Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí evropský příkaz k obstavení účtů k usnadnění vymáhání přeshraničních pohledávek v občanských a obchodních věcech

Dne 14. září 2011 se Rada, v souladu s článkem 304 Smlouvy o fungování Evropské unie, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí evropský příkaz k obstavení účtů k usnadnění vymáhání přeshraničních pohledávek v občanských a obchodních věcech

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 17. dubna 2012.

Na 480. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 25. a 26. dubna 2012 (jednání dne 26. dubna), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor jednomyslně následující stanovisko.

1.1 EHSV vítá prezentaci tohoto návrhu nařízení, jehož jediným nedostatkem je opožděné předložení ve vztahu k zelené knize z roku 2006 o obstavení bankovních účtů.

1.2 EHSV má za to, že by jej současně měla doprovázet iniciativa – i když logicky mu měla předcházet – týkající se transparentnosti účtů dlužníků, jak je stanoveno v zelené knize o transparentnosti dlužníkových aktiv z roku 2008.

1.3 EHSV je potěšen, že Komise dokázala navzdory související technické obtížnosti předložit návrh právního režimu, který nastoluje řádnou rovnováhu mezi příslušnými rozličnými zájmy a také spravedlivou rovnováhu mezi právy různých zainteresovaných stran.

1.4 EHSV vítá skutečnost, že Komise zohlednila podstatnou část doporučení uvedených ve stanovisku EHSV k výše uvedené zelené knize, včetně rozšíření působnosti mimo hotovost na bankovních účtech na další finanční nástroje, vydání evropského příkazu k obstavení účtů (dále jen „příkaz“) po získání exekučního titulu, širokého vymezení soudů, které jsou příslušné ve věci samé, nezačlenění návrhů na vydání v případě částek jiných než těch, které jsou dlužné a nesplacené spolu s úrokem z prodlení a uznanými náklady, jasné definice pravidel pro zpochybnění a rozporování opatření a pro přípustná odvolání s cílem zajistit zákonnost řízení a ochránit práva navrhovatelů, odpůrců a třetích stran.

1.5 Zejména bychom uvítali jednoznačné přijetí alternativního či fakultativního přístupu, zvolení nařízení jako nástroje EU, který nejlépe zajistí dovršení vnitřního trhu, použití opatření pouze v situacích s přeshraničním charakterem a rovněž výběr vhodného právního základu (čl. 81 odst. 2 SFEU), což jsou všechno kroky, které EHSV podporuje. Vedle toho EHSV doporučuje přijetí vhodného, jednoduchého a přiměřeného režimu, pokud jde o náklady a výnosy, což jsou kritéria nutná kvůli přeshraničnímu charakteru mechanismu a prostředkům vyžadovaným od toho, kdo jej používá nebo kdo s ním přijde do styku.

1.6 EHSV není mimo jiné úplně přesvědčen o nezbytnosti opatření, zejména co se týče skutečnosti, že ho Velká Británie nepřijme, a vzhledem k tomu, že nejistota ohledně celkových nákladů spojených s celým postupem a nalezení příslušného zahraničního soudu budou nadále překážkou, a to zejména pro malé společnosti. EHSV není rovněž zcela přesvědčen o souladu návrhu se zásadami subsidiarity a proporcionality, vzhledem k tomu, že se v rámci revize nařízení Brusel I počítá s odstraněním prohlášení vykonatelnosti, a vzhledem k nedostatečné přesnosti, co se týče odhadů obsažených v posouzení dopadu.

1.7 Výbor má také za to, že obsah některých ustanovení musí být přezkoumán a že by mohl být vylepšen s cílem posílit jeho srozumitelnost, jednoznačnost a účelovost a také opravit některé překladové a tiskové chyby. Žádáme Komisi, aby tyto poznámky vzala na vědomí.

2.1 Komise svým nynějším návrhem nařízení navazuje na zelenou knihu z roku 2006 o obstavení bankovních účtů (1) Navrhuje zavedení alternativního právního nástroje vůči vnitrostátním postupům, příkazu, do právního systému EU prostřednictvím nařízení. Záměrem je zajistit rychlé a nenákladné obstavení bankovních účtů dlužníků, jež se vztahuje k peněžitým pohledávkám v občanských a obchodních věcech, s cílem zamezit výběru nebo převodu finančních prostředků uložených na bankovním účtu kdekoliv na území EU za předpokladu, že se některá ze stran nebo některé z aktiv nacházejí ve více než jednom z členských států (přeshraniční rozměr podle článku 3) bez ohledu na povahu soudu či tribunálu.

2.2 Režim byl stanoven na fakultativní bázi (alternativní režim obecně známý jako „28. režim“) jako alternativa ke stávajícím ochranným opatřením ve členských státech, která má stejnou podstatu a účel.

2.4 Na druhou stranu bude použitelné ve věcech majetkových vztahů mezi manželi, dědictví a důsledků registrovaných partnerství (3).

2.5 Příkaz může být použit a může být o něm rozhodnuto v různém okamžiku:

2.6 Ustanovení oddílu 1 (články 6 až 13) se vztahují na první tři případy, oddíl 2 (články 14 a 15) ke čtvrtému a oddíl 3 (články 16 až 22) obsahuje ustanovení, která souvisí se všemi situacemi.

2.7 Kapitola 3 obsahuje zásadu, že prohlášení vykonatelnosti není bezpodmínečně nutné (článek 23) a popisuje podrobně pravidla ohledně toho, jak musí být příkaz účinně vykonán tím, že stanoví práva a povinnosti různých zúčastněných stran (bank, soudů, příslušných vnitrostátních orgánů, navrhovatelů, odpůrců, jiných konkurujících si věřitelů a dalších postižených třetích stran).

2.8 Kapitola 4 (články 34 a 40) reguluje opravné prostředky od odvolání proti odmítnutí vydat příkaz (článek 22) po přezkum příkazu s cílem změnit/omezit jeho účel, prohlášení o ukončení, zrušení nebo pozastavení a nakonec řádné či mimořádné opravné prostředky – strany si v plném rozsahu zachovávají práva, která jim náleží podle platných vnitrostátních právních předpisů, pokud jde o možnost takového odvolání (článek 37). Určuje také, jak budou skládány jistoty nebo rovnocenné záruky jako způsob ukončení výkonu příkazu.

2.9 Kapitola 5 obsahuje řadu obecných ustanovení pro navrhovaný režim, která například stanoví, že zastoupení advokátem není povinné, nebo určuje náklady a lhůty.

2.10 Kromě toho stanovuje pravidla pro vztah s dalšími právními nástroji EU nebo jednotlivých členských států, které jsou uplatňované automaticky, spolu s povinnostmi, které musí splnit členské státy s cílem zajistit účinné a řádné provádění tohoto nástroje.

2.11 Předchozí posouzení dopadu, které Komise uskutečnila, ve zkratce ukazuje toto:

3.1 Jsme již dlouhou dobu zvyklí na formálně bezchybné, pečlivě promyšlené a průzračné technické a právní dokumenty z GŘ JUST, které přispívají ke kvalitnější tvorbě právních předpisů a k právní jistotě a bezpečnosti.

3.2 Tento návrh není žádnou výjimkou, a EHSV proto vítá jeho předložení. Jeho jedinou vadou je, že byl předložen pozdě.

3.3 Komise také dokázala navzdory související technické obtížnosti předložit návrh právního režimu, který nastoluje řádnou rovnováhu mezi příslušnými rozličnými zájmy a také spravedlivou rovnováhu mezi právy různých zainteresovaných stran. Těmito právy se důkladně zabývá podrobné a pečlivě strukturované posouzení dopadu, které doprovází návrh, po jehož předložení EHSV již dlouho volal.

3.4 Komise navíc zohlednila velkou část doporučení učiněných EHSV ve stanoviscích k výše uvedené zelené knize a také zelené knize o transparentnosti dlužníkových aktiv (COM(2008) 128 final) (4) Ta zahrnují takové otázky, jako vydání příkazu po získání exekučního titulu (oddíl 2); široké vymezení soudů, které jsou příslušné ve věci samé (článek 6), nezačlenění návrhů na vydání v případě částek jiných než těch, které jsou dlužné a nesplacení spolu s úrokem z prodlení a uznanými náklady (jako např. náklady na právní zastoupení a další) a jasná definice pravidel pro zpochybnění a rozporování opatření a pro přípustná odvolání s cílem zajistit zákonnost řízení a ochránit práva navrhovatelů, odpůrců a třetích stran.

3.5 Komise také věnovala velkou pozornost doporučením, které Evropský parlament v této oblasti (5) nedávno přijal a která byla také velmi uvítána.

3.6 Jednoznačné přijetí alternativního či fakultativního přístupu, k čemuž EHSV vyzýval, jenž by ponechal navrhovateli úplnou volnost při výběru vnitrostátního práva, je obzvlášť pozitivní. To samé se týká zvolení nařízení jako nástroje EU – který nejlépe zajistí legislativní harmonizaci, jež je klíčová pro dovršení vnitřního trhu a pro větší jednotnost při provádění ve členských státech, což zajistí právní jistotu a bezpečnost, tak jak to vyžadoval EHSV –, použití opatření pouze v situacích s přeshraničním charakterem a rovněž výběr vhodného právního základu (čl. 81 odst. 2 SFEU).

3.7 Vítá také rozšíření působnosti mimo hotovost na bankovních účtech na další finanční nástroje (6), jak dříve EHSV navrhoval.

3.8 EHSV však nadále není přesvědčen o tom, jaká je hlavní podstata opatření a jestli je v souladu se zásadou subsidiarity.

3.8.1 Zaprvé zastává tento názor zřejmě proto, protože Komise sama uznává, že stejného výsledku by mohlo být dosaženo jinými prostředky.

3.8.2 Zadruhé, jelikož se můžeme nyní domnívat, že nařízení Brusel I bude revidováno v souladu s návrhy Komise, které EHSV podporuje, kritická otázka prohlášení vykonatelnosti je vyřešena.

3.8.3 A nakonec proto, že v dobře strukturovaném posouzení dopadu uvedeném výše není žádný náznak, že zvýšené náklady způsobené zavedením nového soudního řízení do právního řádu všech členských států byly plně analyzovány a řádně posouzeny vzhledem ke všem aspektům souvisejícím s prováděním, informacemi podnikům a spotřebitelům, odbornou přípravou soudců, právních zástupců, dalších odborníků z oblasti práva a zaměstnanců veřejné správy (zejména právní správy) Dále jde o zvýšené provozní náklady soudních orgánů způsobené nutností pracovat s řadou formulářů ve 23 jazycích EU, které nemohou být tedy porovnávány, pokud jde o náklady a výnosy, s odhadovanými úsporami pro podniky nebo očekávanou částkou pocházející z dodatečného vymožení pohledávek, která by se navíc podle odhadů mohla pohybovat v rozmezí 373 a ž 600 miliónů eur. Kromě toho nejistota ohledně celkových nákladů na tento postup a také zjištění příslušného soudu budou nadále představovat překážky. To může mít negativní vliv na podniky, zejména malé podniky.

3.9 Navíc EHSV i EP nadále věří, že by tato stávající iniciativa měla být v každém případě doprovázena – anebo by jí měla logicky předcházet – další, která by se týkala transparentnosti aktiv dlužníků. Výbor stále nerozumí tomu, proč Komise primárně (či výhradně) předložila tento návrh a ne nějaký jiný.

3.10 Závěrem musí EHSV vyjádřit politování nejenom nad postojem Dánska, jež nástroj neschválilo, v souladu s dobře známým prohlášením, ale především nad rozhodnutím Velké Británie, která oznámila, že jej také nepřijme. A zde jde právě o členský stát, který nemá žádný srovnatelný právní nástroj k dispozici. Během diskuzí o zelené knize vyvolávala tato mezera v britském právním systému velké znepokojení.

Vyloučení rozhodčího řízení musí být objasněno, aby nebyla ohrožena pozice rozhodčích tribunálů, jež v řadě členských států přijímají rozhodnutí, která jsou vykonatelná na stejném základě jako rozhodnutí běžných soudů.

Žádné bankovní účty nejsou vyloučeny ze zabavení – částky, které odpovídají příjmům nebo výdělkům, mohou být vyloučeny.

Vzhledem k citlivé povaze situace musí být výrazy jako „bankovním účtem…na jméno třetí strany jménem odpůrce“ a „účty…vedené na odpůrce jménem třetí strany“ lépe definovány a vyjasněny tak, aby nedocházelo k pochybnostem o jejich rozsahu, což by mohlo poškodit práva třetích stran.

Znění není totožné ve všech jazykových verzích [poznámka překladatele: v některých jazykových verzích, včetně té portugalské, je uvedeno: „pohledávka vůči odpůrci je opodstatněná“, zatímco v jiných, včetně té české, je uvedeno „pohledávka vůči odpůrci se jeví jako opodstatněná“].

[Netýká se českého znění: zpravodaj poukazuje na odkaz na čl. 7 odst. 1 písm. b), který je v portugalském znění mylně uveden jako čl. 17 odst. 1 písm. 2)]

V rámci takového režimu, který se návrh snaží zavést, by nemělo být ponecháno na členských státech, aby si volily různé lhůty, jinak nebude moci být zajištěna jednotnost a výsledkem bude nejistota.

„Dotyčné soudy mohou spolupracovat“ musí být zaměněno za „musí spolupracovat“.

Výraz „bezodkladně“ je nebezpečně vágní – měl by být nahrazen stanovenou minimální lhůtou, jakou je například „další pracovní den“.

Možnost využití zabezpečeného prostředku elektronické komunikace by měla být rozšířena na všechny nástroje, včetně vztahů mezi soudy v rámci portálu Komise e-Justice, s cílem urychlit řízení.

Tato slova by měla být vložena na konec odstavce: „kromě případů, kde vnitrostátní právo příslušného soudu stanoví, že ustanovení právního zástupce je povinné“.

Toto ustanovení může být vykládáno různými způsoby a v rámci řízení vyvolává nejistotu. Mělo by být vyškrtnuto.

Lhůty jsou různě definovány v řadě článků. Některé se odkazují na „kalendářní dny“ (článek 21), některé na „pracovní dny“ (čl. 24 odst. 3 písm. c), článek 27) a některé pouze na „dny“ (čl. 35 odst. 4). Definice lhůt by se měla v zájmu jistoty sjednotit.

Obsah příloh – a především jazyk, v nich musí být užívány, spolu s nutností překladu s cílem zajistit, aby jim bylo řádně porozuměno – musí být lépe předem posouzeny a ozkoušeny. To stejné se vztahuje na další důkazy a ústní svědectví (článek 11).

V Bruselu dne 26. dubna 2012.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Staffan NILSSON

(5) Zpráva z vlastní iniciativy A-7 0147/2011 14.4.2011, zpravodajka: Arlene McCarthy, usnesení EP ze dne 10. května 2011 (TA(2011) 0193).

(6) Tak jak je definováno ve čl. 4 odst. 1 a článku 17 směrnice 2004/39/ES a oddílu C přílohy I (Úř. L 145, 30.4.2004, s. 1).