4.10.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 299/45

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Družstva a zemědělsko-potravinářský rozvoj (stanovisko z vlastní iniciativy)

2012/C 299/09

Zpravodaj: pan Carlos TRIAS PINTÓ

Dne 19. ledna 2012 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 jednacího řádu, rozhodl na svém plenárním zasedání vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Družstva a zemědělsko-potravinářský rozvoj

(stanovisko z vlastní iniciativy).

Specializovaná sekce Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 26. června 2012.

Na 482. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 11. a 12. července 2012 (jednání dne 11. července 2012), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 144 hlasy pro, 2 hlasy byly proti a 4 členové se zdrželi hlasování.

1. Závěry a doporučení

1.1 Při hledání udržitelnějšího hospodářského modelu se družstevnictví jeví jako konkurenceschopná a efektivní alternativa, která nabízí nové odpovědi na otázky nerovnováhy hodnotového řetězce zemědělsko-potravinářského odvětví a současně podporuje zaměstnanost, místní potravinové řetězce, zabezpečení potravinami, zapojení a sociální odpovědnost.

1.2 Na současných trzích se zemědělskými a potravinovými výrobky je třeba provést strukturální reformy v souladu s cíli, jaké stanovila strategie Evropa 2020 a další iniciativy Unie. Standardní distribuční kanály nenabízejí náležitou transparentnost při utváření cen, což způsobuje závažné nerovnosti, pokud jde o vyjednávací pozici jeho aktérů, a což je na škodu jak výrobcům, tak spotřebitelům (prvnímu a poslednímu článku řetězce). Dochází tak ke vzniku environmentálních nákladů, které nejsou nutné a které vyplývají z energeticky neefektivní distribuce, což je případ chladírenského skladování čerstvých potravin mimo sezonu a jejich doprava na trhy velmi vzdálené místům výroby.

1.3 Přetvoření trhu by mělo směřovat ke kruhovému uspořádání a podporovat zkrácení distribučních kanálů, aby se zlepšilo propojení nabídky s poptávkou do sítě podporované z jejích nejzákladnějších jednotek a na pozadí pokročilých inovačních a technologických řešení.

1.4 Družstva přispívají prostřednictvím zásad a hodnot spjatých s jejich identitou k rovným a synergickým obchodním vztahům, které umožňují znovu vyvážit zemědělsko-potravinářský hodnotový řetězec uvedením různých zájmů do souladu, a to optimalizací sdílené hodnoty a posílením udržitelnosti způsobů výroby a spotřeby.

1.5 EHSV tedy žádá evropské instituce o stanovení konkrétních podmínek pro prosazení družstevního modelu tím, že přijmou unijní politiky zaměřené na vhodná opatření právního, hospodářského, daňového, technického aj. druhu k zaručení jeho harmonického rozvoje.

2. Úvod

2.1 Družstevní model povzbuzuje ke zlepšení podnikatelského prostředí v Evropské unii, zejména hospodářské demokracie, neboť přispívá k nezbytné změně výrobního modelu.

2.2 Rok 2012, který OSN vyhlásila Mezinárodním rokem družstev, nabízí ideální rámec pro úvahy o úloze družstev při koncipování nové hnací síly udržitelného rozvoje podporujícího začlenění, která by umožnila, aby po současné krizi vznikla vysoce konkurenceschopná sociálně tržní ekonomika (1).

2.3 Situace v odvětví družstevních společností se v rámci EU velmi liší. Existují družstva, která vyvíjejí obchodní činnost, jež se ničím neliší od aktivit konkurence, avšak jsou i jiná družstva, jež kombinují obchodní činnost s „politickými“ postoji ve prospěch spotřebitelů, životního prostředí atp., které jsou součástí jejich komunikačních či prodejních strategií. Taktéž je třeba odlišit družstva, která působí na začátku (výroba) a na konci (spotřeba) hodnotového řetězce, často bez toho, aby se navzájem koordinovala.

2.4 Strukturální reforma trhů, jež by usnadnila dosažení udržitelných modelů výroby a spotřeby, vyžaduje změnu vyvážení zemědělsko-potravinářského hodnotového řetězce (2) tím, že zemědělskému sdružování obecně a družstevním společnostem zvláště přizná modulační a integrující úlohu, která umožní provést náležité úpravy a změny, to vše cestou mezioborového dialogu a vzájemného působení.

2.5 Tento přístup je příspěvkem k rozvoji postojů vyjádřených EHSV a snaží se nalézt řešení budoucích úkolů, jež čekají na politiky Unie horizontálně související se strategií Evropa 2020, novou společnou zemědělskou politikou, akčním plánem pro udržitelnou spotřebu, výrobu a průmysl a Aktem o jednotném trhu.

2.6 V tomto smyslu je třeba vyzdvihnout, že tato iniciativa se opírá o zásadu inteligentního, udržitelného růstu podporujícího začlenění postaveného na základě poznatků, nízkouhlíkového hospodářství (3), zaměstnatelnosti a sociální a územní soudržnosti.

2.7 Tento návrh souvisí s dalšími mezioborovými otázkami zásadního významu pro politiky Unie, jako jsou mimo jiné otázky potravinové bezpečnosti a zajišťování potravin, územní rovnováhy a zachování místních potravinových řetězců (4), sociálního podnikání, ochrany práv a zájmů spotřebitelů a přímého zapojení organizované občanské společnosti do zemědělsko-potravinářské oblasti (5).

3. Připomínky EHSV

3.1 Stav současného trhu

3.1.1 Fungování trhu by mělo zaručit, že budou nabízeny výrobky takového druhu a kvality, jaké si přejí spotřebitelé. K tomu je třeba, aby signály od spotřebitelů byly přenášeny celým hodnotovým řetězcem a v nedeformované podobě se dostaly k výrobcům. Dnešní trh se však bohužel často vyznačuje linearitou, což znemožňuje získávání pozitivní zpětné vazby, a úrovní složitosti, která deformuje jeho účel tak, že škodí jeho skutečnému úsilí – dodávání výrobků obyvatelům co nejuspokojivějším způsobem.

3.1.2 Spotřebitelé stále častěji žádají bezpečné a udržitelné výrobky vyrobené inovativním způsobem, odpovědně, s ohledem na životní prostředí, v náležitých pracovních podmínkách i za dodržování dobrých životních podmínek zvířat; je třeba mít též na paměti rovněž levnější potravinové výrobky, neboť cena je nadále určujícím prvkem v rozhodování při nakupování. Zemědělsko-potravinářský hodnotový řetězec bohužel nepřenáší relevantní informaci mezi jednotlivými články (prvovýroba, balení, skladování, distribuce a prodej).

3.1.3 Distribuční kanály, které postupně zvětšovaly vzdálenost mezi poskytovateli a spotřebiteli, zastřely transparentnost obsažených operací, takže výrobní náklady jsou podhodnocené a ceny hrazené výrobcům často nedosahují spodních hranic, jež jim umožňují ekonomicky přežít.

3.1.4 Slabá vyjednávací síla a vzájemná závislost subjektů, jež trpí nespravedlivými cenami v souvislosti s prováděnou činností, zakrývají nerovnováhu, jakou se vyznačuje zemědělsko-potravinářský řetězec (6), takže nadále přetrvává nenormální chování trhu.

3.1.5 Analýza současného trhu – potřebná k jeho reformě – proto přináší tuto diagnózu: roztříštěná nabídka, koncentrovaná distribuce a nekonzistentní poptávka. Tyto souvislosti představují přirozené prostředí pro rozvoj spekulace.

3.1.6 Nesmíme zapomínat, že součástí fáze distribuce jsou dále environmentální a sociální dopady dálkové dopravy, delší chladírenské skladování, stěhování podniků atd.

3.2 Na cestě k trhu s vyšším zastoupením družstev – cíl zaměřený na nové způsoby udržitelné výroby a spotřeby

Družstevní identitu posilují hodnoty demokracie, rovnosti, spravedlnosti, solidarity, transparentnosti a sociální odpovědnosti. Mezinárodní družstevní svaz stanovil sedm zásad, jimiž se družstva mají řídit: „dobrovolné a otevřené členství; demokratická kontrola prováděná členy; ekonomická spoluúčast členů; autonomie a nezávislost; vzdělávání, odborná příprava a informovanost; spolupráce mezi družstvy; a zájem o komunitu“ (7).

Družstevní trh se v zemědělsko-potravinářské oblasti opírá o družstevnictví a funguje na základě zemědělsko-potravinářské nabídky a poptávky a na svých vztazích vzájemnosti či oboustranného prospěchu, přičemž usiluje o ekonomicky a environmentálně spravedlivější a účinnější hodnotový řetězec. V konečném důsledku jde o takovou konfiguraci trhu, která ve svém součtu bude pozitivní a jejíž všichni účastníci získají, přičemž se nanejvýš rozvine tvorba sdílené hodnoty formou uzavírání dlouhodobých aliancí a závazků mezi jejími hlavními účastníky (výrobci a spotřebiteli) v rámci rovných podmínek spravedlivé hospodářské soutěže. Za klíč k přetvoření trhu v souladu se zásadami stanovenými v tomto dokumentu lze označit následující body:

3.2.1

Obrácení „výrobní pyramidy“ se zaměřením na nadnárodní družstevní spolupráci, jejíž kritické množství by zaručilo nezbytný rozměr a dosah. Počínaje u jednotlivého či rodinného producenta je třeba prosazovat základní sdružování či spojování do družstev coby dynamizující prvek venkovské ekonomiky, který by se zapojil do rozsáhlejších struktur – regionálních sítí či pólů konkurenceschopnosti –, jež by zemědělce přiblížily segmentům s vyšší přidanou hodnotou v rámci distribučních kanálů. Toto vytvoření družstevní struktury umožní maximalizovat výnos a vyhovět rozmanitosti poptávky zkrácením distribučních kanálů mezi výrobními a spotřebními uzly (8). Propojení družstev (9) rovněž zaručí lepší sledovatelnost v celé délce procesu, a to jednak v oblasti jakosti, jednak při utváření cen, což současně znamená optimalizaci zdrojů a vyšší efektivitu.

3.2.2

Podnikový zisk družstev. Výnosy, které vytvoří síť družstev, se vyplácejí zapojeným družstvům, což zvyšuje jejich šance na posílení postavení na trhu, vede k vyšší zaměstnatelnosti a celkově rozšířenějšímu přístupu k základním zdrojům, zlepšuje podmínky pro výrobce i spotřebitele a podporuje se tím vznik synergií v novém prostředí obchodních vztahů.

3.2.3

Soustředění poptávky (10). Družstva spotřebitelů by za současné podpory sítí spotřebitelů, které svádějí dohromady poptávku občanů, měly usnadnit přístup k cenově i kvalitativně výhodnějším výrobkům. Přímý kontakt s výrobci se vytváří postupně od úrovně místních trhů v bezprostřední blízkosti až po zdokonalení virtuálních obchodních transakcí po síti. Tento přístup se shoduje s cíli, které vyjádřily hlavní zemědělské organizace a zemědělsko-potravinářská družstva Evropské unie: „Cílem je povzbudit a podpořit iniciativy zemědělců týkající se přímého prodeje vlastních výrobků koncovým uživatelům (např. přímý prodej v prostorách podniku, prostřednictvím zemědělských družstev, na místních trzích, prostřednictvím společných platforem či podniků kontrolovaných výrobci).“ (11)

3.2.4

Kruhový model trhu (12) na základě zkrácení distribučních kanálů. K tomu, aby byl neutralizován přílišný vliv subjektů, které nepřispívají k uvádění zemědělsko-potravinářského zboží na trh žádnou přidanou hodnotou, je třeba podporovat takové způsoby distribuce, jež co nejvíce přiblíží výrobní a spotřební jednotky chápané jako prvovýrobce a konečné spotřebitele (13). Tím se usnadní vznik úseků trhu, které umožní optimální nastavení prostředků i nákladů ve vztahu k potřebám obyvatel a výrobním zdrojům, přičemž se současně zamezí přebytkům či nedostatkům, jež mohou způsobit umělé kolísání cen. Výsledkem bude spravedlivější, transparentní a vyrovnané fungování řetězců potravinového zásobování, které přispěje k vymýcení škodlivých a nelegálních postupů, jež ohrožují legitimní hospodářskou soutěž.

3.2.5

Nové technologie (14). Technologická inovace je klíčová složka, na níž stojí projekt trhu s vyšším zastoupením družstev, ať už v oblasti inovačního rozvoje zemědělsko-potravinářských výrobních technologií nebo v otázce logistické infrastruktury, jež je nezbytná k optimalizaci účinnosti komunikačních postupů při zavádění inteligentních sítí pro výrobu, distribuci a spotřebu (jako způsobů uspořádání, které vyžadují vysokou míru sebeorganizace a rozvíjející se flexibility a mají schopnost naučit se jednat tak, aby dosáhly svých cílů). Virální charakter, interoperabilita a vzájemná propojitelnost těchto sítí v digitálním prostředí umožní nahradit zbytečné prostředníky. Nové technologie by tak měly být nástroji, jež umožní konfigurovat postup vedoucí k vyšší kolektivní účinnosti, a to použitím inovace na potravinové řetězce a na jejich transformační hodnotu.

3.3 Jak dospět k trhu s vyšším zastoupením družstev

O celkové přeměně týkající se odpovědné a udržitelné výroby a spotřeby je třeba uvažovat jako o skutečnosti, jež zahrnuje řadu subjektů a v jejímž rámci mohou všechny zájmové skupiny ovlivňovat činnost družstev a být jí ovlivňovány („sdílená sociální odpovědnost družstev“). Při podpoře družstevních modelů spotřeby a výroby je třeba mít na paměti strategickou otázku, jakou je plánování institucionálních nástrojů a mechanismů pro zavedení modelu v podmínkách, jež zabezpečí jeho konkurenceschopnost ve srovnání s konvenčním hodnotovým řetězcem. Při odpovídajícím přijímání rozhodnutí mohou být užitečné některé úvahy, z nichž lze mimo jiné zmínit následující:

3.3.1

Přijetí opatření v rámci unijních politik. Prostřednictvím reformy právního rámce a náležité politiky pobídek je třeba prosazovat opatření na podporu nových družstev prostřednictvím agentur pro rozvoj, finančních úvěrů atp., opatření na podporu integrace a mezinárodního rozměru družstev, opatření zaměřená na sociální soudržnost a inovaci a opatření pro posílení partnerství mezi veřejnými institucemi a malými a středními podniky, družstvy, sdruženími spotřebitelů a ostatními organizacemi.

3.3.2

Zadávání družstevních veřejných zakázek (15). Úspěchy dosažené v posledních letech na poli ekologických veřejných zakázek a nedávno též v souvislosti s přijetím etických kritérií při zadávání zakázek veřejnými správami měly výrazný účinek na sociální a hospodářské působení činností zaměřených na udržitelnost a spolupráci. Příkladnost, s jakou jsou spojovány veřejné zakázky, spolu se souvisejícím vysokým objemem nákupů bezpochyby představují propagační nástroj, který je pro dosažení stanovených cílů nepostradatelný. Podpora proudění tržních toků mezi veřejnými správami a sítěmi družstev může být určující pro nový model udržitelné výroby a spotřeby.

3.3.3

Známky jakosti (16). Známky jakosti jsou nepřímou formou podpory, které dokládají původ, vlastnosti a charakteristické znaky výrobků uvedených na trh, přičemž v tomto případě zdůrazňují přidanou hodnotu sociální složky, jež je součástí družstevní výroby („družstevní značka“). Taková image značky posiluje její reputaci a umožňuje zemědělskému družstevnictví přejít od zaměření na výrobu k zaměření na trh.

3.3.4

Transparentnost a informace pro spotřebitele (17). Transparentnost spolu s informačními kampaněmi a kampaněmi na zvyšování povědomí občanů o rozhodování při nakupování v rámci družstevního trhu, zejména pokud se týká jakosti a vysledovatelnosti, představuje faktor rovnováhy v hodnotovém řetězci, jehož výsledkem je vyšší symetrie informací a koordinované působení mezi výrobou a spotřebou – nezbytné pro efektivitu modelu založeného na udržitelnosti; současně uvádí ve vzájemný časový a prostorový vztah nabídku a poptávku při začlenění do odpovídajících postupů pro uvádění zboží na trh. Taktéž je třeba dát přednost sdružování spotřebitelů stejně jako cestám, jež vedou k náležitému soustředění konečné poptávky po zemědělsko-potravinářských produktech.

3.3.5

Vzdělávání a odborná příprava pro sociální podnikání a družstevnictví (18). Třebaže jde o jasně proaktivní nástroj, jehož účinek není okamžitý, je zásadní pro konsolidaci změn na trhu. Seznámení se zásadami družstevnictví a jejich pochopení ve školních institucích vede nejen k brzkému rozvoji pozitivního přístupu k tomuto družstevnímu modelu a ke spolupráci coby zdroji důvěry, ale umožňuje rovněž šířit tyto postupy mezi rodiče, neboť se jim tak předepisují vzory pro spotřebu, jež jsou v souladu s navrhovanými kroky. V této souvislosti má zvláštní význam povzbudit podnikatelského ducha mládeže, aby bylo podpořeno a motivováno zakládání a posílení družstev, ať už na úrovni výroby, uvádění na trh nebo na úrovni spotřeby. K tomu všemu bezpochyby přispěje poznání, výměna a šíření osvědčených družstevních postupů.

3.3.6

Diferencovaný přístup v oblasti zdanění (19). Je třeba, aby spravedlivější zdanění umožnilo nasměrovat spotřebu na účinné využívání zdrojů (20), aby se bral více na vědomí obsah každého výrobku ze sociálního hlediska a hlediska životního prostředí a přidaná sociální hodnota založená na družstevní formě. Nezávisle na specifickém rámci zdanění jsou daňové pobídky a vyrovnávací podpora některými z přímějších nástrojů s vyšším potenciálem pro dosažení zamýšlených cílů. Jak ukazuje předchozí zkušenost v různých členských státech, přijetí diferencovaného přístupu v oblasti zdanění podporuje finanční soběstačnost a nezávislost, ale stejně jako některé dříve navržené iniciativy si žádá předběžnou analýzu dopadu.

3.3.7

Technologické provedení. Technologický pokrok a jeho univerzální přístup představují nejlepší způsob, jak vybídnout k dosažení stanovených cílů. V tomto směru je třeba vyzdvihnout následující iniciativy: výzkum a inovace aplikované na zemědělsko-potravinářskou výrobu, vytváření nových prostorů a kanálů pro uvádění zboží na trh a konečně osvědčování rostoucí jakosti prostřednictvím udělování plusových bodů za nutriční hodnotu, zaručení dodávek a další veřejné výhody na straně jedné a odečítáním bodů mimo jiné za negativní sociální a environmentální externality, aby bylo možné hodnotit kritéria jako zdraví a zabezpečení potravinami, ekologická stopa či sociální dopady a aby kromě toho byla oceněna spotřebiteli vzhledem k ceně a odpovídajícím výrobním a distribučním nákladům. Zavedení tohoto certifikačního nástroje do praxe vyžaduje současné zapojení takových prvků, jako jsou inteligentní telefony, zvláštní počítačové aplikace a sociální sítě.

3.4 Konkurenční výhody družstevního trhu

Nad rámec zjevných výhod, které přináší model, jenž se opírá o hospodářskou a sociální udržitelnost a spolupráci, s sebou družstevní trh nese řadu konkurenčních výhod, jež mají dopad na otázky stěžejního významu pro politiky Unie v následujících oblastech:

3.4.1

na hospodářské úrovni – stabilní a bezpečný přístup na trhy pro produkty zemědělců, udržitelné financování, sociálně odpovědné investice, dynamizace trhu, ochrana konkurence, ochrana práv a zájmů spotřebitelů atp.

3.4.2

na sociální úrovni – územní plánování, rozvoj venkova a začlenění, kulturní dědictví a místní a regionální identita, potravinová soběstačnost a zabezpečení potravin, žádná nadvýroba, přístupnost potravin, sociální sledovatelnost produktů, nestěhování podniků, zaručení důstojných mezd a zlepšení pracovních podmínek, sociální odpovědnost a odpovědná spotřeba, zdraví na úrovni Unie a zdravé životní styly, přímá účast občanů na přijímání rozhodnutí institucí, které je zastupují, atd.

3.4.3

na úrovni životního prostředí – úspory energie, zachování ekosystémů, ekologické stopy, agroekologie; racionální a odpovědné nakládání se surovinami a přírodními zdroji, životní cyklus zemědělsko-potravinářských produktů, vytváření ekologických pracovních míst jako strategie rozšiřování trhu atd.

V Bruselu dne 11. července 2012.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Staffan NILSSON

(1) Sdělení Komise Akt o jednotném trhu, COM(2011) 206 final.

(2) Sdělení Komise o akčním plánu pro udržitelnou spotřebu a výrobu a udržitelnou průmyslovou politiku, COM(2008) 397 final.

(3) Stanovisko CESE Plán přechodu na nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050, Úř. věst. C 376, 22.12.2011, s. 110–116.

(4) Valné shromáždění OSN: Zpráva zvláštního zpravodaje pro právo na potraviny pana Oliviera de Schuttera (A/HRC/19/59 – 26. prosince 2011).

(5) Závěry předsedy Nilssona po konferenci Potraviny pro všechny – na cestě k celosvětové dohodě.

(6) Stanovisko EHSV Lepší fungování potravinového řetězce v Evropě, Úř. věst. C 48, 15.2.2011, s. 145.

(7) Stanovisko EHSV Družstva a restrukturalizace, Úř. věst. C 191, 29.6.2012, s. 24–30.

(8) Sdělení Komise Integrovaná výrobková politika, COM(2003) 302 final.

(9) V tomto ohledu se coby rozmáhající se typ podniku objevuje komplexní družstvo či družstevní společnost kolektivního zájmu; jde o podnik, který produkuje výrobky či služby za účelem uspokojení kolektivních potřeb na určitém území prostřednictvím společného zapojení dotčených subjektů.

(10) Sdělení Komise Budoucnost SZP do roku 2020: Řešení problémů v oblasti potravin a přírodních zdrojů a územní problematiky, COM(2010) 672 final.

(11) Společná zemědělská politika po roce 2013. Reakce zemědělců a zemědělských družstev EU na legislativní návrhy Komise (COPA-COGECA, 2012).

(12) Salcedo Aznal, Alejandro: ¿Sociedad de consumo o redes de consumidores? Esbozo para un análisis social del consumidor actual (Spotřební společnost, nebo sítě spotřebitelů? Nástin sociální analýzy současného spotřebitele) (2008).

(13) Sdělení Komise o akčním plánu pro udržitelnou spotřebu a výrobu a udržitelnou průmyslovou politiku, COM(2008) 397 final.

(14) Stanovisko EHSV Model Společenství v oblasti zemědělství – jakost produkce a informování spotřebitelů jako součást konkurenceschopnosti, Úř. věst. C 18, 19.1.2011, s. 5.

(15) Sdělení Komise Obnovená strategie EU pro sociální odpovědnost podniků na období 2011–2014, COM(2011) 681 final.

(16) Sdělení Komise Budoucnost SZP do roku 2020: Řešení problémů v oblasti potravin a přírodních zdrojů a územní problematiky, COM(2010) 672 final.

(17) Sdělení Komise o akčním plánu pro udržitelnou spotřebu a výrobu a udržitelnou průmyslovou politiku, COM(2008) 397 final.

(18) Sdělení Komise Iniciativa pro sociální podnikání – Vytvářet příznivé prostředí pro podporu sociálních podniků v rámci sociálního hospodářství a sociálních inovací, COM(2011) 682 final.

(19) Stanovisko CESE Různé typy podniků, Úř. věst. C 318, 23.12.2009, s. 22–28.

(20) COM(2011) 571 final a stanovisko Podpora trvale udržitelné výroby a spotřeby v EU, Úř. věst. C 191, 29.6.2012, s. 6.