifikaci pracovníků, včetně
informovanosti a výcviku; c) konstrukční vlastnosti zařízení a zdrojů
záření; d) předpokládaná profesní ozáření a ozáření obyvatelstva
za běžného provozu; e) posouzení bezpečnosti činností a zařízení
s cílem: i) určit, jakým způsobem může dojít k potenciálním
ozářením nebo havarijním a neúmyslným lékařským ozářením; ii) odhadnout v největší možné míře
pravděpodobnost a rozsah potenciálních ozáření; iii) posoudit kvalitu a rozsah ochranných a
bezpečnostních ustanovení, včetně konstrukčních vlastností a také
administrativních postupů; iv) stanovit provozní limity a podmínky provozu; f) nouzové postupy a komunikační spojení; g) údržbu, zkoušení, kontrolu a servis, aby
se zajistilo, že zdroj záření a zařízení bude nadále splňovat konstrukční
požadavky, provozní limity a podmínky provozu po celou dobu své
životnosti; h) nakládání s radioaktivním odpadem a
opatření k jeho zneškodnění v souladu s příslušnými regulačními požadavky; i) nakládání s nepoužívanými uzavřenými
zdroji; j) zabezpečování jakosti. 3.
Licence musí obsahovat specifické podmínky, aby se
zajistilo, že prvky licence budou právně vymahatelné, nebo aby byla uložena
příslušná omezení v provozních limitech nebo podmínkách provozu. Podmínky také
vyžadují formální, dokumentované uplatňování zásad optimalizace. 4.
V případě potřeby licence obsahuje povolení k vypouštění
vydané v souladu s požadavky stanovenými v kapitole VIII na povolování
vypouštění kapalného radioaktivního odpadu nebo radioaktivního odpadu přenášeného
vzduchem do životního prostředí. 5.
Členské státy vyžadují, aby provozovatel neprodleně
oznámil výskyt jakékoli závažné události, která vedla nebo mohla vést
k ozáření jednotlivých osob překračujícímu provozní limity nebo podmínky
provozu stanovené v licenčních požadavcích na profesní ozáření nebo ozáření obyvatelstva
či na lékařské ozáření, jak stanoví orgány. Článek 29 Osvobození od regulační kontroly 1.
Ke zneškodňování, recyklaci a opětovnému použití radioaktivních
materiálů, které vznikly při jakékoli povolené činnosti, je nutno mít povolení. 2.
Zneškodňování, recyklace a opětovné použití
materiálů může být osvobozeno od povinnosti plnit požadavky této směrnice,
jestliže hmotnostní aktivita: a) nepřekračuje hodnoty stanovené v příloze
VI tabulce A části 1; nebo b) splňuje zvláštní uvolňovací úrovně a
související požadavky na konkrétní materiály nebo na materiály pocházející z konkrétních
druhů činností; tyto zvláštní uvolňovací úrovně, kromě obecných uvolňovacích
úrovní uvedených v písmenu a), stanoví vnitrostátní příslušný orgán na
základě obecných zprošťovacích kritérií uvedených v příloze VI bodě 3 a s
přihlédnutím k technickým pokynům poskytnutých Společenstvím. 3.
V případě uvolňování materiálů obsahujících přírodní
radionuklidy hodnoty hmotnostní aktivity odpovídají hodnotám stanoveným v příloze
VI tabulce A části 2. Uplatňují se však tyto požadavky: a) u činností podléhajících udělení licence
podle ustanovení čl. 27 odst. 3 písm. f) musí být dodržena dávková kritéria pro
uvolňování přírodních radionuklidů; b) u ostatních licencovaných činností,
zejména činností, které jsou součástí jaderného palivového cyklu, musí
uvolňovací úrovně dodržet dávková kritéria pro uvolňování materiálů
obsahujících umělé radionuklidy; c) u povolovaných činností podléhajících
oznámení podle ustanovení čl. 25 odst. 3 musí být dodrženy odpovídající
požadavky na uvádění stavebních materiálů na trh. 4.
Není dovoleno záměrně ředit radioaktivní zbytky,
kromě mísení materiálů, k němuž dochází v běžném provozu, když
radioaktivitu není nutno brát v úvahu. Příslušný orgán může ve specifických
situacích povolit smísení radioaktivních zbytků obsahujících přírodní
radioaktivní materiál s jinými materiály, aby se podpořilo opětovné
použití a recyklace těchto materiálů a snížilo ozáření obyvatelstva. KAPITOLA VI OCHRANA PRACOVNÍKŮ, UČŇŮ A STUDENTŮ Článek 30 Odpovědnosti 1.
Požadavky týkající se profesního ozáření stanovené v
této kapitole a v článcích 9, 10, 11 a 12 se vztahují na ochranu
pracovníků v každé expoziční situaci, v níž jejich ozáření při práci
nebo v důsledku práce spadá do právní odpovědnosti provozovatele nebo jiné
právnické osoby, včetně například: a) zaměstnavatele externích pracovníků; b) organizace odpovědné za ochranu
pracovníků zasahujících v případě mimořádné situace; c) organizace odpovědné za sanaci
kontaminované půdy, budov a jiných staveb; d) zaměstnavatele, který má právní
odpovědnost za vystavení pracovníků ozáření radonem při práci v situaci uvedené
v čl. 53 odst. 4. 2.
Odpovědnost provozovatele za profesní ozáření se
rozšiřuje na učně a studenty, kteří jsou během svého studia povinni pracovat se zdroji
záření, a na osoby, které jsou samostatně výdělečně činné, nebo
pracují jako dobrovolníci anebo pro charitativní organizace. 3.
Provozovatel je odpovědný za posuzování a provádění
opatření za účelem radiační ochrany radiačních pracovníků. Článek 31 Provozní ochrana pracovníků Provozní ochrana radiačních pracovníků je
založena na: a) předchozím hodnocení za účelem určení
charakteru a rozsahu radiologického rizika pro radiační pracovníky; b) provádění optimalizace radiační ochrany
za všech pracovních podmínek; c) klasifikaci pracovníků do různých
kategorií; d) zavádění regulačních opatření a
monitorování různých pásem a pracovních podmínek, případně včetně osobního
monitorování; e) lékařském dohledu. Článek 32 Konzultace s odborníkem na radiační ochranu Členské státy vyžadují, aby provozovatel
s odborníkem na radiační ochranu konzultoval kontrolu a zkoušení
ochranných pomůcek a měřicích zařízení, zejména při: a) předběžném zevrubném posuzování projektů
jednotlivých zařízení z hlediska radiační ochrany; b) uvádění nových zdrojů nebo modifikovaných
zdrojů záření do provozu z hlediska radiační ochrany; c) pravidelné kontrole účinnosti ochranných
pomůcek a technických postupů; d) pravidelné kalibraci měřicích přístrojů a
pravidelné kontrole jejich řádného provozu a správného používání. Článek 33 Opatření na pracovištích 1.
Za účelem radiační ochrany jsou přijímána opatření
pro všechna pracoviště, kde existuje možnost ozáření ionizujícím zářením
s efektivní dávkou vyšší než 1 mSv ročně nebo ekvivalentní dávkou 15 mSv
ročně pro oční čočku nebo 50 mSv ročně pro kůži a končetiny. Tato opatření musí
být přiměřená charakteru zařízení a zdrojů, jakož i rozsahu a charakteru rizik. 2.
Na činnosti zahrnující přírodní radioaktivní
materiál, kde efektivní dávka pro pracovníky může překročit 6 mSv ročně, se
vztahují požadavky stanovené v této kapitole. Činí-li efektivní dávka pro
pracovníky nejvýše 6 mSv ročně, příslušné orgány přinejmenším vyžadují, aby
provozovatel vykonával kontrolu ozáření a vzal přitom v úvahu možnosti zlepšení
ochrany nebo zohlednil možnost zvýšení dávek v průběhu času nebo jako
výsledek změn v procesu pracovních úvazků. 3.
Na provozovatele, kteří provozují letadla, kde
efektivní dávka pro posádky z kosmického záření může překročit 6 mSv
ročně, se vztahují příslušné požadavky stanovené v této kapitole. Pokud
efektivní dávka pro posádky činí nejvýše 6 mSv ročně a pravděpodobně více než 1
mSv ročně, příslušné orgány přinejmenším vyžadují, aby provozovatel vykonával
kontrolu ozáření a zohlednil přitom možnost změny dávek v průběhu času nebo
jako výsledek změn v procesu pracovních úvazků. Provozovatelé učiní příslušná
opatření, aby zejména: a) posoudili ozáření dotyčných posádek; b) při vypracování plánů práce vzali v úvahu
odhad ozáření s cílem snížit další ozáření členů leteckých posádek, kteří
obdrželi vyšší dávky; c) informovali dotyčné pracovníky o
zdravotních rizicích, která jsou spojena s jejich prací, a o jejich osobní
dávce. Článek 34 Klasifikace pracovišť 1.
Pracoviště se v případě potřeby člení na různá
pásma na základě posouzení očekávaných ročních dávek a pravděpodobnosti a
rozsahu potenciálního ozáření. 2.
Je nutné rozlišovat kontrolovaná pásma a sledovaná
pásma. Příslušné orgány vydají doporučení pro vymezení kontrolovaných pásem a
sledovaných pásem podle konkrétní situace. 3.
Provozovatel provádí kontrolu pracovních podmínek v
kontrolovaných a sledovaných pásmech. Článek 35 Požadavky na kontrolovaná pásma 1.
Pro kontrolovaná pásma platí následující minimální
požadavky: a) kontrolované pásmo musí být vymezeno a
vstupovat do něj mohou pouze osoby, které byly řádně poučeny, přičemž vstup do
tohoto pásma se kontroluje v souladu s písemnými předpisy stanovenými
provozovatelem. V případě významného rizika šíření radioaktivní kontaminace se
přijímají zvláštní opatření, včetně opatření pro vstup a výstup osob a zboží a pro
monitorování kontaminace v kontrolovaném pásmu a v přilehlém
pásmu; b) s přihlédnutím k charakteru a
rozsahu radiologických rizik v kontrolovaném pásmu je radiologický dohled nad
pracovním prostředím organizován v souladu s článkem 37; c) musí být vyvěšeny tabulky určující typ
pásma, charakter zdrojů a rizika s nimi spojená; d) musí být vypracovány pracovní pokyny
přiměřené radiologickému riziku spojenému se zdroji a vykonávanými činnostmi. 2.
Za plnění těchto požadavků odpovídá provozovatel po
konzultacích s odborníkem na radiační ochranu. Článek 36 Požadavky na sledovaná pásma 1.
Pro sledovaná pásma platí následující požadavky: a) s přihlédnutím k charakteru a
rozsahu radiologických rizik ve sledovaném pásmu je radiologický dohled nad
pracovním prostředím organizován v souladu s článkem 37; b) musí být vyvěšeny tabulky určující typ
pásma, charakter zdrojů a rizika s nimi spojená; c) musí být vypracovány pracovní pokyny
přiměřené radiologickému riziku spojenému se zdroji a vykonávanými činnostmi. 2.
Za provádění těchto požadavků odpovídá provozovatel
po konzultacích s odborníkem na radiační ochranu. Článek 37 Radiologický dohled nad pracovním
prostředím 1.
Radiologický dohled nad pracovním prostředím
uvedený v čl. 35 odst. 1 písm. b) a čl. 36 odst. 1 písm. a) v případě
potřeby zahrnuje: a) měření dávkových příkonů od zevního
ozáření s uvedením povahy a kvality příslušného záření; b) měření objemové aktivity vzduchu a plošné
aktivity radionuklidů způsobujících kontaminaci s uvedením jejich povahy a
fyzikálního a chemického stavu; c) měření koncentrací radonu na pracovišti. 2.
Výsledky těchto měření se zaznamenávají a v případě
potřeby slouží k odhadu ozáření jednotlivce podle článku 39. Článek 38 Klasifikace radiačních pracovníků 1.
Pro účely monitorování a dohledu se rozlišují dvě
kategorie radiačních pracovníků: a) kategorie A: radiační pracovníci, kteří
mohou obdržet efektivní dávku ozáření vyšší než 6 mSv ročně nebo ekvivalentní
dávku vyšší než 15 mSv ročně pro oční čočku anebo vyšší než 150 mSv ročně pro
kůži a končetiny; b) kategorie B: radiační pracovníci, kteří
nejsou klasifikováni jako pracovníci kategorie A. 2.
Rozlišení mezi dvěma kategoriemi radiačních
pracovníků podle odstavce 1 je třeba provést před přijetím do práce, která je
spojena s ozářením, a podléhá pravidelnému přezkoumání na základě
pracovních podmínek a lékařského dohledu. 3.
U pracovníků zasahujících v případě mimořádné
situace se případné rozlišení mezi dvěma kategoriemi radiačních pracovníků
podle odstavce 1 tohoto článku nikterak nedotkne požadavků na monitorování
stanovených v článcích 37 a 39 až 43, pokud pracovníci nejsou zapojeni do
skutečné nehodové expoziční situace. Článek 39 Osobní monitorování 1.
Pracovníci kategorie A jsou systematicky
monitorováni na základě osobních měření prováděných dozimetrickou službou. V případech,
kdy pracovníci kategorie A mohou být vystaveni značnému vnitřnímu ozáření nebo
značnému ozáření oční čočky či končetin, je stanoven odpovídající systém
monitorování. Příslušný orgán musí věnovat zvláštní pozornost určení takových
pracovníků. 2.
Monitorování pracovníků kategorie B musí být dostačující
nejméně k prokázání, že pracovníci jsou správně zařazeni do kategorie B. Členské
státy mohou vyžadovat osobní monitorování a v případě potřeby osobní měření
vykonávané dozimetrickou službou pro pracovníky kategorie B. 3.
V případech, kdy jsou osobní měření neproveditelná
nebo nedostatečná, musí osobní monitorování vycházet z odhadu provedeného buď
na základě osobních měření uskutečněných na jiných radiačních pracovnících, nebo
z výsledků dohledu nad pracovním prostředím podle článku 37. Článek 40 Monitorování v případě havarijního ozáření V případě havarijního ozáření provozovatel ve
spolupráci s dozimetrickou službou vyhodnotí příslušné dávky ozáření a jejich
rozšíření v těle. Článek 41 Zaznamenávání a oznamování výsledků 1.
Záznamy obsahující výsledky osobního monitorování se
vyhotoví pro každého radiačního pracovníka, pro kterého se takové monitorování
vykonává. 2.
Pro účely odstavce 1 se uchovávají tyto informace o
radiačních pracovnících: a) záznam o naměřeném nebo odhadnutém
ozáření a o osobních dávkách podle článků 39, 40, 51 a 52; b) v případě ozáření uvedených v článcích 40
a 52 zprávy o okolnostech a přijatých opatřeních; c) v případě potřeby výsledky monitorování
pracoviště použité k odhadu osobních dávek. 3.
Informace uvedené v odstavci 1 se uchovávají po
celou dobu trvání pracovní činnosti zahrnující ozáření ionizujícím zářením a
dále až do doby, kdy osoba dosáhne nebo by dosáhla 75 let věku, v každém
případě však alespoň po dobu 30 let po ukončení pracovní činnosti spojené s ozářením. 4.
Ozáření uvedené v článcích 40, 51 a 52 musí být v
záznamu podle odstavce 1 zaznamenáváno odděleně. 5.
Pokud se výsledky monitorování používají k řízení plánovaných
expozičních situací, přijmou se příslušná opatření, aby do záznamů nebyla
zahrnuta ozáření přičitatelná existující expoziční situaci, a to zevní ozáření
z okolí nebo pronikání radonu z půdy v případě odvětví
zpracovávajících přírodní radioaktivní materiál. Článek 42 Přístup k výsledkům 1.
Členské státy vyžadují, aby výsledky osobního
monitorování stanoveného v článcích 39, 40 a 52 byly: a) zpřístupněny příslušným orgánům,
provozovateli a zaměstnavateli externích pracovníků; b) zpřístupněny dotyčnému pracovníkovi v
souladu s čl. 43 odst. 1; c) předloženy službám pracovního lékařství za
účelem výkladu, jaké důsledky mají výsledky pro lidské zdraví podle článku 44; d) zadány do datového systému pro osobní
monitorování stanovené členskými státy podle odstavce 2. 2.
Členské státy stanoví způsoby sdělování výsledků
osobního monitorování. 3.
Datový systém pro osobní monitorování zprostředkovává
alespoň údaje uvedené v příloze VIII části A. 4.
V případě havarijního nebo nehodového ozáření jsou výsledky
osobního monitorování sděleny neprodleně. Článek 43 Přístup pracovníků k výsledkům 1.
Členské státy vyžadují, aby pracovníci měli na
vlastní žádost přístup k výsledkům svého osobního monitorování, včetně výsledků
měření, které mohly být použity k jejich odhadu, nebo k výsledkům odhadu svých
dávek ozáření provedeného jako výsledek měření na pracovišti. 2.
Členské státy usnadní mezi příslušnými orgány,
službami pracovního lékařství, odborníky na radiační ochranu nebo dozimetrickou
službou v Unii výměnu všech odpovídajících informací o dávkách, kterým byl
pracovník dříve vystaven, aby byla lékařská prohlídka provedena před jeho
nástupem do zaměstnání nebo před jeho zařazením do kategorie A podle článku 44
a aby byla další expozice pracovníků kontrolována. Článek 44 Lékařský dohled nad radiačními pracovníky 1.
Lékařský dohled nad radiačními pracovníky je
založen na zásadách, kterými se obecně řídí pracovní lékařství. 2.
Za lékařský dohled nad pracovníky kategorie A
odpovídají služby pracovního lékařství. Tento lékařský dohled má umožnit ověření
zdravotního stavu monitorovaných pracovníků z hlediska jejich schopnosti plnit
svěřené úkoly. Za tímto účelem mají služby pracovního lékařství přístup ke všem
příslušným informacím, které potřebují, včetně stavu prostředí
v pracovních prostorách. 3.
Lékařský dohled zahrnuje: a) lékařskou prohlídku před nástupem
pracovníka do zaměstnání nebo před jeho zařazením do kategorie A s cílem
ověřit, zda je způsobilý pro pracovní místo, pro které je uvažován, jako
pracovník kategorie A; b) pravidelné zdravotní prohlídky. Zdravotní stav každého pracovníka kategorie A je
kontrolován nejméně jednou ročně s cílem ověřit, zda je pracovník i nadále
schopen plnit své povinnosti. Povahu těchto prohlídek, které mohou být
prováděny tak často, jak to služby pracovního lékařství považují za nutné,
závisí na druhu práce a na individuálním zdravotním stavu pracovníka. 4.
Služby pracovního lékařství mohou stanovit, že se
má pokračovat v lékařském dohledu i po ukončení pracovní činnosti po tak
dlouhou dobu, kterou považují za nezbytnou k zabezpečení zdraví dotyčné
osoby. Článek 45 Zdravotní klasifikace Pro stanovení zdravotní způsobilosti
pracovníků kategorie A se používá tato zdravotní klasifikace: a) schopen; b) schopen za určitých podmínek; c) neschopen. Článek 46 Zákaz zaměstnávat nebo zařadit nezpůsobilé
pracovníky Žádný pracovník nesmí být zaměstnán nebo zařazen
jako pracovník kategorie A na jakoukoli dobu na specifickém pracovním místě,
není-li podle lékařských nálezů schopen takové pracovní místo zastávat. Článek 47 Lékařská dokumentace 1.
Pro každého pracovníka kategorie A se zakládá
lékařská dokumentace, která je nepřetržitě vedena po dobu, po kterou je pracovník
zařazen do této kategorie. Poté se uchovává až do doby, kdy osoba dosáhla nebo
by dosáhla 75 let věku, v každém případě však po dobu alespoň 30 let po
ukončení pracovní činnosti, během které byl pracovník vystaven ionizujícímu
záření. 2.
Lékařská dokumentace obsahuje údaje o povaze
pracovní činnosti, o výsledcích vstupních lékařských prohlídek nebo lékařských
prohlídek před zařazením pracovníka do kategorie A, o výsledcích pravidelných
zdravotních prohlídek a záznamy o dávkách stanovené v článku 41. Článek 48 Zvláštní lékařský dohled 1.
Lékařský dohled uvedený v článku 44 prováděný
nad radiačními pracovníky je navíc doplněn dalšími opatřeními, která souvisejí
s ochranou zdraví osob vystavených ozáření a která služby pracovního lékařství
považují za nezbytná, jako jsou další prohlídky, dekontaminační opatření nebo
naléhavá léčebná opatření. 2.
Mimořádný lékařský dohled se vykonává ve všech
případech, ve kterých dojde v průběhu roku k překročení roční efektivní dávky
50 mSv nebo některého z dávkových limitů stanovených v čl. 10 odst. 2. 3.
Další podmínky ozáření podléhají souhlasu služeb
pracovního lékařství. Článek 49 Odvolání Členské státy stanoví opravné prostředky proti
nálezům a rozhodnutím vydaným podle článků 45, 46 a 48. Článek 50 Ochrana externích pracovníků 1.
Členské státy zajistí, aby systém osobního
monitorování poskytoval externím pracovníkům stejnou ochranu, jakou
provozovatel poskytuje pracovníkům ve stálém pracovním poměru. 2.
Provozovatel odpovídá buď přímo, nebo na základě
smluvních ujednání se zaměstnavatelem externích pracovníků za provozní
aspekty radiační ochrany externích pracovníků. 3.
Provozovatel zejména: a) ověří, zda dotyčný externí pracovník byl
uznán zdravotně způsobilým pro jemu přidělené činnosti; b) zajistí, aby kromě základního výcviku v
oblasti radiační ochrany uvedeného v článku 16 byl externím pracovníkům
poskytnut zvláštní výcvik v souvislosti s charakteristikami kontrolovaného
pásma i činností; c) zajistí, aby byl externí pracovník
vybaven nezbytnými osobními ochrannými prostředky; d) zajistí, aby byl externí pracovník dle
charakteru činností vybaven osobním dozimetrem a v případě potřeby dalším
operačním dozimetrem; e) zajistí dodržování systému ochrany
stanoveného v kapitole III; f) zajistí nebo přijme veškerá vhodná
opatření k zajištění toho, aby byly po každé činnosti zaznamenány radiologické
údaje podle přílohy VIII části B bodu 2 získané osobním monitorováním ozáření
každého externího pracovníka. 4.
Zaměstnavatelé externích pracovníků jsou povinni
buď přímo, nebo na základě smluvních ujednání s provozovateli zajistit
radiační ochranu svých pracovníků v souladu s příslušnými ustanoveními
této směrnice, zejména: a) zajistit dodržování systému ochrany
stanoveného v kapitole III; b) poskytovat informace a výcvik v oblasti
radiační ochrany podle článku 16; c) zaručit, že jejich pracovníci podléhají
hodnocení ozáření a lékařskému dohledu za podmínek stanovených v článcích 37
a 39 až 48; d) zajistit, aby radiologické údaje získané osobním
monitorováním ozáření každého jejich pracovníka ve smyslu přílohy VIII části B bodu
1 byly uchovávány v aktualizované podobě v datovém systému pro osobní
monitorování uvedeném v čl. 42 odst. 1 písm. d). 5.
Všichni externí pracovníci jsou povinni podle svých
možností sami přispívat k ochraně, kterou zajišťuje systém radiologického
monitorování uvedený v odstavci 1. Článek 51 Výjimečně povolená ozáření 1.
Za výjimečných okolností, s výjimkou mimořádné
situace, posuzovaných pro konkrétní případ mohou příslušné orgány, vyžadují-li
to některé specifické pracovní postupy, povolit pro určité dobrovolné
pracovníky osobní dávky z profesního ozáření překračující dávkové limity stanovené
v článku 10 za podmínky, že tato ozáření jsou časově omezena, smí k nim
docházet pouze v určitých pracovních prostorách a v rámci nejvyšších
úrovní ozáření definovaných pro takový konkrétní případ příslušnými orgány. Přitom
se musí zohlednit tyto podmínky: a) takovým ozářením smějí být vystaveni
pouze pracovníci kategorie A definovaní v článku 38; b) učni, studenti, těhotné ženy a v případě
rizika příjmu radionuklidů i kojící ženy jsou z těchto ozáření vyloučeni; c) provozovatel předem přesně odůvodní
taková ozáření a důkladně je projedná s dobrovolnými pracovníky, jejich
zástupci, službami pracovního lékařství nebo odborníkem na radiační ochranu; d) informace o souvisejících rizicích a
opatřeních, která je třeba učinit v průběhu pracovního postupu, se poskytují
příslušným pracovníkům v předstihu; e) všechny dávky související s tímto ozářením
se zaznamenávají odděleně v lékařské dokumentaci uvedené v článku 47 a v osobní
dokumentaci uvedené v článku 41. 2.
Překročení dávkových limitů v důsledku výjimečně
povoleného ozáření není nezbytně důvodem pro to, aby zaměstnavatel pracovníka
bez jeho souhlasu vyloučil z jeho obvyklé pracovní činnosti nebo aby jej
přeložil na jiné pracoviště. 3.
S ozářením posádek kosmických lodí překračujícím dávkové
limity se nakládá jako s výjimečně povoleným ozářením. Článek 52 Havarijní ozáření zasahujících osob 1.
Organizace pro reakci na mimořádné situace zajistí,
aby žádný pracovník zasahující v případě mimořádné situace nepodnikal
akce, jejichž důsledkem by byla dávka záření překračující 50 mSv,
s výjimkou specifických případů určených v národním havarijním plánu. V
takových případech se stanoví příslušné referenční úrovně překračující 50 mSv. Ve
výjimečných situacích za účelem záchrany života, zamezení závažným účinkům na
lidské zdraví v důsledku záření nebo zabránění rozvoji stavu katastrofy lze
stanovit referenční úroveň překračující 100 mSv. 2.
Organizace pro reakci na mimořádné situace zajistí,
aby pracovníci zasahující v případě mimořádné situace, kteří musí podnikat
akce, u nichž může být překročena hodnota 50 mSv, byli dobrovolníci, kteří byli
jasně a zevrubně předem informováni o souvisejících zdravotních rizicích a
dostupných ochranných opatřeních. 3.
V případě havarijního ozáření členské státy
vyžadují radiologické monitorování pracovníků zasahujících v případě
mimořádné situace a lékařský dohled nad nimi. Osobní monitorování nebo zjišťování
osobních dávek se provádí v závislosti na okolnostech. Článek 53 Radon na pracovištích 1.
V rámci akčního plánu uvedeného v článku 103
členské státy stanoví vnitrostátní referenční úrovně pro koncentrace radonu v
budovách. Tyto referenční úrovně nesmí na pracovištích překročit roční průměr 1
000 Bq m-3. 2.
Na základě národního akčního plánu členské státy
zajistí, aby měření radonu byla prováděna na pracovištích umístěných v přízemí
nebo v podzemním podlaží v pásmech ohrožených radonem a na
specifických druzích pracovišť určených v akčním plánu. 3.
Členské státy vyžadují, aby provozovatel, u kterého
je vnitrostátní referenční úroveň pro existující pracoviště překročena, učinil
příslušná opatření ke snížení koncentrací radonu nebo ozáření radonem
v souladu se zásadou optimalizace stanovenou v kapitole III. 4.
Pokud pracoviště nebo specifické prostory v budově
nadále překračují referenční úroveň nehledě na učiněná opatření v souladu
s odstavcem 3, členské státy nakládají s touto situací jako s plánovanou
expoziční situací a uplatní příslušné požadavky na profesní ozáření stanovené
v čl. 30 odst. 1 písm. d). KAPITOLA VII OCHRANA PACIENTŮ A JINÝCH OSOB VYSTAVENÝCH
LÉKAŘSKÉMU OZÁŘENÍ Článek 54 Odůvodnění 1.
Lékařské ozáření musí prokázat dostatečný čistý
přínos, kdy se celkový možný diagnostický nebo terapeutický přínos, který
ozáření má, včetně přímého přínosu pro zdraví nebo pohodu osoby nebo přínosu
pro společnost, porovná s osobní újmou, jež může ozáření způsobit. Přitom je
třeba vzít v úvahu účinky, přínosy a rizika dostupných alternativních metod,
které vedou k témuž cíli, avšak nezahrnují žádné nebo pouze nižší ozáření
ionizujícím zářením. Je nutné vzít v úvahu rovněž osobní újmu zdravotnického
radiologického personálu nebo jiných osob způsobenou ozářením. Platí zejména tyto požadavky: a) všechny nové druhy činností zahrnující
lékařské ozáření musí být odůvodněny předtím, než jsou obecně přijaty; b) existující druhy činností zahrnujících
lékařské ozáření mohou být přehodnoceny, jsou-li získány nové, důležité
poznatky o jejich účincích nebo následcích; c) všechna lékařská ozáření musí být předem
odůvodněna, přičemž musí být vzaty v úvahu specifické cíle ozáření a vlastnosti
dotyčné osoby. Není-li druh činnosti zahrnující lékařské ozáření
předem obecně odůvodněn, může být specifické individuální ozáření tohoto druhu
odůvodněno za zvláštních okolností, které se pro konkrétní případ zhodnotí a
zdokumentují. Indikující osoba a aplikující odborník si vyhledá,
je-li to možné, předchozí diagnostické informace nebo chorobopisy významné pro
plánované ozáření a posoudí tyto údaje, aby vyloučil zbytečné ozáření. 2.
Lékařské ozáření pro biomedicínský nebo lékařský
výzkum musí být posouzeno etickou komisí zřízenou v souladu s vnitrostátními
postupy a/nebo zřízenou příslušnými orgány. 3.
Zdravotní orgán spolu s příslušnými odbornými
organizacemi poskytne zvláštní odůvodnění lékařských radiologických postupů
prováděných jako součást vyhledávacího zdravotního programu. 4.
Ozáření osob poskytujících pomoc a podporu musí
prokazovat dostatečný čistý přínos s přihlédnutím k přímým zdravotním
přínosům pro pacienta, přínosům pro osobu poskytující pomoc/podporu a újmě,
kterou může ozáření způsobit. 5.
Jakýkoli lékařský radiologický postup prováděný na
asymptomatické osobě za účelem včasného zjištění nemoci je součástí vyhledávacího
zdravotního programu nebo vyžaduje zvláštní dokumentované odůvodnění aplikujícího
odborníka pro tuto osobu, v konzultaci s indikující osobou a za dodržení pokynů
příslušných odborných organizací a orgánů. Zvláštní pozornost musí být věnována
poskytování informací pro pacienty podle čl. 56 odst. 3. 6.
Nelze-li ozáření zdůvodnit v souladu
s odstavci 1 až 5, je ozáření zakázáno. Článek 55 Optimalizace 1.
Všechny dávky při lékařském ozáření pro
radiodiagnostické účely a pro účely intervenční radiologie musí být tak nízké,
jak je to rozumně dosažitelné, a odpovídat získání požadovaných obrazových
informací s přihlédnutím k hospodářským a společenským faktorům. U všech lékařských ozáření osob pro
radioterapeutické účely musí být ozáření cílových objemů plánováno jednotlivě; je
nutno vzít v úvahu, že dávky pro objemy a tkáně, které nejsou cílové, musí být
tak nízké, jak je to rozumně dosažitelné, a v souladu s určeným
radioterapeutickým účelem ozáření. 2.
Členské státy zajistí stanovení, pravidelný přezkum
a používání diagnostických referenčních úrovní pro radiodiagnostická vyšetření
a případně pro postupy intervenční radiologie a dostupnost pokynů za tímto
účelem. 3.
Členské státy u každého biomedicínského a
lékařského výzkumného projektu zajistí: a) že se jej každá dotyčná osoba účastní dobrovolně; b) že tyto osoby jsou informovány o rizicích
ozáření; c) že jsou stanoveny dávkové optimalizační
meze u osob, u nichž se nepředpokládá přímý léčebný přínos takového ozáření; d) že u pacientů, kteří dobrovolně podstoupí
experimentální diagnostický nebo terapeutický zákrok a u nichž se očekává, že
budou mít z takového zákroku diagnostický nebo terapeutický prospěch, budou
příslušné úrovně dávek jednotlivě posouzeny aplikujícím odborníkem a/nebo
indikující osobou. 4.
Optimalizace zahrnuje výběr vybavení, pravidelné
získávání odpovídajících diagnostických informací nebo terapeutického výsledku,
jakož i praktické aspekty postupů lékařského ozáření, zabezpečování jakosti a posuzování
a hodnocení dávek pro pacienta nebo pracovníky nebo podané aktivity s přihlédnutím
k hospodářským a společenským faktorům. 5.
Členské státy zajistí, že: a) budou stanoveny dávkové optimalizační
dávky pro ozáření osob poskytujících pomoc a podporu; b) bude stanoven náležitý návod pro ozáření
osob poskytujících pomoc a podporu. 6.
Členské státy zajistí, aby v případech, kdy pacient
podstupuje vyšetření nebo léčbu radionuklidy, aplikující odborník nebo
provozovatel poskytl v případě potřeby pacientovi nebo jeho právnímu zástupci
písemné pokyny s cílem omezit dávky u osob, které přicházejí s pacientem do
styku, na co nejnižší rozumně dosažitelnou úroveň a poskytnout informace o
rizicích ionizujícího záření. Tyto pokyny musí být předány před propuštěním z
nemocnice, ambulance nebo jiného podobného zařízení. Článek 56 Odpovědnosti 1.
Indikující osoba a aplikující odborník se účastní
procesu odůvodnění tak, jak to stanoví členský stát. 2.
Členské státy zajistí, že za každé lékařské ozáření
klinicky odpovídá aplikující odborník. 3.
Aplikující odborník zajistí, že pacientovi nebo
jeho právnímu zástupci budou poskytnuty příslušné informace týkající se přínosů
a rizik spojených s dávkou záření z lékařského ozáření s cílem
umožnit informovaný souhlas. Podobné informace a také odpovídající návod podle čl.
55 odst. 5 písm. b) budou poskytnuty osobám poskytujícím pomoc a podporu. 4.
Praktickými aspekty postupu lékařského ozáření může
provozovatel nebo aplikující odborník popřípadě pověřit jednu nebo více osob,
které jsou v tomto ohledu oprávněny v uznaném oboru specializace jednat. Článek 57 Postupy 1.
Ke každému přístroji musí být pro každý druh
standardního lékařského radiologického postupu vypracovány protokoly. 2.
Členské státy zajistí, aby pokyny pro předání
k lékařskému zobrazování, které zohledňují dávky záření, byly
k dispozici indikujícím osobám. 3.
Do lékařských radiologických činností je odpovídajícím
způsobem zapojen lékařský fyzik, přičemž míra jeho zapojení odpovídá
radiologickému riziku, které s činností souvisí. Zejména: a) lékařský fyzik je úzce zapojen do
radioterapeutických činností kromě standardizovaných terapeutických činností
nukleární medicíny; b) lékařský fyzik je zapojen do
standardizovaných terapeutických činností nukleární medicíny a také do radiodiagnostických
činností a činností intervenční radiologie; c) lékařský fyzik je případně zapojen do jiných
jednoduchých radiodiagnostických postupů za účelem konzultace a doporučení v
otázkách radiační ochrany týkající se lékařského ozáření. 4.
Klinické audity se provádějí v souladu s
vnitrostátními postupy. 5.
Členské státy zajistí, že při každém trvalém
překročení diagnostických referenčních úrovní bude provedeno odpovídající
místní šetření a v případě potřeby budou přijata nápravná opatření. Článek 58 Odborná příprava Členské státy zajistí, že aplikující odborník,
lékařský fyzik a osoby uvedené v čl. 56 odst. 4 splňují požadavky na
odbornou přípravu, výcvik a uznávání stanovené v článcích 15, 19 a 81. Článek 59 Zařízení 1.
Členské státy přijmou opatření, která považují za
nezbytná, aby předešly zbytečnému rozšiřování lékařského radiologického zařízení. 2.
Členské státy zajistí, že: a) veškeré používané lékařské radiologické
vybavení podléhá přísnému dohledu z hlediska radiační ochrany; b) příslušným orgánům je k dispozici
aktuální inventurní soupis lékařského radiologického vybavení v každém
radiologickém zařízení; c) provozovatel provádí odpovídající program
zabezpečování jakosti a hodnocení dávek pacientovi nebo podané aktivity a že d) za účasti lékařského fyzika je provedena
přejímací zkouška před prvním použitím zařízení pro klinické účely a následně
se pravidelně a po každé významné údržbě testuje jeho fungování. 3.
Příslušné orgány zajistí, aby provozovatel přijal
nezbytná opatření k odstranění všech závad a nedostatků radiologického zařízení.
Přijmou rovněž specifická kritéria pro přijatelnost zařízení s cílem určit, kdy
je zapotřebí odpovídající nápravné opatření, včetně případného vyřazení
vybavení z činnosti. 4.
Používání fluoroskopického vybavení bez zařízení
pro kontrolu příkonu dávky nebo bez zesilovače obrazu či jiného ekvivalentního
zařízení je zakázáno. 5.
Každé vybavení používané pro intervenční radiologii
a výpočetní tomografii musí mít zařízení nebo vlastnosti, které informují
aplikujícího odborníka o množství záření vydávaného zařízením během lékařského radiologického
postupu. Jakékoli jiné lékařské radiodiagnostické vybavení uvedené do používání
po nabytí účinnosti této směrnice musí mít zařízení nebo vlastnosti nebo
ekvivalentní prostředky pro určování množství vydávaného záření. Dávka záření
je součástí zprávy o vyšetření. Článek 60 Zvláštní činnosti 1.
Členské státy zajistí, aby bylo používáno vhodné
radiologické vybavení, praktické metody a pomocné vybavení v případě lékařského
ozáření a) dětí; b) jako součásti vyhledávacího zdravotního
programu; c) zahrnujícího vysoké dávky pacientovi,
jako je intervenční radiologie, počítačová tomografie nebo radioterapie. Zvláštní pozornost musí být u těchto činností
věnována programům zabezpečování jakosti a hodnocení dávek pacientovi nebo
podané aktivity uvedených v čl. 59 odst. 2 písm. c). 2.
Členské státy zajistí, aby aplikující odborníci a
osoby uvedené v čl. 56 odst. 4 provádějící ozáření uvedená v odstavci 1 tohoto
článku absolvovali v těchto radiologických činnostech odpovídající odbornou
přípravu vyžadovanou podle článku 19. Článek 61 Zvláštní ochrana v průběhu těhotenství a
kojení 1.
V případě ženy v reprodukčním věku musí indikující
osoba a aplikující odborník zjistit, zda žena není těhotná, případně zda
nekojí, jak stanoví členské státy. Nelze-li těhotenství vyloučit, musí být v
závislosti na druhu lékařského ozáření, zejména mají-li být zasaženy oblasti
břicha nebo pánve, věnována zvláštní pozornost odůvodnění, zejména
neodkladnosti, a optimalizaci lékařského ozáření s přihlédnutím k ozáření jak nastávající
matky, tak i nenarozeného dítěte. 2.
U kojících žen musí být v nukleární medicíně v
závislosti na druhu vyšetření a léčby věnována zvláštní pozornost odůvodnění,
zejména neodkladnosti, a optimalizaci lékařského ozáření s přihlédnutím k ozáření
jak matky, tak dítěte. 3.
Aniž jsou dotčeny odstavce 1 a 2, členské státy
učiní opatření ke zvýšení povědomí žen, na které se vztahuje tento článek,
například veřejným oznámením na vhodných místech. Článek 62 Havarijní a neúmyslná ozáření Členské státy zajistí, že: a) jsou učiněny veškeré přiměřené kroky za
účelem minimalizace pravděpodobnosti a rozsahu havarijních a neúmyslných
ozáření pacientů ze všech lékařských radiologických postupů při uvážení
hospodářských a společenských faktorů; b) v případě radioterapeutických činností
zahrnuje program zabezpečování jakosti studii rizika havarijních a neúmyslných
ozáření; c) v případě lékařských ozáření zavede
provozovatel systém pro registraci a analýzu událostí spojených nebo
potenciálně spojených s havarijními nebo neúmyslnými ozářeními; d) provozovatel oznámí co nejdříve
příslušným orgánům, že došlo k závažné události specifikované orgány,
včetně výsledků vyšetřování a nápravných opatření k zamezení takovým
událostem. Příslušné orgány sdělí tyto informace příslušným orgánům
vykonávajícím dohled nad zdravotnickými prostředky po jejich uvedení na trh,
stanovený ve směrnici Rady 93/42/EHS; e) jsou přijata opatření k informování
indikující osoby, aplikujícího odborníka a pacienta o neúmyslném nebo havarijním
ozáření. Článek 63 Odhady dávek ozáření obyvatelstva Členské státy zajistí, že bude stanoveno
rozvržení odhadnutých osobních dávek způsobených lékařským ozářením a že se zohlední
věkové rozvržení a rozvržení pohlaví obyvatelstva vystaveného ozáření. KAPITOLA VIII OCHRANA JEDNOTLIVCŮ Z OBYVATELSTVA Oddíl 1 Ochrana jednotlivců z obyvatelstva za normálních
okolností Článek 64 Zásady ochrany jednotlivců z obyvatelstva Členské státy vytvoří podmínky nezbytné k
zajištění co nejlepší ochrany jednotlivců z obyvatelstva za daných
okolností na základě zásad stanovených v kapitole III týkajících se systému
radiační ochrany a uplatňování požadavků stanovených v této kapitole. Článek 65 Ochrana jednotlivců z obyvatelstva 1.
Ochrana jednotlivců z obyvatelstva za normálních
okolností zahrnuje z hlediska činností vyžadujících předchozí povolení všechna
opatření a kontroly ke zjištění a vyloučení faktorů, jež by v průběhu jakékoli
činnosti vedoucí k ozáření ionizujícím zářením mohly pro jednotlivce z
obyvatelstva představovat riziko ozáření, které z hlediska radiační ochrany nelze
zanedbat. Tato ochrana zahrnuje následující úkoly: a) přezkoumání a schvalování, z hlediska
radiační ochrany, plánů zařízení zahrnujících riziko ozáření a návrhů na
umístění těchto zařízení na daném území; b) uvedení nových zařízení do provozu
spojených s rizikem ozáření až po ověření, zda poskytují dostatečnou
ochranu před možností rozšíření ozáření nebo radioaktivní kontaminace mimo
jejich lokalitu, případně s přihlédnutím k demografickým, meteorologickým,
geologickým, hydrologickým a ekologickým podmínkám; c) přezkoumání a schvalování plánů pro
uvolňování radioaktivních výpustí. Tyto úkoly jsou plněny v souladu s pravidly
stanovenými příslušnými orgány v závislosti na rozsahu rizika spojeného s
ozářením. 2.
Příslušný orgán stanoví povolené limity pro
vypouštění radioaktivních odpadů. Tato povolení na vypouštění musí a) vzít v úvahu výsledky optimalizace
ozáření obyvatelstva; b) zohlednit osvědčené postupy provozu
podobných zařízení; c) umožnit rozpětí pro provozní flexibilitu
zařízení. Článek 66 Odhad dávek ozáření u jednotlivců z
obyvatelstva 1.
Členské státy na základě souvisejícího rizika
ozáření stanoví systém za účelem odhadu dávek pro jednotlivce z obyvatelstva pocházejících
z plánovaných expozičních situací. 2.
Příslušné orgány určí činnosti, u nichž se provede
realistické posouzení dávek ozáření jednotlivců z obyvatelstva. V případě
jiných činností mohou členské státy vyžadovat pouze screeningové posouzení se
všeobecnými údaji. 3.
Za účelem realistického posouzení dávek pro jednotlivce
z obyvatelstva příslušný orgán: a) zajistí, že odhady dávek pro činnosti
uvedené v článku 65 budou pro reprezentativní osoby co nejrealističtější; b) stanoví četnost posuzování a přijme veškerá
nezbytná opatření k identifikaci reprezentativní osoby, přičemž zohlední
efektivní cesty přenosu radioaktivních látek; c) s ohledem na radiologická rizika zajistí,
aby odhady dávek u jednotlivců z obyvatelstva zahrnovaly: i) hodnocení dávek způsobených zevním
ozářením, případně s uvedením druhu daného záření, ii) hodnocení příjmu radionuklidů s
uvedením jejich charakteru a případně jejich fyzikálního a chemického stavu a
stanovení aktivity a objemové nebo hmotnostní aktivity těchto radionuklidů, iii) hodnocení dávek, které by
reprezentativní osoba mohla obdržet, a specifikaci charakteristik
reprezentativní osoby; d) vyžaduje, aby byly uchovávány a aby byly
všem zúčastněným subjektům dány k dispozici záznamy vztahující se k
měřením zevního ozáření, odhadům příjmu radionuklidů a radioaktivní kontaminaci
a výsledky posouzení dávek obdržených reprezentativní osobou. Článek 67 Monitorování radioaktivních vypustí 1.
Členské státy vyžadují, aby provozovatel odpovědný
za činnosti, u nichž se uděluje povolení k vypouštění, náležitě
monitoroval výpusti radioaktivních plynů a kapalin do životního prostředí a příslušnému
orgánu oznamoval výsledky tohoto monitorování. 2.
Členské státy vyžadují, aby každý provozovatel
odpovědný za jaderný reaktor nebo přepracovatelský závod monitoroval výpusti v běžném
provozu v souladu se standardizovanými informacemi zvolenými pro
monitorování a oznamování Evropské komisi podle doporučení Komise
2004/2/Euratom[22]. Článek 68 Úkoly pro provozovatele 1.
Členské státy vyžadují, aby provozovatel plnil tyto
úkoly: a) dosažení a udržení optimální úrovně
ochrany; b) kontrolu efektivnosti a údržby
technických zařízení; c) z hlediska dohledu nad radiační ochranou
uvádění zařízení do provozu a případně zavádění metod pro měření a zjišťování
ozáření jednotlivců z obyvatelstva a radioaktivní kontaminace životního
prostředí; d) pravidelnou kalibraci měřicích přístrojů
a pravidelnou kontrolu jejich řádného provozu a správného používání. 2.
Odborníci na radiační ochranu a případně pracovníci
dohledu nad radiační ochranou spolupracují v plnění úkolů uvedených
v odstavci 1. Článek 69 Program monitorování životního prostředí Členské státy zajistí, aby byl zaveden
příslušný program monitorování životního prostředí za účelem odhadu vystavení jednotlivců
z obyvatelstva ozáření. Oddíl 2 Nehodové expoziční situace Článek 70 Reakce na mimořádnou situaci 1.
Členské státy vyžadují, aby provozovatel odpovědný
za činnost neprodleně oznámil příslušným orgánům jakoukoli mimořádnou situaci
ve svém zařízení nebo související s jeho činnostmi a aby učinil veškerá
příslušná opatření ke snížení jejích následků. 2.
Členské státy zajistí, aby provozovatel v případě
mimořádné situace na jejich území provedl počáteční předběžné posouzení okolností
a následků mimořádné situace a aby byl nápomocen v ochranných
opatřeních. 3.
Členské státy zajistí, aby byla stanovena ochranná
opatření, pokud jde o: a) zdroj záření, ke snížení nebo zastavení
přímého záření a emise radionuklidů či zamezení ozáření nebo kontaminace
vyplývající z opuštěných zdrojů; b) životní prostředí, ke snížení přenosu
radioaktivních látek na jednotlivce; c) jednotlivce, ke snížení ozáření. 4.
Členský stát v případě mimořádné situace na jeho
území nebo mimo jeho území nebo orgán pro reakci na mimořádnou situaci
vyžaduje: a) organizaci vhodných ochranných opatření s
přihlédnutím ke skutečným charakteristikám mimořádné situace a v souladu se
strategií optimalizované ochrany jako součásti havarijního plánu, přičemž prvky,
které je třeba zahrnout do havarijního plánu, jsou uvedeny v příloze IX části
B; b) posouzení a zaznamenání následků
mimořádné situace a účinnosti ochranných opatření. 5.
Pokud to situace vyžaduje, členský stát nebo orgán
pro reakci na mimořádné situace zajistí, aby byla stanovena organizace
lékařského ošetření obětí. Článek 71 Informování jednotlivců z obyvatelstva,
kteří by byli v případě mimořádné situace pravděpodobně postiženi 1.
Členské státy zajistí, aby jednotlivci z
obyvatelstva, kteří by byli v případě mimořádné situace pravděpodobně postiženi,
byli informováni o opatřeních na ochranu zdraví, která se na ně vztahují,
a o krocích, které by měli v případě takové situace učinit. 2.
Poskytnuté informace musí obsahovat alespoň údaje
uvedené v příloze X části A. 3.
Tyto informace musí být jednotlivcům z obyvatelstva
uvedeným v odstavci 1 sděleny bez jakéhokoli vyzvání. 4.
Členské státy budou tyto informace aktualizovat a
rozšiřovat pravidelně a pokaždé, když dojde k významným změnám. Tyto informace
musí být obyvatelstvu neustále k dispozici. Článek 72 Informování jednotlivců z obyvatelstva
skutečně postižených mimořádnou situací 1.
Členské státy zajistí, aby v případě vzniku
mimořádné situace byli jednotlivci z obyvatelstva, kteří byli skutečně postiženi,
neprodleně informováni o faktech mimořádné situace, o krocích, které mají
být podniknuty, a je-li to v daném případě třeba, o opatřeních na ochranu
zdraví, která se na tyto jednotlivce vztahují. 2.
Poskytnuté informace musí zahrnovat body obsažené v
příloze X části B, které jsou pro daný typ mimořádné situace významné. Oddíl 3 Existující expoziční situace Článek 73 Kontaminované oblasti 1.
Strategie správy kontaminovaných oblastí zahrnují,
je-li to vhodné, toto: a) vymezení postižených oblastí a
identifikaci postižených jednotlivců z obyvatelstva; b) zvážení potřeby rozšíření ochranných
opatření, která se vztahují na postižené oblasti a jednotlivce z obyvatelstva; c) zvážení potřeby zamezit přístup do
postižených oblastí či jej kontrolovat nebo stanovit omezení pro životní
podmínky v těchto oblastech; d) posouzení ozáření různých skupin populace
a prostředků, které jsou jednotlivcům k dispozici pro kontrolu jejich
ozáření; e) cíle a dlouhodobé záměry sledované
strategií a odpovídající referenční úrovně. 2.
V případě oblastí s dlouhotrvající zbytkovou
kontaminací, v nichž členský stát rozhodl povolit bydlení a obnovu sociálních a
ekonomických aktivit, členské státy v konzultaci se zúčastněnými subjekty
zajistí, aby v případě potřeby byla zavedena opatření pro neustálou
kontrolu ozáření za účelem vytvoření životních podmínek, které lze považovat za
normální, včetně: a) stanovení referenčních úrovní v souladu s
každodenním životem; b) vytvoření infrastruktury na ochranu
trvalých svépomocných ochranných opatření v postižených oblastech, například
poskytování informací, poradenství a monitorování. Článek 74 Radon v obytných domech a veřejně
přístupných budovách 1.
V rámci akčního plánu uvedeného v článku 103
členské státy stanoví vnitrostátní referenční úrovně pro koncentrace radonu uvnitř
budov, které nesmí překročit (v ročním průměru): a) 200 Bq m-3 v případě nových obytných
domů a veřejně přístupných budov; b) 300 Bq m-3 v případě existujících
obytných domů; c) 300 Bq m-3 v případě existujících veřejně
přístupných budov. Ve specifických případech, kdy je doba obsazení budovy krátká,
lze stanovit referenční úroveň až do 1 000 Bq m-3. 2.
Na základě národního akčního plánu členské státy a) identifikují existující obytné domy, v
nichž je překročena referenční úroveň, a podpoří opatření ke snížení radonu
v existujících obytných domech, v nichž jsou referenční úrovně
překročeny; b) zajistí, aby ve veřejně přístupných
budovách v oblastech ohrožených radonem byla prováděna měření radonu. 3.
Členské státy vytvoří specifické stavební zákony s
cílem zamezit pronikání radonu z půdy a, jak je stanoveno v národním
akčním plánu, ze stavebních materiálů a vyžadují dodržování těchto stavebních
zákonů zejména v oblastech ohrožených radonem, aby se zabránilo
koncentraci radonu, která překračuje referenční úroveň pro nové budovy. 4.
Členské státy poskytnou místní a vnitrostátní
informace o existujících koncentracích radonu, souvisejících zdravotních
rizicích a technických prostředcích, které jsou k dispozici pro snížení
existujících koncentrací radonu. Článek 75 Stavební materiály 1.
Požadavky stanovené v tomto článku se vztahují na: a) stavební materiály určené a uvedené
příslušným orgánem za materiály, které z hlediska radiační ochrany vzbuzují
obavy, s přihlédnutím k orientačnímu seznamu materiálů stanovených
v příloze XI, pokud jde o jejich emitované gama záření; nebo b) stavební materiály, které orgán
vyhodnotil v národním akčním plánu pro radon jako problematické, jak je
stanoveno v článku 103. 2.
Odvětví, která tyto určené druhy stavebních
materiálů uvádějí na trh, a) stanoví objemové nebo hmotnostní aktivity
radionuklidů uvedené v příloze VII; b) poskytnou příslušnému orgánu informace o
výsledcích měření a odpovídajícím indexu hmotnostní aktivity, jak je stanoveno
v příloze VII. 3.
Příslušný orgán zajistí, aby určené druhy
stavebních materiálů byly klasifikovány, jak je stanoveno v příloze VII,
na základě jejich zamýšleného použití a indexu hmotnostní aktivity. 4.
Aniž je dotčen článek 103, určené druhy stavebních
materiálů, které pravděpodobně nevydávají záření překračující referenční úroveň
1 mSv ročně pro zevní ozáření ze stavebních materiálů uvnitř budov, navíc k
existujícímu zevnímu ozáření mimo budovy, jsou zproštěny požadavků na
vnitrostátní úrovni. Tyto stavební materiály jsou však dále monitorovány za
účelem zajištění, že hmotnostní aktivita stále dodržuje tuto referenční úroveň.
Stavební materiály kategorie A uvedené v příloze VII jsou zproštěny veškerých
omezení týkajících se jejich uvedení na trh v Unii. 5.
V případě určených druhů stavebních materiálů,
které by mohly vydávat záření překračující referenční úroveň 1 mSv ročně pro
zevní ozáření ze stavebních materiálů uvnitř budov, navíc k existujícímu
zevnímu ozáření mimo budovy, příslušný orgán rozhodne o odpovídajících
opatřeních počínaje registrací a obecným uplatňováním příslušných stavebních
zákonů až po specifická omezení pro předpokládané používání těchto
materiálů. 6.
Informace o určených druzích stavebních materiálů v
souvislosti s prováděním stavebních zákonů, včetně objemových nebo hmotnostních
aktivit jejich radionuklidů, indexu hmotnostní aktivity a odpovídající
klasifikace, jsou zpřístupněny před uvedením těchto druhů materiálů na trh. KAPITOLA IX OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Článek 76 Environmentální kritéria Členské státy zahrnou do svého právního rámce
pro radiační ochranu a zejména do celkového systému ochrany lidského
zdraví ustanovení o radiační ochraně subhumánních druhů v životním
prostředí. Tento právní rámec zavede environmentální kritéria zaměřená na
ochranu populací zranitelných nebo reprezentativních subhumánních druhů
z hlediska jejich důležitosti jako součásti ekosystému. V případě potřeby se
určí druhy činností, u nichž se vyžaduje regulační kontrola s cílem plnit požadavky
tohoto právního rámce. Článek 77 Povolené limity vypouštění Příslušné orgány členských států při stanovení
povolených limitů vypouštění radioaktivního odpadu v souladu s čl. 65
odst. 2 rovněž zajistí odpovídající ochranu subhumánních druhů. Za tímto účelem
může být provedeno obecné screeningové posouzení, aby se zabezpečilo, že
environmentální kritéria jsou splněna. Článek 78 Náhodné úniky Členské státy vyžadují, aby provozovatelé
učinili příslušná technická opatření k zamezení podstatným
environmentálním škodám v případě náhodného úniku nebo ke zmírnění rozsahu
těchto škod. Článek 79 Monitorování životního prostředí Když příslušné orgány členských států stanoví
programy monitorování životního prostředí nebo vyžadují, aby tyto programy byly
prováděny, zahrnou v případě potřeby reprezentativní subhumánní druhy a
také složky životního prostředí, které tvoří cestu ozáření pro jednotlivce z
obyvatelstva. KAPITOLA X POŽADAVKY NA REGULAČNÍ KONTROLU Oddíl 1 Institucionální infrastruktura Článek 80 Příslušný orgán 1.
Členské státy určí orgán nebo orgány příslušné pro
vykonávání úkolů stanovených v této směrnici. 2.
Členské státy sdělí Komisi název a adresu
příslušného orgánu nebo orgánů a jejich oblasti působnosti k zajištění rychlé
komunikace s těmito orgány. 3.
Má-li členský stát více než jeden příslušný orgán
pro kontrolu vysokoaktivních uzavřených a opuštěných zdrojů, určí jedno
kontaktní místo pro komunikaci s příslušnými orgány jiných členských
států. 4.
Členské státy sdělí Komisi jakékoli změny informací
podle odstavců 2 a 3. 5.
Komise sdělí údaje podle odstavců 2, 3 a 4 všem
příslušným orgánům a pravidelně je zveřejňuje v Úředním věstníku Evropské unie
v nejvýše dvouletých intervalech. Článek 81 Uznávání služeb a odborníků 1.
Členské státy přijmou nezbytná opatření
k uznávání: a) služeb pracovního lékařství; b) dozimetrické služby; c) odborníků na radiační ochranu; d) lékařských fyziků. Členské státy stanoví opatření k zajištění
kontinuity odborných znalostí těchto služeb a odborníků. 2.
Členské státy stanoví požadavky na uznávání a sdělí
je Komisi spolu s názvem a adresou příslušných orgánů odpovědných za uznávání. Členské
státy sdělí Komisi jakékoli změny těchto informací. 3.
Členské státy určí další služby nebo odborníky,
kteří musí mít zvláštní kvalifikaci v radiační ochraně, a případně postup
uznávání takové kvalifikace. 4.
Komise zpřístupní informace obdržené v souladu s
odstavcem 2 členským státům. Článek 82 Služby pracovního lékařství Služby pracovního lékařství provádějí lékařský
dohled nad radiačními pracovníky, pokud jde o jejich vystavení ionizujícímu
záření a způsobilost vykonávat úkoly, které jsou jim přiděleny. Článek 83 Dozimetrická služba Dozimetrická služba stanoví dávky vnitřního a
zevního ozáření pro radiační pracovníky, kteří jsou sledováni v rámci osobního
monitorování, a ve spolupráci s provozovatelem a službami pracovního
lékařství dávky ozáření zaznamenává. Dozimetrická služba zahrnuje kalibraci,
odečet a výklad hodnot registrovaných zařízeními určenými k osobnímu
monitorování a dále měření radioaktivity v lidském těle a v biologických
vzorcích. Článek 84 Odborník na radiační ochranu 1.
Odborník na radiační ochranu na základě odborného
posudku, měření a hodnocení poskytuje provozovateli odborné poradenství
v otázkách týkajících se profesního ozáření a ozáření obyvatelstva. 2.
Poradenství odborníka na radiační ochranu zahrnuje
kromě jiného: a) plány na nová zařízení a uvedení nových
nebo modifikovaných zdrojů záření do provozu v souvislosti s jakýmikoli
technickými kontrolami, konstrukčními vlastnostmi, bezpečnostními prvky a
varovnými zařízeními důležitými pro radiační ochranu; b) kategorizaci kontrolovaných a sledovaných
pásem; c) klasifikaci pracovníků; d) obsah programů monitorování pracoviště a osobního
monitorování; e) příslušné měřicí přístroje pro
monitorování záření, které se mají používat; f) příslušné metody osobní dozimetrie; g) optimalizaci a stanovení příslušných dávkových
optimalizačních mezí; h) zabezpečování jakosti; i) program monitorování životního prostředí; j) požadavky na zneškodňování
radioaktivního odpadu; k) opatření k zamezení nehodám a mimořádným
událostem; l) připravenost a reakce v nehodových
expozičních situacích; m) výcvikové programy a programy přeškolování
pro radiační pracovníky. 3.
Úkol odborníka na radiační ochranu může případně
vykonávat skupina odborníků, kteří mají potřebné odborné znalosti. Článek 85 Lékařský fyzik 1.
V prostředí zdravotní péče lékařský fyzik v případě
potřeby jedná nebo poskytuje odborné poradenství v otázkách radiační fyziky
vztahující se na lékařské ozáření. 2.
V závislosti na lékařské radiologické činnosti
lékařský fyzik odpovídá za dozimetrii, včetně fyzikálních měření pro hodnocení
záření dodaného pacientovi, poskytuje poradenství o lékařském radiologickém
vybavení a přispívá zejména k: a) optimalizaci radiační ochrany pacientů a
jiných osob vystavených lékařskému ozáření, včetně uplatňování a používání
diagnostických referenčních úrovní; b) vymezení a provádění zabezpečování
jakosti lékařského radiologického vybavení; c) zpracování technických specifikací pro
radiologické vybavení a návrh zařízení; d) dohledu nad lékařským radiologickým
zařízením z hlediska radiační ochrany; e) výběru vybavení potřebného k provádění
měření radiační ochrany; f) školení aplikujících odborníků a dalších
pracovníků v příslušných aspektech radiační ochrany. Úkol lékařského fyzika může případně vykonávat
služba lékařské fyziky. Článek 86 Pracovník dohledu nad radiační ochranou 1.
Členské státy rozhodnou, ve kterých činnostech je
nutné určit pracovníka dohledu nad radiační ochranou za účelem vykonávání úkolů
radiační ochrany u provozovatele. Členské státy vyžadují, aby provozovatelé
poskytli pracovníkům dohledu nad radiační ochranou prostředky, které potřebují
k plnění svých úkolů. Pracovník dohledu nad radiační ochranou je podřízen
přímo provozovateli. 2.
V závislosti na charakteru činnosti mohou úkoly pracovníka
dohledu nad radiační ochranou zahrnovat toto: a) zajišťování, že práce spojená se zářením je
vykonávána v souladu s požadavky všech stanovených postupů nebo místních
předpisů; b) dohled nad prováděním programu
monitorování pracovišť; c) vedení příslušných záznamů o
radioaktivních zdrojích; d) provádění pravidelných hodnocení stavu
příslušných bezpečnostních a varovných systémů; e) dohlížení na provádění programu osobního
monitorování; f) dohlížení na provádění programu
zdravotního dohledu; g) poskytování vstupního zaškolení nových
zaměstnanců v místních předpisech a postupech; h) poskytování poradenství a připomínek
k plánům práce; i) schvalování plánů práce; j) poskytování zpráv pro místní vedení; k) účast na opatřeních pro zamezení nehodovým
expozičním situacím a pro připravenost a reakci na ně; l) udržování styků s odborníkem na radiační
ochranu. Úkol pracovníka dohledu nad radiační ochranou může
vykonávat útvar pro radiační ochranu zřízený v rámci provozovatele. Oddíl 2 Kontrola uzavřených zdrojů Článek 87 Obecné požadavky 1.
Členské státy učiní opatření k provádění
odpovídající kontroly uzavřených zdrojů, pokud jde o jejich umístění, používání
a vyřazení z používání. 2.
Členské státy vyžadují, aby provozovatel vedl
záznamy o veškerých takových zdrojích, za které odpovídá, o jejich umístění a
přemístění. 3.
Členské státy stanoví systém, který jim umožní, aby
byly v případě potřeby náležitě informovány o jednotlivých přemístěních
uzavřených zdrojů a o každém přemístění vysokoaktivních uzavřených zdrojů. 4.
Členské státy vyžadují, aby každý provozovatel,
který je držitelem uzavřeného zdroje, neprodleně oznámil příslušnému orgánu
jakoukoli jeho ztrátu, odcizení nebo nedovolené použití. Článek 88 Požadavky na kontrolu vysokoaktivních uzavřených
zdrojů Členské státy zajistí, aby před vydáním
povolení k činnostem zahrnujícím vysokoaktivní uzavřený zdroj: a) byla učiněna odpovídající opatření k
bezpečnému nakládání se zdroji a jejich ochraně, včetně nepoužívaných zdrojů. Tato
opatření mohou stanovovat převod nepoužívaných zdrojů na dodavatele nebo jejich
umístění do zařízení na zneškodňování nebo ukládání anebo povinnost výrobce či
dodavatele tyto zdroje přijmout; b) byla přijata odpovídající opatření, ve
formě finančního zajištění nebo jakýchkoli jiných rovnocenných prostředků vhodných
pro daný zdroj, pro zajištění bezpečného nakládání se zdroji, když už nejsou
používány, včetně případů, kdy se jejich provozovatel dostane do platební
neschopnosti nebo ukončí podnikání. Článek 89 Specifické požadavky na licence pro
vysokoaktivní uzavřené zdroje Kromě obecných požadavků na licence stanovené
v kapitole V členské státy zajistí, aby licence pro výrobce, který používá nebo
vlastní vysokoaktivní uzavřený zdroj, obsahovala: a) minimální výkonnostní kritéria pro zdroj,
obal zdroje a doplňující vybavení; b) pracovní postupy, které je třeba
dodržovat; c) vhodné nakládání s nepoužívanými zdroji,
včetně dohod o jejich případném převodu na výrobce, dodavatele, jiného
oprávněného provozovatele nebo do zařízení na zneškodňování či ukládání odpadu. Článek 90 Záznamy vedené provozovateli Členské státy vyžadují, aby záznamy pro
vysokoaktivní uzavřené zdroje obsahovaly informace stanovené v příloze XII
a aby provozovatel předložil příslušným orgánům na jejich žádost kopii všech
těchto záznamů nebo jejich části, přinejmenším podle ustanovení přílohy XIII. Záznamy
provozovatele musí být dostupné pro inspekci příslušným orgánem. Článek 91 Záznamy vedené příslušnými orgány Příslušné orgány vedou záznamy o
provozovatelích oprávněných vykonávat činnosti s vysokoaktivními
uzavřenými zdroji a vysokoaktivními uzavřenými zdroji, které vlastní. Tyto
záznamy obsahují údaje o daném radionuklidu, o aktivitě v době výroby nebo,
není-li známa, v době prvního uvedení na trh nebo v době, kdy provozovatel
zdroj získal, a o typu zdroje. Příslušné orgány záznamy aktualizují,
přičemž berou v úvahu převody zdrojů a jiné faktory. Článek 92 Bezpečnost vysokoaktivních uzavřených
zdrojů 1.
Provozovatel, který vykonává činnosti zahrnující
vysokoaktivní uzavřené zdroje, dodrží požadavky stanovené v příloze XIV. 2.
Výrobce, dodavatel a každý provozovatel zajistí,
aby vysokoaktivní uzavřené zdroje a obaly vyhovovaly požadavkům na identifikaci
a značení, jak je stanoveno v příloze XV. Oddíl 3 Opuštěné zdroje Článek 93 Zjišťování opuštěných zdrojů 1.
Členské státy vyžadují, aby každá osoba, která
nalezne opuštěný zdroj, tuto skutečnost neprodleně sdělila organizaci pro
mimořádné situace nebo příslušnému orgánu a aby upustila od jakékoli další
činnosti v souvislosti se zdrojem, dokud tyto orgány nevydají příslušné pokyny.
2.
Členské státy učiní opatření k zavedení systémů
určených k detekci opuštěných zdrojů na místech, jako jsou velká šrotiště a
velká zařízení na recyklaci šrotu, kde se opuštěné zdroje obecně vyskytují,
nebo případně ve významných tranzitních uzlových bodech, např. na celnicích. 3.
Členské státy zajistí, aby byly neprodleně poskytnuty
specializované technické pokyny a pomoc osobám, které pracují na místech
uvedených v odstavci 2 a které se běžně neúčastní činností podléhajících
požadavkům radiační ochrany. Hlavním účelem těchto pokynů a pomoci je ochrana
pracovníků a jednotlivců z obyvatelstva před zářením a zabezpečení zdroje.
Článek 94 Kontaminace kovů Členské státy vyžadují, aby zařízení na
recyklaci šrotu neprodleně sdělila příslušnému orgánu veškeré činnosti
roztavení opuštěného zdroje a aby kontaminovaný kov nebyl dále zpracováván bez
povolení příslušného orgánu. Článek 95 Využití opuštěných zdrojů, nakládání
s nimi a jejich zneškodňování 1.
Členské státy zajistí, aby příslušné orgány byly
připraveny nebo přijaly předpisy, včetně určení odpovědností, k využití
opuštěných zdrojů a ke zvládání mimořádných situací způsobených opuštěnými
zdroji a aby vypracovaly odpovídající plány a opatření pro reakci na takové
situace. 2.
Členské státy zajistí případnou organizaci kampaní
vedoucích k využití opuštěných zdrojů, které zbyly po dřívějších aktivitách. Tyto kampaně mohou zahrnovat finanční spoluúčast
členských států na nákladech spojených s využitím opuštěných zdrojů, nakládáním
s nimi a jejich zneškodněním a dále mohou zahrnovat i vyhledávání v archivech
orgánů, jako jsou celnice a provozovatelé, např. výzkumné ústavy, zkušebny
materiálu nebo nemocnice. Článek 96 Finanční zajištění pro opuštěné zdroje Členské státy zajistí, aby byl v souladu s
pravidly, která samy určí, zřízen systém finančního zajištění nebo jakékoli jiné
rovnocenné prostředky k hrazení nákladů na zásah spojený s využitím opuštěných
zdrojů a nákladů, které mohou vyplynout z provádění ustanovení článku 95. Oddíl 4 Nehodové expoziční situace Článek 97 Systém řízení mimořádných situací 1.
Členské státy zajistí, aby byla zohledněna
skutečnost, že na jejich území může dojít k mimořádným situacím a že mohou
být postiženy mimořádnými situacemi, k nimž dojde mimo jejich území. Členské
státy zavedou systém řízení mimořádných situací a příslušné správní předpisy za
účelem správy tohoto systému. 2.
Systém řízení mimořádných situací je navržen tak,
aby odpovídal výsledkům posouzení rizika a byl schopen účinně reagovat na nehodové
expoziční situace v souvislosti s činnostmi nebo nepředvídanými
událostmi, včetně zlovolných činů a nálezu opuštěných zdrojů. 3.
Systém řízení mimořádných situací stanoví vypracování
havarijních plánů s cílem zamezit deterministickým účinkům na každého
jednotlivce z postiženého obyvatelstva a snížit riziko stochastických účinků
s přihlédnutím k obecným zásadám radiační ochrany a referenčním
úrovním uvedeným v kapitole III. Systém řízení mimořádných situací
zahrnuje prvky uvedené v příloze IX části A. Článek 98 Havarijní připravenost 1.
Členské státy zajistí, aby byly předem vypracovány
havarijní plány pro různé druhy mimořádných situací určených v posouzení
rizika. 2.
Členské státy zajistí, aby havarijní plány byly v
pravidelných intervalech testovány, přezkoumávány a revidovány. 3.
Havarijní plány případně zahrnují příslušné prvky
systému řízení mimořádných situací uvedeného v článku 97. 4.
Havarijní plány zahrnují prvky stanovené v příloze
IX části B. Článek 99 Mezinárodní spolupráce 1.
Členské státy spolupracují s jinými členskými státy
a třetími zeměmi při řešení možných mimořádných situací na svém území, které
mohou postihnout jiné členské státy nebo třetí země, aby byla usnadněna
organizace radiologické ochrany v těchto členských státech nebo třetích
zemích. 2.
Členské státy v případě mimořádné situace, která
vznikne na jejich území nebo která by pravděpodobně mohla mít na jejich území radiologické
následky, navážou kontakt za účelem spolupráce s kterýmkoli jiným členským
státem nebo třetí zemí, které by mohly být touto situací dotčeny. 3.
Členský stát neprodleně vyměňuje informace a
spolupracuje s ostatními příslušnými členskými státy či třetími zeměmi a s
příslušnými mezinárodními organizacemi ve věcech týkajících se ztráty,
přemístění, krádeže nebo odhalení vysokoaktivních uzavřených zdrojů, jiných
radioaktivních zdrojů a radioaktivního materiálu, který může vzbuzovat obavy, a
ohledně následných kroků nebo šetření, aniž jsou dotčeny příslušné požadavky
týkající se důvěrnosti a vnitrostátní předpisy. Oddíl 5 Existující expoziční situace Článek 100 Programy týkající se existujících expozičních
situací 1.
Členské státy zajistí, aby byly zavedeny programy
pro identifikaci a hodnocení existujících expozičních situací a pro stanovení,
která profesní ozáření a ozáření obyvatelstva vyvolávají obavy z hlediska
radiační ochrany. 2.
Požadavky pro existující expoziční situace se
vztahují na: a) ozáření v důsledku kontaminace oblastí
zbytkovým radioaktivním materiálem z: i) minulých činností, které nikdy
nepodléhaly regulační kontrole nebo nebyly regulovány v souladu
s požadavky stanovenými touto směrnicí; ii) mimořádné situace po prohlášení nehodové
expoziční situace za ukončenou, jak je stanoveno v systému řízení mimořádných
situací; iii) zbytků z minulých činností, za které
už provozovatel není právně odpovědný; b) ozáření přírodními zdroji záření, včetně: i) ozáření radonem a thoronem na pracovištích,
uvnitř obytných domů a jiných budov; ii) zevního ozáření ze stavebních materiálů
uvnitř budov; c) ozáření komoditami, které zahrnují i) radionuklidy z kontaminovaných pásem
uvedených v písmenu a) nebo ii) radionuklidy přirozeně se vyskytující
zejména v potravinách, pitné vodě a stavebních materiálech; d) jiné existující expoziční situace, které
z hlediska radiační ochrany nelze zanedbat. 3.
Členské státy mohou s přihlédnutím k obecným
zásadám odůvodnění rozhodnout, že existující expoziční situace nezaručuje
zohlednění ochranných opatření. 4.
Existující expoziční situace, za něž právně
odpovídá provozovatel a které vzbuzují obavy z hlediska radiační ochrany,
podléhají příslušným požadavkům na plánované expoziční situace. Článek 101 Stanovení strategií 1.
Členské státy přijmou opatření ke stanovení
strategií s cílem zajistit, aby existující expoziční situace byly náležitě řízeny
a aby zdroje, které jsou k jejich řízení uvolněny, odpovídaly rizikům a
účinnosti ochranných opatření. 2.
Příslušný orgán pověřený stanovením strategie řízení
existující expoziční situace zajistí, aby strategie obsahovala: a) cíle sledované strategií; b) příslušné referenční úrovně, které
zohledňují rozsahy referenčních úrovní stanovené v příloze I. Článek 102 Provádění strategií 1.
Členské státy přidělí odpovědnost za provádění
strategií řízení týkajících se existujících ozáření příslušnému orgánu a
případně žadatelům o registraci, nabyvatelům licence a jiným stranám zapojeným
do provádění nápravných a ochranných opatření a případně zajistí zapojení
zúčastněných stran do rozhodování o vytváření a provádění strategií řízení
týkajících se ozáření. 2.
Forma, rozsah a trvání veškerých ochranných opatření,
která se berou v úvahu pro provádění strategie, jsou optimalizovány. 3.
Posoudí se rozšíření zbytkového záření, které
vyplývá z provádění strategie. Uváží se další úsilí zaměřené na snížení veškerých
ozáření, která stále překračují referenční úroveň. 4.
V průběhu provádění strategie příslušný orgán
pravidelně: a) hodnotí dostupná nápravná a ochranná
opatření pro dosažení cílů a účinnosti plánovaných a prováděných opatření; b) poskytuje informace osobám vystaveným ozáření
o potenciálních zdravotních rizicích a dostupných prostředcích ke snížení
jejich ozáření; c) poskytuje pokyny, jak se situací ozáření
nakládat na úrovni jednotlivých osob a na místní úrovni; d) pokud jde o činnosti, které zahrnují přírodní
radioaktivní materiál a nejsou řízeny jako plánované expoziční situace,
poskytuje provozovatelům informace o příslušných prostředcích k monitorování
koncentrací a ozáření a k přijímání ochranných opatření v souvislosti s celkovými
zdravotními a bezpečnostními požadavky. Článek 103 Akční plán pro radon 1.
Členské státy vypracují akční plán pro řízení
dlouhodobých rizik ozáření radonem v obytných domech, veřejně přístupných
budovách a na pracovištích, a to u každého zdroje pronikání radonu, ať už z
půdy, stavebních materiálů nebo vody. Akční plán zohlední otázky uvedené v
příloze XVI. 2.
Členské státy sdělí Komisi akční plán a informace o
všech oblastech ohrožených radonem. Členské státy akční plán a informace o
oblastech ohrožených radonem pravidelně aktualizují. Oddíl 6 Systém vymáhání právních předpisů Článek 104 Inspekce 1.
Členské státy vytvoří jeden nebo více systémů
inspekcí k dodržování předpisů přijatých v souladu s touto směrnicí a k
zavedení dohledu a nápravných opatření, kdykoli to bude nutné. 2.
Příslušný orgán zavede program systematických
inspekcí, přičemž zohlední potenciální rozsah a charakter rizika spojeného
s činnostmi, obecné posouzení otázek radiační ochrany v činnostech a stav
dodržování předpisů přijatých podle této směrnice. 3.
Členské státy zajistí, aby výsledky každé inspekce
byly zaznamenány a aby zprávy byly předány dotčenému provozovateli. 4.
Členské státy zpřístupní program inspekcí a hlavní
výsledky získané při jeho provádění veřejnosti. 5.
Příslušný orgán zajistí, aby byly zavedeny
mechanismy pro včasné šíření informací o ochraně a bezpečnosti, které se
týkají zkušeností získaných z inspekcí a z hlášených incidentů a
nehod a souvisejících zjištění, příslušným stranám, včetně výrobců a dodavatelů
zdrojů a případně mezinárodních organizací. Článek 105 Vymáhání právních předpisů Členské státy zajistí, aby příslušný orgán měl
pravomoc požádat provozovatele o přijetí opatření k odstranění nedostatků
a zamezení jejich opětovnému výskytu nebo případně odebrat povolení, pokud
výsledky inspekce nebo jiného posouzení z hlediska právních předpisů
ukazují, že provozovatel nedodržuje předpisy přijaté podle této směrnice. Článek 106 Sankce Členské státy stanoví pravidla pro sankce za
porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice
a přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Stanovené
sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí tato
pravidla Komisi nejpozději do data stanoveného v článku 107
a neprodleně jí oznámí každou jejich případnou změnu. KAPITOLA XI ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ Článek 107 Provedení 1.
Členské státy uvedou v účinnost právní a správní
předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do [0. 0. 0000]. Ustanovení
uvedená v kapitole IX o ochraně životního prostředí provedou do [0. 0. 0000].
Neprodleně sdělí Komisi znění těchto předpisů a srovnávací tabulku mezi těmito
předpisy a touto směrnicí. Tyto předpisy přijaté členskými státy musí
obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich
úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy. 2.
Členské státy sdělí Komisi znění ustanovení vnitrostátních
právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice. Článek 108 Zrušení Směrnice 89/618/Euratom, 90/641/Euratom,
96/29/Euratom, 97/43/Euratom, 2003/122/Euratom se zrušují s účinností od [0. 0.
0000]. Článek 109 Vstup v platnost Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým
dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. Článek 110 Určení Tato směrnice je určena členským státům. V Bruselu dne Za Radu předseda PŘÍLOHA I Rozsahy
referenčních úrovní pro ozáření obyvatelstva 1. Optimalizace ozáření obyvatelstva v nehodových a existujících expozičních situacích je založena na referenční
úrovni stanovené v rámci těchto pásem vyjádřených v efektivní dávce mSv
(akutní nebo roční): a) více než 20 a nejvýše 100; b) více než 1 a nejvýše 20; c) 1 nebo méně. Výběr referenční úrovně splňuje podmínky
stanovené v bodech 2 až 5. 2. Aniž jsou dotčeny referenční úrovně
stanovené pro dávky ozáření orgánů, referenční úrovně vyjádřené v efektivních
dávkách se stanoví v rozsahu od 1 do 20 mSv ročně v případě existujících expozičních
situací a od 20 do 100 mSv v případě nehodových expozičních situací. 3. V určitých situacích lze zvážit referenční
úroveň nižší, než jsou rozsahy uvedené v bodě 1, zejména: a) referenční úroveň nižší než 20 mSv může být
stanovena v nehodové expoziční situaci, kde může být zajištěna příslušná
ochrana, aniž by byla způsobena nepřiměřená újma v důsledku odpovídajících
protiopatření nebo nadměrné náklady; b) referenční úroveň nižší než 1 mSv ročně
může být případně stanovena v existující expoziční situaci se specifickými
zdroji záření nebo cestami ozáření. 4. Pro přechod od nehodové expoziční situace k
existující expoziční situaci se stanoví příslušné referenční úrovně, zejména v
případě ukončení dlouhodobých protiopatření, například přemístění. 5. Stanovené referenční úrovně zohlední
charakteristiky aktuálních situací a také společenská kritéria, která mohou
zahrnovat toto: –
a) u ozáření nejvýše do 1 mSv ročně obecné
informace o úrovni ozáření bez přihlédnutí k individuálním ozářením; –
b) v rozsahu nejvýše do 20 mSv ročně specifické
informace, aby mohly jednotlivé osoby pokud možno řídit své vlastní ozáření; –
c) v rozsahu nejvýše do 100 mSv ročně určení osobních
dávek a specifické informace o radiačních rizicích a dostupných opatřeních ke
snížení expozic. PŘÍLOHA II Hodnoty
aktivity vymezující vysokoaktivní uzavřené zdroje Pro radionuklidy, které nejsou uvedeny v
následující tabulce, je příslušná úroveň aktivity shodná s hodnotou D vymezenou
v publikaci MAAE „Nebezpečná množství radioaktivního materiálu (hodnoty
D)“, (EPR-D-VALUES 2006). Radionuklid || Úroveň aktivity (TBq) Am-241 || 610-2 Am-241/Be || 610-2 Cf-252 || 210-2 Cm-244 || 510-2 Co-60 || 310-2 Cs-137 || 110-1 Gd-153 || 1100 Ir-192 || 810-2 Pm-147 || 4101 Pu-238 || 610-2 Pu-239/Be[23] || 610-2 Ra-226 || 410-2 Se-75 || 210-1 Sr-90 (Y-90) || 1100 Tm-170 || 2101 Yb-169 || 310-1 PŘÍLOHA III Uvádění
přístrojů nebo výrobků na trh A. Každý provozovatel, který hodlá uvést přístroje
nebo výrobky na trh, předloží příslušným orgánům odpovídající informace
týkající se mimo jiné: 1) technických vlastností přístroje
nebo výrobku; 2) v případě přístroje obsahujícího
radioaktivní látky informace o prostředcích upevnění zdroje v držáku a na
krytu; 3) příkonů dávek v příslušných
vzdálenostech, z nichž je přístroj nebo výrobek používán, včetně příkonů dávek
ve vzdálenosti 0,1 m od jakéhokoli dostupného povrchu; 4) zamýšleného použití přístroje nebo
výrobku a informací o relativním výkonu nového přístroje nebo výrobku ve
srovnání s existujícími; 5) očekávaných dávek pro běžné
uživatele přístroje nebo výrobku. B. Příslušné orgány vyhodnotí informace
uvedené v části A a zejména posoudí: 1) zda výkon
přístroje nebo výrobku odůvodňuje jeho zamýšlené použití; 2) zda je konstrukce
vhodná, aby se snížila ozáření při běžném používání a pravděpodobnost následků
zneužití nebo havarijních ozáření; 3) v případě
spotřebitelského výrobku, zda je výrobek zkonstruován odpovídajícím způsobem,
aby splňoval zprošťovací kritéria a aby si nevyžadoval zvláštní bezpečnostní
opatření pro zneškodnění, když se již nepoužívá; 4) v případě
přístrojů nebo výrobků používaných v činnostech zproštěných povinnosti povolení,
zda jsou podmínky pro zneškodnění adekvátní; 5) zda je přístroj
nebo výrobek náležitě označen a zda je zákazníkovi poskytnuta vhodná
dokumentace s pokyny pro řádné používání a zneškodnění. PŘÍLOHA IV Činnosti zahrnující nelékařské ozáření Pro účely článku 23 se zohlední tento seznam
činností zahrnujících nelékařské ozáření: A. Postupy prováděné zdravotnickým personálem
s použitím lékařského radiologického zařízení: 1.
radiologické vyšetření pro účely zaměstnání; 2.
radiologické vyšetření pro účely přistěhování; 3.
radiologické vyšetření pro účely pojištění; 4.
radiologické vyšetření pro jiné účely, které neslouží
zdraví a pohodě osoby vystavené ozáření; 5.
radiologické hodnocení fyzického vývoje dětí a
dospívajících za účelem sportovní kariéry, taneční kariéry atd.; 6.
radiologické vyšetření k určení věku; 7.
používání ionizujícího záření pro identifikaci věcí
skrytých v lidském těle. B. Postupy prováděné nezdravotnickým
personálem s použitím nelékařského zařízení: 1.
používání ionizujícího záření pro zjišťování věcí
skrytých na lidském těle nebo na něm upevněných; 2.
používání ionizujícího záření pro zjišťování
skrytých osob jako součást detekční kontroly nákladu; 3.
jiné činnosti zahrnující používání ionizujícího
záření pro právní nebo bezpečnostní účely. PŘÍLOHA V Seznam
průmyslových činností zahrnujících přírodní radioaktivní materiál Pro účely článku 24 se zohlední tento seznam
průmyslových činností zahrnujících přírodní radioaktivní materiál, včetně
odpovídajících druhotných procesů: 1) dobývání vzácných zemin z monazitu; 2) výroba chemických sloučenin thoria a
výroba produktů obsahujících thorium; 3) zpracování niobové/tantalové rudy; 4) produkce ropy a plynu; 5) získávání geotermické energie; 6) výroba pigmentů TiO2; 7) termická výroba fosforu; 8) odvětví zirkonu a zirkonia; 9) výroba fosfátových hnojiv; 10) výroba cementu, údržba slínkových
pecí; 11) tepelné elektrárny spalující uhlí,
údržba kotlů; 12) výroba kyseliny fosforečné; 13) primární výroba železa; 14) tavení cínu/olova/mědi; 15) zařízení na filtrování podzemní vody; 16) těžba rud kromě uranové rudy. PŘÍLOHA VI Zprošťovací
a uvolňovací kritéria 1. Zproštění Činnosti
mohou být zproštěny povinností vyplývajících z této směrnice buď přímo, nebo na
základě dodržení číselných zprošťovacích kritérií (hodnot aktivity (Bq) nebo hodnot
hmotnostní aktivity (Bq g-1)) stanovených v bodě 2 nebo prostřednictvím
regulačního rozhodnutí na základě informací poskytnutých spolu s oznámením
činnosti a v souladu s obecnými zprošťovacími kritérii stanovenými v bodě
3 za účelem zproštění činnosti dalších požadavků. 2. Zprošťovací
a uvolňovací hodnoty Hodnoty
celkové aktivity (Bq) pro zproštění se vztahují na celkovou aktivitu spojenou s
činností a jsou stanoveny ve sloupci 3 tabulky B pro umělé radionuklidy a pro
některé přírodní radionuklidy používané ve spotřebitelských výrobcích. V případě
ostatních činností zahrnujících přírodní radionuklidy jsou tyto hodnoty obecně nepoužitelné.
Zprošťovací
hodnoty hmotnostní aktivity (Bq g-1) u materiálů použitých v rámci činnosti
jsou stanoveny v tabulce A části 1 pro umělé radionuklidy a v tabulce
A části 2 pro přírodní radionuklidy. Hodnoty v tabulce A1 části
1 jsou uvedeny pro jednotlivé radionuklidy, případně včetně radionuklidů
s krátkou životností, které jsou v rovnováze s uvedeným mateřským
nuklidem. Hodnoty v tabulce A části 2 se vztahují na veškeré radionuklidy
v řetězci rozpadu U-238 nebo Th-232, ale u segmentů rozpadové řady, které
nejsou v rovnováze s mateřským radionuklidem, mohou být použity vyšší
hodnoty. Hodnoty
hmotnostní aktivity v tabulce A části 1 nebo v tabulce A části 2 se
vztahují rovněž na osvobozování (uvolňování) pevných materiálů určených k
opětovnému použití, recyklaci, běžnému zneškodnění nebo spálení. Pro konkrétní
materiály nebo cesty mohou být s přihlédnutím k pokynům Společenství stanoveny
vyšší hodnoty, včetně případně dalších požadavků týkajících se aktivity povrchu
nebo monitorování. V případě
směsí umělých radionuklidů je vážený součet aktivit nebo hmotnostních aktivit
jednotlivých nuklidů (pro různé radionuklidy obsažené ve stejné matrici) vydělený
odpovídající zprošťovací hodnotou menší než 1. Tato podmínka může být případně
ověřena na základě nejlepších odhadů složení směsi radionuklidů. Hodnoty v
tabulce A části 2 se vztahují jednotlivě na každý mateřský nuklid. U některých
prvků v rozpadové řadě, např. Po‑210 nebo Pb-210, může být s přihlédnutím
k pokynům Společenství třeba použít výrazně vyšší hodnoty, a to až o dva
řády. Hodnoty
v tabulce A části 2 se nesmí používat k tomu, aby bylo používání zbytků,
které pocházejí z odvětví zpracovávajících přírodní radioaktivní materiál,
ve stavebních materiálech zproštěno. Taková recyklace zbytků z určených odvětví
se řídí pravidly platnými pro povolenou činnost nebo je zproštěna na základě
obecných zprošťovacích kritérií stanovených v bodě 3. Za tímto účelem je třeba
ověřit shodu součtu hmotnostních aktivit radionuklidů s příslušnou hodnotou
indexu radionuklidů I pro stavební materiály, jak je stanoveno v příloze
VII. Hodnoty
stanovené ve sloupci 3 tabulky B platí pro celkovou zásobu radioaktivních látek,
které jsou v držení osoby nebo provozovatele jako součást určité činnosti v
libovolném časovém okamžiku. Regulační orgán však může tyto hodnoty uplatnit na
menší jednotky nebo zásoby, např. za účelem zproštění dopravy nebo skladování zproštěných
spotřebitelských výrobků, pokud jsou splněna obecná zprošťovací kritéria
v bodě 3. 3. Obecná
zprošťovací a uvolňovací kritéria Obecná
kritéria pro zproštění oznámených činností nebo uvolnění materiálů z povolených
činností jsou tyto: a)
radiologická rizika pro jednotlivce způsobená činností jsou dostatečně nízká,
takže nevzniká potřeba právní úpravy; b)
druh činnosti byl určen jako odůvodněný a c)
činnost je ve své podstatě bezpečná. V
případě činností zahrnujících malá množství radioaktivních látek nebo nízkou
objemovou nebo hmotnostní aktivitu srovnatelnou se zprošťovacími hodnotami
uvedenými v tabulce A části 1 nebo v tabulce B a obecně u veškerých činností
zahrnujících přírodní radionuklidy lze mít za to, že splňují kritérium c).
Činnosti
zahrnující množství radioaktivních látek nebo objemovou nebo hmotnostní aktivitu
nižší, než jsou zprošťovací hodnoty stanovené v tabulce A části 1 nebo
v tabulce B, automaticky splňují kritérium a) bez dalšího zkoumání. Totéž
platí pro hodnoty v tabulce A části 2 s výjimkou recyklace zbytků ve stavebních
materiálech nebo případu specifických cest ozáření, například pitné vody. V případě
oznámených činností, které nedodržují tyto hodnoty, se provede vyhodnocení
výsledného ozáření jednotlivých osob. Pro dodržování obecného kritéria a) musí
být prokázáno, že za všech možných okolností jsou splněna tato kritéria dávky ozáření:
Pro
umělé radionuklidy: Předpokládaná
efektivní dávka, které je v důsledku zproštěné činnosti jednotlivá osoba
vystavena, se pohybuje ročně v řádu nejvýše 10 µSv. Pro
přírodní radionuklidy: Přírůstek
dávky, při zohlednění záření pozadí z přírodních zdrojů záření, kterému může
být jednotlivá osoba v důsledku zproštěné činnosti vystavena, činí pro
jednotlivce z obyvatelstva řádově nejvýše 300 µSv ročně a pro pracovníky méně
než 1 mSv. Hodnocení
dávek pro jednotlivce z obyvatelstva musí zohlednit nejen cesty ozáření z radioaktivního
odpadu přenášeného vzduchem nebo radioaktivního kapalného odpadu, ale rovněž
cesty vyplývající ze zneškodňování nebo recyklace pevných zbytků. TABULKA
A: Hodnoty hmotnostní aktivity pro zproštění
nebo uvolnění materiálu, které lze použít jako výchozí pro jakékoli množství a
jakýkoli druh pevného materiálu. TABULKA
A část 1: Umělé radionuklidy: Radionuklid || Hmotnostní aktivita (Bq g-1) H-3 || 100 Be-7 || 10 C-14 || 1 F-18 || 10 Na-22 || 0.1 Na-24 || 1 Si-31 || 1000 P-32 || 1000 P-33 || 1000 S-35 || 100 Cl-36 || 1 Cl-38 || 10 K-42 || 100 K-43 || 10 Ca-45 || 100 Ca-47 || 10 Sc-46 || 0.1 Sc-47 || 100 Sc-48 || 1 V-48 || 1 Cr-51 || 100 Mn-51 || 10 Mn-52 || 1 Mn-52m || 10 Mn-53 || 100 Mn-54 || 0.1 Mn-56 || 10 Fe-52a || 10 Fe-55 || 1000 Fe-59 || 1 Co-55 || 10 Co-56 || 0.1 Co-57 || 1 Co-58 || 1 Co-58m || 10 000 Co-60 || 0.1 Co-60m || 1000 Co-61 || 100 Co-62m || 10 Ni-59 || 100 Ni-63 || 100 Ni-65 || 10 Cu-64 || 100 Zn-65 || 0.1 Zn-69 || 1000 Zn-69ma || 10 Ga-72 || 10 Ge-71 || 10000 As-73 || 1000 As-74 || 10 As-76 || 10 As-77 || 1000 Se-75 || 1 Br-82 || 1 Rb-86 || 100 Sr-85 || 1 Sr-85m || 100 Sr-87m || 100 Sr-89 || 1000 Sr-90a || 1 Sr-91a || 10 Sr-92 || 10 Y-90 || 1000 Y-91 || 100 Y-91m || 100 Y-92 || 100 Y-93 || 100 Zr-93 || 10 Zr-95a || 1 Zr-97a || 10 Nb-93m || 10 Nb-94 || 0.1 Nb-95 || 1 Nb-97a || 10 Nb-98 || 10 Mo-90 || 10 Mo-93 || 10 Mo-99a || 10 Mo-101a || 10 Tc-96 || 1 Tc-96m || 1000 Tc-97 || 10 Tc-97m || 100 Tc-99 || 1 Tc-99m || 100 Ru-97 || 10 Ru-103a || 1 Ru-105a || 10 Ru-106a || 0.1 Rh-103m || 10000 Rh-105 || 100 Pd-103a || 1000 Pd-109a || 100 Ag-105 || 1 Ag-110ma || 0.1 Ag-111 || 100 Cd-109a || 1 Cd-115a || 10 Cd-115ma || 100 In-111 || 10 In-113m || 100 In-114ma || 10 In-115m || 100 Sn-113a || 1 Sn-125 || 10 Sb-122 || 10 Sb-124 || 1 Sb-125a || 0.1 Te-123m || 1 Te-125m || 1000 Te-127 || 1000 Te-127ma || 10 Te-129 || 100 Te-129ma || 10 Te-131 || 100 Te-131ma || 10 Te-132a || 1 Te-133 || 10 Te-133m || 10 Te-134 || 10 I-123 || 100 I-125 || 100 I-126 || 10 I-129 || 0.01 I-130 || 10 I-131 || 10 I-132 || 10 I-133 || 10 I-134 || 10 I-135 || 10 Cs-129 || 10 Cs-131 || 1000 Cs-132 || 10 Cs-134 || 0.1 Cs-134m || 1000 Cs-135 || 100 Cs-136 || 1 Cs-137a || 0.1 Cs-138 || 10 Ba-131 || 10 Ba-140 || 1 La-140 || 1 Ce-139 || 1 Ce-141 || 100 Ce-143 || 10 Ce-144 || 10 Pr-142 || 100 Pr-143 || 1000 Nd-147 || 100 Nd-149 || 100 Pm-147 || 1000 Pm-149 || 1000 Sm-151 || 1000 Sm-153 || 100 Eu-152 || 0.1 Eu-152m || 100 Eu-154 || 0.1 Eu-155 || 1 Gd-153 || 10 Gd-159 || 100 Tb-160 || 1 Dy-165 || 1000 Dy-166 || 100 Ho-166 || 100 Er-169 || 1000 Er-171 || 100 Tm-170 || 100 Tm-171 || 1000 Yb-175 || 100 Lu-177 || 100 Hf-181 || 1 Ta-182 || 0.1 W-181 || 10 W-185 || 1000 W-187 || 10 Re-186 || 1000 Re-188 || 100 Os-185 || 1 Os-191 || 100 Os-191m || 1000 Os-193 || 100 Ir-190 || 1 Ir-192 || 1 Ir-194 || 100 Pt-191 || 10 Pt-193m || 1000 Pt-197 || 1000 Pt-197m || 100 Au-198 || 10 Au-199 || 100 Hg-197 || 100 Hg-197m || 100 Hg-203 || 10 Tl-200 || 10 Tl-201 || 100 Tl-202 || 10 Tl-204 || 1 Pb-203 || 10 Bi-206 || 1 Bi-207 || 0.1 Po-203 || 10 Po-205 || 10 Po-207 || 10 At-211 || 1000 Ra-225 || 10 Ra-227 || 100 Th-226 || 1000 Th-229 || 0.1 Pa-230 || 10 Pa-233 || 10 U-230 || 10 U-231a || 100 U-232a || 0.1 U-233 || 1 U-236 || 10 U-237 || 100 U-239 || 100 U-240a || 100 Np-237a || 1 Np-239 || 100 Np-240 || 10 Pu-234 || 100 Pu-235 || 100 Pu-236 || 1 Pu-237 || 100 Pu-238 || 0.1 Pu-239 || 0.1 Pu-240 || 0.1 Pu-241 || 10 Pu-242 || 0.1 Pu-243 || 1000 Pu-244a || 0.1 Am-241 || 0.1 Am-242 || 1000 Am-242ma || 0.1 Am-243a || 0.1 Cm-242 || 10 Cm-243 || 1 Cm-244 || 1 Cm-245 || 0.1 Cm-246 || 0.1 Cm-247a || 0.1 Cm-248 || 0.1 Bk-249 || 100 Cf-246 || 1000 Cf-248 || 1 Cf-249 || 0.1 Cf-250 || 1 Cf-251 || 0.1 Cf-252 || 1 Cf-253 || 100 Cf-254 || 1 Es-253 || 100 Es-254a || 0.1 Es-254ma || 10 Fm-254 || 10000 Fm-255 || 100 a Mateřské radionuklidy a produkty jejich
rozpadu (dceřiné nuklidy), jejichž podíl na ozáření se bere v úvahu při výpočtu
dávek (takže vyžadují pouze zohlednění zprošťovací úrovně mateřského
radionuklidu), jsou uvedeny v tabulce níže: Mateřský radionuklid || Dceřiné nuklidy Fe-52 || Mn-52m Zn-69m || Zn-69 Sr-90 || Y-90 Sr-91 || Y-91m Zr-95 || Nb-95 Zr-97 || Nb-97m, Nb-97 Nb-97 || Nb-97m Mo-99 || Tc-99m Mo-101 || Tc-101 Ru-103 || Rh-103m Ru-105 || Rh-105m Ru-106 || Rh-106 Pd-103 || Rh-103m Pd-109 || Ag-109m Ag-110m || Ag-110 Cd-109 || Ag-109m Cd-115 || In-115m Cd-115m || In-115m In-114m || In-114 Sn-113 || In-113m Mateřský radionuklid || Dceřiné nuklidy Sb-125 || Te-125m Te-127m || Te-127 Te-129m || Te-129 Te-131m || Te-131 Te132 || I-132 Cs-137 || Ba-137m Ce-144 || Pr-144, Pr-144m U-232 || Th-228, Ra-224, Rn-220, Po-216, Pb-212, Bi-212, Tl-208 U-240 || Np-240m, Np-240 Np237 || Pa-233 Pu-244 || U-240, Np-240m, Np-240 Am-242m || Np-238 Am-243 || Np-239 Cm-247 || Pu-243 Es-254 || Bk-250 Es-254m || Fm-254 U radionuklidů
neuvedených v tabulce A části 1 příslušný orgán v případě potřeby
přidělí příslušné hodnoty množství a objemových nebo hmotnostních aktivit. Takto
přidělené hodnoty jsou doplňující k hodnotám uvedeným v tabulce A části 1. TABULKA A část 2: přírodní radionuklidy Zprošťovací nebo
uvolňovací hodnoty pro přírodní radionuklidy v pevných materiálech, které jsou
v dlouhodobé rovnováze se svými dceřinými nuklidy: Přírodní radionuklidy z řady U-238 || 1 Bq g-1 Přírodní radionuklidy z řady Th-232 || 1 Bq g-1 K-40 || 10 Bq g-1 TABULKA B: Zprošťovací hodnoty celkové aktivity (sloupec
3) a zprošťovací hodnoty hmotnostní aktivity v malých množstvích jakéhokoli
druhu materiálu (sloupec 2). Radionuklid || Hmotnostní aktivita (Bq g-1) || Aktivita (Bq) H-3 || 1 × 106 || 1 × 109 Be-7 || 1 × 103 || 1 × 107 C-14 || 1 × 104 || 1 × 107 O-15 || 1 × 102 || 1 × 109 F-18 || 1 × 101 || 1 × 106 Na-22 || 1 × 101 || 1 × 106 Na-24 || 1 × 101 || 1 × 105 Si-31 || 1 × 103 || 1 × 106 P-32 || 1 × 103 || 1 × 105 P-33 || 1 × 105 || 1 × 108 S-35 || 1 × 105 || 1 × 108 Cl-36 || 1 × 104 || 1 × 106 Cl-38 || 1 × 101 || 1 × 105 Ar-37 || 1 × 106 || 1 × 108 Ar-41 || 1 × 102 || 1 × 109 K-40[24] || 1 × 102 || 1 × 106 K-42 || 1 × 102 || 1 × 106 K-43 || 1 × 101 || 1 × 106 Ca-45 || 1 × 104 || 1 × 107 Ca-47 || 1 × 101 || 1 × 106 Sc-46 || 1 × 101 || 1 × 106 Sc-47 || 1 × 102 || 1 × 106 Sc-48 || 1 × 101 || 1 × 105 V-48 || 1 × 101 || 1 × 105 Cr-51 || 1 × 103 || 1 × 107 Mn-51 || 1 × 101 || 1 × 105 Mn-52 || 1 × 101 || 1 × 105 Mn-52m || 1 × 101 || 1 × 105 Mn-53 || 1 × 104 || 1 × 109 Mn-54 || 1 × 101 || 1 × 106 Mn-56 || 1 × 101 || 1 × 105 Fe-52 || 1 × 101 || 1 × 106 Fe-55 || 1 × 104 || 1 × 106 Fe-59 || 1 × 101 || 1 × 106 Co-55 || 1 × 101 || 1 × 106 Co-56 || 1 × 101 || 1 × 105 Co-57 || 1 × 102 || 1 × 106 Co-58 || 1 × 101 || 1 × 106 Co-58m || 1 × 104 || 1 × 107 Co-60 || 1 × 101 || 1 × 105 Co-60m || 1 × 103 || 1 × 106 Co-61 || 1 × 102 || 1 × 106 Co-62m || 1 × 101 || 1 × 105 Ni-59 || 1 × 104 || 1 × 108 Ni-63 || 1 × 105 || 1 × 108 Ni-65 || 1 × 101 || 1 × 106 Cu-64 || 1 × 102 || 1 × 106 Zn-65 || 1 × 101 || 1 × 106 Zn-69 || 1 × 104 || 1 × 106 Zn-69m || 1 × 102 || 1 × 106 Ga-72 || 1 × 101 || 1 × 105 Ge-71 || 1 × 104 || 1 × 108 As-73 || 1 × 103 || 1 × 107 As-74 || 1 × 101 || 1 × 106 As-76 || 1 × 102 || 1 × 105 As-77 || 1 × 103 || 1 × 106 Se-75 || 1 × 102 || 1 × 106 Br-82 || 1 × 101 || 1 × 106 Kr-74 || 1 × 102 || 1 × 109 Kr-76 || 1 × 102 || 1 × 109 Kr-77 || 1 × 102 || 1 × 109 Kr-79 || 1 × 103 || 1 × 105 Kr-81 || 1 × 104 || 1 × 107 Kr-83m || 1 × 105 || 1 × 1012 Kr-85 || 1 × 105 || 1 × 104 Kr-85m || 1 × 103 || 1 × 1010 Kr-87 || 1 × 102 || 1 × 109 Kr-88 || 1 × 102 || 1 × 109 Rb-86 || 1 × 102 || 1 × 105 Sr-85 || 1 × 102 || 1 × 106 Sr-85m || 1 × 102 || 1 × 107 Sr-87m || 1 × 102 || 1 × 106 Sr-89 || 1 × 103 || 1 × 106 Sr-90b || 1 × 102 || 1 × 104 Sr-91 || 1 × 101 || 1 × 105 Sr-92 || 1 × 101 || 1 × 106 Y-90 || 1 × 103 || 1 × 105 Y-91 || 1 × 103 || 1 × 106 Y-91m || 1 × 102 || 1 × 106 Y-92 || 1 × 102 || 1 × 105 Y-93 || 1 × 102 || 1 × 105 Zr-93b || 1 × 103 || 1 × 107 Zr-95 || 1 × 101 || 1 × 106 Zr-97b || 1 × 101 || 1 × 105 Nb-93m || 1 × 104 || 1 × 107 Nb-94 || 1 × 101 || 1 × 106 Nb-95 || 1 × 101 || 1 × 106 Nb-97 || 1 × 101 || 1 × 106 Nb-98 || 1 × 101 || 1 × 105 Mo-90 || 1 × 101 || 1 × 106 Mo-93 || 1 × 103 || 1 × 108 Mo-99 || 1 × 102 || 1 × 106 Mo-101 || 1 × 101 || 1 × 106 Tc-96 || 1 × 101 || 1 × 106 Tc-96m || 1 × 103 || 1 × 107 Tc-97 || 1 × 103 || 1 × 108 Tc-97m || 1 × 103 || 1 × 107 Tc-99 || 1 × 104 || 1 × 107 Tc-99m || 1 × 102 || 1 × 107 Ru-97 || 1 × 102 || 1 × 107 Ru-103 || 1 × 102 || 1 × 106 Ru-105 || 1 × 101 || 1 × 106 Ru-106b || 1 × 102 || 1 × 105 Rh-103m || 1 × 104 || 1 × 108 Rh-105 || 1 × 102 || 1 × 107 Pd-103 || 1 × 103 || 1 × 108 Pd-109 || 1 × 103 || 1 × 106 Ag-105 || 1 × 102 || 1 × 106 Ag-108m || 1 × 101 || 1 × 106 Ag-110m || 1 × 101 || 1 × 106 Ag-111 || 1 × 103 || 1 × 106 Cd-109 || 1 × 104 || 1 × 106 Cd-115 || 1 × 102 || 1 × 106 Cd-115m || 1 × 103 || 1 × 106 In-111 || 1 × 102 || 1 × 106 In-113m || 1 × 102 || 1 × 106 In-114m || 1 × 102 || 1 × 106 In-115m || 1 × 102 || 1 × 106 Sn-113 || 1 × 103 || 1 × 107 Sn-125 || 1 × 102 || 1 × 105 Sb-122 || 1 × 102 || 1 × 104 Sb-124 || 1 × 101 || 1 × 106 Sb-125 || 1 × 102 || 1 × 106 Te-123m || 1 × 102 || 1 × 107 Te-125m || 1 × 103 || 1 × 107 Te-127 || 1 × 103 || 1 × 106 Te-127m || 1 × 103 || 1 × 107 Te-129 || 1 × 102 || 1 × 106 Te-129m || 1 × 103 || 1 × 106 Te-131 || 1 × 102 || 1 × 105 Te-131m || 1 × 101 || 1 × 106 Te-132 || 1 × 102 || 1 × 107 Te-133 || 1 × 101 || 1 × 105 Te-133m || 1 × 101 || 1 × 105 Te-134 || 1 × 101 || 1 × 106 I-123 || 1 × 102 || 1 × 107 I-125 || 1 × 103 || 1 × 106 I-126 || 1 × 102 || 1 × 106 I-129 || 1 × 102 || 1 × 105 I-130 || 1 × 101 || 1 × 106 I-131 || 1 × 102 || 1 × 106 I-132 || 1 × 101 || 1 × 105 I-133 || 1 × 101 || 1 × 106 I-134 || 1 × 101 || 1 × 105 I-135 || 1 × 101 || 1 × 106 Xe-131m || 1 × 104 || 1 × 104 Xe-133 || 1 × 103 || 1 × 104 Xe-135 || 1 × 103 || 1 × 1010 Cs-129 || 1 × 102 || 1 × 105 Cs-131 || 1 × 103 || 1 × 106 Cs-132 || 1 × 101 || 1 × 105 Cs-134m || 1 × 103 || 1 × 105 Cs-134 || 1 × 101 || 1 × 104 Cs-135 || 1 × 104 || 1 × 107 Cs-136 || 1 × 101 || 1 × 105 Cs-137b || 1 × 101 || 1 × 104 Cs-138 || 1 × 101 || 1 × 104 Ba-131 || 1 × 102 || 1 × 106 Ba-140b || 1 × 101 || 1 × 105 La-140 || 1 × 101 || 1 × 105 Ce-139 || 1 × 102 || 1 × 106 Ce-141 || 1 × 102 || 1 × 107 Ce-143 || 1 × 102 || 1 × 106 Ce-144b || 1 × 102 || 1 × 105 Pr-142 || 1 × 102 || 1 × 105 Pr-143 || 1 × 104 || 1 × 106 Nd-147 || 1 × 102 || 1 × 106 Nd-149 || 1 × 102 || 1 × 106 Pm-147 || 1 × 104 || 1 × 107 Pm-149 || 1 × 103 || 1 × 106 Sm-151 || 1 × 104 || 1 × 108 Sm-153 || 1 × 102 || 1 × 106 Eu-152 || 1 × 101 || 1 × 106 Eu-152m || 1 × 102 || 1 × 106 Eu-154 || 1 × 101 || 1 × 106 Eu-155 || 1 × 102 || 1 × 107 Gd-153 || 1 × 102 || 1 × 107 Gd-159 || 1 × 103 || 1 × 106 Tb-160 || 1 × 101 || 1 × 106 Dy-165 || 1 × 103 || 1 × 106 Dy-166 || 1 × 103 || 1 × 106 Ho-166 || 1 × 103 || 1 × 105 Er-169 || 1 × 104 || 1 × 107 Er-171 || 1 × 102 || 1 × 106 Tm-170 || 1 × 103 || 1 × 106 Tm-171 || 1 × 104 || 1 × 108 Yb-175 || 1 × 103 || 1 × 107 Lu-177 || 1 × 103 || 1 × 107 Hf-181 || 1 × 101 || 1 × 106 Ta-182 || 1 × 101 || 1 × 104 W-181 || 1 × 103 || 1 × 107 W-185 || 1 × 104 || 1 × 107 W-187 || 1 × 102 || 1 × 106 Re-186 || 1 × 103 || 1 × 106 Re-188 || 1 × 102 || 1 × 105 Os-185 || 1 × 101 || 1 × 106 Os-191 || 1 × 102 || 1 × 107 Os-191m || 1 × 103 || 1 × 107 Os-193 || 1 × 102 || 1 × 106 Ir-190 || 1 × 101 || 1 × 106 Ir-192 || 1 × 101 || 1 × 104 Ir-194 || 1 × 102 || 1 × 105 Pt-191 || 1 × 102 || 1 × 106 Pt-193m || 1 × 103 || 1 × 107 Pt-197 || 1 × 103 || 1 × 106 Pt-197m || 1 × 102 || 1 × 106 Au-198 || 1 × 102 || 1 × 106 Au-199 || 1 × 102 || 1 × 106 Hg-197 || 1 × 102 || 1 × 107 Hg-197m || 1 × 102 || 1 × 106 Hg-203 || 1 × 102 || 1 × 105 Tl-200 || 1 × 101 || 1 × 106 Tl-201 || 1 × 102 || 1 × 106 Tl-202 || 1 × 102 || 1 × 106 Tl-204 || 1 × 104 || 1 × 104 Pb-203 || 1 × 102 || 1 × 106 Pb-210b || 1 × 101 || 1 × 104 Pb-212b || 1 × 101 || 1 × 105 Bi-206 || 1 × 101 || 1 × 105 Bi-207 || 1 × 101 || 1 × 106 Bi-210 || 1 × 103 || 1 × 106 Bi-212b || 1 × 101 || 1 × 105 Po-203 || 1 × 101 || 1 × 106 Po-205 || 1 × 101 || 1 × 106 Po-207 || 1 × 101 || 1 × 106 Po-210 || 1 × 101 || 1 × 104 At-211 || 1 × 103 || 1 × 107 Rn-220b || 1 × 104 || 1 × 107 Rn-222b || 1 × 101 || 1 × 108 Ra-223b || 1 × 102 || 1 × 105 Ra-224b || 1 × 101 || 1 × 105 Ra-225 || 1 × 102 || 1 × 105 Ra-226b || 1 × 101 || 1 × 104 Ra-227 || 1 × 102 || 1 × 106 Ra-228b || 1 × 101 || 1 × 105 Ac-228 || 1 × 101 || 1 × 106 Th-226b || 1 × 103 || 1 × 107 Th-227 || 1 × 101 || 1 × 104 Th-228b || 1 × 100 || 1 × 104 Th-229b || 1 x 100 || 1 × 103 Th-230 || 1 × 100 || 1 × 104 Th-231 || 1 × 103 || 1 × 107 Th-234b || 1 × 103 || 1 × 105 Pa-230 || 1 × 101 || 1 × 106 Pa-231 || 1 × 100 || 1 × 103 Pa-233 || 1 × 102 || 1 × 107 U-230 || 1 × 101 || 1 × 105 U-231 || 1 × 102 || 1 × 107 U-232b || 1 × 100 || 1 × 103 U-233 || 1 × 101 || 1 × 104 U-234 || 1 × 101 || 1 × 104 U-235b || 1 × 101 || 1 × 104 U-236 || 1 × 101 || 1 × 104 U-237 || 1 × 102 || 1 × 106 U-238b || 1 × 101 || 1 × 104 U-239 || 1 × 102 || 1 × 106 U-240 || 1 × 103 || 1 × 107 U-240b || 1 × 101 || 1 × 106 Np-237b || 1 × 100 || 1 × 103 Np-239 || 1 × 102 || 1 × 107 Np-240 || 1 × 101 || 1 × 106 Pu-234 || 1 × 102 || 1 × 107 Pu-235 || 1 × 102 || 1 × 107 Pu-236 || 1 × 101 || 1 × 104 Pu-237 || 1 × 103 || 1 × 107 Pu-238 || 1 × 100 || 1 × 104 Pu-239 || 1 × 100 || 1 × 104 Pu-240 || 1 × 100 || 1 × 103 Pu-241 || 1 × 102 || 1 × 105 Pu-242 || 1 × 100 || 1 × 104 Pu-243 || 1 × 103 || 1 × 107 Pu-244 || 1 × 100 || 1 × 104 Am-241 || 1 × 100 || 1 × 104 Am-242 || 1 × 103 || 1 × 106 Am-242mb || 1 × 100 || 1 × 104 Am-243b || 1 × 100 || 1 × 103 Cm-242 || 1 × 102 || 1 × 105 Cm-243 || 1 × 100 || 1 × 104 Cm-244 || 1 × 101 || 1 × 104 Cm-245 || 1 × 100 || 1 × 103 Cm-246 || 1 × 100 || 1 × 103 Cm-247 || 1 × 100 || 1 × 104 Cm-248 || 1 × 100 || 1 × 103 Bk-249 || 1 × 103 || 1 × 106 Cf-246 || 1 × 103 || 1 × 106 Cf-248 || 1 × 101 || 1 × 104 Cf-249 || 1 × 100 || 1 × 103 Cf-250 || 1 × 101 || 1 × 104 Cf-251 || 1 × 100 || 1 × 103 Cf-252 || 1 × 101 || 1 × 104 Cf-253 || 1 × 102 || 1 × 105 Cf-254 || 1 × 100 || 1 × 103 Es-253 || 1 × 102 || 1 × 105 Es-254 || 1 × 101 || 1 × 104 Es-254m || 1 × 102 || 1 × 106 Fm-254 || 1 × 104 || 1 × 107 Fm-255 || 1 × 103 || 1 × 106 b Mateřské radionuklidy a produkty
jejich rozpadu (dceřiné nuklidy), jejichž podíl na ozáření se bere v úvahu při
výpočtu dávek (takže vyžadují pouze zohlednění zprošťovací úrovně mateřského
radionuklidu), jsou uvedeny v tabulce níže: Sr-90 || Y-90 Zr-93 || Nb-93m Zr-97 || Nb-97 Ru-106 || Rh-106 Ag-108m || Ag-108 Cs-137 || Ba-137m Ba-140 || La-140 Ce-144 || Pr-144 Pb-210 || Bi-210, Po-210 Pb-212 || Bi-212, Tl-208 (0.36), Po-212 (0.64) Bi-212 || Tl-208 (0.36), Po-212 (0.64) Rn-220 || Po-216 Rn-222 || Po-218, Pb-214, Bi-214, Po-214 Ra-223 || Rn-219, Po-215, Pb-211, Bi-211, Tl-207 Ra-224 || Rn-220, Po-216, Pb-212, Bi-212, Tl-208 (0.36), Po-212 (0.64) Ra-226 || Rn-222, Po-218, Pb-214, Bi-214, Po-214, Pb-210, Bi-210, Po-210 Ra-228 || Ac-228 Th-226 || Ra-222, Rn-218, Po-214 Th-228 || Ra-224, Rn-220, Po-216, Pb-212, Bi-212, Tl-208 (0.36), Po-212 (0.64) Th-229 || Ra-225, Ac-225, Fr-221, At-217, Bi-213, Po-213, Pb-209 Th-234 || Pa-234m U-230 || Th-226, Ra-222, Rn-218, Po-214 U-232 || Th-228, Ra-224, Rn-220, Po-216, Pb-212, Bi-212, Tl-208 (0.36), Po-212 (0.64) U-235 || Th-231 U-238 || Th-234, Pa-234m U-240 || Np-240m Np237 || Pa-233 Am-242m || Am-242 Am-243 || Np-239 PŘÍLOHA VII Stanovení
a používání indexu hmotnostní aktivity pro záření gama vydávané stavebními
materiály Pro účely čl. 75 odst. 2 se u určených druhů
stavebních materiálů stanoví objemová nebo hmotnostní aktivita původních
primordiálních radionuklidů Ra-226, Th-232 (nebo produktu jejich rozpadu Ra‑228)
a K-40. Index hmotnostní aktivity I je dán tímto
vzorcem: I = CRa226/300 Bq/kg + CTh232/200
Bq/kg+ CK40/3000 Bq/kg, kde CRa226, CTh232 a CK40
je hmotnostní aktivita v Bq/kg odpovídajících radionuklidů ve stavebním
materiálu. Index se vztahuje přímo na dávku záření gama,
které překračuje typické zevní ozáření uvnitř budovy postavené z určeného
stavebního materiálu. Používá se na stavební materiály, a ne na jejich
složky. Pro uplatňování indexu na tyto složky, zejména zbytky z odvětví,
která zpracovávají přírodní radioaktivní materiál recyklovaný na stavební
materiály, je nutno použít příslušný faktor rozkladu. Index hmotnostní aktivity
se použije jako nástroj screeningu pro určení materiálů, které mohou být zproštěny
nebo podléhat omezením. Za tímto účelem lze index hmotnostní aktivity I použít
pro rozdělení materiálů do čtyř tříd, jejichž výsledkem jsou dvě kategorie
stavebních materiálů (A a B): || Kategorie (odpovídající standardní dávka) Použití || A (≤ 1 mSv) || B (> 1 mSv) 1) materiály použité ve velkých objemech || A1 I≤1 || B1 I>1 2) povrchové a jiné materiály s omezeným použitím || A2 I≤6 || B2 I>6 Rozdělení materiálů na materiály podle bodu 1)
nebo 2) na základě jejich použití vychází z vnitrostátních stavebních
zákonů. V případě potřeby budou vyhodnoceny skutečné
dávky pro srovnání s referenční úrovní s využitím propracovanějších
modelů, které mohou zohlednit rovněž přírodní zevní ozáření mimo budovy z
místní hmotnostní aktivity v neporušené zemské kůře. PŘÍLOHA VIII Datový
systém pro osobní monitorování Obecná
ustanovení Datový
systém pro osobní monitorování vytvořený členským státem může být realizován
buď jako centralizovaná vnitrostátní síť, nebo jako vnitrostátní registr dávek.
Tyto sítě nebo registry mohou být doplněny vydáním dokumentů o osobním
monitorování pro každého externího pracovníka. 1. Každý datový systém členských států pro
osobní monitorování radiačních pracovníků obsahuje tyto části: a) náležitosti týkající se identity
pracovníka; b) náležitosti týkající se lékařského
dohledu nad pracovníkem; c) náležitosti týkající se
provozovatele pracovníka a v případě externích pracovníků zaměstnavatele
pracovníka; d) výsledky osobního monitorování
radiačního pracovníka. 2. Příslušné orgány členských států učiní
opatření nezbytná k zamezení jakémukoli falšování nebo zneužití datového
systému pro osobní monitorování nebo neoprávněnému zasahování do něj. A: Údaje zařazené do datového systému pro
osobní monitorování 3. Údaje o identitě pracovníka zahrnují a) příjmení; b) křestní jméno; c) pohlaví; d) datum narození; e) státní příslušnost a f) jedinečné identifikační číslo. 4. Údaje
týkající se lékařského dohledu nad pracovníkem zahrnují a) lékařskou klasifikaci pracovníka podle
článku 45 (schopen, schopen za určitých podmínek, neschopen); b) informace o jakýchkoli omezeních pro
práci spojenou se zářením; c) datum poslední pravidelné zdravotní
prohlídky; d) příslušné služby pracovního
lékařství a e) dobu platnosti výsledku. 5. Údaje
o provozovateli zahrnují jeho jméno, adresu a jedinečné identifikační číslo. 6. Údaje
o zaměstnání pracovníka zahrnují: a) jméno, adresu a jedinečné
identifikační číslo zaměstnavatele; b) datum nástupu do zaměstnání a c) klasifikaci pracovníka podle článku 38.
7. Výsledky
osobního monitorování radiačního pracovníka zahrnují: a) oficiální záznam o dávkách za posledních
5 kalendářních let (rok, efektivní dávka v mSv, v případě nerovnoměrného ozáření
ekvivalentní dávka v různých částech těla v mSv a v případě vnitřní
kontaminace úvazek dávky v mSv) a b) oficiální záznam o dávkách za
aktuální rok (období, efektivní dávka v mSv, v případě nerovnoměrného ozáření
ekvivalentní dávka v různých částech těla v mSv a v případě vnitřní
kontaminace úvazek dávky v mSv). B. Údaje
o externích pracovnících dodávané prostřednictvím datového systému pro osobní
monitorování 1. Před
zahájením činnosti zaměstnavatel externího pracovníka poskytne provozovateli
tyto údaje prostřednictvím datového systému pro osobní monitorování: a) údaje o zaměstnavateli externího
pracovníka v souladu s částí A bodem 6; b) údaje o lékařském dohledu nad externím
pracovníkem v souladu s částí A bodem 4; c) výsledky osobního monitorování
ozáření externího pracovníka v souladu s částí A bodem 7. 2. Po
skončení každé činnosti provozovatel zaznamená nebo zaznamenal v datovém
systému pro osobní monitorování tyto údaje: a) období, na které se činnost
vztahuje; b) odhad každé efektivní dávky, kterou
externí pracovník obdržel (pracovní dávka za období, na které se vztahuje
činnost); c) v případě nerovnoměrného ozáření
odhad ekvivalentní dávky v různých částech těla; d) v případě vnitřní kontaminace odhad
příjmu úvazku dávky. C. Ustanovení týkající se dokumentu o osobním
monitorování 1.
Členské státy mohou rozhodnout, že pro každého
externího pracovníka vydají dokument o osobním monitorování. 2.
Dokument není přenosný. 3.
Členské státy učiní opatření nezbytná k tomu, aby
pracovníkovi nebyl současně vydán více než jeden platný dokument o osobním
monitorování. 4.
Kromě informací vyžadovaných v částech A a B
dokument obsahuje název a adresu vydávajícího orgánu a datum vydání. PŘÍLOHA IX A. Prvky zahrnuté do systému řízení
mimořádných situací 1.
posouzení rizika; 2.
jasné přidělení odpovědností osobám a organizacím,
které hrají roli v připravenosti a opatřeních k reakci, včetně zřízení a
koordinace organizací pro reakci na mimořádné situace s celkovými
odpovědnostmi v řízení nehodových expozičních situací a případně vytvoření
zvláštních týmů pro ochranná opatření; 3.
vytvoření havarijních plánů na vnitrostátní úrovni,
na místní úrovni a v zařízeních; 4.
spolehlivá komunikace a účinná a efektivní opatření
pro spolupráci a koordinaci na úrovních zařízení a na místních,
vnitrostátních a mezinárodních úrovních; 5.
zdravotní ochrana pracovníků zasahujících
v případě mimořádné situace; 6.
vzdělávání a výcvik pracovníků zasahujících
v případě mimořádné situace a dalších osob s úkoly a odpovědnostmi
v reakci na mimořádné situace, včetně pravidelných cvičení; 7.
opatření pro osobní monitorování pracovníků zasahujících
v případě mimořádné situace a zaznamenávání dávek; 8.
opatření pro informování obyvatelstva; 9.
zapojení zúčastněných subjektů; 10.
přechod od reakce na mimořádné situace k obnově a
sanaci. B. Prvky zahrnuté do havarijního plánu Pro havarijní
připravenost: 1.
referenční úrovně s přihlédnutím ke kritériím
stanoveným v příloze I; 2.
optimalizované strategie ochrany jednotlivců z
obyvatelstva, kteří mohou být vystaveni záření, pro různé předpokládané
události a související scénáře; 3.
předem vymezená obecná kritéria pro konkrétní
ochranná opatření vyjádřená z hlediska předpokládaných a obdržených dávek;
4.
obvyklé příčiny nebo provozní kritéria, například
pozorovatelné veličiny a ukazatele existujících podmínek; 5.
opatření pro rychlou koordinaci s organizací pro
reakci na mimořádné situace v sousedním členském státě nebo státě, který
není členem EU, v případě zařízení v blízkosti státních hranic; 6.
opatření pro přezkum a revizi havarijního plánu,
aby zohlednil změny nebo zkušenosti získané z cvičení a událostí. Opatření se stanoví předem, aby bylo možno
tyto prvky během případné nehodové expoziční situace měnit a přizpůsobovat je
existujícím podmínkám, které se po celou dobu reakce vyvíjejí. Pro
reakci na mimořádné situace: Reakce na nehodovou expoziční situaci se
uskutečňuje prostřednictvím včasného zavedení opatření pro připravenost, včetně
mimo jiné: 1.
neprodleného zavedení ochranných opatření pokud
možno dříve, než k nějakému ozáření dojde; 2.
hodnocení účinnosti strategií a zavedených opatření
a jejich případného přizpůsobení aktuální situaci; 3.
porovnání očekávaných zbytkových dávek s
použitelnou referenční úrovní s důrazem na ty skupiny, jejichž dávky překračují
referenční úroveň; 4.
v případě potřeby zavedení dalších ochranných
strategií založených na panujících podmínkách a dostupných informacích. PŘÍLOHA X A. Předběžné
informování jednotlivců z obyvatelstva, kteří by byli mimořádnou situací pravděpodobně
postiženi: 1.
základní fakta o radioaktivitě a jejích účincích na
člověka a životní prostředí; 2.
různé typy v úvahu připadajících mimořádných
situací a jejich důsledky pro obyvatelstvo a životní prostředí; 3.
nouzová opatření k varování, ochraně a pomoci
obyvatelstvu v případě mimořádné situace; 4.
příslušné informace o krocích, které má
obyvatelstvo v případě mimořádné situace učinit. B. Informace poskytované jednotlivcům z
obyvatelstva postiženým mimořádnou situací: 1.
Na základě havarijních plánů předem vypracovaných
členskými státy dostávají jednotlivci z obyvatelstva skutečně postiženi
mimořádnou situací rychle a pravidelně: a) informace o typu vzniklé mimořádné
situace a pokud možno o jejích charakteristikách (např. jejím původu, rozsahu a
pravděpodobném vývoji); b) pokyny k ochraně, které v závislosti
na typu mimořádné situace mohou: i) zahrnovat tyto body: omezení
spotřeby některých potravin a vody, které mohou být kontaminovány, jednoduchá
hygienická pravidla a návody pro dekontaminaci, doporučení nevycházet,
distribuci a použití ochranných prostředků, pokyny pro evakuaci; ii) být v případě nutnosti
doprovázeny zvláštními výstrahami určenými některým skupinám jednotlivců z
obyvatelstva; c) oznámení doporučující spolupráci
podle pokynů a výzev příslušných orgánů. 2.
Předchází-li mimořádné situaci fáze předběžného
poplachu, obdrží jednotlivci z obyvatelstva, kteří by pravděpodobně mohli být postiženi,
již v této fázi informace a pokyny, jako jsou: a) výzva, aby dotyční jednotlivci z
obyvatelstva měli zapnuté příslušné komunikační kanály; b) předběžné pokyny pro podniky se
zvláštní kolektivní odpovědností; c) doporučení pro obzvláště postižené
profesní skupiny. 3.
Tyto informace a pokyny budou, pokud to dovolí čas,
doplněny základními fakty o radioaktivitě a jejích účincích na člověka a
životní prostředí. PŘÍLOHA XI Orientační
seznam druhů stavebních materiálů uvažovaných pro kontrolní opatření, pokud jde
o vydávané gama záření 1.
Přírodní materiály a) Kamencová břidlice b) Stavební materiály nebo přísady
přírodního vulkanického původu jako: –
žula, –
rula, –
porfyry, –
syenit, –
čedič, –
tuf, –
pucolán, –
láva. 2.
Materiály obsahující zbytky z odvětví, která
zpracovávají přírodní radioaktivní materiál, jako: –
popílek, –
fosfosádrovec, –
fosforečná struska, –
cínová struska, –
měděná struska, –
červený kal (zbytek z výroby hliníku), –
zbytky z výroby ocele. PŘÍLOHA XII
Informace poskytované v záznamech pro vysokoaktivní uzavřené zdroje HASS) PŘÍLOHA XIII Poskytování
údajů o vysokoaktivních uzavřených zdrojích Provozovatel poskytne příslušnému orgánu elektronickou
nebo písemnou kopii záznamů o vysokoaktivních uzavřených zdrojích uvedených v
článku 90, které obsahují informace stanovené v příloze XII tímto
způsobem: 1.
bez zbytečného odkladu, v době pořízení těchto
záznamů, což musí být co nejdříve po získání zdroje; 2.
v intervalech, které určí členské státy, nejvýše 12
měsíců po získání zdroje; 3.
pokud se změnila situace uvedená na informačním
listu; 4.
bez zbytečného odkladu po ukončení záznamů o konkrétním
zdroji, když provozovatel již není jeho držitelem, přičemž se zahrne název
provozovatele nebo zařízení na zneškodňování a ukládání odpadu, kam je zdroj
převeden; 5.
bez zbytečného odkladu po ukončení těchto záznamů,
když provozovatel již není držitelem žádného zdroje. PŘÍLOHA XIV Požadavky
na provozovatele odpovědné za vysokoaktivní uzavřené zdroje Každý provozovatel odpovědný za vysokoaktivní
uzavřený zdroj musí: a) zajistit pravidelné provádění
příslušných zkoušek, jako například zkoušek těsnosti podle mezinárodních norem,
za účelem kontroly a zachování integrity každého zdroje; b) ověřovat pravidelně ve stanovených
intervalech, které mohou určit členské státy, že se každý zdroj, případně
zařízení obsahující daný zdroj, nachází stále na místě svého používání nebo
skladování a že je ve zjevně dobrém stavu; c) zajistit, aby se na každý
stacionární i mobilní zdroj vztahovala odpovídající dokumentovaná opatření,
např. písemné protokoly a postupy, aby se zabránilo neoprávněnému přístupu ke
zdroji nebo ztrátě či odcizení zdroje anebo jeho poškození požárem; d) neprodleně oznámit příslušnému
orgánu ztrátu, odcizení nebo neoprávněné použití zdroje, zajistit provedení
kontroly integrity každého zdroje po jakékoliv události, která mohla zdroj
poškodit, včetně požáru, a v případě takové události o ní a o přijatých
opatřeních informovat příslušný orgán; e) vrátit každý nepoužívaný zdroj
dodavateli nebo jej umístit do zařízení na dlouhodobé uložení nebo zneškodnění
nebo ho převést na jiného oprávněného provozovatele, není-li s příslušným
orgánem dohodnut jiný postup, a to bez zbytečného odkladu po ukončení jeho
používání; f) před převodem se ujistit o tom, že
příjemce je držitelem příslušného povolení; g) neprodleně oznámit příslušnému
orgánu každou mimořádnou událost nebo nehodu, která způsobí neplánované ozáření
pracovníka nebo jednotlivce z obyvatelstva. PŘÍLOHA XV Identifikace
a označení vysokoaktivních uzavřených zdrojů 1.
Výrobce nebo dodavatel zajistí, aby: a) každý vysokoaktivní uzavřený zdroj
byl označen jedinečným číslem. Je-li to proveditelné, toto číslo se na zdroj vyryje
nebo natiskne. Toto číslo musí být rovněž vyryto nebo
natištěno na obalu zdroje. Není-li to proveditelné, nebo v případě přepravních
obalů pro vícenásobné použití musí být na obalu zdroje uvedeny alespoň
informace o povaze zdroje. b) Obal zdroje, a je-li to možné, i zdroj
musí být označeny a opatřeny příslušným štítkem varujícím před nebezpečím
záření. 2.
Výrobce poskytne fotografii každého vyráběného typu
zdroje a fotografii obalu, který se pro něj obvykle používá. 3.
Provozovatel zajistí, že ke každému vysokoaktivnímu
uzavřenému zdroji je připojena písemná informace o tom, že zdroj je
identifikován a označen v souladu s bodem 1, a že označení a štítky podle bodu 1
jsou čitelné. Uvedená informace obsahuje v závislosti na případu fotografie
zdroje, obalu zdroje, přepravního obalu, zařízení a vybavení. PŘÍLOHA XVI Orientační seznam bodů zahrnutých do
národního akčního plánu na řízení dlouhodobých rizik z ozáření radonem 1.
Strategie pro provádění průzkumů o koncentracích
radonu uvnitř budov, pro správu údajů o měření (národní databáze radonu) a pro
stanovení dalších parametrů (typy půdy a horniny, koncentrace půdních plynů,
propustnost a obsah radia-226 v hornině nebo půdě). 2.
Dostupné údaje a kritéria používaná pro vymezení
oblastí ohrožených radonem nebo pro identifikaci budov ohrožených radonem. 3.
Identifikace typů veřejně přístupných budov a
pracovišť, např. škol, podzemních pracovišť nebo míst s minerálními prameny,
kde jsou potřebná měření na základě posouzení rizika, včetně doby obsazení. 4.
Základ pro stanovení referenčních úrovní pro
existující obytné domy, pracoviště, veřejně přístupné budovy a nové budovy. 5.
Přidělení odpovědností (vládních a nevládních),
koordinační mechanismy a dostupné zdroje pro provádění akčního plánu. 6.
Strategie pro snížení ozáření radonem
v obytných domech, zejména v oblastech ohrožených radonem. 7.
Strategie, včetně metod a nástrojů, pro zamezení
průniku radonu do nových budov, včetně určení stavebních materiálů se značnou
exhalací radonu. 8.
Harmonogramy auditů a přezkumů akčního plánu. 9.
Strategie pro komunikaci s cílem zvýšit povědomí
obyvatelstva a informovat místní činitele s rozhodovací pravomocí o rizikách
radonu v souvislosti s kouřením. 10.
Je-li to vhodné, pokyny o metodách a nástrojích pro
měření a nápravná opatření. Zváží se rovněž kritéria pro akreditaci služeb
měření a služeb souvisejících se sanacemi. 11.
Je-li to vhodné, poskytování finanční podpory na
průzkumy radonu a nápravná opatření, zejména v případě soukromých obytných domů
s velmi vysokými koncentracemi radonu. 12.
Dlouhodobé cíle, pokud jde o snížení rizika
rakoviny plic přičitatelného ozáření radonem (u kuřáků a nekuřáků). [1] Směrnice Rady 96/29/Euratom ze dne 13. května 1996,
kterou se stanoví základní bezpečnostní standardy na ochranu zdraví pracovníků
a obyvatelstva před riziky vyplývajícími z ionizujícího záření, Úř. věst.
L 159, 29.6.1996, s. 1. [2] Světová zdravotnická organizace (WHO). [3] Příručka WHO o radonu uvnitř budov, Světová zdravotnická
organizace, 2009, ISBN 978 92 4 154767. [4] Příloha 1 směrnice Rady 89/106/EHS stanoví, že „stavba musí být navržena a provedena takovým způsobem, aby
neohrožovala hygienu nebo zdraví jejích uživatelů nebo sousedů, zejména v důsledku
… přítomnosti nebezpečných částic nebo plynů
v ovzduší [nebo] emisí nebezpečného záření“. [5] Tyto akty jsou předmětem přepracování – návrh nařízení
Rady (EURATOM), kterým se stanoví nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní
kontaminace potravin a krmiv po jaderné havárii nebo jiném případu radiační mimořádné
situace (Přepracované znění), KOM/2010/0184 v
konečném znění – CNS 2010/009. [6] Publikace Evropské Komise z řady týkající se radiační
ochrany lze nalézt na http://ec.europa.eu/energy/nuclear/radiation_protection/publications_en.htm. [7] Výsledky konzultace jsou na internetové stránce evropské
sítě ALARA pro odvětví NORM (EANNORM) http://www.ean-norm.net/lenya/ean_norm/live/news.html. [8] Sb. rozh. 1992, s. I 06153. [9] Úř. věst. 11, 20.2.1959, s. 221. [10] Úř. věst. L 159, 29.6.1996, s. 1. [11] Úř. věst. L 180, 9.7.1997, s. 22. [12] Úř. věst. L 357, 7.12.1989, s. 31. [13] Úř. věst. L 349, 13.12.1990, s. 21. [14] Úř. věst. L 346, 31.12.2003, s. 57. [15] Doporučení Mezinárodní komise pro radiologickou ochranu z
roku 2007. [16] Úř. věst. L 80, 27.3.1990, s. 26. [17] IAEA 2004 Safety Standards Series
RS-G-1.7 (řada bezpečnostních standardů MAAE z roku 2004 RS‑G-1.7):
„Application of the Concepts of
Exclusion, Exemption and Clearance“
(„Uplatňování koncepcí vyloučení, zproštění a uvolnění“). [18] Radiation
protection 122 (Radiační
ochrana č. 122): Practical
use of the Concepts of the Clearance and Exemption — Part I, Guidance on
General Clearance Levels for Practices (Praktické používání
koncepcí uvolnění a zproštění – Část I, Pokyny k obecným uvolňovacím úrovním
pro činnosti). [19] Radiation protection 89 (Radiační ochrana č. 89): Recommended radiological protection criteria for the
recycling of metals from dismantling of nuclear installations (Doporučená
kritéria radiologické ochrany pro recyklaci kovů z demontáže jaderných
zařízení), Radiation Protection 113 (Radiační ochrana č. 113): Recommended Radiological Protection Criteria for
the Clearance of Buildings and Building Rubble from the Dismantling of Nuclear
Installations (Doporučená kritéria radiologické ochrany pro
uvolňování budov a stavební sutě z demontáže jaderných zařízení), Radiation Protection 122: Practical
Use of the Concepts of the Clearance and Exemption. [20] Úř. věst. L 2, 6.1.2004, s. 36. [21] Úř. věst. L 66,
13.3.1999,
s.16. [22] Úř. věst. L 2/36, 6.1.2000. [23] Daná aktivita je aktivita radionuklidu emitujícího záření
alfa. [24] Draselné soli v množství menším než 1 000 kg jsou
zproštěny.