7.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 68/103

—

s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2012)0461 – C7-0222/2012),

—

s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení (1) (dále jen "IID ze dne 17. května 2006"), a zejména na bod 28 této dohody,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1927/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (2) (dále jen "nařízení EFG"),

—

s ohledem na třístranné rozhovory podle bodu 28 IID ze dne 17. května 2006,

—

s ohledem na dopis Výboru pro zaměstnanost a sociální věci

—

s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A7-0333/2012),

A.

vzhledem k tomu, že Evropská unie vytvořila patřičné legislativní a rozpočtové nástroje, jež mají poskytovat dodatečnou podporu pracovníkům, které zasáhly důsledky velkých změn ve struktuře světového obchodu, a pomáhat jim při jejich opětovném začlenění na trh práce,

B.

vzhledem k tomu, že u žádostí podaných po 1. květnu 2009 byla působnost Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) rozšířena i na podporu pracovníkům, kteří byli propuštěni bezprostředně v důsledku světové finanční a hospodářské krize,

C.

vzhledem k tomu, že v souladu se společným prohlášením Evropského parlamentu, Rady a Komise, jež bylo přijato během dohodovacího jednání dne 17. července 2008, a s náležitým ohledem na IID ze dne 17. května 2006 ve vztahu k přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG by měla být finanční pomoc Unie propuštěným pracovníkům dynamická a měla by být poskytnuta co nejrychleji a nejúčinněji,

D.

vzhledem k tomu, že Francie požádala o pomoc pro 2 089 propuštěných pracovníků, na něž na všechny se pomoc vztahuje, přičemž 649 pracovníků bylo propuštěno ve dvou pobočkách PSA Peugeot Citroën (Peugeot Citroën Automobiles a Sevelnord) během referenčního období od 1. listopadu 2009 do 28. února 2010 a dalších 1 440 pracovníků bylo propuštěno ve stejných společnostech před a po referenčním období na základě téhož plánu na snižování stavu nadbytečných pracovníků založeného na dobrovolných odchodech ze zaměstnání,

E.

vzhledem k tomu, že žádost splňuje kritéria způsobilosti stanovená v nařízení o EFG;

1.

souhlasí s Komisí, že podmínky stanovené v čl. 2 písm. a) nařízení o EFG jsou splněny, a Francie má proto podle tohoto nařízení nárok na finanční příspěvek;

2.

bere na vědomí, že francouzské orgány předložily žádost o finanční příspěvek z EFG dne 5. května 2010 a doplňovaly ji o dodatečné informace až do 13. dubna 2012 a že závěrečné hodnocení této žádosti vydala Komise dne 21. srpna 2012; konstatuje, že proces posuzování žádosti byl velmi dlouhý a vleklý;

3.

vyslovuje politování nad skutečností, že vyhodnocení trvalo 27 měsíců od podání žádosti dne 5. května 2010 do přijetí návrhu rozhodnutí rozpočtovému orgánu dne 21. srpna 2012; konstatuje, že jde o zdaleka nejdelší dobu posuzování žádosti o uvolnění prostředků z EFG od jeho vytvoření v roce 2007;

4.

konstatuje, že propouštěním z důvodu nadbytečnosti, jehož se týká tato žádost, je postiženo deset francouzských regionů, z nichž většina se nachází na severní polovině území, avšak dobrovolné odchody se týkají zejména Bretaně (32 % dobrovolných odchodů), Ile-de-France (25 %) a Franche-Comté (13 %);

5.

bere na vědomí, že koordinovaný balíček individualizovaných služeb podporovaný EFG je součástí programu dobrovolných odchodů ze zaměstnání, který má pomoci 5 100 pracovníkům opustit PSA a který obsahuje také opatření vyžadovaná francouzskými vnitrostátními právními předpisy v případě hromadného propouštění, jako je např. program předčasného odchodu do důchodu;

6.

konstatuje, že Peugeot Citroën Automobiles, jež je pobočkou PSA Peugeot Citroën group má podle francouzských právních předpisů přispívat k revitalizaci těchto regionů, přispívat k vytváření nových činností a nových pracovních příležitostí, aby tak zmírňovala dopady propouštění;

7.

bere na vědomí, že EFG podporuje pouze opatření, která jsou dodatečná k opatřením vyžadovaným podle vnitrostátních právních předpisů a spadají do tří zaměření programu propouštění: „projekt profesní nebo osobní podpory“, „rekvalifikační dovolená“ a „založení nebo obnovení podniku“; požaduje více informací o povaze opatření zařazených do koordinovaného balíčku individualizovaných služeb, z kterých vyplývá, že tato opatření jsou dodatečná k opatřením povinně prováděným podle vnitrostátních předpisů nebo kolektivních smluv;

8.

vítá skutečnost, že se francouzské orgány rozhodly zajistit pracovníkům rychlou pomoc, a proto začaly uplatňovat opatření ještě před tím, než bude s konečnou platností rozhodnuto o přidělení finanční podpory z EFG na navrhovaný koordinovaný soubor opatření;

9.

konstatuje, že koordinovaný balíček zahrnuje příspěvky poskytované podle kategorie „rekvalifikační dovolená“ v průměrné částce 5 105,18 EUR na pracovníka nabídnuté 1 080 pracovníkům; připomíná, že podpora z EFG by neměla být přímým příspěvkem na dávky v nezaměstnanosti, které jsou v kompetenci vnitrostátních orgánů, nýbrž by měla být přednostně vyhrazena na odbornou přípravu, hledání zaměstnání a vzdělávací programy;

10.

připomíná, že je důležité zlepšit zaměstnatelnost těchto pracovníků vhodnou odbornou přípravou a uznáním dovedností a schopností získaných během jejich profesní dráhy; očekává, že odborná příprava, která tvoří součást koordinovaného souboru opatření, bude přizpůsobena nejen potřebám propuštěných pracovníků, ale také skutečnému podnikatelskému prostředí;

11.

požaduje více informací o druhu poskytovaného školení, zejména pro zaměstnance starší 55 let, kteří představují více než 41,55 % pracovníků cílové skupiny a zdůrazňuje význam odborné přípravy či přeškolení pro aktivní opatření trhu práce v souladu s budoucími potřebami trhu práce, aby se podpořila udržitelná zaměstnanost;

12.

zdůrazňuje skutečnost, že je třeba vzít si ponaučení z přípravy a provedení této a dalších žádostí, které se týkají hromadných propuštění;

13.

připomíná, že tato opatření nenahrazují činnosti spadající do odpovědnosti společnosti podle vnitrostátního práva nebo kolektivní smlouvy a že se vztahují na jednotlivé pracovníky a nebudou použita na restrukturalizaci společnosti PSA;

14.

žádá zúčastněné orgány, aby vyvinuly potřebné úsilí ke zlepšení procedurálních a rozpočtových postupů s cílem urychlit uvolnění prostředků z EFG; oceňuje, že Komise v návaznosti na žádost Parlamentu o rychlejší uvolňování prostředků zavedla zdokonalený postup, jehož cílem je předkládat rozpočtovému orgánu spolu s návrhem na uvolnění prostředků z EFG také hodnocení Komise ohledně způsobilosti žádosti předložené v rámci EFG; doufá, že další vylepšení postupu budou začleněna do nového nařízení o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci (2014–2020) a že bude dosaženo vyšší účinnosti, transparentnosti a viditelnosti EFG;

15.

připomíná, že Komise ve svém sdělení „Reakce na krizi v evropském automobilovém průmyslu“ (COM(2009)0104) předložila integrovaný přístup k řešení strukturálních problémů tím, že se toto odvětví stane konkurenceschopnějším a lépe přizpůsobeným budoucím potřebám, k čemuž mohou opatření EFG pozitivně přispět, přestože jen v malém rozsahu;

16.

připomíná, že orgány přislíbily zajistit hladký a rychlý proces přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG, jejichž prostřednictvím poskytnou jednorázovou, časově omezenou individuální podporu zaměřenou na pomoc pracovníkům, kteří byli propuštěni v důsledku globalizace a finanční a hospodářské krize; zdůrazňuje úlohu, kterou může hrát EFG při opětovném začleňování propuštěných pracovníků na trh práce;

17.

zdůrazňuje, že v souladu s článkem 6 nařízení o EFG má být zajištěno, aby EFG podporoval opětovné dlouhodobé začlenění jednotlivých propuštěných pracovníků do pracovního procesu; dále zdůrazňuje, že pomoc z EFG může spolufinancovat pouze aktivní opatření na pracovním trhu, která vedou k trvalému a dlouhodobému zaměstnání; opětovně poukazuje na to, že pomoc z EFG nesmí nahrazovat opatření, za něž jsou na základě vnitrostátních právních předpisů nebo kolektivních smluv odpovědné podniky, ani opatření k restrukturalizaci podniků nebo odvětví; lituje skutečnosti, že EFG může být pro společnosti motivací k tomu, aby smluvní zaměstnance nahrazovaly zaměstnanci s méně jistými a krátkodobými smlouvami;

18.

konstatuje, že informace o koordinovaném balíčku individualizovaných služeb, které mají být financovány z EFG, obsahují údaje o tom, nakolik tyto služby doplňují opatření financovaná ze strukturálních fondů; znovu žádá Komisi, aby do svých výročních zpráv zařazovala také srovnávací hodnocení těchto údajů, aby se zajistilo plné dodržování stávajících předpisů a nedocházelo ke zdvojování služeb financovaných z prostředků Unie;

19.

vítá skutečnost, že na základě žádostí Parlamentu vykazuje rozpočet na rok 2012 v rozpočtové linii pro EFG 04 05 01 prostředky na platby ve výši 50 000 000 EUR; připomíná, že EFG byl vytvořen jako samostatný zvláštní nástroj s vlastními cíli a lhůtami, a zaslouží si proto, aby mu byly přiděleny vlastní prostředky; tím by se zamezilo převodům z jiných rozpočtových liniích, k nimž docházelo v minulosti a jež by mohly bránit dosahování politických cílů EFG;

20.

lituje rozhodnutí Rady blokovat prodloužení „krizové výjimky“, která umožňuje poskytovat finanční pomoc jak pracovníkům, kteří byli propuštěni v důsledku současné finanční a hospodářské krize, tak pracovníkům, kteří byli propuštěni v důsledku velkých změn ve struktuře světového obchodu, a která by v případě žádostí podaných po 31. prosinci 2011 umožnila zvýšit finanční účast Unie na nákladech programu na 65 %; žádá Radu, aby neprodleně tuto výjimku znovu zavedla;

21.

schvaluje rozhodnutí připojené k tomuto usnesení;

22.

pověřuje svého předsedu, aby spolu s předsedou Rady toto rozhodnutí podepsal a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

23.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení i s jeho přílohou Radě a Komisi.