8.5.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 131/9

—

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv, Evropskou úmluvu o lidských právech a na Listinu základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením (UN CRPD) a její vstup v platnost dne 21. ledna 2011 v souladu s rozhodnutím Rady 2010/48/ES ze dne 26. listopadu 2009 o uzavření Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením Evropským společenstvím (1),

—

s ohledem na Listinu základních sociálních práv pracovníků Společenství (2),

—

s ohledem na články 2, 10, 19 a 168 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (3),

—

s ohledem na návrh směrnice Rady o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci (KOM(2008)0426) předložený Komisí a na postoj Parlamentu k tomuto návrhu ze dne 2. dubna 2009 (4),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (KOM(2010)2020),

—

s ohledem na doporučení Rady 98/376/ES ze dne 4. června 1998 o parkovací kartě pro osoby se zdravotním postižením (5),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. srpna 2010 nazvané „Digitální agenda pro Evropu“ (KOM(2010)0245),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. května 2000 nazvané „Směrem k Evropě bez bariér pro osoby se zdravotním postižením“ (KOM(2000)0284),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 25. září 2001 nazvané „e-Evropa 2002: přístupnost veřejných internetových stránek a jejich obsah“ (KOM(2001)0529),

—

s ohledem na Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, zdravotního postižení a zdraví Světové zdravotnické organizace ze dne 22. května 2001 (usnesení Světového zdravotnického shromáždění 54.21),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 30. listopadu 2003 nazvané „Rovné příležitosti pro zdravotně postižené osoby: evropský akční plán“ (KOM(2003)0650),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 24. ledna 2003 nazvané „Na cestě k právně závaznému nástroji OSN na podporu a ochranu práv a důstojnosti zdravotně postižených osob“ (KOM(2003)0016),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. března 2005 nazvané „Zelená kniha o nové mezigenerační solidaritě jako odpovědi na demografické změny” (KOM(2005)0094),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. listopadu 2007 nazvané „Postavení zdravotně postižených osob v Evropské unii: Evropský akční plán 2008–2009“ (KOM(2007)0738),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. prosince 2010 nazvané Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení: evropský rámec pro sociální a územní soudržnost“ (KOM(2010)0758),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 15 listopadu 2010 nazvané „Evropská strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020: Obnovený závazek pro bezbariérovou Evropu“ (KOM(2010)0636),

—

s ohledem na opční protokol k Úmluvě Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením („opční protokol“) schválený dne 13. prosince 2006,

—

s ohledem na závěry Rady ze 30. listopadu 2009 nazvané „Podpora začlenění na trh práce – zotavení z krize a příprava na polisabonské období po roce 2010“,

—

s ohledem na petici č. 1454/2010, kterou podala Urzula Weber-Królová,

—

s ohledem na zprávu Komise o uplatňování a výsledcích nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2006 ze dne 5. července 2006 o právech osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohyb a orientace v letecké dopravě (KOM(2011)0166),

—

s ohledem na rozhodnutí Evropského soudního dvora (Věc C-13/05 týkající se směrnice 2000/78/ES rovného zacházení v zaměstnání a povolání – pojmu „zdravotní postižení”) ze dne 11. července 2006,

—

s ohledem na rozhodnutí Rady 2010/707/EU ze dne 21. října 2010 o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států (6),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 17. června 1988 o znakové řeči pro neslyšící osoby (7),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 26. května 1989 o ženách a zdravotním postižení (8),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 16. září 1992 o právech mentálně postižených osob (9),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 14 prosince 1995 o právech zdravotně postižených osob (10),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 9. května 1996 o právech osob postižených autismem (11),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 1996 o parkovací kartě pro zdravotně postižené osoby – právech zdravotně postižených osob (12),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 11 dubna 1997 o rovných příležitostech pro mentálně postižené osoby (13),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 23 června 2003 ke sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu nazvanému „Na cestě k právně závaznému nástroji OSN na podporu a ochranu práv a důstojnosti zdravotně postižených osob“ (14),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. ledna 2011 nazvané „Roční analýza růstu: postup v rámci ucelené reakce Evropské unie na krizi“ (KOM(2011)0011) a návrh zprávy o zaměstnanosti, který byl k tomu sdělení připojen,

—

s ohledem na rozhodnutí Rady 2011/308/EU ze dne 19. května 2011 o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států (15),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 8. března 2011 o snížení nerovnosti v oblasti zdraví v EU (16),

—

s ohledem na Rámcovou dohodu o trzích práce přístupných všem, uzavřenou mezi evropskými sociálními partnery dne 25. března 2010,

—

s ohledem na závěry Rady o společných hodnotách a zásadách ve zdravotních systémech Evropské unie (2006/C146/01),

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 8. června 2010 o „rovnosti a zdraví jako součásti všech politik: solidarita v oblasti zdraví“,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanoviska Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a Petičního výboru(A7-0263/2011),

A.

vzhledem k tomu, že jako plnoprávní občané mají lidé se zdravotním postižením, a to včetně tělesného a psychosociálního postižení, rovnocenná práva a nárok na nezpochybnitelnou důstojnost, rovné zacházení, nezávislý život a plné zapojení do společnosti,

B.

vzhledem k tomu, že více než 80 milionů osob, čili asi 16 % celkové populace Evropské unie, trpí postižením, včetně osob s problémy v oblasti duševního zdraví (zvláště pak s ohledem na artismus), přičemž jejich míra nezaměstnanosti je přinejmenším dvojnásobná, než je tomu u osob bez zdravotního postižení; vzhledem k tomu, že osoby se zdravotním postižením jsou ohroženou skupinou, jejíž míra chudoby je o 70 % vyšší než průměr; vzhledem k tomu, že míra zaměstnanosti osob se zdravotním postižením dosahuje pouze asi 45 %, přičemž kvalitní zaměstnání zajišťuje ekonomickou nezávislost, přispívá k osobnímu úspěchu a poskytuje tu nejlepší ochranu před chudobou, vzhledem k tomu, že nezaměstnanost zvyšuje riziko chudoby a sociálního vyloučení, neboť duševními problémy trpí během života přinejmenším jedna čtvrtina populace, a vzhledem k tomu, v případě 10 % populace tyto obtíže mohou vyústit v chronické duševní problémy, což zdůrazňuje potřebu aktivních a cílených politik na řešení této přetrvávající situace; vzhledem k tomu, že zvýšené riziko je často nejen výsledkem omezeného přístupu k zaměstnání a odborné přípravě, ale rovněž ke zdravotní péči a náležité léčbě;

C.

vzhledem k tomu, že skupiny, které jsou ve společnosti nejvíce marginalizovány, bývají nejcitelněji zasaženy krizí; vzhledem k tomu, že osoby se zdravotním postižením jsou v Evropě jednou ze skupin nejhůře postižených finanční krizí;

D.

upozorňuje na skutečnost, že dotčení občané pravidelně informují Petiční výbor o nedostatcích v uplatňování stávající zásady rovnocenného zacházení s osobami se zdravotním postižením;

E.

vzhledem k tomu, že osoby se zdravotním postižením, které potřebují vysokou míru podpory, patří ve společnosti mezi nejvíce vyloučenou skupinu obyvatel, vzhledem k tomu, že ženy se zdravotním postižením patří obecně mezi nejvíce zranitelné a marginalizované členy společnosti a setkávají se s diskriminací a potýkají se s vyloučením, pokud jde o účast na vzdělání, zaměstnání a společenském životě,

F.

vzhledem k tomu, že úspěch strategie Evropa 2020, jejímž cílem je podpořit v Evropě inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění (založený na inovacích a výzkumu), nezbytně obnáší strukturální zlepšení v oblasti mobility a začlenění osob se zdravotním postižením,

G.

vzhledem k tomu, že počet těchto lidí bude v příštích letech výrazně vzrůstat, neboť nevyhnutelně dojde k obrácení populační pyramidy, přičemž více než třetina osob nad 75 let má nějaký druh zdravotního postižení, které je do určité míry omezuje, a více než 20 % se musí vyrovnávat se závažným omezením,

H.

vzhledem k tomu, že Evropská unie formálně ratifikovala Úmluvu Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením (UNCRPD) a tuto úmluvu podepsalo všech 27 členských států EU a 17 z nich ji ratifikovalo,

I.

vzhledem k tomu, že pravomoci Evropské unie v oblasti ochrany před diskriminací na základě zdravotního postižení jsou v současnosti omezeny na oblast zaměstnání, povolání a odborného vzdělávání (2000/78/ES), a vzhledem k tomu, že Úmluva Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením je smíšenou smlouvou, z níž plynou pro orgány EU a členské státy povinnosti týkající se provádění, a návrhy a přístupy obsažené v této zprávě by měly být zvažovány a řešeny v rámci nadcházejícího návrhu Evropského aktu přístupnosti, který předloží Komise;

J.

vzhledem k tomu, že politiky zaměřené na osoby se zdravotním postižením jsou často v kompetenci členských států a vycházejí tudíž z národního dědictví, sociálních zvyků, z ekonomického rozvoje a z mimořádně důležité úloze, kterou plní rodiny a sdružení při pomoci osobám se zdravotním postižením dosáhnout samostatnosti a sociálního začlenění,

K.

vzhledem k tomu, že zdravotní postižení je pojem, který se vyvíjí a který se utváří v interakci mezi osobami se zdravotním postižením, kterým v jejich plné a skutečné účasti ve společnosti na rovnoprávném základě s ostatními a za stejně důstojných podmínek brání překážky v prostředí a postoje okolí,

L.

vzhledem k tomu, že existuje silná vazba mezi mobilitou, zdravotním postižením a sociálním začleněním, zejména s ohledem na volnost komunikace a přístup k ní (včetně Braillova písma, znakové řeči a dalších alternativních forem komunikace), svobodu pohybu ve všech oblastech života a přístup ke službám; vzhledem k tomu,že je třeba podporovat plné zapojení do všech oblastí společnosti, přičemž je třeba zohlednit význam politik Společenství týkajících se informačních a komunikačních technologií a také asistovaného žití a online komunikačních řešení, a vzhledem k tomu, že je třeba vyvíjet snahu o dosažení plné přístupnosti prosazováním kompatibilních standardů v rámci jednotného trhu a usnadnit jejich šíření;

M.

vzhledem k tomu, že přístup k informacím (článek 11 Listiny základních práv) a kultuře, jak je stanoví usnesení Rady z 6. května 2003 o přístupnosti kulturní infrastruktury a kulturních aktivit pro osoby se zdravotním postižením, má zásadní úlohu v rámci intelektuálního rozvoje lidí, včetně osob se zdravotním postižením, a tudíž má přímý dopad na jejich příležitosti v oblasti zaměstnanosti;

N.

vzhledem k tomu, že osoby se zdravotním postižením mají právo na služby v rámci komunity, které podporují nezávislý život, právo na osobní asistenci, právo na ekonomickou a sociální nezávislost a plné zapojení do společnosti a trhu práce, vzhledem k tomu, že pokud by byly podpůrné činnosti placeny, představovaly by téměř 50 % HDP (Komise pro měření hospodářského výkonu a sociálního pokroku, 21. dubna 2010)

O.

vzhledem k tomu, že bariéry v přístupu ke službám a zboží pro všechny jsou pro osoby se zdravotním postižením značnou překážkou,

P.

vzhledem k tomu, že osoby se zdravotním postižením trpí po celý život v některých členských státech a v některých odvětvích diskriminací, zejména pak v průběhu vzdělávání a odborné přípravy, a to v důsledku toho, že nejsou dostatečně brzy identifikovány děti a žáci s postižením a nejsou v jejich případě přijata opatření, což omezuje jejich budoucí příležitosti, pokud jde o zaměstnání;

Q.

vzhledem k tomu, že ve věkové skupině 16–19 let dosahuje míra neúčasti na vzdělávání u osob se zdravotním postižením 37 % a u osob s určitým zdravotním omezením 25 %, ve srovnání se 17 % u osob bez zdravotního omezení,

R.

vzhledem k tomu, že článek 24 Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením, kterou EU ratifikovala v prosinci 2010, zakazuje vyloučení ze vzdělávacího systému z důvodu zdravotního postižení, a že inkluzívní vzdělávání je nejúčinnějším nástrojem, jímž lze čelit diskriminačnímu jednání, vybudovat společnost otevřenou sociálnímu začlenění a zajistit vzdělání všem osobám,

S.

domnívá se, že ženy se zdravotním postižením často čelí dvojnásobné diskriminaci a že vlády proti tomu tomuto jevu postupovat tak, že ve všech oblastech politiky týkajících se osob se zdravotním postižením budou uplatňovat nástroj pro začleňování hlediska rovnosti mužů a žen;

T.

vzhledem k tomu, že hospodářská krize představuje v oblasti zaměstnanosti obecný problém, tím spíše pak pokud jde o osoby se zdravotním postižením, neboť u osob, které mají některý druh zdravotního postižení, se míra nezaměstnanosti zvyšuje mnohem výrazněji, přičemž vzrůstají obavy, že sociální dávky budou využívány ke kontrole nabídky pracovních příležitostí,

U.

vzhledem k tomu, že diskriminací trpí jakožto osoby blízké i příslušníci rodin se zdravotně postiženými osobami a že opatření na podporu těchto rodin budou mít současně příznivý vliv na to, aby se v plné míře a rovnocenným způsobem naplnila práva osob se zdravotním postižením,

V.

poukazuje na to, že v roce 2007 byla Komisi předložena petice s 1 364 984 podpisy vyzývající k tomu, aby byla osobám se zdravotním postižením ve všech politikách Evropské unie poskytnuta rozsáhlá ochrana, a vzhledem k tomu, že Komise doposud této odůvodněné iniciativě nevěnovala patřičnou pozornost;

1.

zdůrazňuje, že cíle strategie EU Evropa 2020, kterým je zajistit 75 % míru zaměstnanosti pracujícího obyvatelstva ve věku 20-64 let, nelze dosáhnout, aniž by došlo k začlenění osob s některým druhem zdravotního postižení;

2.

zdůrazňuje, že finanční výdaje ve prospěch osob se zdravotním postižením a ekonomické investice do těchto osob představují investice s dlouhodobou návratnosti do prosperity všech a do udržitelné společnosti, kde lidé mohou žít déle a pracovat efektivněji za lepších podmínek; zdůrazňuje v této souvislosti, že je nepřijatelné, aby v rámci úsporných opatření byly prováděny neodůvodněné škrty, pokud jde o služby pro osoby se zdravotním postižením nebo omezení projektů zaměřených na jejich sociální začlenění, protože by tato omezení znamenala nižší míru zajištění některých základních a nepopiratelných práv osob se zdravotním postižením; domnívá se dokonce, že v těchto oblastech by měly být investice výrazně navýšeny; připomíná, že veškeré zdravotnické služby v Evropské unii by měly vycházet ze základních hodnot, kterými jsou univerzálnost, přístup ke kvalitní péči, spravedlnost a solidarita;

3.

konstatuje, že v době finanční krize, u níž se nyní již projevují známky oživení, byla v rámci společností v Evropě zachována skutečná solidarita; plně uznává a zdůrazňuje potřebu pro adresná opatření v případě osob se zdravotním postižením, kteří potřebují (v důsledku různé míry a charakteristik postižení) ještě větší podporu, která bude vycházet z lidských práv a důstojnosti a zohledňovat riziko diskriminace, kterou je třeba v Evropě prosazovat a posilovat prostřednictvím informačních kampaní; zdůrazňuje, že by tedy měly být zohledněny potřeby osob se zdravotním postižením na základě jejich specifických požadavků, aby bylo možno přijímat odpovídající opatření ve všech etapách vzdělávání i profesního života;

4.

podtrhuje význam cílů nové Evropské strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením 20102020, a zejména vyzývá ke stanovení podrobnějších opatření na všech úrovních správy, které se budou opírat o spolehlivé údaje; domnívá se, že jako základní princip by při tom měla být v případě osob se zdravotním postižením dodržována zásada „co je o nás, nesmí být bez nás“, což znamená, že všech kroků a rozhodnutí, které se týkají osob se zdravotním postižením, by měly být tyto osoby měly zapojeny;

5.

vyjadřuje politování nad tím, že sdělení Komise o Evropské strategii na pomoc osobám se zdravotním postižením nezahrnuje integrované hledisko rovnosti žen a mužů nebo zvláštní kapitolu o politikách pro osoby s postižením na základě pohlaví, a to navzdory tomu, že ženy se zdravotním postižením mají často více znevýhodněnou pozici než muži se zdravotním postižením a že jsou častěji oběťmi chudoby a sociálního vyloučení; vyzývá Komisi a členské státy, aby hlediska rovnosti žen a mužů vzaly v úvahu v rámci celé Evropské strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením (EDS) 2010–2020;

6.

zdůrazňuje, že je třeba zaujmout k otázce postižení nový účinný přístup, přičemž prvním krokem by bylo vytvoření Evropského výboru pro postižené osoby, který by se pravidelně setkával a d o nějž by za aktivní účasti Evropského parlamentu a zapojení zástupců organizací sdružujících osob se zdravotním postižením a také vnitrostátní pracovní skupiny, přičemž cílem je zajistit účinnější mechanismy koordinace, monitorování, hodnocení a provádění strategie EDS v rámci programů a strategií Komise a členských států, a to v souladu se zásadou subsidiarity;

7.

připomíná, že udržitelná společnost, v níž lidé žijí lépe a zachovávají si lepší zdraví, by měla rovněž znamenat zlepšení při plánování městských a společných prostor a dostupnosti zboží a služeb, které jsou k dispozici, včetně rovného přístupu k novým informačním a komunikačním technologiím, aby se tak zlepšila kvalita život se zdravotním postižením a předešlo se sociálnímu vyloučení;

8.

vyzývá k plnému dodržování Listiny základních práv Evropské unie a podpoře zásady „design pro všechny“ a „univerzální design“; uznává úsilí Evropské unie a Organizace spojených národů, pokud jde o právní předpisy zaměřené na plnou integraci osob se zdravotním postižením do společnosti, domnívá se však, že je třeba udělat více;

9.

zdůrazňuje zejména potřebu zajistit i pro děti se zdravotním postižením úplné respektování práv uvedených v Úmluvě OSN o právech dítěte, včetně práva na hru, vzdělání, účast na životě vlastního společenství, a to i kulturním a uměleckém, na zdravotní péči, kterou si vyžaduje jeho situace, na svobodu vyhledávat a získávat informace a myšlenky; připomíná zejména, že článek 23 této Úmluvy přiznává nezletilým osobám se zdravotním postižením právo „požívat plného a řádného života v podmínkách zabezpečujících důstojnost, podporujících sebedůvěru a umožňujících aktivní účast dítěte ve společnosti“, a požaduje, aby tyto osoby měly přístup „ke vzdělání, profesionální přípravě, zdravotní péči, rehabilitační péči, přípravě pro zaměstnání a odpočinku, a to způsobem vedoucím k dosažení co největšího zapojení dítěte do společnosti a co největšího stupně rozvoje jeho osobnosti, včetně jeho kulturního a duchovního rozvoje“;

10.

požaduje účinné zohlednění problematiky zdravotního postižení v rámci celé strategie EU 2020 a jejích stěžejních iniciativ, včetně Unie inovací, ve které problematika zdravotního postižení není zohledněna,

11.

upozorňuje na to, že mnoho osob se zdravotním postižením i nadále trpí diskriminací vzhledem k absenci rovného uznání před zákonem a justicí, a vyzývá členské státy, aby tyto nedostatky napravily, včetně skutečného přístupu osob s postižením k justice, patřičnému odbornému vzdělávání pro administrativní pracovníky v oblasti justice, včetně zaměstnanců policie a vězeňského personálu, a zdůrazňuje, že je důležité, aby v souladu s článkem 29 Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením (UNCRPD) byla zaručena a zajištěna rovnocenná účast v politickém a veřejném životě, včetně práva volit, kandidovat ve volbách a zastávat veřejnou funkci, neboť podle odhadů příslušných nevládních organizací a volebních odborníků možnost účastnit se voleb jen male procento osob se zdravotním postižením;

12.

zastává názor, že kupování zboží a služeb, včetně potřebných a dostupných informací o nich, by mělo zahrnovat i vhodná řešení v oblasti (internetového) prodeje a rovněž zboží a služby poskytované v podobě umožňující jejich dlouhodobou přístupnost; upozorňuje na nutnost standardizace výrobků určených osobám se zdravotním postižením, a to v souladu s evropskými i světovými standardy; vyzývá Komisi, aby přijala další vhodná opatření na podporu vývoje a zpřístupnění zboží a služeb splňujících požadavky univerzálního designu, zakotvené v článku 29 Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením (UNCRPD), včetně výměny osvědčených postupů;

13.

poukazuje na to, že mnohé studie prokázaly ve světle Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením, že zdravotně postižené ženy jsou vystaveny dvojí diskriminaci, a to diskriminaci na základě pohlaví a na základě zdravotního postižení; vzhledem k tomu, že v této oblasti prakticky neexistují žádné nástroje, žádá Komisi, aby v rámci systémů sociálního zabezpečení věnovala zvláštní pozornost ženám, které trpí některým typem zdravotního postižení;

14.

zdůrazňuje, že zejména osoby s mentálním a duševním postižením jsou vystaveny riziku zneužití a násilí; vyzývá členské státy, aby vytvořily rozvinutý kontrolní mechanismus, který zaručí dodržování lidských práv a svobod osob žijících v ústavech, zejména s ohledem na zdravotně postižené ženy a děti; vyzývá Evropský institut pro rovnost žen a mužů, aby vypracoval studie o situaci dívek a žen se zdravotním postižením v souvislosti s násilím; zdůrazňuje, že je zapotřebí opatření a akcí, které by bojovaly proti dvojité diskriminaci žen a podporovaly úplnou rovnost práv a příležitostí; vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby přijaly aktivní a účinná opatření s cílem podporovat a prosazovat přechod od ústavní péče k péči v místních komunitách, přičemž by měly využívat možnosti financování z EU, jako je program Progress, na opatření určená na podporu větší veřejné informovanosti o situaci osob se zdravotním postižením žijících v ústavech; vyzývá členské státy, aby ženám se zdravotním postižením, které se staly obětí násilí, zaručily přednostní přístup k sociálnímu bydlení, aby zajistily granty na úpravu domácího prostředí, pomoc v domácnosti a veřejné služby poskytované v případech násilí páchaného na základě pohlaví;

15.

zdůrazňuje, že členské státy by měly být podněcovány k tomu, aby věnovaly výrazně větší pozornost sociálním aspektům zdravotního postižení; domnívá se, že nezbytným předpokladem uplatňování občanských práv každého jednotlivce je zákonný rámec, který může sloužit jako opora pro daný rozhodovací mechanismus; vyzývá členské státy, aby v co největší možné míře usilovaly prosazovaly takové formy podpory, jako je osobní asistence a jiné služby, které podporují individuální způsob života, aby se tak obecně omezila institucionální péče a upřednostnily se jiné formy podpory; žádá Komisi, aby vypracovala hloubkovou studii zabývající se tímto jevem a zvýšila informovanost společnosti v této záležitosti; zdůrazňuje úlohu dobrovolnické činnosti jakožto nepostradatelné podpory zdravotně postiženým osobám a vyzývá Komisi a členské státy, aby zlepšily iniciativy a programy pomoci zaměřené na dobrovolnickou činnost;

16.

zdůrazňuje, že v souladu s článkem 21 Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením (UNCRPD) je třeba zaručit a zajistit rovný přístup k veřejným informacím se zvláštním ohledem na řešení přírodních katastrof a katastrof způsobených lidmi ze strany veřejných orgánů,

17.

upozorňuje Komisi a členské státy, že je v zájmu přípravy na přírodní a člověkem způsobené katastrofy nutno přijmout vhodná opatření, se zvláštním přihlédnutím k vhodnému informování osob se zdravotním postižením takovou formou, která je pro ně přijatelná, včetně poukázání na užitečné dobré příklady ze zahraničí;

18.

upozorňuje na potřebu iniciativ, které by na vnitrostátní i evropské úrovni za využití strukturálních fondů a za současné podpory větší veřejné informovanosti o situaci osob se zdravotním postižením žijících v ústavech podporovaly přechod od ústavní péče k péči v místních komunitách;

19.

zdůrazňuje, že v současné době neexistují konzistentní údaje rozlišené podle pohlaví osob o otázkách zdravotního postižení a s tím souvisejících službách v členských státech, včetně potřeby konkrétních ukazatelů a počtu a kvality ústavů, anebo jsou tyto údaje omezené, a Eurostat by měl za daný rok přinášet více údajů rozlišených podle pohlaví o osobách se zdravotním postižení a o osobách, které o ně pečují;

20.

vyjadřuje zklamání nad nedostatkem transparentnosti a omezeným zapojením osob se zdravotním postižením do sběru údajů a do konzultací a domnívá se, že Evropská komise by měla osoby se zdravotním postižením vybízet k účasti na konzultačních postupech, které musí být plně přístupné, jak vyplývá ze zkušeností nevládních organizací, a koncipované tak, aby umožňovaly strukturované připomínky, a musí být podpořeny účinnou informační kampaní: zdůrazňuje, že pouze 336 odpovědí získaných z řad občanské společnosti v rámci konzultace Komise, která proběhla v roce 2009 na centrálních internetových stránkách Komise pro konzultace, ukazuje, že daná informační kampaň nezasáhla cílové skupiny, a mimoto také tzv. internetový nástroj IPM nebyl přístupný zrakově postiženým osobám používajícím odečítače obrazovky; vyzývá členské státy, aby zajistily, že do všech prováděcích postupů budou na všech úrovních zapojeny osoby se zdravotním postižením a jejich organizace (v souladu s ustanovením článku 33 Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením (UNCRPD));

21.

vyzývá Komisi, aby urychlila proces monitoringu, spolupráce a výměny u osvědčených postupů mezi členskými státy, zejména s ohledem na shromažďování srovnatelných údajů rozlišených podle pohlaví osob, aby se tak zajistilo plnění cílů stanovených na vnitrostátní úrovni i na úrovni Společenství; zdůrazňuje, že hodnocení by měla vycházet z potřeb osob se zdravotním postižení a neměla by být založena pouze na lékařských hlediscích, ale měla by zahrnovat i hlediska společnosti, zaměstnanosti a životního prostředí; zároveň zdůrazňuje důležitost koordinace v boji proti jevům zneužívání a falešných invalidů;

22.

připomíná, že registrace osob se zdravotním postižením k využívání služeb a podpory z veřejného rozpočtu nesmí vést k porušování jejich lidských práv a soukromí ani k jejich stigmatizaci;

23.

zdůrazňuje, že demografické změny by mohly přinést větší počet seniorů se zdravotním postižením, neboť se vzhledem k delší délce života více lidí dožije začátku zdravotního postižení, takže bude narůstat potřeba rozvoje a koncepce služeb a řešení, které budou pomáhat osobám se zdravotním postižením bez ohledu na jejich věk a seniorům se zdravotním postižením i bez něho;

24.

vybízí k vytváření svazků mezi těmito dvěma skupinami ve společnosti, které budou přispívat k inovativnímu růstu, založenému mj. i na zaměstnanosti a sociálním rozvoji v členských státech, a vycházet vstříc novým nárokům, které s sebou ponesou demografické změny a stárnutí společnosti;

25.

vyzývá Komisi, aby v souvislosti s prováděním článku 16 nařízení (ES) č. 1083/2006 a dodržováním jeho právně závazných požadavků posílila sankce i pozitivní pobídky pro členské státy; vyzývá Komisi, aby v budoucí politice soudržnosti pro období 2014–2020 posílila antidiskriminační ustanovení a ustanovení týkající se přístupnosti a sledovala a hodnotila správnost provádění evropských programů financování a využívání evropských fondů;

26.

vyzývá Komisi, aby podporovala využívání evropských strukturálních fondů, zejména Evropského fondu pro regionální rozvoj, ke zlepšování dostupnosti zboží a služeb a přístupnosti zastavěných prostor s pomocí prostředků z evropských fondů;

27.

potvrzuje, že volný pohyb je základním právem v Evropské unii; zdůrazňuje, že volný pohyb pozitivně ovlivňuje kvalitu života a zapojení osob se zdravotním postižením a jejich rodin do společnosti a na pracovním trhu, zvláště pak s ohledem na lepší přístup ke zdravotnickým službám, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat osobám postiženým chronickými chorobami, aby se v rámci celé Evropské unii snížily nerovnosti v oblasti zdraví;

28.

uvádí, že v Evropě, která podporuje rovnost a volný pohyb občanů uvnitř svého území, se práva osob se zdravotním postižením v jednotlivých státech liší;

29.

zdůrazňuje, že doprava s upraveným přístupem umožňuje osobám se zdravotním postižením, aby se bez obtíží účastnily trhu práce, a napomáhá proto boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení;

30.

vyzývá Komisi a členské státy, aby bez prodlev zlepšily přístupnost služeb prostřednictvím různých strategií pro zrušení omezení přístupu k technologiím, včetně zajištění nižších cen, a realizovaly stěžejní iniciativy EU2020 určené ke splnění cílů EU2020;

31.

připomíná, že mobilita představuje ústřední otázku Evropské strategie zaměstnanosti a že v EU existují dosud velmi vysoké překážky, které brání tomu, aby mohly osoby se zdravotním postižením vést důstojný a samostatný život; zejména jde o přenositelnost dávek a podpor, vstup do budov a nezbytnou osobní asistenci;

32.

zdůrazňuje, že podle směrnice o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči (2011/24/EU) mají osoby se zdravotním postižením právo na přeshraniční zdravotní péči a měl by jí být umožněn rovnocenný přístup ke zdravotní péči v kterémkoli jiném státě EU, tím spíše, potřebují-li vysoce odbornou pomoc;

33.

požaduje, aby členské státy lépe vzájemně uznávaly status osoby se zdravotním postižením; vyzývá členské státy, aby organizovaly výměny osvědčených postupů s cílem sjednotit v celé EU vnitrostátní systémy hodnocení stupně (stupňů) zdravotního postižení a zajistit tak osobám se zdravotním postižením lepší mobilitu;

34.

zdůrazňuje, že je třeba podpořit, aby členské státy ve svých systémech sociálního zabezpečení a v době odchodu lidí do důchodu uznávaly zapojení a neplacenou práci osob, většinou žen, pečujících o osoby se zdravotním postižením; zdůrazňuje, že těmto ženám by měla být věnována zvláštní pozornost;

35.

uznává význam doporučení Rady 98/376/ES ze dne 4. června 1998 o parkovací kartě pro osoby se zdravotním postižením, ve kterém se uvádí, že tato karta by měla mít standardní formát a měla by být uznávána ve všech členských státech, aby ji její držitelé mohli bez obtíží užívat, a konstatuje, že jednotná listina práv cestujících v EU týkající se rovněž získávání či obnovování platnosti řidičských průkazů a veškerých dalších oprávnění či dokladů, které mohou být požadovány v souvislosti s usnadněním mobility mezi členskými státy, má pro začlenění osob se zdravotním postižením do společnosti ve všech členských státech EU zásadní význam; uznává, že inovativní formy nástrojů neomezené komunikace pro zrakově a sluchově postižené osoby, jako je přístupnost informačních služeb se zvláštním ohledem na internetové služby, mají rovněž zásadní význam pro to, aby mohly tyto osoby požívat svá práva; patří sem „zjednodušené verze” pro osoby s kognitivními poruchami a duševním postižením; vyzývá ke snížení překážek volného pohybu pro osoby postižením, a to přijetím Evropského průkazu mobility založeného na vzájemném uznávání průkazů zdravotně postižených osob a dávek a nároků postižených osob, aby tak pro osoby se zdravotním postižením bylo jednodušší studovat, pracovat a cestovat, přičemž by se měl využít rámec otevřené metody koordinace; vyzývá Komisi, aby vytvořila informační internetové stránky, které by se zaměřily na osoby se zdravotním postižením, kde by byly vysvětleny jejich práva a poskytnuty konkrétní doplňující informace o cestování;

36.

žádá Komisi a členské státy, aby přijaly opatření nezbytná k podporování bezbariérového vstupu na pracoviště a do obytných budov, což umožní zvýšit pracovní začlenění osob se zdravotním postižením;

37.

zdůrazňuje, že inovativní ekonomiky založené na znalostech se nemohou rozvíjet bez přístupných obsahů a forem pro osoby se zdravotním postižením, na něž se vztahují právně závazné předpisy, například přístupných internetových stránek pro zrakově postižené a titulků označeného obsahu pro sluchově postižené, včetně služeb hromadných sdělovacích prostředků, a služeb poskytovaných online pro osoby používající znakovou řeč, aplikací tzv. inteligentních telefonů a hmatových a zvukových pomůcek ve veřejných médiích;

38.

vyzývá Komisi a členské státy, aby začaly uplatňovat přístup sledující dvojí linii, na jehož základě budou závazné právní úpravy a normy chápány jako vzájemně se doplňující nástroje, které jsou nezbytné k zajištění přístupnosti; zdůrazňuje, že právní předpisy by měly určit rámec, který bude i při rychlém vývoji v odvětví informačních a komunikačních technologií udržitelný; konstatuje, že dané normy by pak měly sloužit jako průběžně upravované nástroje, které umožní zajistit provádění právních předpisů;

39.

uvědomuje si nedostatečné rovnosti v oblasti přístupu ke zdravotním službám, včetně přístupu k informacím o zdraví a zdravotní péči a vyzývá Evropskou komisi, aby urychlila práce na doporučeních, která podpoří rovný přístup ke zdravotním službám a rovný přístup k informacím o zdraví a zdravotní péči;

40.

zdůrazňuje, že aby bylo dosaženo aktivní zapojení osob se zdravotním postižením do všech oblastí společenského života, musí být vyvinuto úsilí, které povede k zajištění komunikačních řešení pro osoby s mentálním postižením (např. srozumitelné internetové stránky) a augmentativní a alternativní komunikace (AAC) pro lidi s komplexními komunikačními potřebami;

41.

vyzývá členské státy, aby s pomocí Komise podpořily integraci osob se zdravotním postižením a jejich přijetí v rámci společnosti zlepšením přístupu těchto osob na sportovní, zábavní a kulturní akce a aktivity, včetně podpory kulturních materiálů pro zrakové postižené a jejich výměny mezi členskými státy, a to v souladu s usnesením Rady ze ne 6. května 2003 o přístupnosti kulturní infrastruktury a kulturních aktivit pro osoby se zdravotním postižením (17);

42.

vyzývá členské státy, aby napravily nedostatky právních předpisů v oblasti přístupu, zejména pokud jde o veřejnou doprava, právní předpisy upravující práva cestujících, včetně poškození vybavení umožňujícího pohyb, služby elektronických informačních systémů a pravidla pro veřejné zástavby a služeb;

43.

domnívá se, že rovnost příležitostí nelze chápat tak, že pro osoby s odlišnými potřebami platí stejné podmínky a okolnosti, a je proto přesvědčen, že osoby s různými druhy zdravotního postižení by proto měly mít přístup k dostatečným prostředkům, které by jim umožnily kupovat zboží a služby, čímž se zajistí skutečně rovné příležitosti;

44.

znovu potvrzuje potřebu zaručit osobám se zdravotním postižením univerzální, prakticky fungující a nediskriminační přístup k sociální ochraně, sociálním výhodám, zdravotní péči a vzdělání, jakož i přístup ke zboží a službám, které jsou dostupné veřejnosti, včetně bydlení, telekomunikací a elektronických komunikací, informací, včetně informací poskytovaných ve snadno přístupných formátech, finančních služeb, kultury a volnočasových aktivit, budov přístupných veřejnosti, dopravních prostředků a dalších veřejných oblastí a zařízení;

45.

zdůrazňuje, že začlenění do světa práce a ekonomická samostatnost jsou mimořádně důležité faktory pro sociální začlenění osob se zdravotním postižením;

46.

znovu potvrzuje, že výrobky, zboží a služby, včetně pozměněných verzí, by neměly být diskriminující, a proto nemohou mít vyšší cenu pro osoby se zdravotním postižením;

47.

domnívá se, že malé a střední podniky jsou zásadní pro přístup osob se zdravotním postižením na pracovní trh, a to tam, kde mohou vytvořit vhodné pracovní prostředí pro zdůraznění jejich individuálních a profesionálních schopností; zdůrazňuje proto, že by měly být malým a středním podnikům poskytnuty nejenom komplexní informace týkající se opatření podpory a pomoci související se zaměstnáváním chráněných kategorií osob, ale také veškeré relevantní informace týkající se technologií a vzdělávacích programů, které osobám se zdravotním postižením umožňují stát se samostatnými a a vést aktivní profesní život;

48.

zdůrazňuje mimořádný význam zaměstnávání zdravotně postižených osob na běžném trhu práce; je si vědom, že je velmi zapotřebí flexibilnější právní úpravy pracovně právních vztahů a důrazem na moderní formy vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, a vyzývá Komisi a vlády členských zemí k přijetí takových legislativních a finančních opatření, které zaměstnávání osob se zdravotním postižením účinně podpoří;

49.

žádá členské státy, aby zlepšily a upravily své politiky aktivní zaměstnanosti, a to takovým způsobem, aby osobám se zdravotním postižením umožňovaly nejen vstoupit na pracovní trh, ale také na něm setrvat; navrhuje, aby byly zavedeny iniciativy přizpůsobené potřebám jednotlivých druhů zdravotního postižení, které zájemcům nabídnou programy a poradenství v otázkách zaměstnání již od okamžiku jejich registrace ve střediscích k těmto účelům zřízeným;

50.

zdůrazňuje, že chráněné dílny a integrovaná pracoviště, přestože nejsou plnohodnotnou alternativou účasti na otevřeném pracovním trhu, jsou přínosnými řešeními nabízejícími všem osobám s různým zdravotním postižením nabízet různé možnosti a podporu v různých fázích života, a to i formou přiměřené úpravy při jejich přechodu na otevřený trh práce, a domnívá se, že neodůvodněné odmítání přiměřené úpravy (článek 5 směrnice 2000/78/ES) by mělo být v souladu s článkem 2 Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením (UNCRPD) považováno za formu diskriminace; konstatuje, že v některých členských státech mohou chráněné dílny a kvóty sloužit přechod na otevřený pracovní trh, poskytování specifických zařízení pro lidi s postižením a pracovníci vyškolení k tomu, aby byli schopni splnit jejich potřeby; zdůrazňuje, že ve velkých podnicích by bylo vítáno vybírání zástupců z řad osob se zdravotním postižením, čímž se umožní, aby se sami vyjádřili, a stejně tak by bylo vítáno i posílení úzké spolupráce mezi relevantními nevládními organizacemi a malými a středními podniky; zdůrazňuje, že osobní asistenti by měli být v případě potřeby podporováni, neboť by se tak výrazně zvýšily příležitosti pro osoby se zdravotním postižením upevnit si postavení na pracovním trhu;

51.

zdůrazňuje význam programů zaměřených na fázi přechodu, které jednak nabízejí pracovní příležitosti, počínaje chráněnými dílnami a odtud dále k otevřenému trhu práce, jednak také v průběhu provádění strategie Evropa 2020 vytvářejí pružnější rámec pro přechod od profesní reintegrace k jiným formám zaměstnání;

52.

žádá členské státy, aby konsolidovaly a zlepšovaly politiky aktivní zaměstnanosti přijaté za účelem integrace osob se zdravotním postižením do zaměstnání, jakož i efektivitu příslušných vnitrostátních orgánů;

53.

konstatuje, že členské státy by měla přednostně a co nejrychleji přijmout a schválit návrh směrnice Rady o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci (KOM(2008)0426); vyzývá Komisi, aby v zájmu dosažení rychlé dohody v této věci i nadále přispívala k překonání technických obtíží, které existují v Radě; konstatuje že antidisktrimační politika hraje zásadní úlohu při podpoře sociálního začleňování a zaměstnanosti osob se zdravotním postižením;

54.

požaduje revizi evropských právních předpisů týkajících se zadávání veřejných zakázek, která by stanovila, že kritéria přístupnosti budou povinně uplatňována v rámci výběrových kritérií, jejichž cílem je podpora sociálního začlenění, inovací a přístupnosti pro osoby se zdravotním postižením;

55.

zdůrazňuje, že i přes rozdíly, které existují mezi jednotlivými členskými státy, převážná většina systémů sociálního zabezpečení neposkytuje dostatečnou pružnost, která by umožnila jednotlivcům získávat sociální dávky, které by jim umožnily setrvat na pracovním trhu; požaduje revizi uvedených systémů v tom smyslu, aby systémy sociálního zabezpečení uplatňovaly proaktivnější přístup, díky němuž by osoby, které dostávají dávky či které mají částečnou pracovní neschopnost, mohly setrvat na pracovním trhu;

56.

připomíná, že Komise sama ve svém sdělení o Evropské strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením vyjadřuje znepokojení nad nízkou dostupností titulků a zvukového popisu v rámci televizního vysílání v Evropské unii; podtrhuje zejména skutečnost, že již několik let vedou organizace neslyšících a nedoslýchavých osob s podporou Evropského parlamentu celoevropskou kampaň, jejímž cílem je zajistit v rámci vysílání veřejnoprávních televizních stanic v Evropské unii širší přístup k titulkům; požaduje, aby členské státy přistoupily s větším odhodláním k plnění svého závazku, který pro ně vyplývá ze směrnice 2007/65/ES, a vedly poskytovatele vysílání k tomu, aby pro osoby se sluchovým nebo zrakovým postižením zajistili lepší přístupnosti svých mediálních služeb; vyzývá Komisi, aby zajistila konkrétní možnosti financování pro veřejné i soukromé poskytovatele vysílání, které by jim pomohly zavádět rámec služeb, v rámci něhož by u svých pořadů poskytovali titulky a zvukové popisy;

57.

uvádí, že úroveň zaměstnanosti osob se zdravotním postižením v celé Evropě je dramaticky nízká, a zároveň evropským orgánům připomíná, že bez zlepšení jejich situace není možné dosáhnout ani cílů strategie Evropa 2020, a proto je nutno posilovat povědomí o různých formách postižení a zajistit přijetí osob se zdravotním postižením ve společnosti, a to již na úrovni mateřských škol a škol;

58.

uvádí, že stávající vzdělávací a školící systémy nedostačují k tomu, aby předešly vysoké míře předčasného ukončení docházky u osob se zdravotním postižením, přičemž další veřejné politiky nenabízejí konkrétní pomoc v oblasti učení, neboť čísla související s cíli strategie 2020 představují snížení o více než 10 %; zdůrazňuje, že to vede k velkému znevýhodnění v oblasti sociální a oblasti zaměstnanosti, což má za následek chudobu osob se zdravotním postižením, a to především v době současné ekonomické krize; zdůrazňuje, že s ohledem na vysokou míru předčasného ukončení školní docházky v případě osob se zdravotním postižením a s ohledem na závěry Rady ze dne 11. května 2010 o sociální dimenzi vzdělání a odborné přípravy, je třeba investovat do účinných programů (včetně alternativních) vzdělávání a odborné přípravy, které jsou uzpůsobeny konkrétním potřebám, charakteristikám a schopnostem osob se zdravotním postižením, a tyto programy podporovat, a konstatuje, že z tohoto důvodu je třeba, aby byl k dispozici adekvátní počet kvalifikovaných a motivovaných odborníků a také propracovaných a vhodných programů, a také to, že takovéto programy se musí promítnout ve vyučovacích osnovách veškerých zařízení odborné přípravy a odborného vzdělávání a institucí vyššího vzdělávání, včetně programů nad rámec vyučovacích osnov pro osoby se zdravotním postižením, aby se tak bojovalo proti negativním postojům vůči dětem se zdravotním postižením a aby tyto děti mohly získat patřičnou kvalifikaci odpovídající modernímu a otevřenému trhu; vyzývá členské státy a Komisi, aby umožnily osobám se zdravotním postižením lepší přístup k informacím o stávajících programech v oblasti mobility a vzdělávání a také rovnocenný přístup k programům celoživotního vzdělávání; konstatuje, že za této situace je nutné zohlednit otázku antidiskriminace ve strategii Evropa 2020 a v jejích stěžejních iniciativách, má-li být dodržen článek 24 Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením (UNCRPD);

59.

potvrzuje, že pozornost by měla být zaměřena na inkluzívní vzdělávání, a to zejména v rámci hodnocení nabyté praxe, a že by to mělo být zdůrazněno ve strategickém rámci evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (ET 2020) i ve stěžejní iniciativě pro nové dovednosti a pracovní místa v rámci EU2020; konstatuje dále, že jsou zapotřebí nové vhodné pokyny a řádné využívání informačních technologií ve školách a doma s ohledem poskytování osobní asistence uzpůsobené individuálním potřebám;

60.

zdůrazňuje, že všem dětem, včetně dětí se zdravotním postižením, musí být zaručeno právo na univerzální přístup do všech oblastí a stupňů vzdělávání ve všech vzdělávacích institucích; vyzývá Komisi a členské státy, aby zintenzívnily obecné informování rodin dětí se zdravotním postižením, aby byly zahrnuty i otázky včasného rozpoznání vad a podpory a aby byla nalezena možná řešení jejich potřeb; poukazuje na význam státní podpory, která musí být zajištěna rodinám osob se zdravotním postižením, pokud jde o financování (včetně služeb péče o děti), zdravotní péči, psychologickou podporu a sdílení odborných znalostí a rovněž flexibilní pracovní dobu pro rodiče (jednoho z rodičů) dětí se zdravotním postižením; vyzývá proto členské státy, aby zřídily speciální a dostupné kanceláře, kde by bylo možno získat informace a využít poradenství týkající se administrativy; vyzývá členské státy, aby podporovaly rodiny osob se zdravotním postižením a zdravotnický personál zaměstnaný ve vnitrostátních zdravotních systémech pořádáním cílených informačních akcí a kurzů odborné přípravy a zapojováním sdružení pacientů do rozhodování a monitorování,

61.

zdůrazňuje, že zaměstnavatelé by osobám se zdravotním postižením s potřebnou kvalifikaci měli umožnit zaměstnání na určité pracovní pozici s vyhlídkou dalšího postupu a poskytovat jim podporu formou odborné přípravy;

62.

zdůrazňuje, že je důležité podporovat přijímání integračních vzdělávacích projektů s vazbou na zaměstnání, které mladým lidem se zdravotním postižením umožňují okamžitý praktický přechod ze vzdělávací fáze do pracovního procesu;

63.

zdůrazňuje, že je třeba věnovat, co se týče mladých lidí se zdravotním postižením, péči také aspektům neformální odborné přípravy a vzdělávání, jako například v sociální oblasti a v oblasti sdělovacích prostředků, v nichž by mělo být kritérium přístupnosti (pomocí systémů titulků a audiopopisu) rozvíjeno ve stále vyšší míře, v oblasti sportu, her a venkovních aktivit, a to podle individuálních potřeb každého dítěte a mladého člověka; zdůrazňuje, že tyto nástroje jsou nezbytné nejenom pro zdravé formování osobnosti každého člověka, ale jedná se také o nezcizitelná práva uznaná Organizací spojených národů;

64.

zdůrazňuje, že celoživotní učení je zásadním způsobem, jak podpořit a zvýšit adaptabilitu osob se zdravotním postižením a jejich trvalou zaměstnanost, a že se tato oblast týká především osob, u nichž k postižení dojde v době jejich zaměstnání, především osob, kteří trpí progresivními invalidizujícími nemocemi;

65.

vyzývá Komisi a členské státy, aby podpořily či zavedly neintegrační služby v oblasti zdraví, vzdělání, odborné přípravy, zaměstnanosti, nástrojů pro nezávislý život, dopravy atd., které budou účinnější a nebudou se překrývat; tyto služby musí být nejen monitorovány a individuálně uzpůsobeny, ale musí rovněž napomáhat při dlouhodobém plánování v oblasti rozpočtu a rozvoje;

66.

je pevně přesvědčen o tom že vhodné financování by mělo probíhat prostřednictvím organizací sdružujících osoby se zdravotním postižením; trvá na tom, aby podíl spolufinancování těchto organizací byl nejméně10 % ceny projektů, které předloží, vzhledem k jejich známým finančním potížím;

67.

zdůrazňuje, že životní situaci osob se zdravotním postižením by mohla významně ovlivnit i dobrovolná společenská odpovědnost podniků; vyzývá k tomu, aby osobám a podnikům, které zaměstnávají pracovníky se zdravotním postižením, byly poskytovány pomoc dotace se zvláštním poukazem na fondy a programy EU, přičemž uvedená pomoc by se lišila podle toho, o jaký druh smlouvy se jedná a zaměstnává-li osobu se zdravotním postižením podnik či jednotlivec; vyzývá činitele a zúčastněné strany, aby podporovaly a uplatňovaly osvědčené postupy v této oblasti, se zvláštním zřetelem na ženy a děti se zdravotním postižením;

68.

znovu potvrzuje, že by se mělo více podporovat školení úředníků evropských orgánů i státních úředníků členských států v oblasti přijímání a informování osob se zdravotním postižením a že přístup k veřejným právním dokumentům a postupům by měl být podpořen konkrétními opatřeními; vyzývá orgány EU, aby se v zaměstnávání osob se zdravotním postižením staly příkladem, a naléhavě žádá členské státy, aby i ony tuto strategii uplatňovaly;

69.

zdůrazňuje, že politiky zaměřené na posílení a podporu samostatného vzdělávání umožňují začlenění osob se zdravotním postižením na pracovní trh i do ekonomické činnosti, neboť vytvářejí flexibilitu, která je v mnoha případech nezbytná k překonání omezení a bariér na pracovištích; žádá členské státy, aby poskytly větší a účinnější podporu politikám zaměřeným na samostatné podnikání této skupiny ve společnosti;

70.

vyzývá Komisi, aby účinnějším způsobem představila výhody přístupnosti a v co nejširším měřítku začleňovala náklady a výdaje související s vytvořením bezbariérového prostředí pro všechny do různých oblastí, zvláště pak s ohledem na stárnutí společnosti;

71.

vyzývá k tomu, aby byl zaveden zvláštní typ volna určeného k tomu, aby rodiče mohli pečovat o své děti se zdravotním postižením; Naléhavě dále vyzývá k tomu, aby se rodičům dětí se zdravotním postižením jejich péče a práce uznávala jak v rámci hodnocení nabyté praxe, tak i v rámci zvláštního zohlednění pro účely nároku na starobní důchod;

72.

zdůrazňuje, že bezbariérový přístup k zdravotnickým službám a komplexním neintegračním službám nemůže přinést zastavení zhoršování celkového zdravotního stavu, zejména ve stárnoucí společnosti, a proto musí nést každý jedinec zodpovědnost v rámci svých každodenních aktivit a spotřebitelských návyků, má-li být dosaženo udržitelné společnosti, v rámci níž je maximální důraz kladen na zdraví, ať už prevenci či rehabilitaci;

73.

vyzývá Komisi, aby zastřešujícím organizacím zastupujícím osoby se zdravotním postižením a rovněž i dalším evropským organizacím osob se zvláštním postižením zajistila odpovídají finanční podporu a umožnila jim tak plnou účast na tvorbě politik a provádění právních předpisů, které konkrétním způsobem naplňují závazky vyplývající z Evropské strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením a Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením (UNCRPD), a rovněž jejich zapojení do dalších rozhodovacích procesů souvisejících s problematikou osob se zdravotním postižením;

74.

vyjadřuje hluboké politování nad tím, že osoby se zdravotním postižením musí na sebe vzít dodatečnou finanční zátěž – zvláštní výdaje, které se v krátkodobém měřítku jeví jako důsledek jejich postření -, a to v každodenním životě, což má výrazný dopad na kvalitu jejich života;

75.

vyzývá Komisi, aby s ohledem na své cíle v oblasti snižování chudoby provedla rozčlenění statistických údajů týkajících se chudoby v případě osob se zdravotním postižením, které trpí chudobou, aby bylo možno v rámci strategie EU 2020 usilovat o plnění srovnatelných cílů v oblasti snižování chudoby i u osob se zdravotním postižením;

76.

zdůrazňuje, že odstranění či výrazné snížení této chudoby si vyžádá, aby více osob se zdravotním postižením pracovalo, což by zvýšilo čistý příjem státu z daní a snížilo by počet osob závislých na dávkách v důsledku extrémní chudoby;

77.

potvrzuje, že s ohledem na Evropský rok boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení a novou evropskou platformu proti chudobě a sociálnímu vyloučení nelze snížení chudoby dosáhnout, aniž by se osoby se zdravotním postižením zapojily do pracovního trhu a aniž by byly upraveny příjmové politiky týkající se systémů invalidních důchodů v souladu s bodem 12 závěrů Rady přijatých na zasedání Rady pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele konaném dne 30. listopadu 2009, přičemž je třeba zohlednit, že tyto důchody také vést ke stigmatizaci osob;

78.

Uznává, že včasné odhalení a brzká pomoc mají zásadní význam v případě dětí se zdravotním postižením a je třeba je vnímat jako dlouhodobé investice do stárnoucí společnosti; všímá si toho, že rodiny osob se zdravotním postižením jsou ve větší míře vystaveny riziku chudoby a sociálního vyloučení a že je třeba těmto rodinám věnovat zvláštní pozornost;

79.

vyzývá členské státy, aby zabránily neodůvodněným škrtům v oblasti sociální ochrany poskytované osobám se zdravotním postižením v důsledku úsporných politických opatření prováděných v reakci na hospodářskou krizi, neboť tato ochrana je nezbytná k tomu, aby těmto osobám mohly být zajištěny důstojné životní podmínky, na které mají nezadatelné právo;

80.

uvádí, že osoby se zdravotním postižením jsou vysoce ohroženy sociálním vyloučením a chudobou, a upozorňuje na to, že míra chudoby je u osob se zdravotním postižením o 70 % vyšší než u osob, které zdravotně postiženy nejsou; zdůrazňuje, že osoby s vážným či mnohočetným postižením a rodiče samoživitelé s dětmi se zdravotním postižením patří mezi nejzranitelnější; vyzývá Komisi a členské státy, aby zaručily jejich práva a přijaly opatření na zlepšení kvality jejich života, mimo jiné poskytováním přístupu k praktickým informacím o každodenních otázkách, včetně seznamování s postupy získávání dovedností a služeb, které mají dopad na rodinný život;

81.

vyzývá Radu a Komisi, aby přijaly další opatření a předkládaly pravidelné zprávy týkající se vzácných chorob a poskytovaly skutečnou pomoc při budování kontaktů mezi rodiči a odborníky, kteří se nacházejí v co nejbližším okolí jejich domovů; domnívá se, že tato otázka musí být zohledněna a vyhodnocena v rámci činnosti organizace INSERM; vyzývá Komisi, aby podpořila vytvoření evropské sítě akreditovaných středisek pro diagnostiku a léčbu specifických forem vzácných onemocnění s cílem koordinovat a monitorovat činnost těchto středisek a jejich přínosy pro pacienty;

82.

potvrzuje, že Komise uplatňuje v otázce rovných příležitostí správný přístup, který se zakládá na právech nově zakotvených v Listině EU: posilování antidiskriminačních opatření, podpora politiky aktivního začleňování, zvyšování povědomí o zdravotním postižení, včetně konceptu „design pro všechny“ a „univerzální design“, a zdůrazňování významu přiměřeného uspořádání;

83.

vyzývá členské státy a Komisi, aby urychleně ratifikovaly a začaly uplatňovat Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením a její opční protokoly, a vítá iniciativu Komise, která má vést k přistoupení k opčním protokolům této úmluvy;

84.

vyzývá Komisi a Radu, aby zvážily uzavření interinstitucionální dohody s Evropským parlamentem, a to tak, aby byl ve lhůtě jednoho roku připraven konkrétní návrh s cílem zapojit Evropský parlament do kontrol provádění úmluvy OSN;

85.

vyzývá Radu, aby přijala Komisí předložený návrh rozhodnutí o přijetí opčního protokolu ze strany EU, a zdůrazňuje, že mechanismus stanovený v tomto protokoly by za účasti Evropského parlamentu mohl vést k provádění této úmluvy OSN ze strany EU;

86.

vyzývá Evropskou komisi, aby vypracovala konkrétní, vhodná a podrobnější opatření a vytvořila monitorovací mechanismus pro všechny úrovně správy s ohledem na uplatňování Evropské strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením v souladu se seznamem opatření této strategie a v úzké spolupráci s Evropským parlamentem;

87.

vyzývá členské státy, aby poskytly maximální možnou podporu vhodným opatřením a nástrojům (s výjimkou lékařského hlediska) pro vyšší úroveň nezávislého života, a zajistily tak pro osoby se zdravotním postižením a jejich rodiny rovné příležitosti a aktivní život;

88.

zdůrazňuje potřebu pomáhat těm, kdo mohou pracovat a chtějí zůstat součástí pracovní síly, přestože částečně pozbyli některých svých funkčních schopností; vyzývá členské státy, aby podporovaly kulturu začleňování a pomáhaly integrovat osoby s částečnou pracovní schopností do trhu práce;

89.

vyzývá členské státy, aby (znovu) zvážily svá opatření a národní programy nebo strategie související se zdravotním postižením v časovém horizontu a rámci strategie EDS v souladu se strategií EU2020 a Úmluvou Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením;

90.

vyzývá Komisi, aby předložila legislativní návrh Evropského aktu přístupnosti, který je ohlášen ve strategii EDS, přičemž zdůrazňuje, že na úrovni EU je třeba přijmout účinná a závazná opatření, která na základě jednoznačně stanoveného časového plánu povedou ke zlepšení přístupnosti zboží a služeb pro osoby se zdravotním postižením;

91.

žádá členské státy, aby za podpory Komise přijaly konkrétní sociální opatření, která zaručí rovný přístup k lékařské péči, včetně kvalitních zdravotnických a rehabilitačních služeb určených osobám s psychickým či fyzickým postižením;

92.

zdůrazňuje význam výzkumu nových léčebných metod, které dále usnadní zdravotně postiženým osobám jejich začlenění do společnosti; poukazuje na to, že v této souvislosti se osvědčuje například dramaterapie a terapie za pomoci malých domácích zvířat, které podporují socializaci a mezilidskou komunikaci;

93.

vybízí Komisi, aby přijala nezbytná opatření, jimiž zrakově postiženým osobám umožní provádět obchodní transakce;

94.

vyzývá Komisi, aby do plánované revize reformy zadávání veřejných zakázek více začlenila odkazy související se zdravotním postižením;

95.

žádá Komisi, aby navázala na diskuse vedené po zveřejnění zelené knihy o důchodech a aby v příští bílé knize, která by měla být zveřejněna ve druhém pololetí roku 2011, propagovala průřezovou politiku v oblasti zdravotního postižení;

96.

vyzývá Komisi, aby zhodnotila, zda další opatření přijatá v rámci evropských strukturálních fondů, zejména pokud jde o Fond pro rozvoj venkova, pomáhají osobám se zdravotním postižením k tomu, aby se staly aktivními evropskými občany žijícími ve venkovských oblastech;

97.

vyzývá Komisi a Radu, aby vyvinuly maximální úsilí na vytvoření pravidel pro osobní kontroly při využívání dopravních služeb, která budou respektovat základní práva a důstojnost cestujících a budou sloužit účelům cestování, zejména co se týče zdravotnických prostředků a pomocných prostředků, pomůcek a doplňků, které je možno vzít s sebou na palubu, a aby zajistily, že existující bezpečnostní požadavky byly vykládány jednoznačně a jednotně, aby nebylo osobám se zdravotním postižením bezdůvodně a v přehnané míře znemožněno cestovat jenom proto, že je to tak jednodušší pro poskytovatele služeb;

98.

vyzývá Komisi, aby vyvíjela zvýšené úsilí v zájmu zajištění systémů osobní navigační služby pro nevidomé a zrakově těžce postižené osoby a aby o své činnosti každoročně informovala a udělovala konkrétní doporučení, s přihlédnutím k dynamickému rozvoji technologií, v zájmu zajištění pokroku a realizace plynulé multimodální dopravy „z domu do domu“ uvedené v bílé knize nazvané „Vytvoření konkurenceschopného a energeticky účinného dopravního systému“;

99.

vyzývá členské státy, aby přezkoumaly, jakým způsobem jsou poskytovány zdravotnické služby osobám se zdravotním postižením, jako např. opatření týkající se fyzické přístupnosti služeb, odborné přípravy a zdravotnického personálu, osvěty, informací poskytovaných ve snadno přístupných formátech, specifických poradenských služeb, včetně překladů do různých jazyků, a zdravotnických služeb přizpůsobených potřebám osob se zdravotním postižením;

100.

vyzývá Komisi a členské státy, aby při podporování sportovních a rekreačních aktivit osob se zdravotním postižením nečinily rozdíl mezi jednotlivými druhy postižení, a naléhavě vyzývá Radu, aby pokračovala ve svých snahách, přičemž připomíná, že v roce 1986 Výbor ministrů Rady Evropy přislíbil podporu sportovních činností osob se zdravotním postižením;

101.

vyzývá Komisi a Radu, aby zlepšily přístup osob se zdravotním postižením v oblasti autorských práv, včetně zajištění intenzivnější výměny osvědčených postupů, aby podpořily vytvoření optimálních forem spolupráce a zajistily, že se na poskytovatele služeb budou vztahovat vhodné, jednotné a povinné požadavky týkající se osob se zdravotním postižením, se zvláštním důrazem na osoby s vadami zraku;

102.

zdůrazňuje, že v souladu se zásadami Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením je směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách (se zvláštním zřetelem k ustanovení o klamavých opomenutích) relevantní i v případě osob se zdravotním postižením;

103.

vyzývá Komisi a Radu, aby přijaly opatření založená na praxi a zkušenostech Evropského parlamentu ve snaze o odstranění překážek v informačních a komunikačních technologiích pro neslyšící, v souladu s usneseními Evropského parlamentu z roku 1988 a z roku 1998, a aby o těchto opatřeních každoročně informovaly příslušné poslance Evropského parlamentu;

104.

vyzývá Komisi, aby připravila studii o osobách se zrakovým postižením, v níž osvětlí vlastnosti digitálních indikátorů (rozhraní) průmyslových a v domácnosti využívaných produktů a alternativních, rovnocenných informačních řešení pro nevidomé a zároveň zformuluje konkrétní návrhy právních předpisů;

105.

vyzývá členské státy a Komisi, aby uznaly znakovou řeč jako úřední jazyk členských států; poukazuje na to, že členské státy by proto měly aktivně usilovat o možnost takového uznání v souladu s bruselským prohlášením z 19. listopadu 2010;

106.

vyzývá Komisi, aby se při řízení mezinárodních vztahů a rozvojové pomoci soustředila také na potřeby osob se zdravotním postižením v souladu s vytyčenými rozvojovými cíli tisíciletí OSN;

107.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.