ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ

Výroční zpráva Evropskému parlamentu a Radě o činnostech ústřední jednotky systému Eurodac za rok 2011

1.           Úvod

1.1.        Oblast působnosti

Nařízení Rady (ES) č. 2725/2000 ze dne 11. prosince 2000 o zřízení systému Eurodac pro porovnávání otisků prstů za účelem účinného uplatňování Dublinské úmluvy (dále jen „nařízení o Eurodacu“)[1] stanoví, že Komise předkládá Evropskému parlamentu a Radě výroční zprávu o činnostech ústřední jednotky[2]. Tato devátá výroční zpráva obsahuje informace o řízení a výkonnosti systému v roce 2011. Posuzuje výsledky a nákladovou efektivnost systému Eurodac, jakož i kvalitu služeb poskytovaných ústřední jednotkou.

1.2.        Právní a politický vývoj

V roce 2008[3] a 2009[4] přijala Komise přepracovaná znění nařízení o Eurodacu. Po těchto přepracováních následoval pozměněný návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 11. října 2010 o zřízení systému Eurodac pro porovnávání otisků prstů za účelem účinného uplatňování nařízení (ES) č. […/…] [, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států][5]. Tento pozměněný návrh projednali spoluzákonodárci počátkem roku 2011. Dne 3. února 2011 proběhlo ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci Evropského parlamentu orientační hlasování, při kterém byl přijat návrh zprávy předložený zpravodajkou[6]. V Radě se za účelem projednání návrhu uskutečnily dvě schůzky přípravného orgánu.

Polské předsednictví oznámilo dne 21. října 2010 Radě, že práce na nařízení o Eurodacu je pozastavena. Drtivá většina delegací nadále vyjadřuje podporu tomu, aby bylo do nařízení o Eurodacu vloženo nové ustanovení, které by za přísně vymezených podmínek umožňovalo donucovacím orgánům členských států přístup do ústřední databáze systému Eurodac za účelem boje proti terorismu a organizované trestné činnosti[7]. Komise předtím předložila návrh, který povoloval možnost přístupu do Eurodacu pro donucovací orgány[8], avšak tento návrh zanikl v souvislosti se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost. V jednání o návrhu z roku 2010 (který neobsahoval přístup donucovacích orgánů) se tudíž v roce 2011 nepokračovalo. Jelikož však o přístup donucovacích orgánů žádala převážná většina členských států, od té doby se jasně ukázalo, že jeho zapracování do nařízení je zapotřebí k tomu, aby se v jednání o balíčku předpisů týkajících se společného evropského azylového systému dosáhlo vyvážené dohody a tento balíček mohl být dokončen do konce roku 2012. S ohledem na výše uvedené se proto Komise rozhodla dne 30. května 2012 znovu předložit návrh, který přístup donucovacích orgánů do Eurodacu povoluje.

ÚSTŘEDNÍ JEDNOTKA SYSTÉMU EURODAC[9]

1.3.        Řízení systému

Komise zdokonaluje systém Eurodac s ohledem na rostoucí počet spravovaných údajů (některé kategorie transakcí se musí uchovávat po dobu 10 let), přirozené zastarávání technické platformy (vytvořené v roce 2001) a s ohledem na nepředvídatelný vývoj v počtu transakcí. IT projekt Eurodac Plus měl a) nahradit zastaralou IT infrastrukturu; b) zvýšit celkovou kapacitu a výkonnost systému; c) zajistit rychlejší, bezpečnější a spolehlivější synchronizaci údajů mezi produkčním systémem a systémem pro kontinuitu činnosti. V roce 2011 byla úspěšně dokončena konečná přejímací zkouška.

Systém Eurodac Plus byl formálně přijat v dubnu 2011 po ukončení konečné přejímací zkoušky, jež spočívala v bezproblémovém fungování operací po dobu tří po sobě jdoucích měsíců.

Stará IT infrastruktura systému Eurodac byla v listopadu 2011 vyřazena z provozu.

1.4.        Kvalita služeb a nákladová efektivnost

Komise se v nejvyšší míře snaží poskytovat členským státům, které jsou koncovými uživateli ústřední jednotky Eurodac, vysoce kvalitní služby. Členské státy byly řádně informovány o tom, když byla služba nedostupná, což bylo vždy výhradně z důvodu činností spojených se zdokonalováním systému Eurodac (Eurodac Plus). Ačkoli ústřední jednotka Eurodac v roce 2011 sama o sobě nevykázala žádnou nečinnost, plánovaná migrace z Eurodacu na Eurodac Plus a související synchronizace údajů mezi oběma systémy si vyžádala přerušení příchozího provozu, a tudíž i přerušení zpracovávání příchozích transakcí po dobu 16 hodin. Celkem byla v roce 2011 ústřední jednotka Eurodac dostupná po 99,82 % času.

Údržba a provoz ústřední jednotky si v roce 2011 vyžádaly výdaje ve výši 1 040 703,82 EUR, čímž došlo k poklesu ve výdajích oproti předchozím rokům (2 115 056,51 EUR v roce 2010 a 1 221 183,83 EUR v roce 2009). Za tímto poklesem stálo především zdokonalení systému Eurodac (Eurodac Plus). Za zavedení systému Eurodac Plus byla pevně stanovena cena 3 055 695,49 EUR. Prvních 20 % z této částky (611 139,10 EUR) bylo zaplaceno v roce 2009 a dalších 60 % (1 833 417,29 EUR) v roce 2010. Zbývajících 20 % (611 139,10 EUR) bylo zaplaceno v roce 2011, kdy představovalo 58,72 % výdajů za celý rok.

Účinné využívání stávajících zdrojů a infrastruktury spravované Komisí, např. využívání sítě s-TESTA[10], umožnilo určité úspory. Komise (prostřednictvím programu ISA[11]) poskytovala rovněž komunikační a zabezpečovací služby při výměně údajů mezi ústřední jednotkou a vnitrostátními jednotkami. Tyto náklady, které měly podle čl. 21 odst. 2 a 3 nařízení původně nést členské státy, nakonec uhradila Komise tím, že využila společné dostupné infrastruktury.

1.5.        Ochrana a bezpečnost údajů

Ustanovení čl. 18 odst. 2 nařízení o Eurodacu stanoví kategorii transakcí, která umožňuje provádět tzv. zvláštní vyhledávání („kategorie 9“) na žádost osoby, jejíž údaje jsou uchovávány v ústřední databázi, v zájmu zaručení jejích práv jakožto subjektu údajů na přístup k údajům o své osobě.

Jak bylo uvedeno v předchozích výročních zprávách, v prvních letech fungování systému Eurodac vzbudil vysoký objem zvláštních vyhledávání obavy, zda nedochází ke zneužívání účelu této funkce ze strany vnitrostátních orgánů.

V roce 2011 bylo provedeno 226 těchto vyhledávání, což představuje výrazné zvýšení ve srovnání s roky 2010 (66) a 2009 (42). Ve většině případů se však jednalo o vyhledávání realizované ve Španělsku v měsících květnu (10 případů), červnu (22 případů) a srpnu (132 případů) 2011, z čehož vyplývá, že 79 % všech zvláštních vyhledávání připadá na Španělsko.

Komise za účelem dokonalejšího monitorování tohoto jevu zapracovala do svého návrhu na změnu nařízení o Eurodacu požadavek, aby členské státy zasílaly kopii žádosti subjektu údajů o přístup do databáze příslušnému vnitrostátnímu dozorčímu orgánu.

2.           Číselné údaje a zjištění

Příloha připojená k této výroční zprávě obsahuje tabulky s faktickými údaji, které ústřední jednotka zpracovala v období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011. Statistiky systému Eurodac vycházejí ze záznamů 1) otisků prstů všech fyzických osob ve věku nejméně 14 let, které v členských státech požádaly o azyl („kategorie 1“); 2) otisků prstů osob, jež byly zadrženy při neoprávněném překročení vnější hranice členského státu („kategorie 2“), nebo 3) u kterých byl zjištěn nelegální pobyt na území členského státu (v případě, že příslušné úřady považují za nezbytné zkontrolovat případnou dřívější žádost o azyl) („kategorie 3“).

Údaje Eurodacu o žádostech o azyl nejsou srovnatelné s údaji předkládanými Eurostatem, které vycházejí z měsíčních statistických údajů poskytovaných ministerstvy spravedlnosti a vnitra. Tyto rozdíly existují z řady metodických důvodů. Za prvé, údaje Eurostatu zahrnují všechny žadatele o azyl, tj. libovolného věku, a za druhé, při shromažďování údajů se rozlišuje mezi osobami, které žádají o azyl v průběhu referenčního měsíce (což může zahrnovat rovněž opakované žádosti), a osobami, které žádají o azyl poprvé.

2.1.        Úspěšné transakce

„Úspěšnou transakcí“ je transakce, která byla náležitě zpracována ústřední jednotkou a nebyla zamítnuta z důvodu ověření údajů, chyb v otiscích prstů nebo jejich nedostatečné kvality[12].

V roce 2011 zaznamenala ústřední jednotka celkem 412 303 úspěšných transakcí, což v porovnání s rokem 2010 (299 459) představuje nárůst o 37,7 %. Jde o opačný trend než v předchozím roce, kdy u počtu úspěšných transakcí došlo k poklesu. Největší nárůst pozorovaly Malta (582,4 %) a Itálie (559,1 %) a lze ho přičíst arabskému jaru.

Počet transakcí s údaji žadatelů o azyl („kategorie 1“) vykázal v roce 2011 nárůst na 275 857 žádostí (28 %) oproti roku 2010 (215 463) a roku 2009 (236 936).

Změnila se tendence, pokud jde o počet osob zadržených v souvislosti s neoprávněným překročením vnější hranice („kategorie 2“). Po prudkém poklesu na 31 071 transakcí v roce 2009 a dalším propadu na 11 156 v roce 2010 se počet transakcí v roce 2011 výrazně zvýšil na 57 693 (417,1 %). Zdaleka nejvíce transakcí vložila do systému Itálie (50 555 čili 88 %), kterou se značným rozdílem následovalo Španělsko (4 204 čili 7 %). Naopak Řecko, jež do systému vložilo nejvíce transakcí v této kategorii v roce 2009 (18 714) a následně i v roce 2010 (4 486), zaregistrovalo v roce 2011 pouze 530 transakcí (–88 %).

Žádnou transakci v kategorii 2 neodeslalo v roce 2011 celkem 8 států (Švýcarsko, Česká republika, Estonsko, Irsko, Lucembursko, Lotyšsko, Norsko, Portugalsko), přičemž pět z těchto států žádnou neprovedlo ani v roce 2010. Jak je vysvětleno ve zprávě z roku 2009, rozdíl mezi počtem údajů v kategorii 2 zaslaných do systému Eurodac a ostatními zdroji statistických údajů o počtu neoprávněných překročení hranic v členských státech je problém, který je zapříčiněn definicí v čl. 8 odst. 1 nařízení o Eurodacu[13], a ve statistikách Eurodacu se na něj poukazuje. Tento problém bude vyjasněn v rámci probíhající revize nařízení o Eurodacu.

Celkový počet transakcí „kategorie 3“ (údaje o zadržených osobách nelegálně pobývajících na území členského státu) v roce 2011 mírně vzrostl o 8,1 % (na 78 753) ve srovnání s rokem 2010 (72 840). Jediným členským státem, který nezaslal žádné transakce kategorie 3, je i nadále Irsko.

Přestože podle nařízení o Eurodacu není vyhledávání v rámci kategorie 3 povinné, vyzývá Komise členské státy, aby tuto možnost využívaly před zahájením řízení o navrácení podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí[14]. V případech uvedených v nařízení o Eurodacu[15] by takové vyhledávání mohlo pomoci zjistit, zda státní příslušník třetí země nepožádal o azyl v jiném členském státě, kam by měl být navrácen na základě dublinského nařízení. Největší počet transakcí kategorie 3 pocházel v roce 2011 z Německa (22 851 čili 29 %), Spojeného království (12 859 čili 16 %) a Nizozemska (11 154 čili 14 %). Tyto údaje jsou v souladu s vývojem v roce 2010.

2.2.        „Shody“

2.2.1.     Vícenásobné žádosti o azyl (shody údajů kategorie 1 v porovnání s údaji kategorie 1)

Z celkového počtu 275 857 žádostí o azyl, které byly v roce 2011 zaevidovány v systému EURODAC, bylo 22,4 % žádostí „vícenásobných žádostí o azyl“ (tj. druhých nebo několikátých), což znamená, že v 61 819 případech byly otisky prstů téže osoby již zaznamenány jako transakce „kategorie 1“ v tomtéž nebo jiném členském státě. V roce 2010 tomu tak bylo v 52 064 případech (24,2 %). Praxe některých členských států snímat otisky prstů při přijetí zpět podle dublinského nařízení však statistiky o vícenásobných žádostech zkresluje: snímání otisků prstů žadatele a jejich opětovné předávání při příjezdu poté, co bylo provedeno přemístění podle dublinského nařízení, nesprávně vypovídá, že žadatel znovu požádal o azyl. Komise hodlá tento problém vyřešit a do svého návrhu na změnu nařízení o Eurodacu zapracovala požadavek, aby přemístění nebyla evidována jako nové žádosti o azyl.

Tabulka č. 3 v příloze uvádí u každého členského státu počet žádostí, jež korespondují s žádostmi o azyl, které byly již dříve zaevidovány buď v jiném členském státě („cizí shody“) nebo v tomtéž členské státě („místní shody“)[16].

V roce 2011 byla u celkem 38,6 % všech vícenásobných žádostí zjištěna místní shoda. V mnoha členských státech (v Belgii, Bulharsku, České republice, Irsku, Itálii, na Kypru, v Nizozemsku, Polsku, ve Spojeném království a Španělsku) tento údaj dokonce přesahuje 50 %. Podíl místních shod v roce 2010 byl 35 %. Místní shoda označuje případy, kdy osoba, která požádala o azyl v některém členském státě, podá v tomto státě novou žádost, a vlastně tak odpovídá pojmu následná žádost podle článku 32 směrnice Rady 2005/85/ES ze dne 1. prosince 2005 o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka[17].

Cizí shody naproti tomu poukazují na sekundární pohyb žadatelů o azyl v EU. Jako v předcházejících letech statistiky potvrzují, že pozorovaný sekundární pohyb ne vždy sleduje „logické“ cesty mezi sousedními členskými státy. Například Francie nadále dostává nejvyšší počet cizích shod u žadatelů o azyl, kteří předtím podali žádost o azyl v Polsku (1 746). Stejné schéma lze pozorovat v Německu, kde nejvyšší počet cizích shod pocházel ze Švédska (1 314). Statistiky cizích shod nepoukazují na existenci jednosměrného toku ze zemí s vnější pozemní hranicí nebo ze zemí hraničících se Středozemním mořem do severnějších členských států. Statistiky, které zobrazují sekundární pohyb do zemí s vnější pozemní hranicí nebo do zemí hraničících se Středozemním mořem, však lze do značné míry přičíst praxi některých členských států, jež snímají otisky prstů při přijetí zpět podle dublinského nařízení.

2.2.2.     Shody údajů kategorie 1 v porovnání s údaji kategorie 2

Tyto shody označují cesty využité osobami, jež před žádostí o azyl neoprávněně vstoupily na území členských států. V roce 2011 bylo zaznamenáno nejvíce shod s údaji zaslanými z Itálie (4 268), Řecka (1 805), Španělska (555), Maďarska (446) a Bulharska (76). Je však zarážející, že v případě Itálie (85,9 %) se ve většině případů jednalo o místní shody.

Při srovnání let 2011 a 2010 lze pozorovat prudký pokles ze 73,4 % na 21 % v počtu případů osob zadržených v souvislosti s neoprávněným překročením hranice, které se později rozhodly požádat o azyl. Ze srovnání absolutního počtu shod však vyplývá pokles z 11 939 v roce 2010 na 7 384 případů v roce 2011.

Většina osob, které nelegálně vstoupily na území EU přes Itálii a cestovaly dále, mířila do Švýcarska (2 288), Německa (688) nebo Švédska (363). Osoby, které nelegálně vstoupily na území EU přes Řecko, většinou dále mířily do Německa (323), Spojeného království (195) nebo Francie (193). Z osob, které vstoupily na území EU přes Španělsko (555), většina mířila dále do Švýcarska (161), Francie (139) nebo Belgie (130), a osoby, jež dále cestovaly po sejmutí otisků prstů v Maďarsku (545), pak mířily především do sousedního Rakouska (163) nebo Německa (66).

2.2.3.     Shody údajů kategorie 3 v porovnání s údaji kategorie 1

Tyto shody ukazují, kde nelegální migranti poprvé požádali o azyl před odcestováním do jiného členského státu. Je však třeba mít na paměti, že zasílání transakcí kategorie 3 není povinné a ne všechny členské státy využívají možnost této kontroly systematicky.

Dostupné údaje ukazují, že toky zadržených osob nelegálně pobývajících na území jiného členského státu, než kde požádali o azyl, většinou končí jen v několika málo členských státech, zejména v Německu (7 749), Švýcarsku (2 225), Nizozemsku (3 418), Francii (2 255), Rakousku (1 739) a Norsku (1 612).

2.3.        Prodlevy při transakcích

Nařízení o Eurodacu v současné době stanovuje pro předávání otisků prstů jen velmi neurčitou lhůtu, což může v praxi způsobovat velké prodlevy. Jedná se o zásadní otázku, jelikož průtahy při předávání mohou vést k výsledkům, které jsou v rozporu se zásadami odpovědnosti stanovenými v dublinském nařízení. Existence nadměrných prodlev mezi sejmutím otisků prstů a jejich zasláním ústřední jednotce Eurodac byla zdůrazněna již v předchozích výročních zprávách a v hodnotící zprávě byla označena jako problém při provádění uvedeného nařízení.

Na rozdíl od předcházejících let byl v roce 2011 u průměrných prodlev při předávání transakcí, tj. v době mezi sejmutím otisků prstů a jejich zasláním ústřední jednotce Eurodac, zaznamenán celkový pokles. Prodleva při předávání otisků prstů do ústřední jednotky Eurodac se ve většině členských států a přidružených zemí pohybuje v rozmezí 0–4 dnů. Výjimky z tohoto průměru byly pozorovány zejména při předávání otisků prstů kategorie 2 v následujících členských státech: v Německu, (4,67), Řecku (12,03), Nizozemsku (8,83), na Slovensku (6,4) a ve Spojeném království (5,75). Komise musí znovu zopakovat, že průtahy v předávání mohou způsobit nesprávné určení členského státu, a to dvěma způsoby, které byly popsány v předchozích výročních zprávách: „nesprávnou shodou“[18] a „neuskutečněnou shodou“[19].

Díky tomuto obecnému zlepšení v průměrných prodlevách při předávání se celkový počet takto zapříčiněných neuskutečněných shod snížil z 362 v roce 2010 na pouhých 9 v roce 2011.

Jako v roce předcházejícím je třeba poznamenat, že převážná většina neuskutečněných shod souvisí s prodlevami při předávání v Řecku, konkrétně 6 (66,6 %). Rozdělení nesprávných shod se rovněž vyvíjelo stejným směrem jako v roce 2010, přičemž zpoždění při předávání v Dánsku způsobilo 28 nesprávných shod a v pořadí druhém Finsku pak 23 nesprávných shod z celkového počtu 89. Na základě těchto výsledků Komise opět vyzývá členské státy, aby vyvinuly veškeré úsilí nutné pro neprodlené zasílání údajů v souladu s články 4 a 8 nařízení o Eurodacu.

2.4.        Kvalita transakcí

V roce 2011 se průměrný podíl zamítnutých transakcí[20] všech členských států a přidružených zemí snížil na 5,87 % z 8,92 % v roce 2010. Následující členské státy vykázaly podíl zamítnutých transakcí rovný nebo přesahující 10 %: Estonsko (21,65 %), Francie (13,41 %), Malta (13,31 %), Portugalsko (15,42 %) a Spojené království (11,08 %). Celkem deset členských států mělo nadprůměrný podíl zamítnutých transakcí.

Podíl zamítnutých transakcí nezávisel na technologii nebo nedostatcích systému. Byl zejména zapříčiněn nedostatečnou kvalitou otisků prstů předložených členskými státy, lidským faktorem nebo nesprávnou konfigurací technického vybavení zasílajícího členského státu. Na druhé straně obsahovaly tyto číselné údaje někdy opakované pokusy zaslat stejné otisky prstů poté, co je systém odmítl kvůli nedostatečné kvalitě. Ačkoli Komise uznává, že k určité prodlevě může dojít kvůli dočasné nemožnosti sejmout otisky prstů (poškozené konečky prstů nebo jiný zdravotní stav, který okamžité sejmutí otisků prstů znemožňuje), znovu upozorňuje na problém obecně vysokého podílu zamítnutých transakcí zdůrazněný již v předchozích výročních zprávách a vyzývá členské státy, aby vnitrostátním provozovatelům systému Eurodac poskytly specifické školení a aby náležitě konfigurovaly své technické vybavení tak, aby se podíl zamítnutých transakcí snížil.

3.           Závěry

Ústřední jednotka systému Eurodac fungovala po celý rok 2011 uspokojivě, pokud jde o rychlost, výsledky, bezpečnost a nákladovou efektivnost.

V roce 2011 se celkový objem transakcí zvýšil o 37,7 % (na 412 303), přičemž ke zvýšení došlo ve všech třech kategoriích transakcí. Počet transakcí „kategorie 1“ vzrostl o 28 % (na 275 857), zatímco počet transakcí „kategorie 2“ se zvýšil o 17,1 % (na 57 693) a počet transakcí „kategorie 3“ zaznamenal o něco menší nárůst o 8,1 % (na 78 753).

V roce 2011 se průměrný podíl zamítnutých transakcí všech členských států snížil na 5,87 % z 8,92 % v roce 2010.

Došlo k obecnému zlepšení, pokud jde o prodlevy při předávání údajů do ústřední jednotky Eurodac, i když prostor pro další zlepšování stále existuje.

PŘÍLOHA

Tabulka č. 1: Ústřední jednotka Eurodac, obsah databáze ke dni 31. 12. 2011

Tabulka č. 2: Úspěšné transakce zaslané ústřední jednotce Eurodac v roce 2011

Tabulka č. 3: Rozdělení shod – údaje kategorie 1 v porovnání s údaji kategorie 1 v roce 2011

Tabulka č. 4: Rozdělení shod – údaje kategorie 1 v porovnání s údaji kategorie 2 v roce 2011

Tabulka č. 5: Rozdělení shod – údaje kategorie 3 v porovnání s údaji kategorie 1 v roce 2011

Tabulka č. 6: Zamítnuté transakce v roce 2011 (v procentech)

Tabulka č. 7: Průměrná lhůta mezi sejmutím otisků prstů a jejich zasláním ústřední jednotce EURODAC v roce 2011

Tabulka č. 8: Nesprávné shody při porovnání údajů kategorie 1 s údaji kategorie 1 v roce 2011

Tabulka č. 9: Rozdělení neuskutečněných shod v porovnání údajů kategorie 1 s údaji kategorie 2 z důvodu zpoždění při zasílání údajů kategorie 2 v roce 2011

Tabulka č. 10: Rozdělení shod v porovnání s blokovanými případy (článek 12 nařízení (ES) č. 2725/2000) v roce 2011

Tabulka č. 11: Počet transakcí kategorie 9 „zvláštní vyhledávání“ na členský stát v roce 2011

[1]               Úř. věst. L 316, 15.12.2000, s. 1.

[2]               Ustanovení čl. 24 odst. 1 nařízení o Eurodacu.

[3]               KOM(2008) 825 v konečném znění.

[4]               KOM(2009) 342 v konečném znění a KOM(2009) 344 v konečném znění.

[5]               KOM(2010) 555 v konečném znění.

[6]               Viz dokument Evropského parlamentu LIBE_PV(2011)0203_1.

[7]               „Společný evropský azylový systém – aktuální stav“. Viz dokument Rady č. 15843/11.

[8]               KOM(2009) 344 v konečném znění.

[9]               Nařízení o Eurodacu zřizuje ústřední jednotku, která je řízena Evropskou komisí a která zahrnuje automatizovaný daktyloskopický systém, jenž bude získávat údaje a předávat vnitrostátním jednotkám v členských státech (vnitrostátním přístupovým místům) odpovědi v systému shoda/bez shody. Nařízení o Eurodacu a prováděcí pravidla stanovují odpovědnost za shromažďování, předávání a porovnávání údajů o otiscích prstů, způsoby jejich předávání, statistické úkoly ústřední jednotky a normy pro předávání údajů.

[10]             Síť S-TESTA (Zabezpečené transevropské služby pro telematiku mezi správními orgány) poskytuje obecnou infrastrukturu pro pracovní potřeby a výměnu informací mezi evropskými a vnitrostátními orgány.

[11]             ISA (řešení interoperability pro evropské orgány veřejné správy) je novým programem na zlepšení elektronické spolupráce mezi orgány veřejné správy v členských státech EU. Navazuje na předcházející program IDA II (výměna údajů mezi správními orgány) a IDABC (interoperabilní poskytování celoevropských služeb elektronické správy (eGovernment) orgánům veřejné správy, podnikům a občanům).

[12]             Tabulka č. 2 v příloze podrobně uvádí úspěšné transakce na členský stát, s rozdělením podle kategorií, v období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2011.

[13]             „Každý členský stát v souladu se zárukami stanovenými Evropskou úmluvou o lidských právech a Úmluvou Organizace spojených národů o právech dítěte neprodleně sejme otisky všech prstů každého cizince staršího 14 let, zadrženého příslušnými kontrolními orgány v souvislosti s neoprávněným překročením hranice daného členského státu po zemi, po moři nebo vzduchem, ze třetí země, který nebyl vrácen zpět.“

[14]             Úř. věst. L 348, 24.12.2008.

[15]             Článek 11: „(...) Obecně platí, že existují důvody pro ověření, zda cizinec již dříve podal žádost o azyl v jiném členském státě, pokud a) cizinec prohlašuje, že již podal žádost o azyl, aniž by označil členský stát, ve kterém žádost podal; b) cizinec nežádá o azyl, ale namítá, že návratem do země původu by byl vystaven nebezpečí, nebo c) cizinec se snaží jinak zabránit svému navrácení odmítáním spolupráce při zjišťování jeho totožnosti, zejména tím, že nepředloží žádné nebo předloží padělané doklady totožnosti.“

[16]             Statistiky týkající se místních shod uvedené v tabulkách nemusí nutně odpovídat výsledkům shod zaslaným ústřední jednotkou a zaznamenaným členskými státy. Je to zapříčiněno skutečností, že členské státy nevyužívají pokaždé možnosti vyplývající z čl. 4 odst. 4, který vyžaduje, aby ústřední jednotka údaje porovnávala s údaji, které již byly uloženy v ústřední databázi. I když členské státy tuto možnost nevyužívají, ústřední jednotka musí z technických důvodů vždy provést porovnání se všemi údaji (vnitrostátními i cizími), které jsou v ní uloženy. V těchto konkrétních případech, i když existuje shoda s vnitrostátními údaji, ústřední jednotka jednoduše odpoví „bez shody“, protože členský stát nepožádal o porovnání předložených údajů s jeho vlastními údaji.

[17]             Úř. věst. L 326, 13.12.2005.

[18]             Pokud jde o tzv. nesprávnou shodu, státní příslušník třetího státu předloží žádost o azyl v členském státě (A) a tamější orgány mu sejmou otisky prstů. Zatímco se čeká, až budou tyto otisky zaslány ústřední jednotce (transakce kategorie 1), tatáž osoba se může přesunout do jiného členského státu (B) a také tam požádat o azyl. Pokud členský stát B zašle otisky prstů jako první, budou otisky prstů zaslané členským státem A zaevidovány v ústřední databázi později než otisky prstů zaslané členským státem B. Výsledkem bude shoda údajů zaslaných členským státem B s údaji zaslanými členským státem A. Za odpovědný by proto byl považován členský stát B místo členského státu A, kde byla žádost o azyl podána dříve.

[19]             Pokud jde o tzv. neuskutečněnou shodu, státní příslušník třetího státu je zadržen v souvislosti s neoprávněným překročením hranice a jeho otisky jsou sejmuty v členském státě (A), na jehož území vstoupil. Zatímco se čeká, až budou tyto otisky zaslány ústřední jednotce (transakce kategorie 2), tatáž osoba se může přesunout do jiného členského státu (B) a požádat tam o azyl. Při této příležitosti jí orgány členského státu B sejmou otisky prstů. Pokud členský stát B zašle otisky prstů jako první (transakce kategorie 1), ústřední jednotka zaeviduje nejprve transakci kategorie 1 a žádost bude vyřizovat členský stát B místo členského státu A. Pokud transakce kategorie 2 dorazí později, ke shodě nedojde, protože v údajích kategorie 2 nelze vyhledávat.

[20]             Transakce může být zamítnuta z důvodu platnosti údajů, chyb v otiscích prstů nebo jejich nedostatečné kvality (viz výše oddíl 2.1).