ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ

Sedmá zpráva ohledně přetrvávajících případů, ve kterých některé třetí země neuplatňují ve věci bezvízového styku zásadu vzájemnosti

OBSAH

1........... Úvod.............................................................................................................................. 4

2........... Výsledky dosažené od předložení šesté zprávy Komise o uplatňování zásady vzájemnosti 5

2.1........ Austrálie......................................................................................................................... 5

2.2........ Brazílie........................................................................................................................... 6

2.3........ Brunej Darussalam.......................................................................................................... 7

2.4........ Kanada.......................................................................................................................... 8

2.5........ Japonsko...................................................................................................................... 10

2.6........ Spojené státy americké (USA)...................................................................................... 11

3........... Závěr........................................................................................................................... 14

PŘÍLOHA.................................................................................................................................. 16

1.           Úvod

Nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001[1], kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic členských států vízum (příloha I nařízení; dále jen „negativní seznam“), jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (příloha II nařízení; dále jen „pozitivní seznam“), je základním nástrojem pro naši společnou vízovou politiku a poskytuje rovněž mechanismus vzájemnosti pro případy, kdy třetí země na pozitivním seznamu zachovává nebo nově zavádí vízovou povinnost pro občany jednoho či více členských států.

Současný mechanismus vzájemnosti v oblasti víz byl zaveden nařízením Rady (ES) č. 851/2005 ze dne 2. června 2005, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 539/2001[2]. V rámci tohoto mechanismu musí Komise v případě, že třetí země na pozitivním seznamu zavede vízovou povinnost pro občany jednoho či více členských států, přijmout opatření směřující k tomu, aby daná třetí země obnovila bezvízový styk, a musí Radě předložit zprávu, k níž může přiložit návrh na dočasné obnovení vízové povinnosti pro státní příslušníky dané třetí země. Kromě toho musí Komise každé dva roky předkládat Evropskému parlamentu a Radě zprávu o takovémto neuplatňování vzájemnosti a v případě potřeby ji doplnit o vhodné návrhy řešení situace.

Ze šesti pravidelných zpráv o uplatňování zásady vzájemnosti v oblasti víz, které Komise dosud přijala[3], vyplývá, že se současný mechanismus vzájemnosti ukázal být vcelku účinný: počet případů neuplatňování zásady vzájemnosti, které existovaly při jeho vstupu v platnost nebo při vstupu v platnost smlouvy o přistoupení z roku 2005[4] –, celkem téměř sto případů u 18 třetích zemí – se díky úsilí Komise a příslušných členských států výrazně snížil.

Kromě šesti pravidelných zpráv přijala Komise jednu zprávu ad hoc o znovuzavedení vízové povinnosti pro občany České republiky ze strany Kanady, k němuž došlo v červenci 2009[5]. Od zavedení současného mechanismu vzájemnosti v oblasti víz v roce 2005 je to jediný případ, kdy třetí země na pozitivním seznamu znovuzavedla vízovou povinnost pro občany členského státu.

Zprávy o uplatňování zásady vzájemnosti v oblasti víz, jež Komise dosud předložila, ukazují, že přetrvává pouze velmi omezený počet případů, kdy uznávání není vzájemné. V šesté zprávě o uplatňování zásady vzájemnosti Komise uvedla:

„Při řešení zbývajících případů, kdy uznávání není vzájemné, tj. případů USA (vízová povinnost pro občany Bulharska, Kypru, Rumunska a Polska) a Kanady (vízová povinnost pro občany Bulharska a Rumunska), je EU konfrontována s mezemi svého mechanismu vzájemnosti, jak je stanoven ve stávajícím acquis. V těchto případech příslušné členské státy podle názoru třetích zemí nesplňují objektivní kritéria pro zrušení vízové povinnosti stanovená jednostranně těmito třetími zeměmi v jejich vnitrostátních právních předpisech (tj. nevydávají biometrické pasy, nedosahují prahové hodnoty ohledně zamítnutých žádostí o vízum a/nebo ohledně překročení délky povoleného pobytu).“

Na základě toho vyzvala Komise Evropský parlament, Radu a členské státy k zamyšlení nad dalším řešením těchto případů, kdy uznávání není vzájemné.

V březnu 2011 přijal Evropský parlament prohlášení, ve kterém vyzval mimo jiné k revizi stávajícího mechanismu vzájemnosti[6].

Dne 24. května 2011 předložila Komise návrh na změnu nařízení Rady (ES) č. 539/2001[7], v němž vzhledem k důsledkům vstupu Lisabonské smlouvy v platnost navrhla změnit stávající mechanismus vzájemnosti tak, že do příslušného ustanovení bude doplněna spolurozhodovací úloha Evropského parlamentu. V návaznosti na návrhy některých členských států a s ohledem na výzvy Evropského parlamentu k vytvoření nového mechanismu vzájemnosti pokračují jednání s Evropským parlamentem a Radou s cílem revidovat stávající mechanismus vzájemnosti tak, aby byl účinnější a současně aby bylo zajištěno plné dodržování ustanovení smluv. Nový, revidovaný mechanismus vzájemnosti by měl mít zejména za cíl zavést rychlejší a účinnější reakci v případě, že třetí země na pozitivním seznamu zavede vízovou povinnost pro jeden nebo více členských států.

V souladu s ustanoveními stávajícího mechanismu vzájemnosti hodnotí sedmá zpráva o uplatňování zásady vzájemnosti v oblasti víz výsledky úsilí vyvinutého od přijetí šesté zprávy dne 5. listopadu 2010, pokud jde o cíl dosáhnout úplné vzájemnosti v oblasti víz se všemi třetími zeměmi na pozitivním seznamu.

2.           Výsledky dosažené od předložení šesté zprávy Komise o uplatňování zásady vzájemnosti

2.1.        Austrálie

Situace v době šesté zprávy o uplatňování zásady vzájemnosti

Od 27. října 2008 jsou občané všech členských států a zemí přidružených k Schengenu oprávněni využívat systém eVisitor[8]. Komise dospěla k závěru, že systém eVisitor v zásadě umožňuje rovné zacházení s občany všech členských států a zemí přidružených k Schengenu. Ze čtvrtletních zpráv o statistikách týkajících se žádostí v systému eVisitor však rovněž vyplývá, že v souvislosti s obavami Austrálie ohledně integrity jsou žádosti občanů některých členských států zpracovávány převážně manuálně, aby bylo možné provést dodatečné přezkoumání. Komise proto začala pozorně sledovat zpracovávání žádostí v systému eVisitor a předloží samostatný dokument s hodnocením toho, zda systém eVisitor odpovídá procesu žádání o schengenská víza.

Současná situace

Občané všech členských států a zemí přidružených k Schengenu i nadále využívají systém eVisitor, ačkoli žádosti občanů některých členských států jsou zpracovávány převážně manuálně, aby australské orgány mohly provést dodatečné přezkoumání.

Zpracovávání žádostí o vízum prostřednictvím systému eVisitor

Austrálie předložila Komisi pravidelné čtvrtletní zprávy o statistikách ohledně žádostí v systému eVisitor za období od 1. července 2010 do 30. září 2011.

Čtvrtletní zprávy ukazují, že průměrný podíl automaticky udělených víz zůstává velmi vysoký (86,36 %). Automatické udělování víz je proces, při němž se žádost v systému eVisitor zkontroluje, a projde-li úspěšně automatickou kontrolou, udělí systém eVisitor vízum, a to zpravidla v řádu minut od podání žádosti.

Nejnižší podíl automaticky udělených víz ze všech členských států měly Bulharsko a Rumunsko, kde ve sledovaném období došlo k poklesu (z 37 % u obou zemí ve čtvrtletní zprávě za období od 1. 7. 2010 do 30. 9. 2010 na 18 %, respektive 23 % ve čtvrtletní zprávě za období od 1. 7. 2011 do 30. 9. 2011). V souvislosti s obavami ohledně integrity žadatelů z Bulharska a Rumunska se Austrálie rozhodla zpracovávat více těchto žádostí manuálně. V důsledku toho trvá posouzení těchto žádostí a udělení/zamítnutí víz systému eVisitor 2–10 pracovních dnů.

Ze zpráv dále vyplývá, že mezi členskými státy pochází nejvyšší modifikovaný počet návštěvníků, kteří se nevrátí do své země, z Bulharska, Lotyšska, Litvy a Rumunska. Modifikovaný počet návštěvníků, kteří se nevrátí do své země, je počet návštěvníků v procentech, kteří přicestovali, platnost jejich původních víz uplynula během vykazovaného období a buď protiprávně zůstali v Austrálii, odcestovali s neplatným vízem, nebo požádali o další vízum, a to jiné než vízum, o kterém se předpokládá, že je pro Austrálii přínosné. Nejvyšší údaje o modifikovaném počtu návštěvníků, kteří se nevrátí do své země, se v různých čtvrtletích vykazovaného období značně lišily (od 9,84 % u Lotyšska ve čtvrtletí od 1. 10. 2010 do 31. 12. 2010 po 4,45 % u Litvy ve čtvrtletí od 1. 4. 2011 do 30. 6. 2011 a u Rumunska ve čtvrtletí od 1. 7. 2011 do 30. 9. 2011, přičemž průměrný modifikovaný počet návštěvníků, kteří se nevrátí do své země, se pohyboval mezi 1,69 % a 0,62 %).

V návaznosti na žádost australských orgánů vznesenou při rozhovorech mezi EU a Austrálií na úrovni vyšších úředníků na téma migrace, azylu a otázek rozmanitosti konaných dne 28. listopadu 2011 bylo dohodnuto, že Austrálie bude v budoucnu na žádost Komise předkládat zprávy ad hoc o statistikách ohledně žádostí eVisitor, aby mohla Komise nadále sledovat zpracovávání žádostí v systému eVisitor.

Jak již bylo uvedeno v šesté zprávě o uplatňování zásady vzájemnosti v oblasti víz, bude hodnocení toho, zda systém eVisitor odpovídá procesu žádání o schengenská víza, předloženo v samostatném dokumentu souběžně s posouzením konečných pravidel pro ESTA („elektronický systém cestovních povolení“) (viz níže v bodě 2.6) vzhledem k podobným rysům obou systémů.

Hodnocení

Systém eVisitor v zásadě nadále umožňuje rovné zacházení s občany všech členských států a zemí přidružených k Schengenu. Kromě toho zůstává průměrný procentuální podíl automaticky udělených víz stabilní a velmi vysoký. Stávající situace nepůsobí občanům EU žádné obtíže. Komise však bude nadále sledovat zpracovávání žádostí v systému eVisitor s cílem dokončit své hodnocení toho, zda systém eVisitor odpovídá procesu žádání o schengenská víza.

2.2.        Brazílie

Situace v době šesté zprávy o uplatňování zásady vzájemnosti

Dohody mezi EU a Brazílií o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty pro držitele diplomatických, služebních či úředních cestovních pasů a pro držitele běžných cestovních pasů byly oběma stranami parafovány v dubnu 2010. Komise usilovala o brzkou ratifikaci obou dohod ze strany Evropské unie a sledovala proces ratifikace ze strany Brazílie, tak aby občané všech členských států měli možnost bezvízového cestování do Brazílie.

Současná situace

Dohody mezi Evropskou unií a Brazílií o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty pro držitele diplomatických, služebních či úředních cestovních pasů a pro držitele běžných cestovních pasů byly formálně podepsány dne 8. listopadu 2010.

Dne 24. února 2011 přijala Rada rozhodnutí o uzavření obou dohod s Brazílií o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty, o čemž byla Brazílie neprodleně vyrozuměna.

Brazilská vláda schválila dohodu o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty pro držitele diplomatických, služebních či úředních cestovních pasů dne 7. prosince 2010. V důsledku toho vstoupila tato dohoda v platnost dne 1. dubna 2011, a u těchto kategorií držitelů cestovních pasů tedy bylo dosaženo úplné vzájemnosti v oblasti víz.

V červnu 2011 zaslala Komise dopis brazilskému ministrovi zahraničních věcí, v němž se dotazovala na stav brazilských vnitřních ratifikačních postupů týkajících se dohod o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty pro držitele běžných cestovních pasů. Současně brazilské orgány vyzvala, aby dohody ratifikovala co nejdříve, a tím aby prokázala svůj závazek osvobodit od vízové povinnosti všechny občany EU – včetně občanů čtyř členských států (Kypr, Estonsko, Lotyšsko a Malta), kteří pro vstup do Brazílie dosud museli žádat o vízum.

Dohoda o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty pro držitele běžných cestovních pasů byla předložena brazilskému kongresu k ratifikaci až 3. října 2011. Na vrcholné schůzce EU-Brazílie konané 4. října 2011 v Bruselu zdůraznily obě smluvní strany význam co nejdřívějšího vstupu této dohody v platnost.

Po schválení této dohody v poslanecké sněmovně dne 19. dubna 2012 a v senátu dne 27. června 2012 byl proces ratifikace ze strany Brazílie dokončen. Jak Brazílie oznámila, dohoda mezi EU a Brazílií o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty pro držitele běžných cestovních pasů vstoupila v platnost dne 1. října 2012.

Hodnocení

Komise vítá vstup v platnost dohody mezi EU a Brazílií o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty pro držitele diplomatických, služebních či úředních cestovních pasů dne 1. dubna 2011. Komise rovněž vítá – i když značně zpožděné – dokončení procesu ratifikace krátkodobé dohody o zrušení vízové povinnosti pro držitele běžných cestovních pasů ze strany Brazílie v návaznosti na její schválení v poslanecké sněmovně dne 19. dubna 2012 a v senátu dne 27. června 2012. Komise dále vítá plné provádění dohody od 1. října 2012, které zajistí uplatňování zásady úplné vzájemnosti ve věci bezvízového styku s Brazílií, zahrnující i občany čtyř členských států, kteří dosud museli žádat o vízum pro krátkodobé pobyty v Brazílii.

2.3.        Brunej Darussalam

Situace v době šesté zprávy o uplatňování zásady vzájemnosti

Občané všech členských států byli zproštěni vízové povinnosti u pobytů nepřesahujících 30 dní, které mohly být přímo na místě prodlouženy dvakrát, pokaždé o 30 dnů, na maximálně devadesátidenní bezvízový pobyt. Dne 24. června 2010 Komise formálně požádala orgány Bruneje Darussalam, aby v zájmu zajištění úplné vzájemnosti ve věci bezvízového styku osvobodily občany EU od vízové povinnosti pro pobyty do 90 dnů.

Současná situace

V odpovědi na dopis Komise ze dne 24. června 2010 informovaly orgány Bruneje Darussalam dopisem ze dne 30. září 2011 Komisi, že občané všech členských států EU jsou nyní zproštěni vízové povinnosti u pobytů v Bruneji Darussalam nepřesahujících 90 dnů, čímž je zajištěna úplná vzájemnost ve věci bezvízového styku.

Dne 5. ledna 2012 Komise formálně požádala orgány Bruneje Darussalam o prodloužení bezvízového pobytu na 90 dnů rovněž pro občany zemí přidružených k Schengenu, kteří jsou již zproštěni vízové povinnosti u pobytů nepřesahujících 30 dní v případě Islandu a Norska a až 14 dní v případě Lichtenštejnska a Švýcarska. Orgány Bruneje Darussalam informovaly Komisi dopisem ze dne 15. října 2012, že občané Islandu, Norska a Švýcarska jsou nyní rovněž zproštěni vízové povinnosti u pobytů v Bruneji Darussalam nepřesahujících 90 dnů.

Hodnocení

Komise vítá prodloužení bezvízového pobytu na 90 dnů ze strany Bruneje Darussalam pro občany všech členských států od 30. září 2011, čímž je zajištěna úplná vzájemnost ve věci bezvízového styku. Vítá také prodloužení bezvízového pobytu na 90 dnů pro občany občané Islandu, Norska a Švýcarska od 15. října 2012. Komise nyní formálně požádá orgány Bruneje Darussalam o prodloužení bezvízového pobytu na 90 dnů rovněž pro občany Lichtenštejnska.

2.4.        Kanada

Situace v době šesté zprávy o uplatňování zásady vzájemnosti

V souvislosti s prováděním souboru opatření, jež v rámci odborné pracovní skupiny České republiky a Kanady schválily obě země, se Kanada zavázala před koncem roku 2010 vyslat do České republiky hodnotící misi, z čehož by mohly vyplynout konkrétní vyhlídky na to, že se Kanada rozhodne opět zrušit vízovou povinnost pro české občany. Kanada dále sdělila, že by měla být přijata prováděcí nařízení k vyvážené reformě imigračního zákona (Balanced Refugee Reform Act) a že by tento zákon měl vstoupit v platnost před koncem roku 2011.

Komise pečlivě sledovala pokrok při provádění opatření stanovených Kanadou a zejména to, jak rychle a účelně Kanada využije výsledků své hodnotící mise v České republice. Komise očekává, že Kanada v případě kladného posouzení touto misí urychleně zruší vízovou povinnost pro občany ČR v souladu se svými dřívějšími závazky v rámci souboru opatření. Komise zaznamenala, že v zápisu z druhého zasedání odborné pracovní skupiny Česká republika-Kanada ze dne 15. března 2010 se Česká republika, Kanada a Komise shodly na tom, že „přijetí nových kanadských právních předpisů v oblasti azylu, které však nebudou provedeny před rokem 2013, by nemělo být předpokladem pro zrušení vízové povinnosti; provedení souboru dalších opatření by Kanadě umožnilo přijmout rozhodnutí o zrušení vízové povinnosti před datem provedení nových kanadských právních předpisů v oblasti azylu“.

Bulharsko a Rumunsko dosud nesplnily všechna kritéria stanovená Kanadou pro zrušení vízové povinnosti. Komise pečlivě sledovala situaci a pokračovala v rozhovorech s Kanadou s cílem dosáhnout pokroku ve zrušení vízové povinnosti pro občany Bulharska a Rumunska.

Současná situace

Ve dnech 31. ledna až 4. února 2011 vyslala Kanada do České republiky hodnotící misi. Prostřednictvím demarše podané delegací EU v Kanadě dne 23. listopadu 2011 a na schůzce Evropské služby pro vnější činnost s náměstkem ministra N. Yeatesem dne 17. ledna 2012 požádala Komise Kanadu o předložení zprávy ze všech fází a úrovní hodnotící mise – včetně jednání komisařky Malmströmové s kanadským ministrem pro přistěhovalectví, občanství a multikulturalismus J. Kenneym, jež se uskutečnilo 30. srpna 2011.

Dne 30. srpna 2011 informovaly kanadské orgány Komisi, že provedení vyvážené reformy imigračního zákona bylo odloženo z prosince 2011 na červen 2012.

Kanadská vláda – po všeobecných volbách, které se konaly v květnu 2011, vláda většinová – předložila dne 16. února 2012 nový návrh zákona na ochranu imigračního systému Kanady (Protecting Canada's Immigration System Act), který se má mimo jiné zabývat otázkou neodůvodněných žádostí občanů EU o azyl. Cílem nového návrhu je zabránit zneužívání kanadského systému pro imigraci a uprchlictví, odstranit tlak, který na něj vytvářejí nepoctivé a nelegitimní žádosti o azyl, zkrátit dobu zpracování žádostí a snížit počet neuzavřených případů. Návrh zákona stanoví mimo jiné významné zkrácení lhůty pro posouzení žádostí o azyl podaných občany zemí, jež byly označeny za bezpečné země původu. Očekává se, že za bezpečné země původu bude označena většina členských států EU.

Dne 8. března 2012 poskytla Kanada Komisi koncepční dokument týkající se možné dohody mezi EU a Kanadou o řízení toků žadatelů o azyl, jejíž uzavření považuje Kanada za krok k odstranění svých obav souvisejících s vysokým počtem neodůvodněných žádostí občanů EU o azyl a jež by Kanadě umožnila zrušit vízovou povinnost pro občany Bulharska, České republiky a Rumunska. Od té doby Komise vedla předběžné rozhovory s vyššími kanadskými úředníky o tomto koncepčním dokumentu, při nichž uvedla, že mechanismus navržený Kanadou není z mnoha právních a politických důvodů uskutečnitelný. Taková dohoda by byla zejména v rozporu se základní zásadou zakotvenou ve Smlouvě o EU, jež se týká vzájemného uznávání členských států za bezpečné země původu, jakož i s dobrým fungováním společného evropského azylového systému. Kromě toho ve Smlouvách neexistuje právní základ pro uzavírání dohod mezi EU a některou třetí zemí, jež by se týkaly občanů EU, kteří v této třetí zemi žádají o azyl.

Zákon na ochranu imigračního systému Kanady byl přijat dne 28. června 2012. Zákon bude plně proveden, až budou vypracovány další předpisy a prováděcí pokyny a až budou přijati a vyškoleni noví pracovníci. Některá opatření nového zákona vstoupila v platnost ihned po jeho přijetí, jiná vstoupí v platnost později v tomto roce ke dni, který určí kanadská vláda[9]. Vyvážená reforma imigračního zákona, která měla vstoupit v platnost dne 29. června 2012, byla zrušena.

Kanadské orgány zdůrazňují, že nový zákon pomůže omezit faktory přitažlivosti, zatímco příčinné faktory, které vedly k současné neuspokojivé situaci, přetrvají. Domnívají se proto, že k vyřešení tohoto problému je nezbytné spolu s EU přijmout další opatření. Komise a Kanada se rozhodly uspořádat neformální technické konzultace na odborné úrovni s cílem prozkoumat alternativní řešení, jež by přispěla k vyřešení otázky neodůvodněných žádostí občanů EU o azyl. První technické konzultace se konaly dne 25. června 2012. Komise poskytla kanadským orgánům podrobné informace o hlavních zásadách, jimiž se řídí příslušné politiky EU, aby bylo možno identifikovat možné náměty k dalším následným krokům. Kanadské orgány sdělily, že proces provádění zákona na ochranu imigračního systému Kanady bude dokončen před koncem roku 2012.

Hodnocení

Co se týče česko-kanadského problému s vízy, Komise vyjadřuje politování nad tím, že Kanada dosud Komisi neposkytla svou zprávu o hodnotící misi v České republice ani žádný jiný přiměřený základ pro spolupráci mezi Českou republikou, Kanadou a Komisí v rámci dohodnutého souboru opatření.

Trvající nevyřešení tohoto problému by rovněž mohla negativně působit na proces schvalování a ratifikace několika důležitých dohod mezi EU a Kanadou, o nichž se v současné době jedná. V tomto ohledu Komise bere na vědomí prohlášení Evropského parlamentu „Obnovení vzájemnosti v oblasti vízového režimu – solidarita v souvislosti s nerovným postavením českých občanů, které vzniklo v důsledku jednostranného zavedení vízové povinnosti Kanadou“ z března 2011[10], v němž EP vyzývá Kanadu, aby co nejdříve zrušila vízovou povinnost pro tři dotčené státy a – nebude-li toto porušení zásady vzájemnosti brzy vyřešeno – aby byla na úrovni EU přijata rovnocenná odvetná opatření, přičemž zmiňuje rizika pro budoucí ratifikaci komplexní dohody o hospodářské a obchodní spolupráci mezi EU a Kanadou.

Komise se domnívá, že ustanovení nového kanadského zákona na ochranu imigračního systému Kanady, jenž byl přijat 28. června 2012 – a zejména rozhodnutí označit členské státy EU za bezpečné země původu a vyřizovat žádosti předkládané jejich státními příslušníky ve zrychleném řízení –, by mohla v budoucnu odrazovat od podávání neodůvodněných žádostí občanů EU o azyl. Komise proto očekává, že Kanada zruší vízovou povinnost pro české občany okamžikem, kdy příslušná ustanovení nového zákona vstoupí v platnost.

V rámci neformálních odborných konzultací mezi Komisí a Kanadou, které se konaly dne 25. června 2012, se Komise zavázala společně s Kanadou hledat cesty k užší spolupráci a prozkoumat možné alternativní návrhy, a to v úzké koordinaci s příslušnými členskými státy, tak aby mohl být vyřešen problém s rostoucím počtem žadatelů o azyl v Kanadě pocházejících z EU. Tato opatření užší spolupráce by však neměla být předpokladem zrušení vízové povinnosti ze strany Kanady.

Komise bude vůči Kanadě nadále upozorňovat na problematiku neuplatňování zásady vzájemnosti, aby bylo co nejdříve dosaženo úplné vzájemnosti v oblasti víz.

2.5.        Japonsko

Situace v době šesté zprávy o uplatňování zásady vzájemnosti

Všem členským státům byl umožněn bezvízový styk s Japonskem. Občanům Rumunska však byl bezvízový styk umožněn pouze dočasně, od 1. září 2009 do 31. prosince 2011.

Komise vyjádřila naději, že posouzení prvního roku dočasného zrušení vízové povinnosti pro rumunské občany za období září 2009–srpen 2010, jež provedl japonský imigrační úřad, by mohlo Japonsko přivést ke změně dočasného zrušení vízové povinnosti na zrušení trvalé.

Současná situace

Všem členským státům je nadále umožněn bezvízový styk s Japonskem. Pro občany Rumunska však byla vízová povinnost zrušena pouze dočasně. Na základě výsledků posouzení prvního období dočasného zrušení vízové povinnosti pro rumunské občany (září 2009–srpen 2010) se Japonsko rozhodlo prodloužit dočasné zrušení vízové povinnosti na další období (září 2010–prosinec 2011). Japonsko uvedlo určité obavy, pokud jde o plnění podmínek pro vstup a/nebo pobyt ze strany rumunských občanů.

V reakci na obavy vyjádřené Japonskem vyslalo rumunské ministerstvo správy a vnitra na rumunské velvyslanectví v Japonsku atašé a rumunské orgány provedly veřejnou osvětovou kampaň týkající se podmínek pro vstup a pobyt na území Japonska, v souladu s podmínkami dočasného zrušení vízové povinnosti.

Komise uskutečnila dvoustranná setkání s japonskými orgány dne 26. července 2011 a 7. prosince 2011 a třístranné technické setkání s rumunskými a japonskými orgány dne 10. listopadu 2011, na nichž se hovořilo o obavách Japonska souvisejících s množstvím nedovolených vstupů rumunských občanů na území Japonska a/nebo jejich nedovolených pobytů na tomto území. Komise vyzvala japonské orgány, aby při hodnocení dočasného zrušení vízové povinnosti přihlédly k velmi omezenému množství nedovolených vstupů rumunských občanů na území Japonska a/nebo jejich nedovolených pobytů na tomto území. Komise navrhla, že uspořádá další třístranné setkání s rumunskými a japonskými orgány, aby mohla být určena konkrétní opatření v zájmu omezení množství nedovolených pobytů.

Dne 28. prosince 2011 se Japonsko rozhodlo prodloužit dočasné zrušení vízové povinnosti do 31. prosince 2012 pod podmínkou, že se bude atašé ministerstva správy a vnitra nadále zdržovat na rumunském velvyslanectví v Japonsku a že rumunské orgány budou pokračovat v osvětové činnosti o podmínkách vstupu a pobytu na území Japonska a o rizicích obchodu s lidmi.

Hodnocení

Komise vítá rozhodnutí japonských orgánů prodloužit dočasné zrušení vízové povinnosti pro rumunské občany do 31. prosince 2012. Komise se zavázala v úzké spolupráci s rumunskými orgány určit vhodné způsoby řešení obav, které vyjádřily japonské orgány. Komise doufá, že provede-li Rumunsko vhodná opatření, změní Japonsko dočasné zrušení vízové povinnosti na zrušení trvalé.

2.6.        Spojené státy americké (USA)

Situace v době šesté zprávy o uplatňování zásady vzájemnosti

Komisi potěšilo, že se dne 5. dubna 2010 zapojilo Řecko do programu bezvízového styku, a zavázala se, že při svých kontaktech s USA bude nadále upozorňovat na problematiku neuplatňování zásady vzájemnosti u občanů Bulharska, Kypru, Polska a Rumunska, tak aby bylo co nejdříve dosaženo úplné vzájemnosti v oblasti víz.

Komise velmi lituje toho, že USA přijaly prozatímní konečná pravidla ohledně poplatku ESTA („elektronický systém cestovních povolení“), i když chápe, že toto rozhodnutí bylo přijato v souladu se závazky plynoucími ze zákona na podporu cestování. Dne 7. října 2010 zaslala Komise USA v rámci veřejné konzultace vyhlášené USA písemné připomínky k prozatímním konečným pravidlům ohledně poplatku ESTA.

Komise očekávala, že orgány USA zveřejní konečná pravidla pro ESTA, aby mohla dokončit své hodnocení systému ESTA z hlediska toho, zda odpovídá procesu žádání o schengenská víza či nikoli; vybírání poplatku by bylo bezpochyby dalším významným faktorem tohoto hodnocení.

Komise se rovněž zavázala, že se blíže zaměří na „dvojí přístup“ schválený Výborem stálých zástupců (COREPER) dne 12. března 2008, pokud jde o souvislost s výkonem vnějších pravomocí v návaznosti na vstup Lisabonské smlouvy v platnost.

Současná situace

Americké orgány dosud nezveřejnily konečná pravidla pro ESTA ani neodpověděly Komisi na její připomínky k prozatímním konečným pravidlům ohledně poplatku ESTA.

Jakmile budou konečná pravidla pro ESTA zveřejněna, vydá Komise konečné hodnocení s přihlédnutím k jakýmkoli změnám včetně zavedení poplatku ESTA.

Při jednáních s americkými orgány na technické a politické úrovni Komise opakovaně upozorňovala na problematiku neuplatňování zásady vzájemnosti a na obavy spojené se zavedením poplatku ESTA[11].

Během návštěvy polského prezidenta Komorowského ve Washingtonu D.C. v prosinci 2010 pronesl prezident Obama prohlášení, v němž se zavázal učinit z otázky přistoupení členských států k programu pro bezvízový styk prioritu, jež má být splněna během jeho mandátu.

V březnu 2011 byl v Kongresu předložen nový návrh zákona o programu bezpečného cestování a potírání terorismu z roku 2011 (S. 497 a H.R. 959), který podpořil prezident Obama. Jeho cílem bylo mimo jiné aktualizovat kritéria způsobilosti pro účast v programu bezvízového styku tím, že se kritérium podílu zamítnutých žádostí nahradí kritériem podílu překročení délky povoleného pobytu, který by neměl překročit 3 %. Návrh zákona také za určitých podmínek umožňuje upustit od dodržování kritéria podílu překročení délky povoleného pobytu.

V lednu 2012 byl v Kongresu předložen nový návrh zákona o větší bezpečnosti a reformě programu bezvízového styku (S. 2046 a H.R. 3855), který nahradil předchozí návrh zákona o programu bezpečného cestování a potírání terorismu z roku 2011. Nový návrh zákona požaduje po kandidátských zemích – kromě stávajícího požadavku průměrného podílu zamítnutých žádostí o vízum pod úrovní tří procent –, aby udržovaly pod úrovní tří procent také podíl překročení délky povoleného pobytu. Dále obnovuje pravomoc ministryně pro vnitřní bezpečnost za určitých podmínek (mj. podíl zamítnutých žádostí o vízum nižší než 10 %) uvolnit podmínky a umožnit zemím začlenění do programu bezvízového styku. Návrh také stanoví zkušební dobu pro země v programu bezvízového styku v případě, že jejich podíl překročení délky povoleného pobytu přesahuje 3 % nebo nesplňují jiný požadavek bezvízového styku. Kromě toho návrh nového zákona mění způsob výpočtu podílu zamítnutých žádostí o vízum.

V lednu 2012 vydal prezident Obama dekret s cílem zlepšit zpracování víz a odbavení zahraničních návštěvníků a podpořit cestování, jenž má pomoci vytvořit nová pracovní místa a podpořit ekonomický růst ve Spojených státech, a zároveň zachovat ochranu národní bezpečnosti. V dekretu mimo jiné vyzývá k většímu úsilí o rozšíření programu bezvízového styku.

V březnu 2012 předložila dvoustranná skupina v Senátu další návrh zákona, který se týkal pracovních míst vytvořených díky zákonu o cestování (S. 2233) a jehož cílem bylo rozšíření programu bezvízového styku; návrh obsahuje určité pasáže ze zákona o větší bezpečnosti a reformě programu bezvízového styku. Tento návrh zákona odráží přístup vyjádřený v prezidentském dekretu, pokud jde o zlepšení zpracování víz a odbavení zahraničních návštěvníků a o podporu cestování.

Nový návrh programu bezvízového styku dosud posuzuje Kongres USA[12].

Od 13. dubna 2012 zvýšilo americké ministerstvo zahraničí poplatky za zpracování většiny žádostí o jiná než přistěhovalecká víza, včetně žádostí o víza za účelem podnikání či turistiky (ze 140 USD na 160 USD).

Komise provedla právní analýzu důsledků vstupu Lisabonské smlouvy v platnost pro „dvojí přístup“, který v rámci jednání o programu bezvízového styku schválil COREPER dne 12. března 2008 pro jednání s USA[13]. V důsledku vstupu Lisabonské smlouvy v platnost mohou členské státy v zásadě pokračovat ve sjednávání a uzavírání dohod s třetími zeměmi v oblastech policejní spolupráce a justiční spolupráce v trestních věcech – což jsou nyní oblasti sdílené pravomoci –, pokud EU s těmito třetími zeměmi tyto dohody neuzavřela. Tato pravomoc členských států však není neomezená: členské státy nemohou uzavírat dohody, které by ovlivnily acquis EU, včetně nástrojů v oblasti policejní spolupráce a justiční spolupráce v trestních věcech, nebo by měnily jeho rozsah.

Vzhledem k tomu, že Unie vykonává svou pravomoc v oblasti vízové politiky vyčerpávajícím způsobem, a jelikož dvoustranné dohody představují de facto podmínku vstupu do programu bezvízového styku, měla by být sjednána a uzavřena zastřešující dohoda mezi EU a USA uvádějící všechny podmínky pro vstup do programu bezvízového styku. Ovšem s ohledem na současnou situaci, kdy řada členských států již uzavřela s USA dohodu o předcházení terorismu a dohodu o posílení spolupráce při předcházení a boji proti závažné trestné činnosti, mohou členské státy pokračovat ve sjednávání a uplatňování těchto dvoustranných dohod pod podmínkou, že tyto dohody neovlivňují nebo nemění rozsah společných pravidel Unie v oblasti policejní spolupráce a justiční spolupráce v trestních věcech, zejména pokud jde o výměnu informací za účelem vymáhání práva, a v této souvislosti i v oblasti ochrany údajů.

Komise požádala členské státy, aby jí poskytly znění dvoustranných dohod, jež uzavřely s USA v rámci programu bezvízového styku, nebo informace o probíhajících jednáních, tak aby mohla ověřit jejich soulad se společnými pravidly Unie.

Komise došla při přezkumu spolupráce v oblasti vymáhání práva k závěru, že bilaterálně uzavřené dohody o posílení spolupráce při předcházení a boji proti závažné trestné činnosti a o výměně informací z detekčních kontrol známých teroristů či osob podezřelých z terorismu, které jí předložily členské státy, jsou v souladu se společnými pravidly Unie v oblasti policejní spolupráce a justiční spolupráce v trestních věcech a nemění jejich rozsah (viz příloha – přehled oznámení členských států a podrobné hodnocení).

Pokud jde o soulad s acquis EU v oblasti ochrany údajů, Komise konstatuje, že obecný odkaz na použitelnost vnitrostátních právních předpisů každé strany, uvedený ve většině dvoustranných dohod uzavřených v rámci programu bezvízového styku, nemusí vždy dostačujícím způsobem zajistit úroveň ochrany, kterou vyžaduje rámcové rozhodnutí Rady 2008/977/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o ochraně osobních údajů zpracovávaných v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech[14] (dále jen „ rámcové rozhodnutí“). Navíc v některých dvoustranných dohodách mezi členskými státy a USA chybí jasné vymezení účelu a přísná kritéria pro určení případů, kdy se provádí další zpracování předávaných údajů. Mohou tak vzniknout problémy se slučitelností těchto dohod s acquis EU, zejména s pravidly omezujícími další zpracovávání údajů k jinému účelu, než pro nějž byly údaje shromážděny[15].

Komise v současné době jedná s USA o dohodě o výměně osobních údajů zpracovávaných v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech. Tato dohoda případně doplní stávající a budoucí dohody v oblasti policejní a justiční spolupráce v trestních věcech o nezbytné záruky z hlediska ochrany údajů.

Hodnocení

Komise vyjadřuje politování nad tím, že americké orgány neodpověděly na její písemné připomínky k prozatímním konečným pravidlům ohledně poplatku ESTA, které jim zaslala v říjnu 2010.

Komise dosud nedokončila hodnocení toho, zda systém ESTA odpovídá procesu žádání o schengenská víza či nikoli, neboť konečná pravidla pro ESTA ještě nebyla zveřejněna ve federálním rejstříku USA.

Komise bude vůči USA nadále upozorňovat na problematiku neuplatňování zásady vzájemnosti, aby bylo co nejdříve dosaženo úplné vzájemnosti v oblasti víz.

V současné době je maximální povolený podíl zamítnutých víz pro kandidátské země v programu bezvízového styku 3 %. Podle údajů za rok 2011 splňuje tuto prahovou hodnotu ze čtyř členských států, které se ještě nezapojily do programu bezvízového styku, pouze Kypr; v roce 2011 činil podíl zamítnutých žádostí o vízum u Bulharska 15,7 %, u Polska 10,2 % a u Rumunska 22,4 %. Pokud orgány USA zavedou biometrický systém pro letecký výstup ze země, mohl by se pro tyto země v souladu s americkými právními předpisy zvýšit maximální povolený podíl zamítnutých víz na 10 %.

Komise bude nadále pozorně sledovat, jak se na straně amerických orgánů vyvíjí zavádění biometrického systému pro letecký výstup ze země, tak aby bylo mimo jiné přesně sledováno a vypočítáváno překračování délky pobytu a aby bylo možné zvýšit strop podílu zamítnutých žádostí o vízum na 10 %.

Komise vyjadřuje politování nad tím, že orgány USA zvýšily poplatky za zpracování víz, což má další negativní důsledky zejména pro občany, kteří chtějí cestovat do USA a pocházejí ze čtyř členských států, které se dosud nezapojily do programu bezvízového styku.

Komise vítá nový legislativní návrh týkající se programu bezvízového styku, který podpořila americká vláda. Komise se domnívá, že by tento nový legislativní návrh mohl otevřít cestu k tomu, aby se do programu bezvízového styku zapojily další členské státy, a očekává jeho přijetí co nejdříve.

3.           Závěr

Komise je potěšena, že v souvislosti s prováděním současného mechanismu vzájemnosti v oblasti víz bylo již dosaženo nebo se brzy očekává dosažení plné vzájemnosti s dalšími třetími zeměmi:

– v návaznosti na rozhodnutí orgánů Bruneje Darussalam prodloužit bezvízový styk na 90 dnů bylo dosaženo plné vzájemnosti v oblasti víz mezi Brunejí Darussalam a všemi členskými státy; od 15. října 2012 jsou rovněž občané Islandu, Norska a Švýcarska zproštěni vízové povinnosti u pobytů v Bruneji Darussalam nepřesahujících 90 dnů. Komise nyní požádá orgány Bruneje Darussalam o prodloužení zrušení vízové povinnosti na 90 dnů rovněž pro občany Lichtenštejnska,

– dne 1. října 2012 vstoupila v platnost dohoda mezi EU a Brazílií o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty pro držitele běžných cestovních pasů, která umožňuje občanům všech členských států bezvízové cestování do Brazílie,

– Komise vítá rozhodnutí japonských orgánů prodloužit dočasné zrušení vízové povinnosti pro rumunské občany do 31. prosince 2012 a očekává, že v návaznosti na provádění konkrétních opatření, na kterých se Rumunsko a Japonsko dohodnou, změní Japonsko dočasné zrušení vízové povinnosti na zrušení trvalé.

Pokud jde o USA, nový legislativní návrh týkající se programu bezvízového styku by v případě svého přijetí mohl otevřít cestu k tomu, aby se do programu bezvízového styku zapojily další členské státy, čímž dojde k dalšímu významnému pokroku směrem k dosažení plné vzájemnosti s USA v oblasti víz.

Pokud jde o znovuzavedení vízové povinnosti pro občany České republiky ze strany Kanady, Komise vyjadřuje politování nad tím, že Kanada dosud nepředložila Komisi zprávu o hodnotící misi v České republice, čímž fakticky brání spolupráci v rámci odborné pracovní skupiny Kanada-Česká republika. Komise očekává, že do konce roku 2012 dojde k úplnému provedení nových kanadských právních předpisů v oblasti azylu, které by měly odstranit významné faktory přitažlivosti, a tím značně snížit počet neodůvodněných žádostí občanů EU o azyl. Jakmile tyto nové právní předpisy vstoupí v platnost, měly by mít kanadské orgány možnost rozhodnout o opětovném zrušení vízové povinnosti pro české občany. Komise je odhodlána spolu s Kanadou a v úzké koordinaci s dotčenými členskými státy prozkoumat politicky a právně uskutečnitelné způsoby spolupráce v otázce neodůvodněných žádostí o azyl podávaných občany EU; tyto formy spolupráce by však neměly představovat podmínku pro to, aby Kanada zrušila vízovou povinnost pro občany dotčených tří členských států.

Komise očekává, že Evropský parlament a Rada přijmou návrh nařízení, kterým se mění nařízení č. 539/2001, jehož cílem je mimo jiné stanovit nový, účinnější mechanismus vzájemnosti. Jakmile bude návrh přijat, Komise v souladu s tímto revidovaným mechanismem vzájemnosti přezkoumá několik málo zbývajících i všechny nové případy neuplatňování zásady vzájemnosti a bude na jeho základě jednat.

PŘÍLOHA

Přehled a hodnocení dvoustranných dohod členských států s USA ve světle právní analýzy důsledků vstupu Lisabonské smlouvy v platnost pro „dvojí přístup“ k jednáním o programu bezvízového styku s USA

– Přehled dvoustranných dohod

Komise požádala členské státy, aby jí předložily znění svých dohod o posílení spolupráce při předcházení a boji proti závažné trestné činnosti a dohod o výměně informací z detekčních kontrol známých teroristů či osob podezřelých z terorismu, uzavřených s USA v rámci programu bezvízového styku, případně informace o probíhajících jednáních, aby mohla zhodnotit, zda tyto dohody ovlivňují acquis EU nebo mění jeho rozsah.

Znění dvoustranných dohod s USA o posílení spolupráce při předcházení a boji proti závažné trestné činnosti předložilo patnáct členských států (Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Itálie, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko a Slovensko). Znění dvoustranných dohod s USA o výměně informací z detekčních kontrol známých teroristů či osob podezřelých z terorismu poskytlo šest členských států (Estonsko, Lotyšsko, Maďarsko, Řecko, Slovensko a Slovinsko). V následující tabulce je uveden přehled odpovědí, které členské státy poskytly[16]:

Členský stát || Memorandum[17] || Prohlášení[18] || Dohoda o výměně informací[19] || Dohoda typu Prümské smlouvy[20]

BE || || || - || jednání probíhají

BG || – || X || – (první připomínky k návrhu dohody odeslány USA) || – (první připomínky k návrhu dohody odeslány USA)

CZ || X || || X (tajné znění; nebylo poskytnuto) || X

DK || – || || – (očekává se návrh dohody od USA) || X

DE || – || || – || X

EE || X || || X || X

EL || X || || X || X

ES || || || neposkytnuty žádné informace || neposkytnuty žádné informace

FR || || || probíhají jednání s USA (znění nebylo poskytnuto) || probíhají jednání s USA (znění nebylo poskytnuto)

IT || || || memorandum o výměně informací s USA z detekčních kontrol z roku 2007 ani znění prováděcích předpisů z roku 2009 nebyly poskytnuty; bylo poskytnuto znění dvoustranné dohody z roku 1986 || X

CY || – || || – (jednání dosud nezačala; orgány zkoumají znění dohody) || – (jednání dosud nezačala; orgány zkoumají znění dohody)

LV || X || || X || X

LT || neposkytnuty žádné informace || || neposkytnuty žádné informace || X

LU || || || neposkytnuty žádné informace || neposkytnuty žádné informace

HU || neposkytnuty žádné informace || || X || X

MT || X || || – || X[21]

NL || neposkytnuty žádné informace || || neposkytnuty žádné informace || X

AT || – || || – || X

PL || || || X (tajné znění; nebylo poskytnuto) || –

PT || – || || jednání probíhají || X[22]

RO || || X || počáteční fáze konzultací s USA || počáteční fáze konzultací s USA

SI || – || || X || připravuje se zahájení jednání

SK || X || || X || X

FI || || || – || X[23]

SE || – || || – || –

– Výsledky přezkumu dvoustranných dohod členských států s USA uzavřených v rámci programu bezvízového styku, který provedla Komise

Cílem žádosti Komise bylo ověřit, že dvoustranné dohody členských států s USA uzavřené v rámci programu bezvízového styku jsou v souladu se stávajícími předpisy EU v oblasti policejní spolupráce a justiční spolupráce v trestních věcech, zejména pokud jde o výměnu informací při vymáhání práva, jako jsou:

– rozhodnutí Rady 2005/671/SVV ze dne 20. září 2005 o výměně informací a spolupráci v oblasti teroristických trestných činů,

– rámcové rozhodnutí Rady 2006/960/SVV ze dne 18. prosince 2006 o zjednodušení výměny operativních a jiných informací mezi donucovacími orgány členských států Evropské unie („švédská iniciativa“),

– rozhodnutí Rady 2008/615/SVV ze dne 23. června 2008 o posílení přeshraniční spolupráce, zejména v boji proti terorismu a přeshraniční trestné činnosti („prümské rozhodnutí“),

– rámcové rozhodnutí Rady 2008/977/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o ochraně osobních údajů zpracovávaných v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech.

Komise došla při svém přezkumu k závěru, že bilaterálně uzavřené dohody o posílení spolupráce při předcházení a boji proti závažné trestné činnosti a dohody o výměně informací z detekčních kontrol známých teroristů či osob podezřelých z terorismu jsou slučitelné s acquis EU v oblasti policejní spolupráce a justiční spolupráce v trestních věcech a nemění jeho rozsah. „Prümským rozhodnutím“ (rozhodnutím Rady 2008/615/SVV) nejsou dotčeny dvoustranné či mnohostranné dohody mezi členskými státy a třetími zeměmi, jak je stanoveno v čl. 35 odst. 6 uvedeného rozhodnutí. Podobně nejsou tzv. „švédskou iniciativou“ (rámcové rozhodnutí Rady 2006/960/SVV) dotčeny dvoustranné či mnohostranné dohody mezi členskými státy a třetími zeměmi, jak je stanoveno v čl. 1 odst. 2 tohoto rámcového rozhodnutí. Dohody jsou rovněž v souladu s rozhodnutím Rady 2005/671/SVV a nemění jeho rozsah, jelikož toto rozhodnutí Rady je omezeno na předávání informací z členských států Europolu, Eurojustu a ostatním členským státům. Konkrétně je rozhodnutí Rady omezeno na předávání veškerých důležitých informací týkajících se trestních vyšetřování ve věcech teroristických trestných činů a z nich vyplývajících Europolu a zúčastněným členským státům, jak je stanoveno v čl. 2 odst. 1 a čl. 2 odst. 6 rozhodnutí Rady, a na předávání veškerých důležitých informací týkajících se trestního stíhání a odsouzení za teroristické trestné činy Eurojustu a zúčastněným členským státům, jak je stanoveno v čl. 2 odst. 2 a čl. 2 odst. 6 rozhodnutí Rady. Rozhodnutí Rady 2005/671/SVV neupravuje předávání informací třetím zemím.

Pokud jde o výměnu údajů ze jmenné evidence cestujících (PNR), Komise již při zahájení „dvojího přístupu“ zajistila, aby dvoustranné dohody mezi členskými státy a USA nezahrnovaly údaje z PNR. Žádná z dvoustranných dohody, jejichž znění Komise obdržela, neobsahuje ustanovení o výměně údajů z PNR.

Užší policejní a justiční spolupráce v trestních věcech musí jít ruku v ruce s respektováním základních práv, zejména práva na ochranu soukromí a osobních údajů. Toto právo musí být zaručeno zvláštní úpravou ochrany údajů[24]. Vzhledem k přeshraniční povaze boje proti trestné činnosti a otázek bezpečnosti je k lepší výměně informací v Evropské unii často nezbytná spolupráce mezi členskými státy. V případech, kdy si osobní údaje předávají či zpřístupňují orgány členských států navzájem nebo kdy je orgány předávají či zpřístupňují informačním systémům zřízeným podle hlavy VI předlisabonské Smlouvy o Evropské unii (jako např. Eurojust, Europol atd.), použije se rámcové rozhodnutí Rady 2008/977/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o ochraně osobních údajů zpracovávaných v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech[25] (dále jen „rámcové rozhodnutí“). Rámcové rozhodnutí platí i tehdy, jsou-li osobní údaje předávány nebo zpřístupňovány orgánům členských států orgány nebo informačními systémy zřízenými na základě hlavy VI (předlisabonské) Smlouvy o Evropské unii[26].

Článek 13 rámcového nařízení Rady 2008/977/SVV stanoví pravidla pro případy, kdy příslušné orgány předávají osobní údaje do třetích zemí, mezi nimi i požadavek, aby dotyčný třetí stát zajistil pro zamýšlené zpracovávání údajů odpovídající stupeň ochrany[27]. Podle čl. 13 odst. 4 rámcového rozhodnutí se odpovídající úroveň ochrany posuzuje s ohledem na všechny okolnosti související s dalším předáním nebo předáváním údajů. Zejména by měly být posouzeny povaha údajů, účel a trvání zpracování, jakož i právní rámec daného třetího státu. Odchylně od této povinnosti mohou být osobní údaje dále předávány pouze za přísných podmínek, jako je mj. to, aby třetí země stanovila vhodná a účinná ochranná opatření[28].

Dvoustranné dohody mezi členskými státy a USA o předávání údajů, které spadají do oblasti působnosti rámcového rozhodnutí, by proto měly tato kritéria splňovat.

S ohledem na tyto skutečnosti není pro zajištění úrovně ochrany požadované rámcovým rozhodnutím vždy dostačující obecný odkaz na použitelnost vnitrostátních právních předpisů každé strany, který lze nalézt ve většině dvoustranných dohod uzavřených v rámci programu bezvízového styku. Navíc v některých dvoustranných dohodách mezi členskými státy a USA chybí jasné vymezení účelu a přísná kritéria pro určení případů, kdy se provádí další zpracování předávaných údajů. Mohou tak vzniknout problémy se slučitelností těchto dohod s acquis EU, zejména s pravidly omezujícími další zpracovávání údajů k jinému účelu, než pro nějž byly údaje shromážděny[29].

Komise v současné době jedná s USA o dohodě o výměně osobních údajů zpracovávaných v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech. Tato dohoda případně doplní stávající a budoucí dohody v oblasti policejní a justiční spolupráce v trestních věcech o nezbytné záruky z hlediska ochrany údajů.

[1]               Úř. věst. L 81, 21.3.2001.

[2]               Úř. věst. L 141, 4.6.2005.

[3]               KOM(2006) 3 v konečném znění ze dne 10. ledna 2006, KOM(2006) 568 v konečném znění ze dne 2. října 2006, KOM(2007) 533 v konečném znění ze dne 13. září 2007, KOM(2008) 486 v konečném znění/2 ze dne 9. září 2008, KOM(2009) 560 v konečném znění ze dne 19. října 2009, KOM(2010) 620 v konečném znění ze dne 5. listopadu 2010.

[4]               Úř. věst. L 157, 21.6.2005.

[5]               KOM(2009) 562 v konečném znění, 19.10.2009.

[6]               Písemné prohlášení 0089/2010 o „Obnovení vzájemnosti v oblasti vízového režimu – solidarita v souvislosti s nerovným postavením českých občanů, které vzniklo v důsledku jednostranného zavedení vízové povinnosti Kanadou“, 8. března 2011.

[7]               KOM(2011) 290 v konečném znění.

[8]               Systém „eVisitor“ povoluje návštěvu Austrálie za účelem turistiky či podnikání osobám, jejichž pobyt v zemi nepřesáhne při jedné návštěvě dobu tří měsíců. Vízum udělené prostřednictvím tohoto systému je platné po dobu 12 měsíců od data vydání.

[9]               Některá nová opatření související s biometrickými údaji vstoupí v platnost v roce 2013.

[10]             Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 89.

[11]             Zejména na vrcholných schůzkách EU-USA 20. listopadu 2010 a 28. listopadu 2011, během návštěvy generálního ředitele GŘ pro vnitřní věci ve Washingtonu D.C. v listopadu 2010, na zasedání ministrů spravedlnosti a vnitřních věcí EU a USA v prosinci 2010, dubnu 2011, listopadu 2011 a červnu 2012, a na schůzkách vyšších úředníků EU a USA v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí v lednu 2011, červenci 2011, lednu 2012 a červenci 2012.

[12]             Na posledním setkání vyšších úředníků EU a USA (25.–26. července 2012) zdůraznilo americké ministerstvo pro vnitřní bezpečnost, že Kongres spojuje přijetí nových kritérií způsobilosti se zavedením účinného systému evidence vstupů a výstupů – ten je nutný, aby bylo možné spolehlivě vypočítat podíl překročení délky povoleného pobytu pro jednotlivé země původu. Ministerstvo pro vnitřní bezpečnost má přes značné úsilí se zavedením spolehlivého systému pro výstupy problémy a předpokládá, že dosažení tohoto cíle bude trvat měsíce.

[13]             Další informace o „dvojím přístupu“ viz čtvrtá (KOM(2008) 486 v konečném znění/2 z 9.9.2008) a pátá zpráva Komise o uplatňování zásady vzájemnosti (KOM(2009) 560 v konečném znění). Jednání o výměně dopisů mezi EU a USA týkající se určitých podmínek pro vstup do programu bezvízového styku, které spadaly do pravomoci ES pro vstup nebo setrvání v programu bezvízového styku, se s USA aktivně nevedou od roku 2009: pokud jde o tyto požadavky, USA nevyžadují, aby členské státy uzavřely dvoustranné dohody s USA.

[14]             Úř. věst. L 350, 30.12.2008.

[15]             Čl. 13 odst. 2 rámcového rozhodnutí.

[16]             Vysvětlivka: „X“ znamená „dohoda uzavřena“; „–“ znamená „žádná dohoda neuzavřena“.

[17]             Memorandum o porozumění týkající se programu bezvízového styku Spojených států a souvisejících zesílených bezpečnostních opatření.

[18]             Prohlášení o zásadách spolupráce v rámci zesílených dvoustranných bezpečnostních opatření v mezinárodním cestovním styku a o požadavcích programu bezvízového styku USA.

[19]             Dohoda o výměně informací z detekčních kontrol známých teroristů či osob podezřelých z terorismu.

[20]             Dohoda o posílení spolupráce při předcházení a boji proti závažné trestné činnosti.

[21]             Zatím neratifikována.

[22]             V procesu ratifikace.

[23]             Nebyl ukončen proces schvalování v parlamentu.

[24]             17. bod odůvodnění rozhodnutí Rady 2008/615/SVV ze dne 23. června 2008 o posílení přeshraniční spolupráce, zejména v boji proti terorismu a přeshraniční trestné činnosti.

[25]             Úř. věst. L 350, 30.12.2008.

[26]             Čl. 1 odst. 2 rámcového rozhodnutí.

[27]             Čl. 13 odst. 1 písm. d) rámcového rozhodnutí.

[28]             Čl. 13 odst. 3 rámcového rozhodnutí.

[29]             Čl. 13 odst. 2 rámcového rozhodnutí.