Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Podpora trvale udržitelné výroby a spotřeby v EU (průzkumné stanovisko)

Dne 11. ledna 2012 se dánské předsednictví Unie, v souladu s článkem 304 Smlouvy o fungování Evropské unie, rozhodlo konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

Specializovaná sekce Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 10. dubna 2012.

Na 480. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 25. a 26. dubna 2012 (jednání dne 26. dubna), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 124 hlasy pro, 8 hlasů bylo proti a 5 členů se zdrželo hlasování.

1.1 Na základě výzvy dánského předsednictví zhodnotil EHSV nástroje a opatření, které jsou nezbytné k přechodu na udržitelnou výrobu a spotřebu. EHSV vítá úsilí evropských institucí a jejich uvědomění a doporučuje pro tento účel a s cílem zajistit spravedlivý přechod vytvoření obnovené společné vize hospodářského modelu se zapojením všech částí organizované občanské společnosti do účasti na specializovaném konzultačním fóru, jež bude mít za úkol stanovit cíle a vypracovat aktualizovaný monitorovací proces.

1.3 Rovněž je třeba se zaměřit na finanční systém (2) a zajistit, aby opět podporoval udržitelnou výrobní a spotřební ekonomiku tím, že se bude soustředit na oblasti s nejvýznamnější ekologickou stopou, jako je zemědělsko-potravinářské odvětví, zemědělství, bydlení, infrastruktura a doprava.

1.4 Kromě toho je třeba přestat se soustředit výhradně na oblast energie a emisí skleníkových plynů a je zapotřebí věnovat se také jiným zdrojům a dopadům na životní prostředí, jako je hospodaření s vodou a její ochrana, využívání půdy či znečišťování vzduchu, a brát v úvahu celkový dopad výrobků na životní prostředí.

1.5 Tím, že podpoříme zlepšování postupu výroby a výrobků, budeme schopni nabídnout spotřebitelům a uživatelům výrobky a služby, které chtějí přijímat díky změně svého chování či názoru.

1.6 K podpoře udržitelných modelů spotřeby a stylu života je konečně třeba, prostřednictvím posílení úlohy sdružení spotřebitelů a producentů výrobků, které odpovídají kritériím spravedlivého obchodu, podporovat a chránit iniciativy, jež představují alternativu k bezohlednému způsobu spotřeby, a prosazovat osvědčené postupy.

2.1 V prosinci 2011 dánská vláda ve snaze o skloubení překonání krize, obnovy a boje EU proti změně klimatu požádala EHSV o vypracování průzkumného stanoviska k podpoře udržitelné spotřeby a výroby (USV). Dánská vláda s odkazem na Plán Komise pro Evropu účinněji využívající zdroje a v něm stanovený směr vývoje týkající se USV (3) vyzývá EHSV ke zhodnocení nástrojů potřebných k zajištění přechodu evropské ekonomiky na udržitelnou spotřebu a výrobu v EU.

2.2 Hospodářský rozvoj byl až dosud založen na neobnovitelných energiích a zdrojích v souladu s převažujícím paradigmatem „člověk jako vládce a vlastník přírody“. Výroba produktů a služeb je stále charakterizována externalizací nákladů, které by měly kompenzovány poplatky za využívání neobnovitelných přírodních zdrojů a vypouštění emisí skleníkových plynů a znečišťujících látek do životního prostředí. V tržních ekonomikách by internalizace těchto nákladů ze strany hospodářských subjektů měla být zajištěna prostřednictvím zavedení imperativních norem, které by měly mít co nejobecnější platnost.

2.3 Udržitelná spotřeba a výroba ve smyslu používání služeb a výrobků, které nabízejí větší hodnotu s využitím méně přírodních zdrojů, je jádrem strategií, jejichž cílem je zvýšení účinností zdrojů a podpora ekologické ekonomiky. V roce 2008 Komise přijala svůj první akční plán pro udržitelnou spotřebu a výrobu zahrnující souhrn politik podporujících USV (4). S ohledem na tyto kroky Komise v současnosti provádí přezkum svých politik USV na rok 2012.

3.1.1 Jedním z důvodů omezeného dopadu, který měly dosud politiky týkající se USV, je skutečnost, že ačkoli je koncept udržitelnosti dobře zakotven ve strategii EU 2020, při praktickém provádění politik je často opomíjen. V rámci stávajícího hospodářského modelu je hlavním cílem dosažení růstu a podpora spotřeby a celkové výsledky jsou hodnoceny na základě vytvořeného HDP. V rámci přechodu na USV bude nutné uspořádat otevřenou a transparentní debatu na téma soběstačného hospodářského modelu, jehož výsledky by byly hodnoceny na základě ukazatelů „překračujících rámec HDP“, za jejichž pomoci lze měřit ekologickou stopu, lidský blahobyt a prosperitu. EHSV ve svých předchozích stanoviscích navrhl Komisi spolupráci s cílem vytvoření fóra o udržitelné spotřebě, jehož úkolem by bylo studovat hodnoty, které by mohly podpořit udržitelné hospodářství, a faktory, které brání občanům v přijímání udržitelných modelů spotřeby, a získané zkušenosti, pokud jde o způsoby života se slabým dopadem na životní prostředí (5).

3.2.1 Přechod na USV se dotýká celé řady oblastí politik. Ke sledování pokroku dosaženého při plnění těchto cílů USV a ke zhodnocení současné situace by bylo třeba zavést rozsáhlou databázi obsahující údaje o dopadech výroby a spotřeby na životní prostředí, která umožní měření účinnosti politických nástrojů, prohloubení strategií a cílů, přezkum priorit a zavedení postupu monitorování.

3.3.1 Zásadní význam pro zajištění úspěšného přechodu k ekologickému a udržitelnému hospodářství má zapojení občanské společnosti na světové, národní a místní úrovni. Úspěch takového přechodu bude záviset na tom, zda podniky, spotřebitelé a zaměstnanci pojmou udržitelnou spotřebu a výrobu jako příležitost a žádoucí cíl. Měly by být zavedeny vhodné systémy dialogu a demokratické účasti na všech úrovních (6).

3.3.2 V tomto ohledu je třeba přestat dávat do protikladu průmyslové investice, konkurenceschopnost evropských podniků a kupní sílu spotřebitelů. Vyšší náročnost spotřebitelů je nejlepší zárukou stimulace evropského vnitřního trhu, stejně jako jí je využití výsledků evropského výzkumu a plnění cílů ochrany životního prostředí. K dosažení těchto cílů je také potřeba, aby investice zůstaly v Evropě.

3.4 Úzké propojení politik USV a Plánu pro Evropu účinněji využívající zdroje

3.4.1 Komise za pomoci své stěžejní iniciativy Plán pro Evropu účinněji využívající zdroje (7) učinila z podpory účinného využívání zdrojů otázku klíčového významu pro evropské ekonomiky. Provádění tohoto plánu je součástí strategie EU 2020 a evropského semestru. EHSV doporučuje úzce propojit přezkum akčního plánu pro udržitelnou spotřebu a výrobu s prováděním zmíněného plánu a sedmým akčním programem pro životní prostředí (8), aby politiky USV mohly využívat zvýšeného politického významu účinného využívání zdrojů a rámce monitorování evropského semestru. Doplnění ukazatelů účinného využívání zdrojů o některé ukazatele USV by poskytlo základ pro cíle a systémy monitorování v oblasti udržitelné spotřeby a výroby.

3.5.1 Cíle USV uvedené výše by mohly přispět k vývoji politik členských států v této oblasti. Členské státy by mohly využít propojení politik USV s prováděním plánu a s postupem monitorování stanoveným v evropském semestru.

3.6.1 Vzhledem k průřezové povaze politik podporujících USV a řadě aspektů, které je třeba vzít v úvahu, je třeba zavést či mobilizovat širokou škálu politických nástrojů na různých úrovních, aby se modely výroby a spotřeby postupně přeměnily na udržitelné. Je třeba vypracovat aktivní politiky na evropské úrovni, na úrovni členských států a na úrovni místních orgánů. Upřednostňované nástroje budou kombinovat regulativní a dobrovolná opatření, zejména regulativní opatření, jejichž cílem je postupné odstranění neudržitelných výrobků, nástroje určené k zavedení spravedlivější daňové politiky, podporu zadávání ekologických veřejných zakázek, postupné zrušení dotací, které nezohledňují negativní dopad na životní prostředí, výzkum a ekologické inovace, internalizaci nákladů na ochranu životního prostředí a další tržně orientované pobídky a aktivní účast spotřebitelů a zaměstnanců na uskutečňování přechodu (9).

3.6.2 Akční plán pro udržitelnou spotřebu a výrobu Evropské komise z roku 2008 vycházel z tohoto smíšeného politického přístupu, který by měl být v rámci přezkumu zachován. Bylo by však vhodné zvážit, zda není třeba zvýšit ambice a upravit používané nástroje s ohledem na stanovené cíle, na slabý pokrok, kterého bylo dosud dosaženo, a s ohledem na možnost překonat krizi, již nabízí přechod na nízkouhlíkové hospodářství a menší používání neobnovitelných zdrojů.

3.6.3 Nástroje používané v rámci USV jsou z velké části dobrovolné a založené na informacích (ekoznačka, EMAS, osvětové kampaně pro spotřebitele atd.). Používání těchto nástrojů podniky a spotřebiteli je omezené a uchylují se k němu pouze některá odvětví a sociální skupiny. Při zachování současné praxe nebude snadné používání těchto nástrojů zintenzivnit. K postupnému odstranění neudržitelných výrobků a modelů spotřeby je nutné nasadit regulační opatření.

3.7.1 Nejvýraznější negativní dopad na životní prostředí mají spolu s výrobou energie a průmyslovou výrobou následující odvětví: spotřeba potravin a nápojů, bydlení, infrastruktura a mobilita. Budoucí politiky USV by se proto měly soustředit na všechny tyto oblasti. Vzhledem k tomu, že výrazný dopad spotřeby potravin a nápojů na životní prostředí do značné míry souvisí s odvětvím zemědělství, měly by být politiky v této oblasti úzce spjaty s politikami, jejichž cílem je udržitelné zemědělství.

3.7.2 Udržitelné zemědělství předpokládá rozumné užívání přírodních vstupů, podporu ekologicky hospodařících podniků a zemědělsko-potravinářský průmysl, který zajišťuje dodávky zdravých a neznečištěných potravin zprostředkovatelům a konečným spotřebitelům. EHSV považuje pro udržitelné zemědělství za klíčové, aby byla zachována dostatečná vysoce kvalitní a regionálně rozlišná produkce potravin, jež by byla prováděna celoplošně a šetrně k životnímu prostředí, jež by chránila a kultivovala venkovské oblasti, vyznačovala se rozmanitostí a rozlišností produktů a podporovala pestré a na druhy bohaté kulturní krajiny a venkovské oblasti (10).

3.8 Překročení výhradního zaměření na energii a emise skleníkových plynů a zohlednění rovněž dalších zdrojů a dopadů na životní prostředí

3.8.1 Během posledních let byla v rámci politik podporujících udržitelnou spotřebu a výrobu věnována zvláštní pozornost spotřebě energie a emisí skleníkových plynů. Nicméně výroba a spotřeba mají rovněž další dopady, které by neměly být opomíjeny, například v oblastech, jako je hospodaření s vodou a její ochrana, využívání půdy nebo znečištění ovzduší. Budoucí politiky podporující USV by proto měly rozšířit působnost politických nástrojů na spotřebu zdrojů jiných než elektřina a zohlednit celkový dopad na životní prostředí.

3.9.1 K tomu, aby byli výrobci motivováni k omezení vlivu svých výrobků na životní prostředí během celého jejich životního cyklu, by bylo třeba uznat zásadu rozšířené odpovědnosti výrobců zakotvenou v některých právních předpisech jako obecnou zásadu a základ právní odpovědnosti podniků.

3.9.2 Při přechodu na udržitelné výrobky je třeba uplatnit dvojí přístup. Výzkum a rozvoj výrobků šetrných k životnímu prostředí je třeba podporovat za pomoci veřejného financování výzkumu a na základě přijetí vhodných pobídek na podporu inovace. Na druhé straně je třeba využívat regulační nástroje, jako je směrnice o ekodesignu, s cílem postupného odstranění neudržitelných výrobků. Za tímto účelem je nutné rozšířit oblast působnosti této směrnice a urychlit její provedení.

3.9.3 Pokud si přejeme, aby podniky a spotřebitelé začali uplatňovat udržitelnější přístup, je stěžejní zajistit transparentnost, pokud jde o vliv výrobků a služeb na životní prostředí. Návrh Komise při konzultaci k politikám udržitelné výroby a spotřeby používat za tímto účelem metodiku umožňující stanovit ekologickou stopu výrobků se zdá být vhodným přístupem. Bude nicméně třeba doplnit tuto metodiku o další nástroje (např. sociální kritéria nad rámec DPH)s cílem zlepšit sdělování informací týkajících se udržitelnosti v rámci celého dodavatelského řetězce.

3.9.4 Je třeba podporovat nové obchodní modely s cílem nahradit důraz kladený v současnosti na tok materiálu, a to tak, že dojde k vytvoření hodnot a blahobytu, například upřednostněním leasingu zboží před jeho koupí, programů spolujízdy a konceptů logistiky, jejichž cílem je omezit cesty kamionů „naprázdno“ díky spolupráci mezi podniky.

3.10.1 Změně spotřebních modelů je třeba věnovat větší pozornost než v minulých letech. Naším úkolem je postupně oddělit spotřebu od jejího negativního dopadu na životní prostředí. Je třeba zavést kombinaci politických nástrojů s cílem podpořit udržitelný způsob chování spotřebitele, který by zohledňoval délku cyklů obnovy zdrojů a jejich omezení a celosvětový dopad evropského vnitřního trhu (na dovoz a vývoz).

3.10.2 Politiky podporující udržitelnou spotřebu a výrobu musí zohledňovat skutečnost, že předpokladem udržitelného chování spotřebitele je dostupnost cenově přijatelných udržitelných výrobků a služeb na trhu, jasné a spolehlivé informace určené spotřebiteli a vhodné ekonomické pobídky. Zejména je zapotřebí přijmout opatření ke zlepšení informovanosti spotřebitele a k zamezení uvádění zavádějících informací a používání zavádějícího marketingu (tzv. greenwashing).

3.10.3 Přijatá opatření by měla posilovat úlohu sdružení spotřebitelů jako aktérů změn a měla by podporovat dialog o udržitelných způsobech života na úrovni občanské společnosti prostřednictvím vytvoření platforem pro diskusi, které umožní výměnu názorů na danou problematiku, jakož i výměnu zkušeností a osvědčených postupů.

3.10.4 Pro uskutečnění přechodu na udržitelné způsoby života jsou rovněž nezbytné přiměřené investice do veřejné infrastruktury: například podpora dopravy jako alternativy k osobnímu automobilu vyžaduje zavedení moderního systému veřejné dopravy, udržitelná doprava si žádá infrastrukturu v oblasti elektřiny a biopaliv a k vytvoření cyklické ekonomiky je třeba zavést účinné systémy zpětného odběru a sběrny odpadů pro výrobky s ukončenou životností.

3.10.5 EHSV opakovaně zdůraznil význam vzdělávacích programů, které mají za cíl přijetí udržitelných způsobů chování. EHSV opakuje, že takové programy by se neměly zaměřovat pouze na školy a mládež, jež samozřejmě představují důležitou cílovou skupinu, ale měly by být určeny všem občanům bez ohledu na věk či sociální situaci, přičemž je třeba věnovat zvláštní pozornost hromadění nerovností v souvislosti s ekologickými riziky a škodami na životním prostředí.

3.10.6 Značný vliv na udržitelné chování spotřebitelů mají prostřednictvím svých požadavků na celosvětovou výrobu, logistiku apod. zasilatelé, distributoři a další účastníci zásobovacího řetězce. Komise v minulosti pracovala s nejvýznamnějšími evropskými maloobchodníky v rámci fóra – kulatého stolu distributorů. Tato strategie by mohla být rozšířena i na další zasilatele, provozovatele logistiky atd.

3.10.7 Ekologické veřejné zakázky jsou důležitou hnací silou rozvoje trhů pro udržitelné výrobky. Je třeba zabývat se způsobem zvýšení účinnosti politik v oblasti ekologických veřejných zakázek.

3.11.1 Opatření na podporu USV uvedená výše mohou být posílena, pokud budou podniky a spotřebitelé motivováni k přijetí udržitelných způsobů chování prostřednictvím ekonomických pobídek, které se, jak je známo, neodrážejí pouze v tržních cenách. Politiky USV musí být proto doprovázeny ekologizací daňového systému, která bude spočívat v přijetí ekonomických pobídek, jejichž cílem je spravedlivé rozdělení úsilí o zajištění přechodu mezi velké podniky a malé a střední podniky, mezi občany, podniky a spotřebitele, a v postupném odstranění dotací, které mají negativní vliv na životní prostředí. Nicméně toto úsilí bude marné, pokud bude obětováno financování evropského sociálního modelu z důvodu zavedení nového zdanění neobnovitelných zdrojů, u něhož nic nezaručuje, že bude následně sloužit k financování sociální ochrany. Takový postup by byl nebezpečný, nákladný a zbytečný. Daňová politika v každém případě spadá do pravomoci členských států a s ohledem na cíl udržitelnosti není vhodné zvyšovat daňovou soutěž mezi členskými státy.

3.12.1 Přechod na zelenou ekonomiku bude trvalý, pokud povede k vytvoření „zelených“ pracovních míst a pokud zajistí „ekologizaci“ pracovních míst ve výrobních postupech šetrnějších k životnímu prostředí, jako je tomu u výroby obnovitelné energie, udržitelné dopravy a energeticky účinného bydlení. K plnému využití potenciálu tohoto přechodu je však třeba přijmout aktivní politická opatření, která se opírají o sociální dialog, zahrnují sociální aspekty a mají za cíl vytvoření důstojných a vysoce kvalitních pracovních míst pro zaměstnance (mzdy, pracovní podmínky a perspektiva profesního vývoje). Je třeba aktivně rozvíjet hospodářské činnosti a ekologické zakázky a stimulovat odpovídající profesní schopnosti prostřednictvím vhodné podpory a opatření přijatých v oblasti odborného vzdělávání a rekvalifikace (11) za účelem posílení rovného postavení žen a mužů a k podnícení jejich rovnocenné účasti na procesu přechodu.

V Bruselu dne 26. dubna 2012.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Staffan NILSSON

(2) Stanovisko EHSV ke sdělení Regulace finančních služeb v zájmu udržitelného růstu, zpravodaj: pan IOZIA, Úř. věst. C 107, 6.4.2011, s. 21 a Stanovisko EHSV ke sdělení Lepší koordinace hospodářské politiky pro stabilitu, růst a nová pracovní místa – Nástroje pro silnější správu ekonomických záležitostí EU, zpravodaj: pan PALMIERI, Úř. věst. C 107, 6.4.2011, s. 7.

(5) Stanovisko EHSV k Budování udržitelného hospodářství změnou našeho modelu spotřeby, zpravodajka: paní DARMANIN, Úř.věst. C 44, 11.2.2011, s. 57 a stanovisko EHSV (dosud nezveřejněno v Úř. věst.) k tématu Překročit HDP – Zapojení občanské společnosti do procesu výběru doplňujících ukazatelů (stanovisko z vlastní iniciativy), zpravodaj: pan PALMIERI.

(7) COM(2011) 571 final a stanovisko EHSV k tématu Plán pro Evropu účinněji využívající zdroje, zpravodaj: paní EGAN (dosud nezveřejněno v Úř. věst.).

(8) Stanovisko EHSV k tématu Sedmý akční program pro životní prostředí, monitorování šestého akčního programu pro životní prostředí, zpravodaj: pan RIBBE (Viz strana 1v tomto čísle Úředního věstníku).

(11) Stanovisko EHSV k tématu „Podpora udržitelných zelených pracovních míst pro balíček EU v oblasti energetiky a změny klimatu“, zpravodaj: pan IOZIA, Úř. věst. C 44, 11.2.2011, s. 110.