SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ A EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU

Obchod, růst a rozvoj Uzpůsobení obchodní a investiční politiky potřebám zemí, které to nejvíce potřebují

1. Účel

Světové hospodářské prostředí se v uplynulých deseti letech dramaticky změnilo, což mělo dalekosáhlé následky pro obchod, investice a rozvojové politiky. Historicky nízké sazby a reorganizace mezinárodního obchodu prostřednictvím globálních dodavatelských řetězců vedou ke stále většímu přesunu zaměření obchodních politik na regulační otázky a jiné přeshraniční problémy. Rozvojové země prošly radikálními změnami. Některým z nich, například Číně, Indii nebo Brazílii, se podařilo plně využít výhod otevřených a stále integrovanějších světových trhů a patří nyní mezi největší a nejvíce konkurenceschopná globální hospodářství, zatímco jiné rozvojové země zůstávají i nadále pozadu a hrozí jim riziko další marginalizace. Nejméně rozvinuté země, zejména v Africe, nadále čelí mnoha obtížím a jsou nejvíce vzdálené dosažení rozvojových cílů tisíciletí.

V důsledku toho ztrácí pojem „rozvojové země“ jako skupina význam a obchodní, investiční a rozvojové politiky je nyní třeba uzpůsobit tak, aby tuto skutečnost odrážely. Otázka rozvoje zůstává nicméně stále naléhavá, stejně jako otázka specifické úlohy obchodu pro rozvoj. EU má zvláštní odpovědnost jako největší světová obchodní velmoc, největší obchodní partner mnoha nejméně rozvinutých zemí a jiných zemí s nízkým nebo s nižším středním příjmem a jako největší světový poskytovatel rozvojové pomoci (včetně programů na podporu obchodu).

V návaznosti na sdělení nazvané „Obchod, růst a celosvětové záležitosti[1]“ z roku 2010 toto sdělení aktualizuje sdělení o obchodu a rozvoji z roku 2002[2] s cílem reflektovat změny v ekonomické realitě, zohlednit způsob, jakým EU plnila své závazky, a nastínit směr, kterým by se měly obchodní a investiční rozvojové politiky EU ubírat v příštím desetiletí. Ačkoliv toto sdělení potvrzuje hlavní zásady uvedené v roce 2002, zároveň zdůrazňuje, že je třeba mezi rozvojovými zeměmi stále více rozlišovat s cílem soustředit se na nejpotřebnější z nich a také zlepšit fungování našich nástrojů. Zdůrazňuje, že je rovněž nezbytné, aby naši partneři z rozvojových zemí provedli domácí reformy a aby ostatní vyspělé a rozvíjející se ekonomiky následovaly naše iniciativy, pokud jde o otevření trhů pro nejpotřebnější země.

Toto sdělení navrhuje konkrétní způsoby posílení synergií mezi obchodními a rozvojovými politikami. Účinná obchodní politika je zásadně důležitá pro zvyšování růstu a vytváření pracovních míst v Evropě a v zahraničí a pro prosazování hodnot a zájmů EU ve světě. Může být také mocnou hybnou silou rozvoje v souladu se zásadou EU o soudržnosti politik v zájmu rozvoje[3]. Účinná rozvojová politika zásadně usnadňuje vytváření lepších podmínek pro obchod a investice v rozvojových zemích a je nezbytná pro zajištění spravedlivého rozdělení jejich přínosů k vymýcení chudoby. Sdělení nazvané „Agenda pro změnu“[4] slibuje silnější podporu s cílem zlepšit podnikatelské prostředí, prosadit regionální integraci a pomoct využít příležitosti, které nabízejí světové trhy, jakožto hnací sílu růstu podporujícího začlenění a udržitelného rozvoje. EU se ve všech svých vnějších činnostech řídí základními hodnotami, které leží v základech její vlastní existence, včetně dodržování a prosazování lidských práv[5].

2. měnící se svět 2.1. Velká reorganizace světového hospodářského řádu

Světové hospodářství se mění nebývalou rychlostí. Řadě zemí se podařilo úspěšně využít potenciálu otevřeného obchodního systému k podpoře vývozu vyrobeného zboží a služeb souvisejících s tradičními vývozními komoditami a dosáhnout setrvalé míry růstu HDP. Čína se stala po EU druhým největším světovým vývozcem a třetí největší ekonomikou po EU a USA. Indie, Brazílie a další rozvíjející se ekonomiky se vyvíjejí podobným způsobem. Přilákaly přímé zahraniční investice a nyní jsou samy klíčovými světovými investory. Rozvíjející se ekonomiky mají největší zásluhu na světovém růstu a jsou v mezinárodním měřítku uznávány za nejvýznamnější hospodářské a politické subjekty. Posilují svou přítomnost v chudších zemích a své vazby na ně. Poprvé v novodobých dějinách se rozvojové země jako celek podílejí na více než polovině světového obchodu. Celosvětová hospodářská a finanční krize urychlila přesun hospodářské síly z rozvinutých zemí na rozvíjející se ekonomiky, které jsou nyní považovány za součást řešení krize.

Obchodní výsledky rozvojových zemí

Zdroj: MMF

Přestože tyto změny umožnily, aby se stovky milionů lidí vysvobodily z chudoby, netýká se toto zlepšení všech rozvojových zemí. Zejména nejméně rozvinuté země zaznamenaly další propad[6]. Ačkoliv HDP a obchod v některých z nich značně vzrostly, je to zejména díky nárůstu vývozu ropy a komodit s omezenými výsledky v oblasti zmírňování chudoby. Mnohé nejméně rozvinuté země se stávají stále závislejší na několika exportních výrobcích, zejména na primárních komoditách[7]. Některé nejméně rozvinuté země jako např. Bangladéš a Kambodža nicméně zaznamenaly slibný pokrok, vyvolaný hlavně jejich zaměřením na technologicky nenáročnou výrobu, primárně na textilní výrobky. Rovněž některé africké země vyvážející neropné komodity zaznamenaly v posledních letech pozitivní vývoj a dokonce rozšířily oblast služeb. Částečně díky programu na podporu vývozů zemědělských produktů, jako je káva, a cestovního ruchu zaznamenala Rwanda od roku 2001 průměrné roční zvýšení vývozu o 19 %, vysokou míru hospodářského růstu a trvalé zlepšování ukazatelů lidského rozvoje. Dalším příkladem jsou Kapverdy, které měly status nejméně rozvinuté země a v roce 2007 se dostaly na úroveň země s nižšími středními příjmy, a to díky řádnému makroekonomickému řízení a správě věcí veřejných, včetně postupného otevírání trhu a integrace do světového hospodářství.

Jednotlivé nejméně rozvinuté země a země s rozvíjející se ekonomikou dosahovaly různých výsledků, zejména pokud jde o rozsah vnitrostátních reforem a jejich začlenění do světové ekonomiky.

2.2. Ponaučení pro obchodní a investiční rozvojové politiky

Otevřenost vůči obchodu byla klíčovým prvkem úspěšného růstu a rozvojových strategií. Žádná země nebyla nikdy schopna udržet dlouhodobý růst, aniž by se integrovala do světového hospodářství. Přístup na zahraniční trhy umožňuje větší úspory z rozsahu a specializaci, zatímco přístup k levnějším a rozmanitějším vstupům, včetně účinnějších služeb, otevírá nové výrobní možnosti. K hospodářskému růstu a vývozní výkonnosti zásadně přispívají také přímé zahraniční investice (například zahraniční afilace se dnes na čínském obchodu podílejí 75 %). Otevřenost k mobilitě osob může přispět k přenosu dovedností, jakož i k investicím do rozvojových zemí, zejména s ohledem na roli diaspor[8].

Ačkoliv je obchod nezbytnou podmínkou pro rozvoj, není sám o sobě dostačující. Obchod může podpořit růst a snižování chudoby, a to v závislosti na struktuře hospodářství, vhodném sledu opatření pro liberalizaci obchodu a doplňujících politikách. Pro udržení obchodem a investicemi řízeného růstu jsou nezbytné vnitrostátní reformy. Překážkou hospodářské výkonnosti nejméně rozvinutých zemích je často nejen málo rozmanité hospodářství a vývozní základna, nedostatečná infrastruktura a služby nebo nedostatek vhodných dovedností, ale také politické faktory související se špatnou správou věcí veřejných, korupce a podvody, nedostatečná ochrana lidských práv a transparentnost, nízká administrativní kapacita, neúčinná daňová politika a rozsáhlé daňové úniky, nedostatečné nástroje pro přerozdělování, slabé rámce sociální a environmentální politiky, neudržitelné využívání přírodních zdrojů, bezpečnostní hrozby a nedostatečná stabilita.

Aby obchod napomáhal rozvoji, je třeba mnohem více než pouhé snížení sazeb. Moderní obchodní politiky zaměřené na rozvoj se musí zabývat širokou škálou otázek. Od usnadnění obchodu na místní a regionální úrovni přes technické, sociální a environmentální předpisy, respektování základních práv, investiční podpůrná opatření, ochranu práv duševního vlastnictví, regulaci služeb, politiky hospodářské soutěže a transparentnost až po přístup na trh vládních veřejných zakázek. Pokrok v těchto otázkách může posílit transparentnost, předvídatelnost a odpovědnost, jež jsou nezbytné pro rozvoj podporující začlenění a zmírnění chudoby, což snížení sazeb samo o sobě poskytnout nemůže. Pro minimalizaci nepříznivých účinků otevírání obchodu jsou v neposlední řadě nezbytné aktivní politiky.

Rostoucí rozmanitost rozvojových zemí vyžaduje větší rozmanitost při navrhování a provádění politik EU. Rozvíjející se ekonomiky a chudší ekonomiky mají různý potenciál, potřeby a cíle, a vyžadují proto odlišné přístupy k politikám. Politika musí být navržena pečlivě, aby odrážela různé situace. Je nezbytné zaměřit se především na země, které by měly bez vnější pomoci omezené vyhlídky na dlouhodobý růst a udržitelný rozvoj, zejména na nejméně rozvinuté země a jiné nejpotřebnější země, v souladu s tím, co bylo navrženo v oblasti rozvojové politiky[9]. Souběžně posilujeme naše vztahy s nově se rozvíjejícími ekonomikami, jak bylo uvedeno ve sdělení o obchodu, růstu a celosvětových záležitostech z roku 2010. Avšak povaha našeho vztahu k těmto ekonomikám se mění, přičemž se méně zaměřujeme na rozvoj a více na nové formy partnerství založené na vzájemných zájmech a prospěchu a také na stejnoměrně sdílených globálních povinnostech[10].

3. co jsme doposud vykonali

Sdělení o obchodu a rozvoji z roku 2002 obsahuje závazky umožnit rozvojovým zemím větší přístup na trh EU, poskytnout dostatečné finanční prostředky na pomoc související s obchodem a učinit z obchodu ústřední součást rozvojových strategií. Závazky zahrnovaly využití obchodních dohod k podpoře většího přístup na trh, regionální integrace a zlepšování obchodních pravidel s cílem podpořit rozvoj. Trh EU je vůči rozvojovým zemím otevřený nejvíce. Pokud pomineme paliva, dovážíme z nejméně rozvinutých zemí více než USA, Kanada, Japonsko a Čína dohromady. Dostáli jsme našim závazkům, přičemž jsme často zaujímali na celosvětové úrovni vedoucí postavení. Je však zapotřebí dalšího pokroku.

3.1. Inovativní autonomní režimy

V rámci všeobecného systému preferencí (GSP) jsme zřídili dva nové preferenční režimy[11]:

· Iniciativa „Vše kromě zbraní“ (EBA) zahájená v roce 2001 byla radikální svým plným otevřením trhu EU nejméně rozvinutým zemím, a to bez cel či kvót. O deset let později se potvrdilo, že EBA je účinnou hnací silou podporující vývoz z nejméně rozvinutých zemí na náš trh. Dovoz EU z nejméně rozvinutých zemí rostl o více než 25 % rychleji než dovoz ze zemí, na než se preferenční režimy nevztahují (názorným příkladem je bangladéšský textilní vývoz)[12]. Na druhou stranu, dopad na diverzifikaci exportu je různorodý. Míry využití kapacity je možné stále zlepšovat. Zvýšil se konkurenční tlak vyspělejších preferenčních partnerů (kteří pokrývají více než 40 % preferenčních vývozů v rámci GSP) a zesílilo narušení preferencí, což svědčí o tom, že je nezbytné systém GSP reformovat (viz bod 4.1.1).

· Režim GSP+ zřízený v roce 2006 je vysoce inovativním nástrojem obchodní politiky EU na podporu udržitelného rozvoje zaměřeným konkrétně na zranitelné rozvojové země. Jeho dodatečné preference poskytují významnou pobídku pro země, jež se zavázaly k provádění stěžejních mezinárodních úmluv o lidských právech, pracovních právech, ochraně životního prostředí a řádné správě věcí veřejných. V současné době existuje 16 příjemců[13], kterým se díky režimu zvýšil jejich vývoz do EU, což přineslo srovnatelný nárůst příjmů prakticky pro všechny z nich. Výzvou pro budoucnost je rozšířit přístupová kritéria a pobídky a důkladněji monitorovat účinné provádění základních mezinárodních úmluv.

Vyvinuli jsme rovněž značné úsilí, aby se usnadnilo využívání stávajících preferenčních režimů:

· Nová pravidla původu GSP použitelná od roku 2011[14] reagují na kritiku, že přísná pravidla původu zabraňují rozvojovým zemím v tom, aby plně využily preference EU. Nová pravidla jsou jednodušší a snadněji dodržitelná. Nabízejí rozšířené možnosti, pokud jde o zdroje, a nové příležitosti pro regionální a nadregionální kumulace mezi zeměmi. Nejméně rozvinuté země využívají dalších výjimek, jež jdou nad rámec toho, co v rámci svých vlastních režimů podobných GSP nabízí většina ostatních vyspělých zemí. V rámci jednání o dohodách o hospodářském partnerství byla rovněž navržena lepší pravidla (viz bod 3.3).

· V roce 2004 zprovoznila Komise on-line službu pro potenciální vývozce v rozvojových zemích zaměřenou na praktické aspekty získání přístupu na trh EU – „Export Helpdesk“[15]. Služba poskytuje podrobné informace o dovozních clech EU, pravidlech původu, celních režimech, technických požadavcích atd. Jedná se o celosvětově jedinečný nástroj, přesto by se mohlo jeho využívání v nejméně rozvinutých zemích zvýšit.

3.2. V čele pomoci v oblasti obchodu (AfT)

· EU a její členské státy jsou hnací silou celosvětového úsilí AfT a podílejí se na více než na třetině transakcí na celém světě. V roce 2007 přijala EU společnou strategii s členskými státy EU. Zdvojnásobili jsme naše úsilí a v roce 2009 jsme dosáhli výsledku 10,5 miliardy EUR, což překonalo naše stanovené cíle. Více než třetina rozvojové pomoci EU nyní podporuje potřeby související s obchodem. Jsme však znepokojeni skutečností, že je nejméně rozvinutým zemím poskytován pouze omezený podíl pomoci v oblasti obchodu (22 %). Pracovali jsme na zvýšení účinnosti pomoci prostřednictvím podpory lepšího souladu s obchodními příležitostmi, mimo jiné posílením mezinárodní soudržnosti a sledování, ačkoliv víme, že i zde je třeba dosáhnout dalšího pokroku.

Celková pomoc v oblasti obchodu ze strany EU (EU a členské státy EU)

3.3. Obnovené dvoustranné a regionální úsilí

V návaznosti na dohodu z Cotonou byla v roce 2002 zahájená jednání s africkými, karibskými a tichomořskými zeměmi (země AKT) s cílem uzavřít dohody o hospodářském partnerství (EPA). Byla podepsána a začala být prozatímně uplatňována komplexní regionální dohoda EPA se skupinou států v Karibiku CARIFORUM. Jakmile preferenční režim podle dohody z Cotonou na konci roku 2007 skončil, uzavřeli jsme v zájmu zajištění kontinuity obchodu se zbožím prozatímní dohody o hospodářském partnerství s dalšími zeměmi a regiony. Nyní pokračují jednání o posílených dohodách se všemi regiony. Na období do ratifikace prozatímních dohod EPA byla v prosinci 2007 přijata dočasná opatření[16]. V září 2011 Komise navrhla zachovat tyto dohody o přístupu na trh po roce 2013 pouze pro ty země, které provedly kroky nezbytné k ratifikaci své příslušné dohody[17].

V roce 2006 byla sdělením o globální Evropě[18] zahájena nová řada jednání o dohodách o volném obchodu (FTA) s vyspělejšími rozvojovými zeměmi a regiony. Probíhají rozhovory s Indií a sdružením Mercosur. Z důvodu pomalého pokroku jednání s jednotlivými regiony v rámci sdružení ASEAN probíhají nyní jednání se Singapurem a Malajsií na dvoustranné úrovni. Rovněž jsme uzavřeli jednání o komplexních dohodách o volném obchodu s Peru, Kolumbií a Střední Amerikou a také s Ukrajinou.

EU vždy usilovala o podporu regionální integrace, zejména jako prostředku k překonání slabin malých a roztříštěných trhů, s cílem přilákat do zemí přímé zahraniční investice a podnítit hospodářský růst. Naše dohody se Střední Amerikou a CARIFOREM výrazně podpořily proces regionální integrace, avšak uvědomili jsme si, že v případech, kdy politická vůle nebo regionální kapacity nebyly dostatečně pevné, bylo nezbytné náš přístup upravit. V některých případech musíme pokračovat na dvoustranném základě, což představuje mezistupeň dlouhodobějšího cíle, kterým jsou dohody s jednotlivými regiony, a to tak, abychom neznemožnili ostatním regionálním partnerům možnost připojit se, jakmile budou připraveni. Na regionální integraci jsme vynaložili značné finanční prostředky, i když výsledky zůstaly často za očekáváním. Klíčovým problémem je omezená schopnost regionálních organizací vypracovat návrhy projektů, které jsou životaschopné a mají podporu členů těchto organizací.

3.4. Nejednoznačný celkový obraz

V roce 2001 EU přispěla k zahájení kola jednání z Dohá věnovaného mnohostranným obchodním jednáním. Deset let jednání však nepřineslo žádnou dohodu. I prozatímní dohoda o balíčku opatření v zájmu nejchudších zemí se zdá být ohrožena. Vyvinuli jsme značné úsilí, abychom posunuli jednání vpřed, mimo jiné prostřednictvím předložení bezprecedentních nabídek se značnými výhodami pro rozvojové země, ať už jde o přístup na trh či o pravidla pro zemědělské dotace. Opakovaně jsme učinili kompromisní návrhy. Strukturální problémy spojené s nedostatečnými závazky některých členů WTO však způsobily, že nebylo možné dosáhnout dohody o klíčových parametrech.

Úspěšnější byl závazek upustit od protekcionismu učiněný na začátku světové hospodářské a finanční krize, který EU důrazně prosazovala, ačkoliv opatrnost je ještě stále na místě[19]. EU rovněž podpořila integraci několika rozvojových zemí do WTO (např. nedávno Samoa a Vanuatu).

4. Úkoly pro příští desetiletí

Na základě nedávných úspěchů a snah, ale také díky ponaučení z praxe, kdy pokrok nebyl tak úspěšný, jak se očekávalo, zvýší EU svou snahu pomoci nejpotřebnějším zemím, aby využily přínosů stále integrovanějších světových trhů. Úspěch však bude záviset především na odpovědnosti rozvojových zemí a jejich připravenosti provést potřebné domácí reformy. Je před námi ještě mnoho práce, pokud jde o mnohostranný rámec, kde je nezbytné, aby stejné úsilí ve prospěch nejpotřebnějších zemí vyvinuly i ostatní obchodní velmoci.

4.1. Co může Evropa nabídnout

EU musí své úsilí soustředit na nejchudší a nejzranitelnější země a zajistit, aby byly tyto snahy přizpůsobeny jejich potřebám a omezením a aby zároveň zaručovaly soudržnost a doplňkovost obchodních, rozvojových a jiných politik.

4.1.1    Lépe zaměřené preference

Komise navrhla reformu systému GSP, aby se zajistilo, že z příslušných preferencí budou mít prospěch nejpotřebnější země[20]. Přezkum bere v úvahu rostoucí rozdíly mezi rozvojovými zeměmi a jejich nesourodé potřeby a navrhuje přezkum kritérií způsobilosti a mechanismů odstupňování, aby se zajistilo, že ze systému mají v odvětvích, kde je zapotřebí pomoci, prospěch pouze nejméně rozvinuté země a země s nízkým a nižším středním příjmem. Zlepší se rovněž předvídatelnost pro hospodářské subjekty, a to na základě otevřeného režimu a transparentnějších procesních kroků pro nezbytné úpravy a vhodného přechodného období.

Balíček na podporu obchodu pro malé hospodářské subjekty v rozvojových zemích

Malé podniky jsou v mnoha rozvojových zemích páteří hospodářství, zejména rozsáhlého neformálního sektoru, a jsou nepřiměřeně zatěžovány složitými správními postupy, trpí nedostatkem informací, školení, kontaktů nebo přístupu k finančním prostředkům. Za účelem vyřešení těchto problémů budou zváženy následující iniciativy:

· Rozšířené poskytování praktických informací o obchodních politikách a informací o trhu. Jako doplněk služby EU „Export Helpdesk“ budeme podporovat mnohostrannou iniciativu pro transparentnost obchodu s cílem poskytnout obdobné informace o všech trzích. To je obzvláště užitečné pro obchod mezi jižními zeměmi a regionální obchod.

· Usnadnění používání nástrojů duševního vlastnictví malými výrobci a zemědělci, což by jim pomohlo maximalizovat hospodářskou hodnotu jejich zboží, a to prostřednictvím rozvoje a ochrany identity a jakosti výrobku, použití ochranných známek, zeměpisných označení a průmyslových vzorů[21].

· Školení sítí diasporálních malých hospodářských subjektů pořádaná v EU (např. o obchodních postupech, normách, přístupu k financím), aby mohly pozitivně přispět k rozvoji v zemích svého původu.

· Podpora dialogu s malými a středními podniky v rámci Fóra o Africe v oblasti financování malých a středních podniků zřízeného v roce 2011 a memoranda o porozumění podepsaného s komisí Africké unie dne 30. listopadu 2011.

· Usnadnění přístupu k finančním prostředkům pro malé vývozce/obchodníky z rozvojových zemí. Jsme připraveni podpořit práci mezinárodních finančních institucí v této oblasti, jakož i přezkum potřeb, který provádí G20 v zemích s nízkými příjmy[22].

· Rozšíření zjednodušeného postupu pro získání dokladu o původu. Obchodní preference jsou poměrně méně používané pro malé transakce, částečně vzhledem k vysokému poměru mezi náklady a přínosy získání osvědčení o původu. Reforma pravidel původu pro GSP z roku 2011 umožňuje zjednodušený postup na základě autocertifikace pro všechny zásilky, a to na základě předchozí registrace vývozce. Pokud bude tento systém fungovat dobře, zvážíme jeho rozšíření na jiné preferenční režimy.

· Podpora účasti malých podniků v obchodních systémech, které zajišťují přidanou hodnotu pro výrobce, včetně těch, kteří při rozvojové spolupráci se třetími zeměmi reflektují kritéria udržitelnosti (např. spravedlivý, etický nebo ekologický obchod) a zeměpisná kritéria původu. To může být pro výrobce účinný způsob, jak odlišovat své produkty, mít při jednání o nich lepší pozici a dosáhnout vyšší prodejní ceny.

4.1.2    Lépe zaměřená pomoc v oblasti obchodu

I nadále budeme rozvojové země vybízet k tomu, aby obchod začleňovaly do svých rozvojových strategií. V této souvislosti může hrát pomoc v oblasti obchodu důležitou roli a my budeme pokračovat v úsilí o další zlepšení jejího plánování a realizace.

· Zlepšení doplňkovosti mezi obchodními a rozvojovými politikami: pokud budou opatření obchodní politiky vytvářet více příležitostí pro naše partnery z rozvojových zemí (např. dohody o hospodářském partnerství, nové všeobecné celní preference, nová pravidla původu), budeme připraveni nabídnout jim pomoc v oblasti obchodu, aby mohli těchto příležitostí využít. Nástroje, jako jsou odvětvové programy nebo rozpočtová podpora, by mohly napomoci hospodářským reformám, které jsou nezbytné k tomu, aby bylo možno využít obchodní a investiční příležitosti[23]. Kromě geograficky vymezených programů by mohly být využity nové tematické programy, které by doplnily otevření obchodu[24].

· Zaměření na nejméně rozvinuté země. Měli bychom zachovat účinnou podporu posílení kapacit pro identifikaci, určení priorit a provádění pomoci v oblasti obchodu, a to v návaznosti na posílený integrovaný rámec rozvíjený řadou dárců, který poskytuje nejméně rozvinutým zemím podporu pro rozvoj obchodu.

· Zaměření na malé hospodářské subjekty. Měli bychom zajistit, aby malé subjekty, včetně venkovských drobných zemědělců, měly odpovídající přístup k pomoci v oblasti obchodu, aby se usnadnilo jejich zapojení do vnějších trhů.

· Posílení hospodářských partnerství, regulačních dialogů a obchodní spolupráce. Sdílení zkušeností EU může našim partnerským zemím pomoci spravovat jejich vnitrostátní reformy (viz 4.2.) a získat přístup na trh EU. Tyto iniciativy může, zejména v rozvíjejících se ekonomikách, podpořit nový nástroj partnerství navržený Komisí, který může napomoci rozvoji nových forem spolupráce v zemích, na než se přestává vztahovat dvoustranná rozvojová pomoc.

· Přezkum našeho přístupu k podpoře regionální integrace. Měli bychom se i nadále soustředit na budování kapacit jak regionálních, tak vnitrostátních správ odpovědných za integraci, přičemž bychom měli k těmto otázkám přistupovat v rámci našeho politického dialogu s rozvojovými zeměmi strategičtěji. V zájmu zjednodušení obchodu a propojitelnosti by mohly být navrženy zvláštní regionální programy pomoci v oblasti obchodu. Jsme připraveni podpořit regionální organizace, které zefektivňují svou strukturu tak, aby lépe odrážela hospodářskou a politickou skutečnost.

· Připravit lidi na změnu: politiky v oblasti dovedností a vzdělávání, pracovního práva a sociální ochrany jsou obzvláště relevantní pro nejchudší a nejohroženější skupiny obyvatelstva, včetně žen a dětí, a to zejména ve vztahu k obchodním reformám. Tento rozměr musí být proto plně začleněn do rozvojové spolupráce EU v souladu s pokračující podporou důstojné práce, lidských práv a sociálního zabezpečení[25].

· Zlepšení účinnosti pomoci: poskytování pomoci v oblasti obchodu by mělo dodržovat zásady a závazky dohodnuté v rámci fór na vysoké úrovni o účinnosti pomoci[26]. Jak bylo dohodnuto na fóru v Pusanu, pomoc v oblasti obchodu by se měla soustředit na výsledky a dopad, vytvářet výrobní kapacity, pomáhat řešit selhání trhu, posilovat přístup na kapitálové trhy a podporovat přístupy, které zmírňují rizika, jimž čelí subjekty ze soukromého sektoru. Zásadní význam má lepší koordinace mezi dárci z EU. Bude rovněž nutné zlepšit spolupráci s tradičními nebo novými dárci mimo EU. Jak bylo rovněž dohodnuto v Pusanu, budeme se soustředit na provádění závazků na úrovni zemí a podporovat nové inkluzívní globální partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci[27].

4.1.3    Doplňkové nástroje pro zvyšování přímých zahraničních investic

Ačkoliv přímé zahraniční investice do a z rozvojových zemí v posledních deseti letech prudce rostly, nepotřebnějším zemím se v důsledku špatných hospodářských výhledů a nepříznivých investičních podmínek převážně vyhnuly. Investoři potřebují stabilní, transparentní a předvídatelné právní prostředí. EU může přispět ke zlepšení podnikatelského prostředí prostřednictvím pomoci v oblasti obchodu a pomocí nástrojů souvisejících s přímými zahraničními investicemi, nyní rozšířených Lisabonskou smlouvou, která zahrnula investice do rámce obchodní politiky EU, jež je ve výlučné pravomoci EU[28].

· Ustanovení v dohodách EU o volném obchodu poskytují investorům větší právní jistotu, pokud jde o přístup na trh a podmínky, za nichž jsou oprávněni vyvíjet činnost. Obsáhli jsme odvětví (např. telekomunikace, dopravu, bankovnictví, energetiku, environmentální služby, stavebnictví a distribuci), která pomáhají vytvářet příhodné prostředí pro podnikání a rozvíjet infrastrukturu. EU projevuje při těchto jednáních flexibilitu a citlivosti k potřebám našich partnerů: jsou pokryta pouze výslovně uvedená odvětví a je zachováno právo zemí regulovat a stanovovat omezení.

· Ochrana investic zaručená dvoustrannými investičními smlouvami (BITS) může rovněž posílit potenciál přímých zahraničních investic, neboť tato ochrana poskytuje dodatečné záruky a zvyšuje právní jistotu pro investory. Členské státy EU již mají k dispozici rozsáhlou síť dvoustranných investičních smluv s rozvojovými zeměmi. Máme v úmyslu postupně zavádět dohody o ochraně investic na úrovni EU, a to buď jako součást probíhajících jednání o dohodách o volném obchodu, nebo jako samostatné dohody. Jsme připraveni zabývat se žádostmi partnerů z rozvojových zemí, kteří mají o tuto možnost zájem.

· Slučovací mechanismy EU mohou být využity jako pákový efekt pro domácí a zahraničních investice v rozvojových zemích[29]. Podpora by byla kombinována např. s úvěry nebo rizikovým kapitálem s cílem podpořit finanční životaschopnost strategických investic. Budeme usilovat o to, aby byl vyšší podíl podpory poskytován prostřednictvím těchto inovativních finančních nástrojů v rámci nových finančních nástrojů zahrnutých ve víceletém finančním rámci na období 2014–2020[30]. V zemích, kde je udržitelnost zadlužení nestabilní, bude použití těchto finančních nástrojů posuzováno případ od případu. Mezi další nástroje, jejichž využití bude zváženo, patří záruky, soukromé kapitálové investice a partnerství veřejného a soukromého sektoru. Budeme usilovat o spolupráci s Evropskou investiční bankou a členskými státy nebo jinými agenturami pro financování rozvoje. Větší soudržnost je rovněž zapotřebí v souvislosti s obchodními a investičními dohodami.

4.1.4    Komplexní a modulované bilaterální/regionální dohody

Budeme prosazovat agendu sdělení Globální Evropa[31], usilovat o uzavření komplexních dohod o volném obchodu a nadále brát v úvahu úroveň rozvoje našich partnerů a nabízet pružné postupy uzpůsobené jejich potřebám a kapacitám každé země.

Budeme se snažit dokončit jednání o dohodách o hospodářském partnerství se všemi zúčastněnými státy a regiony AKT v souladu s cíli dohody z Cotonou s cílem podpořit hlubší regionální integraci, modernizovat naše hospodářské vztahy a využít obchod k podpoře hospodářského růstu. Je nejvyšší čas, abychom konečně hospodářským subjektům poskytli jistotu a předvídatelnost. Čím dříve k uzavření těchto dohod dojde, tím dříve začnou mít přínos pro rozvoj[32]. Pokud se tak země AKT rozhodnou, budou dohody o hospodářském partnerství obsahovat závazky v oblasti služeb, investic a v oblastech souvisejících s obchodem, jež byly v dohodě z Cotonou označeny jako důležitá hnací síla růstu. Pokud se komplexní a regionální dohody ukáží být nedosažitelné, je možné uplatnit „proměnnou geometrii“ nebo „vícerychlostní“ dohody. Opakujeme naši nabídku volného přístupu na trh EU a lepší pravidla původu pro ty země AKT, které v minulosti obdržely obchodní preference z Cotonou; země AKT mohou provádět liberalizaci částečně a postupně. Navrhli jsme pragmatická řešení zbývajících překážek jednání a zůstáváme otevřeni k jejich doladění, přičemž jsme se řídili zásadou, podle níž musí výsledné dohody o hospodářském partnerství odpovídat záměru dohody z Cotonou podporovat rozvoj v zemích a regionech AKT. Země, které nejsou připraveny převzít závazky obchodních dohod slučitelných s požadavky WTO, se mohou rozhodnout využívat systém všeobecných preferencí, pokud jsou k němu způsobilé. To jim však neposkytne stejný rozvojový potenciál jako dohody o hospodářském partnerství, zejména z hlediska regionální integrace, posílení investic a zlepšení podnikatelského prostředí.

V reakci na tzv. „Arabské jaro“ ohlásila EU rovněž partnerství pro demokracii a sdílenou prosperitu, které výrazně překračuje otázku přístupu na trh a má za cíl další prohloubení integrace se zeměmi v jižním Středomoří a podporu lidských práv, řádné správy věcí veřejných a demokratických reforem[33]. Zahájíme jednání o obsáhlých a komplexních dohodách o volném obchodu s Egyptem, Tuniskem, Jordánskem a Marokem. V našem východní sousedství budeme rozvíjet užší obchodní vazby rovněž s Arménii, Gruzií a Moldavskem. Konečným cílem je přispět k vytvoření oblasti sdílené prosperity nabízející zemím obou regionů v případě splnění podmínek možnost účasti na vnitřním trhu EU[34].

4.1.5    Obchodní agenda založená na hodnotách k podpoře udržitelného rozvoje

Jedním ze základních cílů EU je zajistit, aby hospodářský růst a rozvoj šel ruku v ruce se sociální spravedlností, včetně základních pracovních norem, a udržitelnou praxí v oblasti životního prostředí, a to mimo jiné prostřednictvím vnějších politik. Tyto snahy jsou relevantní zejména v kontextu rozvoje, v souvislosti s nímž čelí země značným výzvám.

Systém všeobecných celních preferencí GSP+ je nejvýznačnějším nástrojem obchodní politiky EU podporujícím udržitelný rozvoj a řádnou správu věcí veřejných v rozvojových zemích. Komise navrhla zatraktivnění systému, a to tak, že se odstraní kategorizace jeho příjemců, zmírní vstupní hospodářská kritéria a umožní zemím, aby mohly požádat o členství kdykoliv. Zároveň budou posíleny monitorovací mechanismy a mechanismy týkající se odstoupení, aby se zajistilo účinné provádění závazků přijatých zeměmi, které systém využívají.

Nejnovější dohody EU o volném obchodu systematicky zahrnují ustanovení o obchodu a udržitelném rozvoji. Cílem je zapojit partnerské země do procesu spolupráce za účasti občanské společnosti a také posílit soulad s domácími a mezinárodními normami v oblasti práce a životního prostředí. Ustanovení rovněž umožňují nezávislý a nestranný přezkum. Až tyto dohody vstoupí v platnost, budeme muset zajistit, aby byly tyto mechanismy využívány efektivně a poskytovaly odpovídající podporu naší rozvojové spolupráci.

Zavázali jsme se k lepšímu posuzování dopadu obchodních iniciativ na EU a její obchodní partnery, včetně rozvojových zemí[35]. Zajistíme, aby se analýzy, které jsou prováděny při vývoji nových politik (posouzení dopadu), jednání o dohodě (posouzení dopadů na udržitelnost) nebo jejich provádění (analýzy ex-post), zabývaly všemi významnými hospodářskými a sociálními dopady a dopady v oblasti lidských práv a životního prostředí a aby vycházely z široce pojatých konzultací s příslušnými zúčastněnými stranami. Tyto analýzy by měly rovněž pomoci při navrhování doprovodných opatření pro pomoc v oblasti obchodu.

Přijali jsme opatření na podporu udržitelné správy některých klíčových přírodní zdrojů, jako je např. dřevo a ryby prodávané do EU[36]. Budeme našim rozvojových partnerům při provádění těchto režimů napomáhat tak, abychom maximalizovali jejich potenciál pro udržitelný růst. Budeme rovněž spolupracovat s jinými zeměmi, které jsou důležitými trhy přírodních zdrojů, s cílem podpořit podobné normy.

Budeme podporovat odstranění celních a necelních překážek souvisejících se zbožím a službami, což může mít přínos v oblasti životního prostředí. To podpoří naše snahy o zajištění lepšího přístupu rozvojových zemí k zeleným technologiím.

Obchodní pobídky nevznikají pouze v důsledku vládních opatření, ale také jako výsledek transformace trhu směrem k udržitelnějším produktům. Soukromé systémy zaměřené na udržitelnost (např. spravedlivé, etické nebo ekologické) mohou být účinným způsobem, jak podpořit udržitelný a inkluzívní růst v rozvojových zemích[37]. Veřejné orgány mohou tyto iniciativy podpořit. Posílíme naši podporu těch výrobců z rozvojových zemí, kteří se podílejí na systémech udržitelného obchodu, a to prostřednictvím ještě hlubší spolupráce, včetně opatření v rámci pomoci v oblasti obchodu, lepšího sledování souvisejících činností a vybízením našich partnerských zemí k tomu, aby podporovaly spravedlivý a etický obchod. Máme rovněž v úmyslu dále usnadnit veřejným orgánům v Evropě, aby mohly provádět při nákupech spravedlivá a etická rozhodnutí, a to v kontextu nadcházejícího přezkumu směrnic o zadávání veřejných zakázek.

Sociální odpovědnost podniků hraje rovněž stále důležitější roli na mezinárodní úrovni, neboť společnosti mohou přispět k inkluzívnímu a udržitelnému růstu tak, že budou více zohledňovat sociální dopad své činnosti a její dopad na lidská práva a životní prostředí. Vybízíme společnosti, aby přistoupily k mezinárodně uznávaným pokynům a zásadám v této oblasti[38], jako jsou pravidla OECD pro nadnárodní podniky, a naše obchodní partnery, aby je dodržovali. Naše dohody budou zahrnovat rovněž ustanovení na podporu zodpovědného obchodního chování investorů.

4.1.6    Pomoc zranitelným zemím se zlepšováním jejich odolnosti a reakce na krize

Nejméně rozvinuté země a další ohrožené země jsou náchylnější ke krizím, které mohou ohrozit jejich dlouhodobé rozvojové úsilí, což se týká zejména těch zemí, jejichž strategie růstu je založena především na vývozu, neboť zásadní výkyvy světových cen komodit nebo přírodní katastrofy vnitrostátního rozsahu mohou, jestliže dojde k poklesu příjmů z vývozu nebo nárůstu dovozních nákladů, vyvolat závažné potíže s platební bilancí. Můžeme pomoci zvýšit jejich odolnost vůči vnějším výkyvům a schopnost reagovat:

· Přírodní katastrofy mohou mít zásadní rušivý dopad na zásobovací řetězce, obchod a hospodářskou činnost. Po povodních z července 2010 navrhla EU poskytnout Pákistánu dodatečné preference, ale zkušenost ukázala, že tento přístup nevyvolal dostatečně rychlou reakci. Vyvolal rovněž obavy, pokud jde o možný dopad přesměrování obchodu do jiných chudých zemí. V budoucnu se budeme snažit uplatnit v nových pravidlech původu všeobecného systému preferencí dočasné odchylky od požadavků na pravidla původu pro země postižené krizí. Abychom zlepšili připravenost na přírodní katastrofy, budeme se snažit zranitelnost obchodu zohlednit v posouzeních potřeb prováděných v kontextu politiky humanitární pomoci EU. EU pomáhá v partnerských zemích vyvíjet rovněž inovativní pojištění proti povětrnostním rizikům založené na indexu. Můžeme se poučit z úspěšných příkladů přenesení povětrnostních rizik na finanční trh, například prostřednictvím využívání dluhopisů vydaných v souvislosti s katastrofou s cílem ochránit státní rozpočet před riziky spojenými se zemětřesením.

· Několik rozvojových zemích je zasaženo konflikty, jež často souvisí s kontrolou nad přírodními zdroji. Komise předložila návrhy směrnic na podporu zveřejňování informací o platbách vládám ze strany těžebního a lesnického průmyslu jak pro společnosti obchodované na burzách EU[39], tak pro ostatní velké společnosti z EU[40]. Toto je pouze první krok směrem k transparentnějšímu investičnímu prostředí, které může snížit riziko korupce a vyhýbání se daňovým povinnostem. Na základě zkušeností získaných v rámci kimberleyského procesu, iniciativy v oblasti transparentnosti těžebního průmyslu (EITI), akčního plánu pro vymahatelnost práva, správu a obchod v lesnictví (FLEGT) a nařízení o dřevě se budeme zabývat také také možnostmi, jak zlepšit transparentnost v dodavatelském řetězci, včetně aspektů náležité péče. Zároveň budeme obhajovat větší podporu a využívání nedávno aktualizovaných pokynů OECD týkajících se nadnárodních společností a doporučení OECD o náležité péči a odpovědném řízení dodavatelského řetězce, což musíme podporovat rovněž v zemích mimo OECD. Souběžně budeme i nadále spolupracovat s rozvojovými partnerskými zeměmi a poskytovat jim podporu v oblasti udržitelné těžby, geologických znalostí a řádné správy věcí veřejných při řízení přírodních zdrojů[41].

· Kolísavé ceny komodit mají dopad na veřejné rozpočty partnerských zemí. Můžeme partnerským zemím pomoci využít tržní mechanismy pojištění, například termínový komoditní trh, jako ochranu proti výpadkům příjmů. Na základě mechanismu FLEX pro ohrožené země (V-FLEX) zřízeného v roce 2009 za účelem zmírnění účinků celosvětové potravinové a finanční krize v zemích AKT budeme pracovat na zřízení nového schématu na zmírnění hospodářských otřesů zaměřeného na širší vnější otřesy s nadnárodním rozměrem[42].

4.2. Domácí reformy a řádná správa věcí veřejných jsou pro růst založený na obchodu klíčové

Hlavní impulsy pro hospodářský růst pocházejí především z domácích zdrojů. Řádná správa věcí veřejných je zásadní pro rozvoj soukromého sektoru a jakýkoliv udržitelný růst založený na obchodu a investicích. Na počátku musí stát stabilní politické instituce a postupy, nezávislé soudnictví, ochrana lidských práv, transparentnost veřejných financí, pravidel a institucí a pevný postoj namířený proti podvodům a korupci. Nezbytná je rovněž existence politik, nařízení a orgánů podporujících rozvoj soukromého sektoru, důstojných pracovních míst a konkurenceschopnosti vývozu. Jsou nezbytné vnitrostátní reformy, které by zlepšily kapacitu nabídky a kapitálovou podporu (včetně lidského kapitálu), omezily dopravní náklady, zvýšily zemědělskou a průmyslovou produktivitu, zlepšily výsledky provádění některých norem v oblasti práce a životního prostředí a zlepšily investiční klima. Jsou nezbytné ke zmírnění potenciálních ztrát celních příjmů a k umožnění nezbytných úprav prostřednictvím účinného zdanění a přerozdělení nástrojů a záchranných sítí. Jsou zásadní pro využití zisků hospodářského růstu k účinnému vymýcení chudoby.

Vnější pomoc a obchodní dohody mohou tento proces podpořit. Reformátoři v řadě zemí nyní usilují o uzavření dvoustranných či regionálních obchodních dohod s cílem upevnit vlastní vnitrostátní agendu a zajistit domácí reformy. Aby byly účinné, musí tyto dohody zahrnout pravidla, která podporují transparentnost, předvídatelnost a odpovědnost.

Zásadní podmínkou úspěchu je vlastní odpovědnost. Řešení nelze vnucovat zvenčí. Rozvojové země se musí nakonec rozhodnout samy. Místo aby se spoléhaly na jednostranné obchodní preference, rozhodly se Kolumbie a Peru, země Střední Ameriky a státy CARIFORA pro kvalitativní změnu a uzavřely s EU ambiciózní dohody, které povedou ke strukturálním změnám v jejich hospodářstvích. Tyto dohody pomohou konsolidovat některé z nejdůležitějších reforem, které země v Latinské Americe provádějí od okamžiku zavedení politik nahrazování dovozu. To je jasný příklad toho, že politická vůle je důležitější než úroveň rozvoje země, neboť země jako Honduras, Nikaragua nebo Haiti nepatří mezi nejbohatší.

4.3. Mnohostranná agenda do roku 2020

Silný mnohostranný obchodní systém je nesmírně důležitý pro dlouhodobé zájmy rozvojových zemí, a to jak s ohledem na jím stanovené předpisy, tak proto, že zaručuje přístup na všechny klíčové trhy. Samotné trhy se stále častěji nacházejí v rozvojových zemích. Ve skutečnosti v poslední době obchod mezi jižními zeměmi poprvé převažuje nad obchodem mezi severem a jihem, přestože překážky obchodu mezi jižními zeměmi jsou výrazně větší než pro přístup na trhy rozvinutých zemí[43]. Mnohostranná jednání jsou proto nezbytná. Musíme zajistit, aby probíhající jednání dosáhla výsledků a vytvořila pevný základ pro budoucí jednání, a zdokonalit mnohostranný systém tak, aby obchod pracoval pro rozvoj ještě efektivněji.

4.3.1    Plnění rozvojové dimenze rozvojového programu z Dohá

Mnohostranná agenda zůstává pro EU i nadále prioritou. Rozvojový program z Dohá uvízl na mrtvém bodě, avšak není možné se ho vzdát, neboť má příliš velký potenciál pro rozvojové země obecně, a zejména pro nejméně rozvinuté země. EU i nadále pevně stojí za rozvojovým programem z Dohá a za zvláštním balíčkem pro nejméně rozvinuté země. Domníváme se, že členové WTO by měli v případech, kdy to bude možné, pokračovat v jednáních i v roce 2012 a dále s cílem obsáhnout například závazná témata, jako je zjednodušení obchodu, necelních překážek a řešení sporů, z nichž všechna mají významný rozvojový rozměr.

Dohoda o usnadnění obchodu nabízí podstatné přínosy pro rozvoj zajištěním soudržných reforem ve všech členských státech WTO s cílem usnadnit obchod jak na domácím trhu, tak na vývozních trzích. Prospěch z toho budou mít všechny členské státy WTO, ale mohlo by to být užitečné zejména pro rozvojové země, a to především pro ty vnitrozemské. Provádění by bylo přizpůsobeno potřebám a kapacitám každé země a v nezbytných případech podporováno prostřednictvím vnější pomoci. Včasné uzavřením těchto jednání bude přínosem pro všechny zúčastněné strany.

Budeme i nadále intenzivně usilovat o dosažení konkrétních výsledků přínosných pro nejméně rozvinuté země. Nemůžeme se spokojit s tím, že se některým členům WTO stále nedaří provést stávající rozhodnutí o bezcelním a bezkvótovém přístupu, která jsou nezbytná k vytvoření nových, bezpečných obchodních příležitostí pro nejméně rozvinuté země. Je rovněž důležité v rámci jednání o zemědělství dosáhnout pozitivního výsledku, pokud jde o bavlnu. V návaznosti na naše nedávné reformy pravidel původu, budeme usilovat o větší soudržnost v preferenčních pravidlech původu pro nejméně rozvinuté země, včetně větší transparentnosti, jednoduchosti a zlepšení přístupu na trh. Výjimka v oblasti služeb pro nejméně rozvinuté země, která byla přijata na osmé Konferenci ministrů WTO v prosinci 2011 a která umožňuje členům WTO udělit nejméně rozvinutým zemím preferenční přístup na trh v oblasti služeb, je prvním krokem k vytvoření balíčku pro nejméně rozvinuté země.

Kromě jednání o rozvojovém programu z Dohá, a aby bylo umožněno využívat systém co největšímu počtu zemí, budeme i nadále podporovat a usnadňovat přistoupení nejméně rozvinutých zemí k WTO a aktivně přispívat k revizi pokynů pro přistoupení tak, aby byla v tomto ohledu do června 2012 vydána vhodná doporučení. Cesta k přistoupení je užitečný proces a hnací síla reforem, ale je často dlouhá a náročná. Majíce na paměti ochranu ucelenosti pravidel WTO budeme i nadále postupovat zdrženlivě, pokud jde o otevírání trhu, a budeme nejméně rozvinutým zemím pomáhat při přijímání a zavádění nových zásad. Rovněž při posuzování potřeb a požadavků nejméně rozvinutých zemí ve vztahu k provádění dohody WTO o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) budeme věnovat uspokojivou pozornost žádostem o prodloužení předchozí lhůty pro provedení do roku 2013, jakož i poskytovat odpovídající technickou pomoc.

4.3.2    Stanovení pevného základu pro budoucnost

Naší jasnou prioritou musí být zachování a posílení mnohostranného obchodního systému. Jakékoli oslabení WTO by bylo na úkor jejích nejmenších a nejslabších členů. To je zvláště akutní v dobách krize, kdy pokušení uchýlit se k protekcionismu je velké.

Současná patová situace v jednání o rozvojovém programu z Dohá odhaluje základní nedostatky v uspořádání WTO, které se nevyvinulo tak rychle jako hospodářská situace. Zásadní posun v relativní hospodářské síle mezi hlavními obchodními partnery se dosud plně neodrazil v systému WTO. Vzrůstá nerovnováha mezi příspěvkem velkých rozvíjejících se zemí do mnohostranného obchodního systému a výhodami, které z něj čerpají. Toto je stále silněji pociťováno v chudších zemích, které vidí prohlubující se rozdíl mezi sebou a rozvíjejícími se zeměmi. Tato tendence, která byla patrná již při zahájení jednání o rozvojovém programu z Dohá, od té doby značně zesílila a bude velmi pravděpodobně nadále zesilovat i v budoucnu.

V zájmu mnohostranného systému a pro dobro rozvoje je nezbytné řešit otázky diferenciace a úlohy nově se rozvíjejících ekonomik. Nově se rozvíjející země by měly ve větší míře projevovat vůdčí schopnosti a převzít více odpovědnosti za otevření svých trhů nejméně rozvinutým zemím prostřednictvím preferenčních režimů, ale současně na takovém základě, který nebude nediskriminační pro ostatní členy WTO, z nichž čtyři pětiny jsou rozvojovými zeměmi.

Podle našeho názoru to neznamená, že výsledkem jednání o rozvojovém programu z Dohá bude plná reciprocita závazků s rozvinutými zeměmi, ale větší proporcionalita jejich příspěvku a výhod, které pro ně ze systému plynou.

4.3.3    Řešení nově vznikajících problémů

Rozvojové země budou těžit ze silných a vymahatelných mnohostranných pravidel. Překážky obchodu v moderním světovém hospodářství stále méně spočívají ve clech a stále více ve zbytečně zatěžujících nebo vzájemně neslučitelných regulačních opatřeních, která jsou mnohdy značně problematičtější pro nejchudší rozvojové země a země s velmi omezenými administrativními kapacitami.

Bude nezbytné věnovat větší pozornost tomu, jak obchod souvisí s ostatními otázkami, jež jsou pro nejchudší rozvojové země zásadně důležité. Tak tomu bylo již v případě vzájemné propojenosti mezi obchodem a zajišťováním potravin, zejména v návaznosti na doposud nesplněné výzvy G20 a OSN k trvalému odstranění vývozních omezení a daní, pokud jde o nákup potravin pro humanitární účely v rámci Světového potravinového programu. Mnohem více je možné vykonat také např. pro zlepšení v oblasti transparentnosti vývozních omezení týkajících se potravin, řádného zvážení jejich dopadů a pro zlepšení konzultací s dalšími členy WTO. Chudé rozvojové země čelí také jiným globálním výzvám, jako je zajištění dostatečných a spolehlivých dodávek energie nebo přizpůsobení svých hospodářských systémů měnícím se globálním klimatickým podmínkám a ohrožení základny svých přírodních zdrojů, jakož i otázkám podpory a zachování konkurenceschopnosti svých podniků na světovém trhu. Členové WTO budou muset v nadcházejících letech těmto hlavním otázkám věnovat větší pozornost. Zásadní význam bude mít účinná spolupráce s rozvíjejícími se zeměmi.

5.         Závěr

Vzestup rozvíjejících se zemí vysílá jasný signál, že rozvoj je možný a že ve stále integrovanějším světovém hospodářství hrají v tomto procesu významnou úlohu otevřené trhy. Avšak mnoho rozvojových zemí stále zaostává. Potřebují pomoc, což znamená, že EU musí udržet a vystupňovat své silné odhodlání a intenzivněji se zaměřit na nejpotřebnější země.

Podpora přichází ve formě partnerství, v němž budou muset také rozvojové země v zájmu konsolidace dlouhodobých přínosů obchodu a investic přijímat rozhodnutí a závazky. Vlastní odpovědnost a řádná správa věcí veřejných plní v tomto ohledu ústřední úlohu. Prostřednictvím rozvojové spolupráce poskytneme podporu a nabídneme obchodní a investiční dohody, které podporují a zajišťují institucionální změny, které jsou pro rozvoj nezbytné.

Pohlédneme-li dále do budoucnosti, je třeba, aby se všechny zúčastněné strany přizpůsobily přesunu hospodářské moci, ke kterému došlo v průběhu poslední dekády. Obchod mezi jižními zeměmi dnes poprvé převažuje nad obchodem mezi severem a jihem. Řada rozvinutých a rozvíjejících se zemí musí teprve dosáhnout stejné úrovně otevřenosti v oblasti obchodu s chudšími rozvojovými zeměmi jako EU. To je přesvědčivý argument pro mnohostranná opatření, včetně rozvojového programu z Dohá a dalších programů, a pro důkladný přezkum základu mnohostranných jednání. Velké rozvíjející se země musí v mnohostranném obchodního systému ve větší míře přijmout vedoucí úlohu a odpovědnost, a to v zájmu systému a globálního rozvoje.

Na konferenci nejméně rozvinutých zemí v Istanbulu byl v květnu 2011 stanoven ambiciózní cíl zdvojnásobit do roku 2020 podíl nejméně rozvinutých zemí na celosvětovém vývozu. Přístup stanovený v tomto sdělení může přispět k dosažení tohoto cíle. To by se mělo odrazit během hlavních nadcházejících mezinárodních setkání, zejména na 13. Konferenci OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD XIII) v Dohá v dubnu 2012 a na konferenci o udržitelném rozvoji Rio +20 v červnu 2012, která by měla určit nový směr v pokroku směrem k zelenému hospodářství.

[1]               „Obchod, růst a celosvětové záležitosti: obchodní politika jako klíčový prvek strategie EU 2020“, KOM(2010) 612, 9.11.2010.

[2]               „Obchod a rozvoj: pomoc rozvojovým zemím, aby profitovaly z obchodu“, KOM(2002) 513, 18.9.2002.

[3]               Článek 208 Smlouvy o fungování Evropské unie vyžaduje, aby EU v politikách, jež se pravděpodobně dotknou rozvojových zemí, zohledňovala cíle rozvojové spolupráce, z nichž hlavním je vymýcení chudoby.

[4]               „Zvýšení dopadu rozvojové politiky EU: agenda pro změnu“, KOM(2011) 637, 13.10.2011.

[5]               „Lidská práva a demokracie jako priority vnější činnosti EU – na cestě k efektivnějšímu přístupu“, KOM(2011) 886, 12.12.2011.

[6]               Společně v roce 2010 představovaly 0,6 % světového HDP v porovnání s 0,7 % v roce 2000.

[7]               Tři vývozní artikly představují průměrně více než 75 % veškerého jejich vývozu. V osmi z nejméně rozvinutých zemí tento podíl přesahuje 95 %.

[8]               „Globální přístup k migraci a mobilitě“, KOM(2011) 743, 18.11.2011 a návrh směrnice o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí na základě převedení v rámci společnosti, KOM(2010) 378, 13.7.2010.

[9]               KOM(2011) 637.

[10]             Závěry zasedání Evropské rady,16.9.2010.

[11]             Samotný systém všeobecných celních preferencí byl přezkoumán v roce 2006 proto, aby se zjednodušila pravidla, posílila předvídatelnost a aby se vztahoval na více výrobků. Tato reforma vedla k prudkému nárůstu vývozu přijímajících zemí a přímých zahraničních investic a v mnoha zemích podpořila rozmanitost vývozu.

[12]             CARIS, Hodnocení GSP EU v polovině období, 2010.

[13]             Arménie, Ázerbájdžán, Bolívie, Ekvádor, Gruzie, Guatemala, Honduras, Kapverdy, Kolumbie, Kostarika, Mongolsko, Nikaragua, Panama, Paraguay, Peru, Salvador.

[14]             Nařízení Rady (ES) č. 1063/2010, 18.11.2010.

[15]             www.exporthelp.europa.eu

[16]             Nařízení Rady (ES) č. 1528/2007, 12. prosince 2007.

[17]             KOM(2011) 598, 30.9.2011.

[18]             „Globální Evropa - Konkurenceschopnost na světovém trhu“, KOM(2006) 567, 4.10.2006

[19]             Viz osmá zpráva EU o opatřeních potenciálně omezujících obchod (říjen 2010 – září 2011): http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2011/october/tradoc_148288.pdf

[20]             KOM(2011) 241, 10.5.2011.

[21]             Viz nadcházející sdělení Komise „Strategie pro ochranu a prosazování práv duševního vlastnictví ve třetích zemích“.

[22]             Summit G20 v Cannes - závěrečné prohlášení nazvané „Budování naší společné budoucnosti: obnovené kolektivní akce ke prospěchu všech“, 4.11.2011.

[23]             „Budoucí přístup k rozpočtové podpoře EU poskytované třetím zemím“, KOM(2011) 638, 13.10.2011.

[24]             Tematický program nástroje pro rozvojovou spolupráci zaměřený na globální veřejné statky a výzvy navržený komisí ve společném sdělení „Globální Evropa: nový přístup k financování vnější činnosti EU“ KOM(2011) 865, 7.12.2011 navrhuje mimo jiné podporu definice a provádění obchodních politik a dohod, podporu při integraci do mnohostranného obchodního systému, podporu investičních vztahů mezi EU a partnerskými zeměmi a regiony.

[25]             KOM(2011) 637.

[26]             Řím 2003, Paříž 2005, Akkra 2008, Pusan 2011.

[27]             Pusanské partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci, čtvrté Fórum na vysoké úrovni o účinnosti pomoci, Pusan, Korejská republika, 29.11.2011–1.12.2011.

[28]             Ve svém sdělení „Cesta k ucelené evropské mezinárodní investiční politice“, KOM(2010) 343, 7.7.2010, Komise vytyčila cíle budoucí investiční politiky EU.

[29]             Na příklad svěřenecký fond pro infrastrukturu EU-Afrika, investiční facilita sousedství a latinskoamerická investiční facilita a investiční facilita pro střední Asii.

[30]             KOM(2011) 865.

[31]             KOM(2006) 567, 4.10.2006.

[32]             Jakmile státy AKT uzavřou dohodu o hospodářském partnerství, další země AKT mohou samozřejmě požádat o přistoupení.

[33]             „Partnerství pro demokracii a sdílenou prosperitu s jižním Středomořím“, KOM(2011) 200, 8.3.2011.

[34]             „Nový přístup k sousedství, jež prochází změnami“, KOM(2011) 303, 25.5.2011.

[35]             KOM(2010) 612.

[36]             Nařízení o dřevě (nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 995/2010, 20.10.2010) a nařízení proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu (IUU) (nařízení Rady (ES) č. 1005/2008, 29.10.2008).

[37]             „Příspěvek k udržitelnému rozvoji: role spravedlivého obchodu a nevládních koncepcí záruk udržitelnosti v souvislosti s obchodem“, KOM(2009) 215, 5.5.2009.

[38]             „Obnovená strategie EU pro sociální odpovědnost podniků na období 2011–2014“, KOM(2011) 681, 25.10.2011.

[39]             Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/109/ES ze dne 15. prosince 2004 o harmonizaci požadavků na průhlednost týkajících se informací o emitentech, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu, a o změně směrnice 2001/34/ES.               

[40]             Návrh směrnice o ročních finančních výkazech, konsolidovaných finančních výkazech a souvisejících zprávách některých forem podniků, KOM(2011) 684.

[41]             Sdělení o komoditních trzích a surovinách, KOM(2011) 25, 2.2.2011.

[42]             Víceletý finanční rámec pro financování spolupráce EU se státy AKT a zámořskými zeměmi a územími na období 2014–2020 (11. Evropský rozvojový fond).

[43]             Téměř třikrát větší podle odhadu uvedeného v: P. Kowalski, B. Shepherd (2006), „South-South Trade In Goods“, Pracovní dokument OECD o obchodní politice, č. 40.