ZPRÁVA KOMISE RADĚ

o vyhodnocení pokroku ve vymáhání doplňkové dávky splatné producenty mléka za období 1995/96 až 2001/02, o kterém Komisi a Radu informovala Itálie (podle článku 3 rozhodnutí Rady 2003/530/ES)

Tuto hodnotící zprávu vypracovala Komise podle článku 3 rozhodnutí Rady 2003/530/ES ze dne 16. července 2003 o slučitelnosti podpory, kterou má Italská republika v úmyslu poskytnout svým producentům mléka, se společným trhem.

Podle článku 1 uvedeného rozhodnutí podpora spočívá v platbách částek splatných producenty mléka v podobě doplňkové dávky za mléko za období 1995/96 až 2001/02, které provádí Italská republika ve prospěch Unie, a uvedeným producentům tak umožňuje, aby svůj dluh spláceli formou odložené bezúročné platby po dobu několika let. Tato podpora je výjimečně považována za slučitelnou se společným trhem pod podmínkou, že:

– producenti splácejí částky v plné výši formou rovnoměrných ročních splátek a

– doba splácení nepřesahuje 14 let, počínaje dnem 1. ledna 2004.

Podle článku 2 rozhodnutí se podpora uděluje pod podmínkou, že Itálie ohlásí celkovou výši doplňkové dávky za dotčená období EZOZF a odečte zůstatkový dluh v podobě tří rovnoměrných ročních splátek od výdajů financovaných EZOZF za listopad 2003, listopad 2004 a listopad 2005.

Itálie řádně oznámila celkovou výši doplňkové dávky za dotčená období dopisem ze dne 26. srpna 2003.

Zbývající dluh byl řádně odečten od výdajů financovaných EZOZF za listopad 2003, 2004 a 2005.

Podle článku 3 rozhodnutí podávají příslušné italské orgány Radě a Komisi každoročně zprávu o pokroku, kterého dosáhly při vymáhání částky splatné producenty v podobě doplňkové dávky za období 1995/96 až 2001/02.

Dopisem agentury AGEA ze dne 31. října 2011 předložily italské orgány Komisi podle uvedeného ustanovení sedmou zprávu týkající se splátky za rok 2010.

Platba dávky formou splátek

Z přibližného celkového počtu 23 140 producentů momentálně dlužících dávku za sedm období, na která se vztahuje rozhodnutí Rady, kteří však obdrželi od vnitrostátních soudů příkaz o pozastavení plateb až do doby, než budou vynesena konečná rozhodnutí, se 15 433 rozhodlo dávku splácet formou splátek. Skutečnost, že si zvolili možnost splácet formou splátek, znamenala ukončení všech probíhajících soudních sporů. Neprovedení jakékoliv roční splátky bude mít dále za následek vyloučení z režimu s tím, že producentům bude následně zabavena celková splatná částka včetně vzniklého úroku.

Všech 15 433 zúčastněných producentů dlužilo v roce 2004 před zaplacením první splátky celkem přibližně 345 milionů EUR, což představuje zhruba čtvrtinu celkové výše dlužné dávky ze strany producentů. Z toho tudíž vyplývá, že na režim se rozhodl přistoupit vyšší počet producentů, na něž připadá nižší jednotlivé překročení dodávek. Na druhé straně producenti s výraznějším jednotlivým překročením dodávek (asi 8 000 producentů, kteří na dávce splatné za sedmileté období dluží přibližně 1 miliardu EUR) raději zvolili možnost na režim splátek nepřistoupit. Je však třeba zdůraznit, že italské orgány během roku 2010 obdržely kolem 69 nových žádostí o platby ve splátkách, což odpovídá zhruba částce 1,2 milionu EUR.

Sedmou splátku v celkové výši 24 331 454,59 EUR mělo 11 406 producentů splatit do 31. prosince 2010. Ověřování italskými orgány ukázalo, že 10 802 producentů během roku 2010 řádně splatilo částky v celkové výši 22 040 163,61 EUR. To znamená, že sedmou splátkou splatilo 95 % producentů včas 90,5 % dávek. Včasná platba první, druhé, třetí, čtvrté, páté a šesté splátky byla dříve zaznamenána v odpovídajícím pořadí ve výši 99,6 %, 97,9 %, 99,5 %, 99,7%, 96,4 % a 96,2 % splatných částek. Celková dlužná dávka vybraná v prvních sedmi splátkách činí tak přibližně 175 milionů EUR (tj. asi 98 % celkové dlužné částky).

Ačkoliv uvedené číselné údaje naznačují, že zúčastnění producenti mají zájem na tom, aby splnili své závazky, Komise se domnívá, že návazné sledování případů, ve kterých nebyla platba zaznamenána ve stanovené lhůtě, je prvořadým ukazatelem míry odhodlání orgánů zajistit správné dodržování podmínek režimu a v konečném důsledku výběr splatné dávky v plné výši.

V případě sedmé splátky nebyly platby zjištěny u zbylých 604 producentů ve výši 2 291 279,38 EUR.

V šestém splátkovém období splátku nezaplatilo 148 producentů, což na konci roku 2009 odpovídalo částce 921 417,20 EUR. Podle informací získaných od italských orgánů byly za účelem vymáhání celé dlužné částky včetně úroků mimo režim plateb formou splátek všechny tyto případy oznámeny centrálními orgány příslušným orgánům regionálním.

Později se ukázalo, že ze 148 producentů, u nichž se mělo za to, že nezaplatili, skutečně nezaplatilo pouze 23 producentů. Pro tyto producenty byla zrušena možnost platit ve splátkách a bylo zahájeno vymáhání pohledávek.

Komise rovněž zahájila proti Itálii řízení ve věci státní podpory[1], pokud jde o decreto-legge č. 225 ze dne 29. prosince 2010, nařízení schválené zněním zákona č. 10 ze dne 26. února 2011, jímž byla prodloužena lhůta pro zaplacení dávek za hospodářské roky 1995/96 a 2001/02 (splatných v zásadě k 31. prosinci 2010 podle režimu pro rok 2003 schváleného rozhodnutím Rady 2003/530/ES) do 30. června 2011 (viz čl. 2 bod 12 duodecies). Toto odložení je v rozporu s čl. 1 první odrážkou rozhodnutí Rady 2003/530/ES, podle níž musí být splátky hrazeny na ročním základě, a představuje tak novou, protiprávní státní podporu ve smyslu čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Dávka splatná za období 1995/96 až 2001/02, která není začleněna do režimu plateb formou splátek

Bylo poukázáno na poměrně nízký stupeň rozšíření platby dávek formou splátek s ohledem na výši začleněných dávek. Přibližně tři čtvrtiny z celkové zbývající dlužné částky nezaplacených dávek pro dané období nebyly začleněny do režimu splátek. Dávka, na kterou se nevztahuje režim roku 2003, odpovídá (podle posledních dostupných údajů z dubna roku 2010) 767 milionům EUR a přibližně 91 % této částky, tj. zhruba 701 milionů EUR, je naopak předmětem sporu u italských soudů.

Ve svých předchozích hodnotících zprávách předložených Radě Komise vyjádřila názor, že výroční zprávy předkládané Itálií by se měly konkrétně zabývat soudními spory, jež se vztahují na sedm dotčených období, a že by měly poskytnout podrobné údaje potvrzující, že producenti, kteří v soudním sporu neuspěli, platbu uhradili. Bez těchto údajů Komise nemůže v souvislosti s vymáháním té části dávek, která nebyla začleněna do režimu plateb formou splátek, náležitě sledovat pokrok.

Zpráva o sedmé splátce však neobsahuje žádné informace o těchto soudních řízeních.

Nicméně některé doplňující informace získané v dubnu 2010 od italských orgánů v odpovědi na žádost Komise naznačují, že italské správní orgány uspěly v případech, jež lze vyčíslit zhruba na 13 milionů EUR. Skutečný výběr těchto částek odpovídá 6,8 milionu EUR a přibližně 580 milionů EUR je dosud projednáváno před italskými soudy. Bohužel, italské orgány neposkytly ve svém sdělení ze dne 2. února 2011 o těchto soudních řízeních aktualizované údaje. Pokud jde o systém zavedený v roce 2009, který umožňuje vyplácení dlužných dávek s úrokovou sazbou rovnající se referenční sazbě pro Unii zvýšené o několik procentních bodů, 332 dlužníci si zvolili tuto možnost (v celkové výši 90,5 milionu EUR), zatímco 1774 dlužníků se rozhodlo jinak (v celkové výši 535 milionů EUR).

Komise s velkým politováním konstatuje, že pokrok při výběru té části dávky, která není začleněna do režimu plateb formou splátek, je pomalý a že míra informací poskytovaných italskými orgány není dostatečná. Pomalý pokrok souvisí jednak s délkou soudních řízení, jednak s délkou vymáhání částek v případech, kdy soudní spor skončil (zpráva Itálie o sedmé splátce neobsahuje žádné informace o vymáhání, ale předchozí údaje předložené na žádost Komise potvrzují, že do roku 2010 bylo po vyhraných soudních řízeních vybráno jen asi 6,8 milionu EUR). Kromě toho údaje představující výběr dávek, které ve skutečnosti nikdy nebyly předmětem sporu, a jsou tedy okamžitě vymahatelné, ukazují na nedostatky ve skutečném procesu výběru (z dávky ve výši 66 milionů EUR, která nebyla nikdy zpochybněna, nebylo do roku 2010 vybráno přibližně 18 milionů EUR).

Komise nadále pečlivě sleduje proces vymáhání částek v Itálii, a to zejména vymáhání dávek, na které se nevztahuje režim plateb formou splátek. Útvary Komise několikrát italské orgány na svá zjištění (včetně negativních komentářů) upozornily a vyžádaly si podrobné informace o různých hlediscích týkajících se vymáhání dávky za mléko a postupu italských orgánů před italskými soudy.

Závěr

Komise se domnívá, že pokrok, jehož dosáhly italské orgány při vymáhání částek splatných producenty, kteří se rozhodli přistoupit na režim splátek za období 1995/96 až 2001/02 schválený v roce 2003 Radou, je důkazem odpovídající správy režimu. Útvary Komise však rovněž konstatovaly, že včasná platba sedmé splátky byla zaznamenána do výše 90,5 %, což je nejnižší podíl mezi všemi sedmi splátkami (včasná platba první, druhé, třetí, čtvrté, páté a šesté splátky byla dříve zaznamenána v odpovídajícím pořadí ve výši 99,6 %, 97,9 %, 99,5 %, 99,7 %, 96,4 % a 96,2 % splatných částek). Komise dále s politováním konstatuje, že jelikož nemá k dispozici žádné informace o částkách skutečně vybraných od těch producentů, kteří splátky neuhradili, a byli tak vyloučeni z další účasti na režimu, není schopna vyhodnotit vynaložené úsilí ani pokrok, jehož bylo dosaženo při vybírání odpovídajících dávek. Komise žádá, jak již učinila ve svých předchozích hodnotících zprávách, aby budoucí zprávy italských orgánů nezbytně obsahovaly dostatečně podrobné informace o tomto výběru.

Pokud jde o výši dávek, které nebyly začleněny do režimu plateb formou splátek a o něž je veden spor u italských soudů, Komise již vyjádřila ve svých hodnotících zprávách předložených Radě v roce 2010 a 2011 svoji nespokojenost s nesmírně pomalým pokrokem při vymáhání dávek v souvislosti s mléčnými kvótami a je toho názoru, že vymáhání dávek tímto způsobem je třeba podstatně zlepšit.

Vzhledem k tomu, že italské orgány, jak bylo uvedeno výše, neposkytly dostatečně podrobné informace, nemůže Komise správně sledovat pokrok při výběru té části dávek, která nebyla začleněna do režimu plateb formou splátek. Z několika omezených informací, jež předložily italské orgány v únoru 2012, je však patrné, že přes některá zlepšení nelze zaznamenat žádný významný nový pokrok a účinnosti práva EU vzhledem k tak velkému množství po tak dlouhou dobu nezaplacených dávek nebylo v tomto případě ani zdaleka dosaženo. Komise očekává, že – jak požadovala již ve svých předchozích hodnotících zprávách – budoucí výroční zprávy budou obsahovat doklady o vývoji soudních sporů projednávaných za období 1995/96 až 2001/02 a 2003/04–2008/09 a výkonu konečných rozsudků potvrzujících splatné dávky.

[1]               SA.33726.