3.4.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 94/1

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. července 2010„Bílá kniha o systémech záruk v pojišťovnictví“ (KOM(2010)0370),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) (1),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 4. července 2006 o krizi společnosti Equitable Life Assurance Society (3),

—

s ohledem na závěrečnou zprávu vyšetřovacího výboru Parlamentu ze dne 23. května 2007 ke krizi společnosti Equitable Life Assurance Society (A6-0203/2007),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanoviska Výboru pro právní záležitosti a Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A7-0243/2011),

A.

vzhledem k tomu, že finanční krize ukázala, že důvěra spotřebitelů ve finanční systém může být rychle narušena, pokud neexistují přiměřené systémy odškodnění spotřebitelů za ztráty, k nimž došlo v důsledku selhání finančních institucí,

B.

vzhledem k tomu, že systémy záruk v pojišťovnictví mohou být cenným nástrojem ke snižování rizik, která pojistníkům, příp. oprávněným osobám hrozí v případě selhání pojišťovací instituce,

C.

vzhledem k tomu, že mezi nutností, fungováním a strukturou systémů záruk v pojišťovnictví na jedné straně a nutností, fungováním a strukturou systémů předem složených záruk nebo systémů odškodnění investorů neexistuje analogický vztah z důvodu odlišných obchodních modelů pojistitelů a různé míry ohrožení spotřebitelů v případě úpadku pojistitele,

D.

vzhledem k tomu, že v členských státech existují nejrůznější systémy záruk, které nabízejí různou úroveň ochrany spotřebitele u různých skupin produktů na základě různých modelů financování,

E.

vzhledem k tomu, že v důsledku finanční krize neutrpěli pojistníci, příp. oprávněné osoby žádné významné ztráty a evropské odvětví pojišťovnictví přestálo krizi celkem bez úhony,

F.

vzhledem k tomu, že směrnice Solventnost II zavádí škálu zásahů orgánů pro dohled, která minimalizuje pravděpodobnost, že dojde k úpadku pojistitele a že pojistníci, příp. oprávněné osoby utrpí v důsledku toho škodu,

G.

vzhledem k tomu, že zavedení směrnice Solventnost II a systémů záruk v pojišťovnictví přispějí k vytvoření rovných podmínek na evropském pojišťovacím trhu a napomůže dokončení vnitřního trhu,

H.

vzhledem k tomu, že podle směrnice Solventnost II jsou pojistná plnění pojistníkům, příp. oprávněným osobám zajištěna, pokud se pojistitel ocitne ve stavu platební neschopnosti (pokud pojistitel poruší svůj solventnostní kapitálový požadavek), a ohrožena jsou pouze v případě úpadku pojistitele (pokud aktiva nestačí k pokrytí závazků),

I.

vzhledem k tomu, že přeshraniční poskytování pojišťovacích služeb je v EU málo rozšířené, ale po zavedení směrnice Solventnost II pravděpodobně vzhledem ke kapitálovým výhodám, které nabízí struktura celoevropských poboček, vzroste;

J.

vzhledem k tomu, že nedostatečně harmonizované systémy záruk v pojišťovnictví na úrovni EU a rozdíly v systémech jednotlivých členských států vedly k neúčinné a nestejné ochraně pojištěnců, a vzhledem k narušení přeshraniční hospodářské soutěže, která vedla ke zpomalení fungování trhu pojišťovnictví,

K.

vzhledem k tomu, že důvěru spotřebitelů ve fungování vnitřního trhu finančních služeb lze zajistit pouze tím, že bude existovat jednotná úroveň ochrany spotřebitele bez ohledu na místo původu poskytovatele služby, zejména prostřednictvím důsledného uplatňování řádných obezřetnostních pravidel a efektivního dohledu ze strany Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (EIOPA) a případně i příslušných úřadů v členských státech,

L.

vzhledem k tomu, že je nutné minimalizovat expozici daňového poplatníka v případě selhání finančních institucí prostřednictvím účinného a přiměřeného dohledu vykonávaného vnitrostátními a evropskými orgány dohledu,

1.

uznává, že nový režim dohledu a budoucí rámec směrnice Solventnost II dále zvýší ochranu spotřebitelů;

2.

s ohledem na pravidla a definice uvedené ve směrnici Solventnost II a na nový rámec dohledu vyzývá Komisi, aby předložila návrh směrnice o přeshraniční standardizaci, která by vytvořila jednotný přeshraniční rámec pro systémy záruk v pojišťovnictví pro všechny členské státy, jenž by poskytl spotřebitelům ochranu poslední instance v případě, že pojišťovny nebudou schopny plnit své smluvní závazky z důvodu insolvence;

3.

vyzývá Komisi, aby urychleně předložila návrh směrnice o systémech záruk v pojišťovnictví, která by byla doplňkem systémů pojištění vkladů, systémů odškodnění investorů a směrnice Solventnost II;

4.

je si vědom toho, že možnost nerovných podmínek by mohla vést k regulační arbitráži, která by měla vliv na systémy záruk v pojišťovnictví; vyzývá Komisi, aby prozkoumala vzájemné působení harmonizace a používání systémů ze všech členských států EU a zásadu domovského státu, aby zjistila, zda dochází k významnému narušování trhu či nikoli; domnívá se, že toto přehodnocení by se mělo provést tři roky poté, co bude směrnice Solventnost provedena v právu všech členských států;

5.

souhlasí s tím, že směrnice Solventnost II nevytváří v případě pojišťoven prostředí, v němž by nemohlo dojít k selhání, a nechrání spotřebitele před ztrátami v případě selhání pojišťovny; vyzývá proto Komisi, aby zajistila, že společné systémy záruk v pojišťovnictví, které mají být přijaty, budou jednotné a budou v souladu se směrnicí Solventnost II;

6.

souhlasí s přijetím zásady „domovského státu“, kdy se na pojistky uzavřené pojistitelem, bez ohledu na místo prodeje, vztahuje systém záruk orgánu dohledu domovského státu, a zároveň si je vědom toho, že a) se díky směrnici Solventnost II zvýší přeshraniční poskytování pojišťovacích služeb a b) že za příčinu selhání pojistitele bude považován nedostatečný dozor vykonávaný „domácím“ orgánem, přičemž povinnost odškodnit pojistníky, kterých se toto selhání dotkne, bude mít „domácí“ systém záruk, jenž by měl poskytovat spotřebitelům ochranu poslední instance pouze v případě, že pojišťovny nebudou schopny plnit své smluvní závazky z důvodu insolvence; vyzývá Komisi, aby přednostně zhodnotila, jaký dopad by mělo začlenění životního pojištění a možnost začlenění jiného než životního pojištění do přeshraničních systémů záruk, a aby o těchto otázkách vedla se zúčastněnými stranami veřejnou diskuzi s cílem zajistit vhodnou míru ochrany spotřebitelů a rovné podmínky mezi členskými státy; domnívá se, že Komise a orgán EIOPA by měly stanovit účel tohoto kroku, aby byla zajištěna vyváženost mezi dodatečnými náklady na systémy záruk a cílem, kterým je ochrana spotřebitelů; poznamenává, že současná právní úprava EU týkající se systémů předem složených záruk nebo systémů ochrany investorů zahrnuje pouze produkty v oblasti spoření;

7.

trvá na tom, že model financování vnitrostátních systémů záruk musí být řešen v rámci subsidiarity, což odráží princip „domovského státu“ v oblasti dohledu a různorodost modelů používaných v rámci současných systémů záruk; žádá Komisi, aby nepodporovala pouze způsob financování ex ante, neboť pro tento přístup, který by způsobil vážné problémy, nehovoří žádné závažné důvody;

8.

trvá na tom, že by členské státy měly zajistit, aby byly prováděny testy jejich systémů záruk v pojišťovnictví a aby byly informovány v případě, že kompetentní úřady odhalí v některé pojišťovací společnosti problémy, které by mohly vést v rámci příslušného systému k intervenci; navrhuje, aby se tyto testy prováděly alespoň jednou za tři roky nebo kdykoli si to vyžádají okolnosti; domnívá se dále, že orgán EIOPA by měl pravidelně provádět kontroly, aby zhodnotil dlouhodobou finanční únosnost těchto systémů, a v případě nutnosti vyžadovat jejich zdokonalení;

9.

uznává, že uplatňování zásady subsidiarity ve vztahu k volbě mezi modely financování ex ante nebo ex post by mohlo vést k narušení hospodářské soutěže mezi členskými státy; je přesvědčen, že případy narušování hospodářské soutěže mají stejný vliv jak na ochranu spotřebitele, tak i na ochranu daňových poplatníků a že Komise by měla při řešení těchto případů postupovat opatrně a s přihlédnutím k dlouhodobému hledisku;

10.

uznává, že existují různé způsoby, jak zajistit ochranu spotřebitelů:

doporučuje, aby byly v budoucím rámci systémů záruk v pojišťovnictví umožněny oba způsoby ochrany spotřebitelů a aby byly zároveň vzaty v úvahu rozdíly, pokud jde o velikost, koncentraci, druhy produktů a rozsah nabízených pojistných produktů;

11.

trvá na tom, že spotřebitelé by měli mít v případě platební neschopnosti pojistitele možnost snadného přístupu k vyčerpávajícím informacím, kterým by bylo snadné porozumět a které by jasně uváděly, na jaké úřady se má spotřebitel obrátit v případě dotazů či uplatňování nároku na pojistné plnění; je přesvědčen, že vytvoření jediného kontaktního místa pro všechny systémy finančních záruk či systémy odškodnění by zajistilo, že stávající právní předpisy by byly skutečně ku prospěchu spotřebitelů, zejména pokud jde o poskytování informací a usnadnění přeshraničního kontaktu a přeshraničních plateb;

12.

zdůrazňuje, že přístup k systémům záruk založený na „domovském státě“ může být pro spotřebitele důvěryhodný pouze tehdy, bude-li z jeho hlediska jednotný pro obě funkce systému záruk v pojišťovnictví (převod pojistného kmene a řešení žádostí pojistníků o odškodnění); vyzývá Komisi, aby stanovila povinnost jednotného procesu probíhajícího vždy v mateřském jazyce a jednotného kontaktního místa pro spotřebitele v rámci vnitrostátního orgánu dohledu pro všechny žádosti o kompenzace adresované systému záruk bez ohledu na to, kde se nachází „domovský“ systém záruk; doporučuje orgánu EIOPA, aby usiloval o rozvoj harmonizovaného a transparentního přístupu, v případě nutnosti prostřednictvím závazných technických norem, přičemž tento přístup by měl být jednoduchý a měl by vycházet z osvědčených postupů;

13.

zdůrazňuje, že je nutné zdokonalit znalosti a informace spotřebitelů v oblasti finančních služeb a s nimi spojených rizik; navrhuje proto, aby byl v případě pojistných smluv vytvořen podobný mechanizmus, jako je evropský standardizovaný informační přehled (ESIS), který by v případě komplikovaných investičních produktů spojených s pojištěním a v případě fungování systémů záruk v pojišťovnictví, které by byly spojeny s určitým vnitrostátním orgánem, zahrnoval povinná a jasně formulovaná varování před riziky, aby pojistníci snadněji pochopili pojistné produkty a měli přístup ke všem důležitým informacím;

14.

je přesvědčen, že „domovský“ a „hostitelský“ orgán dohledu by měl plně spolupracovat s příslušnými vnitrostátními systémy záruk v pojišťovnictví a s evropským systémem dohledu za účelem minimalizace negativních dopadů na pojistníky nebo oprávněné osoby v „hostitelské“ zemi v případě selhání pojistitele, a to prostřednictvím kolegia orgánů dohledu za účasti orgánu EIOPA a pod jeho dohledem, aby byl zajištěn jednotný postup v rámci všech systémů;

15.

žádá, aby Komise objasnila roli, kterou systém záruk v pojišťovnictví hraje ve vztahu ke zprostředkovatelům;

16.

zastává názor, že aby bylo možné zajistit rozsáhlou a trvalou ochranu pojistníků a oprávněných osob, měla by Komise zachovat další ochranné mechanizmy a legislativní ustanovení, které již existují, a přihlédnout k nim; je toho názoru, že systémy záruk v pojišťovnictví by měly být uvedeny v činnost pouze v případě, že by došlo k selhání jiných ochranných mechanizmů;

17.

trvá na tom, že právní předpisy EU nesmějí vést k nižší ochraně, než kterou poskytují současné systémy záruk v členských státech, a že spotřebitelé nesmějí utrpět žádné škody v důsledku regulačního selhání, pokud jde o přiměřený dohled nad pojistiteli; vyzývá proto Komisi, aby zajistila, že evropský rámec pro systémy záruk v pojišťovnictví bude fungovat jako poslední instance, tj. poskytne oprávněným pojistníkům (příp. oprávněným osobám) v případě, že pojišťovací společnost vyhlásí platební neschopnost, maximální možné odškodnění za vzniklé ztráty nebo možnost převodu pojistného kmene v přiměřené časové lhůtě;

18.

uznává, že pojišťovací společnosti jsou zodpovědné za chování svých zaměstnanců a že prostředníci jsou povinni mít pojištění odpovědnosti za škody způsobené při výkonu povolání; poznamenává, že podvod je předmětem trestněprávního a občanskoprávního řízení; je si vědom toho, že pravidla v rámci systému záruk v pojišťovnictví týkající se krytí nevhodného prodeje a podvodu by mohla způsobit, že orgány dohledu budou méně pečlivé a méně ochotny využívat svých pravomocí týkajících se dozoru, čímž vznikne morální riziko;

19.

konstatuje, že vzhledem k tomu, že neexistuje právně závazná unijní definice malých podniků a mikropodniků a že se povaha těchto subjektů v průběhu času mění, měly by se návrhy směrnice o systémech záruk v pojišťovnictví omezit na fyzické osoby a že fyzické osoby, které mají přímou vazbu na zkrachovalého pojistitele, jako jsou ředitelé, vedoucí pracovníci ve vyšších pozicích nebo členové rady s hlasovacím právem, jejichž oblast profesionální odpovědnosti je spjata s příčinami nesolventnosti, by neměly patřit mezi spotřebitele; žádá Komisi, aby po přijetí příslušné právně závazné definice znovu posoudila, zda by se systémy záruk neměly vztahovat také na vybrané právnické osoby; zdůrazňuje, že v rámci subsidiarity by jednotlivé členské státy měly mít možnost zahrnout do svých vnitrostátních systémů záruk také právnické osoby;

20.

je si vědom toho, že problémy spojené s koncentrací na trhu by mohly vytvářet tlak na schopnost systému záruk vyhovět všem žádostem pojistníků, příp. oprávněných osob o náhradu škody v důsledku úpadku jednoho nebo několika pojistitelů; je přesvědčen, že je nutné odstranit pravidla týkající se systému záruk v pojišťovnictví, která by mohla vést k dalším omezením na koncentrovaných trzích;

21.

předpokládá dozorčí úlohu orgánu EIOPA v oblasti koordinace zátěžového testování pro jednotlivé trhy ze strany vnitrostátních úřadů a v oblasti provádění celoevropských zátěžových testů systému záruk v pojišťovnictví, případně s vydáním doporučení, a v oblasti pravidelných kontrol s cílem zajistit společné využívání metod založených na osvědčených postupech;

22.

konstatuje, že na malých a koncentrovaných trzích by vytvoření systému záruk v pojišťovnictví založených na nevhodných mechanizmech financování mohlo na základě větší provázanosti mezi pojistiteli vyústit v systémovou chybu, což by mohlo vést ke vzniku nerovných podmínek mezi menšími a většími trhy, protože menší trhy by měly větší problémy vyrovnat se s příslušnými náklady; poznamenává, že tyto problémy je nutné zohlednit, aby se zamezilo vytváření dalšího napětí na koncentrovaných trzích; vyzývá Komisi, aby v případě pravidel týkajících se financování a u dalších prvků systému záruk v pojišťovnictví členským státům umožnila, aby si je přizpůsobily svému vlastnímu trhu;

23.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.