Doporučení pro

DOPORUČENÍ RADY

o provádění hlavních směrů hospodářských politik členských států, jejichž měnou je euro

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 136 ve spojení s čl. 121 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na doporučení Evropské komise[1],

s ohledem na závěry Evropské rady,

po konzultaci s Hospodářským a finančním výborem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Dne […] se v rámci Euroskupiny konala diskuse o provádění hlavních směrů hospodářských politik členských států, jejichž měnou je euro, která se zabývala potřebou dále posílit koordinaci politiky v rámci Euroskupiny a sledování, jak členské státy, jejichž měnou je euro, provádějí doporučení.

(2) Evropská rada schválila dne 26. března 2010 návrh Evropské komise zahájit novou strategii pro zaměstnanost a růst, Evropa 2020, založenou na intenzivnější koordinaci hospodářských politik, které se zaměří na klíčové oblasti, v nichž je třeba přijmout opatření, aby se posílil evropský potenciál pro udržitelný růst a konkurenceschopnost.

(3) Dne 13. července 2010 přijala Rada doporučení o hlavních směrech hospodářských politik členských států a Unie (2010 až 2014). Členské státy a ve vhodných případech Evropská unie byly vyzvány, aby vzaly hlavní směry v úvahu ve svých hospodářských politikách.

(4) Komise dne 12. ledna 2011 přijala první roční analýzu růstu představující pro EU začátek nového cyklu správy ekonomických záležitostí a prvního evropského semestru ex-ante a integrované koordinace politiky, jejímž základem je strategie Evropa 2020.

(5) Evropská rada dne 25. března 2011 potvrdila priority pro fiskální konsolidaci a strukturální reformy (v souladu se závěry Rady ze dne 15. února a 7. března 2011 a v návaznosti na roční analýzu růstu vypracovanou Komisí). Zdůraznila, že je třeba se přednostně zaměřit na návrat ke zdravým rozpočtům a fiskální udržitelnosti, na snižování nezaměstnanosti prostřednictvím reforem trhu práce a na další úsilí o posílení růstu. Žádala členské státy, aby promítly tyto priority do konkrétních opatření, jež budou součástí programů stability či konvergenčních programů a národních programů reforem.

(6) Evropská rada dne 25. března 2011 rovněž vyzvala členské státy účastnící se Paktu euro plus, aby své závazky představily včas, aby tak mohly být zahrnuty do programů stability či konvergenčních programů a národních programů reforem.

(7) V dubnu a květnu 2011 členské státy eurozóny předložily své programy stability z roku 2011 na období 2011–2014 a své národní programy reforem na rok 2011. Tyto programy byly posuzovány zároveň.

(8) Zkušenosti z prvního desetiletí existence eura obecně zdůraznily mnohé výhody jednotné měny. Globální krize však přinesla v roce 2009 hluboký pokles, kdy se HDP eurozóny propadl pod úroveň z roku 2006. Přestože v roce 2010 HDP opět narůstal, úroveň produkce nadále zůstává nižší než v roce 2007. V důsledku toho vzrostla v eurozóně nezaměstnanost ze 7,6 % v roce 2007 na 10,1 % v roce 2010. Stav veřejných financí v eurozóně se zhoršil, což vyvolalo významné přehodnocení rizik státních dluhů v některých členských státech a ohrozilo makroekonomickou stabilitu. Růst se do jednotlivých členských států navrací odlišným způsobem, což je způsobeno jak strukturálními, tak cyklickými rozdíly. V návaznosti na krizi se začala snižovat makroekonomická nerovnováha, jež vznikla před krizí. Není však dosud jisté, zda to bude dostatečným a trvalým řešením.

(9) Salda veřejných financí v eurozóně se v roce 2010 začala v průměru zlepšovat. Na základě jarní prognózy útvarů Komise vycházející ze stávajících politik se očekává, že i v roce 2011 bude toto zlepšování pokračovat. Naproti tomu bude veřejný dluh do roku 2012 narůstat. Pokud nedojde v nadcházejících letech k jeho nápravě, může veřejný dluh vzhledem ke kombinaci nízkého potenciálního růstu a nepříznivého demografického vývoje ohrozit dlouhodobou fiskální udržitelnost. V roce 2010 se schodek eurozóny snížil na 6,0 % HDP, zatímco zadluženost vzrostla na 85,1 % HDP. Podle cílů programu stability na rok 2011 by schodek v eurozóně měl poklesnout na 1,3 % HDP v roce 2014 a zadlužení, jež dosáhne svého vrcholu v roce 2012, by se poté mělo opět začít snižovat a v roce 2014 by se mělo vrátit pod hranicí 85 % HDP. Tato cesta fiskální konsolidace pro eurozónu jako celek by byla v zásadě slučitelná s posílením hospodářského oživení. Plánovaný důraz konsolidace na snížení výdajů v poměru k zvýšení daní zvyšuje pravděpodobnost jejího úspěchu. V řadě zemí však stále přetrvává znepokojení, pokud jde o účinné provádění plánů. Kromě toho několik členských států eurozóny nedávno zavedlo nová fiskální pravidla nebo oznámilo posílení pravidel stávajících, což však bude v některých členských státech vyžadovat další opatření, aby tato pravidla byla plně účinná. Vzhledem ke stárnutí obyvatelstva nejsou reformy důchodů a systémů sociálního zabezpečení zatím dostatečné, aby byla zajištěna dlouhodobá fiskální udržitelnost.

(10) Politická reakce EU přinesla zlepšení pro fungování a stabilitu finančního systému. K problémům ve finančním sektoru v několika členských státech eurozóny patří skutečnost, že banky jsou vystaveny dalším ztrátám jimi držených aktiv nebo zpřísnění podmínek na trzích refinancování, pokračující restrukturalizace a rekapitalizace bankovního sektoru, přičemž je stále třeba veřejnou podporu bankovního sektoru postupně stahovat.

(11) Ke zvýšení růstového potenciálu eurozóny a k řešení makroekonomické nerovnováhy v eurozóně je nezbytné zlepšení produktivity a konkurenceschopnosti. V této souvislosti členské státy eurozóny ve svých národních programech reforem oznámily řadu strukturálních reforem. Existují však nadále nedostatky ohledně opatření nutných pro lepší fungování jejich trhů práce a trhů s produkty, zejména pokud jde o odvětví služeb, fiskální konsolidaci podporující růst a systémy stanovování mezd.

(12) Za účelem zajištění řádného fungování hospodářské a měnové unie jsou členské státy eurozóny obzvláště povinny považovat své hospodářské politiky za věc společného zájmu, jelikož jejich vedlejší účinky se mohou projevit v ostatních zemích sdílejících jednotnou měnu. Proto se s ohledem na krizi a současné výzvy ukazuje jako nezbytné přistoupit k ucelenější a trvalé změně koordinace hospodářské politiky na úrovni EU a eurozóny. Integrovaný roční cyklus dohledu zakotvený v „evropském semestru“, posílený rámec správy ekonomických záležitostí navržený Komisí, vytvoření Evropské rady pro systémová rizika a evropských orgánů dohledu a Evropský mechanismus stability jsou zásadními prvky, z nichž některé musí být ještě plně přijaty a/nebo provedeny. Tento rámec dále posiluje také „Pakt euro plus“.

(13) Komise posoudila programy stability a národní programy reforem členských států eurozóny[2], přičemž vzala v úvahu potřebu posílit celkovou správu ekonomických záležitostí v eurozóně. Domnívá se, že je nezbytné přísné dodržování rozpočtových cílů, v některých členských státech s posílením, a je také nutné zavést další opatření k posílení fiskálních pravidel a udržitelnosti. Rovněž by měla být přijata další opatření ke zlepšení finanční stability, pobídek k práci, mechanismů stanovení mezd, účinnosti odvětví služeb a správy eurozóny,

DOPORUČUJE, aby členské státy, jejichž měnou je euro, podnikly v období 2011–2012 kroky, jejichž cílem je:

(1) Přísně dodržovat rozpočtové cíle stanovené v jejich programech stability na rok 2011, jakož i v memorandech o porozumění v případě členských států, které dostávají finanční pomoc EU/MMF, a případně posílit úsilí o konsolidaci v souladu se stanoviskem Rady.

(2) Zajistit fiskální disciplínu, a to jak na celostátní úrovni, tak na úrovních nižších, zavedením fiskálních pravidel, která budou podložena dostatečně silným a závazným právním rámcem.

(3) Provést reformy systémů sociálního zabezpečení, které zajistí dlouhodobou fiskální udržitelnost a řádně zohlední přiměřenost důchodů a sociálních dávek, a to zejména přizpůsobením důchodových systémů vnitrostátní demografické situaci.

(4) Zlepšit fungování a stabilitu finančního systému a ihned využít výsledky nadcházejících celoevropských zátěžových testů, aby se zajistilo, že bankovní sektor se stane odolný vůči možným dalším ztrátám nebo omezené dostupnosti prostředků a aby finanční instituce, jež nejsou životaschopné, byly schopny se restrukturalizovat nebo opustit trh, aniž by na finančních trzích způsobily zbytečné napětí.

(5) Pokračovat v daňových reformách, které upřednostní zdroje zdanění podporující růst a zároveň zachovají celkové daňové příjmy, zejména snížením daňového zatížení práce, aby se vyplácelo pracovat. Při snižování veřejných výdajů chránit položky podporující růst, jako například výdaje na výzkum a vývoj, vzdělávání a energetickou účinnost; v případě potřeby upravit mechanismy tvorby mezd a mechanismy indexace ve spolupráci se sociálními partnery, aby se zajistilo, že mzdy se budou vyvíjet v souladu s produktivitou a konkurenceschopností.

(6) Provést další reformy odvětví služeb, zejména odstraněním neoprávněných omezení odborných služeb, maloobchodu a síťových odvětví.

(7) Zcela provést závazky plynoucí z Paktu euro plus, aby se v eurozóně posílily růst, konkurenceschopnost a zaměstnanost.

V[e] dne .

                                                                       Za Radu

                                                                       předseda / předsedkyně

[1]               Úř. věst. C, , s. .

[2]               SEK(2011) 737.