DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1. Souvislosti návrhu 1.1. Odůvodnění a cíle návrhu

Jak bylo oznámeno v plánu politiky pro azyl[1], Komise dne 21. října 2009 předložila Komise návrh, kterým se mění směrnice Rady 2005/85/ES ze dne 1. prosince 2005 o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka[2] (dále jen „směrnice o azylovém řízení“).

Návrh byl připraven na základě hodnocení uplatňování platné směrnice v členských státech. Byly do něj zapracovány také výsledky rozsáhlých konzultací s členskými státy, Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, nevládními organizacemi a jinými důležitými zúčastněnými stranami. Následně byly informace o provádění platné směrnice shrnuty do hodnotící zprávy[3], zveřejněné v září 2009, jejíž závěry dále podpořily argumenty ve prospěch návrhu.

Dne 6. dubna 2011 přijal Evropský parlament postoj v prvním čtení o návrhu Komise, který obecně podpořil navrhované změny.

O návrhu se také jednalo v Radě, a to zejména v průběhu španělského předsednictví v roce 2010. Jednání však byla obtížná a Rada nedokázala zaujmout žádný postoj.

Předložením upraveného návrhu Komise zamýšlí využít své právo iniciativy na podporu úsilí o vytvoření skutečného společného evropského azylového systému, který přinese prospěch jak členským státům, tak uprchlíkům. Komise má politickou odpovědnost vytvářet reálné příležitosti k tomu, aby Unie mohla dodržet svůj závazek uvedený ve Stockholmském programu, tedy dosáhnout do roku 2012 společného evropského azylového systému. Výrazným podnětem v tomto směru bylo přijetí pozměněné směrnice o dlouhodobém pobytu, která se vztahuje i na osoby požívající mezinárodní ochrany.

Společné azylové řízení by mělo být rychlé a spravedlivé. Za účelem dosažení těchto cílů Komise pokračovala ve shromažďování poznatků o tom, jak spojit osvědčené vnitrostátní postupy a uspořádat je do soudržného systému, který bude možné jednotně a snadno uplatňovat v celé Unii. Do upraveného návrhu jsou začleněny další poznatky a zkušenosti, které byly získány během diskuzí o předchozím návrhu.

Systém navržený v upraveném návrhu je účinný a současně poskytuje ochranu. Je nákladově efektivní a pomáhá řešit problém žádostí, které mohou zneužívat systém. Zaručuje také, že se se žádostmi bude zacházet podobně ve všech členských státech. Plně respektuje základní práva a vývoj související judikatury, což také pomáhá zajistit, aby byl úspěšný při případném soudním přezkumu. Současně je natolik pružný, že se dokáže přizpůsobit zvláštnostem vnitrostátních právních řádů. Aby bylo zajištěno, že bude systém účinně uplatňován, jsou pravidla, ze kterých se skládá, nyní jasnější a jednodušší.

Tento upravený návrh je třeba chápat v souvislosti s upraveným návrhem směrnice o podmínkách přijímání. Účelem zmíněného návrhu je mimo jiné zajistit v rámci Unie kvalitnější a harmonizovanější normy pro přijímání žadatelů o azyl.

Upravený návrh souvisí také s nařízením o zřízení Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu („EASO“), které bylo přijato dne 19. května 2010. Nyní již úřad EASO zahájil činnost, a lze tedy předpokládat, že bude hrát konkrétnější úlohu, pokud jde o podporu členských států při účinnějším uplatňování společných pravidel.

1.2. Obecné souvislosti

Návrh z roku 2009 i tento upravený návrh jsou součástí legislativního balíčku, jehož cílem je vytvořit společný evropský azylový systém.

Spolu s návrhem, kterým se mění směrnice o podmínkách přijímání, Komise v roce 2008 zejména přijala návrhy, kterými se mění dublinské nařízení a nařízení o Eurodacu. V roce 2009 přijala Komise návrhy, kterými se mění směrnice o azylovém řízení a kvalifikační směrnice. Nařízením ze dne 19. května 2010 byl zřízen Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu, který má posílit koordinaci operativní spolupráce mezi členskými státy a zajistit účinné uplatňování společných pravidel v oblasti azylu.

Tento legislativní balíček je v souladu s Evropským paktem o přistěhovalectví a azylu[4] z roku 2008, ve kterém byly znovu potvrzeny cíle Haagského programu a Komise byla vyzvána, aby předložila návrhy s cílem zavést nejpozději v roce 2012 jednotné azylové řízení poskytující společné záruky. Ve stejné souvislosti se ve Stockholmském programu, přijatém Evropskou radou na jejím zasedání ve dnech 10.–11. prosince 2009, zdůrazňuje potřebu vytvoření „společného prostoru ochrany a solidarity na základě společného azylového postupu a jednotného statusu osob, kterým byla přiznána mezinárodní ochrana, založeného na náročných požadavcích v oblasti ochrany a spravedlivých a účinných postupech“ do roku 2012. Stockholmský program zvláště potvrdil, že lidem, kteří potřebují mezinárodní ochranu, musí být zajištěn přístup k právně bezpečným a účinným azylovým řízením. Podle Stockholmského programu by se jednotlivým osobám mělo dostat stejného zacházení, pokud jde o postup a určení statusu, nezávisle na tom, ve kterém členském státě požádají o azyl. Cílem by mělo být, aby v podobných případech bylo postupováno obdobně a výsledek byl stejný.

Posouzení dopadů bylo provedeno v rámci přípravy předchozího návrhu. Upravený návrh vychází ze stejných zásad jako předchozí návrh. Kromě toho se snaží snížit náklady a administrativní zátěž a současně zjednodušit a zpřesnit některá ustanovení s cílem usnadnit jejich provádění. Posouzení dopadů provedené pro účely předchozího návrhu tudíž platí i pro upravený návrh.

1.3. Soulad s ostatními politikami a cíli Unie

Tento návrh je plně v souladu se závěry zasedání Evropské rady v Tampere v roce 1999, s Haagským programem z roku 2004, s Evropským paktem o přistěhovalectví a azylu, který Evropská rada přijala dne 17. října 2008, a se Stockholmským programem z roku 2009, jenž požaduje vytvoření společného evropského azylového systému do roku 2012.

Návrh rovněž odpovídá cílům strategie Evropa 2020, zejména pokud jde o lepší integraci legálních migrantů. Tím, že prosazuje rychlejší a solidnější azylové řízení, podporuje také zaměstnatelnost uprchlíků a osob, jež potřebují doplňkovou ochranu, protože jejich dovednosti tolik neutrpí dlouhým obdobím bez plného přístupu na trh práce. Dále usiluje o snížení nákladů členských států na přijímání žadatelů, čímž podporuje udržitelnost veřejných financí.

2. Konzultace zúčastněných stran

V rámci přípravných prací pro účely předchozího návrhu Komise předložila zelenou knihu, uspořádala několik odborných setkání, včetně schůzek s Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (dále jen „UNHCR“) a s partnery z občanské společnosti, zadala externí studii a shromáždila údaje z odpovědí na několik podrobných dotazníků. Dne 8. září 2010 přijala Komise hodnotící zprávu o provádění platné směrnice. Závěry této zprávy dále podpořily zjištění z přípravných prací.

Po předložení předchozího návrhu v říjnu 2009 byla v Radě vedena jednání na odborné úrovni, zejména během španělského předsednictví. V průběhu těchto jednání několik členských států nesouhlasilo s určitými ustanoveními návrhu kvůli zvláštnostem svých azylových systémů a/nebo právních řádů. Radě se ovšem nepodařilo najít uspokojivá řešení.

Ukázalo se, že aby se zabránilo zařazení mnoha výjimek pro konkrétní členské státy, které by ohrozilo celkovou soudržnost navrhovaného systému, má Komise možnost návrh přehodnotit a navrhnout komplexnější řešení nastolených problémů, jež by současně zachovalo přidanou hodnotu daného textu. Zpřesnění a zjednodušení navrhovaných ustanovení s cílem usnadnit jejich provádění členskými státy by mělo přinést nový impuls do příslušných jednání. Z toho důvodu Komise v Radě pro spravedlnost a vnitřní věci oznámila, že před začátkem polského předsednictví Rady v roce 2011 předloží pozměněný návrh této směrnice.

V rámci prací na přípravě tohoto upraveného návrhu uspořádala Komise v období od ledna do dubna 2010 řadu setkání za účelem odborných konzultací. Upravený návrh rovněž zohledňuje diskuze vedené v rámci ministerské konference o kvalitě a účinnosti azylového řízení, kterou ve dnech 13.–14. září 2010 zorganizovalo belgické předsednictví. Tato konference se mimo jiné zaměřila na otázky pohovorů, školení, informací o zemi původu, přednostních řízení a opakovaných žádostí.

Evropský parlament přijal postoj v prvním čtení dne 6. dubna 2011. Toto usnesení celkově podpořilo návrh Komise. Většina navržených změn byla zaměřena na posílení záruk pro žadatele. Některé měly za cíl poskytnout členským státům větší flexibililtu a zlepšit celkovou soudržnost textu. Podstata usnesení byla vzata v úvahu při přípravě upraveného návrhu, který tak zahrnuje mnoho změn, ať přímo ve svém znění nebo co do celkového smyslu.

Stanovisko Parlamentu také obsahuje řadu důležitých změn, které by mohly významně změnit pojetí pojmů týkajících se „bezpečné třetí země“. Komise tento pozměňovací návrh pečlivě posoudila a dospěla k závěru, že myšlenku odstranit vnitrostátní seznamy bezpečných zemí a přijmout společné seznamy EU je možné zvážit v budoucnosti. Reálná však bude teprve tehdy, až bude úřad EASO schopen nahrazení vnitrostátních seznamů udržitelným způsobem podporovat tím, že bude vypracovávat zprávy o zemích původu založené na příslušných, spolehlivých, přesných a aktuálních informacích o zemích původu, které byly shromážděny transparentním a nestranným způsobem, že vytvoří společný formát a společné metody prezentace, ověřování a využívání informací o zemích původu a že bude provádět analýzu informací o zemích původu.

Ačkoli nebyly pozměňovací návrhy Parlamentu ohledně různých pojmů týkajících se „bezpečné třetí země“ začleněny do upraveného návrhu, Komise si uvědomuje potřebu další harmonizace těchto právních předpisů. Komise se proto zavazuje, že bude spolu s členskými státy a za účasti Parlamentu vhodným způsobem organizovat pravidelný přezkum používání těchto pojmů. Tento pravidelný přezkum by měl pomoci připravit podmínky pro další harmonizaci v budoucnu.

Upravený návrh se snaží být vyváženým řešením, které usnadní jednání mezi oběma spoluzákonodárci.

3. Právní stránka návrhu 3.1. Shrnutí navrhovaných opatření

Hlavním cílem tohoto upraveného návrhu je zjednodušit a zpřesnit pravidla tak, aby byla slučitelnější s různými vnitrostátními právními řády a aby je členské státy mohly snadněji uplatňovat způsobem, který bude v jejich konkrétní situaci nákladově efektivnější.

Stejně jako u předchozího návrhu je celkovým cílem zavést účinná a spravedlivá řízení. I tento návrh zajišťuje plné dodržování základních práv, protože byl vypracován s ohledem na vývoj judikatury Soudního dvora Evropské unie a Evropského soudu pro lidská práva, zvláště pokud jde o právo na účinné opravné prostředky. Ve srovnání s platnou směrnicí byly procesní záruky zajišťující spravedlivé a účinné řízení revidovány tak, aby vedly ke konzistentnějšímu uplatňování procesních zásad. Návrh rovněž zavádí konzistentnější a jednodušší procesní pojmy a prostředky, a azylovým orgánům tak poskytuje nezbytné procesní nástroje umožňující předcházet zneužívání a rychle vyřizovat jednoznačně nedůvodné žádosti.

Za účelem usnadnění konzistentního uplatňování azylového acquis a zjednodušení použitelných opatření návrh stanoví jednotné řízení, z čehož jednoznačně vyplývá, že by žádosti měly být posuzovány s ohledem na obě formy mezinárodní ochrany stanovené v kvalifikační směrnici. Návrh zlepšuje soulad s upraveným návrhem směrnice o podmínkách přijímání a s nařízením o EASO.

3.1.1. Snadnější provádění členskými státy

Byla provedena řada změn zajišťujících, aby byl návrh slučitelnější s různými právními řády a dalšími úpravami v různých členských státech. To se týká kupříkladu pravidel pro rozhodnutí o právu na vstup na území, možnosti odložit přijetí rozhodnutí v případě, že je situace v zemi původu dočasně nejistá, a důvodů pro posouzení žádosti na hranicích. Několik ustanovení bylo učiněno pružnějšími s cílem zajistit jejich snadnější provádění.

Aby bylo členským státům umožněno náležitě reagovat na velký počet současně podaných žádostí o azyl, byla revidována pravidla týkající se přístupu k řízení, provádění osobních pohovorů a standardní maximální délky azylových řízení.

Všechna ustanovení v celém textu byla důkladně revidována s cílem zpřesnit a zjednodušit pravidla tak, aby se usnadnila jednání a zajistilo se účinné provádění.

3.1.2. Lepší řešení možného zneužívání systému

Upravený návrh zlepšuje schopnost členských států řešit možné zneužívání azylového systému. Nová pravidla stanoví, že členské státy mohou urychlit řízení a posoudit žádost na hranicích, pokud žadatel uvedl jasně nepravdivé nebo zjevně nepravděpodobné údaje, které jsou v rozporu s dostatečně ověřenými informacemi o zemi původu, a jeho žádost je tedy zjevně nepřesvědčivá. Totéž platí pro žadatele, kteří představují hrozbu pro bezpečnost státu nebo veřejný pořádek.

Pro lepší řešení problematiky žadatelů, kteří se skrývají nebo neplní své povinnosti, byla pozměněna také pravidla týkající se konkludentního zpětvzetí žádosti. Podle těchto pravidel mohou členské státy zamítnout žádost na základě konkludentního zpětvzetí, pokud příslušné orgány již mají dostatečné údaje pro přiměřené posouzení žádosti. Kvůli zlepšení informovanosti žadatelů o důsledcích zpětvzetí jsou členské státy povinny žadatele o těchto pravidlech informovat na začátku řízení.

3.1.3. Důraz na začátek rozhodování (frontloading): rychlá, spravedlivá a účinná řízení

Důraz na začátek rozhodování (frontloading) znamená, že se vyčlení dostatečné zdroje v zájmu kvality rozhodování v prvním stupni, aby bylo dosaženo spravedlivějších a účinnějších řízení. Významným cílem návrhu zůstává, aby standardní azylové řízení netrvalo déle než šest měsíců. Upravený návrh také zavádí řadu zpřesnění s cílem umožnit snadnější realizaci této koncepce při zohlednění zvláštností různých členských států.

Klíčovým prvkem koncepce frontloading je včasný přístup k podpoře, která žadateli pomůže porozumět řízení. Upravený návrh zpřesňuje charakter této základní podpory, aby byla odlišena od bezplatné právní pomoci, která je k dispozici v rámci řízení o opravném prostředku. Členské státy mají možnost svobodně si zvolit vhodný způsob poskytování této podpory, například prostřednictvím nevládních organizací, vládních úředníků či specializovaných služeb státu. Díky změnám by mělo být provádění tohoto klíčového ustanovení nákladově efektivnější a měla by být odstraněna nedorozumění, která by mohla vést k rozporu mezi těmito pravidly a obecným správním právem několika členských států.

Návrh také zjednodušuje pravidla týkající se školení, jež jsou členské státy povinny poskytovat pracovníkům, kteří posuzují žádosti a rozhodují o nich. Cílem sice zůstává vysoká úroveň odborné způsobilosti těchto pracovníků, protože to je jediný způsob, jak zajistit solidní a obhajitelná rozhodnutí azylových orgánů, ale konkrétní úpravy byly zjednodušeny a uvedeny do lepšího souladu s ostatními částmi azylového acquis.

Zjednodušena byla také ustanovení o žadatelích, kteří potřebují zvláštní procesní záruky. Nová pravidla jsou méně normativní, a dávají tak členským státům větší míru volnosti a pružnosti, aby mohly brát náležitě v úvahu celou škálu konkrétních situací, ve kterých se mohou žadatelé nacházet. Současně uvedená pravidla pro tyto osoby i nadále zajišťují vysokou úroveň záruk.

3.1.4. Zaručení přístupu k ochraně

Upravený návrh zlepšuje pravidla pro první kroky azylového řízení s cílem zajistit, aby osoba, která vyjádří přání požádat o mezinárodní ochranu, měla reálnou možnost podat žádost.

Zejména odstraňuje možnost záměny mezi přijetím úplné žádosti o azyl a základním úkonem ve formě zaregistrování skutečnosti, že je daná osoba žadatelem. Tímto způsobem členským státům usnadňuje dodržování navrhované lhůty 72 hodin pro registraci žadatele poté, co vyjádřil přání podat žádost, přičemž tato lhůta může být prodloužena, není-li její dodržování prakticky možné.

Kromě toho návrh stanoví jednoduchá pravidla pro školení a pokyny, které je třeba poskytnout příslušníkům pohraniční stráže a všem dalším orgánům, jež budou pravděpodobně přicházet do styku s možnými žadateli. Podoba nových pravidel by měla přispět k tomu, aby je členské státy mohly provádět se zohledněním svých různých vnitrostátních podmínek.

3.1.5. Jasná pravidla pro opakované žádosti

I v případě, že byla žádost o mezinárodní ochranu zamítnuta, musí mít žadatel možnost podat novou žádost, pokud se změnila jeho situace, aby byla v souladu s kvalifikační směrnicí vzata v potaz možnost podávání žádostí „sur place“. Upravený návrh zpřesňuje pravidla pro takovéto žádosti s cílem zamezit jejich možnému zneužívání.

Podle těchto pravidel je následná žádost podrobena rychlému a účinnému předběžnému posouzení, kterým se určí, zda existují nové skutečnosti opodstatňující další posuzování. Pokud nové skutečnosti existují, je následnou žádost nutné posoudit v souladu s obecnými pravidly. Pokud neexistují, prohlásí se žádost za nepřípustnou. Aby se zamezilo zneužívání, mohou členské státy následně uplatnit výjimku z práva setrvat na území i v případě, že daná osoba podá další žádosti o mezinárodní ochranu.

3.1.6. Větší soudržnost s ostatními nástroji azylového acquis EU

V upraveném návrhu je revidována řada procesních prostředků v zájmu jejich větší soudržnosti s ostatními nástroji azylové politiky EU, zvláště s upraveným návrhem směrnice o podmínkách přijímání. Týká se to především ustanovení o zvláštních potřebách a zranitelných osobách a o řízení na hranicích.

Dále upravený návrh uvádí ustanovení o školení do souladu s odpovídajícími ustanoveními nařízení o EASO. V ustanoveních o školení a o přístupu k řízení také počítá s konkrétnější úlohou úřadu EASO. Cílem je poskytnout členským státům flexibilitu, ale současně i podporu. Účast úřadu EASO by měla rovněž podporovat soudržné provádění v celé Unii.

Za účelem usnadnění konzistentního uplatňování acquis a zjednodušení použitelných opatření návrh stanoví jednotné řízení, z čehož jednoznačně vyplývá, že by žádosti měly být posuzovány s ohledem na obě formy mezinárodní ochrany stanovené v kvalifikační směrnici.

3.2. Právní základ

Upravený návrh mění směrnici 2005/85/ES; jeho právním základem je čl. 78 odst. 2 písm. d) Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“), který předpokládá přijetí opatření pro společný postup pro udělování a odnímání jednotného azylového statusu nebo statusu doplňkové ochrany.

3.3. Územní působnost

Navrhovaná směrnice bude určena členským státům. Uplatnění směrnice na Spojené království a Irsko bude stanoveno v souladu s protokolem č. 21 připojeným k SFEU.

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, který je připojen k SFEU, není směrnice pro Dánsko závazná ani použitelná.

3.4. Zásada subsidiarity

Hlava V SFEU, která se týká prostoru svobody, bezpečnosti a práva, svěřuje Evropské unii některé pravomoci v této oblasti. Tyto pravomoci musí být vykonávány v souladu s článkem 5 Smlouvy o Evropské unii, tj. tehdy a do té míry, pokud cílů sledovaných navrhovanými opatřeními nemůže být dosaženo uspokojivěji na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu jejich rozsahu či účinků lépe dosaženo na úrovni Unie.zamýšlené činnosti nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu jejího rozsahu či účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie.

Právní základ pro činnost Unie je stanoven v článku 78 SFEU. V tomto ustanovení je uvedeno, že Unie „vyvíjí společnou politiku týkající se azylu, doplňkové ochrany a dočasné ochrany s cílem poskytnout každému státnímu příslušníkovi třetí země, který potřebuje mezinárodní ochranu, přiměřený status a zajistit dodržování zásady nenavracení. Tato politika musí být v souladu s Ženevskou úmluvou o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951, Protokolem týkajícím se právního postavení uprchlíků ze dne 31. ledna 1967 a ostatními příslušnými smlouvami.“

Vzhledem k nadnárodnímu charakteru problematiky azylu a ochrany uprchlíků má EU všechny předpoklady k tomu, aby navrhla řešení v rámci společného evropského azylového systému, zejména v otázkách spojených s řízeními o přiznávání a odnímání mezinárodní ochrany, a to zvláště za účelem zamezení druhotného pohybu žadatelů. Přestože přijetím směrnice v roce 2005 bylo dosaženo významné úrovně harmonizace, je nutný další postup EU, aby bylo docíleno vyšších a harmonizovanějších norem pro azylová řízení a aby byly podniknuty další kroky směrem ke společnému azylovému řízení. Tyto normy jsou rovněž považovány za nezbytné, neboť je třeba zajistit, aby byly žádosti žadatelů o mezinárodní ochranu, na něž se vztahují řízení podle dublinského nařízení, posuzovány v různých členských státech za rovnocenných podmínek.

3.5. Zásada proporcionality

V posouzení dopadů změny směrnice o azylovém řízení[5], které bylo provedeno v rámci příprav předchozího návrhu, byly všechny alternativy řešení zjištěných problémů analyzovány z hlediska ideálního poměru mezi praktickým přínosem a potřebným úsilím, přičemž byl učiněn závěr, že přijetí opatření na úrovni EU nepřesahuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení cíle, tj. k vyřešení uvedených problémů. Tento pozměněný návrh zachovává základní zásady předchozího návrhu a současně pro členské státy zavádí další flexibilitu , čímž dále přispívá k dodržování zásady proporcionality.

3.6. Dopad na základní práva

Tento návrh byl důkladně přezkoumán s cílem zajistit, aby jeho ustanovení byla plně slučitelná se:

– základními právy zakotvenými v Listině základních práv Evropské unie a

– závazky vyplývajícími z mezinárodního práva, zejména z Ženevské úmluvy, Evropské úmluvy o lidských právech a z Úmluvy OSN o právech dítěte.

Zajištění vyšších norem pro azylová řízení a jejich konzistentní uplatňování v celé Unii bude mít na žadatele o azyl celkově pozitivní dopad a účinněji posílí základní právo na azyl podle článku 18 listiny. Návrh zejména zmenší prostor pro administrativní chyby v azylových řízeních, a tím zajistí lepší dodržování zásady nenavracení podle článku 19 listiny a zlepší přístup k ochraně a ke spravedlnosti, přičemž zaručí, aby měl každý žadatel v případě zamítavého rozhodnutí právo na účinný opravný prostředek před soudem nebo tribunálem v souladu s článkem 47 listiny. Návrh v rámci azylových řízení také posílí rovnost žen a mužů, jak ji předepisuje článek 23 listiny, podpoří zásadu nejlepších zájmů dítěte v souladu s článkem 24 listiny a potvrdí zásadu nediskriminace stanovenou v článku 21 této listiny.

2009/0165 (COD)

Návrh

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (přepracované znění)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 78 odst. 2 písm. d) této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru[6],

s ohledem na stanovisko Výboru regionů[7],

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

ò nový

(1) Ve směrnici Rady 2005/85/ES ze dne 1. prosince 2005 o minimálních normách pro řízení o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka je třeba provést řadu podstatných změn[8]. Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by uvedená směrnice měla být přepracována.

ê 2005/85/ES 1. bod odůvodnění (přizpůsobený)

ð nový

(2) Společná azylová politika, včetně společného evropského azylového systému, je nedílnou součástí cíle Evropské unie spočívajícího v postupném vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva otevřeného těm, kdo pod tlakem okolností oprávněně hledají ochranu ve Ö Unii Õ Společenství. ð Měla by se řídit zásadou solidarity a spravedlivého sdílení odpovědnosti a finančních důsledků mezi členskými státy. ï

ê 2005/85/ES 2. bod odůvodnění

(3) Evropská rada se na zvláštním zasedání v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999 dohodla, že bude pracovat na vytvoření společného evropského azylového systému, založeného na úplném uplatňování a začlenění Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951 ve znění Newyorského protokolu ze dne 31. ledna 1967 (dále jen „Ženevská úmluva“), a potvrdila tak zásadu nenavracení a zajištění toho, že nikdo není vrácen zpět tam, kde by byl vystaven pronásledování.

ê 2005/85/ES 3. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(4) Podle závěrů z Tampere by měl společný evropský azylový systém v krátké době zahrnovat společné normy pro spravedlivé a účinné azylové řízení v členských státech a z dlouhodobého pohledu pravidla Ö Unie Õ Společenství vedoucí ke společnému azylovému řízení v Evropském Ö unii Õ společenství.

ê 2005/85/ES 4. bod odůvodnění

ð nový

(5) ð První fáze společného evropského azylového systému byla ukončena přijetím příslušných právních nástrojů stanovených ve Smlouvách, jako je směrnice 2005/85/ES, která byla ï Minimální normy pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka stanovené touto směrnicí jsou tak prvním opatřením pro azylová řízení.

ò nový

(6) Evropská rada přijala na svém zasedání dne 4. listopadu 2004 Haagský program, jenž stanoví cíle v oblasti svobody, bezpečnosti a práva pro období 2005–2010. V této souvislosti byla Evropská komise v Haagském programu vyzvána, aby dokončila hodnocení právních nástrojů první fáze a předložila Radě a Evropskému parlamentu návrhy právních nástrojů a opatření pro druhou fázi. V souladu s Haagským programem je při vytváření společného evropského azylového systému cílem zavést společné azylové řízení a jednotný status platný v celé Unii.

(7) Evropská rada v Evropském paktu o přistěhovalectví a azylu, který byl přijat dne 16. října 2008, uvedla, že přetrvávají značné rozdíly mezi členskými státy, pokud jde o udělování ochrany, a vyzvala k novým iniciativám, včetně návrhu na zavedení jednotného azylového řízení, jehož součástí by byly společné záruky, s cílem dokončit zavedení společného evropského azylového systému, jak se předpokládá v Haagském programu.

(8) Evropská rada přijala na svém zasedání ve dnech 10.–11. prosince 2009 Stockholmský program, který znovu potvrdil odhodlání zavést do roku 2012 na základě společného azylového postupu společný prostor ochrany a solidarity a jednotný status osob, kterým byla přiznána mezinárodní ochrana, založený na náročných požadavcích v oblasti ochrany a na spravedlivých a účinných řízeních. Stockholmský program potvrdil, že lidem, kteří potřebují mezinárodní ochranu, musí být zajištěn přístup k právně bezpečným a účinným azylovým řízením. V souladu se Stockholmským programem by se jednotlivým osobám mělo dostat stejného zacházení, pokud jde o postup a určení statusu, nezávisle na tom, ve kterém členském státě požádají o azyl. Cílem by mělo být, aby se v podobných případech postupovalo obdobně a výsledek byl stejný.

(9) Zdroje Evropského uprchlického fondu a Evropského podpůrného úřadu, jež byly zřízeny nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 439/2010[9], by měly být využity na poskytnutí přiměřené podpory činnostem členských států souvisejícím s prováděním norem stanovených v druhé fázi společného evropského azylového systému, zejména těm členským státům, jejichž azylové systémy jsou vystaveny specifickým a nepřiměřeným tlakům především z důvodu jejich zeměpisné polohy či demografické situace.

(10) Aby bylo možné komplexně a účinně hodnotit potřeby žadatelů v oblasti mezinárodní ochrany ve smyslu směrnice […/.../EU] [o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli podat žádost o postavení osoby požívající mezinárodní ochrany, a o obsahu poskytované ochrany (kvalifikační směrnice)], měl by rámec Unie týkající se řízení pro přiznání mezinárodní ochrany vycházet z pojetí jednotného azylového řízení.

ê 2005/85/ES 5. bod odůvodnění

ð nový

(11) Hlavním cílem této směrnice je ð stanovit další normy řízení v členských státech pro přiznávání a odnímání mezinárodní ochrany s cílem zavést v Unii společné azylové řízení ï zavést ve Společenství minimální rámec pro řízení o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka.

ê 2005/85/ES 6. bod odůvodnění

ð nový

(12) Sbližování pravidel pro řízení o přiznávání a odnímání ð mezinárodní ochrany ï postavení uprchlíka by mělo pomoci omezit druhotný pohyb žadatelů o ð mezinárodní ochranu ï azyl mezi členskými státy v případech, kdy by tento pohyb byl způsoben rozdíly v právních rámcích ð , a vytvořit odpovídající podmínky pro používání směrnice […./../EU] [kvalifikační směrnice] v členských státech ï.

ê 2005/85/ES 7. bod odůvodnění

ð nový

(13) Z povahy minimálních norem přirozeně vyplývá, že Ččlenské státy jsou oprávněny přijmout nebo zachovat příznivější ustanovení pro státní příslušníky třetích zemí a osoby bez státní příslušnosti žádající členský stát o mezinárodní ochranu, pokud se má za to, že taková žádost je podána z toho důvodu, že dotyčná osoba ð potřebuje mezinárodní ochranu ï je uprchlíkem ve smyslu ð směrnice […./../EU] [kvalifikační směrnice] ï čl. 1 odst. A Ženevské úmluvy.

ê 2005/85/ES 9. bod odůvodnění

ð nový

(14) Pokud jde o zacházení s osobami, které spadají do oblasti působnosti této směrnice, jsou členské státy vázány nástroji mezinárodního práva, jejichž smluvními stranami jsou a které zakazují diskriminaci.

ê 2005/85/ES 10. bod odůvodnění

ð nový

(15) Je důležité, aby rozhodnutí o všech žádostech o ð mezinárodní ochranu ï azyl byla přijímána na základě skutečností a v prvním stupni orgány, jejichž pracovníci mají patřičné znalosti nebo ð absolvovali ï potřebné školení v oblasti azylových záležitostí a záležitostí ð mezinárodní ochrany ï a uprchlických záležitostí.

ê 2005/85/ES 11. bod odůvodnění (přizpůsobený)

ð nový

(16) Je v zájmu členských států i žadatelů o ð mezinárodní ochranu ï azyl, aby bylo Ö rozhodnutí Õ o žádosti o ð mezinárodní ochranu přijato ï azyl rozhodnuto co možná nejdříve ð aniž by tím bylo dotčeno přiměřené a úplné posouzení ï. Organizace vyřizování žádostí o azyl by měla být ponechána na uvážení členských států tak, aby podle svých vnitrostátních potřeb mohly upřednostnit nebo urychlit vyřízení jakékoli žádosti s přihlédnutím k normám uvedeným v této směrnici.

(17) V zájmu členských států i žadatelů také je zajistit, aby potřeba mezinárodní ochrany byla správně uznána již v prvním stupni. Za tím účelem by měli žadatelé bezplatně v prvním stupni obdržet právní informace a informace o řízení, přičemž je současně zapotřebí zohlednit jejich konkrétní situaci. Díky takovým informacím by žadatelé mj. měli možnost lépe porozumět řízení a splnit příslušné povinnosti. Bylo by nepřiměřené žádat od členských států, aby takové informace poskytovaly pouze prostřednictvím služeb kvalifikovaných advokátů. Členské státy by proto měly mít možnost nalézt pro poskytování takových informací nejvhodnější způsob, například prostřednictvím nevládních organizací, vládních úředníků nebo specializovaných státních služeb.

(18) Za určitých podmínek by se žadatelům měla v rámci odvolacích řízení poskytovat bezplatná právní pomoc a zastoupení ze strany osob, které jsou k tomu pověřeny podle vnitrostátního práva. Ve všech fázích řízení by žadatelé měli mít navíc právo na své vlastní náklady konzultovat právní zástupce nebo poradce, kteří jsou jako takoví přípustni podle vnitrostátního práva.

ê 2005/85/ES 12. bod odůvodnění

ð nový

(19) Pojem veřejného pořádku může ð mimo jiné ï zahrnovat odsouzení za spáchání závažného trestného činu.

ê 2005/85/ES 13. bod odůvodnění (přizpůsobený)

ð nový

(20) V zájmu správného uznání osob, jež potřebují ochranu jako uprchlíci ve smyslu článku 1 Ženevské úmluvy ð nebo jako osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu ï, by měl mít každý žadatel až na určité výjimky účinný přístup k řízení, možnost spolupracovat a řádně komunikovat s příslušnými orgány tak, aby mohl předkládat důležité skutečnosti o svém případě, a dostatečné procesní záruky pro sledování svého případu v průběhu všech Ö fází Õ etap řízení. Kromě toho by v rámci posuzování žádosti o ð mezinárodní ochranu ï azyl mělo být žadateli obvykle poskytnuto alespoň právo na setrvání až do vynesení rozhodnutí rozhodovacím orgánem, přístup ke službám tlumočníka pro předložení svého případu při pohovoru s orgány, možnost komunikovat se zástupcem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) ð a s organizacemi poskytujícími poradenské služby žadatelům o mezinárodní ochranu ï nebo s jinou organizací pracující v jeho zastoupení, právo na příslušné vyrozumění o rozhodnutí a o tom, jaké věcné a právní důvody k danému rozhodnutí vedly, možnost konzultovat s právním nebo jiným poradcem a právo být informován o svém právním postavení v rozhodujících okamžicích během řízení, a to v jazyce, ð jemuž žadatel rozumí nebo ï o němž Ö se Õ lze oprávněně předpokládáat, že mu žadatel rozumí ð , a v případě zamítavého rozhodnutí právo na účinný opravný prostředek před soudem nebo tribunálem ï.

ê 2005/85/ES 14. bod odůvodnění

Dále by měly být stanoveny zvláštní procesní záruky pro nezletilé osoby bez doprovodu vzhledem k jejich zranitelnosti. V této souvislosti by se měly členské státy řídit především nejlepšími zájmy dítěte.

ò nový

(21) Aby byl zajištěn účinný přístup k posuzovacímu řízení, měli by úředníci, se kterými přijdou osoby žádající o mezinárodní ochranu nejdříve do styku, a zejména ti, již vykonávají dohled na pozemních nebo námořních hranicích nebo provádějí hraniční kontroly, dostat pokyny a nezbytné školení o způsobu uznávání a řešení žádostí o mezinárodní ochranu. Měli by být schopni poskytnout státním příslušníkům třetích zemí nebo osobám bez státní příslušnosti, kteří se nacházejí na území, včetně hranic, teritoriálních vod nebo tranzitních prostor členských států, a kteří chtějí požádat o mezinárodní ochranu, všechny příslušné informace týkající se místa a způsobu podávání žádostí o mezinárodní ochranu. Pokud se tyto osoby nacházejí v teritoriálních vodách členského státu, měly by být vyloděny na pevninu a jejich žádosti by měly být posouzeny v souladu s touto směrnicí.

(22) Aby se usnadnil přístup k posuzovacímu řízení na hraničních přechodech a v zajišťovacích zařízeních, měly by být zpřístupněny informace o možnosti požádat o mezinárodní ochranu. Tlumočení by mělo zajistit základní komunikaci, která je nezbytná pro to, aby příslušné orgány byly schopné porozumět, zda si osoby přejí požádat o mezinárodní ochranu.

(23) Navíc by žadatelům, kteří potřebují zvláštní procesní záruky, jako jsou např. nezletilé osoby, nezletilé osoby bez doprovodu, osoby, které byly podrobeny mučení, znásilnění nebo jiným vážným formám násilí, nebo postižené osoby, měla být poskytnuta přiměřená podpora s cílem vytvořit nezbytné podmínky, aby měli účinný přístup k řízení, které by obsahovaly náležitosti potřebné k doložení žádosti o mezinárodní ochranu.

(24) Opatření na vnitrostátní úrovni zabývající se zjišťováním a dokládáním příznaků a známek mučení nebo jiných vážných forem fyzického či psychického násilí, včetně sexuálního násilí, v řízeních, na něž se vztahuje tato směrnice, by měla mimo jiné vycházet ze Zásad pro účinné vyšetřování a dokumentaci mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání (Istanbulský protokol).

(25) Aby byla lépe zajištěna rovnost mezi žadateli ženského a mužského pohlaví, posuzovací řízení by měla zohledňovat gendrové aspekty. Především by měly být osobní pohovory organizovány tak, aby mohli žadatelé ženského i mužského pohlaví hovořit o svých zkušenostech z minulosti v případech pronásledování s gendrovým prvkem. Složitost nároků souvisejících s gendrem by měla být řádně zohledněna v řízeních založených na pojetí bezpečné třetí země, pojetí bezpečné země původu nebo pojetí následných žádostí.

(26) Při provádění této směrnice by se členské státy měly v souladu s Listinou základních práv Evropské unie a s Úmluvou Organizace spojených národů o právech dítěte z roku 1989 řídit především zásadou nejlepších zájmů dítěte.

(27) Postupy prověřování potřeb souvisejících s mezinárodní ochranou by měly být organizovány tak, aby mohly příslušné orgány řádně prověřit žádosti o mezinárodní ochranu.

ê 2005/85/ES 15. bod odůvodnění

ð nový

(28) Pokud žadatel podá následnou žádost bez předložení nových důkazů nebo důvodů, bylo by nepřiměřené stanovit členským státům povinnost provést nové posouzení v plném rozsahu. V těchto případech by členské státy měly ð mít možnost zamítnout žádost jako nepřípustnou podle zásady res judicata ï mít možnost volby z postupů, které zahrnují výjimky ze záruk běžně poskytovaných žadatelům.

ê 2005/85/ES 16. bod odůvodnění

ð nový

(29) Mnoho žádostí o ð mezinárodní ochranu ï azyl je podáváno na hranicích nebo v tranzitním prostoru členského státu ještě před rozhodnutím o vstupu žadatele. Členské státy by měly mít možnost ð upravit řízení o přípustnosti a/nebo hlavní prověřovací postupy, které za jasně stanovených podmínek umožní rozhodovat o žádostech podaných na hranici nebo v tranzitních prostorách přímo na těchto místech ï zachovat stávající postupy přizpůsobené zvláštní situaci těchto žadatelů na hranicích. Pro tyto okolnosti by se měla stanovit společná pravidla o možných výjimkách ze záruk běžně poskytovaných žadatelům. Řízení na hranicích by se mělo zejména vztahovat na ty žadatele, kteří nesplňují podmínky vstupu na území členských států.

ê 2005/85/ES 17. bod odůvodnění

ð nový

(30) Rozhodujícím faktorem pro odůvodněnost žádosti o ð mezinárodní ochranu ï azyl je bezpečí žadatele v zemi jeho původu. Pokud lze třetí zemi pokládat za bezpečnou zemi původu, měly by mít členské státy možnost označit ji za bezpečnou s domněnkou, že je pro daného žadatele bezpečná, pokud tento žadatel nepředloží závažné údaje svědčící o opaku.

ê 2005/85/ES 18. bod odůvodnění

(31) Vzhledem k dosažené úrovni harmonizace při uznávání státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti za uprchlíky je třeba stanovit společná kritéria pro označování třetích zemí za bezpečné země původu.

ê 2005/85/ES 19. bod odůvodnění

Pokud je Rada přesvědčena, že tato kritéria jsou pro určitou zemi původu splněna, a v důsledku toho tuto zemi zahrnula do společného minimálního seznamu bezpečných zemí původu, který má být na základě této směrnice přijat, měly by mít členské státy povinnost posuzovat žádosti osob se státní příslušností dané země nebo osob bez státní příslušnosti, jež předtím v této zemi obvykle pobývaly, na základě vyvratitelné domněnky o bezpečnosti dané země. S ohledem na politický význam označení zemí původu za bezpečné, zejména vzhledem k důsledkům hodnocení situace v oblasti lidských práv v zemi původu a jeho vlivu na politiky Evropské unie v oblasti vnějších vztahů, by měla Rada přijímat jakékoli rozhodnutí o vytvoření nebo změnách seznamu po konzultaci s Evropským parlamentem.

ê 2005/85/ES 20. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(32) Z postavení Bulharska a Rumunska jako kandidátských zemí na přistoupení k Evropské unii a z pokroku, jehož tyto země v přípravě na členství dosáhly, vyplývá, že pro účely této směrnice by měly být až do dne svého přistoupení k Evropské unii pokládány za bezpečné země původu.

ê 2005/85/ES 21. bod odůvodnění

ð nový

(33) Označení třetí země jako bezpečné země původu pro účely této směrnice nemůže být absolutní zárukou bezpečnosti státních příslušníků dané země. Hodnocení, z něhož toto označení vychází, může ze své podstaty vzít v úvahu pouze všeobecnou občanskou, právní a politickou situaci v dané zemi a to, zda jsou původci pronásledování, mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání v praxi postižitelní, jsou-li v dotyčné zemi shledáni odpovědnými. Proto je důležité, aby v případě, kdy žadatel prokáže, že v jeho konkrétní situaci existují vážné ð oprávněné ï důvody nepokládat danou zemi za bezpečnou, nebylo označení této země jako bezpečné považováno v jeho případě za významné.

ê 2005/85/ES 22. bod odůvodnění (přizpůsobený)

ð nový

(34) Členské státy by měly všechny žádosti zhodnotit po věcné stránce, tj. posoudit, zda dotyčný žadatel může být uznán za uprchlíka Ö osobu způsobilou pro mezinárodní ochranu Õ podle směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu tohoto postavení směrnice […/../EU] [kvalifikační směrnice], pokud tato směrnice nestanoví jinak, zejména v případech, kdy lze důvodně předpokládat, že posouzení provede nebo dostatečnou ochranu poskytne jiná země. Členské státy by zejména neměly mít povinnost hodnotit věcnou stránku žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï, pokud první země azylu přiznala žadateli postavení uprchlíka nebo mu poskytla jinou dostatečnou ochranu a žadatel bude touto zemí převzat zpět.

ê 2005/85/ES 23. bod odůvodnění

ð nový

(35) Členské státy by rovněž neměly mít povinnost hodnotit věcnou stránku žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï, jestliže lze důvodně předpokládat, že žadatel s ohledem na ð dostatečnou ï vazbu k některé třetí zemi ve smyslu vnitrostátních právních předpisů může požádat o ochranu v této třetí zemi ð a že existují důvody se domnívat, že bude žadatel touto zemí převzat nebo zpětně převzat ï. Členské státy by takto měly postupovat pouze tehdy, pokud by v dané třetí zemi byl tento konkrétní žadatel v bezpečí. V zájmu zamezení druhotného pohybu žadatelů by měly být stanoveny společné zásady, na základě nichž členské státy pokládají nebo označují třetí země za bezpečné.

ê 2005/85/ES 24. bod odůvodnění

ð nový

(36) S ohledem na některé evropské třetí země s obzvláště vysokou úrovní dodržování lidských práv a ochrany uprchlíků by členské státy dále měly mít možnost neposuzovat žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï týkající se žadatelů, kteří vstoupili na jejich území z těchto evropských třetích zemí, nebo je neposuzovat v plném rozsahu. S ohledem na možné důsledky pro žadatele při omezeném nebo neprovedeném posouzení by se toto uplatnění pojetí bezpečné třetí země mělo omezit na případy týkající se třetích zemích, u nichž je Rada přesvědčena o splnění vysoké úrovně bezpečnosti dotyčné třetí země ve smyslu této směrnice. V této věci by měla Rada přijímat rozhodnutí po konzultaci s Evropským parlamentem.

ê 2005/85/ES 25. bod odůvodnění

Z povahy společných norem týkajících se obou pojetí bezpečné třetí země podle této směrnice vyplývá, že praktické použití těchto pojetí závisí na tom, zda dotyčná třetí země povolí danému žadateli vstup na své území.

ò nový

(37) Aby se usnadnila pravidelná výměna informací o uplatňování pojetí „bezpečné země původu“, „bezpečné třetí země“ a „bezpečné evropské třetí země“ v jednotlivých členských státech a připravila se možná další harmonizace v budoucnu, měly by členské státy uvědomit Komisi o příslušných třetích zemích, na které se tato pojetí uplatňují, nebo ji o nich pravidelně informovat.

ê 2005/85/ES 26. bod odůvodnění

ð nový

(38) Pokud jde o odnětí postavení uprchlíka ð nebo doplňkové ochrany ï, měly by členské státy zajistit, aby osoby požívající postavení uprchlíka ð mezinárodní ochrany ï byly řádně informovány o možnosti opětovného posouzení jejich postavení a měly možnost předložit své stanovisko dříve, než orgány přijmou odůvodněné rozhodnutí o odejmutí jejich postavení. Od těchto záruk by však mělo být možné upustit tam, kde důvody pro zánik postavení uprchlíka nesouvisí se změnou podmínek, na nichž bylo přiznání tohoto postavení založeno.

ê 2005/85/ES 27. bod odůvodnění (přizpůsobený)

ð nový

(39) Skutečnost, že rozhodnutí o žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu, rozhodnutí týkající se zamítnutí obnovit posuzování žádosti po jeho zastavení ï a Ö rozhodnutí o Õ odnětí postavení uprchlíka ð nebo statusu doplňkové ochrany ï musí podléhat účinnému opravnému prostředku před soudem nebo tribunálem ve smyslu článku 234 Smlouvy, odráží jednu ze základních zásad práva Ö Unie Õ Společenství. Účinnost opravného prostředku, rovněž s ohledem na posouzení důležitých skutečností, závisí na správním a soudním systému jednotlivých členských států jako celku.

ê 2005/85/ES 28. bod odůvodnění

(40) Podle článku 72 64 Smlouvy o fungování Evropské unie nemá tato směrnice vliv na výkon odpovědnosti členských států za udržování veřejného pořádku a ochranu vnitřní bezpečnosti.

ê 2005/85/ES 29. bod odůvodnění

ð nový

(41) Tato směrnice se nezabývá postupy ð mezi členskými státy ï upravenými nařízením Rady (ES) č. 343/2003 ze dne 18. února 2003 nařízením (EU) č. […/… ][, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï podané státním příslušníkem třetí země nebo ð osobou bez státní příslušnosti ï (dublinské nařízení) v některém z členských států.

ò nový

(42) Žadatelé, na které se vztahuje nařízení EU č. […/…] [dublinské nařízení], by měli mít přístup k základním zásadám a zárukám stanoveným v této směrnici a ke zvláštním zárukám podle nařízení EU č. […/…] [dublinského nařízení].

ê 2005/85/ES 30. bod odůvodnění

(43) Provádění této směrnice by mělo být hodnoceno v pravidelných lhůtách nepřesahujících dva roky.

ê 2005/85/ES 31. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(44) Jelikož cíle této směrnice, totiž stanovení minimálních norem pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej z důvodu rozsahu nebo účinků činnosti může být lépe dosaženo na úrovni Ö Unie Õ Společenství, může Ö Unie Õ Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je pro dosažení uvedeného cíle nezbytné.

ê 2005/85/ES 32. bod odůvodnění

V souladu s článkem 3 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, vyjádřilo Spojené království dopisem ze dne 24. ledna 2001 přání účastnit se přijímání a používání této směrnice.

ê 2005/85/ES 33. bod odůvodnění

V souladu s článkem 3 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, vyjádřilo Irsko dopisem ze dne 14. února 2001 přání účastnit se přijímání a používání této směrnice.

ò nový

(45) ð V souladu s čl. 4a odst. 1 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, aniž by byl dotčen odstavec 2 tohoto článku, dokud Spojené království a Irsko neoznámí, že v souladu s článkem 4 tohoto protokolu hodlají přijmout toto opatření, nejsou jím vázány a jsou nadále vázány směrnicí 2005/85/ES. ï

ê 2005/85/ES 34. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(46) V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie o založení Evropského společenství, se Dánsko nepodílí na přijímání této směrnice, a proto pro ně není závazná ani použitelná.,

ê 2005/85/ES 8. bod odůvodnění

ð nový

(47) Tato směrnice ctí základní práva a zachovává zásady uznané zejména v Listině základních práv Evropské unie. ð Cílem této směrnice je zejména zajistit plné respektování lidské důstojnosti a podpořit uplatňování článků 1, 18, 19, 21, 23, 24 a 47 této listiny a v souladu s tím musí být provedena. ï

ò nový

(48) Povinnost provést tuto směrnici ve vnitrostátním právu by se měla omezovat na ustanovení, která v porovnání s předchozí směrnicí představují podstatnou změnu. Povinnost provést ve vnitrostátním právu nezměněná ustanovení totiž vyplývá z předchozí směrnice.

(49) Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnice uvedené v příloze II části B ve vnitrostátním právu,

ê 2005/85/ES

ð nový

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA I

Obecná ustanovení

Článek 1

Účel

Účelem této směrnice je stanovit ð společná ï minimální normy pro řízení v členských státech o pro přiznávání a odnímání ð statusu mezinárodní ochrany na základě směrnice […/…/EU] [kvalifikační směrnice] ï postavení uprchlíka.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

a)           „Ženevskou úmluvou“ Úmluva o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951 ve znění Newyorského protokolu ze dne 31. ledna 1967;

b)           „žádostí“ nebo „žádostí o azyl“ žádost podaná státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti, kterou lze vykládat jako žádost o poskytnutí mezinárodní ochrany členským státem podle Ženevské úmluvy. Za žádost o azyl se považuje každá žádost o mezinárodní ochranu, pokud dotyčná osoba nepožaduje výslovně jinou formu ochrany, o kterou lze žádat odděleně;

ò nový

b)           „žádostí“ nebo „žádostí o mezinárodní ochranu“ žádost o ochranu členským státem podaná státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti, u níž lze předpokládat, že žadatel usiluje o získání postavení uprchlíka nebo statusu doplňkové ochrany, a ve které nežádá výslovně o jinou formu ochrany, jež nespadá do oblasti působnosti směrnice […./../EU] [kvalifikační směrnice] a o niž lze požádat samostatně;

ê 2005/85/ES

ð nový

c)           „žadatelem“ nebo „žadatelem o ð mezinárodní ochranu ï azyl“ státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, která podala žádost o azyl ð mezinárodní ochranu ï, o níž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto;

ò nový

d)           „žadatelem, který potřebuje zvláštní procesní záruky“ žadatel, jenž vzhledem ke svému věku, gendru, sexuální orientaci, gendrové identitě, postižení, závažným problémům v oblasti fyzického a duševního zdraví, posttraumatické poruše nebo následkům mučení, znásilnění nebo jiných forem hrubého psychického, fyzického nebo sexuálního násilí potřebuje zvláštní záruky, aby mohl využívat práv a plnit povinnosti podle této směrnice;

ê 2005/85/ES

ð nový

e d)        „pravomocným rozhodnutím“ rozhodnutí, zda je státnímu příslušníku třetí země nebo osobě bez státní příslušnosti přiznáno postavení uprchlíka ð nebo doplňková ochrana ï na základě směrnice […/…/EU] [kvalifikační směrnice] 2004/83/ES a které s výhradou přílohy III této směrnice již nepodléhá opravnému prostředku podle kapitoly V této směrnice bez ohledu na to, zda takový opravný prostředek vede k tomu, že žadateli může být až do rozhodnutí o opravném prostředku dovoleno setrvat v dotyčném členském státě;

e)f)         „rozhodujícím orgánem“ s výhradou přílohy I kvazisoudní nebo správní orgán členského státu odpovědný za posuzování žádostí o azyl ð mezinárodní ochranu ï a příslušný k přijímání rozhodnutí v prvním stupni v těchto případech;

f)g)         „uprchlíkem“ státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, která splňuje požadavky článku 1 Ženevské úmluvy, jak jsou stanoveny ve směrnici 2004/83/ES čl. 2 písm. d) směrnice […./../EU] [kvalifikační směrnice];

ò nový

h)           „osobou, která má nárok na doplňkovou ochranu“ státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, která splňuje podmínky čl. 2 písm. f) směrnice […./../EU] [kvalifikační směrnice];

i)            „statusem mezinárodní ochrany“ uznání státního příslušníka třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti členským státem za uprchlíka nebo osobu, která má nárok na doplňkovou ochranu;

ê 2005/85/ES

g)j)         „postavením uprchlíka“ uznání státního příslušníka třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti členským státem za uprchlíka;

ò nový

k)           „statusem doplňkové ochrany“ uznání státního příslušníka třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti členským státem za osobu, která má nárok na doplňkovou ochranu;

l)            „nezletilou osobou“ státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti mladší osmnácti let;

ê 2005/85/ES

ð nový

h)m)       „nezletilou osobou bez doprovodu“ ð nezletilá osoba, jak je vymezeno v čl. 2 písm. l) směrnice […./../EU] [kvalifikační směrnice] ï osoba mladší 18 let, jež vstupuje na území členských států bez doprovodu zletilé osoby, která za ni podle práva nebo podle zvyklostí odpovídá, a to po dobu, po kterou se skutečně nenachází v péči takové osoby; tato definice zahrnuje i nezletilou osobu, jež je ponechána bez doprovodu po vstupu na území členských států;

i)n)         „zástupcem“ ð osoba nebo organizace jmenovaná příslušnými orgány, aby vystupovala jako zákonný opatrovník, jenž má za úkol pomáhat nezletilé osobě bez doprovodu a zastupovat ji v řízeních stanovených touto směrnicí tak, aby byly zajištěny nejlepší zájmy dítěte a aby mohla v případě potřeby za nezletilou osobu vykonávat právní úkony. Pokud je zástupcem této osoby organizace, jmenuje osobu zodpovědnou za plnění povinností zákonného opatrovníka nezletilé osoby v souladu s touto směrnicí ï osoba jednající jménem organizace zastupující nezletilou osobu bez doprovodu jako zákonný opatrovník, osoba jednající jménem vnitrostátní organizace, která odpovídá za péči a blaho nezletilých osob, nebo jiné patřičné zastoupení určené k zajištění zájmů nezletilé osoby;

j)o)         „odnětím statusu postavení uprchlíka ð mezinárodní ochrany ï“ rozhodnutí příslušného orgánu odejmout, ukončit platnost nebo zamítnout prodloužení platnosti postavení uprchlíka ð nebo statusu doplňkové ochrany ï podle směrnice Rady 2004/83/ES směrnice […./../EU] [kvalifikační směrnice];

k)p)        „setrváním v členském státě“ setrvání na území členského státu, ve kterém byla žádost o azyl ð mezinárodní ochranu ï podána nebo se posuzuje, a to včetně hranice nebo tranzitních prostor;.

ò nový

q)           „následnou žádostí“ další žádost, která byla podána po přijetí pravomocného rozhodnutí o předchozí žádosti, včetně případů, kdy žadatel vzal svou žádost výslovně zpět, a případů, kdy rozhodující orgán po konkludentním zpětvzetí odmítl žádost v souladu s čl. 28 odst. 1.

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

ð nový

Článek 3

Oblast působnosti

1.           Tato směrnice se vztahuje na všechny žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï podané na území členského státu, včetně hranic ð , v jeho teritoriálních vodách ï nebo tranzitních prostorách, a na odnětí postavení uprchlíka ð statusu mezinárodní ochrany ï.

2.           Tato směrnice se nevztahuje na žádosti o diplomatický nebo územní azyl podané u zastupitelských úřadů členských států.

3.           Pokud členské státy použijí nebo zavedou řízení, v rámci kterého se žádosti o azyl posuzují jako žádosti na základě Ženevské úmluvy a zároveň jako žádosti o poskytnutí jiného druhu mezinárodní ochrany podané za okolností uvedených v článku 15 směrnice 2004/83/ES, použijí tuto směrnici během celého řízení.

3. 4.       Členské státy mohou dále rozhodnout, že se tato směrnice použije při rozhodování o žádostech o jakýkoliv druh mezinárodní ochrany ð , jež spadají mimo rámec směrnice […./.../EU] [kvalifikační směrnice] ï.

Článek 4

Odpovědné orgány

1.           Členské státy určí pro všechna řízení rozhodující orgán, který bude odpovědný za přiměřené posouzení žádostí podle této směrnice, zejména podle čl. 8 odst. 2 a článku 9. ð Členské státy zajistí, aby tento orgán měl k dispozici přiměřené prostředky, jakož i dostatečně početný způsobilý personál, aby mohl plnit své úkoly v souladu s touto směrnicí. ï

V souladu s čl. 4 odst. 4 nařízení (ES) č. 343/2003 se žádostmi o azyl podanými v členském státě u orgánů jiného členského státu, které v tomto členském státě provádějí imigrační kontroly, zabývá členský stát, na jehož území byla žádost podána.

2.           Členské státy však mohou stanovit, že pro tyto činnosti je příslušný jiný orgán, Ö než který je uveden v odstavci 1 Õ:

a)      ð zpracování žádostí podle nařízení (EU) č. […/…] [dublinského nařízení] a ï zpracování žádostí ve kterých se zvažuje přemístění žadatele o azyl do jiného státu podle pravidel o stanovení kritérií a postupů pro určení státu příslušného k posuzování žádosti o azyl, až do doby, kdy dojde k přemístění nebo kdy požádaný stát odmítne žadatele převzít nebo převzít zpět;

(b)     rozhodování o žádosti s přihlédnutím k vnitrostátním bezpečnostním předpisům, pokud před tímto rozhodnutím proběhne konzultace s rozhodujícím orgánem o tom, zda žadatel může být uznán za uprchlíka podle směrnice 2004/83/ES;

c)      předběžné posuzování podle článku 32, pokud má tento orgán přístup ke spisu žadatele týkajícímu se předchozí žádosti;

d)      zpracování žádostí v rámci řízení podle čl. 35 odst. 1;

b e)   ð udělení nebo ï zamítnutí povolení ke vstupu v rámci řízení podle ð článku 43 ï čl. 35 odst. 2 až 5, v souladu s uvedenými ustanoveními a za podmínek v nich stanovených ð a na základě stanoviska rozhodujícího orgánu. ï;

f)       zjištění podle článku 36, že žadatel usiluje o vstup do členského státu nebo do něj vstoupil z bezpečné třetí země, v souladu s uvedeným článkem a za podmínek v něm stanovených.

ò nový

3.           Členské státy zajistí, aby pracovníci rozhodujícího orgánu byli řádně vyškoleni. Za tímto účelem členské státy poskytnou úvodní a případně následující školení, jejichž součástí jsou prvky uvedené v čl. 6 odst. 4 písm. a) až e) nařízení (EU) č. 439/2010. Členské státy také zohlední školení stanovená a vypracovaná Evropským podpůrným úřadem pro otázky azylu.

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

4. 3.       Členské státy zajistí, aby v případě určení Ö orgánu Õ orgánů podle odstavce 2 měli pracovníci Ö tohoto orgánu Õ těchto orgánů patřičné znalosti nebo aby jim bylo poskytnuto odpovídající školení, aby mohli při provádění této směrnice plnit své povinnosti..

ò nový

5.           Žádostmi o mezinárodní ochranu podanými v členském státě u orgánů jiného členského státu, který v tomto státě provádí hraniční nebo imigrační kontroly, se zabývá členský stát, na jehož území byla žádost podána.

ê 2005/85/ES

ð nový

Článek 5

Příznivější ustanovení

Členské státy mohou zavést nebo zachovat příznivější normy pro řízení o pro přiznávání a odnímání postavení uprchlíka ð mezinárodní ochrany ï, jsou-li takovéto normy slučitelné s touto směrnicí.

KAPITOLA II

Základní zásady a záruky

Článek 6

Přístup k řízení

1.           Členské státy mohou požadovat, aby se žádosti o ð mezinárodní ochranu ï azyl podávaly osobně a/nebo na určeném místě ð , aniž by byly dotčeny odstavce 2, 3 a 4 ï.

ò nový

2.           Členské státy zajistí, aby osoba, která hodlá podat žádost o mezinárodní ochranu, měla účinnou příležitost podat žádost co možná nejdříve.

3.           Pokud osoba prohlásí, že hodlá podat žádost o mezinárodní ochranu členské státy zajistí, aby skutečnost, že daná osoba je žadatelem, byla zaregistrována co možná nejdříve a nejpozději do 72 hodin po takovém prohlášení.

Za tímto účelem členské státy zajistí, aby personál orgánů, které by takové žádosti mohly obdržet, měl příslušné pokyny a dostalo se mu nezbytného školení.

Při provádění tohoto odstavce členské státy zohlední příslušné pokyny vypracované Evropským podpůrným úřadem pro otázky azylu.

4.           Pokud o mezinárodní ochranu současně žádá velký počet státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti, takže je prakticky nemožné dodržet lhůtu 72 hodin stanovenou v odstavci 3, mohou členské státy stanovit prodloužení této lhůty až na sedm pracovních dnů.

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

2.           Členské státy zajistí, aby každá zletilá osoba způsobilá k právním úkonům měla právo podat svým jménem žádost o azyl.

3.           Členské státy mohou stanovit, že žadatel může podat žádost jménem na něm závislých osob. V těchto případech členské státy zajistí, aby závislé zletilé osoby souhlasily s podáním žádosti jejich jménem, a pokud souhlas neudělí, aby mohly podat žádost vlastním jménem.

Souhlas se vyžaduje v době podání žádosti nebo nejpozději při osobním pohovoru se závislou zletilou osobou.

4.           Členské státy mohou ve svých vnitrostátních právních předpisech stanovit případy, kdy:

a)      může nezletilá osoba podat žádost vlastním jménem;

b)      musí žádost nezletilé osoby bez doprovodu podat zástupce podle čl. 17 odst. 1 písm. a);

c)      se podání žádosti o azyl považuje zároveň za podání žádosti o azyl pro všechny nesezdané nezletilé osoby.

5.           Členské státy zajistí, aby orgány, na které se pravděpodobně obrátí osoba, která chce podat žádost o azyl, dokázaly takovéto osobě poradit, jak a kde může takovou žádost podat, nebo mohou od těchto orgánů vyžadovat, aby žádosti postoupily příslušnému orgánu.

ê 2005/85/ES článek 6

ð nový

Článek 7

Žádosti podané jménem závislých nebo nezletilých osob

1. 2.       Členské státy zajistí, aby každá zletilá osoba způsobilá k právním úkonům měla právo podat svým jménem žádost o azyl ð mezinárodní ochranu ï.

2. 3.       Členské státy mohou stanovit, že žadatel může podat žádost jménem na něm závislých osob. V těchto případech členské státy zajistí, aby závislé zletilé osoby souhlasily s podáním žádosti jejich jménem, a pokud souhlas neudělí, aby mohly podat žádost vlastním jménem.

Souhlas se vyžaduje v době podání žádosti nebo nejpozději při osobním pohovoru se závislou zletilou osobou. ð Před vyžádáním souhlasu je každá z těchto zletilých osob soukromě informována o příslušných procesních důsledcích a o svém právu podat samostatnou žádost o mezinárodní ochranu. ï

ò nový

3.           Členské státy zajistí, aby nezletilá osoba měla právo podat žádost o mezinárodní ochranu buď vlastním jménem, pokud je způsobilá k právním úkonům v rámci řízení v souladu s vnitrostátním právem dotčeného členského státu, nebo prostřednictvím svých rodičů či jiných zletilých rodinných příslušníků či zletilé osoby, která za ni nese odpovědnost ze zákona nebo podle vnitrostátních zvyklostí dotčeného členského státu, nebo prostřednictvím zástupce.

4.           Členské státy zajistí, aby příslušné orgány uvedené v článku 10 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES[10] měly právo podat žádost o mezinárodní ochranu jménem nezletilé osoby bez doprovodu, pokud se tyto orgány na základě individuálního posouzení její osobní situace domnívají, že nezletilá osoba potřebuje ochranu podle směrnice […./../EU] [kvalifikační směrnice].

ê 2005/85/ES článek 6

ð nový

5. 4.       Členské státy mohou ve svých vnitrostátních právních předpisech stanovit případy, kdy:

a)      může nezletilá osoba podat žádost vlastním jménem;

b)      musí žádost nezletilé osoby bez doprovodu podat zástupce podle čl. 25 17 odst. 1 písm. a);

c)      se podání žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï považuje zároveň za podání žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï pro všechny nesezdané nezletilé osoby.

ò nový

Článek 8

Informování a poradenství na hraničních přechodech a v zajišťovacích zařízeních

1. Členské státy zajistí, aby informace o možnosti požádat o mezinárodní ochranu byly k dispozici v zajišťovacích zařízeních a na hraničních přechodech na vnějších hranicích, včetně tranzitních prostor. Členské státy zajistí tlumočení v míře nezbytné pro usnadnění přístupu k řízení v těchto místech.

2.           Členské státy zajistí, aby organizace poskytující poradenské a konzultantské služby žadatelům o mezinárodní ochranu měly přístup na hraniční přechody na vnějších hranicích, včetně tranzitních prostor. Členské státy mohou stanovit pravidla pro přítomnost takových organizací v těchto místech a stanovit, že tento přístup je podmíněn dohodou s příslušnými orgány daného členského státu.

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

ð nový

Článek 9 7

Právo setrvat v členském státě až do posouzení žádosti

1.           Žadatelé mohou v členském státě setrvat výlučně za účelem řízení do doby, než rozhodující orgán vydá rozhodnutí v řízení v prvním stupni podle kapitoly III. Toto právo setrvat nezakládá nárok na povolení k pobytu.

2.           Členské státy mohou učinit výjimku pouze tehdy, pokud v souladu s články 32 a 34 nebude ð osoba podá ï následnáou žádost ð uvedenou v čl. 41 ï dále posuzována nebo pokud osobu předají, případně vydají, na základě závazků podle evropského zatýkacího rozkazu[11] či z jiných důvodů jinému členskému státu, nebo třetí zemi ð , s výjimkou země původu dotyčného žadatele, ï či mezinárodnímu trestnímu soudu či tribunálu.

ò nový

3.           Členský stát může vydat žadatele třetí zemi podle odstavce 2, pouze pokud se příslušné orgány uspokojivě přesvědčily, že rozhodnutím o vydání nedojde k přímému nebo nepřímému navrácení v rozporu s mezinárodními závazky členského státu.

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

ð nový

Článek 10 8

Požadavky na posuzování žádostí

1.           Aniž je dotčen čl. 23 odst. 4 písm. i), Ččlenské státy zajistí, aby žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï nebyly zamítnuty nebo vyloučeny z posuzování pouze proto, že nebyly podány co nejdříve.

ò nový

2.           Při posuzování žádostí o mezinárodní ochranu rozhodující orgán nejprve určí, zda žadatelé splňují podmínky pro uznání za uprchlíka, a pokud tomu tak není, zda mají nárok na doplňkovou ochranu.

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

ð nový

3. 2.       Členské státy zajistí, aby rozhodující orgán rozhodl o žádostech o ð mezinárodní ochranu ï azyl po přiměřeném posouzení. Za tímto účelem členské státy zajistí, aby

a)      žádosti byly posuzovány jednotlivě, objektivně a nestranně a aby o nich bylo stejným způsobem rozhodováno;

b)      byly získávány přesné a aktuální informace z různých zdrojů, např. ð z Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu a ï z Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), týkající se obecné situace v zemích původu žadatelů o azyl a případně v zemích jejich průjezdu, a aby tyto informace měli k dispozici pracovníci odpovědní za posuzování žádostí a rozhodování o nich;

c)      pracovníci, kteří žádosti posuzují a rozhodují o nich, měli patřičné znalosti příslušných norem v oblasti azylového a uprchlického práva.;

ò nový

d)      pracovníci, kteří posuzují žádosti a rozhodují o nich, měli pokyny a v případě potřeby možnost konzultovat s odborníky konkrétní záležitosti, např. otázky týkající se zdraví, kultury, náboženství, dětí nebo genderu.

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

ð nový

4. 3.       Orgány uvedené v kapitole V mají prostřednictvím rozhodujícího orgánu nebo žadatele či jiným způsobem přístup k obecným informacím uvedeným v odst. 3 2 písm. b), které jsou nezbytné pro plnění jejich úkolů.

5. 4.       Členské státy mohou stanovit ð stanoví ï pravidla týkající se překladu dokumentů potřebných pro posuzování žádostí.

Článek 11 9

Požadavky na rozhodnutí rozhodujícího orgánu

1.           Členské státy zajistí, aby rozhodnutí o žádostech o azyl ð mezinárodní ochranu ï byla vydávána písemně.

2.           Členské státy rovněž zajistí, aby v případě zamítnutí žádosti ð , pokud jde o postavení uprchlíka a/nebo status doplňkové ochrany, ï bylo rozhodnutí věcně a právně odůvodněno a písemeně byla poskytnuta informace o opravných prostředcích proti zamítavému rozhodnutí.

Členské státy nemusí v rozhodnutí uvádět důvody, proč nebylo přiznáno postavení uprchlíka, je-li žadateli přiznáno postavení poskytující podle vnitrostátního práva a práva Společenství stejná práva a výhody jako postavení uprchlíka podle směrnice 2004/83/ES. V těchto případech členské státy zajistí, aby důvody, proč nebylo přiznáno postavení uprchlíka, byly uvedeny ve spisu žadatele a aby měl žadatel na žádost ke svému spisu přístup.

Členské státy rovněž nemusí v souvislosti se zamítavým rozhodnutím písemně informovat o opravných prostředcích proti takovému rozhodnutí, pokud byl žadatel o této věci informován již dříve písemně nebo elektronickými prostředky, k nimž má přístup.

3.           Pro účely čl. 7 odst. 2 6 odst. 3 mohou členské státy vydat jedno rozhodnutí, které se týká všech závislých osob, zakládá-li se žádost na stejných důvodech, ð pokud tím nevyjde najevo konkrétní situace žadatele, čímž by mohly být ohroženy jeho zájmy, zejména v případech souvisejících s pronásledováním z důvodu gendru, sexuální orientace, gendrové identity a/nebo věku ï.

Článek 12 10

Záruky pro žadatele o azyl ð mezinárodní ochranu ï

1.           S ohledem na postupy stanovené v kapitole III členské státy zajistí, aby všichni žadatelé o azyl ð žadatelé o mezinárodní ochranu ï měli tyto záruky:

a)      jsou informováni v jazyce, ð jemuž rozumí nebo ï o němž lze důvodně předpokládat, že mu rozumí, o průběhu řízení a o svých právech a povinnostech během řízení a možných důsledcích, pokud tyto povinnosti nesplní a nebudou s orgány spolupracovat. Jsou informováni o časovém rámci, a o možnostech, jak splnit povinnost předložit údaje uvedené v článku 4 směrnice 2004/83/ES […./../EU] [kvalifikační směrnice] ð , jakož i o důsledcích výslovného nebo konkludentního zpětvzetí žádosti ï. Tyto informace se poskytnou včas, aby mohli využít práva zaručená touto směrnicí a splnit povinnosti uvedené v článku 13 11;

b)      je jim k dispozici tlumočník, kdykoli je to nutné, aby mohli příslušným orgánům předložit svůj případ. Členské státy považují za nutné poskytnout služby tlumočníka přinejmenším tehdy, pokud má být s žadatelem proveden pohovor, jak je uvedeno v článcích pozve-li rozhodující orgán žadatele k pohovoru podle článků 14, 15, 12 a 13 ð 16, 17 a 34, ï a nelze-li bez těchto služeb zajistit přiměřenou komunikaci. V tomto případě a v ostatních případech, kdy příslušné orgány žadatele předvolají, jsou služby tlumočníka hrazeny z veřejných prostředků;

c)      nesmí jim být odepřena možnost spojit se s UNHCR nebo jinou organizací pracující jménem UNHCR na území členského státu na základě dohody s ð poskytující právní poradenské a konzultantské služby žadatelům o mezinárodní ochranu v souladu s vnitrostátním právem ï dotyčnéhoým členskéhoým státuem;

ò nový

d)      žadatelům, případně jejich právním zástupcům, nesmí být odepřen přístup k informacím uvedeným v čl. 10 odst. 3 písm. b), pokud rozhodující orgán zohledňuje takové informace při rozhodování o jejich žádosti;

ê 2005/85/ES

ð nový

e d)   rozhodnutí rozhodujícího orgánu o jejich žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï je jim oznámeno v přiměřené době. Zastupuje-li žadatele právní zástupce nebo jiný poradce, mohou členské státy vyrozumět o rozhodnutí místo žadatele o azyl ð mezinárodní ochranu ï tohoto právního zástupce nebo poradce;

e)f)    jsou informováni o výsledku rozhodnutí rozhodujícího orgánu v jazyce, ð jemuž rozumí nebo ï o němž lze důvodně předpokládat, že mu rozumí, nezastupuje-li je nebo nepomáhá-li jim právní zástupce nebo jiný poradce a není-li k dispozici bezplatná právní pomoc. Poskytnutáé informace zahrneou informace o opravných prostředcích proti zamítavému rozhodnutí v souladu s čl. 11 odst. 2 9 odst. 2.

2.           S ohledem na postupy stanovené v kapitole V členské státy zajistí, aby všichni žadatelé o azyl měli záruky, které jsou rovnocenné zárukám uvedeným v odst. 1 písm. b), c)ð , d) ï a d) e) tohoto článku.

Článek 13 11

Povinnosti žadatelů o azyl ð mezinárodní ochranu ï

1.           ð Členské státy uloží žadatelům o mezinárodní ochranu povinnost spolupracovat s příslušnými orgány při zjišťování jejich totožnosti a jiných údajů uvedených v čl. 4 odst. 2 směrnice […/…/EU] [kvalifikační směrnice]. ï Členské státy mohou žadatelům o azyl uložit ð další ï povinnosti spolupracovat s příslušnými orgány, je-li to nezbytné pro zpracování žádosti.

2.           Členské státy mohou zejména stanovit, že

a)      žadatelé o azyl jsou povinni se neprodleně nebo ve stanovené době hlásit u příslušných orgánů nebo se k nim dostavit osobně;

b)      žadatelé o azyl musejí předat doklady, které vlastní a které jsou důležité pro posouzení žádosti, např. své pasy;

c)      žadatelé o azyl musejí informovat příslušné orgány co nejdříve o místu svého současného pobytu nebo adrese a o změně tohoto místa nebo adresy. Členské státy mohou stanovit, že žadatel musí přijímat sdělení na jím posledně uvedeném místě pobytu nebo adrese;

d)      příslušné orgány mohou provést osobní prohlídku žadatele a prohlídku věcí, které má u sebe ð za předpokladu, že prohlídku provádí osoba stejného pohlaví ï;

e)      příslušné orgány mohou pořídit fotografii žadatele a

f)       příslušné orgány mohou zaznamenávat ústní výpovědi žadatele, pokud o tom byl předem informován.

Článek 14 12

Osobní pohovor

1.           Dříve než rozhodující orgán vydá rozhodnutí, poskytne se žadateli o azyl příležitost k osobnímu pohovoru o jeho žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï s osobou, která je podle vnitrostátních právních předpisů k vedení takovéhoto pohovoru příslušná. ð Pohovory o věcné stránce žádosti o mezinárodní ochranu vždy provádí pracovník rozhodujícího orgánu. ï

Členské státy mohou rovněž poskytnout příležitost k osobnímu pohovoru každé zletilé závislé osobě uvedené v čl. 6 odst. 3.

ò nový

Pokud o mezinárodní ochranu současně žádá velký počet státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti, takže je prakticky nemožné, aby rozhodující orgán provedl pohovor o věcné stránce žádosti včas, mohou členské státy stanovit, že se do provedení těchto pohovorů dočasně zapojí pracovníci jiného orgánu V takových případech obdrží pracovníci daného orgánu předem nezbytné školení, jehož součástí budou údaje uvedené v čl. 6 odst. 4 písm. a) až e) nařízení (EU) č. 439/2010 a čl. 18 odst. 5 této směrnice.

Pokud žadatel podal žádost o mezinárodní ochranu jménem na něm závislých osob, musí být každé dotčené zletilé osobě dána příležitost k osobnímu pohovoru.

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

ð nový

Členské státy mohou ve vnitrostátních právních předpisech stanovit případy, kdy se příležitost k osobnímu pohovoru poskytuje nezletilé osobě.

2.           Osobní pohovor Ö o věcné stránce žádosti Õ nemusí být proveden, pokud:

a)      rozhodující orgán může na základě dostupných důkazů vydat kladné rozhodnutí ð o přiznání postavení uprchlíka ï nebo

b)      příslušný orgán již měl se žadatelem schůzku s cílem pomoci mu při podání žádosti a předložení potřebných informací k žádosti podle čl. 4 odst. 2 směrnice 2004/83/ES nebo

c)      rozhodující orgán považuje na základě úplného posouzení informací, které žadatel poskytl, žádost za nedůvodnou v případech, na které se vztahují okolnosti uvedené v čl. 23 odst. 4 písm. a), c), g), h) a j).

3.      Osobní pohovor nemusí být rovněž proveden,

b)      nelze-li ho přiměřeně uskutečnit, zejména pokud se ð rozhodující ï příslušný orgán domnívá, že žadatel není vzhledem k přetrvávající situaci, na níiž nemá vliv, k pohovoru způsobilý nebo jej nemůže absolvovat. V případě pochybností ð rozhodující orgán konzultuje lékařského odborníka, aby zjistil, zda je stav, pro nějž žadatel není k pohovoru způsobilý nebo jej nemůže absolvovat, dočasný či trvalý ï si členské státy mohou vyžádat lékařské nebo psychologické potvrzení.

Ö Pokud se osobní pohovor neuskuteční Õ Neposkytne-li členský stát podle písm. b) tohoto odstavce příležitost k osobnímu pohovoru žadateli, nebo případně Ö se Õ závisloué osobouě, přijmou se přiměřená opatření pro to, aby žadatel nebo závislá osoba mohli předložit další údaje.

3. 4.       Neprovedení osobního pohovoru podle tohoto článku nebrání rozhodujícímu orgánu, aby o žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï rozhodl.

4. 5..      Neprovedení osobního pohovoru podle odst. 2 písm. b) a c) a odstavce 3 nesmí rozhodnutí rozhodujícího orgánu nepříznivě ovlivnit.

5. 6.       Bez ohledu na čl. 28 odst. 1 20 odst. 1 mohou členské státy při rozhodování o žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï vzít v úvahu skutečnost, že se žadatel bez vážných důvodů nedostavil k osobnímu pohovoru.

Článek 15 13

Požadavky na osobní pohovor

1.           Osobní pohovor se zpravidla uskutečňuje v nepřítomnosti rodinných příslušníků, ledaže rozhodující orgán považuje jejich přítomnost za nezbytnou pro přiměřené posouzení.

2.           Osobní pohovor se uskutečňuje za podmínek, které zajistí odpovídající důvěrnost.

3.           Členské státy přijmou vhodná opatření pro zajištění toho, aby se osobní pohovory uskutečňovaly za podmínek umožňujících žadatelům předložit v úplnosti důvody své žádosti. Za tímto účelem členské státy

a)      zajistí, aby osoba, která pohovor vede, byla dostatečně způsobilá k zohlednění osobních ð a ï nebo obecných okolnostií žádosti, včetně kulturního původu ð , gendru, sexuální orientace, gendrové identity ï žadatele nebo jeho zranitelnosti ð ve smyslu článku 22 směrnice […/…/EU] [směrnice o podmínkách přijímání] ï; , je-li to možné, a

ò nový

b)      pokud je to možné, zajistí, aby pohovor s žadatelem vedla osoba stejného pohlaví, pokud o to žadatel požádá;

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

ð nový

c b)   vyberou ð způsobilého ï tlumočníka, který je schopen zajistit přiměřenou komunikaci mezi žadatelem a osobou, která pohovor vede. Komunikace Ö probíhá Õ nemusí nutně probíhat v jazyce, který žadatel o azyl upřednostňuje, pokud neexistuje-li jiný jazyk, o němž lze důvodně předpokládat, že mu jemuž žadatel rozumí a je v něm schopen ð jasně ï komunikovat. ð Pokud je to možné, členské státy na žádost žadatele zajistí tlumočníka stejného pohlavíï;

ò nový

d)      zajistí, aby osoba, jež vede pohovor o věcné stránce žádosti o mezinárodní ochranu, nebyla oblečena do vojenské ani policejní uniformy;

e)      zajistí, aby pohovory s nezletilými osobami byly vedeny způsobem, který je přiměřený potřebám dítěte.

ê 2005/85/ES

4.           Členské státy mohou stanovit pravidla týkající se přítomnosti třetích stran při osobním pohovoru.

5.           Tento článek se použije rovněž na schůzky uvedené v čl. 12 odst. 2 písm. b).

ò nový

Článek 16

Obsah osobního pohovoru

Při osobním pohovoru o věcné stránce žádosti o mezinárodní ochranu rozhodující orgán zajistí, aby měl žadatel odpovídající příležitost k co možná nejúplnějšímu předložení náležitostí potřebných k odůvodnění žádosti podle článku 4 směrnice […./../EU] [kvalifikační směrnice]. Jedná se rovněž o příležitost k podání vysvětlení ohledně náležitostí, které mohou chybět, a/nebo jakýchkoli nesrovnalostí či rozporů v prohlášeních žadatele.

ê 2005/85/ES

Článek 14

Status protokolu o osobním pohovoru v řízení

1.           Členské státy zajistí, aby o každém osobním pohovoru byl vyhotoven písemný protokol obsahující alespoň údaje týkající se žádosti, jak je žadatel předložil podle čl. 4 odst. 2 směrnice 2004/83/ES.

2.           Členské státy zajistí, aby žadatelé měli včas přístup k protokolu o osobním pohovoru. Je-li přístup poskytnut až po vydání rozhodnutí rozhodujícího orgánu, členské státy zajistí, aby byl přístup umožněn co nejdříve tak, aby bylo možno ve stanovené lhůtě připravit a podat opravný prostředek.

3.           Členské státy mohou vyžadovat souhlas žadatele s obsahem protokolu o osobním pohovoru.

Pokud žadatel odmítne obsah protokolu schválit, uvedou se důvody odmítnutí ve spisu žadatele.

Odmítne-li žadatel schválit obsah protokolu, nebrání to rozhodujícímu orgánu, aby o jeho žádosti rozhodl.

4.           Tento článek se použije rovněž na schůzky uvedené v čl. 12 odst. 2 písm. b).

ò nový

Článek 17

Zpráva z osobních pohovorů a jejich záznam

1.           Členské státy zajistí, aby byla z každého osobního pohovoru vyhotovena podrobná zpráva obsahující všechny významné údaje.

2.           Členské státy mohou stanovit, že z osobního pohovoru bude pořízen zvukový nebo audiovizuální záznam. V takovém případě členské státy zajistí, aby byl záznam osobního pohovoru přiložen ke zprávě.

3.           Členské státy zajistí, aby měl žadatel na konci osobního pohovoru či ve stanovené lhůtě příležitost vyjádřit se a/nebo podat vysvětlení k jakémukoli nesprávnému překladu nebo zkreslení ve zprávě před tím, než rozhodující orgán přijme rozhodnutí. Za tím účelem členské státy zajistí, aby byl žadatel o obsahu zprávy plně informován, pokud to bude nutné, za pomoci tlumočníka. Členské státy poté žadatele požádají, aby obsah zprávy schválil.

Členské státy nemusí žadatele o schválení obsahu zprávy požádat, pokud byl pohovor zaznamenán v souladu s odstavcem 2 a pokud je tento záznam přípustný jako důkaz v řízeních uvedených v kapitole V.

4.           Pokud žadatel odmítne obsah zprávy schválit, uvedou se důvody odmítnutí ve spisu žadatele.

Odmítne-li žadatel schválit obsah zprávy, nebrání to rozhodujícímu orgánu, aby o jeho žádosti rozhodl.

5.           Dokud rozhodující orgán nepřijme rozhodnutí, nesmí se žadatelům odpírat přístup ke zprávě, případně záznamu.

Článek 18

Lékařské zprávy

1.           Členské státy umožní žadateli provedení lékařského vyšetření, aby mohl rozhodujícímu orgánu předložit lékařské osvědčení a podložit tím svá tvrzení ohledně pronásledování nebo vážné újmy v minulosti. Poté co byl žadatel informován o svých právech podle tohoto článku, mohou členské státy od žadatele požadovat, aby výsledky lékařského vyšetření předložil rozhodujícímu orgánu v přiměřené lhůtě. Pokud žadatel v této lhůtě nepředloží výsledky lékařského vyšetření, aniž by k tomu měl závažné důvody, nebrání to rozhodujícímu orgánu, aby rozhodl o žádosti o mezinárodní ochranu.

2.           Aniž by byl dotčen odstavec 1, v případech, kdy rozhodující orgán míní, že existuje důvod se domnívat, že žadatel není schopen absolvovat pohovor a/nebo učinit přesná a souvislá prohlášení či je toho schopen pouze v omezené míře v důsledku posttraumatické stresové poruchy, pronásledování nebo vážné újmy v minulosti, zajistí rozhodující orgán se souhlasem žadatele provedení lékařské prohlídky. Pokud žadatel odmítne podstoupit lékařské vyšetření, nebrání to rozhodujícímu orgánu, aby rozhodl o žádosti o mezinárodní ochranu.

3.           Členské státy stanoví vhodná opatření s cílem zajistit, aby lékařské prohlídky podle odstavce 2 prováděl nestranný a kvalifikovaný odborník.

4.           Členské státy stanoví další pravidla a opatření pro zjišťování a dokládání příznaků mučení nebo jiných forem fyzického, sexuálního či psychického násilí za účelem uplatnění tohoto článku.

5.           Členské státy zajistí, aby se osobám, jež provádějí s žadateli pohovor podle této směrnice, dostalo školení, ve kterém budou informovány o známkách mučení a zdravotních problémech, které by mohly nepříznivě ovlivnit schopnost žadatele absolvovat pohovor.

6.           Výsledky lékařských prohlídek uvedených v odstavcích 1 a 2 společně s ostatními náležitostmi žádosti vyhodnotí rozhodující orgán.

Článek 19

Bezplatné poskytnutí právních a procesních informací v rámci řízení v prvním stupni

1.           Členské státy zajistí, aby se žadatelům v rámci řízení v prvním stupni uvedených v kapitole III na žádost bezplatně poskytovaly právní a procesní informace. To se týká alespoň poskytnutí informací o řízení, pokud jde o konkrétní situaci žadatele a vysvětlení věcných a právních důvodů v případě zamítavého rozhodnutí.

2.           Bezplatné poskytnutí právních a procesních informací je podmíněno ustanoveními článku 21.

Článek 20

Bezplatná právní pomoc a zastoupení v odvolacích řízeních

ê 2005/85/ES čl. 15 odst. 2 (přizpůsobený)

ð nový

1.           V případě zamítavého rozhodnutí rozhodujícího orgánu Ččlenské státy zajistí, aby ð v odvolacích řízeních stanovených v kapitole V ï s výhradou ustanovení odstavce 3 byla na žádost poskytnuta bezplatná právní pomoc a nebo zastoupení. ð Do této bezplatné právní pomoci nebo zastoupení spadá alespoň vypracování požadovaných procesních dokumentů a účast na slyšení před soudem nebo tribunálem prvního stupně jménem žadatele. ï

ò nový

2.           Členské státy mohou také stanovit bezplatnou právní pomoc a/nebo zastoupení v řízeních v prvním stupni podle kapitoly III. V takových případech se nepoužije článek 19.

3.           Členské státy mohou stanovit, že se bezplatná právní pomoc a zastoupení neposkytnou, pokud podle názoru soudu a tribunálu nemá odvolání žadatele reálnou vyhlídku na úspěch.

V takovém případě členské státy zajistí, aby právní pomoc a zastoupení nebyly svévolně omezovány a aby účinný přístup žadatele ke spravedlnosti nebyl omezován.

4.           Poskytnutí bezplatné právní pomoci a zastoupení je podmíněno ustanoveními článku 21.

Článek 21

Podmínky pro bezplatné poskytnutí právních a procesních informací a bezplatné poskytnutí právní pomoci a zastoupení

1.           Členské státy mohou stanovit, že právní a procesní informace uvedené v článku 19 a právní pomoc a zastoupení uvedené v článku 20 poskytují nevládní organizace, vládní úředníci či specializované státní služby.

ê 2005/85/ES článek 15 (přizpůsobený)

ð nový

1.           Členské státy žadatelům o azyl umožní, aby se na své náklady mohli v záležitostech týkajících se jejich žádostí o azyl účinně radit s právním zástupcem nebo jiným poradcem, který je podle vnitrostátních právních předpisů jako takový přípustný nebo povolený.

2. 3.       Členské státy mohou ve svých vnitrostátních právních předpisech stanovit, že ð bezplatné právní a procesní informace uvedené v článku 19 a ï bezplatná právní pomoc a/nebo zastoupení Ö uvedené v článku 20 Õ se poskytnoue:

a)      pouze pro řízení před soudem nebo tribunálem podle kapitoly V a nikoli pro následné opravné prostředky podle vnitrostátních právních předpisů, včetně nového projednání opravného prostředku po následném opravném prostředku a/nebo

a b)   pouze těm osobám, které nemají dostatečné finanční prostředky, a/nebo

b c)   pouze Ö prostřednictvím služeb poskytovaných Õ pro právními zástupcie nebo jinýmié poradcie, kteří jsou vnitrostátními právními předpisy výslovně určeni k tomu, aby žadatelům o azyl ð mezinárodní ochranu ï pomáhali nebo je zastupovali. nebo

d)      pouze tehdy, má-li opravný prostředek naději na úspěch.

Členské státy zajistí, aby právní pomoc nebo zastoupení podle písmena d) nebylo svévolně omezováno.

3. 4.       Členské státy mohou stanovit pravidla pro podávání a zpracování žádostí o ð právní a procesní informace podle článku 19 a ï právní pomoc anebo zastupováníoupení Ö podle článku 20 Õ.

4. 5.       Členské státy mohou rovněž

a)      stanovit pro ð poskytování bezplatných právních a procesních informací uvedených v článku 19 a ï poskytování bezplatné právní pomoci anebo zastoupení Ö uvedených v článku 20 Õ peněžní a/nebo časová omezení, pokud tato omezení svévolně neomezují přístup k ð poskytnutí právních a procesních informací a ï právní pomoci anebo zastoupení;

b)      stanovit, že ohledně poplatků a jiných nákladů nebude žadatelům poskytnuto příznivější zacházení, než je zacházení obecně poskytované v záležitostech týkajících se právní pomoci vlastním státním příslušníkům.

5. 6.       Členské státy mohou požadovat, aby jim žadatel zcela nebo částečně uhradil vynaložené výdaje, pokud se jeho finanční situace značně zlepší nebo pokud bylo rozhodnutí o poskytnutí těchto plnění přijato na základě nepravdivých informací, které žadatel předložil.

ê 2005/85/ES čl. 15 odst. 1 (přizpůsobený)

ð nový

Článek 22

Právo na právní pomoc a zastoupení ve všech fázích řízení

1.           Členské státy Žžadateléům o azyl umožní Ö dostanou příležitost Õ, aby se na své náklady mohli v záležitostech týkajících se jejich žádostí o azyl ð o mezinárodní ochranu ve všech fázích řízení, včetně po vydání zamítavého rozhodnutí, ï účinně radit s právním zástupcem nebo jiným poradcem, který je podle vnitrostátních právních předpisů jako takový přípustný nebo povolen.

ò nový

2.           Členské státy mohou povolit, aby právní pomoc a/nebo zastoupení žadatelům o mezinárodní ochranu v řízeních podle kapitoly III a kapitoly V poskytovaly nevládní organizace.

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

ð nový

Článek 23 16

Rozsah právní pomoci a zastoupení

1.           Členské státy zajistí, aby právní zástupce nebo jiný poradce, který je podle vnitrostátníhoch právaních předpisů jako takový přípustný nebo povolený a který v souladu s těmito předpisy žadateli o ð mezinárodní ochranu ï azyl pomáhá nebo ho zastupuje, měl přístup k informacím uvedeným ve spisu žadatele ð na základě kterých je nebo bude rozhodnuto ï které mohou posuzovat orgány uvedené v kapitole V, jsou-li tyto informace důležité pro posouzení žádosti.

Členské státy mohou učinit výjimku, pokud by vyzrazení informací nebo zdrojů ohrozilo bezpečnost státu, bezpečnost organizací nebo osob poskytujících informace nebo bezpečnost osob, jichž se informace týkají, nebo pokud by byly ohroženy zájmy šetření v souvislosti s posuzováním žádostí o ðmezinárodní ochranu ï asyl příslušnými orgány členských států nebo mezinárodní vztahy členských států. V těchto případech Ö členské státy: Õ

ò nový

a)      zpřístupní příslušné informace nebo zdroje právnímu zástupci nebo poradci, který podstoupil bezpečnostní prověrku nebo alespoň specializovaným státním službám, které podle vnitrostátního práva mohou pro tento konkrétní účel zastupovat žadatele, pokud jsou informace podstatné pro prověřování žádosti nebo přijmutí rozhodnutí o odnětí mezinárodní ochrany;

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

ð nový

b)      Ö zpřístupní Õ mají přístup k dotyčnéým informaceím nebo zdrojeům orgánůmy uvedenýmé v kapitole V, pokud není přístup vyloučen z důvodu bezpečnosti státu.

2.           Členské státy zajistí, aby právní zástupce nebo jiný poradce, který žadateli o azyl pomáhá nebo ho zastupuje, měl přístup do uzavřených oblastí, např. zajišťovacích zařízení nebo tranzitních prostor, aby se mohl s žadatelem radit ð v souladu s čl. 10 odst. 4 a čl. 18 odst. 2 písm. b) a c) směrnice […/…/EU] [směrnice o podmínkách přijímání] ï. Členské státy mohou v souladu s vnitrostátními právními předpisy omezit možnost navštívit žadatele v uzavřených oblastech jen tehdy, je-li to objektivně nutné z důvodu bezpečnosti, veřejného pořádku nebo správy této oblasti nebo k zajištění účinného posouzení žádosti, a to pokud tím přístup právního zástupce nebo jiného poradce není podstatně omezen nebo znemožněn.

ò nový

3.           Členské státy umožní žadateli, aby si k osobnímu pohovoru přizval právního zástupce nebo jiného poradce, který je podle vnitrostátního práva jako takový přípustný nebo povolený.

ê 2005/85/ES

ð nový

4. 3.       Aniž je dotčen tento článek nebo čl. 25 odst. 1 písm. b) 17 odst. 1 písm. b), členské státy mohou stanovit pravidla týkající se přítomnosti právních zástupců nebo jiných poradců při všech pohovorech v rámci řízení.

4.           Členské státy mohou stanovit, že si žadatel může přivést k osobnímu pohovoru právního zástupce nebo jiného poradce, který je podle vnitrostátních právních předpisů jako takový přípustný nebo povolený.

Členské státy mohou vyžadovat, aby byl žadatel u osobního pohovoru přítomen, i když ho podle vnitrostátních právních předpisů zastupuje takový právní zástupce nebo poradce, a mohou požadovat, aby žadatel odpovídal na otázky osobně.

ð Aniž by tím byla dotčena platnost čl. 25 odst. 1 písm. b), ï nNepřítomnost právního zástupce nebo jiného poradce nebrání příslušnému orgánu v tom, aby s žadatelem provedl osobní pohovor.

ò nový

Článek 24

Žadatelé, kteří potřebují zvláštní procesní záruky

1. Členské státy zajistí, aby žadatelé, kteří potřebují zvláštní procesní záruky, byli identifikováni včas. Za tím účelem mohou členské státy využít mechanismus stanovený v článku 22 směrnice […/…/EU] [směrnice o podmínkách přijímání].

Členské státy zajistí, aby se tento článek použil také tehdy, pokud se ukáže v pozdější fázi řízení, že žadatel potřebuje zvláštní procesní záruky.

2. Členské státy učiní příslušná opatření, aby žadatelé, kteří potřebují zvláštní procesní záruky, měli dostatek času k předložení náležitostí žádosti co možná nejúplněji a spolu se všemi dostupnými důkazy a aby se jim při tom dostalo příslušné podpory.

V případech, kdy se rozhodující orgán domnívá, že byl žadatel vystaven mučení, znásilnění nebo jiným vážným formám psychického, fyzického nebo sexuálního násilí se nepoužije čl. 31 odst. 6 a čl. 32 odst. 2.

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

ð nový

Článek 25 17

Záruky pro nezletilé osoby bez doprovodu

1.           S ohledem na všechny postupy stanovené v této směrnici a aniž jsou dotčeny články 12 a 14, 14 a ð , 15, 16 ï a 17 členské státy:

a)      co nejdříve Ö přijmou opatření Õ přijmou opatření pro zajištění toho, aby nezletilou osobu bez doprovodu při posuzování žádosti zastupoval zástupce a/nebo jí byl jí nápomocenð , aby mohla využít svých práv a splnit povinnosti stanovené v této směrnici ï. ð Zástupce musí mít nezbytné odborné znalosti v oblasti péče o dítě a své povinnosti plnit podle zásady nejlepších zájmů dítěte. ï Tímto zástupcem může být také zástupce uvedený v článku 19 směrnice 2003/9/ES ze dne 27. ledna 2003, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl[12]ve směrnici […/…/EU] [směrnici o podmínkách přijímání];

b)      zajistí, aby zástupce mohl nezletilou osobu bez doprovodu informovat o významu a možných důsledcích osobního pohovoru a případně o tom, jak se má na osobní pohovor připravit. Členské státy ð zajistí, aby se ï zástupci umožní, aby se tohoto pohovoru zúčastnil ð právní zástupce a/nebo jiný poradce, který je podle vnitrostátního práva jako takový přípustný ï a aby v rámci stanoveném osobou, která pohovor vede, ð měl příležitost klást ï kladl otázky nebo činitl připomínky.

Členské státy mohou vyžadovat přítomnost nezletilých osob bez doprovodu u osobních pohovorů i tehdy, je-li přítomen zástupce.

2.           Členské státy mohou upustit od ustanovení zástupce, pokud nezletilá osoba bez doprovodu:

a)      se vší pravděpodobností dovrší ð 18 let ï dosáhne zletilosti před rozhodnutím v prvním stupni.; nebo

b)      může sama využít bezplatně právního zástupce nebo jiného poradce, který je podle vnitrostátních právních předpisů jako takový přípustný, aby plnil uvedené úkoly zástupce nebo

c)      je nebo byl/a ženatý/vdaná.

3.           Členské státy mohou v souladu s právními předpisy platnými k 1. prosinci 2005 rovněž upustit od ustanovení zástupce, pokud je nezletilá osoba bez doprovodu starší 16 let, ledaže není schopna se bez zástupce svou žádostí zabývat.

3. 4.       Členské státy zajistí, aby:

a)      osobní pohovor k žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï s nezletilou osobou bez doprovodu podle článků 14, 15, ð 16, ï 17 a ð 34 ï 12, 13 a 14, vedla osoba s potřebnými znalostmi o zvláštních potřebách nezletilých osob;

b)      rozhodnutí rozhodujícího orgánu o žádosti nezletilé osoby bez doprovodu připravil pracovník s potřebnými znalostmi o zvláštních potřebách nezletilých osob.

ò nový

4.           Nezletilým osobám bez doprovodu a jejich zástupci se bezplatně poskytují právní a procesní informace, jak je uvedeno v článku 19, také v případě řízení o odnětí statusu mezinárodní ochrany podle kapitoly IV.

ê 2005/85/ES

ð nový

5.           Členské státy mohou v rámci posuzování žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï použít k určení věku nezletilých osob bez doprovodu lékařské vyšetření ð , pokud mají členské státy i potom, co tyto osoby učinily obecné prohlášení nebo předložily jiný vhodný důkaz, stále pochybnosti ohledně jejich věku. Pokud takové pochybnosti přetrvávají i po lékařském vyšetření, členské státy předpokládají, že žadatel je nezletilá osoba ï.

ò nový

Každé lékařské vyšetření je prováděno tak, aby byla plně respektována důstojnost každého jednotlivce, přičemž jsou upřednostňována méně invazivní vyšetření.

ê 2005/85/ES

ð nový

Je-li použito lékařské vyšetření, členské státy zajistí, aby:

a)      nezletilé osoby bez doprovodu byly informovány před posouzením své žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï a v jazyce, o němž lze důvodně předpokládat, že mu kterému rozumí, o možnosti určení jejich věku pomocí lékařského vyšetření. To zahrnuje informaci o způsobu vyšetření a možných důsledcích výsledku lékařského vyšetření na posouzení žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï, jakož i o důsledcích odmítnutí lékařského vyšetření nezletilou osobou bez doprovodu;

b)      nezletilé osoby bez doprovodu a/nebo jejich zástupci souhlasili s provedením vyšetření k určení věku dotyčné nezletilé osoby a

c)      rozhodnutí o zamítnutí žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï nezletilé osoby bez doprovodu, která odmítla lékařské vyšetření podstoupit, nebylo založeno výlučně na tomto odmítnutí.

Skutečnost, že nezletilá osoba bez doprovodu odmítla podstoupit lékařské vyšetření, nebrání rozhodujícímu orgánu rozhodnout o žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï.

ò nový

6.           Ustanovení čl. 20 odst. 3, čl. 31 odst. 6, čl. 32 odst. 2, čl. 33 odst. 2 písm. c), článku 38 a článku 43 se nepoužijí na nezletilé osoby bez doprovodu.

ê 2005/85/ES

7. 6.       Při provádění tohoto článku se členské státy řídí především nejlepšími zájmy dítěte.

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

ð nový

Článek 26 18

Zajištění

1.           Členské státy nezajistí osobu pouze z toho důvodu, že se jedná o žadatele o azyl ð mezinárodní ochranu ï. ð Důvody a podmínky zajištění a záruky dané zajištěným žadatelům o mezinárodní ochranu odpovídají směrnici […/…/EU] [směrnici o podmínkách přijímání] ï.

2.           Je-li žadatel ð o mezinárodní ochranu ï zajištěn, členské státy zajistí možnost rychlého soudního přezkumu ð podle směrnice […/…/EU] [směrnice o podmínkách přijímání] ï.

Článek 27 19

Postup v případě zpětvzetí žádosti

1.           Pokud členské státy ve vnitrostátních právních předpisech stanoví možnost výslovného zpětvzetí žádosti, zajistí, aby v případě výslovného zpětvzetí žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï žadatelem rozhodující orgán rozhodl buď o zastavení posuzování žádosti nebo o jejím zamítnutí.

2.           Členské státy mohou rovněž stanovit, že rozhodující orgán může rozhodnout o zastavení posuzování žádosti, aniž by vydal rozhodnutí. V takovém případě členské státy zajistí, aby rozhodující orgán učinil ve spisu žadatele příslušnou poznámku.

Článek 28 20

Postup v případě konkludentního zpětvzetí žádosti nebo odstoupení od žádosti

1.           Existuje-li důvod se domnívat, že žadatel o azyl ð mezinárodní ochranu ï vzal konkludentně svou žádost o azyl zpět nebo od ní odstoupil, zajistí členské státy, aby rozhodující orgán rozhodl buď o zastavení posuzování žádosti nebo o jejím zamítnutí ð v případě, že rozhodující orgán považuje žádost za neodůvodněnou na základě přiměřeného posouzení její věcné stránky v souladu s článkem 4 směrnice […/…/EU] [kvalifikační směrnice] a na základě pohovoru, ï na základě toho, že žadatel neprokázal nárok na postavení uprchlíka podle směrnice 2004/83/ES.

Členské státy mohou předpokládat, že žadatel vzal konkludentně svou žádost o azyl ð mezinárodní ochranu ï zpět nebo od ní odstoupil, zejména pokud se zjistilo, že:

a)      nereagoval na žádosti o poskytnutí údajů nezbytných pro žádost podle článku 4 směrnice 2004/83/ES […./../EU] [kvalifikační směrnice] nebo se nedostavil k osobnímu pohovoru podle článků 14, 15, ð 16 ï a 17 12, 13 a 14 Ö této směrnice Õ, ledaže žadatel v přiměřené lhůtě prokáže, že k tomu došlo z důvodů, které nemohl ovlivnit;

b)      se skrývá nebo bez povolení opustil místo pobytu nebo místo, kde byl zadržován, aniž v přiměřené lhůtě kontaktoval příslušný orgán, nebo v přiměřené lhůtě nesplnil svou ohlašovací či jinou oznamovací povinnost.

Za účelem provedení těchto ustanovení mohou členské státy stanovit lhůty nebo pokyny.

2.           Členské státy zajistí, aby žadatel, který se opět ohlásí u příslušného úřadu poté, co bylo rozhodnuto zastavit posuzování jeho žádosti podle odstavce 1 tohoto článku, mohl požádat o opětovné otevření svého případu ð nebo mohl podat novou žádost, která nepodléhá postupu uvedenému v článcích 40 a 41 ï , pokud se jeho žádost neposuzuje podle článků 32 a 34.

Členské státy mohou stanovit lhůtu ð nejméně jednoho roku ï, po jejímž uplynutí nelze případ žadatele znovu otevřít ð nebo je možné přistupovat k nové žádosti jako k následné žádosti a podle postupu uvedeného v článcích 40 a 41 ï.

Členské státy zajistí, aby v tomto případě nebyla osoba vyhoštěna v rozporu se zásadou nenavracení.

Členské státy mohou rozhodujícímu orgánu povolit, aby pokračoval v posuzování žádosti ve fázi, ve které bylo pozastaveno.

ò nový

3.           Tímto článkem není dotčeno nařízení (EU) č. […/…] [dublinské nařízení].

ê 2005/85/ES

ð nový

Článek 29 21

Role UNHCR

1.           Členské státy UNHCR umožní:

a)      přístup k žadatelům o azyl ð mezinárodní ochranu ï včetně těch, kteří se nacházejí v zajištění ð , na hranicích ï a v tranzitních prostorách na letištích nebo v přístavech;

b)      přístup k informacím o jednotlivých žádostech o azyl ð mezinárodní ochranu ï, o průběhu řízení a vydaných rozhodnutích, pokud s tím žadatel o azyl souhlasí;

c)      v jakékoli fázi řízení předkládat při výkonu svých povinností dohledu podle článku 35 Ženevské úmluvy příslušným orgánům své názory ohledně jednotlivých žádostí o azyl ð mezinárodní ochranu ï.

2.           Odstavec 1 se použije rovněž na organizaci, která pracuje na území dotyčného členského státu jménem UNHCR na základě dohody s tímto členským státem.

Článek 30 22

Shromažďování údajů k jednotlivým žádostem

Za účelem posuzování jednotlivých žádostí členské státy:

a)           přímo nesdělí údajným původcům pronásledování ð nebo vážné újmy ï žadatele o azyl informace o jednotlivých žádostech o azyl ð mezinárodní ochranu ï nebo skutečnost, že byla podána žádost;

b)           nezískávají od údajných původců pronásledování ð nebo vážné újmy ï žadatele o azyl žádné informace způsobem, jímž by tito původci pronásledování byli přímo informováni o tom, že dotyčný žadatel podal žádost, a který by ohrozil nedotknutelnost žadatele nebo na něm závislých osob, nebo svobodu či bezpečnost jeho rodinných příslušníků, kteří dosud žijí v zemi původu.

KAPITOLA III

Řízení v prvním stupni

Oddíl I

Článek 31 23

Posuzovací řízení

1.           Členské státy zpracovávají žádosti o ð mezinárodní ochranu ï azyl v rámci posuzovacího řízení v souladu se základními zásadami a zárukami uvedenými v kapitole II.

2.           Členské státy zajistí, aby toto řízení bylo dokončeno co nejdříve, aniž by tím bylo dotčeno přiměřené a úplné posouzení.

ò nový

3.           Členské státy zajistí, aby bylo řízení dokončeno do šesti měsíců od podání žádosti.

Členské státy mohou prodloužit lhůtu nejvýše o dalších šest měsíců v případech:

a)      které jsou po skutkové a právní stránce složité;

b)      kdy o mezinárodní ochranu žádá současně velký počet státních příslušníků třetí země nebo osob bez státní příslušnosti, kvůli čemuž není v praxi možné dokončit řízení v šestiměsíční lhůtě;

c)      kdy lze prodlení jasně přičíst skutečnosti, že žadatel nedodržel své povinnosti podle článku 13.

Členské státy mohou odložit dokončení řízení, pokud vzhledem k nejisté situaci v zemi původu, jež je považována za dočasnou, nelze důvodně předpokládat, že rozhodující orgán rozhodne ve lhůtě uvedené v tomto odstavci.

ê 2005/85/ES

ð nový

4.           Členské státy zajistí, aby v případech, kdy není možné vydat rozhodnutí do šesti měsíců, žadatel:

a)      byl buď informován o prodlení ð a ï nebo

b)      na žádost obdržel informaci o ð důvodech prodlení a ï časovém rámci, ve kterém lze očekávat rozhodnutí o jeho žádosti. Tato informace nezakládá povinnost členského státu vůči dotyčnému žadateli vydat rozhodnutí v uvedeném časovém rámci.

ò nový

Důsledky nepřijetí rozhodnutí ve lhůtě uvedené v odstavci 3 se stanoví podle vnitrostátních právních předpisů.

ê 2005/85/ES

ð nový

5. 3.       Členské státy mohou upřednostnit nebo urychlit posuzování ð žádosti o mezinárodní ochranu ï v souladu se základními zásadami a zárukami uvedenými v kapitole II, včetně případů, kdy je žádost pravděpodobně opodstatněná nebo kdy má žadatel zvláštní potřeby.:

ò nový

a)      pokud je pravděpodobné, že je žádost opodstatněná;

b)      pokud je žadatel zranitelný ve smyslu článku 22 směrnice […/…/EU] [směrnice o podmínkách přijímání] nebo potřebuje zvláštní procesní záruky, zejména pokud se jedná o nezletilou osobu bez doprovodu;

c)      v jiných případech s výjimkou žádostí uvedených v odstavci 6.

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

ð nový

6. 4.       Členské státy mohou rovněž stanovit, že se posuzovací řízení v souladu se základními zásadami a zárukami uvedenými v kapitole II upřednostní nebo urychlí ð a/nebo uskuteční na hranicích v souladu s článkem 43 ï, pokud:

a)      žadatel při podávání své žádosti a jejím zdůvodňování uvedl pouze záležitosti, které nejsou důležité nebo mají jen malý význam pro posouzení toho, zda může být uznán za uprchlíka ð nebo osobu, která má nárok na doplňkovou ochranu, ï podle směrnice […./…/EU] [kvalifikační směrnice] 2004/83/ES nebo

b)      žadatel zjevně nemůže být uznán za uprchlíka nebo mu nemůže být přiznáno postavení uprchlíka v členském státě podle směrnice 2004/83/ES nebo

c)      žádost o azyl se považuje za nedůvodnou,

b i)    protože žadatel pochází z bezpečné země původu ve smyslu této směrnice článků 29, 30 a 31, nebo

(ii)      protože se země, která není členským státem, považuje pro žadatele za bezpečnou třetí zemi, aniž je dotčen čl. 28 odst. 1; nebo

c d)   žadatel uvedl orgány v omyl tím, že předložil nepravdivé údaje nebo doklady nebo neposkytl důležité údaje nebo doklady ohledně své totožnosti nebo státní příslušnosti, které by mohly mít negativní dopad na rozhodnutí nebo

e)      žadatel podal další žádost o azyl, ve které uvedl jiné osobní údaje nebo

d f)    žadatel neposkytl údaje, které by s dostatečnou jistotou umožnily určit jeho totožnost nebo státní příslušnost, nebo Ö žadatel Õ zničil doklady totožnosti nebo cestovní doklady, které by pomohly určit jeho totožnost nebo státní příslušnost, nebo se těchto dokladů ve zlém úmyslu pravděpodobně zbavil nebo

e g)    žadatel uvedl nesouvislé, protichůdné, ð zjevně nepravdivé či očividně ï nepravděpodobné nebo nedostatečné údaje, ð které jsou v rozporu s dostatečně ověřenými informacemi ze země původu ï Ö , a jsou tudíž Õ které jsou zjevně nepřesvědčivé, pokud jde o jeho tvrzení ð v souvislosti s tím, zda ho lze uznat za uprchlíka nebo osobu, která má nárok na doplňkovou ochranu, podle ï , že je vystaven pronásledování podle směrnice […/…/EU] [kvalifikační směrnice] směrnice 2004/83/ES nebo

h)      žadatel podal následnou žádost, která neobsahuje žádné nové důležité informace týkající se jeho zvláštních okolností nebo situace v jeho zemi původu nebo

i)       žadatel bez zjevného důvodu nepodal žádost dříve, i když k tomu měl příležitost nebo

f j)     žadatel podává žádost pouze proto, aby pozdržel nebo zmařil výkon dřívějšího anebo blížícího se rozhodnutí, které by vedlo k jeho vyhoštění, nebo

k)      žadatel bez zjevného důvodu nesplnil povinnosti uvedené v čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice 2004/83/ES nebo čl. 11 odst. 2 písm. a) a b) a čl. 20 odst. 1 této směrnice nebo

l)       žadatel vstoupil na území členského státu protiprávně nebo si na něm protiprávně prodloužil svůj pobyt a bez zjevného důvodu se co nejdříve nedostavil k orgánům nebo s ohledem na okolnosti svého vstupu nepodal žádost o azyl nebo

g m)   žadatel ð může být ze závažných důvodů považován za ï představuje hrozbu pro bezpečnost státu nebo veřejný pořádek členského státu nebo byl podle vnitrostátních právních předpisů ze závažných důvodů týkajících se veřejné bezpečnosti Ö či Õ a veřejného pořádku vykonatelně vypovězen. nebo

n)      žadatel odmítá splnit povinnost nechat si odebrat otisky prstů v souladu s příslušnými právními předpisy Společenství nebo vnitrostátními právními předpisy nebo

o)      žádost podala nesezdaná nezletilá osoba, na kterou se vztahuje čl. 6 odst. 4 písm. c), poté co byla zamítnuta žádost rodičů nebo rodiče odpovědného za nezletilou osobu a nebyly předloženy žádné nové údaje týkající se jejích zvláštních okolností nebo situace v její zemi původu.

ò nový

7.           Členské státy stanoví přiměřené lhůty pro přijetí rozhodnutí v řízení v prvním stupni podle odstavce 6, jež zajistí přiměřené a úplné posouzení.

8.           Pokud byla žádost o mezinárodní ochranu předložena po neoprávněném vstupu na území nebo na hranici, včetně tranzitních prostor, a pokud chybí dokumenty nebo pokud byly použity pozměněné dokumenty, neznamená to samo o sobě, že bude automaticky použito řízení v prvním stupni podle odstavce 6.

ê 2005/85/ES

Článek 24

Zvláštní řízení

1.           Odchylně od základních zásad a záruk uvedených v kapitole II mohou členské státy stanovit tato zvláštní řízení:

a)      předběžné posouzení za účelem zpracování žádostí, které jsou posuzovány v rámci oddílu IV;

b)      řízení za účelem zpracování žádostí, které jsou posuzovány v rámci oddílu V.

2.           Členské státy mohou rovněž stanovit odchylku od oddílu VI.

ê 2005/85/ES článek 28

ð nový

Článek 32

Nedůvodné žádosti

1.           Aniž je jsou dotčeny článek články 27 19 a 20, mohou členské státy považovat žádost o azyl za nedůvodnou, pouze pokud rozhodující orgán zjistil, že žadatel nesplňuje předpoklady pro přiznání ð mezinárodní ochrany ï postavení uprchlíka podle směrnice […/…/EU] [kvalifikační směrnice] 2004/83/ES.

2.           V případech uvedených v čl. 23 odst. 4 písm. b) a V v případech nedůvodných žádostí o azyl, na které se vztahuje některá z okolností uvedených v čl. 31 odst. 6 ð písm. a) až f) ï 23 odst. 4 písm. a) a c) až o), mohou členské státy považovat žádost za zjevně nedůvodnou, je-li to stanoveno vnitrostátními právními předpisy.

ê 2005/85/ES

ð nový

Oddíl II

Článek 33 25

Nepřípustné žádosti

1.           Kromě případů, kdy se žádost neposuzuje podle nařízení (EU) č. […/…] [dublinského nařízení] (ES) č. 343/2003, nemusí členské státy posuzovat, zda žadatel ð splňuje podmínky pro přiznání nároku na mezinárodní ochranu ï může být uznán za uprchlíka podle směrnice […/…/EU] [kvalifikační směrnice] 2004/83/ES, považuje-li se žádost podle tohoto článku za nepřípustnou.

2.           Členské státy mohou považovat žádost o ð mezinárodní ochranu ï azyl za nepřípustnou ð , pouze ï podle tohoto článku, pokud:

a)      postavení uprchlíka přiznal jiný členský stát;

b)      země, která není členským státem, se podle článku 35 26 považuje za první zemi azylu pro žadatele;

c)      země, která není členským státem, se podle článku 38 27 považuje za bezpečnou třetí zemi pro žadatele;

d)      žadatel může setrvat v dotyčném členském státě z jiného důvodu a v důsledku toho mu bylo přiznáno postavení, které právy a výhodami odpovídá postavení uprchlíka podle směrnice 2004/83/ES;

e)      žadatel může setrvat na území dotyčného členského státu z jiných důvodů, které ho chrání před navrácením až do výsledku řízení o přiznání postavení podle písmena d);

d f)    ð žádost je následnou žádostí, v níž se neobjevily nebo nebyly žadatelem předloženy žádné nové prvky či zjištění týkající se posouzení, zda lze žadatele uznat za uprchlíka nebo osobu, která má nárok na doplňkovou ochranu, podle směrnice […/…/EU] [kvalifikační směrnice] ï žadatel po pravomocném rozhodnutí podal stejnou žádost;

e g)    osoba závislá na žadateli podá žádost poté, co v souladu s čl. 7 odst. 2 6 odst. 3 souhlasila, aby její případ byl součástí žádosti podané jejím jménem, a neexistují žádné skutečnosti týkající se situace této závislé osoby, které by odůvodňovaly samostatnou žádost.

ò nový

Článek 34

Zvláštní pravidla týkající se pohovorů o přípustnosti

1.           Před tím, než bude učiněno rozhodnutí považovat žádost za nepřípustnou, členské státy umožní žadatelům sdělit svůj názor na použití důvodů uvedených v článku 33 na jejich konkrétní situaci. Za tímto účelem členské státy povedou osobní pohovor ohledně přípustnosti žádosti. Členské státy mohou učinit výjimku pouze v souladu s článkem 42 v případě následné žádosti.

2.           Odstavcem 1 není dotčen článek 5 nařízení (EU) č. […/…] [dublinského nařízení].

3.           Členské státy zajistí, aby osoba, jež vede pohovor ohledně přípustnosti žádosti, nebyla oblečena do vojenské uniformy či uniformy příslušníka donucovacích orgánů.

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

ð nový

Oddíl III

Článek 35 26

Pojetí první země azylu

Zemi lze pro žadatele o ð mezinárodní ochranu ï azyl považovat za první zemi azylu, pokud

a)           žadatel byl v této zemi uznán za uprchlíka a může nadále požívat této ochrany nebo

b)           žadatel jinak požívá v této zemi dostatečné ochrany, včetně použití zásady nenavracení,

za předpokladu, že bude touto zemí převzat zpět.

Při uplatnění pojetí první země azylu na Ö konkrétní situaci Õ zvláštní okolnosti žadatele o ð mezinárodní ochranu ï azyl mohou členské státy vzít v úvahu čl. 38 odst. 1 27 odst. 1. ð Žadatel může napadnout uplatnění pojetí první země azylu v konkrétní situaci, ve které se nachází. ï

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

Článek 27

Pojetí bezpečné třetí země

1.           Členské státy mohou uplatnit pojetí bezpečné třetí země pouze tehdy, pokud se příslušné orgány přesvědčily, že s osobou žádající o azyl bude v dotyčné třetí zemi zacházeno podle těchto zásad:

a)      není ohrožen život a svoboda z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo zastávání určitých politických názorů;

b)      je dodržována zásada nenavracení v souladu s Ženevskou úmluvou;

c)      je dodržován zákaz vyhoštění, představuje-li to porušení zákazu mučení a krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení, jak stanoven mezinárodním právem;

d)      existuje možnost požádat o přiznání postavení uprchlíka a v případě uznání za uprchlíka obdržet ochranu v souladu s Ženevskou úmluvou.

2.           Uplatnění pojetí bezpečné třetí země podléhá pravidlům stanoveným vnitrostátními právními předpisy včetně:

a)      pravidel, která vyžadují, aby existovala vazba mezi osobou žádající o azyl a dotyčnou třetí zemí, na jejímž základě by bylo odůvodněné, aby se tato osoba do dotyčné země odebrala;

b)      pravidel týkajících se metodiky, pomocí níž se mohou příslušné orgány přesvědčit, že pro konkrétní zemi nebo konkrétního žadatele lze uplatnit pojetí bezpečné třetí země. Tato metodika zahrnuje posuzování bezpečnosti země pro určitého žadatele případ od případu nebo vnitrostátní určení zemí, které se obecně považují za bezpečné;

c)      pravidel slučitelných s mezinárodním právem, která umožňují jednotlivě posoudit, zda dotyčná třetí země je pro určitého žadatele bezpečná, a poskytují žadateli alespoň možnost napadnout uplatnění pojetí bezpečné třetí země z důvodu, že by byl vystaven mučení a krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení či trestu.

3.           Při výkonu rozhodnutí, které se zakládá výlučně na tomto článku, členské státy:

a)      žadatele náležitě vyrozumí a

b)      vydají mu doklad, kterým informují orgány třetí země v jazyce dané země, že žádost nebyla věcně posouzena.

4.           Pokud třetí země nepovolí žadateli o azyl vstup na své území, členské státy zajistí, aby mu byl poskytnut přístup k řízení v souladu se základními zásadami a zárukami uvedenými v kapitole II.

5.           Členské státy pravidelně informují Komisi o zemích, na které se uplatňuje toto pojetí podle ustanovení tohoto článku.

Článek 28

Nedůvodné žádosti

1.           Aniž jsou dotčeny články 19 a 20, mohou členské státy považovat žádost o azyl za nedůvodnou, pouze pokud rozhodující orgán zjistil, že žadatel nesplňuje předpoklady pro přiznání postavení uprchlíka podle směrnice 2004/83/ES.

2.           V případech uvedených v čl. 23 odst. 4 písm. b) a v případech nedůvodných žádostí o azyl, na které se vztahuje některá z okolností uvedených v čl. 23 odst. 4 písm. a) a c) až o), mohou členské státy považovat žádost za zjevně nedůvodnou, je-li to stanoveno vnitrostátními právními předpisy.

ê 2005/85/ES

Článek 29

Společný minimální seznam třetích zemí považovaných za bezpečné země původu

1.           Rada může kvalifikovanou většinou na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem přijmout společný minimální seznam třetích zemí, které členské státy považují za bezpečné země původu podle přílohy II.

2.           Rada může kvalifikovanou většinou na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem změnit společný minimální seznam podle přílohy II tím, že na něj třetí země doplní nebo je z něj vypustí. Komise přezkoumá žádost Rady nebo členského státu, aby předložila návrh na změnu společného minimálního seznamu.

3.           Při vypracování návrhu podle odstavců 1 a 2 využije Komise informací členských států, vlastních informací a případně informací UNHCR, Rady Evropy nebo jiných významných mezinárodních organizací.

4.           Požádá-li Rada Komisi, aby předložila návrh na vypuštění třetí země ze společného minimálního seznamu, pozastavuje se s ohledem na tuto třetí zemi povinnost členských států podle čl. 31 odst. 2 od prvního dne následujícího po žádosti Rady o předložení takového návrhu.

5.           Požádá-li členský stát Komisi, aby předložila Radě návrh na vypuštění třetí země ze společného minimálního seznamu, oznámí tento členský stát Radě písemně žádost, kterou Komisi předložil. Povinnost tohoto členského státu podle čl. 31 odst. 2 se s ohledem na tuto třetí zemi pozastavuje od prvního dne následujícího po oznámení Radě.

6.           O pozastavení podle odstavců 4 a 5 je informován Evropský parlament.

7.           Pozastavení podle odstavců 4 a 5 skončí po uplynutí tři měsíců, nepředloží-li Komise před uplynutím tohoto období návrh na vypuštění třetí země ze společného minimálního seznamu. Pozastavení v každém případě končí, pokud Rada zamítne návrh Komise na vypuštění třetí země ze seznamu.

8.           Na žádost Rady předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o tom, zda je situace v zemi, která je uvedena na společném minimálním seznamu, nadále v souladu s přílohou II. Při předkládání zprávy Komise případně předloží doporučení nebo návrhy, které považuje za vhodné.

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

Článek 30

Vnitrostátní určení třetích zemí za bezpečné země původu

1.           Aniž je dotčen článek 29, mohou členské státy za účelem posuzování žádostí o azyl zachovat nebo přijmout právní předpisy, které v souladu s přílohou II umožňují určit za bezpečné země původu i jiné třetí země než ty, které jsou uvedeny na společném minimálním seznamu. To může zahrnovat i určení části země za bezpečnou, jsou-li ve vztahu k této části splněny podmínky uvedené v příloze II.

2.           Odchylně od odstavce 1 mohou členské státy za účelem posuzování žádostí o azyl zachovat právní předpisy platné k 1. prosinci 2005, které umožňují určit za bezpečné země původu i jiné třetí země než ty, které jsou uvedeny na společném minimálním seznamu, jsou-li přesvědčeny, že osoby v dotyčné třetí zemi nejsou obecně vystaveny:

a)      pronásledování, jak je vymezeno v článku 9 směrnice 2004/83/ES, ani

b)      mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení či trestu.

3.           Členské státy mohou rovněž zachovat právní předpisy platné k 1. prosinci 2005, které umožňují určit za bezpečnou část země, nebo určit zemi nebo část země za bezpečnou pro určitou skupinu osob v této zemi, jsou-li ve vztahu k této části nebo skupině splněny podmínky odstavce 2.

4.           Při hodnocení, zda je země bezpečnou zemí původu podle odstavců 2 a 3, zohlední členské státy právní situaci, uplatňování práva a obecnou politickou situaci v dotyčné třetí zemi.

5.           Hodnocení, zda je země v souladu s tímto článkem bezpečnou zemí původu, se zakládá na řadě zdrojů informací, zejména informací jiných členských států, UNHCR, Rady Evropy a jiných významných mezinárodních organizací.

6.           Členské státy oznámí Komisi země, které v souladu s tímto článkem určily za bezpečné země původu.

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

ð nový

Článek 36 31

Pojetí bezpečné země původu

1.           Třetí zemi, která byla v souladu s Ö touto směrnicí Õ článkem 29 nebo 30 určena za bezpečnou zemi původu, lze po jednotlivém posouzení žádosti považovat pro určitého žadatele o azyl za bezpečnou zemi původu, pouze pokud:

a)      žadatel má státní příslušnost této země nebo

b)      žadatel je osobou bez státní příslušnosti a dříve v této zemi běžně pobýval

a žadatel nepředložil žádné závažné důvody pro to, aby tuto zemi nebylo možno v jeho konkrétní situaci považovat za bezpečnou a mohl tak být uznán za uprchlíka ð nebo osobu, která má nárok na doplňkovou ochranu, ï podle směrnice […/…/EU] [kvalifikační směrnice] 2004/83/ES.

2.           V souladu s odstavcem 1 členské státy považují žádost o azyl za nedůvodnou, je-li třetí země určena podle článku 29 za bezpečnou zemi.

2. 3.       Členské státy dále ve vnitrostátních právních předpisech stanoví pravidla a úpravy týkající se uplatnění pojetí bezpečné země původu.

ê 2005/85/ES článek 30

ð nový

Článek 37

Vnitrostátní určení třetích zemí za bezpečné země původu

1.           Aniž je dotčen článek 29, mohou čČlenské státy mohou za účelem posuzování žádostí o ð mezinárodní ochranu ï azyl zachovat nebo přijmout právní předpisy, které v souladu s přílohou I II umožňují určit na vnitrostátní úrovni za bezpečné země původu i jiné třetí země než ty, které jsou uvedeny na společném minimálním seznamu. To může zahrnovat i určení části země za bezpečnou, jsou-li ve vztahu k této části splněny podmínky uvedené v příloze II.

2.           Odchylně od odstavce 1 mohou členské státy za účelem posuzování žádostí o azyl zachovat právní předpisy platné k 1. prosinci 2005, které umožňují určit za bezpečné země původu i jiné třetí země než ty, které jsou uvedeny na společném minimálním seznamu, jsou-li přesvědčeny, že osoby v dotyčné třetí zemi nejsou obecně vystaveny:

a)      pronásledování, jak je vymezeno v článku 9 směrnice 2004/83/ES, ani

b)      mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení či trestu.

3.           Členské státy mohou rovněž zachovat právní předpisy platné k 1. prosinci 2005, které umožňují určit za bezpečnou část země, nebo určit zemi nebo část země za bezpečnou pro určitou skupinu osob v této zemi, jsou-li ve vztahu k této části nebo skupině splněny podmínky odstavce 2.

4.           Při hodnocení, zda je země bezpečnou zemí původu podle odstavců 2 a 3, zohlední členské státy právní situaci, uplatňování práva a obecnou politickou situaci v dotyčné třetí zemi.

ò nový

2.           Členské státy zajistí pravidelný přezkum situace ve třetích zemích určených za bezpečné podle tohoto článku.

ê 2005/85/ES článek 30

ð nový

3. 5.       Hodnocení, zda je země v souladu s tímto článkem bezpečnou zemí původu, se zakládá na řadě zdrojů informací, zejména informací jiných členských států, ð Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu, ï UNHCR, Rady Evropy a jiných významných mezinárodních organizací.

4. 6.       Členské státy oznámí Komisi země, které v souladu s tímto článkem určily za bezpečné země původu.

ê 2005/85/ES článek 27

ð nový

Článek 38

Pojetí bezpečné třetí země

1.           Členské státy mohou uplatnit pojetí bezpečné třetí země pouze tehdy, pokud se příslušné orgány přesvědčily, že s osobou žádající o ð mezinárodní ochranu ï azyl bude v dotyčné třetí zemi zacházeno podle těchto zásad:

a)      není ohrožen život a svoboda z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo zastávání určitých politických názorů;

ò nový

b)      neexistuje riziko vážné újmy dle definice uvedené ve směrnici […./…/EU] [v kvalifikační směrnici];

ê 2005/85/ES článek 27

ð nový

c b)   je dodržována zásada nenavracení v souladu s Ženevskou úmluvou;

d c)   je dodržován zákaz vyhoštění, představuje-li to porušení zákazu mučení a krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení, jak stanoven mezinárodním právem;, a

e d)   existuje možnost požádat o přiznání postavení uprchlíka a v případě uznání za uprchlíka obdržet ochranu v souladu s Ženevskou úmluvou.

2.           Uplatnění pojetí bezpečné třetí země podléhá pravidlům stanoveným vnitrostátními právními předpisy včetně:

a)      pravidel, která vyžadují, aby existovala vazba mezi osobou žádající o ð mezinárodní ochranu ï azyl a dotyčnou třetí zemí, na jejímž základě by bylo odůvodněné, aby se tato osoba do dotyčné země odebrala;

b)      pravidel týkajících se metodiky, pomocí níž se mohou příslušné orgány přesvědčit, že pro konkrétní zemi nebo konkrétního žadatele lze uplatnit pojetí bezpečné třetí země. Tato metodika zahrnuje posuzování bezpečnosti země pro určitého žadatele případ od případu nebo vnitrostátní určení zemí, které se obecně považují za bezpečné;

c)      pravidel slučitelných s mezinárodním právem, která umožňují jednotlivě posoudit, zda dotyčná třetí země je pro určitého žadatele bezpečná, a poskytují žadateli alespoň možnost napadnout uplatnění pojetí bezpečné třetí země z důvodu, ð že třetí země není v konkrétní situaci, ve které se osoba nachází, bezpečná ï že by byl vystaven mučení a krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení či trestu. ð Žadatel má rovněž možnost zpochybnit existenci spojitosti mezi ním a třetí zemí podle písmena a). ï

3.           Při výkonu rozhodnutí, které se zakládá výlučně na tomto článku, členské státy:

a)      žadatele náležitě vyrozumí a

b)      vydají mu doklad, kterým informují orgány třetí země v jazyce dané země, že žádost nebyla věcně posouzena.

4.           Pokud třetí země nepovolí žadateli o ð mezinárodní ochranu ï azyl vstup na své území, členské státy zajistí, aby mu byl poskytnut přístup k řízení v souladu se základními zásadami a zárukami uvedenými v kapitole II.

5.           Členské státy pravidelně informují Komisi o zemích, na které se uplatňuje toto pojetí podle ustanovení tohoto článku.

ê 2005/85/ES článek 36 (přizpůsobený)

ð nový

Článek 39

Pojetí evropskéých bezpečnéých třetích zeměí

1.           Členské státy mohou stanovit, že posouzení žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï a posouzení bezpečnosti žadatele v jeho Ö konkrétní Õ zvláštní situaci podle kapitoly II se neprovede vůbec nebo se neprovede zcela, pokud příslušný orgán na základě skutečností zjistil, že žadatel o azyl ð mezinárodní ochranu ï chce vstoupit na jeho území protiprávně nebo na něj protiprávně vstoupil z bezpečné třetí země podle odstavce 2.

2.           Pro účely odstavce 1 lze třetí zemi považovat za bezpečnou, pouze pokud:

a)      bez zeměpisných omezení ratifikovala Ženevskou úmluvu a dodržuje její ustanovení;

b)      má zákonem stanovené azylové řízení; a

c)      ratifikovala Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod a dodržuje její ustanovení, včetně norem týkajících se účinných opravných prostředků a

d)      Rada ji určila za bezpečnou v souladu s odstavcem 3.

3.           Rada přijme nebo změní kvalifikovanou většinou na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem společný seznam třetích zemí, které se pro účely odstavce 1 považují za bezpečné třetí země.

43.         Dotyčné členské státy ve vnitrostátních právních předpisech stanoví úpravy provádění ustanovení odstavce 1 a důsledky rozhodnutí podle těchto ustanovení v souladu se zásadou nenavracení podle Ženevské úmluvy, včetně výjimek z použití tohoto článku z humanitárních nebo politických důvodů či na základě mezinárodního veřejného práva.

54.         Při výkonu rozhodnutí, které se zakládá výlučně na tomto článku, dotyčné členské státy:

a)      žadatele náležitě vyrozumí a

b)      vydají mu doklad, kterým informují orgány třetí země v jazyce dané země, že žádost nebyla věcně posouzena.

65.         Pokud bezpečná třetí země nepřevezme žadatele o azyl zpět, členské státy zajistí, aby mu byl poskytnut přístup k řízení v souladu se základními zásadami a zárukami uvedenými v kapitole II.

ò nový

6.           Členské státy pravidelně informují Komisi o zemích, na které se uplatňuje toto pojetí podle ustanovení tohoto článku.

ê 2005/85/ES článek 36

7.           Členské státy, které v souladu s vnitrostátními právními předpisy platnými k 1. prosinci 2005 a na základě kritérií uvedených v odst. 2 písm. a), b) a c) určily třetí země za bezpečné země, mohou na tyto třetí země uplatňovat odstavec 1, dokud Rada nepřijme společný seznam podle odstavce 3.

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

ð nový

Oddíl IV

Článek 40 32

Následné žádosti

1.           Pokud osoba, která v členském státě požádala o ð mezinárodní ochranu ï azyl, v témže členském státě předloží další údaje nebo podá následnou žádost, může členský stát ð posoudí ï posoudit tyto další údaje nebo prvky následné žádosti v rámci posuzování předchozí žádosti nebo v rámci přezkumu rozhodnutí, proti kterému byl podán opravný prostředek, pokud v tomto rámci mohou příslušné orgány vzít v úvahu a posoudit všechny prvky, na nichž se zakládají další údaje nebo následná žádost.

2.           Navíc mohou členské státy použít zvláštní řízení podle odstavce 3, pokud osoba podá následnou žádost o azyl:

a)      poté, co v souladu s články 19 nebo 20 svou předchozí žádost vzala zpět nebo od ní odstoupila;

b)      poté, co bylo vydáno rozhodnutí o předchozí žádosti. Členské státy mohou rovněž rozhodnout, že se toto řízení použije až po vydání pravomocného rozhodnutí.

2. 3.       ð Pro účely rozhodnutí o přípustnosti žádosti o mezinárodní ochranu podle čl. 33 odst. 2 písm. d) ï podléhá nNásledná žádost o ð mezinárodní ochranu ï azyl podléhá nejprve předběžnému posouzení, zda se po zpětvzetí předchozí žádosti nebo po vydání rozhodnutí o žádosti podle odst. 2 písm. b) tohoto článku objevily nebo byly žadatelem předloženy nové prvky nebo zjištění týkající se posouzení, zda ho lze Ö žadatele Õ uznat za uprchlíka ð nebo osobu, která má nárok na doplňkovou ochranu, ï podle směrnice […/…/EU] [kvalifikační směrnice] 2004/83/ES.

3. 4.       Pokud se po v rámci předběžnéhom posouzení podle odstavce 2 3 tohoto článku Ö dospěje k závěru, že se objevily nebo byly Õ objeví nebo jsou žadatelem předloženy nové prvky či zjištění, které významně zvyšují pravděpodobnost uznání žadatele za uprchlíka ð nebo osobu, která má nárok na doplňkovou ochranu, ï podle směrnice Ö […./…/EU] [kvalifikační směrnice] Õ 2004/83/ES, posuzuje se žádost dále podle kapitoly II. Ö Členské státy mohou stanovit rovněž jiné důvody pro další posuzování následné žádosti. Õ

5.           V souladu s vnitrostátními právními předpisy mohou členské státy dále posuzovat následnou žádost, existují-li jiné důvody pro obnovení řízení.

4. 6.       Členské státy mohou rozhodnout o dalším posuzování žádosti, pouze pokud dotyčný žadatel nemohl v předchozím řízení bez vlastního zavinění uvést skutečnosti uvedené v odstavcích 2 a 3 3, 4 a 5 tohoto článku, zejména při využití svého práva na účinný opravný prostředek podle článku 46 39.

ò nový

5.           Pokud není následná žádost dále posuzována podle tohoto článku, považuje se za nepřípustnou v souladu s čl. 33 odst. 2 písm. d).

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

ð nový

6. 7.       Postup podle tohoto článku se může použít rovněž v případě:

a)      závislé osoby, která podá žádost poté, co v souladu s čl. 7 odst. 2 6 odst. 3 souhlasila s tím, aby její případ byl součástí žádosti podané jejím jménem ð , a/nebo ï

b)      ð nesezdané nezletilé osoby, která podá žádost poté, co byla podána žádost jejím jménem podle čl. 7 odst. 5 písm. c) ï.

V ð takových případech ï takovém případě předběžné posouzení podle odstavce 2 3 tohoto článku sestává z posouzení, zda s ohledem na situaci této závislé osoby ð nebo nesezdané nezletilé osoby ï existují skutečnosti, které samostatnou žádost odůvodňují.

ò nový

7.           Pokud osoba, vzhledem k níž má být vykonáno rozhodnutí o přemístění podle nařízení (EU) […/…] [dublinského nařízení], předloží další údaje nebo podá následnou žádost v přemisťujícím členském státě, příslušný členský stát, jak je definován v nařízení (EU) […/…] [v dublinském nařízení], posoudí tyto údaje nebo následné žádosti podle této směrnice.

Článek 41

Zvláštní pravidla po zamítnutí následné žádosti nebo rozhodnutí o její nepřípustnosti

Pokud po pravomocném rozhodnutí považovat žádost za nepřípustnou podle čl. 40 odst. 5 nebo po pravomocném rozhodnutí zamítnout předchozí následnou žádost jako nedůvodnou podá dotyčná osoba novou žádost o mezinárodní ochranu ve stejném členském státě, mohou členské státy postupovat těmito způsoby:

a)           učinit výjimku z práva setrvat na území za předpokladu, že je rozhodující orgán přesvědčen, že rozhodnutí o navrácení nepovede k přímému nebo nepřímému navrácení v rozporu s mezinárodními závazky daného členského státu a jeho závazky v rámci Unie;

b)           stanovit, že posuzovací řízení bude zrychleno podle čl. 31 odst. 6 písm. f); v takovém případě se mohou členské státy rovněž odchýlit od lhůt, které se obvykle použijí ve zrychlených řízeních v souladu s vnitrostátními právními předpisy;

c)           odchýlit se od lhůt, které se obvykle použijí v souladu s vnitrostátními právními předpisy v řízeních o přípustnosti podle článků 33 a 34.

ê 2005/85/ES

Článek 33

Nedostavení se

Členské státy mohou zachovat nebo přijmout postup stanovený v článku 32 v případě žádosti o azyl podané později žadatelem, který úmyslně nebo v důsledku hrubé nedbalosti nevyhledal přijímací středisko nebo se ve stanovené době nedostavil k příslušným orgánům.

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

ð nový

Článek 42 34

Procesní pravidla

1.           Členské státy zajistí, aby žadatelé o ð mezinárodní ochranu ï azyl, jejichž žádost podléhá předběžnému posouzení podle článku 40 32, měli záruky uvedené v čl. 12 odst. 1 10 odst. 1.

2.           Členské státy mohou ve vnitrostátních právních předpisech stanovit pravidla pro předběžné posouzení podle článku 40 32. Tato pravidla mohou mimo jiné:

a)      uložit dotyčnému žadateli povinnost, aby uvedl skutečnosti a předložil důkazy, které odůvodňují nové řízení;

b)      vyžadovat, aby dotyčný žadatel předložil nové informace v určité lhůtě poté, co je získal;

b c)   povolit, aby bylo provedeno předběžné posouzení pouze na základě písemného podání bez osobního pohovoru ð , s výjimkou případů uvedených v čl. 40 odst. 6 ï.

Ö Tato pravidla Õ Tyto podmínky nesmí znemožnit přístup žadatelů o azyl k novému řízení, ani vést k účinnému odepření nebo výraznému omezení tohoto přístupu.

3.           Členské státy zajistí, aby:

a)      žadatel byl vhodným způsobem informován o výsledku předběžného posouzení a v případě, že žádost nebude dále posuzována, o důvodech a o možnostech opravných prostředků proti tomuto rozhodnutí.;

b)      rozhodující orgán co nejdříve posoudil následnou žádost v souladu s kapitolou II, nastane-li některá ze situací uvedených v čl. 32 odst. 2.

Oddíl V

Článek 43 35

Řízení na hranicích

1.           Členské státy mohou v souladu se základními zásadami a zárukami uvedenými v kapitole II stanovit řízení, kterými se na hranicích nebo v tranzitních prostorách členského státu rozhoduje o:

a)      ð přípustnosti ï žádostíech podaných ð podle článku 33 ï na těchto místech. ð a/nebo ï

ò nový

b)      věcné stránce žádostí v řízení podle čl. 31 odst. 6.

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

ð nový

2.           Neexistují-li však řízení podle odstavce 1, mohou členské státy s výhradou ustanovení tohoto článku a v souladu s právními a správními předpisy platnými k 1. prosinci 2005 zachovat řízení, která se odchylují od základních zásad a záruk uvedených v kapitole II a kterými se na hranicích nebo v tranzitních prostorách rozhoduje o povolení vstupu na jejich území žadatelům o azyl, kteří na tato místa přicestovali a podali zde žádost o azyl.

3.           Řízení uvedená v odstavci 2 zejména zajistí, aby:

a)      dotyčné osoby mohly setrvat na hranici nebo v tranzitních prostorách členského státu, aniž je dotčen článek 7;

b)      dotyčné osoby byly neprodleně informovány o svých právech a povinnostech podle čl. 10 odst. 1 písm. a);

c)      dotyčné osoby mohly případně využít služeb tlumočníka podle čl. 10 odst. 1 písm. b);

d)      s dotyčnými osobami byl podle článků 12, 13 a 14 proveden pohovor předtím, než příslušný orgán v tomto řízení rozhodne o jejich žádosti o azyl, který povedou osoby s patřičnými znalostmi příslušných norem platných v oblasti azylového a uprchlického práva;

e)      dotyčné osoby mohly podle čl. 15 odst. 1 konzultovat právního zástupce nebo jiného poradce, který je podle vnitrostátních právních předpisů jako takový přípustný nebo povolený, a

f)       v případě nezletilých osob bez doprovodu byl dotyčné osobě ustanoven zástupce podle čl. 17 odst. 1, ledaže se použije čl. 17 odst. 2 nebo 3.

V případě, že příslušný orgán odmítne povolit vstup, uvede věcné a právní důvody, proč se žádost o azyl považuje za nedůvodnou nebo nepřípustnou.

2. 4.       Členské státy zajistí, aby rozhodnutí v rámci řízení podle odstavce 1 2 bylo vydáno v přiměřené době. Není-li rozhodnutí vydáno do čtyř týdnů, povolí se žadateli o azyl vstup na území členského státu, aby mohla být jeho žádost zpracována v souladu s ostatními ustanoveními této směrnice.

3. 5.       V případě zvláštního druhu příjezdu nebo příjezdu velkého počtu státních příslušníků třetí země nebo osob bez státní příslušnosti, které podávají žádost o ð mezinárodní ochranu ï azyl na hranici nebo v tranzitním prostoru, kdy z praktického hlediska není Ö v praxi Õ možné použít ustanovení odstavce 1 nebo zvláštní řízení stanovené v odstavcích 2 a 3, lze tato řízení uplatnit také v případech a po dobu, kdy jsou tito státní příslušníci třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti běžně ubytovány v blízkosti hranice nebo tranzitního prostoru.

ê 2005/85/ES

Článek 36

Pojetí evropských bezpečných třetích zemí

1.           Členské státy mohou stanovit, že posouzení žádosti o azyl a posouzení bezpečnosti žadatele v jeho zvláštní situaci podle kapitoly II se neprovede vůbec nebo se neprovede zcela, pokud příslušný orgán na základě skutečností zjistil, že žadatel o azyl chce vstoupit na jeho území protiprávně nebo na něj protiprávně vstoupil z bezpečné třetí země podle odstavce 2.

2.           Pro účely odstavce 1 lze třetí zemi považovat za bezpečnou, pouze pokud:

a)      bez zeměpisných omezení ratifikovala Ženevskou úmluvu a dodržuje její ustanovení;

b)      má zákonem stanovené azylové řízení;

c)      ratifikovala Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod a dodržuje její ustanovení, včetně norem týkajících se účinných opravných prostředků a

d)      Rada ji určila za bezpečnou v souladu s odstavcem 3.

3.           Rada přijme nebo změní kvalifikovanou většinou na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem společný seznam třetích zemí, které se pro účely odstavce 1 považují za bezpečné třetí země.

4.           Dotyčné členské státy ve vnitrostátních právních předpisech stanoví úpravy provádění ustanovení odstavce 1 a důsledky rozhodnutí podle těchto ustanovení v souladu se zásadou nenavracení podle Ženevské úmluvy, včetně výjimek z použití tohoto článku z humanitárních nebo politických důvodů či na základě mezinárodního veřejného práva.

5.           Při výkonu rozhodnutí, které se zakládá výlučně na tomto článku, dotyčné členské státy:

a)      žadatele náležitě vyrozumí a

b)      vydají mu doklad, kterým informují orgány třetí země v jazyce dané země, že žádost nebyla věcně posouzena.

6.           Pokud bezpečná třetí země nepřevezme žadatele o azyl zpět, členské státy zajistí, aby mu byl poskytnut přístup k řízení v souladu se základními zásadami a zárukami uvedenými v kapitole II.

7.           Členské státy, které v souladu s vnitrostátními právními předpisy platnými k 1. prosinci 2005 a na základě kritérií uvedených v odst. 2 písm. a), b) a c) určily třetí země za bezpečné země, mohou na tyto třetí země uplatňovat odstavec 1, dokud Rada nepřijme společný seznam podle odstavce 3.

ê 2005/85/ES

ð nový

KAPITOLA IV

Řízení o odnětí ð statusu mezinárodní ochrany ï postavení uprchlíka

Článek 44 37

Odnětí ð statusu mezinárodní ochrany ï postavení uprchlíka

Členské státy zajistí, aby bylo možné zahájit posouzení k odnětí ð statusu mezinárodní ochrany ï postavení uprchlíka určité osobě, objeví-li se nové prvky nebo zjištění naznačující, že existují důvody pro nové posouzení oprávněnosti jejího ð statusu mezinárodní ochrany ï postavení uprchlíka.

Článek 45 38

Procesní pravidla

1.           Členské státy zajistí, aby v případech, kdy příslušný orgán zvažuje podle článku 14 ð nebo článku 19 ï směrnice […./…/EU] [kvalifikační směrnice] 2004/83/ES odejmout státnímu příslušníku třetí země nebo osobě bez státní příslušnosti ð status mezinárodní ochrany ï postavení uprchlíka, měla dotyčná osoba tyto záruky:

a)      je písemně informována o tom, že příslušný orgán znovu posuzuje oprávněnost ð přiznání statusu mezinárodní ochrany ï jejího postavení uprchlíka, a o důvodech tohoto nového posuzování a

b)      má příležitost, aby při osobním pohovoru podle čl. 12 odst. 1 písm. b) 10 odst. 1 písm. b) a článků 14, 15, ð 16 ï a 17 12, 13 a 14 nebo v písemném prohlášení uvedla důvody, proč by jí nemělo být ð status mezinárodní ochrany ï postavení uprchlíka odňato.

Členské státy dále zajistí, aby v rámci tohoto řízení:

a)      mohl příslušný orgán získat přesné a aktuální informace z různých zdrojů, např. od ð Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu a ï UNHCR, týkající se obecné situace, která panuje v zemích původu dotyčných osob, a

b)      jsou-li shromažďovány informace k jednotlivému případu za účelem nového posouzení ð statusu mezinárodní ochrany ï postavení uprchlíka, aby tyto informace nebyly získány od původců pronásledování ð nebo vážné újmy ï způsobem, jímž by tito původci pronásledování byli přímo informováni o tom, že dotyčná osoba je ð osobou požívající mezinárodní ochrany ï uprchlíkem, jejížhož status postavení se znovu posuzuje, a který by ohrozil nedotknutelnost žadatele nebo na něm závislých osob, nebo svobodu či bezpečnost jeho rodinných příslušníků, kteří dosud žijí v zemi původu.

2.           Členské státy zajistí, aby rozhodnutí příslušného orgánu o odnětí ð statusu mezinárodní ochrany ï postavení uprchlíka bylo sděleno písemně. V rozhodnutí se uvedou věcné a právní důvody a písemně se poskytne poučení o opravných prostředcích.

3.           Jakmile příslušný orgán vydá rozhodnutí o odnětí ð statusu mezinárodní ochrany ï postavení uprchlíka, použijeí se rovněž článek 20 čl. 15 odst. 2, ð článek 22 ï, čl. 23 odst. 1 16 odst. 1 a článek 29 21.

4.           Odchylně od odstavců 1, 2 a 3 tohoto článku mohou členské státy rozhodnout, že ð status mezinárodní ochrany ï postavení uprchlíka ze zákona zaniká v případě ukončení podle čl. 11 odst. 1 písm. a) až d) směrnice 2004/83/ES nebo, pokud se ð osoba požívající mezinárodní ochrany ï uprchlík jednoznačně zřekla toho, aby byla za ð osobu požívající mezinárodní ochrany ï uprchlíka uznávána. ð Členský stát může rovněž stanovit, že status mezinárodní ochrany ze zákona zaniká, pokud se osoba požívající mezinárodní ochrany stala občanem tohoto členského státu. ï

KAPITOLA V

Řízení o opravném prostředku

Článek 46 39

Právo na účinný opravný prostředek

1.           Členské státy zajistí, aby žadatelé o ð mezinárodní ochranu ï azyl měli právo na účinný opravný prostředek před soudem nebo tribunálem proti:

a)      rozhodnutí o jejich žádosti o ð mezinárodní ochranu ï azyl, včetně rozhodnutí:

ò nový

i)        považovat žádost za nedůvodnou, co se týče postavení uprchlíka a/nebo statusu doplňkové ochrany,

ê 2005/85/ES

ð nový

ii i)     považovat žádost za nepřípustnou podle čl. 33 25 odst. 2,

iii ii)    vydaného na hranici nebo v tranzitních prostorách členského státu podle čl. 43 odst. 1 35 odst. 1,;

iii)      neprovést posouzení podle článku 36;

b)      zamítnutí obnovit posuzování žádosti po jeho zastavení podle článků 27 a 28 19 a 20;

c)      rozhodnutí dále neposuzovat následnou žádost podle článků 32 a 34;

d)      rozhodnutí zamítnout vstup v rámci řízení podle čl. 35 odst. 2;

c e)    rozhodnutí o odnětí ð statusu mezinárodní ochrany ï postavení uprchlíka podle článku 45 38.

ò nový

2.           Členské státy zajistí, aby osoby, jež rozhodující orgán uzná jako způsobilé pro doplňkovou ochranu, měly právo na účinný opravný prostředek, jak je uveden v odstavci 1, proti rozhodnutí považovat žádost za nedůvodnou, pokud jde o postavení uprchlíka.

Dotyčná osoba má nárok na práva a výhody zaručené osobám, které požívají doplňkové ochrany podle směrnice […./…/EU] [kvalifikační směrnice], dokud nebude znám výsledek odvolacího řízení.

3.           Členské státy zajistí, aby účinný opravný prostředek podle odstavce 1 obsahoval úplné posouzení jak skutkové, tak právní stránky, včetně posouzení potřeby mezinárodní ochrany do budoucna (ex nunc) podle směrnice […./…/EU] [kvalifikační směrnice], a to alespoň v odvolacích řízeních před soudem nebo tribunálem prvního stupně.

ê 2005/85/ES

ð nový

4. 2.       Členské státy stanoví ð přiměřené ï lhůty a další nezbytná pravidla, aby mohl žadatel využít svého práva na účinný opravný prostředek podle odstavce 1.

ò nový

Lhůty nesmějí znemožňovat nebo nepřiměřeně ztěžovat přístup žadatelů k účinnému opravnému prostředku podle odstavce 1.

Členské státy mohou rovněž stanovit přezkum rozhodnutí podle článku 43 z moci úřední.

ê 2005/85/ES

3.           Členské státy v souladu se svými mezinárodními závazky případně stanoví pravidla týkající se:

a)      otázky, zda opravný prostředek podle odstavce 1 má za následek to, že žadatel může setrvat v dotyčném členském státě až do rozhodnutí o opravném prostředku;

b)      možností právních prostředků nebo ochranných opatření, pokud opravný prostředek podle odstavce 1 nemá za následek to, že žadatel může setrvat v dotyčném členském státě až do rozhodnutí o opravném prostředku. Členské státy mohou stanovit rovněž opravný prostředek z úřední moci; a

c)      důvodů pro napadení rozhodnutí podle čl. 25 odst. 2 písm. c) v souladu s metodikou použitou podle čl. 27 odst. 2 písm. b) a c).

ò nový

5.           Aniž by byl dotčen odstavec 6, členské státy umožní žadatelům setrvat na území, dokud nevyprší lhůta, v níž mohou uplatnit právo na účinný opravný prostředek, nebo v případě, že v dané lhůtě toto právo uplatní, dokud nebude znám výsledek opravného prostředku.

6.           V případě rozhodnutí považovat žádost za nedůvodnou, uplatní-li se některá z okolností uvedených v čl. 31 odst. 6 písm. a) až g), nebo rozhodnutí považovat žádost za nepřípustnou podle čl. 33 odst. 2 písm. a) nebo d), a pokud v takových případech vnitrostátní právní předpisy neznají právo setrvat v členském státě, dokud nebude znám výsledek opravného prostředku, má soud nebo tribunál pravomoc rozhodnout, zda žadatel smí či nesmí setrvat na území členského státu, buď na žádost dotyčného žadatele, nebo v případě jednání z moci úřední.

Tento odstavec se nepoužije na řízení uvedená v článku 43.

7.           Členské státy umožní žadateli setrvat na území, dokud nebude znám výsledek řízení za účelem rozhodnutí, zda žadatel smí či nesmí setrvat na území, stanoveného v odstavci 6.

8.           Použitím odstavců 5, 6 a 7 není dotčen článek 26 nařízení (EU) č. […/…] [dublinského nařízení].

ê 2005/85/ES

9. 4.       Členské státy mohou stanovit lhůty, ve kterých má soud nebo tribunál podle odstavce 1 rozhodnutí rozhodujícího orgánu přezkoumat.

5.           Bylo-li žadateli přiznáno postavení, které podle vnitrostátních právních předpisů a právních předpisů Společenství poskytuje stejná práva a výhody jako postavení uprchlíka podle směrnice 2004/83/ES, lze se domnívat, že žadatel má k dispozici účinný opravný prostředek, pokud soud nebo tribunál rozhodne, že opravný prostředek podle odstavce 1 je nepřípustný nebo že má vzhledem k nedostatečnému zájmu ze strany žadatele pokračovat v řízení pouze malou naději na úspěch.

10. 6.     Členské státy mohou ve vnitrostátních právních předpisech stanovit rovněž podmínky pro domněnku, že žadatel vzal konkludentně opravný prostředek podle odstavce 1 zpět nebo od něj odstoupil, společně s pravidly pro následný postup.

KAPITOLA VI

Obecná a závěrečná ustanovení

Článek 47 40

Napadení orgány veřejné správy

Touto směrnicí není dotčena možnost orgánů veřejné správy napadnout podle vnitrostátních právních předpisů správní nebo soudní rozhodnutí.

Článek 48 41

Důvěrnost

Členské státy zajistí, aby orgány provádějící tuto směrnici byly vázány zásadou zachování důvěrnosti podle vnitrostátních právních předpisů ve vztahu k veškerým informacím, které získají v průběhu své práce.

ò nový

Článek 49

Spolupráce

Každý členský stát určí celostátní kontaktní místo a jeho adresu sdělí Komisi. Komise sdělí tyto informace ostatním členským státům.

Členské státy přijmou ve spojení s Komisí veškerá vhodná opatření k zavedení přímé spolupráce a výměny informací mezi příslušnými orgány.

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

ð nový

Článek 50 42

Zpráva

Nejpozději do 1. prosince 2009 ð ………[13] ï předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování této směrnice v členských státech a případně navrhne nezbytné změny. Členské státy předají Komisi všechny informace, které jsou vhodné pro přípravu této zprávy. Po předložení této zprávy předkládá Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování této směrnice v členských státech nejméně jednou za ð pět let ï dva roky.

Článek 51 43

Provedení

1.           Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 1. prosince 2007 Ö články […] [články, které byly významově změněny v porovnání s předchozí směrnicí] do […] Õ . Co se týče článku 15, členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 1. prosince 2008. Neprodleně Ö sdělí Õ o nich uvědomí Komisi Ö jejich znění a srovnávací tabulku mezi těmito předpisy a touto směrnicí Õ.

ò nový

2.           Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s čl. 31 odst. 3 do [třech let od uplynutí lhůty pro provedení]. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění a srovnávací tabulku mezi těmito předpisy a touto směrnicí.

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

3.           Tyto pPředpisy přijaté členskými státy Ö podle odstavců 1 a 2 Õ musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy. Ö Musí rovněž obsahovat prohlášení, že odkazy ve stávajících právních a správních předpisech na směrnici zrušenou touto směrnicí se považují za odkazy na tuto směrnici. Způsob odkazu a znění prohlášení si stanoví členské státy. Õ

4.           Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice Ö , a srovnávací tabulku mezi uvedenými předpisy a touto směrnicí Õ.

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

ð nový

Článek 52 44

Přechodná ustanovení

Členské státy použijí právní a správní předpisy Ö podle Õ uvedené v článku čl. 51 odst. 1 43 u žádostí o ð mezinárodní ochranu ï azyl podaných po ð […] ï 1. prosinci 2007 a u řízení o k odnětí ð statusu mezinárodní ochrany ï postavení uprchlíka zahájených po ð […] ï 1. prosinci 2007. ð Žádosti podané do […] a řízení o odnětí postavení uprchlíka zahájená do […] se řídí právními a správními předpisy přijatými v souladu se směrnicí 2005/85/ES. ï

ò nový

Členské státy použijí právní a správní předpisy uvedené v čl. 51 odst. 2 u žádostí o mezinárodní ochranu podaných po […]. Žádosti podané do […] se řídí právními a správními předpisy podle směrnice 2005/85/ES.

ê

Článek 53

Zrušení

Směrnice 2005/85/ES se v případě členských států vázaných touto směrnicí zrušuje s účinkem ode [dne následujícího po dni uvedeném v čl. 51 odst. 1 této směrnice], aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnice uvedenýché v příloze II části B do vnitrostátního práva.

Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze III.

ê 2005/85/ES

Článek 54 45

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

ê

Články [...] se použijí po [dni následujícím po dni uvedeném v čl. 51 odst. 1].

ê 2005/85/ES (přizpůsobený)

Článek 55 46

Určení

Tato směrnice je určena členským státům v souladu se Smlouvou o založení Evropského společenství Ö souladu se Smlouvami Õ.

V Bruselu dne

Za Evropský parlament                                 Za Radu

předseda                                                        předseda

ê 2005/85/ES

PŘÍLOHA I

Definice „rozhodujícího orgánu“

Dokud platí ustanovení čl. 17 odst. 1 Refugee Act 1996 (ve znění pozdějších předpisů), může mít Irsko při provádění této směrnice za to, že:

- „rozhodujícím orgánem“ podle čl. 2 písm. e) této směrnice se rozumí Office of the Refugee Applications Commissioner, pokud jde o posouzení toho, zda by měl být žadatel prohlášen za uprchlíka či nikoliv, a

- „rozhodnutí v prvním stupni“ podle čl. 2 písm. e) této směrnice zahrnují doporučení Refugee Applications Commissioner, pokud jde o to, zda by měl být žadatel prohlášen za uprchlíka či nikoliv.

Irsko uvědomí Komisi o případných změnách čl. 17 odst. 1 Refugee Act 1996 (ve znění pozdějších předpisů).

PŘÍLOHA I II

Určení bezpečných zemí původu pro účely článku 29 a čl. 30 37 odst. 1

Země se považuje za bezpečnou zemi původu, pokud lze na základě tamější právní situace, uplatňování práva v rámci demokratického systému a obecné politické situace prokázat, že v ní obecně a soustavně nedochází k pronásledování podle článku 9 směrnice […/…/EU] [kvalifikační směrnice] 2004/83/ES, k mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení či trestům a k hrozbě z důvodu svévolného násilí v případě mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

Při tomto hodnocení se vezme v úvahu mimo jiné rozsah, v jakém je poskytována ochrana proti pronásledování nebo špatnému zacházení prostřednictvím:

a) příslušných právních předpisů země a způsobu, jakým se uplatňují;

b) dodržování práv a svobod stanovených v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod nebo Mezinárodním paktu o občanských a politických právech nebo Úmluvě proti mučení, a to zejména práv, od nichž se podle čl. 15 odst. 2 zmíněné evropské úmluvy nelze odchýlit;

c) dodržování zásady nenavracení podle Ženevské úmluvy;

d) systému účinných opravných prostředků proti porušování těchto práv a svobod.

ê 2005/85/ES

ð nový

PŘÍLOHA III

Definice „žadatele“ nebo „žadatele o azyl“

Dokud platí ustanovení „Ley 30/1992 de Régimen jurídico de las Administraciones Públicas y del Procedimiento Administrativo Común“ ze dne 26. listopadu 1992 a „Ley 29/1998 reguladora de la Jurisdicción Contencioso-Administrativa“ ze dne 13. července 1998, může Španělsko při provádění této směrnice mít za to, že pro účely kapitoly V zahrnuje definice „žadatele“ nebo „žadatele o azyl“ v čl. 2 písm. c) této směrnice „recurrente“ ve smyslu výše uvedených zákonů.

Za účelem využití práva na účinný opravný prostředek podle kapitoly V má „recurrente“ nárok na stejné záruky podle této směrnice jako „žadatel“ nebo „žadatel o azyl“.

Španělsko uvědomí Komisi o případných změnách výše uvedených zákonů.

ê

PŘÍLOHA II IV

Část A

Zrušená směrnice (uvedená v článku 53)

Směrnice Rady 2005/85/ES || (Úř. věst. L 326, 13.12.2005, s. 13)

Část B

Lhůta pro provedení směrnice ve vnitrostátním právu (uvedená v článku 51)

Směrnice || Lhůty pro provedení směrnice

2005/85/ES || První lhůta: 1. prosince 2007 Druhá lhůta: 1. prosince 2008

PŘÍLOHA III

Srovnávací tabulka

Směrnice 2005/85/ES || Tato směrnice

Článek 1 || Článek 1

Čl. 2 písm. a) až c) || Čl. 2 písm. a) až c)

- || Čl. 2 písm. d)

Čl. 2 písm. d) až f) || Čl. 2 písm. e) až g)

- || Čl. 2 písm. h) a i)

Čl. 2 písm. g) || Čl. 2 písm. j)

- || Čl. 2 písm. k) a l)

Čl. 2 písm. h) až k) || Čl. 2 písm. m) až p)

- || Čl. 2 písm. q)

Čl. 3 odst. 1 a 2 || Čl. 3 odst. 1 a 2

Čl. 3 odst. 3 || -

Čl. 3 odst. 4 || Čl. 3 odst. 3

Čl. 4 odst. 1 první pododstavec || Čl. 4 odst. 1 první pododstavec

Čl. 4 odst. 1 druhý pododstavec || -

Čl. 4 odst. 2 písm. a) || Čl. 4 odst. 2 písm. a)

Čl. 4 odst. 2 písm. b) až d) || -

Čl. 4 odst. 2 písm. e) || Čl. 4 odst. 2 písm. b)

Čl. 4 odst. 2 písm. f) || -

- || Čl. 4 odst. 3

Čl. 4 odst. 3 || Čl. 4 odst. 4

- || Čl. 4 odst. 5

Článek 5 || Článek 5

Čl. 6 odst. 1 || Čl. 6 odst. 1

- || Čl. 6 odst. 2 až 4

Čl. 6 odst. 2 a 3 || Čl. 7 odst. 1 a 2

- || Čl. 7 odst. 3

- || Čl. 7 odst. 4

Čl. 6 odst. 4 || Čl. 7 odst. 5

Čl. 6 odst. 5 || -

- || Článek 8

Čl. 7 odst. 1 a 2 || Čl. 9 odst. 1 a 2

- || Čl. 9 odst. 3

Čl. 8 odst. 1 || Čl. 10 odst. 1

- || Čl. 10 odst. 2

Čl. 8 odst. 2 písm. a) až c) || Čl. 10 odst. 3 písm. a) až c)

- || Čl. 10 odst. 3 písm. d)

Čl. 8 odst. 3 a 4 || Čl. 10 odst. 4 a 5

Čl. 9 odst. 1 || Čl. 11 odst. 1

Čl. 9 odst. 2 první pododstavec || Čl. 11 odst. 2 první pododstavec

Čl. 9 odst. 2 druhý pododstavec || -

Čl. 9 odst. 2 třetí pododstavec || Čl. 11 odst. 2 druhý pododstavec

Čl. 9 odst. 3 || Čl. 11 odst. 3

Čl. 10 odst. 1 písm. a) až c) || Čl. 12 odst. 1 písm. a) až c)

- || Čl. 12 odst. 1 písm. d)

Čl. 10 odst. 1 písm. d) a e) || Čl. 12 odst. 1 písm. e) a f)

Čl. 10 odst. 2 || Čl. 12 odst. 2

Článek 11 || Článek 13

Čl. 12 odst. 1 první pododstavec || Čl. 14 odst. 1 první pododstavec

Čl. 12 odst. 2 druhý pododstavec || -

- || Čl. 14 odst. 1 druhý a třetí pododstavec

Čl. 12 odst. 2 třetí pododstavec || Čl. 14 odst. 1 čtvrtý pododstavec

Čl. 12 odst. 2 písm. a) || Čl. 14 odst. 2 písm. a)

Čl. 12 odst. 2 písm. b) || -

Čl. 12 odst. 2 písm. c) || -

Čl. 12 odst. 3 první pododstavec || Čl. 14 odst. 2 písm. b)

Čl. 12 odst. 3 druhý pododstavec || Čl. 14 odst. 2 druhý pododstavec

Čl. 12 odst. 4 až 6 || Čl. 14 odst. 3 až 5

Čl. 13 odst. 1 a 2 || Čl. 15 odst. 1 a 2

Čl. 13 odst. 3 písm. a) || Čl. 15 odst. 3 písm. a)

- || Čl. 15 odst. 3 písm. b)

Čl. 13 odst. 3 písm. b) || Čl. 15 odst. 3 písm. c)

- || Čl. 15 odst. 3 písm. d)

- || Čl. 15 odst. 3 písm. e)

Čl. 13 odst. 4 || Čl. 15 odst. 4

Čl. 13 odst. 5 || -

- || Článek 16

Článek 14 || -

- || Článek 17

- || Článek 18

- || Článek 19

Čl. 15 odst. 1 || Čl. 22 odst. 1

Čl. 15 odst. 2 || Čl. 20 odst. 1

- || Čl. 20 odst. 2 až 4

- || Čl. 21 odst. 1

Čl. 15 odst. 3 písm. a) || -

Čl. 15 odst. 3 písm. b) a c) || Čl. 21 odst. 2 písm. a) a b)

Čl. 15 odst. 3 písm. d) || -

Čl. 15 odst. 3 druhý pododstavec || -

Čl. 15 odst. 4 až 6 || Čl. 21 odst. 3 až 5

- || Čl. 22 odst. 2

Čl. 16 odst. 1 první pododstavec || Čl. 23 odst. 1 první pododstavec

Čl. 16 odst. 1 druhý pododstavec první věta || Čl. 23 odst. 1 druhý pododstavec úvodní slova

- || Čl. 23 odst. 1 písm. a)

Čl. 16 odst. 1 druhý pododstavec druhá věta || Čl. 23 odst. 1 písm. b)

Čl. 16 odst. 2 první věta || Čl. 23 odst. 2

Čl. 16 odst. 2 druhá věta || -

- || Čl. 23 odst. 3

Čl. 16 odst. 3 || Čl. 23 odst. 4 první pododstavec

Čl. 16 odst. 4 první pododstavec || -

Čl. 16 odst. 4 druhý a třetí pododstavec || Čl. 23 odst. 4 druhý a třetí pododstavec

- || Článek 24

Čl. 17 odst. 1 || Čl. 25 odst. 1

Čl. 17 odst. 2 písm. a) || Čl. 25 odst. 2

Čl. 17 odst. 2 písm. b) a c) || -

Čl. 17 odst. 3 || -

Čl. 17 odst. 4 || Čl. 25 odst. 3

- || Čl. 25 odst. 4

Čl. 17 odst. 5 || Čl. 25 odst. 5

- || Čl. 25 odst. 6

Čl. 17 odst. 6 || Čl. 25 odst. 7

Článek 18 || Článek 26

Článek 19 || Článek 27

Čl. 20 odst. 1 a 2 || Čl. 28 odst. 1 a 2

- || Čl. 28 odst. 3

Článek 21 || Článek 29

Článek 22 || Článek 30

Čl. 23 odst. 1 || Čl. 31 odst. 1

Čl. 23 odst. 2 první pododstavec || Čl. 31 odst. 2

- || Čl. 31 odst. 3

Čl. 23 odst. 2 druhý pododstavec || Čl. 31 odst. 4 první pododstavec

- || Čl. 31 odst. 4 druhý pododstavec

Čl. 23 odst. 3 || Čl. 31 odst. 5 úvodní slova

- || Čl. 31 odst. 5 písm. a) až c)

Čl. 23 odst. 4 písm. a) || Čl. 31 odst. 6 písm. a)

Čl. 23 odst. 4 písm. b) || -

Čl. 23 odst. 4 písm. c) bod i) || Čl. 31 odst. 6 písm. b)

Čl. 23 odst. 4 písm. c) bod ii) || -

Čl. 23 odst. 4 písm. d) || Čl. 31 odst. 6 písm. c)

Čl. 23 odst. 4 písm. e) || -

Čl. 23 odst. 4 písm. f) || Čl. 31 odst. 6 písm. d)

Čl. 23 odst. 4 písm. g) || Čl. 31 odst. 6 písm. e)

Čl. 23 odst. 4 písm. h) a i) || -

Čl. 23 odst. 4 písm. j) || Čl. 31 odst. 6 písm. f)

Čl. 23 odst. 4 písm. k) a l) || -

Čl. 23 odst. 4 písm. m) || Čl. 31 odst. 6 písm. g)

Čl. 23 odst. 4 písm. n) a o) || -

- || Čl. 31 odst. 7 a 8

Článek 24 || -

- || Článek 32 (přesunutý článek 28)

Článek 25 || Článek 33

Čl. 25 odst. 1 || Čl. 33 odst. 1

Čl. 25 odst. 2 písm. a) až c) || Čl. 33 odst. 2 písm. a) až c)

Čl. 25 odst. 2 písm. d) a e) || -

Čl. 25 odst. 2 písm. f) a g) || Čl. 33 odst. 2 písm. d) a e)

- || Článek 34

Článek 26 || Článek 35

Čl. 27 odst. 1 písm. a) || Čl. 38 odst. 1 písm. a)

- || Čl. 38 odst. 1 písm. b)

Čl. 27 odst. 1 písm. b) až d) || Čl. 38 odst. 1 písm. c) až e)

Čl. 27 odst. 2 až 5 || Čl. 38 odst. 2 až 5

Článek 28 || Článek 32

Článek 29 || -

Čl. 30 odst. 1 || Čl. 37 odst. 1

Čl. 30 odst. 2 až 4 || -

- || Čl. 37 odst. 2

Čl. 30 odst. 5 a 6 || Čl. 37 odst. 3 a 4

Čl. 31 odst. 1 || Čl. 36 odst. 1

Čl. 31 odst. 2 || -

Čl. 31 odst. 3 || Čl. 36 odst. 2

Čl. 32 odst. 1 || Čl. 40 odst. 1

Čl. 32 odst. 2 || -

Čl. 32 odst. 3 || Čl. 40 odst. 2

Čl. 32 odst. 4 || Čl. 40 odst. 3 první věta

Čl. 32 odst. 5 || Čl. 40 odst. 3 druhá věta

Čl. 32 odst. 6 || Čl. 40 odst. 4

- || Čl. 40 odst. 5

Čl. 32 odst. 7 první pododstavec || Čl. 40 odst. 6 písm. a)

- || Čl. 40 odst. 6 písm. b)

Čl. 32 odst. 7 druhý pododstavec || Čl. 40 odst. 6 druhý pododstavec

- || Čl. 40 odst. 7

- || Článek 41

Článek 33 || -

Čl. 34 odst. 1 a odst. 2 písm. a) || Čl. 42 odst. 1 a odst. 2 písm. a)

Čl. 34 odst. 2 písm. b) || -

Čl. 34 odst. 2 písm. c) || Čl. 42 odst. 2 písm. b)

Čl. 34 odst. 3 písm. a) || Čl. 42 odst. 3

Čl. 34 odst. 3 písm. b) || -

Čl. 35 odst. 1 || Čl. 43 odst. 1 písm. a)

- || Čl. 43 odst. 1 písm. b)

Čl. 35 odst. 2 a odst. 3 písm. a) až f) || -

Čl. 35 odst. 4 || Čl. 43 odst. 2

Čl. 35 odst. 5 || Čl. 43 odst. 3

Čl. 36 odst. 1 až 2 písm. c) || Čl. 39 odst. 1 až 2 písm. c)

Čl. 36 odst. 2 písm. d) || -

Čl. 36 odst. 3 || -

Čl. 36 odst. 4 až 6 || Čl. 39 odst. 3 až 5

- || Čl. 39 odst. 6

Čl. 36 odst. 7 || -

Článek 37 || Článek 44

Článek 38 || Článek 45

- || Čl. 46 odst. 1 písm. a) bod i)

Čl. 39 odst. 1 písm. a) bod i) a ii) || Čl. 46 odst. 1 písm. a) bod ii) a iii)

Čl. 39 odst. 1 písm. a) bod iii) || -

Čl. 39 odst. 1 písm. b) || Čl. 46 odst. 1 písm. b)

Čl. 39 odst. 1 písm. c) a d) || -

Čl. 39 odst. 1 písm. e) || Čl. 46 odst. 1 písm. c)

- || Čl. 46 odst. 2 a 3

Čl. 39 odst. 2 || Čl. 46 odst. 4 první pododstavec

- || Čl. 46 odst. 4 druhý a třetí pododstavec

Čl. 39 odst. 3 || -

- || Čl. 46 odst. 5 až 8

Čl. 39 odst. 4 || Čl. 46 odst. 9

Čl. 39 odst. 5 || -

Čl. 39 odst. 6 || Čl. 41 odst. 10

Článek 40 || Článek 47

Článek 41 || Článek 48

- || Článek 49

Článek 42 || Článek 50

Článek 43 první pododstavec || Čl. 51 odst. 1

- || Čl. 51 odst. 2

Článek 43 druhý a třetí pododstavec || Čl. 51 odst. 3 a 4

Článek 44 || Článek 52 první pododstavec

- || Článek 52 druhý pododstavec

- || Článek 53

Článek 45 || Článek 54

Článek 46 || Článek 55

Příloha I || -

Příloha II || Příloha I

Příloha III || -

- || Příloha II

- || Příloha III

[1]               Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů „Plán politiky pro azyl – Integrovaný přístup k ochraně v celé EU“ – KOM(2008) 360, 17.6.2008.

[2]               Úř. věst. L 326, 13.12.2005, s. 13.

[3]               Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě o uplatňování směrnice 2005/85/ES ze dne 1. prosince 2005 o minimálních normách pro řízení v členských státech pro přiznávání a odnímání postavení uprchlíka – KOM(2010) 465, 8.9.2010.

[4]               Evropský pakt o přistěhovalectví a azylu, dokument Rady č. 13440/08.

[5]               Pracovní dokument útvarů Komise přiložený k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany – posouzení dopadů – SEK(2009) 1376, 21.10.2009.

[6]               Úř. věst. C […], […], s. […].

[7]               Úř. věst. C […], […], s. […].

[8]               Úř. věst. L 326, 13.12.2005, s. 13.

[9]               Úř. věst. L 132, 29.5.2010, s. 11.

[10]             Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 98.

[11]             Viz rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/JVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (Úř. věst. L 190, 18.7.2002, s. 1).

[12]             Úř. věst. L 31, 6.2.2003, s. 18.

[13]             Čtyři roky ode dne přijetí této směrnice.

Toto podrobné vysvětlení pozměněného návrhu směrnice se předkládá za účelem jeho srovnání s návrhem Komise z roku 2009, kterým se mění směrnice 2005/85/ES.

Článek 1

Ve srovnání s návrhem z roku 2009 nedošlo k žádným změnám.

Článek 2

Ve srovnání s návrhem z roku 2009 byl tento článek změněn takto:

d)         Definice žadatele, který potřebuje zvláštní procesní záruky:

i)       zavádí přesnější označení, totiž „žadatel, který potřebuje zvláštní procesní záruky“, které lépe vyjadřuje zvláštní potřeby, jež musí být zohledněny pro účely směrnice o azylovém řízení;

ii)       do výčtu důvodů, ze kterých mohou žadatelé potřebovat zvláštní procesní záruky, zavádí sexuální orientaci a gendrovou identitu, aby se mj. s ohledem na posouzení žádosti a především osobní pohovor zajistilo, že žadatel je schopen předložit svůj případ, a

iii)      vyjasňuje některé důvody tím, že spojení „problémy v oblasti duševního zdraví“ nahrazuje spojením „závažné problémy v oblasti fyzického a duševního zdraví nebo posttraumatická porucha“.

n)           Pozměněný návrh rozšiřuje definici výrazu „zástupce“, aby se ujasnilo (v závislosti na daném vnitrostátním systému), že nezletilou osobu bez doprovodu může právně zastupovat nejenom osoba, ale také organizace.

q)           Tato nová definice následných žádostí je nezbytná pro lepší vyjasnění pravidel, která se týkají následných žádostí a jsou zmiňována dále v textu směrnice.

Článek 3

Ve srovnání s návrhem z roku 2009 nedošlo k žádným změnám.

Článek 4

V tomto článku pozměněný návrh zavádí významné změny s cílem zjednodušit daná pravidla a usnadnit jejich provádění.

V článku se vyjasňuje, že rozhodující orgán má mít k dispozici přiměřené prostředky, jakož i dostatečně početný způsobilý personál, aby mohl plnit své úkoly, a že tento personál rozhodujícího orgánu má být řádně vyškolen. Aby se zjednodušila pravidla upravující školení, jakého se má personálu dostat, byl pozměněný návrh směrnice uveden do souladu s příslušnými pravidly nařízení o zřízení Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (nařízení (EU) č. 439/2010) tím, že byl uveden odkaz na čl. 6 odst. 4 písm. a) až e) tohoto nařízení. Požadavek týkající se školení tak nyní zahrnuje tyto aspekty:

a)           mezinárodní lidská práva a acquis Unie týkající se azylu, včetně zvláštních právních otázek a zvláštních otázek týkajících se judikatury;

b)           otázky spojené se zpracováváním žádostí o azyl podaných nezletilými osobami a zranitelnými osobami se zvláštními potřebami;

c)           techniky pohovoru;

d)           využití lékařských a právních posudků v azylovém řízení;

e)           otázky spojené se získáváním a použitím informací o zemích původu;

f)            podmínky přijímání se zvláštní pozorností zaměřenou na zranitelné skupiny a oběti mučení.

Pokud jde o výjimky ze zásady jediného rozhodujícího orgánu, bylo zavedeno nové písmeno b), který se použije tehdy, když v rámci řízení na hranicích povolení ke vstupu na území uděluje nebo zamítá jiný orgán (např. pohraniční stráž). Bylo vyjasněno, že v takových případech musí rozhodnutí o povolení vycházet ze stanoviska rozhodujícího orgánu. Cílem této změny je uvést pravidla směrnice do souladu s řadou opatření upravujících hraniční kontroly v členských státech.

Článek 5

Ve srovnání s návrhem z roku 2009 nedošlo k žádným změnám.

Článek 6

Pro lepší přehlednost byl článek 6 návrhu z roku 2009 rozdělen do dvou článků: článek 6 upraveného návrhu stanoví pravidla týkající se obecné zásady snadného a včasného přístupu, zatímco nový článek 7 řeší žádosti podané jménem závislé nebo nezletilé osoby.

Ve srovnání s návrhem z roku 2009 a se současnou směrnicí je terminologie tohoto článku jasnější. V anglickém znění se v souvislosti se žádostí o mezinárodní ochranu jasněji rozlišuje mezi slovesy „make“ (podat) a „lodge“ (podat formálně). Podle definice žádosti uvedené v čl. 2 písm. b) se za podání žádosti již považuje, když o ochranu členským státem požádá osoba, u níž lze předpokládat, že usiluje o získání postavení uprchlíka nebo statusu doplňkové ochrany. Takové podání žádosti si nevyžaduje žádné správní formality. Příslušné správní formality jsou nutné, pokud je žádost podána formálně („lodged“). Podle odstavce 2 členské státy zajistí osobě, která hodlá podat žádost, účinnou příležitost podat (formálně) žádost co možná nejdříve, bez ohledu na jakákoli praktická omezení vyplývající z odstavce 1.

V odstavci 3 bylo vyjasněno, že do 72 hodin je nutné zaregistrovat pouze skutečnost, že daná osoba, která podala žádost, je žadatelem, tj. není nutné, aby v této lhůtě proběhl celý proces registrace žádosti. Toto pravidlo je nyní jasnější a lépe slučitelné se zvláštnostmi vnitrostátních azylových systémů.

Byl zjednodušen požadavek usnadnění přístupu k azylovým řízením i u jiných orgánů, než je rozhodující orgán. Nyní platí obecná zásada, že personál orgánů, které by žádosti mohly obdržet, má příslušné pokyny a nezbytné školení, aby mohl splnit povinnost spočívající ve zjednodušení přístupu k řízení. Je uveden odkaz na příslušné pokyny vypracované Evropským podpůrným úřadem pro otázky azylu, aby se prostřednictvím operativních nástrojů zajistila větší harmonizace.

Návrh umožňuje prodloužit lhůtu 72 hodin na sedm pracovních dnů, aby členské státy mohly účinně zpracovat žádosti v případě, že je podává současně velký počet státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti.

Článek 7

Pozměněný návrh vyjasňuje podmínky, za kterých může nezletilá osoba podat žádost svým jménem. Jedná se mj. o podmínku, že nezletilá osoba musí být způsobilá k právním úkonům v rámci řízení v souladu s vnitrostátním právem dotčeného členského státu nebo se jeho žádost podává prostřednictvím jeho rodičů či jiných zletilých rodinných příslušníků.

Článek 8 (odpovídá článku 7 návrhu z roku 2009)

Tento článek zjednodušuje pravidla příslušného článku 7 návrhu z roku 2009. Cílem tohoto zjednodušení je poskytnout při provádění těchto pravidel členským státům větší flexibilitu. Především pokud jde o opatření týkající se tlumočení, článek vyjasňuje, že taková opatření musí být poskytnuta pouze v míře nezbytné pro usnadnění přístupu k řízení. Cílem je umožnit osobě, která hodlá požádat o mezinárodní ochranu, tuto žádost podat. Výraz „arrangement“ v anglickém znění týkající se opatření ohledně tlumočení naznačuje, že členské státy mají při hledání vhodných způsobů řešení značnou volnost.

Článek 9 (odpovídá článku 8 návrhu z roku 2009)

Ve srovnání s návrhem z roku 2009 nedošlo k žádným změnám.

Článek 10 (odpovídá článku 9 návrhu z roku 2009)

Bylo změněno pořadí Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu a Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), aby se zohlednilo zřízení Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu a jeho obzvláště důležitá úloha v Evropské unii při podpoře členských států (poskytuje jim např. spolehlivé informace o zemi původu).

V odst. 3 písm. b) byl z tohoto článku smazán odkaz na právo žadatele a jeho právního poradce na přístup k informacím o zemi původu. Odkaz byl v zájmu lepší soudržnosti textu přesunut do čl. 12 odst. 1 jako nové písmeno d).

V odst. 3 písm. d) byl doplněn další aspekt, který má zajistit, aby pracovníci, kteří posuzují žádosti a rozhodují o nich, měli možnost konzultovat s odborníky otázky týkající se mj. náboženství, což může být důležité tehdy, když jsou uprchlíci pronásledováni z náboženských důvodů.

Článek 11 (odpovídá článku 10 návrhu z roku 2009)

V odstavci 3 byly doplněny dva další důvody, aby byla zohledněna skutečnost, že sdělení konkrétních informací o sexuální orientaci nebo gendrové identitě by v případě jednoho rozhodnutí, které se týká všech závislých osob, také mohlo ohrozit zájmy žadatele.

Článek 12 (odpovídá článku 11 návrhu z roku 2009)

Byl změněn odst. 1 písm. a) a f). Návrh stanoví, že žadatel by měl být o řízení informován v jazyce, jemuž rozumí nebo o němž lze důvodně předpokládat, že mu rozumí. S cílem zvýšit informovanost žadatele ohledně důsledků, jaké má zpětvzetí žádosti, ustanovení písmene a) navíc od členských států vyžaduje, aby žadatele o těchto pravidlech informovaly na začátku řízení. Tato záruka je nezbytná, neboť se změnila pravidla týkající se zpětvzetí žádosti.

V odst. 1 písm. b) je vyjasněno, že v případě pohovoru o přípustnosti může žadatele k pohovoru předvolat nejen rozhodující orgán, nýbrž i jiné příslušné orgány.

Nové písmeno d) obsahuje ustanovení o právu žadatelů a případně jejich právních poradců na přístup k informacím uvedeným v čl. 10 odst. 3 písm. b). Tato změna nezavádí žádné nové povinnosti; do článku 12 byla tato povinnost přesunuta z článku 10, neboť doplnění ustanovení o přístupu k informacím uvedeným v čl. 10 odst. 1 písm. b) zaručuje v článku 12 větší soudržnost a zlepšuje strukturu textu.

Článek 13 (odpovídá článku 12 návrhu z roku 2009)

Díky pozměněnému návrhu je znění odstavce 1 přesnější a logičtější, aniž by byl změněn jeho obsah.

Článek 14 (odpovídá článku 13 návrhu z roku 2009)

Pravidla upravující osobní pohovory získala větší flexibilitu. Třebaže i nadále platí obecné pravidlo, že pohovory o věcné stránce žádosti provádí pracovníci rozhodujícího orgánu, v případě, že o mezinárodní ochranu současně žádá velký počet státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti, mohou členské státy stanovit, že se do provedení těchto pohovorů zapojí pracovníci jiného orgánu. V takovém případě se však těmto pracovníkům dostane stejného školení, jaké se poskytuje pracovníkům rozhodujícího orgánu. Tento postup lze uplatňovat pouze dočasně, dokud si to vyžadují okolnosti.

Ustanovení odstavce 1 třetí pododstavec bylo zjednodušeno a upřesněno, aniž by byla změněna povinnost dát závislým zletilým osobám příležitost k osobnímu pohovoru.

V odst. 2 písm. b) byl výraz „příslušný orgán“ změněn na „rozhodující orgán“, aby se zajistilo, že je to vždy právě rozhodující orgán, který rozhoduje, zda lze od provedení pohovoru upustit, pokud není žadatel k pohovoru způsobilý nebo jej nemůže absolvovat.

Článek 15 (odpovídá článku 14 návrhu z roku 2009)

V odst. 3 písm. a) bylo vyjasněno, že osoba, která vede pohovor, musí být způsobilá k zohlednění osobních a (namísto „nebo“) obecných okolností žádosti, aby mohla řádně rozhodnout. Oba tyto aspekty jsou závazné – nikoli pouze jeden – a oba musí být splněny. Do výčtu příkladů okolností, které je nutné zohlednit, byly doplněny sexuální orientace a gendrová identita, neboť to jsou také aspekty, jejichž důležitost se může během pohovoru projevit.

Znění odst. 3 písm. c) bylo zjednodušeno, aniž by byl změněn obsah těchto ustanovení.

V odst. 3 písm. d) bylo upřesněno pravidlo, že osoba, jež vede pohovor, nebude oblečena do uniformy, a to konkrétním uvedením pouze vojenské či policejní uniformy.

Bylo upřesněno znění odst. 3 písm. e).

Článek 16 (odpovídá článku 15 návrhu z roku 2009)

Ustanovení tohoto článku bylo zjednodušeno s cílem usnadnit členským státům jeho provádění. Požadavek, aby otázky směřované na žadatele byly relevantní za účelem zjištění, byl odstraněn, neboť jej již samozřejmě zaručuje požadavek poskytnout žadateli odpovídající příležitost k předložení náležitostí daného případu.

Článek 17 (odpovídá článku 16 návrhu z roku 2009)

Ve srovnání s návrhem z roku 2009 byl tento článek značně pozměněn. Členské státy nejsou povinny pořídit z každého osobního pohovoru přepis. Podle navrhovaných pravidel je nutné vyhotovit podrobnou zprávu obsahující všechny významné údaje pohovoru. Členské státy mohou také stanovit, že z osobního pohovoru bude pořízen zvukový nebo audiovizuální záznam. I v takových případech je však nutné vyhotovit podrobnou zprávu a záznam osobního pohovoru přiložit ke zprávě.

Žadatel musí mít příležitost se ke zprávě vyjádřit. Za tím účelem musí být žadatel na konci pohovoru nebo během stanovené lhůty informován o obsahu zprávy před tím, než rozhodující orgán přijme rozhodnutí. Výraz „plně“ znamená, že žadatel musí být obsáhle informován o všech aspektech obsahu zprávy, a to případně s pomocí tlumočníka.

Podle návrhu musí členské státy požádat žadatele o schválení obsahu zprávy. Výjimkou z tohoto ustanovení je případ, kdy byl z osobního pohovoru pořízen zvukový nebo audiovizuální záznam. V takovém případě musí mít žadatel příležitost použít daný záznam, který byl přiložen ke zprávě, jako důkaz v odvolacích řízeních.

Pokud žadatel odmítne zprávu schválit, bude to zaznamenáno v jeho spisu. Rozhodujícímu orgánu však takové odmítnutí nebrání v tom, aby o žádosti rozhodl.

Článek 18 (odpovídá článku 17 návrhu z roku 2009)

Cílem návrhu je významně přepracovat pravidla o lékařských zprávách. Název článku byl změněn tak, že byl odstraněn výraz „právní“, aby tak byl lépe vyjádřen skutečný obsah tohoto článku.

Odstavec 1 první věta stanoví obecnou zásadu, podle které by se žadateli mělo umožnit provedení lékařského vyšetření, aby mohl rozhodujícímu orgánu předložit lékařské osvědčení a podložit tím svá tvrzení. Použití takového lékařského osvědčení má svá omezení; jeho účelem je podložit tvrzení žadatele ohledně pronásledování nebo vážné újmy v minulosti. Cílem je vyjasnit, že takové lékařské osvědčení samo o sobě ještě nedokazuje pronásledování. Členské státy mohou stanovit, že dané osvědčení musí být předloženo v přiměřené lhůtě, aby se zabránilo zdržení posouzení a přijetí rozhodnutí. Podle ustanovení je možné přijmout rozhodnutí, aniž by bylo dané osvědčení zohledněno, pokud nebylo předloženo včas bez udání závažných důvodů. Cílem je zefektivnit řízení a zabránit jeho zneužití či zbytečnému zdržení.

Lékařské vyšetření může být pro posouzení tvrzení důležité zejména tehdy, pokud žadatel není schopen uvést všechny údaje, které jsou nezbytné pro zdůvodnění jeho žádosti. Ustanovení odstavce 2 proto rozhodujícímu orgánu ukládá, aby se souhlasem žadatele zajistil z vlastního podnětu provedení lékařské prohlídky, pokud míní, že existuje důvod se domnívat, že žadatel trpí důsledky posttraumatické stresové poruchy nebo pronásledování či vážné újmy v minulosti, a tudíž není schopen absolvovat pohovor. Pokud žadatel odmítne podstoupit lékařské vyšetření, nebrání to rozhodujícímu orgánu, aby přijal rozhodnutí.

Nový odstavec 5 vyjasňuje obsah školení, jež mají členské státy poskytnout pracovníkům, kteří vedou se žadateli pohovor. Spojení „osoby budou informovány“ znamená, že takové školení má zajistit, že pracovník vedoucí pohovor bude znát a bude schopen rozpoznat příznaky, které by mohly svědčit o dřívějším mučení a jiných zdravotních problémech, jež by mohly nepříznivě ovlivnit schopnost žadatele absolvovat pohovor.

Články19–22 (odpovídají článku 18 návrhu z roku 2009)

Cílem nových článků 19–22 je upravit a vyjasnit pravidla o právu na právní pomoc a zastoupení, dát jim větší flexibilitu a zároveň zajistit, že bezplatné poskytnutí právních a procesních informací je k dispozici osobám, které o to požádají a nemají dostatečné finanční prostředky. To je jeden z klíčových aspektů včasného přístupu k podpoře. Volbu takového přístupu plně podpořily závěry projektu provedeného ve Spojeném království („Solihull pilot“), který byl představen na ministerské konferenci o azylu v září 2010. Tento projekt potvrdil domněnku, že včasný přístup k podpoře v rámci azylového řízení, zejména poskytnutí příslušné právní poradenské služby žadatelům o azyl hned na počátku řízení, významně zlepšuje kvalitu rozhodnutí přijímaných v prvním stupni.

Ve srovnání s návrhem z roku 2009 byly provedeny terminologické změny, aby se zabránilo možné záměně těchto tří pojmů: 1. minimální úroveň poskytnutí právních a procesních informací v prvním stupni, 2. bezplatná právní pomoc k zajištění účinného přístupu ke spravedlnosti v odvolacích řízeních a 3. právo žadatele kontaktovat právního zástupce nebo jiného poradce na vlastní náklady. Pro lepší přehlednost a s cílem poskytnout jasnější pravidla byl článek 18 návrhu z roku 2009 rozdělen do čtyř článků. Díky tomuto rozdělení lze snadněji rozlišovat mezi těmito různými pojmy v odlišných fázích řízení.

Článek 19

Tento článek upravuje bezplatné poskytování právních a procesních informací v rámci řízení v prvním stupni. Název článku má vyjasnit, že členské státy mají povinnost na požádání žadatele bezplatně poskytnout právní a procesní informace v rámci řízení v prvním stupni a že to není považováno za „právní pomoc a zastoupení“. Aby byla splněna tato povinnost, není v souladu s vnitrostátními právními systémy řady členských států proto nutné jmenovat pro každého žadatele právníka.

Ustanovení navíc stanoví minimální úroveň poskytnutí právních a procesních informací. Jedná se o informace ohledně procesních kroků, prostředků, práv a povinností, které by mohly být pro konkrétní případ žadatele důležité, včetně povinnosti spolupracovat a předložit údaje uvedené v článku 4 kvalifikační směrnice. V případě zamítavého rozhodnutí se jedná také o informace ohledně skutkových, hmotněprávních a procesních důvodů zamítnutí, aby se žadatel mohl na základě informací lépe rozhodnout, zda uplatní své právo na účinný opravný prostředek. Že je takové vyjasnění nutné, se projevilo na základě zkušeností z diskusí o předchozím návrhu.

Je třeba poznamenat, že čl. 20 odst. 2 upřesňuje, že pokud členské státy poskytují bezplatnou právní pomoc a/nebo zastoupení v řízeních v prvním stupni, předpokládá se, že jejich součástí jsou i aspekty bezplatného poskytování právních a procesních informací.

Odstavec 2 odkazuje na další pravidla, která se použijí a která jsou popsána níže v článku 21.

Článek 20

Z názvu tohoto nového článku vyplývá, že členské státy zajistí dostupnost bezplatné právní pomoci a zastoupení v odvolacích řízeních. Bezplatná právní pomoc a zastoupení v terminologii pozměněného návrhu znamenají, že žadatele zastupuje a pomoc mu poskytuje způsobilá osoba; ve vnitrostátních systémech několika členských států je takovou osobou kvalifikovaný právník. Rovněž byly stanoveny minimální požadavky, mezi něž patří vypracování procesních dokumentů a účast na slyšení před soudem nebo tribunálem. Tato účast je omezena na odvolací řízení před soudem nebo tribunálem prvního stupně. V ostatních stupních tato směrnice povinnost poskytovat bezplatnou právní pomoc a zastoupení členským státům neukládá. Vzhledem k tomu, že minimální požadavky podle tohoto ustanovení zahrnují jak pomoc (vypracování dokumentů), tak zastoupení (účast na slyšení), bylo vyjasněno, že toto ustanovení se vztahuje na právní pomoc „a“ (nikoliv „a/nebo“) zastoupení.

Odstavec 2 se týká několika členských států, v nichž je běžné, že bezplatná právní pomoc a/nebo zastoupení (poskytované právním zástupcem) jsou k dispozici již v řízeních v prvním stupni (tj. ve správních řízeních před rozhodujícím orgánem). V zájmu zohlednění jejich systémů je v odstavci vyjasněno, že v tomto případě nemusí dané členské státy navíc poskytovat právní a procesní informace podle článku 19, jelikož tento požadavek je zajištěn již v rámci právní pomoci a zastoupení ze strany právního zástupce.

Odstavec 3 popisuje možnost uskutečnit přezkum důvodnosti. To znamená, že členské státy mohou stanovit, že se bezplatná právní pomoc a zastoupení nemusí poskytnout žadatelům, jejichž odvolání nemá reálnou vyhlídku na úspěch. Tuto skutečnost však musí posoudit soud nebo tribunál, nikoliv rozhodující orgán. Druhý pododstavec omezuje uplatnění přezkumu důvodnosti odkazem na článek 47 Listiny základních práv EU, jenž stanoví, že všem, kteří nemají dostatečné prostředky, by měla být poskytnuta právní pomoc, pokud je to nezbytné k zajištění účinného přístupu ke spravedlnosti. Tento pododstavec je tudíž třeba vykládat ve spojení s čl. 21 odst. 2 písm. a) směrnice, kde je stanoveno obecné pravidlo, že bezplatné právní a procesní informace v rámci řízení v prvním stupni a bezplatná právní pomoc a zastoupení v odvolacích řízeních se mohou poskytnout pouze těm osobám, které nemají dostatečné finanční prostředky.

Článek 21

Tento článek stanoví obecné podmínky, jež se uplatní v případech bezplatného poskytnutí právních a procesních informací a bezplatného poskytnutí právní pomoci a zastoupení. Cílem nového odstavce 1 je poskytnout členským státům značnou volnost při rozhodování o tom, jak těmto povinnostem vyhovět. Za standardní řešení je považováno určení právního zástupce, avšak členské státy mohou splnit své povinnosti podle článků 19 a 20 také prostřednictvím nevládních organizací, vládních úředníků nebo specializovaných státních služeb. Toto ustanovení zohledňuje stávající systémy několika členských států.

Článek 22

Tento článek zachovává právo žadatele radit se s právním zástupcem ve všech fázích řízení. Hlavním rozdílem mezi tímto článkem a články 19–21 je skutečnost, že ustanovení tohoto článku se vztahují pouze na právo vyhledat právního zástupce na vlastní náklady žadatele. Článek rovněž stanoví, že členské státy mohou povolit, aby tyto služby poskytovaly nevládní organizace.

Článek 23 (odpovídá článku 19 návrhu z roku 2009)

Pozměněný návrh přichází se změnou, pokud jde o přístup v rámci řízení k informacím týkajícím se bezpečnosti státu. V zájmu dodržení zásady rovnosti podmínek a ustálené judikatury stanoví možnost, aby pokud se jedná o bezpečnost státu, členské státy umožnily přístup ke spisům pouze specializovaným státním službám (advokátům). Toto ustanovení má zajistit, aby byl žadatel řádně zastupován a nebyly přitom zveřejněny žádné citlivé či tajné informace. Pravidla dávají zástupci (vládnímu úředníkovi, advokátovi) možnost nebýt se žadatelem v kontaktu.

Článek 24 (odpovídá článku 20 návrhu z roku 2009)

Pozměněný návrh má za cíl zjednodušit ustanovení týkající se osob se zvláštními potřebami. Jeho cílem je stanovit zásady, přičemž členským státům umožňuje nalézt nejvhodnější způsoby jejich uplatnění.

Za prvé v souladu s definicí v čl. 2 písm. d) z názvu článku jasně vyplývá, že pro účely této směrnice je v řízeních třeba vzít v úvahu konkrétní situaci žadatelů, kteří potřebují zvláštní procesní záruky. Má se tak zejména vyjasnit, že zvláštní procesní potřeby a zvláštní potřeby z hlediska přijetí mohou být odlišné.

První odstavec stanoví, že žadatele, kteří potřebují zvláštní procesní záruky, je třeba identifikovat včas. Toto ustanovení je plně v souladu s příslušnými ustanoveními pozměněného návrhu směrnice o podmínkách přijímání; členské státy mohou použít mechanismus popsaný v článku 22 pozměněného návrhu dané směrnice.

Návrh dává členským státům značnou volnost, co se týče způsobů identifikace žadatelů, kteří potřebují zvláštní procesní záruky, pokud se potřeba těchto záruk ukáže během řízení. Týká se to zejména určitých traumatických poruch, jež je možné odhalit až po určité době.

Ve druhém odstavci je obecně popsána zásada, podle níž mají mít žadatelé, kteří potřebují zvláštní procesní záruky, dostatek času a příslušné podpory k předložení náležitostí žádosti. Toto pravidlo má členským státům poskytnout maximální flexibilitu při hledání způsobů provedení tohoto ustanovení v různých případech v praxi.

Článek 25 (odpovídá článku 21 návrhu z roku 2009)

Pozměněný návrh v podstatě rozšiřuje povinnost zástupce poskytnout pomoc nezletilé osobě bez doprovodu. Rozsah pomoci byl upřesněn a rozšířen vzhledem ke zvláštním procesním potřebám nezletilých osob bez doprovodu. Podle tohoto ustanovení je nyní nutné, aby byl zástupce nezletilé osobě nápomocen, tak aby tato osoba mohla využít všech svých práv a splnit všechny povinnosti stanovené ve směrnici. Požadavek nestrannosti byl odstraněn, neboť zástupce jedná v zájmu nezletilé osoby bez doprovodu; bylo však upřesněno, že zástupce musí jednat v souladu se zásadou nejlepšího zájmu dítěte.

Odstraněn byl odst. 2 písm. b), jelikož skutečnost, že nezletilá osoba je nebo byl/a ženatý/vdaná, sama o sobě neznamená, že tato osoba nepotřebuje pomoc. Tato změna reaguje na možné případy nucených sňatků.

V odstavci 3 písm. a) byl požadavek, aby osobní pohovor vedla osoba s potřebnými znalostmi o zvláštních potřebách nezletilých osob, rozšířen také na pohovory o přípustnosti.

Odstavec 4 vyjasňuje, že právní a procesní informace se bezplatně poskytují nejen nezletilým osobám bez doprovodu, ale také jejich zástupcům, a že se to týká rovněž případů odnětí statusu, čímž jsou pokryta všechna řízení podle této směrnice.

Odstavec 5 zavádí změnu s ohledem na lékařská vyšetření nezletilých osob za účelem určení jejich věku a uvádí, že pokud by vyšetření nemohlo v této záležitosti dospět k jasnému závěru, žadatel je považován za nezletilou osobu.

Aby byl chráněn zájem nezletilých žadatelů bez doprovodu, odstavec 6 vylučuje možnost uplatnění přezkumu důvodnosti, pokud jde o poskytování bezplatné právní pomoci a zastoupení v případě odvolacích řízení.

Článek 26 (odpovídá článku 22 návrhu z roku 2009)

Ve srovnání s návrhem z roku 2009 nedošlo k žádným změnám.

Článek 27 (odpovídá článku 23 návrhu z roku 2009)

Ve srovnání s návrhem z roku 2009 nedošlo k žádným změnám.

Článek 28 (odpovídá článku 24 návrhu z roku 2009)

Tento článek stanoví možnost zamítnout žádost jako neodůvodněnou, pokud se má za to, že ji vzal žadatel konkludentně zpět, a to za předpokladu, že žádost byla po uskutečnění osobního pohovoru přiměřeně posouzena.

Odstavec 2 stanoví možnost, aby žadatel, který se po konkludentním zpětvzetí žádosti opět ohlásí u příslušného úřadu poté, co bylo rozhodnuto zastavit posuzování jeho žádosti, mohl podat novou žádost. Tuto novou žádost nelze obvykle považovat za následnou žádost. Z toho důvodu ji nelze považovat za nepřípustnou na základě skutečnosti, že neobsahuje nové prvky. Pokud se však žadatel ohlásí ve lhůtě delší než jeden rok od okamžiku, kdy bylo rozhodnuto, že vzal svou předchozí žádost konkludentně zpět, členské státy nemají podle této směrnice povinnost případ znovu otevřít a k nové žádosti mohou přistupovat jako k žádosti následné. Cílem těchto ustanovení je poskytnout nástroje k boji proti opakovaným žádostem, jež mají povahu zneužití.

Článek 29 (odpovídá článku 25 návrhu z roku 2009)

Znění odst. 1 písm. a) bylo uvedeno do souladu s dalšími články směrnice, čímž není změněn obsah ustanovení.

Článek 30 (odpovídá článku 26 návrhu z roku 2009)

Ve srovnání s návrhem z roku 2009 nedošlo k žádným změnám.

Článek 31 (odpovídá článku 27 návrhu z roku 2009)

Pozměněný návrh přichází s několika změnami, pokud jde o posuzovací řízení v prvním stupni a zrychlená řízení. Tyto změny mají zohlednit zvláštnosti vnitrostátních systémů členských států a zajistit více flexibility a účinných prostředků pro řešení zneužívání systému.

Odstavec 3 zachovává obecnou šestiměsíční lhůtu pro dokončení řízení v prvním stupni. Byly však stanoveny dvě další výjimky, a to v případech, kdy žádost podá současně velký počet žadatelů a kdy rozhodující orgán nemůže dodržet lhůtu, protože žadatel nesplnil své povinnosti.

Členské státy mohou odložit dokončení řízení, pokud rozhodující orgán nemůže učinit rozhodnutí vzhledem k nejisté situaci v zemi původu, jež je považována za dočasnou. V takovém případě mohou členské státy překročit lhůtu šesti + šesti měsíců. Žadatel však bude mít dále status žadatele.

Důvody pro upřednostnění byly upraveny v zájmu sladění směrnice s pozměněným návrhem směrnice o podmínkách přijímání: členské státy mohou posuzování žádosti upřednostnit, pokud je žadatel zranitelný. Upravena byla rovněž terminologie s ohledem na nové spojení „žadatelé, kteří potřebují zvláštní procesní záruky“. U případů, v nichž může být upřednostnění obzvláště opodstatněné, byly výslovně zmíněny rovněž nezletilé osoby bez doprovodu.

Odstavec 6 vyjasňuje, že důvody podle tohoto odstavce mohou být použity jak pro urychlení řízení, tak pro posuzování na hranicích. Tato změna zohledňuje vnitrostátní systémy členských států, jež provádí obecné řízení na hranicích. Výčet případů, kdy lze posuzovací řízení urychlit nebo uskutečnit na hranicích, je však nadále úplný.

Opětovně byly zahrnuty dva důvody pro urychlení (a uskutečnění řízení na hranicích):

Písmeno e) znovu zavádí písmeno g) směrnice z roku 2005. Tento důvod má poskytnout možnost účinně se vypořádat s případy, jež mají povahu zneužití. Znění bylo upraveno tak, aby bylo stanoveno, že tento důvod může být uplatněn, pokud žadatel uvedl zjevně nepravdivé či očividně nepravděpodobné údaje, které jsou v rozporu s dostatečně ověřenými informacemi ze země původu. Cílem této změny je dodat tomuto důvodu objektivní prvek.

Písmeno g) znovu zavádí písmeno m) směrnice z roku 2005, které se týká případů ohrožení bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku. Bylo vyjasněno, že žádost může být urychlena, pokud existují závažné důvody, pro něž je žadatel považován za hrozbu pro bezpečnost státu.

Odstavec 7 návrhu z roku 2009 byl odstraněn. Požadavek zajištění přiměřeného a úplného posouzení byl přesunut do nového odstavce 7. Pravidla ohledně zjevně nedůvodných žádostí byla odstraněna, jelikož byl opětovně zahrnut článek 28 směrnice z roku 2005, jenž se těchto pravidel týká.

Článek 32 (odpovídá článku 28 směrnice z roku 2005)

Tento článek odpovídá článku 28 směrnice z roku 2005. Obsahová změna se týká případů souvisejících s bezpečností státu, protože tento důvod pro urychlení je jediný, který nelze považovat za zjevně nedůvodný, jelikož v takových případech není důvod pro urychlení založen na předpokladu, že žádost je nepodložená. Článek 28 návrhu z roku 2009 byl odstraněn, jelikož se týkal týchž pravidel.

Článek 33 (odpovídá článku 29 návrhu z roku 2009)

Písmeno d) bylo změněno, protože výraz „stejná“ byl velmi restriktivní a způsoboval, že uplatnění tohoto důvodu nepřípustnosti žádosti bylo v praxi nemožné a neslučitelné s pravidly o následných žádostech, pro která bylo vlastně určeno. Pozměněný návrh vyjasňuje, že tento důvod nepřípustnosti může být použit, pokud v případě následné žádosti neexistují žádné nové prvky. Jasnější je spojitost s následnými žádostmi (a jejich definicí).

Článek 34 (odpovídá článku 30 návrhu z roku 2009)

Pravidla byla uvedena do souladu s obecnými pravidly o osobních pohovorech. Týká se to požadavku, aby osoba, jež vede pohovor, nebyla oblečena do vojenské uniformy či uniformy příslušníka donucovacích orgánů.

Článek 35 (odpovídá článku 31 návrhu z roku 2009)

Pozměněný návrh výslovně stanoví, že žadatel může napadnout uplatnění pojetí první země azylu v konkrétní situaci, ve které se nachází.

Článek 36 (odpovídá článku 34 návrhu z roku 2009)

Ve srovnání s návrhem z roku 2009 nedošlo k žádným změnám.

Článek 37 (odpovídá článku 33 návrhu z roku 2009)

Ve srovnání s návrhem z roku 2009 nedošlo k žádným změnám.

Článek 38 (odpovídá článku 32 návrhu z roku 2009)

Ve srovnání s návrhem z roku 2009 nedošlo k žádným změnám.

Článek 39 (odpovídá článku 38 návrhu z roku 2009)

V zájmu soudržnosti byl přidán nový odstavec 6, podle kterého musí členské státy pravidelně informovat Komisi o zemích, na které se uplatňuje pojetí evropské bezpečné třetí země. Odpovídá to obdobné povinnosti týkající se bezpečných třetích zemí.

Článek 40 (odpovídá čl. 35 odst. 1–7 a 9 návrhu z roku 2009)

V zájmu zajištění účinného nakládání s opakovanými či následnými žádostmi byla do značné míry upřesněna pravidla týkající se takových žádostí. Definice spojení „následná žádost“ stanoví jasně působnost těchto pravidel. Následnou žádost je možné považovat za nepřípustnou, pokud neexistují žádné nové prvky, které by významně zvýšily pravděpodobnost, že žadatel splňuje podmínky pro přiznání statusu mezinárodní ochrany. Přítomnost nových prvků je třeba ověřit v rámci předběžného posouzení. Pokud nové prvky existují, je následnou žádost nutné posoudit v souladu s obecnými pravidly. Bylo vyjasněno, že pokud neexistují žádné nové prvky, žádost se považuje za nepřípustnou. Pravidla o následných žádostech mohou být uplatněna rovněž v případě, kdy nezletilá osoba bez doprovodu podá samostatnou žádost.

Článek 41 (odpovídá čl. 35 odst. 8–9 návrhu z roku 2009)

Obsah těchto pravidel se nezměnil, ale text byl jinak uspořádán, aby byl jasnější.

Článek 42 (odpovídá článku 36 návrhu z roku 2009)

Jako zbytečný byl odstraněn odst. 3 písm. b). Toto pravidlo je pokryto v čl. 40 odst. 3.

Článek 43 (odpovídá článku 37 návrhu z roku 2009)

Tento článek zůstává beze změn. Změny v článcích 31 a 33 však rozšiřují rozsah použitelnosti tohoto článku prostřednictvím odkazů. Díky dalším důvodům pro urychlení mohou členské státy posuzovat tyto případy také v řízeních na hranicích. Širší využití řízení na hranicích rovněž umožňuje změna pravidel týkajících se přípustnosti žádostí, jež neobsahují žádné nové prvky.

Článek 44 (odpovídá článku 39 návrhu z roku 2009)

Ve srovnání s návrhem z roku 2009 nedošlo k žádným změnám.

Článek 45 (odpovídá článku 40 návrhu z roku 2009)

Změnil se odstavec 4. Členský stát může stanovit, že status mezinárodní ochrany ze zákona zaniká, pokud se osoba požívající mezinárodní ochrany stala občanem tohoto členského státu.

Článek 46 (odpovídá článku 41 návrhu z roku 2009)

Pravidla týkající se práva na účinný opravný prostředek byla v zásadě zachována, aby byl zajištěn soulad s ustálenou judikaturou Soudního dvora Evropské unie a Evropského soudu pro lidská práva.

Změny se týkají následujících prvků:

V odstavci 5 je vyjasněno, že žadatel má právo setrvat na území členského státu, dokud nevyprší lhůta, v níž může podat odvolání.

V odstavci 6 byl přidán další důvod, kdy je třeba stanovit, že opravný prostředek nemá automatický odkladný účinek: jedná se o případy, kdy je žádost považována za nepřípustnou, jelikož jiný členský stát již žadateli přiznal postavení uprchlíka. Bylo vyjasněno, že ze zásady automatického odkladného účinku lze učinit výjimku pouze v případě, že se uplatní důvody pro urychlení řízení nebo důvody, na jejichž základě je žádost považována za nepřípustnou. V důsledku rozšíření důvodů pro urychlení podle čl. 31 odst. 6 má tento odstavec širší působnost než v návrhu z roku 2009.

V odstavci 9 byla v zájmu zohlednění zvláštností vnitrostátních soudních systémů odstraněna povinnost stanovit lhůty, v nichž musí soudy učinit rozhodnutí o odvolání.

Odstavec 5 směrnice z roku 2005 byl v zájmu souladu s odstavcem 2 a s kvalifikační směrnicí odstraněn.