DŮVODOVÁ ZPRÁVA

(1) Rada dne 31. ledna 2011 přijala rozhodnutí 2011/72/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám a subjektům vzhledem k situaci v Tunisku.

(2) Rozhodnutí Rady 2012/…/SZBP ze dne … stanoví změnu odchylek uvedených v článku 1 rozhodnutí Rady 2011/72/SZBP s cílem rozšířit jejich rozsah působnosti tak, aby umožňovaly uvolnění finančních prostředků a hospodářských zdrojů, jestliže je jich zapotřebí v souvislosti s naplněním soudního nebo správního rozhodnutí vydaného v EU nebo soudního rozhodnutí vykonatelného v členském státě.

(3) Změna nařízení (EU) č. 101/2011 ze dne 4. února 2011 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci v Tunisku je nezbytná, aby toto rozhodnutí nabylo účinku.

(4) Článek 9 nařízení (EU) č. 101/2011 se týká informací, které mají osoby, subjekty a orgány poskytovat s cílem usnadnit dodržování nařízení. V souladu s čl. 9 odst. 2 se poskytnuté nebo obdržené informace použijí pouze pro účely, pro něž byly poskytnuty nebo obdrženy. Tato změna upřesňuje, že se tímto za určitých okolností členským státům nebrání ve sdílení těchto informací s Tuniskem a ostatními členskými státy podle vnitrostátních předpisů za účelem pomoci při vymáhání zpronevěřeného majetku.

(5) Vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Evropská komise proto navrhují, aby bylo nařízení (EU) č. 101/2011 odpovídajícím způsobem změněno.

2012/0318 (NLE)

Společný návrh

NAŘÍZENÍ RADY,

kterým se mění nařízení (EU) č. 101/2011 ze dne 4. února 2011 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci v Tunisku

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 215 této smlouvy,

s ohledem na rozhodnutí Rady 2011/72/SZBP ze dne 31. ledna 2011 o omezujících opatřeních vůči některým osobám a subjektům vzhledem k situaci v Tunisku[1],

s ohledem na společný návrh vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Evropské komise,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)       Nařízením Rady (EU) č. 101/2011 ze dne 4. února 2011 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci v Tunisku[2] se uvádí v účinnost opatření upravená v rozhodnutí Rady 2011/72/SZBP.

(2)       Rozhodnutí Rady 2012/…/SZBP ze dne … stanoví změnu rozhodnutí Rady 2011/72/SZBP tak, aby bylo možné uvolnit zmrazené finanční prostředky a hospodářské zdroje, jestliže je jich zapotřebí v souvislosti s naplněním soudního nebo správního rozhodnutí vydaného v EU nebo soudního rozhodnutí vykonatelného v členském státě.

(3)       Článek 9 nařízení Rady (EU) č. 101/2011 se týká informací, které mají osoby, subjekty a orgány poskytovat příslušným orgánům členských států a které mají být předány Komisi s cílem usnadnit dodržování nařízení. V souladu s čl. 9 odst. 2 se poskytnuté nebo obdržené informace použijí pouze pro účely, pro něž byly poskytnuty nebo obdrženy. Tímto se členským státům v případě potřeby nebrání ve sdílení těchto informací s Tuniskem a ostatními členskými státy podle vnitrostátních předpisů a pouze za účelem pomoci při vymáhání zpronevěřeného majetku.

(4)       Nařízení (EU) č. 101/2011 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Nařízení (EU) č. 101/2011 se mění takto:

(1) Článek 5 se nahrazuje tímto:

„Článek 5

1. Odchylně od článku 2 mohou příslušné orgány v členských státech uvedené na internetových stránkách, jejichž seznam je uveden v příloze II, povolit uvolnění některých zmrazených finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a) finanční prostředky nebo hospodářské zdroje jsou předmětem rozhodčího nálezu, který byl vydán před zařazením fyzické nebo právnické osoby, subjektu nebo orgánu uvedených v článku 2 na seznam v příloze I, nebo předmětem soudního či správního rozhodnutí vydaného v EU nebo soudního rozhodnutí vykonatelného v příslušném členském státě před tímto dnem či po něm;

b) finanční prostředky nebo hospodářské zdroje budou použity výlučně k uspokojení pohledávek zajištěných takovým rozhodnutím nebo uznaných jako platné takovým rozhodnutím v mezích stanovených platnými právními předpisy, kterými se řídí práva osob uplatňujících takové nároky;

c) rozhodnutí není ve prospěch fyzické nebo právnické osoby, subjektu nebo orgánu uvedených v příloze I;

d) uznání rozhodnutí není v rozporu s veřejným pořádkem v daném členském státě.

2. Příslušný orgán uvědomí příslušný orgán ostatních členských států a Komisi o každém povolení, které udělí podle tohoto článku.“

Článek 2

(2) V článku 9 se za odstavec 2 doplňuje odstavec 3, který zní:

„3.     Ustanovení odstavce 2 v případě potřeby nebrání členským státům ve sdílení těchto informací podle vnitrostátních předpisů s Tuniskem a ostatními členskými státy a pouze za účelem pomoci při vymáhání zpronevěřeného majetku.“

Článek 3

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne

                                                                       Za Radu

                                                                       předseda

[1]               Úř. věst. L 28, 2.2.2011, s. 62.

[2]               Úř. věst. L 31, 5.2.2011, s. 1.