6.9.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 257/74


Čtvrtek, 29. března 2012
Zpráva o občanství EU za rok 2010: odstranit překážky pro výkon práv občanů EU

P7_TA(2012)0120

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. března 2012 o zprávě o občanství EU za rok 2010: Odstranit překážky pro výkon práv občanů EU (2011/2182(INI))

2013/C 257 E/10

Evropský parlament,

s ohledem na svá předchozí usnesení o jednáních Petičního výboru,

s ohledem na právo předložit petici zakotvené v článku 227 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

s ohledem na článek 20 SFEU, v němž je definován pojem občanství,

s ohledem na část druhou SFEU nazvanou Zákaz diskriminace a občanství EU a kapitoly III a V Listiny základních práv,

s ohledem na článek 45 SFEU, podle něhož volný pohyb pracovníků EU zahrnuje odstranění jakékoli diskriminace mezi pracovníky členských států na základě státní příslušnosti, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky a podmínky zaměstnávání,

s ohledem na články 3, 10 a 11 Smlouvy o Evropské unii a na článek 8 SFEU,

s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. října 2010 nazvané „Zpráva o občanství EU za rok 2010: Odstranit překážky pro výkon práv občanů EU“ (COM(2010)0603),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. října 2010 s názvem „Na cestě k Aktu o jednotném trhu – Pro vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství“ (COM(2010)0608),

s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství (1),

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (2) (dále jen „směrnice o volném pohybu“),

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací (3) (dále jen „směrnice o kvalifikacích“),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (4)

s ohledem na své usnesení ze dne 2. dubna 2009 o problémech a perspektivách spojených s evropským občanstvím (5),

s ohledem na návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o Evropském roku občanů (2013), který Komise předložila dne 11. srpna 2011 (COM(2011)0489),

s ohledem na Stockholmský program, který činí z občana ústřední bod evropských snah v oblasti svobody, bezpečnosti a spravedlnosti a zaručuje respektování rozmanitosti a ochranu těch nejzranitelnějších,

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Petičního výboru a stanoviska Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, Výboru pro kulturu a vzdělávání a Výboru pro ústavní záležitosti (A7-0047/2012),

A.

vzhledem k tomu, že občané Unie mají – bez ohledu na své zdravotní postižení – mimo jiné právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu a v obecních volbách v členském státě, v němž mají bydliště, právo na konzulární ochranu diplomatických a konzulárních orgánů jiného členského státu ve třetích zemích a petiční právo k Evropskému parlamentu, právo obracet se na evropského veřejného ochránce práv a právo obracet se na orgány a poradní instituce Unie v jednom z jazyků Smluv (6);

B.

vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva rozšířila a podrobně popsala koncepci občanství EU – poprvé představenou Maastrichtskou smlouvou v roce 1992 – a práv z něj odvozených, jež se řídí rovněž judikaturou, a to tím, že posílila postavení a obraz Evropské unie jako ochránce lidských práv, že poskytla legislativní prostředky na povzbuzení aktivního zapojení občanů EU a zavedla či posílila nová práva, jak je tomu například v případě evropské občanské iniciativy nebo individuálních práv uvedených v Listině základních práv; vzhledem k tomu, že by občanství EU mělo být vnímáno jako zdroj práv i povinností;

C.

vzhledem k tomu, že to dokazuje snahu EU učinit občana ústředním bodem své činnosti a budovat prostor svobody, spravedlnosti a práva pro všechny občany EU;

D.

vítá judikaturu Evropského soudního dvora týkající se výkladu článku 51 Listiny základních práv Evropské unie, zejména rozsudek ve věci ERT, v němž se zdůrazňuje, že pokud orgány členských států chtějí uplatňovat vnitrostátní opatření omezující základní svobody zaručené Smlouvou o fungování EU, jsou rovněž vázány primárními základními právy Unie;

E.

vzhledem k tomu, že volný pohyb osob je neodmyslitelnou součástí konceptu lidských práv a občanství Unie a patří mezi základní práva a svobody, jež jsou občanům Unie přiznány na základě Smluv;

F.

vzhledem k tomu, že sedm let po vstupu směrnice o volném pohybu v platnost stále přetrvává řada problémů, pokud jde o její provádění; vzhledem k tomu, že se většina stížností týká občanů EU, jejich práva vstupu, práva pobytu na dobu delší tří měsíců, platnosti povolení k pobytu, zachování práva pobytu a práva trvalého pobytu a práv jejich rodinných příslušníků;

G.

vzhledem k tomu, že mnoho občanů nemá k dispozici veškeré relevantní informace o právech, jež jsou jim přiznána na základě směrnice o volném pohybu, zejména domáhají-li se práv pro rodinné příslušníky, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí;

H.

vzhledem k tomu, že občané EU, kteří mají obvyklé bydliště ve Spojeném království a kteří žádají o některé dávky sociálního zabezpečení, musí podstoupit tzv. ověření práva na pobyt, které ukládá těm, jež nejsou občany Spojeného království, další podmínky;

I.

vzhledem k tomu, že otázka deportace Romů Francií v roce 2010 byla kontroverzní nejen z pohledu základních práv, ale také z hlediska práva na volný pohyb a z hlediska diskriminace na základě státní příslušnosti a rasového a etnického původu;

J.

vzhledem k tomu, že Parlament přijal dne 15. prosince 2011 usnesení o volném pohybu pracovníků v rámci Evropské unie s důrazem na práva rumunských a bulharských pracovníků na jednotném trhu (7); vzhledem k tomu, že se některé členské státy rozhodly pro zavedení nebo pokračování v uplatňování přechodných opatření, která omezují přístup rumunských a bulharských státních příslušníků na jejich trh práce; vzhledem k tomu, že taková opatření mohou vést k vykořisťování pracovníků, nelegální práci a nedostatečnému přístupu k dávkám sociálního zabezpečení;

K.

vzhledem k tomu, že volný pohyb či dobrovolná mobilita pracovníků jsou podmíněny nebo podporovány širokou škálou práv přiznaných občanům na základě právních předpisů Unie; vzhledem k tomu, že díky volnému pohybu mohou tudíž občané snadněji využívat všech výhod jednotného trhu a být přitom základním nástrojem růstu;

L.

vzhledem k tomu, že právo na volný pohyb a pobyt na území členských států umožňuje lepší pochopení hodnot evropské integrace jen v případě, že je spojeno s konkrétními opatřeními přijatými Unií a členskými státy v oblasti informací, odborné přípravy, uznávání kvalifikací a mobility pracovníků (sezónních pracovníků, přeshraničních pracovníků, vyslaných pracovníků, pracovníků přemístěných z důvodu změny sídla podniku atd.);

M.

vzhledem k tomu, že velké množství petic odhalilo problémy v oblasti přístupu k dávkám sociálního zabezpečení, které se týkaly zejména nedostatečné spolupráce ze strany vnitrostátních orgánů, nesprávného uplatňování zásady sčítání, pokud jde o nároky na určité dávky vyplácené několika členskými státy (zejména přenositelnost důchodových práv), neposkytnutí správných informací o platných právních předpisech nebo zdlouhavého vyřizování případů; vzhledem k tomu, že rozsudek Soudního dvora ze dne 21. července 2011 (8) potvrzuje právo občanů EU přestěhovat se do jiného členského státu EU a mít nárok na sociální zabezpečení;

N.

vzhledem k tomu, že na základě boloňského procesu se udílejí obecně uznávané diplomy o ukončení vysokoškolského studia, které představují první fázi ke snadnějšímu uznávání kvalifikací;

O.

vzhledem k problémům spojeným s nesprávným prováděním směrnice 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací (kompenzační opatření, žádosti o další dokumenty, nepodložená negativní rozhodnutí v hostitelském členském státě, zbytečné průtahy při vyřizování žádostí, systematické ukládání specifických jazykových zkoušek), které představují významnou překážku pro výkon práv občanů v celé EU, a připravují tak občany o výhody sociální soudržnosti,

P.

vzhledem k tomu, že předkladatelé petice obviňují německý úřad péče o mládež (Jugendamt) z diskriminace neněmeckého manželského partnera ve smíšených manželstvích; vzhledem k tomu, že Jugendamt z titulu své nezávislé činnosti v některých případech přispívá ke ztížení situace rozvedeného rodiče cizí státní příslušnosti, který si přeje opustit německé území společně se svými dětmi;

Q.

vzhledem k tomu, že 25. října 2011 Parlament přijal usnesení (9) týkající se mobility a integrace osob se zdravotním postižením; vzhledem k tomu, že řadu peticí předkládají lidé se zdravotním postižením, kteří se každodenně setkávají s mnoha překážkami, jež jim znemožňují využívat práva občanů EU, např. běžné využívání vzdělávacího systému, přístup k pojištění nebo k prostředkům veřejné hromadné dopravy; vzhledem k tomu, že je zapotřebí soudržného systému EU, který by přesně určil stupeň postižení, a vzhledem k tomu, že neexistence takového systému může vest k nerovným podmínkám, a dokonce k sociálnímu vyloučení;

R.

vzhledem k tomu, že každý občan EU, který je předvolán k soudu některého z členských států, má při své obhajobě právo na přístup k dokumentům přeloženým do svého mateřského jazyka, aby nedocházelo k žádné formě diskriminace na základě jazyka, a zejména vzhledem k tomu, že všichni občané musí být obeznámeni s každým soudním řízením, které je proti nim vedeno, a to ve lhůtách, které jsou pro soudní praxi přijatelné;

S.

vzhledem k tomu, že největší překážky uplatňování aktivního občanství Unie spočívají v nedostatečné informovanosti jednotlivců o jejich právech jako občanů Unie a v nedostatku jasně strukturovaných a všeobecně propagovaných informačních služeb; vzhledem k tomu, že Parlament a Komise se proto musí při vyvíjení snah o posílení občanství Unie zaměřit na lepší a odpovídajícím způsobem finančně zajištěnou komunikaci s občany a členskými státy, a to na místní i státní úrovni, přičemž je třeba odstranit veškeré přetrvávající právní a správní překážky, které občanům EU brání v uplatňování jejich práv, a současně zajistit snadný přístup občanů k jasnému a přesnému poradenství;

1.

vítá zprávu o občanství EU za rok 2010, která stanoví cíl spočívající v odstranění překážek, jež brání občanům EU uplatňovat jejich práva, a domnívá se, že návrhy obsažené v této zprávě představují konkrétní kroky ke snížení zbytečných výdajů, a tedy i příspěvek ke kupní síle občanů EU, což je obzvláště důležité v době krize; vyzývá Komisi, aby zajistila co možná nejrychlejší předložení a schválení legislativních a nelegislativních opatření uvedených v této zprávě, aby se zajistilo, že práva občanů EU nabudou účinnost a že všechny členské státy zruší výše zmíněné překážky a zároveň zavedou správní opatření usnadňující všeobecné uplatňování těchto práv, přičemž odstraní možné rozpory mezi vnitrostátním právem a právem EU;

2.

konstatuje, že ačkoli je petiční právo k Evropskému parlamentu výslovně stanoveno ve Smlouvách, není dostatečně známo či využíváno, a proto žádá, aby byly informace o petičním právu občanům poskytovány lépe a aktivněji, včetně odůvodnění a vysvětlení, a to v jednom z úředních jazyků Evropské unie; dále vyzývá Komisi, aby se připojila ke snahám o lepší propagaci petičního práva prostřednictvím svých kanceláří v členských státech, svých decentralizovaných informačních sítí, sítě veřejných ochránců práv a všech organizací spolupracujících s Komisí a s Parlamentem, aby se informace dostaly k co největšímu počtu občanů a aby docházelo k výměně osvědčených postupů;

3.

domnívá se, že evropská občanská iniciativa (ECI), která bude platit od 1. dubna 2012, představuje první nástroj mezinárodní participativní demokracie a dá občanům možnost aktivně se zapojit do vytváření evropských politik a právních předpisů; vyzývá k účinnému, transparentnímu a zodpovědnému provádění nařízení o ECI a zejména vyzývá orgány EU a členské státy, aby veškeré nezbytné administrativní i praktické kroky učinily včas a aby přijaly aktivní úlohu a skutečně se zapojily do informování občanů o tomto novém nástroji takovým způsobem, aby všichni občané EU mohli plně požívat jeho výhod, a aby využily zejména Evropského roku občanů (2013) jako impulsu pro zvýšení informovanosti; navíc zastává názor, že Petiční výbor by vzhledem ke svým zkušenostem s přímým kontaktem s občany měl být pověřen pořádáním veřejných slyšení s organizátory úspěšných evropských občanských iniciativ, jak uvádí článek 11 nařízení o ECI; navrhuje, aby Komise pravidelně Petičnímu výboru předkládala zprávu o provádění ECI;

4.

vyzývá Komisi, aby se při přípravě své výroční zprávy o uplatňování Listiny základních práv EU nesoustředila pouze na uplatňování Listiny, ale také na všechny články Smlouvy o EU týkající se základních práv a na situaci v oblasti základních práv v Evropské unii; vyzývá Komisi, aby do této zprávy zařadila podrobnější informace o tom, jak členské státy uplatňují Listinu při provádění evropského práva, o otázkách, s nimiž se na ni občané obracejí, o způsobu jejich řešení a o konkrétních následných opatřeních, která přijala;

5.

vyzývá všechny orgány Unie, instituce, úřady a agentury k zajištění toho, aby právo na přístup k dokumentům podle nařízení (ES) č. 1049/2001 (10), jedno z významných práv občanů EU, bylo zaručeno zvýšením transparentnosti a umožněním snadného, uživatelsky vstřícného a srozumitelného přístupu k dokumentům a informacím, a to i prostřednictvím bezbariérových technologií, aby se občané mohli více podílet na procesu rozhodování; v této souvislosti poukazuje na mimořádný význam činnosti evropského veřejného ochránce práv při prosazování práva na přístup k dokumentům orgánů Unie;

6.

vzhledem k tomu, že uznává právo na přístup k informacím jako jeden z pilířů demokracie, zdůrazňuje, že přístup k informacím nesmí vest k porušování jiných základních práv, jako je právo na ochranu soukromí nebo osobních údajů; zdůrazňuje, že přístup k informacím orgánů a institucí EU je prvotním zájmem občanů, kteří chtějí porozumět tomu, jaké politické a ekonomické úvahy stojí za rozhodováním; domnívá se, že by Komise mohla poskytnout lepší přístup k informacím o šetření a stížnostech pro porušení práva, aniž by tím byl dotčen účel šetření, a že přístup k těmto informacím by mohl být dostatečně ospravedlněn na základě prvořadého veřejného zájmu, a to zejména v případech, kdy mohou být ohrožena základní práva, lidské zdraví, zdraví zvířat a ochrana životního prostředí před nevratnými škodami, nebo kdy již probíhá řízení ve věci diskriminace menšiny či útoku na lidskou důstojnost, a to za předpokladu, že je zajištěna ochrana obchodního tajemství a citlivých informací týkajících se soudních případů, hospodářské soutěže a osobních spisů;

7.

vybízí Komisi, aby i nadále vyvíjela úsilí s cílem zajistit, aby členské státy provedly a uplatňovaly směrnici o volném pohybu v plném rozsahu a správně, a aby přitom plně využívala své pravomoci zahájit řízení pro porušení práva; vyzývá členské státy, aby odstranily existující právní a praktické překážky bránící volnému pohybu občanů a aby nezaváděly těžkopádné, neopodstatněné administrativní postupy a netolerovaly nepřijatelné praktiky omezující uplatnění tohoto práva; vyzývá dále Komisi, aby zvýšila své úsilí s cílem zlepšit informovanost o právu občanů na volný pohyb a pomoci jim při jeho uplatňování, zejména je-li jim odepřeno či je-li omezeno nebo jsou-li zavedeny postupy vedoucí k přímé či nepřímé diskriminaci; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby v rámci příští zprávy o občanství EU předložila hodnocení politik týkajících se volného pohybu a navrhla konkrétní způsoby a nástroje na podporu uplatňování svobody pohybu; zdůrazňuje, že i když je koncepce občanství Unie úzce spojena s právem na volný pohyb, práva občanů Unie využívají i všichni občané, kteří neopustí svůj členský stát původu;

8.

opakuje své dřívější výzvy členským státům, aby zajistily svobodu pohybu všem občanům EU a jejich rodinám, a to bez diskriminace na základě sexuální orientace nebo státní příslušnosti; opakuje svou výzvu členským státům, aby v plném rozsahu uplatňovaly práva přiznávaná na základě článků 2 a 3 směrnice 2004/38/ES (11) nejen manželům opačného pohlaví, ale také registrovaným partnerům, členům domácností občana EU a partnerům, s nimiž má občan EU řádně ověřený a stabilní vztah, včetně párů stejného pohlaví, a to na základě zásad vzájemného uznávání, rovnosti, nediskriminace, důstojnosti a respektování soukromého a rodinného života; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby zajistila důsledné uplatňování směrnice;

9.

vyzývá členské státy, aby odstranily překážky bránící volnému pohybu občanů EU a aby přijaly opatření, na jejichž základě budou mobilní pracovníci mít k dispozici pokyny a poradenství ohledně pracovních příležitostí a životních a pracovních podmínek v EU, a aby současně občany informovala o rizicích vyplývajících z nelegální práce a o výhodách spojených se získáním legálního zaměstnání (daně, sociální zabezpečení, právo na odbornou přípravu, právo na občanství, na bydlení, na sloučení rodiny, přístup dětí ke vzdělávání a k odborné přípravě) prostřednictvím již existujících nástrojů (EURES);

10.

vyzývá k lepší koordinaci mezi členskými státy řešícími problémy, jako jsou dvojí zdanění a nedostatečná harmonizace systémů zdanění důchodů občanů EU, a vyzývá proto členské státy, aby rozšířily a aktualizovaly dohody o dvoustranné spolupráci; podporuje úsilí Komise zaměřené na předložení návrhu nových předpisů, které by odstranily daňové překážky, a zastává názor, že zvláštní pozornost je třeba věnovat poplatkům za registraci motorových vozidel, jež byly předtím registrovány v jiném členském státě;

11.

vyzývá členské státy, které se v rámci smlouvy o přistoupení Rumunska a Bulharska k EU rozhodly zavést sedmileté moratorium (do 1. ledna 2014) na právo na volný pohyb v rámci EU pro pracovníky z těchto dvou zemí nebo pokračovat v uplatňování přechodných opatření omezujících přístup Rumunů a Bulharů na svůj trh práce (12), aby co nejdříve svá rozhodnutí přehodnotily a vzaly přitom v potaz zásadu rovnosti, zákaz diskriminace, neopodstatněnost takovýchto rozhodnutí a zásadu solidarity, aby tak právo na zaměstnání spojené s občanstvím EU nebylo dále pro občany Rumunska a Bulharska omezováno;

12.

žádá Komisi, aby věnovala více pozornosti četným peticím, které dostává a které se týkají obtíží spojených s oběhem písemností dokládajících osobní stav a s uznáváním těchto písemností a z nich vyplývajících skutečností, a aby na tyto petice reagovala s větší důkladností (13); zdůrazňuje proto, že je důležité co nejrychleji dosáhnout toho, aby byly písemnosti dokládající osobní stav vzájemně uznávány a aby byl zajištěn jejich volný oběh, aniž by docházelo k diskriminaci, jak stanoví článek 21 Listiny základních práv;

13.

zdůrazňuje skutečnost, že kolektivní vypovězení je nejen v rozporu se základními hodnotami a zásadami, na nichž je založena Evropská unie, ale představuje rovněž porušení směrnice o volném pohybu; připomíná, že k omezení volného pohybu a pobytu z důvodu veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti lze podle směrnice o volném pohybu přistoupit pouze na základě chování jednotlivců, aniž by došlo k diskriminaci na základě zdravotního postižení nebo etnického původu či státní příslušnosti, a že automatické vyhoštění občanů EU nelze zdůvodňovat nedostatkem finančních prostředků ani jiným důvodem souvisejícím s odškodněním, trestem či odebráním práv (bod odůvodnění 16, článek 14);

14.

naléhavě žádá členské státy, aby upustily od politik a zrušily či prohlásily za neplatné právní předpisy, které přímo či nepřímo diskriminují Romy a další menšiny na základě rasové a etnické příslušnosti, a vyzývá je, aby přestaly přijímat jakákoli opatření zahrnující pronásledování, vystěhování a vyhoštění či zabavení majetku jakékoli menšiny; vyzývá všechny členské státy a EU, aby v souladu s usnesením Evropského parlamentu ze dne 9. března 2011 o evropské strategii pro začleňování Romů (14) a se sdělením Komise nazvaném „Rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020“(COM(2011)0173) společně převzaly odpovědnost za podporu a usnadnění integrace romských komunit a přiznaly jim stejná práva a povinnosti, jako mají občané EU, a aby prosazovaly a hájily jejich základní práva;

15.

vyzývá Komisi, aby priority sociálního začleňování spojila s jasně vymezenými cíli, mezi něž bude patřit ochrana občanů před diskriminací ve všech oblastech života a podpora sociálního dialogu mezi Romy a ostatními etniky s cílem bojovat proti rasismu a xenofobii; vyzývá Komisi jako strážkyni Smluv, aby zajistila plné provedení příslušných právních předpisů a uložení náležitých trestů za rasově motivované trestné činy (15);

16.

vyjadřuje své znepokojení nad skutečností, že ačkoli je právo na volný pohyb a pobyt pevně zakotveno v primárním právu Unie a je dobře rozpracováno v sekundárním právu, právní předpisy jsou uplatňovány neuspokojivě; poukazuje na to, že by členské státy měly společně přispět k odstranění všech přetrvávajících administrativních a právních překážek, na něž je upozornily orgány EU nebo Petiční výbor; žádá Komisi, aby pečlivě zhodnotila, zda právní předpisy a postupy členských států porušují práva občanů EU podle Smluv a směrnice o volném pohybu a zda pro občany EU a pro jejich rodiny nepředstavují zbytečnou zátěž, která nepřímo omezuje jejich právo na volný pohyb;

17.

připomíná, že téměř 80 milionů osob se zdravotním postižením v Evropské unii se stále v mnoha případech potýká s nepřekonatelnými překážkami, když různými způsoby uplatňuje své právo občanů Unie na volný pohyb; vyzývá proto orgány EU a členské státy, aby označily a odstranily překážky, které omezují možnost osob se zdravotním postižením využívat práva občanů EU, a aby bez prodlení a mimořádných nákladů usnadnily osobám se zdravotním postižením co nejdříve získat přístup ke všem dopravním prostředkům, zařízením infrastruktury, veřejnému vzdělávání a k informacím v souladu s Evropskou strategií pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020 (COM(2010)0636) a výše uvedeném ustanovení ze dne 25. října 2011; upozorňuje rovněž na nepřiměřeně velké množství starších osob s omezenou pohyblivostí; vyzývá k vytvoření programu typu Erasmus pro osoby se zdravotním postižením;

18.

naléhavě žádá členské státy o zajištění toho, aby sluchově postiženým podezřelým, obžalovaným či poškozeným stranám byl v případě trestných činů poskytnut vhodný tlumočník do znakového jazyka, pokud to požadují, a to v zájmu ochrany jejich práv a zachování jejich důstojnosti, a upozorňuje Komisi na potřebu takových možností;

19.

vyzývá Komisi a členské státy, aby – s ohledem na návrhy Komise usnadnit lepší přístup k přeshraniční zdravotní péči, a vzhledem k tomu, že právo pacientů na informace je základním právem – informovaly občany EU ve větší míře o jejich právech a prostředcích, které mají k dispozici pro jejich prosazení, včetně praktických hledisek, jako je proplacení nákladů na základě evropského průkazu zdravotního pojištění; vyzývá Komisi a členské státy, aby do roku 2020 co nejvíce využívaly stávající potenciál telemedicíny a služeb elektronického zdravotnictví a zároveň plně dodržovaly evropské předpisy o ochraně údajů; vřele vítá iniciativu Komise týkající se vzniku nového systému elektronické výměny údajů o sociálním zabezpečení, a vybízí proto k užší spolupráci mezi vnitrostátními systémy sociálního zabezpečení; dále podporuje pilotní projekty zaměřené na to, aby byl občanům EU zajištěn bezpečný přístup online k jejich zdravotním údajům a aby byla zaručena interoperabilita zdravotních záznamů pacientů;

20.

konstatuje, že největší překážkou znemožňující občanům využívat širší škálu produktů a konkurenční ceny na jednotném trhu je nedostatečná znalost práv spotřebitelů v ostatních zemích EU a nedostatek informací pro spotřebitele při nakupování na internetu v jiných členských státech; domnívá se, že informace určené spotřebitelům jsou někdy složité a že je třeba je zjednodušit, například na etiketách;

21.

připomíná nedávné publikace Komise nazvané „Posílení práv spotřebitelů“ a „20 hlavních obav“, které upozorňují na informační, legislativní a prováděcí nedostatky, které na jednotném trhu přetrvávají, například pokud jde o nezákonné praktiky některých adresářových služeb; vyzývá Komisi, aby rozvoj digitálního jednotného trhu považovala za prioritu; vítá činnost a úsilí Komise, pokud jde o provádění Aktu o jednotném trhu; žádá další opatření ze strany členských států v koordinaci s Komisí k překonání překážek, jež brání, aby byl občanům umožněn přístup ke službám online; v této souvislosti bere na vědomí návrh Komise týkající se evropského smluvního práva;

22.

zastává názor, že přístup k bankovním službám pro občany EU, kteří se usadí v jiném členském státě, by měl být ještě více usnadněn; naléhavě vyzývá Komisi, aby přijala nezbytná legislativní opatření k zajištění přístupu všech občanů EU k základnímu platebnímu účtu; zdůrazňuje, že je třeba zvýšit transparentnost bankovních poplatků;

23.

konstatuje rozdíly mezi členskými státy v oblasti mobilních telefonních služeb a připojení na internet; zdůrazňuje, že ke snížení poplatků za roaming došlo výhradně díky evropským právním předpisům; požaduje proto zveřejnění nákladů na SMS a MMS, hovory účtované po minutách volání a připojení na internet v každém členském státě, aby bylo podpořeno vytvoření evropských paušálů umožňujících snížit náklady na služby mobilních telefonů;

24.

odsuzuje praktiky vázaného obchodu; vyzývá k tomu, aby byl Evropský rok občanů využit jako příležitost upozornit občany na opatření, které je ochránily jako spotřebitele a pomohly zachovat jejich kupní sílu v období krize;

25.

vyzývá Komisi, aby sledovala, zda členské státy správně uplatňují předpisy o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, přičemž by se měla zaměřit na nové aspekty zavedené nařízeními (ES) č. 883/2004 a (ES) č. 987/2009, která vstoupila v platnost dne 1. května 2010;

26.

je znepokojen skutečností, že orgány Spojeného království vyžadovaly po mnohých předkladatelích petic, aby podstoupili „ověření práva na pobyt“, chtějí-li získat přístup k sociálnímu bydlení či jiné podpoře, jako je dávka při hledání zaměstnání (16); upozorňuje zejména na skutečnost, že tento požadavek představuje nepřímou diskriminaci na základě státní příslušnosti, což je v rozporu s článkem 4 nařízení (ES) č. 883/2004; naléhavě žádá Spojené království, aby uvedly své právní předpisy do souladu s právem EU;

27.

naléhavě žádá Spojené království, aby se podřídilo rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie, pokud jde o peněžité dávky v nemoci, které lze pobírat v zahraničí (17), a aby neuplatňovalo tzv. „Past Presence Test“ (podmínka předchozího skutečného pobytu žadatele), jestliže lze použít jiné reprezentativní ukazatele ke stanovení skutečné vazby na systém sociálního zabezpečení Spojeného království;

28.

zastává názor, že aktualizovaná směrnice o kvalifikacích by se měla zaměřit na odstranění překážek mobility v oblasti vzdělávání, a to zejména pokud jde o mládež, a zároveň na sjednocení zdrojů informací, které mají odborní pracovníci v současnosti k dispozici, a zajistit koordinaci s portálem „Vaše Evropa“; naléhá na Komisi, aby zjednodušila poskytování informací o mobilitě studentům, vyučujícím a vědeckým pracovníkům v EU tím, že vytvoří jednotné kontaktní místo; souhlasí s tím, že dobrovolný evropský profesní průkaz by mohl sloužit jako nástroj k usnadnění mobility Evropanů a poskytnout vzor pro Evropu zaměřenou na občany;

29.

naléhavě žádá členské státy, které tak dosud neučinily, aby v rámci obecného systému pro uznávání odborného vzdělávání a přípravy zavedly systém kompenzačních opatření v souladu s požadavky článku 10 směrnice o kvalifikacích, neboť v opačném případě vzniká diskriminace na základě státní příslušnosti; v této souvislosti upozorňuje, že občané členských států, které přistoupily k EU v roce 2004 a 2007, zejména pracovníci ve zdravotnictví (lékaři, porodní asistentky a sestry), uvedli, že v členských státech mimo svou vlast narážejí na problémy, pokud jde o uznávání jejich kvalifikace či nabytých práv (18);

30.

připomíná, že jedna z nejdéle nedořešených petic se týká diskriminačního zacházení s vysokoškolskými učiteli cizích jazyků („lettori“) na severoitalských univerzitách (19); vyzývá Komisi, aby provedla další šetření ve věci tzv. reformy Gelminiové, která vstoupila v platnost v prosinci 2010; vyzývá italské orgány a dotčené univerzity, aby tuto záležitost co nejdříve vyřešily; zastává však názor, že se nejedná o izolovaný případ a že veřejní ochránci práv jednotlivých členských států by se proto mohli sejít a vyměnit si názory na řešení, jež by měla být v Evropě zavedena;

31.

navrhuje vytvoření zvláštního internetového portálu, skutečně pravidelně aktualizovaného, jenž by umožňoval vnitrostátním, regionálním nebo místním orgánům informovat o odvětvích hospodářství, která hledají pracovní síly, a podpořil tak dobrovolnou mobilitu;

32.

připomíná, že nařízení (ES) č. 2201/2003 (20) stanoví zásadu, že děti mají mít možnost udržovat vztahy s oběma rodiči i po rozluce rodičů, a to i v případě, že žijí v různých členských státech; poukazuje na to, že ačkoli je zavedení a uplatňování zásadních předpisů o právu na styk s dítětem v současnosti záležitostí jednotlivých členských států, musí členské státy dodržovat v rámci výkonu svých pravomocí právní předpisy Unie, zejména ustanovení Smlouvy týkající se práva všech občanů EU na cestování a pobyt v jiném členském státě (21) i zachování vazeb mezi rodiči a dětmi, prarodiči a vnoučaty a mezi sourozenci; doplňuje, že občasné dlouhé lhůty a množství řízení, jež musí absolvovat rodiče, kteří se chtějí vrátit do země svého původu společně se svým(i) dítětem (dětmi), jsou překážkou volného pohybu občanů EU; vyzývá Komisi, aby prošetřila údajnou diskriminaci neněmeckého manžela (manželky) ve smíšených manželstvích ze strany německého úřadu péče o mládež (Jugendamt);

33.

poukazuje na význam administrativní spolupráce v otázkách osobního stavu; konstatuje například, že každý členský stát, který má v úmyslu upravit doklady osvědčující osobní stav dítěte, jež jsou uznány v jiném členském státě Unie, musí o svém úmyslu tento členský stát informovat, aby takové dokumenty, jako například rodné listy, nemohly být upraveny tak, že by byla vymazána původní totožnost dítěte;

34.

poukazuje na to, že každý občan Unie, který je uznán jako rodič dítěte narozeného v manželství či mimo něj, musí být v případě odluky informován o rozsahu opravných prostředků za účelem získání práva na osobní styk s dítětem, s výjimkou případů, kdy na základě společné dohody mezi domovskou zemí rodičů a domovskou zemí dítěte bylo stanoveno, že by to vystavilo dítě skutečnému riziku;

35.

požaduje, aby byl v každém členském státě jmenován prostředník, nebo přinejmenším prostředník pro potřeby dětí, který by měl dostatečné pravomoci, jež by mu umožňovaly přístup ke všem dokumentům a opravňovaly by jej opětovně se zabývat soudními rozhodnutími, přičemž jeho úkolem by bylo pomoci rozcházejícím se rodičům řešit jejich nároky a složité právní otázky, aby nedopouštěli nezákonného jednání k prosazení toho, co považují za své právo a za právo svých dětí; dodává, že každý občan se může obrátit na prostředníka v zemi svého původu nebo v zemi, kde podle jeho názoru nebyla dodržena jeho práva;

36.

vyzývá – v zájmu rovnosti občanů EU, pokud jde o volbu práva v oblasti rozvodu – ty členské státy, které tak ještě neučinily, aby ratifikovaly rozhodnutí Rady ze dne 12. července 2010, kterým se schvaluje posílená spolupráce v oblasti platného práva v oblasti rozvodu a rozluky; dále vyzývá Komisi, aby v rámci Evropského roku občanů podpořila tento nový nástroj vzhledem k tomu, že se zvyšuje počet mezinárodních manželství, a tudíž se nevyhnutelně zvýší i počet mezinárodních rozvodů;

37.

zastává názor, že náprava musí být pro každého občana, který je přesvědčen, že jeho práva jsou ignorována, dostupná alespoň na místní, vnitrostátní či evropské úrovni, aby bylo možné tato práva bránit;

38.

znovu upozorňuje na problémy občanů EU, kteří se rozhodli vykonat své právo usazování v souladu s článkem 49 SFEU a zákonnou cestou koupili nemovitosti ve Španělsku a kteří byli posléze postaveni mimo zákon; naléhavě vyzývá španělské orgány, aby důkladně prověřily, jakým způsobem je prováděn zákon o ochraně pobřeží (Ley de Costas), a zabránily tak tomu, aby byla narušována práva jednotlivých vlastníků nemovitostí, a zohlednily skutečnost, že vlastnické právo není v pravomoci EU a vztahuje se na ně zásada subsidiarity zakotvená ve Smlouvách;

39.

znovu zdůrazňuje, že hlavní prioritou Petičního výboru je najít řešení letitých majetkových problémů; poukazuje na to, že občané EU, a to jak příslušníci daného členského státu, tak i příslušníci jiných členských států, se setkávají s řadou závažných problémů při majetkových transakcích a bankovních garancích a že porušování vlastnických práv přispívá k nedůvěře v přeshraniční trh s nemovitostmi a k hospodářským problémům v Evropě; žádá o to, aby byly zásady EU týkající se ochrany spotřebitele a volného pohybu uplatňovány i na oblast nemovitostí, a připomíná, že již dříve vyzýval k tomu, aby právo na zákonně nabytý majetek bylo plně respektováno;

40.

uznává, že existuje řada překážek, které brání občanům EU plné uplatňovat jejich volební práva při pobytu v jiné zemi, než jejich vlastní, ačkoli je to nejhmatatelnější politické právo občanů Unie a výkon tohoto práva musí být oproštěn od jakékoli diskriminace a formalit bránících jeho výkonu; vyzývá Komisi a členské státy, aby před příslušnými volbami lépe informovaly občany o tomto právu prostřednictvím cílených informačních kampaní; vítá ochotu Komise zjednodušit postup, který občanům EU umožňuje účast ve volbách do Evropského parlamentu v členském státě, v němž mají bydliště, a vybízí ji k provedení přípravných prací na zlepšení mechanismů předcházení dvojímu hlasování nebo ztrátě volebního práva; proto navrhuje, aby byl pro volby do Evropského parlamentu vytvořen evropský seznam voličů; podporuje kroky Komise na podporu zveřejnění výsledků voleb do Evropského parlamentu ve stejný okamžik ve všech členských státech; vyzývá členské státy, aby hledaly lepší řešení na zlepšení předpisů upravujících volby a aby prosazovaly osvědčené postupy; zdůrazňuje mimo jiné, že lepší přímá účast občanů prostřednictvím evropských politických stran je rozhodujícím krokem k dosažení silnější Evropy a autentičtější demokracie;

41.

navrhuje, aby byl vstup do evropské politické strany běžně nabízen při vstupu do vnitrostátní politické strany, aby se podpořilo politické zapojení občanů na evropské úrovni;

42.

zastává názor, že vytvoření fyzického a online kontaktního místa pro občany „Vaše Evropa“ má velký význam pro jednotlivce, kteří hledají radu nebo nápravu, ať už jsou dlouhodobými nebo nově příchozími obyvateli; přiznává zároveň, že informační sítě a sítě, jež zřídila Komise a jež pomáhají s řešením problémů (Europe Direct, Solvit, evropská spotřebitelská střediska atd.), jsou významnými partnery při řešení stížností týkajících se špatného fungování vnitřního trhu nebo omezení práv občanů EU; vyzývá Komisi, aby aktivněji podporovala tyto přístupné služby online nejen tím, že zapojí asistenční služby a služby v oblasti řešení problémů, které v současnosti existují na úrovni EU, ale i tím, že zaujme komplexnější a aktivnější postoj při seznamování občanů s těmito službami;

43.

domnívá se, že přeshraniční pracovníci, kteří se často setkávají s byrokracií v členských státech, potřebují lepší, cílenější informace o svých sociálních a pracovních právech; vyzývá Komisi, aby vytvořila informační příručku, v níž by byla jasně a jednoduše uvedena práva všech občanů EU, kteří se pohybují, pracují, studují, nakupují, cestují a uplatňují svá politická práva doma i v zahraničí; zastává názor, že nový systém alternativního řešení sporů zaměřený na občany, který by stavěl na stávajících poradních orgánech a administrativních strukturách, by byl velmi prospěšný pro poskytování dostupného, rychlého a přístupného mimosoudního řešení sporů pro spotřebitele;

44.

navrhuje, aby Komise provedla průzkum s cílem zjistit, jak si evropští občané přejí být informováni o činnostech Unie, aby to co nejvíce splňovalo jejich očekávání;

45.

vyzývá Komisi, aby na území EU zlepšila informovanost o činnosti Unie tím, že zvýší počet místních informačních kanceláří;

46.

žádá snížení objemu dokumentů, u nichž je třeba ověřený překlad pro soudní řízení, na absolutní minimum, aby nedocházelo k prodlevám při obhajobě občana a nedocházelo k nadměrným soudním nákladům;

47.

vyzývá k tomu, aby se každý občan EU, který se cítí obětí přílišné horlivosti nebo zneužití dominantního postavení správních nebo policejních orgánů jiného členského státu, mohl snadno obrátit na vnitrostátní nebo místní orgán, který se zabývá stížnostmi na tyto subjekty;

48.

vyzývá Komisi, která podporuje partnerské vztahy mezi evropskými městy, aby se nezaměřovala pouze na poskytování pomoci pro partnerské programy zahrnující nové členské státy nebo země mimo EU, ale vyjadřuje přání, aby déle trvající partnerské dohody nadále dostávaly pomoc EU s cílem zajistit jejich pokračující existenci v delším časovém horizontu, která je v současné době ohrožena;

49.

je přesvědčen, že každý občan EU má právo na volný přístup k objektivním a kvalitním informacím; s maximální obavou sleduje vytváření orgánů dohledu nad sdělovacími prostředky, které jsou příliš úzce napojeny na vládu;

50.

je přesvědčen, že by Unie měla komunikovat pravidelněji prostřednictvím televize, která je důležitým nástrojem poskytování informací; vítá proto dodatečné rozpočtové prostředky určené pro Euronews;

51.

vítá nedávný návrh Komise na posílení ochrany občanů EU ze strany diplomatických nebo konzulárních orgánů jiného členského státu, čímž se vyjasní zejména to, kdy je občan považován za nezastoupeného, a bude stanoven druh pomoci, kterou členský stát obvykle v případě potřeby poskytuje;

52.

blahopřeje Komisi za zprovoznění portálu e-justice, který poskytuje užitečný souhrn právních postupů a ujednání v každém členském státě;

53.

vybízí Komisi ke spolupráci s Petičním výborem při vypracovávání nové zprávy o občanství v roce 2013; v této souvislosti jasně uvádí, že Petiční výbor, který jedná zejména na základě obdržených petic, bude před zveřejněním příští zprávy kriticky posuzovat dosažené výsledky s cílem posílit občanství Unie a v případě potřeby bude od Komise požadovat další kroky;

54.

vítá návrh Komise vyhlásit rok 2013 „Evropským rokem občanů“, což by posílilo a zvýšilo povědomí o právech a výhodách spojených s občanstvím Unie; vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s místními, regionálními a vnitrostátními orgány a zástupci občanské společnosti využila této příležitosti k posílení svých snah o ochranu a prosazování občanských práv a tím k posílení statutu a obrazu EU jako ochránce a zprostředkovatele těchto práv; zdůrazňuje význam využití strategického potenciálu roku 2013 pro urychlení společenských a politických změn nutných pro vyřešení nedostatku důvěry občanů, prohloubenému hospodářskou krizí; vyzývá k zahrnutí občanství Unie mezi priority úřadujícího předsednictví Rady Evropské unie; vyjadřuje naději, že Evropský rok občanů v roce 2013 se zaměří na sociální a hospodářské problémy EU a úsilí o vytvoření trhu, z něhož budou mít občané prospěch, a zároveň výrazně zvýší celkové povědomí o statutu občanů EU;

55.

navrhuje, aby Komise v roce 2012 vyhlásila na úrovni Unie soutěž na grafické ztvárnění loga pro Evropský rok občanů;

56.

vyzývá Parlament a Radu, aby dohlédly na to, že členské státy budou mít dostatečné rozpočtové prostředky na zajištění hladkého průběhu Evropského roku občanů v roce 2013 a s ním spojených aktivit, zejména těch, do nichž budou zapojeny i sdělovací prostředky, aby mohlo být dosaženo stanovených cílů;

57.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, evropskému veřejnému ochránci práv a vládám a parlamentům členských států.


(1)  Úř. věst. L 257, 19.10.1968, s. 2.

(2)  Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 77.

(3)  Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22.

(4)  Úř. věst. L 284, 30.10.2009, s. 1.

(5)  Úř. věst. C 137E, 27.5.2010, s. 14.

(6)  Ustanovení čl. 20 odst. 2 SFEU.

(7)  Přijaté zprávy, P7_TA(2011)0587.

(8)  Viz Lucy Stewart proti Secretary of State for Work and Pensions, věc C-503/09.

(9)  Přijaté zprávy, P7_TA(2011)0453.

(10)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43.

(11)   Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 77.

(12)  Viz mj. petice 0810/2011 a 0900/2011.

(13)  Viz mj. petice 0632/2008.

(14)  Přijaté texty, P7_TA(2011)0092.

(15)  Viz mj. petice 1351/2008, 0945/2010 a 1300/2010.

(16)  Viz mj. petice 0401/2009 a 1119/2009.

(17)  Věc C-299/05 ze dne 18. října 2007 a nověji také věc C-503/09 ze dne 21. července 2011.

(18)  Viz mj. petice 0112/2009.

(19)  Viz mj. petice 0511/1998 a 0689/1998.

(20)  Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, Úř. věst. L 338, 23.12.2003, s. 1.

(21)  Viz mj. petice 1614/2009.