Pozměněný návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY, kterým se mění nařízení (ES) č. 1760/2000, pokud jde o elektronickou identifikaci skotu, a zrušují ustanovení o nepovinném označování hovězího masa /* COM/2012/0162 final - 2011/0229 (COD) */
DŮVODOVÁ ZPRÁVA Nařízení (ES) č. 1760/2000 ze dne
17. července 2000 o systému identifikace a evidence skotu, o
označování hovězího masa a výrobků z hovězího masa[1] stanoví, že každý členský
stát vytvoří v souladu s ustanoveními uvedeného nařízení systém identifikace
a evidence skotu. Předtím a v souvislosti s krizí vyvolanou
bovinní spongiformní encefalopatií (BSE) byla již v roce 1997 zavedena
pravidla Unie týkající se identifikace a sledovatelnosti skotu. Nařízení
Rady (ES) č. 820/97 vytvořilo režim individuální sledovatelnosti
skotu prostřednictvím individuální identifikace zvířat pomocí dvou
ušních značek, evidence zemědělského podniku v každém
zemědělském podniku (např. na farmě, trhu, jatkách), individuálního
pasu pro každé zvíře obsahujícího údaje o všech přesunech a hlášení
všech přesunů do počítačové databáze, která je schopna
rychle sledovat zvířata a identifikovat kohorty v případě
nákazy. Tyto zásady byly později potvrzeny v nařízení Evropského
parlamentu a Rady (ES) č. 1760/2000. Konečným cílem bylo
prostřednictvím transparentnosti a úplné sledovatelnosti skotu a
výrobků z hovězího obnovit důvěru
spotřebitelů v hovězí maso a výrobky z hovězího
masa a také lokalizovat a sledovat zvířata pro veterinární účely, což
má zásadní význam pro tlumení infekčních nákaz. Vzhledem k dosažení
těchto cílů lze nyní tento režim považovat za úspěšný (v EU se
podařilo získat kontrolu nad BSE a důvěra spotřebitelů
byla obnovena[2]),
což prokazuje jeho účinnost a efektivitu při poskytování
důležitých informací pro zajištění tlumení infekčních nákaz
(např. kulhavky a slintavky, katarální horečky ovcí) a pro
zajištění sledovatelnosti hovězího masa. Nařízení (ES) č. 1760/2000 (které
vytváří systém identifikace a evidence skotu a označování
hovězího masa a výrobků z hovězího masa – včetně
nepovinného označování – a zahrnuje prvky „dvojí ušní značky“,
„evidence zemědělského podniku“, „pas skotu“ a „počítačová
databáze“) bylo uvedeno jako „informační povinnosti se zvláštním
významem, pokud jde o zátěž, kterou představují pro podniky“ ve
sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu (KOM(2009) 544)
„Akční program pro snižování administrativní zátěže v EU“[3]. Akční plán nové strategie EU pro zdraví
zvířat[4]
předpokládá, že Komise v průběhu zavádění elektronické
evidence skotu (dále jen „EID“) zjednoduší informační povinnosti
(např. vedení evidence, pasy). Návrh
právního předpisu pro řádný legislativní postup je v plánu
agendy Komise naplánován na první pololetí roku 2011. Při přijetí současných pravidel
pro identifikaci skotu v roce 1997 však nebyla EID z technického
hlediska dostatečně vyvinuta, aby mohla být v té době
používána pro skot. EID založená na radiofrekvenční identifikaci (RFID) se
během posledních 10 let značně vyvinula a umožňuje
rychlejší a přesnější načítání kódů jednotlivých
zvířat přímo do systémů pro zpracování údajů, což vede
k úsporám pracovních nákladů na ruční čtení, avšak
současně zvyšuje náklady na vybavení. Proto stávající právní
předpisy týkající se identifikace skotu neodrážejí tento nejnovější
technologický vývoj. Používání elektronických identifikátorů by mohlo
pomoci snížit administrativní zátěž a papírování, pokud je například
evidence zemědělského podniku vedena v počítačové
podobě (jak tomu je na stále větším procentním podílu farem), pomocí
automatického čtení a používáním automatického zadávání do evidence.
Rychlejší a spolehlivější systém navíc mimo jiné umožní rychlejší a
přesnější čtení než u tradičních ušních značek, což
usnadní postup hlášení přesunů zvířat do ústřední databáze,
a proto umožní lepší a rychlejší sledovatelnost infikovaných zvířat a/nebo
infikovaných potravin. Na základě současného technického
pokroku EID se některé členské státy EU rozhodly začít používat
EID skotu na bázi dobrovolnosti. Zkušenost mimo EU rovněž poukazuje na
zvýšené používání EID skotu. Kromě toho byla EID již zavedena v EU
pro některé druhy zvířat (pro většinu z nich povinně). Stávající právní rámec nezakazuje
členským státům používat elektronické identifikátory na bázi
dobrovolnosti, přitom se však zároveň musí používat běžné
úřední viditelné ušní značky. Jelikož nebyly zavedeny žádné
harmonizované technické normy EU, lze na různých místech používat
různé druhy elektronických identifikátorů a čteček
s různými frekvencemi RFID. Proto by si každý členský stát mohl
vybrat normy, které by chtěl, a tento přístup by
pravděpodobně vedl k nedostatečné harmonizaci, jež by
ohrozila elektronickou výměnu údajů, což by pak vedlo ke ztrátě
přínosů existence systémů EID. Co se týče nepovinného označování
hovězího masa, je zapotřebí snížit přílišnou administrativní
zátěž stávajícího nepovinného sytému. Nařízení (ES) č. 820/97
vytvořilo systém pro identifikaci a evidenci skotu a označování
hovězího masa a výrobků z hovězího masa, který byl dále posílen
nařízením (ES) č. 1760/2000. To se týká povinného
označování místa původu skotu (místo narození/výkrmu/porážky), ze
kterého pochází hovězí maso (tento návrh neobsahuje žádná nová ustanovení
týkající se povinných požadavků pro označování hovězího masa),
povinných odkazů na identifikační kódy poraženého zvířete a
zařízení, ve kterých bylo maso zpracováno (jatka a bourárna) a také formálního
schvalovacího postupu Komise včetně požadavku oznamovat veškeré
doplňující údaje na označení, které nejsou povinné. Komise již v
roce 2004 předložila Radě a Evropskému parlamentu zprávu o části
nařízení (ES) č. 1760/2000[5] týkající se
označování hovězího masa, ve které poukázala na nedostatky systému
nepovinného označování hovězího masa. Jednalo se o to, že se systém
nepoužíval ve všech členských státech jednotně (např. správní
praxe je v jednotlivých členských státech značně rozdílná)
a že veškerá označení na štítku (včetně těch, které se
netýkají původu, sledovatelnosti nebo kvalitativních vlastností masa) by
podléhala formálnímu schvalování příslušným orgánem. Pracovní dokument
útvarů Komise o zjednodušení SZP[6] poukazuje na návrh
předložený „Skupinou nezávislých zúčastněných stran na vysoké
úrovni pro snižování administrativní zátěže“ (dále jen „Stoiberova
skupina“). Stoiberova skupina navrhla zrušit oznamovací povinnost, pokud jde o
používání doplňujících nepovinných údajů na označení, jiných,
než jsou povinné údaje pro hovězí maso[7]. Tento návrh zohledňuje výsledky
konzultací se zúčastněnými stranami a výsledek posouzení dopadů.
Posouzení dopadů dospělo k závěru, že EID skotu na bázi
dobrovolnosti jako nástroj pro úřední identifikaci by aktérům
poskytla čas, aby se seznámili se systémem EID a poznali, jaký by měl
za konkrétních okolností přínos. Tato
varianta je upřednostňována, jelikož ponechává členských
státům EU a všem dotčeným soukromým subjektům možnost volby, aby
mohly vyhodnotit přínosy s ohledem na regionální rozdíly, různé
druhy produkce, a je dostatečně pružná, aby mohla získat podporu
úřadů a zúčastněných stran, pro které bude prosazení pravidel
přínosné. Dobrovolné zavedení EID
znamená, že EID by si zvolili chovatelé, u kterých bude pravděpodobně
mít bezprostřední přínos pro řízení zemědělského
podniku. Jedná se o rozhodnutí, které každý hospodářský subjekt činí
z ekonomických důvodů (tržní motivace). V nepovinném
režimu by byl skot označován dvěma běžnými ušními značkami
(současný systém), nebo jednou běžnou viditelnou ušní značkou a
jedním elektronickým identifikátorem (tj. elektronickou ušní značkou nebo
bolusovým odpovídačem) v souladu normami harmonizovanými na úrovni
EU, které byly úřadně schváleny. Navrhované zavedení elektronické
identifikace na bázi dobrovolnosti také dává členským státům EU
možnost zvolit na svém území povinný režim. V případě, že si
členský stát zvolí povinný režim, musí být každý kus skotu identifikován
jednou běžnou viditelnou ušní značkou a jedním elektronickým
identifikátorem. Povinný režim EU by v současnosti nemusel být
nejlepším přístupem, jelikož některé zúčastněné strany
(např. drobní zemědělci) by byly ekonomicky znevýhodněny.
Odhlédneme-li však od nákladů, byla by to nejefektivnější varianta,
pokud jde o ochranu spotřebitele (sledovatelnost), snížení administrativní
zátěže a zabránění rizikům souvisejícím se souběžnou
existencí dvou identifikačních systémů. Tato varianta by
rovněž byla částečně odůvodněná vzhledem k lepší
soudržnosti s politikami EU týkajícími se EID u jiných druhů zvířat
(např. ovcí). Avšak vzhledem k tomu, že povinné
provádění EID by mohlo mít pro některé hospodářské subjekty
nepříznivé ekonomické důsledky, je upřednostňovanou
variantou pro zavedení EID nepovinný režim, ve kterém je EID považována za
přijatelný a vhodný právní prostředek identifikace skotu,
přičemž členské státy mají možnost zavést na vnitrostátní úrovni
povinný režim. Kromě toho je třeba upravit
nařízení (ES) č. 1760/2000 tak, aby bylo v souladu se Smlouvou
o fungování Evropské unie. Vstup Smlouvy o fungování Evropské unie (dále
jen „SFEU“) v platnost vedl ke značným změnám rámce pro
přijímání aktů v přenesené pravomoci a prováděcích
aktů. Pokud jde o přijímání aktů v přenesené pravomoci a
prováděcích aktů, SFEU mezi nimi jasně rozlišuje. –
Článek 290 SFEU týkající se aktů v
přenesené pravomoci umožňuje zákonodárci (zákonodárcům)
kontrolovat výkon pravomocí Komise prostřednictvím práva na zrušení a/nebo
práva na námitku. –
Článek 291 SFEU týkající se prováděcích
aktů umožňuje členským státům kontrolovat Komisi při
výkonu prováděcích pravomocí. Právní rámec, kterým se vytváří
mechanismy pro tyto kontroly, je stanoven v nařízení Evropského
parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011, kterým se stanoví pravidla a
obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při
výkonu prováděcích pravomocí[8]. V souvislosti s
přijetím nařízení (EU) č. 182/2011 Komise učinila toto
prohlášení: „Komise
přistoupí k přezkumu všech platných legislativních aktů, které
nebyly před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost upraveny v souladu s
regulativním postupem s kontrolou, aby mohla posoudit, zda musí být tyto
nástroje upraveny v souladu s režimem aktů v přenesené pravomoci
zavedeným článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie. Komise co
nejdříve předloží vhodné návrhy, a to nejpozději ve lhůtách
uvedených v orientačním kalendáři, který je přiložen k tomuto
prohlášení.“[9] Nařízení (ES) č. 1760/2000 je jedním
z legislativních aktů, které nebylo v minulosti přijato
regulativním postupem s kontrolou, a proto musí být sladěno
s novým legislativním rámcem aktů v přenesené pravomoci a
prováděcích aktů. Nařízení (ES) No 1760/2000 by proto
mělo být odpovídajícím způsoben přezkoumáno a změněno,
pokud jde o zjednodušení a snížení administrativní zátěže a zavedení
nových ustanovení týkajících se identifikace skotu a nepovinného
označování hovězího masa. Tento návrh nahrazuje návrh,
který Komise přijala dne 30. srpna 2011 (KOM 2011(525) v
konečném znění). Jedinými změnami v tomto novém návrhu jsou
změny článku 22, jejichž cílem je zajistit jednotné podmínky pro
ukládání sankcí v případě nedodržení příslušných pravidel týkajících
se identifikace skotu a označování hovězího masa a výrobků z
hovězího masa. Tento návrh nařízení Evropského
parlamentu a Rady nemá žádné finanční důsledky pro rozpočet
Evropské unie. 2011/0229 (COD) Pozměněný návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A
RADY, kterým se mění nařízení (ES)
č. 1760/2000, pokud jde o elektronickou identifikaci skotu, a zrušují
ustanovení o nepovinném označování hovězího masa EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ
UNIE, s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské
unie, a zejména na čl. 43 odst. 2 a čl. 168
odst. 4 písm. b) této smlouvy, s ohledem na návrh Evropské komise[10], po postoupení
návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům, s ohledem na stanovisko Evropského
hospodářského a sociálního výboru[11], s ohledem na stanovisko Výboru regionů[12], v souladu s
řádným legislativním postupem, vzhledem k těmto důvodům: (1) V roce 1997 byla unijní
pravidla identifikace a sledovatelnosti skotu posílena v souvislosti s
epidemií bovinní spongiformní encefalopatie (BSE) a následnou zvýšenou
potřebou sledovat přesuny a původ zvířat pomocí
„běžných ušních značek“. (2) Nařízení Evropského
parlamentu a Rady (ES) č. 1760/2000 ze dne 17. července 2000 o
systému identifikace a evidence skotu, o označování hovězího masa a
výrobků z hovězího masa[13]
stanoví, že každý členský stát musí vytvořit systém identifikace a
evidence skotu v souladu s ustanoveními uvedeného nařízení. (3) Nařízení (ES) č.
1760/2000 zavádí systém identifikace a evidence skotu zahrnující ušní
značky připevňované na obě uši každého zvířete,
počítačové databáze, zvířecí pasy a jednotlivé evidence vedené v
každém zemědělském podniku. (4) Sledování hovězího masa
až ke zdroji prostřednictvím identifikace a evidence je nezbytnou
podmínkou pro označování původu v celém potravinovém
řetězci zajišťující ochranu spotřebitele a veřejné zdraví.
(5) Nařízení (ES) č.
1760/2000 a konkrétněji identifikace skotu a nepovinné označování
hovězího masa byly ve sdělení Komise Radě a Evropskému
parlamentu „Akční program pro snižování administrativní zátěže
v EU“[14]
označeny za „informační povinnosti se zvláštním významem, pokud jde o
zátěž, kterou představují pro podniky“. (6) Používání elektronických
identifikačních systémů by mohlo zefektivnit postupy sledovatelnosti
prostřednictvím automatizovaného a přesnějšího načítání a
záznamu do podnikových evidencí. Umožnilo by rovněž automatizované hlášení
přesunů zvířat do počítačové databáze, a tím by
zvýšilo rychlost, spolehlivost a přesnost systému. (7) Elektronické
identifikační systémy založené na radiofrekvenční identifikaci se
v posledních deseti letech značně zlepšily. Tato technologie
umožňuje rychlejší a přesnější načítání individuálních
identifikačních kódů zvířat přímo do systémů pro
zpracování údajů, což vede ke zkrácení času potřebného
k vysledování potenciálně nakažených zvířat nebo infikovaných
potravin a snižuje náklady práce, avšak zároveň zvyšuje náklady na
vybavení. (8) Toto nařízení je
v souladu se skutečností, že elektronická identifikace (EID) již
v Unii byla zavedena pro jiné druhy zvířat než skot, jako je povinný
systém používaný u malých přežvýkavců. (9) Vzhledem k technickému
pokroku v oblasti EID se několik členských států rozhodlo
začít provádět elektronickou identifikaci skotu na bázi
dobrovolnosti. Je pravděpodobné, že tyto iniciativy povedou k tomu,
že jednotlivé členské státy nebo zainteresované subjekty budou vyvíjet
rozdílné systémy. Takový vývoj by bránil pozdější harmonizaci technických
norem v Unii. (10) Podle závěrů zprávy
Komise Radě a Evropskému parlamentu o možnosti zavedení elektronické
identifikace skotu[15] bylo prokázáno, že se radiofrekvenční identifikace vyvinula do
takové míry, že ji lze používat v praxi. Tato zpráva rovněž dospěla
k závěru, že je velmi žádoucí přejít k elektronické
identifikaci skotu v Unii, jelikož to kromě jiných výhod
přispěje ke snížení administrativní zátěže. (11) Podle sdělení Komise
Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu
výboru a Výboru regionů „Akční plán pro provádění strategie EU v
oblasti zdraví zvířat“[16]
má Komise v průběhu zavádění EID zjednodušit
informační povinnosti, jako je vedení podnikové evidence a používání
pasů. (12) Sdělení Komise Radě,
Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a
Výboru regionů o nové strategii Evropské unie v oblasti zdraví
zvířat (2007–2013) podle zásady „Prevence je lepší než léčba“[17] považuje elektronickou
identifikaci pro skot za možnost, jak zlepšit stávající systém EU pro
identifikaci a evidenci, aby se zjednodušily informační povinnosti
(např. vedení podnikové evidence, pasy), a zahrnuje iniciativu pro
zavedení elektronické výměny pasů skotu. Tato výměna by
představovala zavedení elektronické identifikace se zadáváním údajů
v reálném čase. Taková výměna by vedla ke značným úsporám
nákladů a zátěže příslušných orgánů členských
států a ostatních zainteresovaných subjektů a snížila by pracovní
zatížení při přenášení údajů zvířecích pasů do
počítačových databází. Toto nařízení je v souladu
s uvedenou iniciativou. (13) Proto se očekává, že toto
nařízení přispěje k některým klíčovým cílům
důležitých strategií EU, včetně strategie EU 2020, tím, že
posílí hospodářský růst, soudržnost a konkurenceschopnost. (14) Některé třetí
země již stanovily pravidla umožňující používání pokročilých
technologií EID. V zájmu usnadnění obchodu a zvýšení konkurenceschopnosti
odvětví by Unie měla stanovit obdobná pravidla. (15) K individuální
identifikaci zvířat lze kromě běžných ušních značek
stanovených v nařízení (ES) č. 1760/2000 používat
různé druhy elektronických identifikátorů, jako jsou bachorové
bolusové odpovídače, elektronické ušní značky a injekčně
zaváděné odpovídače. Je proto vhodné rozšířit rozsah
identifikačních značek stanovených v uvedeném nařízení, aby
bylo možno používat elektronickou identifikaci. (16) Stanovení povinné EID
v celé Unii by pro některé hospodářské subjekty mohlo mít
nepříznivé ekonomické účinky. Pro zavedení EID je proto vhodné
stanovit nepovinný režim. V rámci tohoto režimu by si EID zvolili
chovatelé, pro které by EID pravděpodobně měla okamžité
ekonomické přínosy. (17) Členské státy mají velmi rozdílné
systémy chovu, zemědělské postupy a odvětvové organizace. Proto
by mělo být členským státům umožněno, aby stanovily
povinnost EID na svém území pouze tehdy, pokud to budou považovat za vhodné, po
zvážení všech těchto činitelů. (18) Na zvířata dovážená do
Unie ze třetích zemí by se měly vztahovat stejné požadavky na
identifikaci, které se používají pro zvířata narozená v Unii. (19) Nařízení (ES) č.
1760/2000 stanoví, že příslušný orgán vydá pas pro každé zvíře, které
musí být identifikováno podle uvedeného nařízení. To představuje
značnou administrativní zátěž pro členské státy.
Počítačové databáze zřízené členskými státy
dostatečně zajišťují sledovatelnost vnitrostátních přesunů
skotu. Pasy by proto měly být vydávány pouze pro zvířata určená
pro obchod v rámci Unie. Jakmile bude v provozu výměna
údajů mezi jednotlivými národními počítačovými databázemi,
požadavek vydávat tyto pasy by se již neměl vztahovat na zvířata
určená pro obchod v rámci Unie. (20) Oddíl II hlavy II
nařízení (ES) č. 1760/2000 obsahuje pravidla pro systém nepovinného
označování hovězího masa, která stanoví schválení některých
zadávacích podmínek označování příslušným orgánem členského
státu. Administrativní zátěž a náklady vynakládané členskými státy a
hospodářskými subjekty na používání tohoto systému nejsou
přiměřené přínosům tohoto systému. Uvedený oddíl by
proto měl být zrušen. (21) Po vstupu Lisabonské smlouvy v
platnost musí být pravomoci svěřené Komisi nařízením (ES)
č. 1760/2000 uvedeny do souladu s články 290 a 291 Smlouvy o
fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva“). (22) Aby bylo zajištěno
používání nezbytných pravidel pro řádné fungování identifikace, registrace
a sledovatelnosti skotu a hovězího masa, měla by být na Komisi v
souladu s článkem 290 Smlouvy přenesena pravomoc, pokud jde o
požadavky pro alternativní značky k identifikaci skotu, zvláštní
okolnosti, za kterých mohou členské státy prodloužit maximální lhůtu
pro používání identifikačních značek, údaje vyměňované mezi
počítačovými databázemi členských států, maximální
lhůtu pro některé ohlašovací povinnosti, požadavky pro
identifikační značky, informace, které mají být uvedeny v pasech a v
jednotlivých evidencích, které se mají vést v každém zemědělském
podniku, minimální úroveň úředních kontrol, identifikaci a evidenci
přesunů skotu při vyhánění na letní pastviny v různých
horských oblastech, pravidla pro označování některých výrobků,
která by měla odpovídat pravidlům stanoveným v nařízení
(ES) č. 1760/2000, definice mletého hovězího masa, hovězího
ořezu nebo bouraného hovězího masa, zvláštní údaje, které mohou být
uvedeny na štítcích, ustanovení o označování týkající se zjednodušení
označování původu, maximální velikosti a složení některých
skupin zvířat, postupy schvalování týkající se podmínek označování na
obalech bouraného masa a správní sankce, které mají
členské státy použít v případě, že nařízení (ES) č. 1760/2000
není dodrženo. Je zvláště důležité, aby Komise během
svých přípravných prací vedla náležité konzultace, včetně
konzultací na odborné úrovni.
Při přípravě a vypracování takových aktů v přenesené
pravomoci by Komise měla zajistit souběžné, včasné
a řádné předávání příslušných dokumentů Evropskému
parlamentu a Radě. (23) Aby byly zajištěny
jednotné podmínky pro provádění tohoto
nařízení (ES) č. 1760/2000, pokud jde o
evidenci zemědělských podniků, které používají alternativní
identifikační značky, technické vlastnosti a způsoby vzájemné
výměny údajů mezi počítačovými databázemi členských
států, formát a provedení identifikačních značek, technické
postupy a normy pro provádění EID, formát pasů a evidence, která má
být vedena v každém zemědělském podniku, pravidla týkající se
postupů provádění sankcí uložených členskými státy
zemědělským podnikům podle nařízení (ES) č. 1760/2000,
nápravná opatření, jež mají uvedené členské státy
učinit v případě, že je to nutné vzhledem ke kontrolám na
místě, by měly být Komisi svěřeny prováděcí
pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu
s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011
ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu,
jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích
pravomocí[18].
(24) Nařízení (ES) č.
1760/2000 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno, PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ: Článek 1 Nařízení (ES) č. 1760/2000 se
mění takto: (1) v článku 1 se zrušuje druhá
věta odstavce 2; (2) v čl. 3 prvním pododstavci
se písmeno a) nahrazuje tímto: „a) identifikační značky pro
individuální identifikaci zvířat;“ (3) článek 4 se nahrazuje tímto: „Článek 4 Povinnost
identifikovat zvířata 1. Všechna zvířata v
zemědělském podniku musí být identifikována alespoň dvěma
samostatnými identifikačními značkami schválenými podle
článků 10 a 10a a schválenými příslušným orgánem. Identifikační značky se
přidělují zemědělskému podniku, rozdělují
a připevňují na zvířata způsobem stanoveným
příslušným orgánem. Všechny identifikační značky
připevněné na jedno zvíře mají stejný jedinečný
identifikační kód, který umožňuje individuálně identifikovat
toto zvíře a zemědělský podnik, ve kterém se narodilo. 2. Členské státy mohou zavést
vnitrostátní předpisy, které stanoví povinné používání elektronického
identifikátoru jako jednoho ze dvou identifikačních značek uvedených
v odstavci 1. Členské státy, které tuto možnost
využijí, sdělí Komisi znění těchto vnitrostátních
předpisů. 3. Odchylně od odstavce 1 může být
skot určený pro kulturní a sportovní události (s výjimkou veletrhů a
výstav) označen alternativní identifikační značkou, která
poskytuje rovnocennou úroveň identifikace jako úroveň stanovená
v uvedeném odstavci . 4. Zemědělské podniky využívající
alternativní identifikační značky se evidují
v počítačové databázi. Komise prostřednictvím
prováděcích aktů stanoví nezbytná pravidla týkající se této evidence.
Tyto prováděcí akty se přijmou v souladu s přezkumným
postupem uvedeným v čl. 23 odst. 2. 5. Komise je zmocněna
k přijetí aktů v přenesené pravomoci v souladu
s článkem 22b o požadavcích pro alternativní identifikační
značky uvedené v odstavci 3, včetně ustanovení o jejich
odebírání a nahrazování.“ (4) Vkládají se nové články 4a až
4d, které znějí: „Článek 4a Lhůta
pro připevnění identifikační značky 1. Identifikační značky uvedené v
čl. 4 odst. 1 se připevní v maximální lhůtě od
narození zvířete, kterou stanoví členský stát, v němž se
zvíře narodilo. Uvedená lhůta nesmí být delší než: a) 20 dní pro první identifikační
značku; b) 60 dní pro druhou identifikační
značku. Žádné zvíře nesmí opustit
zemědělský podnik, ve kterém se narodilo, dokud nejsou tyto dvě
identifikační značky připevněny. 2. Za zvláštních okolností mohou
členské státy prodloužit maximální lhůty pro připevnění
identifikačních značek na lhůtu delší, než stanoví odst. 1 písm.
a) a b). Členské státy, které tuto možnost využijí, o tom
uvědomí Komisi. Komise je v souladu
s článkem 22b zmocněna k přijímání aktů
v přenesené pravomoci pro stanovení těchto zvláštních okolností.
Článek
4b Identifikace
zvířat ze třetích zemí 1. Každé zvíře, na které se vztahují
veterinární kontroly zvířat dovážených do Unie ze třetích zemí podle
směrnice 91/496/EHS a která jsou určena pro zemědělské
podniky určení na území Unie, musí být v zemědělském podniku
určení identifikováno identifikační značkou uvedenou
v čl. 4 odst. 1. Původní identifikace použitá pro
zvíře ve třetí zemí se zaznamená do počítačové databáze
podle článku 5 společně s jedinečným
identifikačním kódem individuální identifikační značky
přidělené tomuto zvířeti členským státem určení. První pododstavec se však nepoužije pro
zvířata určená přímo pro jatka v členském státě,
pokud jsou zvířata poražena během 20 dní po provedení uvedených
veterinárních kontrol. 2. Identifikační značky
zvířat uvedené v prvním pododstavci se připevní do maximální
lhůty stanovené členským státem, ve kterém se nachází
zemědělský podnik určení. Uvedená lhůta nesmí
překročit 20 dní po veterinárních kontrolách uvedených v odstavci
1. V každém případě se identifikační značky
připevňují na zvířata předtím, než tato zvířata opustí
zemědělský podnik určení. 3. Pokud se zemědělský podnik
určení nachází v členském státě, jenž zavedl vnitrostátní
předpisy, které stanoví povinné používání elektronického identifikátoru,
jak je uvedeno v čl. 4 odst. 2, identifikují se zvířata
elektronickým identifikátorem v zemědělském podniku určení
v Unii ve lhůtě, kterou stanoví členský stát určení. Uvedená lhůta nesmí
překročit 20 dní po veterinárních kontrolách uvedených
v odstavci 1. V každém případě se elektronický
identifikátor připevňuje na zvířata předtím, než tato
zvířata opustí zemědělský podnik určení. Článek
4c Identifikace
zvířat přesouvaných z jednoho členského státu do druhého 1. Zvířatům přesouvaným
z jednoho členského státu do druhého se ponechá původní
identifikační značka, která na ně byla připevněna
podle článku 4. 2. Pokud se zemědělský podnik
určení nachází v členském státě, jenž zavedl vnitrostátní
předpisy, které stanoví povinné používání elektronického identifikátoru,
uvedená zvířata se identifikují elektronickým identifikátorem: a) před přesunem do
zemědělského podniku určení v uvedeném členském
státě, nebo b) v zemědělském podniku
určení během maximální lhůty, kterou stanoví členský stát,
v kterém se zemědělský podnik nachází. Maximální lhůta uvedená v písmenu
b) nepřesáhne 20 dní ode dne dovozu zvířat do zemědělského
podniku určení. V každém případě se identifikační
značky připevňují na zvířata předtím, než tato
zvířata opustí zemědělský podnik určení. První pododstavec se však nepoužije pro
zvířata určená přímo pro jatka v členském státě,
jenž zavedl vnitrostátní předpisy, které stanoví povinné používání
elektronického identifikátoru, pokud jsou tato zvířata poražena během
20 dní po provedení uvedených veterinárních kontrol. Článek 4d Odebrání nebo nahrazení
identifikační značky Žádná identifikační značka nesmí být odebrána nebo nahrazena
bez povolení a kontroly příslušného orgánu. Toto povolení lze udělit
pouze tehdy, pokud odebrání nebo nahrazení nenaruší sledovatelnost
zvířete.“ (5) Článek 5 se mění takto: –
druhý odstavec se zrušuje a nahrazuje tímto: „Členské
státy si mohou vyměňovat elektronické údaje mezi svými
počítačovými databázemi ode dne, kdy Komise uzná, že je systém pro
výměnu údajů plně provozuschopný. Komise
přijetím aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 22b
stanoví pravidla týkající se údajů, které se musí vyměňovat mezi
počítačovými databázemi členských států. Komise
prostřednictvím prováděcích aktů: a) stanoví technické podmínky a
způsoby této výměny; b) uzná plnou provozuschopnost systému pro
výměnu údajů. Tyto
prováděcí akty se přijmou v souladu s přezkumným
postupem uvedeným v čl. 23 odst. 2.“ (6) Článek 6 se nahrazuje tímto: „Článek 6 Pokud členský stát nevyměňuje
elektronické údaje s ostatními členskými státy v rámci systému
pro elektronickou výměnu uvedeného v článku 5: a) příslušný orgán vydá pro každé
zvíře, které je určeno pro obchod v rámci Unie, pas na
základě informací obsažených v počítačové databázi
zřízené v uvedeném členském státě; b) každé zvíře, pro které je pas vydán,
bude tímto pasem doprovázeno při každém přesunu tohoto zvířete
z jednoho členského státu do druhého; c) při dovozu zvířete do
zemědělského podniku určení se pas doprovázející zvíře
odevzdá příslušnému orgánu členského státu, ve kterém se nachází
zemědělský podnik určení.“ (7) Článek
7 se mění takto: a) odstavec 1
se mění takto: i) druhá
odrážka se nahrazuje tímto: „– nahlásí
příslušnému orgánu veškeré přesuny zvířat ze
zemědělského podniku a do zemědělského podniku a všechna
narození a úhyny zvířat v zemědělském podniku spolu s daty
těchto událostí, a to v maximální lhůtě stanovené
členským státem, přičemž maximální lhůta bude nejméně
tři dny a nejvýše sedm dní po výskytu události. Členské státy mohou
požádat Komisi o prodloužení maximální sedmidenní lhůty.“ ii) doplňuje se druhý pododstavec, který zní: „Komise je zmocněna přijmout akty
v přenesené pravomoci v souladu s článkem 22b, aby
stanovila okolnosti, za kterých mohou členské státy prodloužit maximální
sedmidenní lhůtu stanovenou v druhé odrážce prvního pododstavce,
spolu s maximální délkou tohoto prodloužení.“ b) doplňuje
se odstavec 5, který zní: „5. „5. Odchylně
od odstavce 4 je vedení aktuální evidence nepovinné pro každého chovatele,
který: a) má
přímý přístup k počítačové databázi, která již
obsahuje informace, které mají být zahrnuty v evidenci, a b) zadává aktuální informace přímo do
počítačové databáze během dvaceti čtyř hodin od
výskytu události.“ (8) Vkládá se článek 9a, který zní:
„Článek 9a Školení Členské státy zajistí, aby každá osoba
odpovědná za identifikaci a evidenci zvířat obdržela pokyny a
poučení ohledně příslušných ustanoveních tohoto nařízení a
všech aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů
přijatých Komisí na základě článků 10 a 10a a aby byly
k dispozici vhodné školicí kurzy.“ (9) Článek 10 se nahrazuje tímto: „Článek 10 Svěření pravomocí Komisi
k přijetí některých aktů v přenesené pravomoci Komise je zmocněna přijmout akty v přenesené
pravomoci v souladu s článkem 22b, aby stanovila nezbytná
pravidla, včetně přechodných opatření potřebných pro
jejich zavedení, pokud jde o: a) požadavky pro identifikační známky
stanovené v článku 4; b) informace, které mají být zahrnuty
v pasu stanoveném v článku 6; c) informace, které mají být zahrnuty
v evidenci stanovené v článku 7; d) minimální úroveň úředních
kontrol, které mají být prováděny v souladu s článkem 22; e) identifikaci a evidenci přesunů
skotu při vyhánění na letní pastviny v různých horských
oblastech.“ (10) Vkládá se článek 10a, který zní: „Článek 10a Svěření některých
prováděcích pravomocí Komisi Komise může prostřednictvím
prováděcích aktů stanovit nezbytná pravidla, včetně
přechodných opatření potřebných pro jejich zavedení, pokud jde
o: a) formát a provedení identifikační
známky stanovené v článku 4; b) technické postupy a normy pro
provádění elektronické identifikace skotu; c) formát pasu stanoveného v článku 6; d) formát evidence stanovené v článku
7. Tyto prováděcí akty se přijmou
v souladu s přezkumným postupem uvedeným v čl. 23
odst. 2.“ (11) Článek 13 se mění takto: a) odstavce 3 a 4 se zrušují; b) v odstavci 5 se úvodní věta písmena
a) nahrazuje tímto: „a) Hospodářské subjekty a organizace
rovněž uvedou na štítcích:“ (12) V článku 14 se čtvrtý pododstavec nahrazuje
tímto: „Komise je zmocněna přijmout akty v přenesené
pravomoci v souladu s článkem 22b, aby stanovila pravidla
rovnocenná pravidlům uvedeným v prvních třech odstavcích tohoto
článku pro hovězí ořez nebo bourané hovězí maso.“ (13) Článek 15 se nahrazuje tímto: „Článek 15 Povinné
označování hovězího masa ze třetích zemí Odchylně od článku 13, musí být
hovězí maso dovážené na území Unie, pro které nejsou k dispozici všechny
informace uvedené v článku 13, opatřeno štítkem s údaji: „Původ: mimo EU“ a „Poraženo v: (název
třetí země)“.“ (14) Články 16, 17 a 18 se
zrušují. (15) Článek 19 se nahrazuje tímto: „Článek 19 Svěření pravomocí Komisi
k přijetí některých aktů v přenesené pravomoci Komise je v souladu s článkem 22b
zmocněna k přijímání aktů v přenesené pravomoci, pokud
jde o: a) definice mletého hovězího masa,
hovězího ořezu nebo bouraného hovězího masa podle článku
14; b) zvláštní údaje, které mohou být uvedeny
na štítcích; c) ustanovení o označování týkající se
zjednodušení označování původu; d) maximální velikost a složení skupiny
zvířat uvedené v čl. 13 odst. 2 písm. a); e) postupy schvalování týkající se podmínek
označování na obalech bouraného masa;“ (16) Články 20 a 21 se zrušují. (17) Článek 22 se mění takto: a) v odstavci 1 se doplňuje třetí
pododstavec, který zní: „Komise
prostřednictvím prováděcích aktů stanoví nezbytná pravidla,
včetně přechodných opatření potřebných pro jejich
zavedení, týkající se postupů pro provádění sankcí uvedených
v druhém pododstavci. Tyto prováděcí akty se přijmou
v souladu s přezkumným postupem uvedeným v čl. 23
odst. 2.“ „Komise
prostřednictvím prováděcích aktů stanoví nezbytná pravidla,
včetně přechodných opatření potřebných pro jejich
zavedení, týkající se postupů a podmínek pro provádění sankcí
uvedených v druhém pododstavci.“ b) odstavec 4 se nahrazuje tímto: „4. Pokud se Komise
domnívá, že je to vzhledem k výsledku kontrol na místě uvedených
v odst. 2 písm. b) nutné, přijme prostřednictvím
prováděcího aktu rozhodnutí určené dotčenému členskému
státu, kterým stanoví nezbytná nápravná opatření, jež má uvedený
členský stát učinit v případě zjištěných
pochybení, včetně úrovně kontrol, které má příslušný orgán
provést k zajištění řádného dodržování tohoto nařízení. Pokud se Komise
domnívá, že je to vzhledem k výsledku kontrol nutné, vypracuje
prostřednictvím prováděcího aktu nezbytná opatření
k zajištění řádného dodržování, zejména pokud jde o úroveň
kontrol, správní sankce a ustanovení týkající se maximálních lhůt uvedených
v článcích 4, 4a, 4b a 4c. Uvedený prováděcí akt se
přijme v souladu s přezkumným postupem uvedeným
v čl. 23 odst. 2.“ c) vkládá se odstavec 4a,
který zní: „4a Komise je zmocněna
k přijímání aktů v přenesené pravomoci v souladu s
článkem 22b, kterými stanoví správní sankce, jež mají členské
státy uplatnit v případě, že chovatelé, hospodářské subjekty a
organizace, které uvádějí hovězí maso na trh, neplní povinnosti
uložené tímto nařízením.“ (dc) odstavce
5 a 6 se zrušují. (18) Vkládají
se nové články 22a a 22b, které znějí: „Článek 22a Příslušné orgány Členské státy
určí příslušný orgán nebo orgány odpovídající za dodržování tohoto
nařízení a veškerých aktů přijatých Komisí na jeho základě.
Komisi a ostatní
členské státy informují o identitě těchto orgánů. Článek 22b Výkon přenesené pravomoci 1. Pravomoc
přijímat akty v přenesené pravomoci svěřená Komisi
podléhá podmínkám stanoveným v tomto článku. 2. Pravomoc přijímat akty
v přenesené pravomoci uvedené v čl. 4 odst. 5 a
čl. 4a odst. 2, a článcích 5, 7,
10, 14 a 19 a v čl. 22 odst. 4a se
svěřuje Komisi na dobu neurčitou od * [*data vstupu tohoto nařízení v
platnost nebo od kteréhokoli jiného data stanoveného zákonodárcem]. 3. Evropský parlament nebo Rada mohou
přenesení pravomoci uvedené v čl. 4 odst. 5 a čl. 4a
odst. 2, a v článcích 5, 7, 10, 14 a 19 a v čl. 22 odst. 4a kdykoli zrušit. Rozhodnutím
o zrušení se ukončuje přenesení pravomocí v něm blíže
určených. Rozhodnutí nabývá účinku následujícího dne po jeho
zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k
pozdějšímu dni, který v něm je upřesněn. Rozhodnutí
nemá vliv na platnost žádných aktů v přenesené pravomoci, které
jsou již v platnosti. 4. Přijetí aktu v přenesené
pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému
parlamentu a Radě. 5. Akt v přenesené pravomoci
přijatý podle čl. 4 odst. 5 a čl. 4a odst. 2, a článcích 5, 7, 10, 14 a 19 a
čl. 22 odst. 4a vstoupí v platnost, pouze pokud Evropský parlament
nebo Rada nevysloví ve lhůtě dvou měsíců od oznámení aktu
Evropskému parlamentu a Radě námitky nebo pokud Evropský parlament a Rada
před uplynutím této lhůty Komisi informují, že námitky nevysloví.
Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta
prodlouží o dva měsíce.“ (19) Článek
23 se nahrazuje tímto: „Článek 23 Postup projednávání ve výborech 1. Komisi je
nápomocen: a) pro prováděcí akty přijímané
podle čl. 22 odst. 1 Výbor zemědělských fondů zřízený
článkem 41 nařízení Rady (ES) č. 1290/2005[19]; b) pro prováděcí akty přijímané
podle čl. 4 odst. 4 a článků 5, 10a a čl. 22 odst. 4 Stálý
výbor pro potravinový řetězec a zdraví zvířat zřízený
článkem 58 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.
178/2002[20].
Uvedené výbory jsou výbory ve smyslu
nařízení (EU) č. 182/2011. 2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije
se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011. Pokud má být stanovisko výboru získáno
písemným postupem, tento postup se ukončí bez výsledku ve lhůtě
pro vydání stanoviska, pokud tak rozhodne předseda výboru nebo pokud o
požádá prostá většina členů výboru.“ Článek 2 Toto nařízení vstupuje v platnost
dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. Toto nařízení je závazné
v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských
státech. V Bruselu dne 4.4.2012. Za Evropský parlament Za
Radu předseda/předsedkyně předseda/předsedkyně [1] Úř. věst.
L 204, 11.8.2000, s. 1. [2] KOM(2005) 322 v konečném
znění – Plán boje proti TSE:
http://ec.europa.eu/food/food/biosafety/tse_bse/docs/roadmap_en.pdf [3] http://www.cc.cec/sg_vista/cgi-bin/repository/getdoc/COMM_PDF_COM_2009_0544_F_EN_ANNEXE.pdf [4] KOM(2007) 539 v konečném
znění. [5] KOM(2004) 316 v konečném
znění. [6] SEK(2009) 1601 ze dne 16.11.2009;
http://ec.europa.eu/agriculture/simplification/sec2009_1601_en.pdf. [7] http://ec.europa.eu/enterprise/policies/better-regulation/files/hlg_opinion_agriculture_050309_en.pdf, strana 7. [8] Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13. [9] Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 19. [10] Úř. věst. L xx, xx.xx.xxxx, s. xx. [11] Úř. věst. L xx, xx.xx.xxxx, s. xx. [12] Úř. věst. L xx, xx.xx.xxxx, s. xx. [13] Úř. věst. L 204,
11.8.2000, s. 1. [14] KOM(2009) 544 v konečném
znění. [15] KOM (2005) 9 v konečném
znění. [16] KOM(2008) 545 v konečném
znění. [17] KOM(2007) 539 v konečném
znění. [18] Úř. věst. L 55,
28.2.2011, s. 13. [19] Úř. věst. L 209,
11.8.2005, s. 1. [20] Úř. věst. L 31,
1.2.2002, s. 1.