SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ Cesta za lepším přístupem k vědeckým informacím: Jak zvýšit přínosy veřejných investic do výzkumu /* COM/2012/0401 final */
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU
PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A
VÝBORU REGIONŮ Cesta za lepším přístupem k vědeckým
informacím:
Jak zvýšit přínosy veřejných investic do výzkumu 1. ÚVOD Strategie
Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelnou ekonomiku podporující
začlenění zdůrazňuje ústřední roli znalostí a inovací
při vytváření růstu. Výsledky výzkumu, zahrnující jak publikace,
tak shromážděná data, je třeba rychle šířit pomocí digitálních
médií k široké veřejnosti. Zrychlí se tak vědecké objevy, budou
umožněny nové formy výzkumu založeného na velkém objemu dat a evropský
obchod a průmysl bude moci výsledky vědeckého výzkumu systematicky
přejímat. Aby podnítila vědecký a technologický pokrok, měla by
Evropská unie přezkoumat své politiky a postupy šíření vědeckých
informací a podniknout nezbytné kroky ke zlepšení přístupu k
výsledkům veřejně financovaného vědeckého výzkumu. Příklad: Mapování
lidského genomu umožní vědcům učinit pokrok při řešení
vážných nemocí jako je rakovina, Alzheimerova choroba a HIV/AIDS. Odhaduje se,
že veřejné investice ve výši 3,8 miliardy USD do Projektu lidského genomu,
výzkumné činnosti koordinované Spojenými státy, jež zahrnuje značné
evropské příspěvky, měla hospodářský dopad odpovídající 796
miliardám USD, vytvořila 310 000 pracovních míst a zahájila revoluci
genomu. Jde o výtečnou ilustraci moci, jíž otevřený přístup k
vědeckým informacím může disponovat. Toto
sdělení popisuje opatření, která má Komise v úmyslu přijmout,
aby zlepšila přístup k vědeckým informacím a posílila výhody
veřejných investic do výzkumu. Dále vysvětluje, jak bude politika
otevřeného přístupu uplatňována v rámci „Horizontu 2020“,
rámcového programu EU pro výzkum a inovace (2014–2020). Sdělení je doprovázeno
doporučením členským státům, jež vyzývá k lepším politikám a
postupům ohledně přístupu a uchovávání dat v členských
státech. Tato iniciativa vychází ze dvou navzájem se
posilujících oblastí politik. Jedním je Digitální agenda pro Evropu[1], která stanoví politiku veřejně přístupných údajů,
jež zahrnuje celou řadu informací, které veřejné orgány
napříč Evropskou unií produkují, shromažďují, nebo za které
platí[2]. Druhým je sdělení o Unii
inovací[3], která uvádí politiky a programy EU týkající se výzkumu a inovací. Navrhovaná opatření se zakládají na
dosavadní práci, zejména na sdělení o vědeckých informacích v
digitálním věku[4] z roku 2007 a s ním souvisejících závěrech Rady, sdělení o
infrastrukturách v oblasti informačních a komunikačních technologií
pro e-Science[5]
a strategické politice vyvinuté pro Evropský výzkumný prostor (EVP). Aby bylo dosaženo zlepšení přístupu k
vědeckým informacím, je třeba, aby členské státy, subjekty
financující výzkum, výzkumníci, vydavatelé vědeckých publikací, univerzity
a jejich knihovny, inovativní průmyslová odvětví a společnost
jako celek spolupracovaly. Je nutné přizpůsobit evropský systém
vědeckých informací digitálnímu věku, aby se „pátá svoboda“ EU –
volný pohyb znalostí[6] – mohla stát skutečností. 2. PROČ JE LEPŠÍ PŘÍSTUP
K VĚDECKÝM INFORMACÍM PRO EVROPU DŮLEŽITÝ? Moderní výzkum staví na rozsáhlém
vědeckém dialogu a postupuje zlepšováním dosavadní práce. Obsáhlejší a
širší přístup k vědeckým publikacím a údajům tudíž
pomůže: –
urychlit inovace (rychleji na trh = rychlejší
růst), –
podněcovat spolupráci a předcházet
duplicitě činností (větší efektivita), –
stavět na výsledcích předchozích
výzkumů (lepší kvalita výsledků), –
zapojit občany a společnost (větší
transparentnost vědeckých postupů). Jde zde o rychlost
vědeckého pokroku, návratnost investic do výzkumu a vývoje, a zejména o
veřejně financované investice, jež mají mimořádný potenciál
zvýšit produktivitu, konkurenceschopnost a růst. Široký, cenově
dostupný a snadný přístup k vědeckým informacím je obzvláště důležitý
pro inovativní malé podniky (malé a střední podniky, MSP). Nedávná zpráva[7] poukazuje na potíže, se kterými se potýkají dánské MSP při
přístupu k vědeckým informacím. Uvádí, že bez rychlého přístupu
k aktuálním výsledkům vědeckého výzkumu trvá takovým firmám vývoj
nebo uvedení nových produktů průměrně o 2,2 roku déle.
Při zlepšování přístupu k vědeckým informacím jde rovněž o
zvyšování otevřenosti a transparentnosti, jež jsou zásadními aspekty
zodpovědného výzkumu a inovací[8] a
přispívají k lepší tvorbě politik v celé řadě oblastí.
Lepší přístup povede ke zvýšení vědecké gramotnosti občanů,
kteří budou v komplexitě 21. století schopní prosperovat. Diskuze o
systému šíření vědeckých informací se tradičně
soustředily na přístup k vědeckým publikacím – periodikům a
monografiím. Je však stále důležitější zlepšit přístup
k výzkumným údajům (výsledkům pokusů, pozorování a
informacím vygenerovaným počítačem), z nichž vychází
kvantitativní analýzy, na které je založeno mnoho vědeckých publikací[9]. 3. VIZE KOMISE Pro Evropskou komisi je otevřený
přístup klíčovým prostředkem ke sblížení lidí a nápadů,
který posouží jako katalyzátor vědy a inovací. Jako prostředek k
zajištění hospodářského růstu a odpovědí na výzvy
společnosti 21. století je zcela zásadní optimalizace šíření a
přenosu vědeckých znalostí mezi klíčovými hráči evropského
výzkumu – mezi univerzitami, subjekty financujícími výzkum, knihovnami,
inovačními podniky, vládami a tvůrci politik, nevládními organizacemi
a společností jako celku. Vize, na které se zakládá strategie Komise
týkající se veřejně přístupných dat a šíření znalostí,
vychází z předpokladu, že za informace, které již jednou byly zaplaceny z
veřejných zdrojů, by se nemělo platit znovu pokaždé, když jsou
vyvolány nebo použity, a že by z těchto informací měli evropské
společnosti i občané těžit v plném rozsahu. To znamená umožnit
evropským výzkumníkům a občanům přístup
k veřejně financovaným vědeckým informacím bezplatně
online prostřednictvím udržitelných elektronických infrastruktur,
čímž bude zároveň zajištěn dlouhodobý přístup a předejde
se ztrátě vědeckých informací jedinečné hodnoty[10]. Věda se od základů mění. Ve
vědě založené na datech budou hrát zásadní roli počítačové
metody a strojové aplikace. Komise si představuje budoucnost, ve které
bude datová infrastruktura neviditelná a z pohledu uživatele se infrastrukturou
stane sama informace. Tato představa v žádném případě
nenaznačuje, že by mělo být výzkumníkům bráněno v
patentování jejich vynálezů[11]
nebo že by mělo být dotčeno právo na ochranu duševního vlastnictví v
EU. K realizaci této vize je nutný inovativní
vydavatelský sektor pro vědecké publikace, jenž vytvoří nové oblasti
přidané hodnoty za hranicemi svých tradičních silných stránek a bude
dál stavět na nových příležitostech digitální éry. 4. JAKÝ JE SOUČASNÝ STAV? 4.1. Přístup
k vědeckým publikacím Vědecké publikace jsou pro vědecký
dialog zásadní a v kariérách vědců hrají klíčovou roli. Publikování vědeckých textů je
rovněž velmi ziskovou oblastí podnikání, zejména v Evropě. Evropští
vydatelé publikují téměř 50 % článků z oboru
přírodních věd, techniky a medicíny publikovaných na celém
světě. Rychle se přizpůsobili podmínkám digitálního
věku, používají nové nástroje k urychlení procesů výroby a
šíření, zlepšují dohledatelnost obsahů a zavádějí aplikace
založené na výchozím textu a datech. Stoupající ceny periodik – rozpočty
knihoven pod tlakem Během posledních dvou desetiletí rostla
cena předplatného vědeckých periodik (tištěných i
elektronických) ročně stálým tempem kolem 3,5 % nad úrovní inflace[12]. Tento nárůst lze
částečně vysvětlit větším počtem publikovaných
vědeckých článků. Rostoucí ceny zatížily rozpočty
univerzitních knihoven a výzkumných institucí, které tvoří podstatnou
část předplatitelů vědeckých periodik. Otevřený
přístup Vzhledem k rostoucím cenám periodik se ve
vědecké obci objevují výzvy k otevřenému přístupu, k modelu,
který prostřednictvím internetu poskytne možnost přístupu, užití a
opětovného využití, jež bude pro čtenáře bezplatná. Existují dva
základní modely: „Zlatý“ otevřený přístup („Gold open
access“ – publikování s otevřeným přístupem): Platba spojená s
publikací se přesouvá ze čtenářů (prostřednictvím
předplatného) na autory. Tyto náklady obvykle hradí univerzita nebo
výzkumný institut, k němuž výzkumník patří, nebo subjekt financující
výzkum. „Zelený“ otevřený přístup („Green
open access“ – archivace autorem): Publikovaný článek nebo konečnou a
recenzovanou verzi rukopisu archivuje sám výzkumník v online databázi
před, po nebo během publikování. Přístup k tomuto článku je
často na žádost vydavatele zpožděn („období embarga“), aby byla
zachována výhoda předplatitelů[13]. Rostoucí počet subjektů
financujících výzkum a univerzit po celém světě požaduje, aby
výzkumníci poskytovali otevřený přístup k výsledkům výzkumu
financovaného z veřejných zdrojů[14]. Mnoho vydavatelů
reaguje na institucionální mandáty povolením archivování autorem pro rukopisy
přijaté k vydání[15]. V současné době je 20 % všech vědeckých
článků k dispozici ve formě otevřeného přístupu, z
nichž 60 % je podle „zeleného“ modelu[16].
Někteří vydavatelé nabízejí „hybridní periodika“, která obsahují
nejen články, za něž poplatek za vydání zaplatil autor (a na která má
čtenář přístup zdarma), ale také články, které jsou k
dispozici pouze předplatitelům nebo na základě platby za
zhlédnuté články. Politikou otevřeného přístupu není
dotčeno svobodné rozhodnutí autora publikovat nebo nepublikovat.
Otevřený přístup nezasahuje ani do patentování nebo jiných forem
obchodního využití. Rozhodnutí ohledně toho, zda patentovat a obchodně
využívat výsledky výzkumu, je obvykle učiněno před vydáním.
Otevřený přístup k článkům periodik vstupuje do hry
pouze tehdy, rozhodne-li se výzkumník publikovat. 4.2. Přístup
k vědeckým datům Doposud se výsledky vědeckého výzkumu
šířily především vydáváním článků. Neexistuje zavedená praxe
zveřejňování údajů, ze kterých vycházely. Podle výzkumu
provedeného projektem PARSE-Insight[17]
pouze 25 % výzkumníků dává své výzkumné údaje k dispozici
veřejně, 11 % pouze jiným výzkumníkům v rámci svého oboru a 58 %
jen v rámci své výzkumné skupiny. Důsledkem toho mnoho výsledků
veřejně financovaného výzkumu, které existují ve formě
údajů, není široce zpřístupněno ostatním k ověření
nebo dalšímu použití, kvůli čemuž jsou investice do výzkumu vysoce
neefektivní. Některé subjekty financující výzkum proto
začaly vyžadovat, aby výzkumníci ukládali své výzkumné údaje do vhodných
datových infrastruktur, ale tato praxe zatím není široce prováděna. Při
poskytování výzkumných dat musí být zohledněna evropská a vnitrostátní
pravidla týkající se ochrany dat i otázky obchodního tajemství nebo
bezpečnosti státu. 4.3. Uchovávání vědeckých
informací Dlouhodobým uchováváním informací, znalostí a
know how, jež budou moci užívat budoucí generace, lze získat podstatné
ekonomické a sociální výhody. Britská organizace JISC, která financuje výzkum,
provedla analýzu nákladů a přínosů uchovávání výzkumných dat.
Zjistila, že jen z hlediska snižování nákladů vedly snahy o uchovávání ke
čtyřnásobnému přínosu[18]. Členské státy v současné době
mění svou legislativu ohledně ukládání digitálního materiálu[19]. Zvláštní pozornost je nutné věnovat i
uchovávání vědeckého softwaru a modelům, aby bylo možno informace
znovu použít a znovu produkovat. Mohou k tomu dopomoci otevřené
standardy, formáty a řešení otevřeného softwaru. 4.4. Mezinárodní kontext Přechod k otevřenému přístupu
je celosvětovým trendem. V současné době prosazuje otevřený
přístup k publikacím více než 200 akademických institucí nebo
subjektů financujících výzkum po celém světě[20]. Evropská federace národních
akademií přírodních a humanitních věd (The European Federation of
National Academies of Sciences and Humanities) nedávno přijala prohlášení
o „otevřené vědě v 21. století“, v němž vyzývá
k otevřenému sdílení výsledků a nástrojů výzkumu[21]. O dostupnosti vědeckých
dat se rovněž diskutuje v několika mezinárodních fórech
včetně organizací OECD a UNESCO[22]. 5. CO STOJÍ V CESTĚ ZMĚNĚ? Internet disponuje obrovským potenciálem k
zlepšení přístupu k vědeckým informacím, tohoto potenciálu se však
zatím nevyužívá plně. Klíčovým problémem, který ovlivňuje
přístup k vědeckým informacím a jejich uchovávání, je míra investic
do systému šíření vědeckých informací. Ekonomický a společenský
potenciál lepšího přístupu k vědeckým informacím nebude využit, pokud
rozpočty pro přístup k informacím a jejich uchovávání nebudou
dostatečné. Dalším problémem je rozdílnost kroků,
které různé členské státy podnikají, a, až na několik výjimek,
také jejich nekoordinovanost. Společné snahy na základě definice a
výměny osvědčených postupů by mohly vést k úsporám
z rozsahu a nárůstu efektivnosti. 5.1. Překážky bránící
přechodu k otevřenému přístupu k vědeckým
publikacím Existují obavy, že by příliš rychlý posun
k otevřenému přístupu mohl destabilizovat odvětví publikování
vědeckých textů a s ním i systém vědeckých informací. Při
přechodu na otevřený přístup se musí zohlednit fakt, že proces
výběru, recenzování a publikování článků něco stojí. To se
může provést jednak poskytnutím financování při publikování s otevřeným
přístupem („zlatý“ otevřený přístup), jednak zárukou, že
výzkumníci, kteří provádějí archivaci sami („zelený“ otevřený
přístup), splní požadavky financujících subjektů, i pokud jde o
dohody o období embarga, během něhož vydavatelé mohou produkovat zisk
prostřednictvím předplatného. Přechod na otevřený přístup
musí být koordinovaný a transparentní. V případě „zlatého“ modelu
musí být jakýkoliv nárůst výdajů doprovázen odpovídajícím poklesem
nákladů na předplatné. Rovněž je třeba vyvinout mechanismy
k střednědobému a dlouhodobému omezení poplatků za „zlatý“
otevřený přístup. Některé univerzity[23] a subjekty financující výzkum[24] s takovými nástroji již
experimentují. Pokud jde o „zelený“ model, někteří
výzkumníci se mohou rozhodnout proti jeho využití z důvodu nedostatku
informací nebo infrastruktur. Mohou mít rovněž obavy ze smluvních neshod s
vydavateli[25].
Politiky týkající se otevřeného přístupu navíc častou nejsou
dostatečně prosazovány[26]. 5.2. Překážky v přístupu
k výzkumným datům, jejich užití a opětovnému využití Významnými překážkami ve změně
jsou chybějící organizovanost a jednoznačnost ohledně
odpovědností při zlepšování přístupu k vědeckým datům
a jejich užití. Elektronické infrastruktury a infrastruktury tematických dat
pro ukládání a poskytování přístupu k údajům nyní rychle vznikají po
celém světě, ale modely financování, které by zajišťovaly
dlouhodobý přístup, často chybí. Problémem zůstává i
interoperabilita mezi státy a obory. Mnoho výzkumníků a inovativních
podniků se zdráhá sdílet data, která mají za „svá“, a obávají se, že jiní
budou nespravedlivě profitovat z jejich úsilí. Výzkumníci navíc nemusí být
ochotni věnovat svůj čas ukládání dat[27].
Mechanismy pro systematické odměny a uznání za sdílení dat, jako jsou
citační mechanismy a měření dopadu citací dat, zatím nejsou
zavedené[28]. 5.3. Překážky dlouhodobému
uchovávání Hlavním problémem v této oblasti je nedostatek
modelů financování a modelů organizace. Struktury pro podporu
uchovávání dat jsou často vytvořeny pro konkrétní projekty a jejich
financování je omezené na určitou dobu. Financování je krátkodobé,
roztříštěné a nenabízí dlouhodobé řešení. Technické výzvy uchovávání velkého objemu dat
jsou nadále nevyřešené, zejména v oborech jako je astronomie a vědy o
Zemi, jež zkoumají neustále se měnící podmínky. Vnitrostátní pravidla a praxe pro ukládání
legálně získaných údajů se nyní upravují, aby zahrnovala digitální
materiál, ale to, jakého materiálu se přesně týkají a jak se uplatní,
se v různých členských státech liší. Doporučení Komise o
digitalizaci a digitálním uchovávání z roku 2011[29] jmenuje konkrétní oblasti,
jimiž je třeba se zabývat. 6. OPATŘENÍ NA EVROPSKÉ ÚROVNI 6.1. Co Komise dosud udělala? 6.1.1. Vývoj politiky Pokud chce Evropa těžit z širšího
přístupu k výsledkům vědeckého výzkumu, potřebuje jasnou
politiku – jak na vnitrostátní, tak na evropské úrovni. Závěry Rady o
vědeckých informacích v digitálním věku z roku 2007 stanoví
členským státům celou řadu opatření spolu s termíny, avšak
pokrok je nevyrovnaný[30]. Členským státům by tudíž měl být doporučen
aktualizovaný seznam opatření na zlepšení přístupu k vědeckým
informacím a jejich uchovávání. 6.1.2. Uplatňování
otevřeného přístupu v oblasti financování výzkumu
Společenství Coby významný subjekt financující výzkum šla
Komise příkladem při zavádění některých podmínek pro
příjemce svých grantů na výzkum. V návaznosti na své sdělení o
vědeckých informacích v digitálním věku z roku 2007
vytvořila Komise pilotní režim otevřeného přístupu
k publikacím, jež vzešel z projektů sedmého rámcového programu[31]. Tento režim byl spuštěn v roce 2008, pokrývá 20 % rozpočtu
sedmého rámcového programu a zahrnuje několik tematických oblastí.
Příjemci grantu jsou povinni články sami archivovat a vynaložit
maximální úsilí k zajištění otevřeného přístupu k
článkům během šesti nebo dvanácti měsíců po vydání v
závislosti na oblasti výzkumu. Tento požadavek se týká článků, ale ne
výchozích údajů[32]. Průzkum projektů, kterých se pilotní
režim týkal, z května 2011[33] prokázal,
že pro většinu respondentů byla archivace, kterou prováděli sami,
snadná nebo velmi snadná, pokud šlo o pracovní sílu a čas. Tři
čtvrtiny těch respondentů, kteří vyjádřili názor,
souhlasily či rozhodně souhlasily s mandátem pro otevřený
přístup k údajům v jejich oblast výzkumu, zohlední-li se všechny
relevantní aspekty (např. etika, důvěrnost, duševní vlastnictví)
a naleznou-li se odpovídající řešení. 6.1.3. Zajištění
interoperability v celé EU V posledních letech Komise podporuje vývoj
elektronických infrastruktur pro vědu, včetně infrastruktur pro
vědecká data, opatření ke zvýšení interoperability vnitrostátních
infrastruktur a přípravných fází pro vytvoření udržitelných
evropských infrastruktur pro tématická data uvedených v plánu postupu ESFRI[34]. Od počátku sedmého rámcového programu pro výzkum a technologický
rozvoj vyčlenila Komise pro iniciativy týkající se infrastruktur více než
150 milionů EUR. Hlavním projektem je v této souvislosti OpenAIRE[35], elektronická infrastruktura pro ukládání recenzovaných
článků a souborů dat, které vzešly z projektů financovaných
EU, a pro přístup k nim. 6.2. Jaké jsou další kroky? 6.2.1. Spolupráce s členskými
státy Současně s tímto sdělením
Komise přijala doporučení členským státům o přístupu k
vědeckým informacím a jejich uchovávání. Komise bude spolupracovat
s vnitrostátním referenčním místem určeným jednotlivými
členskými státy za účelem vypracování společných zásad a
standardů. 6.2.2. Příklady táhnou:
otevřený přístup v rámci Horizontu 2020 V rámci Horizontu 2020 jsou považovány oba
modely, „zelený“ i „zlatý“, za legitimní způsob dosažení otevřeného
přístupu. Bude požadováno, aby elektronická verze publikací (konečná
verze nebo recenzovaný rukopis) všech projektů byla ihned uložena do
archivu ve strojově čitelném formátu. To bude možné pomocí „zlatého“
modelu (otevřený přístup k vydané verzi je okamžitý) nebo „zeleného“
modelu. V takovém případě Komise povolí období embarga o trvání
maximálně šesti měsíců s výjimkou sociálních a humanitních
věd, kde maximální trvání bude 12 měsíců (vzhledem k delšímu
„half-life“ takových publikací)[36]. Způsobilost nákladů na vydávání
v rámci „zlatého“ otevřeného přístupu bude v Horizontu 2020
zachována. Komise rovněž zváží, zda a za jakých podmínek mohou být
poplatky za vydávání v rámci otevřeného přístupu po uplynutí dohody o
grantu vráceny. Komise vyzývá autory, aby si ponechávali
autorská práva a vydavatelům udělovali licence v souladu s právními
předpisy platnými v členských státech. Komise dále vytvoří pilotní režim
otevřeného přístupu k výzkumným údajům, které byly získány v
rámci vybraných oblastí Horizontu 2020, a jejich opětovného využití.
Komise bude případně rovněž vyzývat ke zveřejnění
softwarových kódů, které byly použity k získání nebo zpracování dat.
Při vytváření a provádění pilotního režimu Komise vezme v potaz
možná omezení otevřeného zpřístupňování dat s ohledem na
soukromí, bezpečnost státu nebo data, know-how a znalosti vložené do
projektů jako vstupy. Obecně lze říci, že se pilotní režim
nepoužije na projekty, jejichž primární cíl by byl v rozporu se
zpřístupňováním výzkumných dat. Online přístup k vědeckým
informacím, které vzešly z projektů financovaných EU, se dále zlepší za
využití infrastruktury OpenAIRE a jejích vnitrostátních konzultačních
služeb. Výzkumníkům a akademickým institucím bude
poskytnuto poradenství ohledně toho, jak dostát požadavku na otevřený
přístup. Jak stanoví sdělení o veřejně
přístupných údajích, zahájí Komise provozování elektronické
infrastruktury, v rámci níž nabídne k snadnému přístupu a užití nejen
své vlastní publikace a výzkumná data, ale i informace dalších evropských
institucí a agentur. Souběžně s tím budou stanoveny a
propagovány definice metadat s vysokým potenciálem opakovaného použití. 6.2.3. Spolupráce se
společenstvím zainteresovaných stran Evropská komise bude pokračovat v dialogu
se všemi zainteresovanými skupinami, jež se zajímají o otevřený
přístup k publikacím a údajům a o digitální uchovávání, a bude
monitorovat dopad politik otevřeného přístupu na tyto skupiny. Tyto
zainteresované strany zahrnují akademické instituce, výzkumná střediska a
jejich knihovny, vydavatele vědeckých publikací, podniky včetně
MSP, výzkumníky, tvůrce politik a vlády, občanské a nevládní
organizace. 6.2.4. Financování infrastruktur a
relevantních projektů odpovědného výzkumu a inovací Evropská komise bude nadále financovat
projekty související s otevřeným přístupem. V letech 2012–2013 Komise
vynaloží 45 milionů EUR na datové infrastruktury[37] a výzkum
digitálního uchovávání. Financování bude nadále probíhat v rámci programu
Horizont 2020[38]. V témže období bude Komise rovněž
podporovat experimentování s novými způsoby zacházení s vědeckými
informacemi (např. nové metody recenzování a způsoby měření
dopadu článku). 6.2.5. Koordinace za hranicemi EU Za hranicemi EU bude Komise za účelem
propagace otevřeného přístupu pokračovat v práci s mezinárodními
partnery a vědeckými komunitami. Opatření EU týkající se
otevřeného přístupu mohou inspirovat třetí země a
zainteresované strany v nich k vytvoření vlastních politik.
Interoperabilita a udržitelnost datových infrastruktur jsou konkrétními
oblastmi, ve kterých bude z politiky EK profitovat globální vědecká
komunita[39]. 7. ZÁVĚR Široký, spravedlivý, udržitelný a snadný
přístup k vědeckým informacím financovaným z veřejných
zdrojů a jejich udržitelné uchovávání pro opětovné použití může
být významným přínosem k evropskému hospodářskému růstu a
napomoci řešení společenských výzev 21. století. Komise v tomto sdělení uvádí
opatření k zajištění plné dostupnosti výsledků výzkumu
financovaného z evropských veřejných prostředků výzkumníkům,
podnikům i občanům. Některá opatření musí provést
členské státy, zatímco jiná realizuje Komise. Komise vyzývá Evropský parlament a Radu k
vyjádření podpory otevřeného přístupu k vědeckým informacím
tím, že se zhostí své úlohy při přijímání nezbytných politik a
podpoře plánovaných projektů a infrastruktur. Přístup k vědeckým informacím a jejich uchovávání:
klíčová opatření Politická
opatření –
Doporučení členským státům o
přístupu k vědeckým informacím a jejich uchovávání, rok 2012. –
Spolupráce s vnitrostátními referenčními
místy určenými jednotlivými členskými státy za účelem
vypracování společným zásad a standardů, od roku 2013. –
Spolupráce s vnitrostátními referenčními místy
za účelem strukturování a monitorování pokroku v přístupu a
šíření, od roku 2013. Otevřený
přístup k výsledkům výzkumu financovaného EU –
Vytvoření otevřeného přístupu
k vědeckým publikacím coby obecné zásady v rámci programu Horizont
2020 a vypracování podmínek optimálního dodržování, od roku 2014. –
Zachování možnosti vrácení poplatků za publikování
v rámci otevřeného přístupu jako součást programu Horizont
2020, od roku 2014. –
Poskytnutí rámce a podpora otevřeného
přístupu k vědeckým údajům v Horizontu 2020 při
zohlednění jakýchkoliv omezení, která mohou vyvstat v souvislosti
s ochranou duševního vlastnictví nebo s legitimními obchodními zájmy, od
roku 2014. Financování
infrastruktur a projektů –
Další financování relevantních projektů v
rámci Horizontu 2020, od roku 2014. –
Poskytnutí 45 milionů EUR na infrastruktury
podporující otevřený přístup k výzkumným článkům a
údajům a na výzkum digitálního uchovávání, roky 2012–2013. Koordinace
za hranicemi EU –
Propagace politik otevřeného přístupu a
interoperability datových infrastruktur ve spolupráci s mezinárodními partnery. Cíle: –
Zřízení politik otevřeného přístupu
k vědeckým článkům a údajům ve všech členských státech
na všech relevantních úrovních do roku 2014. –
Zvýšení podílu veřejně financovaných
vědeckých článků dostupných v rámci otevřeného
přístupu v EU z 20 % na 60 % do roku 2016. –
Otevřený přístup ke 100 % vědeckých
publikací vzniklých v rámci Horizontu 2020. [1] KOM(2010)
245 v konečném znění (2. verze). [2] Viz
balíček opatření o veřejně přístupných údajích
přijatý dne 12. prosince 2011, KOM(2011) 882. [3] KOM(2010)
546 v konečném znění. [4] KOM(2007)
56 v konečném znění. [5] KOM(2009)
108 v konečném znění. [6] Závěry
Evropské rady ze dne 20. května 2008, dok. č. 7652/1/08. [7] http://www.fi.dk/publikationer/2011/adgang-til-forskningsresultater-og-teknisk-information-i-danmark. [8] Viz
Sutcliffe, „A report on Responsible Research and Innovation“. [9] Viz
„Riding the Wave: How Europe can gain from the rising tide of scientific data“,
skupina odborníků na vysoké úrovni pro vědecké údaje, říjen
2010. [10] Sdělení
Komise „Infrastruktury IKT pro elektronickou vědu“ ze dne 5. března
2009, KOM(2009) 108 v konečném znění. [11] Patentování
je efektivním způsobem šíření znalostí v režimu otevřeného
přístupu. [12] http://www.arl.org/bm~doc/arlstat09.pdf. [13] U
tohoto modelu jsou možné různé vaianty. Délka trvání období embarga a
verze, jež se smí archivovat, se mohou v různých chvílích lišit,
např. v závislosti na dohodách mezi vydavateli a autory. Online databáze
jsou vedeny buď akademickými institucemi nebo financujícími subjekty, nebo
jsou organizovány tak, aby pokrývaly konkrétní témata. [14] Viz
rejstřík „ROARMAP“: http://roarmap.eprints.org/. [15] Asi
57 % standardních politik vydavatelů povoluje archivaci autorem pro
přijaté rukopisy, viz http://www.sherpa.ac.uk/romeo. [16] Björk
et al.: „Open Access to Scientific Journal Literature: Situation 2009“,
dostupné z www.plosone.org/article/info:doi/10.1371/journal.pone.0011273. [17] Projekt
„Permanent access to the records of science“, který spolufinancovala EU v rámci
sedmého rámcového programu pro výzkum a technologický rozvoj, www.parse-insight.eu. [18] http://ie-repository.jisc.ac.uk/279/2/JISC_data_sharing_finalreport.pdf. [19] Pracovní
dokument útvarů Komise doprovázející sdělení Komise o digitalizaci kulturního
materiálu a jeho dostupnosti online a o uchovávání digitálních záznamů,
SEK(2011) 1274 v konečném znění. [20] http://roarmap.eprints.org/. [21] http://cordis.europa.eu/fp7/ict/e-infrastructure/docs/allea_declaration.pdf. [22] http://www.oecd.org/dataoecd/9/61/38500813.pdf.
http://unesdoc.unesco.org/images/0021/002158/215863e.pdf. [23] Viz fond COPE, http://www.oacompact.org/. [24] Viz
„Sponsoring consortium for open access publishing in particle physics“,
www.scoap3.org. [25] Viz
zpráva „PEER Behavioural Research: Authors and Users vis-à-vis Journals and
Repositories, final report“, s. 51 a násl., dostupná z: www.peerproject.eu. [26] Viz
výše uvedená zpráva PEER, s. VI. [27] Zpráva
„To share or not to share: Publication and Quality Assurance of Research Data
Outputs’, dostupné z: http://eprints.ecs.soton.ac.uk. [28] Vznikají
některé iniciativy jako datacite.org. [29] Doporučení
ze dne 27. října 2011, K(2011) 7579 v konečném znění. [30] Viz
zpráva „National Open Access and Preservation policies in Europe“, 2011,
http://ec.europa.eu/research/science-society/document_library/pdf_06/open-access-report-2011_en.pdf. [31] Pilotní
projekt otevřeného přístupu v rámci sedmého rámcového programu pro
výzkum a technologický rozvoj http://ec.europa.eu/research/science-society/index.cfm?fuseaction=public.topic&id=1300&lang=1. [32] Evropská
rada pro výzkum (ERV) však považuje za zásadní, aby výchozí údaje recenzovaných
publikací byly ukládány ihned po vydání a v žádném případě ne
později než 6 měsíců po datu vydání (Stanovisko vědecké
rady ERV k otevřenému přístupu). [33] Průzkum
o pilotním projektu otevřeného přístupu v rámci sedmého rámcového
programu pro výzkum a technologický rozvoj
http://ec.europa.eu/research/science-society/document_library/pdf_06/survey-on-open-access-in-fp7_en.pdf [34] Evropské
strategické fórum pro výzkumné infrastruktury
(http://ec.europa.eu/research/infrastructures/index_en.cfm?pg=esfri). [35] Financováno
sedmým rámcovým programem pro výzkum a technologický rozvoj, http://www.openaire.eu/. [36] Maximální trvání období embarga budou stanoveny ve vzoru
dohody o grantu pro Horizont 2020. Komise bude monitorovat a hodnotit jejich
uplatňování jako součást celkové politiky otevřeného
přístupu a v případě konkrétních problémů je
přezkoumá, zejména pokud jde o sociální a humanitní vědy. [37] Tyto infrastruktury jsou financované z veřejných
zdrojů a jsou poskytovány pro nehospodářské činnosti jako prosté
šíření znalostí. [38] Viz
návrh EK na specifický program Horizont 2020 (KOM(2011) 811 v konečném
znění). Ten je podmíněn přijetím právního základu pro Horizont
2020 a není jím dotčeno konečné rozhodnutí o víceletém finančním
rámci na období 2014–2020. [39] Viz
také chystané sdělení „Posilování a konkretizování evropské mezinárodní
spolupráce v oblasti výzkumu a inovaci: strategický přístup“.