Úvod

Globalizace, demografická změna a přeměna společnosti ovlivňují Evropskou unii, její členské státy i země na celém světě. Podle posouzení provedených Organizací spojených národů dosahuje počet mezinárodních migrantů na celém světě 214 milionů a dalších 740 milionů osob migruje v rámci určité země. Na 44 milionů lidí bylo násilně vysídleno. Odhaduje se, že 50 milionů lidí žije a pracuje v zahraničí se statusem, který není v souladu s předpisy[1]. Některé ze sdílených výzev a obav by mohl řešit dialog na globální úrovni. Nicméně je to právě regionální, vnitrostátní a místní úroveň, na níž bude každý jednotlivec a zúčastněný subjekt využívat příležitostí vytvořených migrací a mobilitou.

Migrace v současné době jednoznačně zaujímá vrchní příčku v politickém programu Evropské unie. Arabské jaro a události v jižním Středomoří v roce 2011 ještě více zdůraznily, že EU potřebuje soudržnou a ucelenou migrační politiku. Již ve sděleních ze 4. a 24. května 2011[2] Komise předložila řadu politických návrhů a operačních opatření týkajících se migrace, mobility, integrace a mezinárodní ochrany. Tyto návrhy letos v červnu[3] plně podpořila Evropská rada a poté EU začala okamžitě jednat: na počátku října navázala dialogy o migraci, mobilitě a bezpečnosti s Tuniskem a Marokem a provedla nezbytné přípravy k zahájení dialogu s Egyptem. Jakmile to politická situace dovolí, budou obdobné dialogy navázány i s dalšími zeměmi v jižním Středomoří, zejména s Libyí. Díky dialogům budou moci EU a partnerské země uceleným způsobem diskutovat o všech aspektech možné spolupráce při řízení migračních toků a pohybu osob s cílem vytvořit partnerství v oblasti mobility.

Ve sdělení ze dne 4. května Komise zdůraznila, že je třeba, aby EU posílila vnější migrační politiku navázáním partnerství se zeměmi mimo EU, které se zabývají otázkami spojenými s migrací a mobilitou, a to způsobem, který učiní spolupráci vzájemně prospěšnou. Za tímto účelem a s ohledem na Stockholmský program a akční plán provádění Stockholmského programu[4] vyzvala Evropská rada v červnových závěrech Komisi, aby předložila hodnocení globálního přístupu k migraci a určila způsob, jak dosáhnout ucelenějšího, systematičtějšího a strategičtějšího politického rámce pro vztahy EU se všemi příslušnými zeměmi mimo EU. Součástí její práce by měly být konkrétní návrhy pro rozvoj klíčových partnerství Unie, které by upřednostňovaly sousedství Unie jako celek.

Navzdory současné hospodářské krizi a stávajícím mírám nezaměstnanosti se evropské země potýkají s nedostatky na trhu práce a s volnými pracovními místy, která v určitých odvětvích (např. ve zdravotnictví, vědě a technických oborech) nelze obsadit domácí pracovní silou. Očekává se, že v důsledku dlouhodobého stárnutí evropského obyvatelstva se poměr mezi osobami v produktivním věku (20–64) a osobami, jimž je 65 nebo více let, v nadcházejících padesáti letech sníží o polovinu. Již dnes má migrace v EU klíčový význam a v důsledku čisté migrace se počet obyvatel v roce 2010 zvýšil o 0,9 milionu osob, což představuje 62 % celkového růstu počtu obyvatel. Ze všech ukazatelů je patrné, že některé dodatečné a zvláštní dovednosti bude v budoucnosti možné nalézt pouze mimo EU[5].

Toto je kontext, v němž se globální přístup EU k migraci vyvíjí od okamžiku, kdy byl v roce 2005 přijat. Tento přístup byl koncipován tak, aby vyváženě a uceleně řešil všechny příslušné aspekty migrace, a to v partnerství se zeměmi mimo EU. Globální přístup byl vyhodnocen v první polovině roku 2011 prostřednictvím internetové veřejné konzultace a několika specializovaných konzultačních setkání[6]. Konzultace potvrdily přidanou hodnotu globálního přístupu a cenné výsledky, které z něj plynou. Z konzultací je rovněž patrná potřeba posílit soudržnost politiky s jinými oblastmi politiky a zlepšit tematickou a zeměpisnou vyváženost. Globální přístup by měl proto lépe odrážet strategické cíle Unie a přeměňovat je na konkrétní návrhy dialogu a spolupráce, zejména s jižními a východními sousedy, Afrikou, zeměmi zapojenými do procesu rozšíření a dalšími strategickými partnery.

V zájmu využívání přínosů, které může řádně řízená migrace mít, a za účelem reakce na problémy spojené s měnícími se migračními trendy bude EU muset upravit svůj politický rámec. Toto sdělení představuje obnovený globální přístup k migraci a mobilitě, jehož koncepce je na dosažení tohoto cíle orientována.

1. Hlavní cíle

Globální přístup musí být strategičtější a účinnější, musí nastolit pevnější vazby a soulad mezi příslušnými oblastmi politiky EU a mezi vnějším a vnitřním rozměrem těchto politik.

V tomto ohledu má strategický význam mobilita státních příslušníků třetích zemí přes vnější hranice EU. Týká se široké škály osob, např. krátkodobých návštěvníků, turistů, studentů, výzkumných pracovníků, podnikatelů nebo rodinných příslušníků na návštěvě. Jedná se tudíž o mnohem širší pojem, než je migrace. Mobilita souvisí s vízovou politikou; členské státy, které vydávají schengenská víza, vydaly v roce 2009 přibližně 11 milionů víz. Jak uvádí sdělení Komise ze dne 4. května 2011[7], vízová politika je vlivným nástrojem pokrokové politiky v oblasti mobility. Z toho důvodu je nyní nezbytné plně zohlednit vazby mezi společnou vízovou politikou EU pro krátkodobé pobyty, vnitrostátními politikami členských států pro dlouhodobé pobyty a globálním přístupem k migraci. To je hlavním důvodem k rozšíření oblasti působnosti tohoto rámce politiky tak, aby rámec zahrnoval i mobilitu, a tím z něj učinit globální přístup k migraci a mobilitě.

Stávající (a možné budoucí) dialogy o vízech zahájené EU by tudíž měly být plně posuzovány v širším rámci globálního přístupu k migraci a mobilitě. Cílem je zaručit, aby dříve, než budou zjednodušeny nebo zrušeny vízové povinnosti, partnerské země splnily řadu konkrétních kritérií, a to také v oblasti azylu, správy hranic a nelegální migrace. Tento proces může zaručit mobilitu v bezpečném prostředí.

Globální přístup by měl být ještě více provázán a integrován s vnějšími politikami EU. Globální přístup je třeba definovat v co nejširším kontextu jako zastřešující rámec pro vnější migrační politiku EU, který doplňuje další obecnější cíle, o jejichž naplnění se snaží zahraniční politika EU a rozvojová spolupráce[8]. V tomto směru došlo od roku 2005 k důležitému pokroku, je však třeba vyvinout větší úsilí, aby byly plně využity veškeré možné synergie mezi těmito politikami, jakož i synergie s politikou obchodní. EU a její členské státy by měly vyvinout strategie a programy, které se uceleným a integrovaným způsobem zabývají migrací a mobilitou, zahraniční politikou a rozvojovými cíli. Soudržné používání různých politik a nástrojů, které má EU k dispozici, by mělo usnadnit vytvoření Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ).

Hybnou silou globálního přístupu k migraci a mobilitě jsou dialogy o migraci a mobilitě a tyto dialogy by měly být v co největší možné míře normalizovány. Budou vedeny jako součást širších rámců pro dvoustranné vztahy a dialog (např. strategických partnerství, dohod o přidružení nebo dohod o partnerství a spolupráci, smíšených rad pro spolupráci nebo podvýborů pro svobodu, bezpečnost a právo). Dialogy je třeba vést jak prostřednictvím regionálních procesů, tak na dvoustranné/vnitrostátní úrovni s klíčovými partnerskými zeměmi. Ve vhodných případech by měly být vedeny v souladu se společnou zahraniční a bezpečnostní politikou. Dialogy budou vycházet ze standardního politického řízení, ve vhodných případech prostřednictvím setkání na vysoké úrovni a setkání vyšších úředníků, prostřednictvím akčních plánů, nástrojů spolupráce a mechanismů pro sledování. Navíc by měly být vedeny také na místní úrovni, zejména v rámci dialogu o politice/politického dialogu prostřednictvím delegací EU.

Migrace a mobilita v kontextu strategie Evropa 2020 mají přispět k životaschopnosti a konkurenceschopnosti EU. Strategickou prioritou pro Evropu je zajištění přizpůsobivé pracovní síly s nezbytnými dovednostmi, díky které by bylo možné úspěšně se vypořádat s vyvíjejícími se demografickými a hospodářskými změnami. Rovněž je naléhavě nutné zvýšit účinnost politik, které mají začleňovat migranty do trhu práce. Stávající politiky je třeba podrobit přezkumu a posílit, neboť Unie čelí naléhavým výzvám na trhu práce, zejména nedostatku dovedností a závažnému nesouladu mezi nabídkou a poptávkou. Se členskými státy je třeba diskutovat o strategiích trhu práce, které by uspokojily potřeby a podpořily integraci legálních migrantů, a tyto strategie by se měly odrazit v dialogu s partnerskými zeměmi tam, kde by mohly existovat společné zájmy. Je také nutné vést dialog se soukromým sektorem a zaměstnavateli, aby se zjistilo, proč je obtížné obsadit určitá volná místa, a aby byl prozkoumán potenciál vytvořit v oblasti legálního přistěhovalectví politiku, která by se více odvíjela od poptávky. Faktorem, který usnadní mobilitu a migraci a který bude odrazovat od nelegální práce, by mohla být také přenositelnost práv na sociální a důchodové zabezpečení, a proto je třeba tuto přenositelnost zdokonalit. K pokroku v této oblasti přispěje užší spolupráce členských států při koordinaci sociálního zabezpečení se zeměmi, které nejsou členy EU. Komise hodlá v roce 2012 připravit zelenou knihu o politikách, kterých je zapotřebí k účinnému zapracování rozměru ekonomické migrace do strategických úvah EU o zaměstnanosti a růstu.

Pro úspěšné začleňování migrantů do společnosti a trhu práce má zásadní význam vzdělávání a odborná příprava. V souvislosti s migrací a mobilitou je proto třeba více zohlednit politiky v oblasti celoživotního učení.

Doporučení

· Měl by být zvážen a podporován globální přístup k migraci a mobilitě jakožto zastřešující rámec pro vnější migrační politiku EU, který by byl založen na skutečném partnerství se zeměmi mimo EU a uceleně a vyváženě by řešil otázky migrace a mobility. Globální přístup k migraci a mobilitě by měl reagovat na příležitosti a výzvy, před nimiž stojí migrační politika EU, a zároveň by měl podněcovat partnery k tomu, aby se zabývali vlastními prioritami v oblasti migrace a mobility, a to v rámci svého příslušného regionálního kontextu a rámce.

· Globální přístup k migraci a mobilitě by měl vytvořit ucelený rámec, v němž by bylo možné prostřednictvím politického dialogu a těsné praktické spolupráce důsledným a vzájemně prospěšným způsobem řídit migraci a mobilitu společně s partnerskými zeměmi. Měl by být pevně zakotven v celkovém rámci EU pro zahraniční politiku včetně rozvojové spolupráce a řádně sladěn s prioritami EU v oblasti vnitřní politiky.

· Hybnou silou globálního přístupu k migraci a mobilitě by měly být dialogy o migraci a mobilitě. Představují základní proces, jehož prostřednictvím se migrační politika EU promítá do vnějších vztahů EU. Jejich cílem je výměna informací, identifikace sdílených zájmů a budování důvěry a odhodlání jakožto základu operativní spolupráce, která by byla prospěšná pro EU i pro jejího partnera (partnery).

· Globální přístup k migraci a mobilitě by měl být společně prováděn Evropskou komisí, Evropskou službou pro vnější činnost (včetně delegací EU) a členskými státy EU v souladu s příslušnými institucionálními pravomocemi.

2. Tematické priority

Mezilidské styky v rámci vzdělávání a odborné přípravy, obchodu a podnikání, kulturních výměn, cestovního ruchu nebo při návštěvách rodinných příslušníků v zahraničí tvoří základní součást dnešního světa. Řádná správa migrace a mobility státních příslušníků třetích zemí může být každý den zdrojem hodnoty pro rozvoj milionů lidí, může zvýšit konkurenceschopnost EU a obohatit evropské společnosti. To činí z globálního přístupu zásadní strategický zájem EU a jejích členských států. Stále více se globalizuje trh práce pro vysoce kvalifikované pracovníky a již dnes dochází k silné soutěži o talenty. Také při dialogu a spolupráci se zeměmi mimo EU je třeba přistupovat k migraci a mobilitě z hlediska potřeby zachovat řádné migrační pohyby. Bez řádně fungujících hraničních kontrol, bez snížení nelegální migrace a bez účinné politiky navracení nebude EU moci nabídnout více příležitostí k legální migraci a mobilitě. Na tom závisí legitimita jakéhokoli politického rámce. Do značné míry na tom závisí také prosperita migrantů a jejich úspěšná integrace. Evropská unie zintenzívní úsilí, pokud jde o prevenci a omezování obchodu s lidmi. Bude nadále zlepšovat účinnost svých vnějších hranic na základě sdílené odpovědnosti, solidarity a větší praktické spolupráce. Rovněž posílí svoji operativní spolupráci při budování kapacit společně s partnerskými zeměmi.

Evropská unie a její členské státy by rovněž měly zaujmout čelné postavení při prosazování globálního sdílení odpovědnosti na základě Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků a v těsné spolupráci s Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, dalšími příslušnými agenturami a zeměmi mimo EU. Evropská unie se již v současnosti aktivně podílí na podpoře mezinárodní ochrany, v interakci s jejími partnery je však třeba více zviditelnit vnější rozměr azylu. Také závěry Rady zdůraznily odhodlání posílit vnější rozměr azylové politiky EU a v této souvislosti zdůraznily význam regionálních programů ochrany[9].

Řádná správa migrace bude rovněž značně přínosná pro rozvoj. Je prokazatelné, že díky zahraničním příležitostem k získání nových dovedností a pracovních zkušeností mohou domácnosti migrantů zvýšit svoji prosperitu. Migrace a mobilita mohou rovněž posílit zahraniční přímé investice a obchodní vazby, zejména vzhledem k úloze komunit žijících v diaspoře. Je tudíž v zájmu zemí, odkud migranti pocházejí, jakož i zemí, do nichž směřují, spolupracovat, aby zaručily, že převody remitencí, know-how a inovací budou co nejvíce přínosné pro rozvoj. Potenciál migrantů přispět k rozvoji zemí, z nichž pocházejí, by měl být v plném rozsahu uznán a měl by být podporován širokou škálou opatření, zároveň je však třeba bojovat proti odlivu mozků a plýtvání s nimi a podporovat mobilitu inteligence.

Globální přístup k migraci a mobilitě by měl stát na čtyřech pilířích, kterými by byla tato témata: legální migrace a mobilita, nelegální migrace a obchodování s lidmi, mezinárodní ochrana a azylová politika a maximalizace dopadu migrace a mobility na rozvoj. Má-li se EU systematičtěji podílet na usnadňování a řízení migrace a mobility, měl by být tento posledně jmenovaný aspekt patrný v pilířích týkajících se legální migrace a migrace a rozvoje. Klíčový význam má snaha zabývat se otázkou obchodování s lidmi, která by měla představovat viditelný rozměr pilíře týkajícího se nelegální migrace. Cíl spočívající v zaujetí ucelené koncepce v rámci globálního přístupu k migraci a mobilitě odůvodňuje zdůraznění mezinárodní ochrany a azylu jako jednoho z pilířů tohoto přístupu.

Kromě toho by v centru globálního přístupu k migraci a mobilitě měl stát migrant. Podstatou správy migrace nejsou „toky“, „objemy“ a „trasy“, ale lidé. Aby politiky byly relevantní, účinné a udržitelné, musí být koncipovány tak, aby reagovaly na ambice a problémy dotčených lidí. Postavení migrantů by tudíž mělo být zlepšeno tím, že získají přístup ke všem potřebným informacím o tom, jaké mají možnosti, práva a povinnosti. Komise společně s přijetím dalších opatření zřídila portál EU o přistěhovalectví, jehož prostřednictvím takovéto informace poskytuje.

Lidská práva migrantů představují průřezový rozměr, který je důležitý pro všechny čtyři pilíře globálního přístupu k migraci a mobilitě. Měla by být věnována zvláštní pozornost ochraně a zlepšení postavení zranitelných migrantů, např. nezletilých osob bez doprovodu, uchazečů o azyl, osob bez státní příslušnosti a obětí obchodování s lidmi. To je také často prioritou v zemích, odkud migranti pocházejí. Klíčovou složkou migračních politik EU je dodržování Listiny základních práv EU. U iniciativ přijatých v rámci globálního přístupu k migraci a mobilitě se musí důkladně posuzovat dopad na základní práva. Bude rovněž třeba více se věnovat snaze vysvětlit partnerům EU a migrantům právní rámec EU včetně nové směrnice o jediném povolení.

Měl by být zřetelně vymezen a prováděn přístup orientovaný na migranty, a to prostřednictvím intenzivnějšího dialogu s diasporou, skupinami migrantů a příslušnými organizacemi. Tento dialog by měl zahrnovat otázky lidských práv ve vztahu k migrantům v EU a zejména v zemích mimo EU. Ve vhodných případech by spolupráce v souvislosti s tímto tématem měla být sladěna s dialogem a spoluprací v oblasti všech čtyř pilířů globálního přístupu k migraci a mobilitě.

Stockholmský program uznal změnu klimatu jako celosvětový problém, který je v rostoucí míře příčinou migrace a vysídlování, a vyzval Komisi, aby předložila analýzu tohoto jevu a aby se při analýze nesoustředila pouze na jeho možné účinky na přistěhovalectví do Evropské unie. Snaha vypořádat se s migrací vyvolanou změnami v životním prostředí, a to rovněž přizpůsobením se nepříznivým účinkům změny klimatu, by se měla považovat za součást globálního přístupu.

Doporučení

· Globální přístup k migraci a mobilitě by měl být založen na čtyřech stejně důležitých pilířích:

1)           organizaci a usnadňování legální migrace a mobility;

2)           prevenci a omezování nelegální migrace a obchodování s lidmi;

3)           podpoře mezinárodní ochrany a posílení vnějšího rozměru azylové politiky;

4)           maximalizaci dopadu migrace a mobility na rozvoj.

· V centru globálního přístupu k migraci a mobilitě by měl stát migrant. Přístup je rovněž založen na zásadě, že migrant je jádrem analýzy a veškeré akce, a postavení migranta musí být posíleno tak, aby získal přístup k bezpečné mobilitě.

· Lidská práva migrantů jsou průřezovou záležitostí globálního přístupu k migraci a mobilitě, neboť tento rozměr je důležitý pro všechny čtyři pilíře. Globální přístup k migraci a mobilitě by měl zlepšit respektování základní práv a lidských práv migrantů stejnou měrou v zemích původu, v zemích tranzitu i v zemích určení.

3. Zeměpisné priority

Globální přístup by neměl být zeměpisně omezen. Jedná se o obecný přístup a metodu. V jednotlivých regionech se však bude lišit intenzita a stupeň, v němž bude přístup uplatňován, a kombinace použitých nástrojů. Evropská unie by měla zaručit důsledný přístup při používání těchto nástrojů v souladu se svými cíli a v soudržnosti se svým celkovým politickým dialogem ze zeměmi mimo EU. Zásada diferenciace znamená, že EU bude usilovat o těsnější spolupráci s partnery, s nimiž má stejné zájmy a kteří jsou připraveni přijmout vzájemné závazky společně s EU a jejími členskými státy. Nové iniciativy budou posuzovány s ohledem na současné regionální a dvoustranné priority EU.

Regionální dialogy

Postupem času značně narostl počet procesů dialogu na regionální a nižší úrovni a procesů spolupráce. Některé z nich začaly bez přímé vazby na EU, ale postupně se rozrostly a nyní již rozměr EU mají. Do dalších je zapojen pouze velice omezený počet členských států EU. Některé z těchto procesů se překrývají. To je z politického a finančního hlediska a z hlediska lidských zdrojů neudržitelné. Je třeba lépe definovat zeměpisné priority v souladu s celkovou zahraniční politikou EU a realitou migračních tendencí do EU a jejích členských států.

První prioritou by mělo být sousedství EU, zejména jižní Středomoří[10] a Východní partnerství[11], kde jsou rozměry migrace a mobility úzce spjaty s širší politickou, hospodářskou, sociální a bezpečnostní spoluprací a kde dialogy probíhají jak v regionálním kontextu, tak na dvoustranné úrovni. Cílem by měl být systematický přechod k silnějším, těsnějším partnerstvím, která budou založena na vzájemné důvěře a sdílených zájmech a budou připravovat cestu k hlubší regionální integraci.

Zadruhé, zvážíme-li cílenější proces dialogu o migraci s širším zeměpisným pokrytím, měla by být priorita v oblastech na jih od EU přiznána strategickému partnerství EU a Afriky pro migraci, mobilitu a zaměstnanost[12]. Východním směrem by měl být hlavní prioritou pražský proces[13]. Tyto dva procesy je třeba dále konsolidovat jako hlavní regionální rámce pro dialog v globálním přístupu k migraci a mobilitě. To by mělo být usnadněno pomocí vhodných podpůrných programů.

Zatřetí, tyto regionální procesy budou doplněny stávajícími specifickými procesy na subregionální úrovni, které by měly být co nejvíce sladěny se zastřešujícími rámci. Na jihu se to týká procesu z Rabatu[14] (pro západní Afriku) a možného dodatečného subregionálního rámce v Africkém rohu/východní Africe (bude důkladněji prozkoumán). Na východě je třeba zabývat se překrýváním pražského a budapešťského procesu[15], aby se navzájem zeměpisně více doplňovaly. Po iniciativě tureckého předsedy z roku 2010, která měla do budapešťského procesu zahrnout země na Hedvábné stezce, získal tento proces další význam pro EU jakožto jedinečná platforma pro neformální dialog s klíčovými zeměmi původu a tranzitu. Je čas přeorientovat podle řádného plánu všechny činnosti v rámci tohoto procesu na země na Hedvábné stezce a případně další asijské země.

Bude zesílen dialog o migraci mezi EU a africkými, karibskými a tichomořskými státy (dialog EU-AKT), přičemž důraz bude kladen na posílení operačních aspektů provádění článku 13 dohody o spolupráci z Cotonou. Novějším procesem je dialog o migraci mezi EU a Latinskou Amerikou a karibským regionem (dialog EU-LAK) a je třeba, aby pokračoval, aby bylo možné zohlednit potřeby tohoto čím dál důležitějšího regionu. Měly by být prozkoumány možnosti zřídit fórum se sídlem v Bruselu, aby se posílila účinnost a ucelenost dialogu o migraci mezi EU a příslušnými asijskými zeměmi, jelikož se očekává, že význam dialogu o migraci mezi EU a Asií poroste.

Dvoustranné dialogy

Rozšíření EU zůstává samostatnou kapitolou, ve které angažovaný proces pomáhá kandidátským zemím a potenciálním kandidátským zemím, aby své vnitrostátní politiky a legislativní rámce přizpůsobovaly acquis EU. Turecko a země západního Balkánu rozvíjejí s EU těsná partnerství a spolupráci v oblasti migrace a mobility. Již dnes jsou dialogy o otázkách migrace a mobility s těmito zeměmi intenzivní a takové zůstanou, dokud tyto země nepřistoupí k EU.

Klíčovou partnerskou zemí EU je Rusko. V poslední době se v oblasti migrace a mobility dosáhlo velice uspokojivého pokroku, a to navázáním dialogu o migraci mezi EU a Ruskem a vymezením společných kroků v rámci dialogu o liberalizaci víz.

Komise navrhuje posílit dialog o migraci a mobilitě a operativní spolupráci s velkými globálními/regionálními ekonomikami na východě (Indií a Čínou) a na jihu (Nigérií a Jižní Afrikou), jakož i s dalšími rozvojovými zeměmi, s nimiž EU sdílí společný zájem, bude-li to považováno za možné.

Dialog s průmyslovými zeměmi, např. se Spojenými státy americkými, Kanadou a Austrálií, se bude nadále soustřeďovat na výměnu informací o společných prioritách a strategiích ve vztahu ke globální správě migrace a mobility.

Globální přístup by měl rovněž dále rozšířit svoji zeměpisnou působnost a význam. Z toho důvodu by se měl soustředit nejen na migraci do EU, ale ve vhodných případech by měl také řešit migraci a mobilitu mezi regiony a uvnitř regionů v jiných částech světa. I když tento rozměr nutně nemusí mít přímý dopad na EU, mohl by nicméně být velice důležitý pro některé její partnery, a tudíž pro celkový politický dialog a spolupráci EU s těmito zeměmi.

Globální přístup rovněž představuje vhodný rámec, pokud jde o úlohu EU při správě globální migrace a mobility. Globální přístup umožňuje EU vyjadřovat se jedním hlasem k otázkám migrace a mobility na globální úrovni, zejména v globálním fóru o migraci a rozvoji, a zároveň začít s budováním širokých spojenectví pro dialog OSN na vysoké úrovni v roce 2013 a v letech následujících.

Doporučení

· Globální přístup k migraci a mobilitě by měl být skutečně globální. Dialog a spolupráce v otázkách migrace by se měly navazovat na celém světě se všemi zúčastněnými a relevantními partnery, a sice na základě jejich priorit a priorit EU.

· Globální přístup k migraci a mobilitě by měl klást silný důraz na procesy dialogu na regionální úrovni. Jejich cílem je zlepšit dialog a spolupráci mezi zeměmi původu, zeměmi tranzitu a zeměmi určení a zařadit do nich všechna témata v oblasti migrace a mobility, která jsou důležitá pro všechny strany. Ačkoli hlavní a obecnější prioritou zůstává sousedství EU, zastřešujícím regionálním rámcem pro oblasti jižně od Unie by mělo být partnerství Afriky a EU. Směrem na východ by to měl být pražský proces. Další subregionální procesy by měly být odpovídajícím způsobem sladěny a zefektivněny.

· Na dvoustranné úrovni by se měl globální přístup k migraci a mobilitě soustředit na poměrně omezený počet klíčových partnerů. Tyto dvoustranné dialogy doplňují regionální procesy, a je-li to možné, měly by být propojeny s dohodami, které se vztahují na celé spektrum spolupráce mezi EU a dotčenou zemí.

· Globální přístup k migraci a mobilitě je rovněž otevřen řešení otázek migrace a mobility uvnitř regionů v jiných částech světa, budou-li v dialogu označeny za důležité pro dosažení stanovených cílů. Globální přístup k migraci a mobilitě rovněž EU umožňuje, aby se ujala aktivnější úlohy při správě globální migrace.

4. Prováděcí mechanismy

Od roku 2005 bylo v rámci různých tematických a geografických finančních nástrojů Evropské komise financováno přibližně 300 projektů souvisejících s migrací v zemích mimo EU, přičemž hodnota financování dosáhla 800 milionů EUR. Tyto projekty zahrnují důležité společné iniciativy Evropské komise a agentur OSN, Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) nebo Mezinárodního střediska pro rozvoj migrační politiky (ICMPD) a tyto iniciativy se zabývají širokou škálou otázek spojených s mezinárodní migrací. Mezi příklady patří služba pro migranty a střediska zdrojů na západním Balkáně a v Asii, Pozorovací středisko AKT pro migraci, regionální programy ochrany v Africe a východní Evropě, jakož i řada projektů, které podporují provádění partnerství v oblasti mobility ve východní Evropě (v Moldavsku a Gruzii) a Africe (na Kapverdách).

V minulosti se globální přístup spoléhal především na několik konkrétních nástrojů, kterými byly: a) migrační profily, které se uplatňují ve více než 70 zemích na celém světě; b) migrační mise, které proběhly v 17 zemích mimo EU; c) platformy pro spolupráci zřízené na omezenou dobu v Etiopii a d) partnerství v oblasti mobility, která byla navázána s Moldavskem, Kapverdami, Gruzií a nejnověji i Arménií. Tato partnerství se vyvíjela postupně, nejsou však stejně relevantní a nemají rovnocenný význam ani nejsou jasně logicky provázána.

Vnější migrační politika EU však také vychází z právních předpisů EU a právních nástrojů (dosud devět případů zjednodušení vízového režimu a třináct dohod EU o zpětném přebírání, plus sedm směrnic o legální a nelegální migraci), politických nástrojů (velký počet politických dialogů, často podporovaných akčními plány), operační podpory a budování kapacity (mj. prostřednictvím agentur EU, jako jsou FRONTEX, EASO a ETF a nástrojů technické pomoci, jako jsou MIEUX a TAIEX)[16] a široké programové a projektové podpory, která je k dispozici různým zúčastněným stranám včetně občanské společnosti, sdružení migrantů a mezinárodních organizací.

Globální přístup k migraci a mobilitě je založen na tomto celém spektru nástrojů, které by měly být používány strukturovaně a systematicky. Toho se dosáhne pomocí konkrétně uzpůsobených rámců pro dvoustranná partnerství, které budou vyjednány mezi EU a každou prioritní dotčenou zemí.

Prvním z těchto rámců je partnerství v oblasti mobility. Partnerství v oblasti mobility již přesáhlo pilotní fázi a mělo by být modernizováno a prosazováno jako hlavní rámec pro spolupráci mezi EU a jejími partnery v oblasti migrace a mobility, přičemž hlavní důraz klade na země v sousedství EU. Jakmile bude dosaženo určité úrovně pokroku v dialozích o migraci a mobilitě, měl by být předložen návrh na jednání o partnerství v oblasti mobility, a to rovněž s ohledem na širší hospodářské, politické a bezpečnostní souvislosti.

Partnerství v oblasti mobility je uceleným rámcem, který zaručuje řádné řízení pohybu osob mezi EU a partnerskou zemí. Partnerství v oblasti mobility spojuje všechna opatření, aby bylo zaručeno, že migrace a mobilita budou vzájemně prospěšné pro EU a její partnery a že budou zdrojem příležitostí k větší mobilitě pracovních sil.

Partnerství v oblasti mobility je přizpůsobeno sdíleným zájmům a obavám konkrétní partnerské země a účastníků z EU. Obnovené partnerství v oblasti mobility nabízí zjednodušení vízového režimu na základě současně vyjednané dohody o zpětném přebírání. Jako způsob, jak zvýšit transparentnost a urychlit pokrok k uzavření těchto dohod, by se měl nadále používat přístup, který nabízí „více za více“, s nímž je spojen prvek podmíněnosti. Evropská unie a členské státy by měly dobrovolně nabízet podpůrný balíček přiměřeného rozsahu, který by přispíval k budování kapacity, výměně informací a ke spolupráci ve všech oblastech sdíleného zájmu.

Partnerství v oblasti mobility pomohou zaručit, že budou nastoleny nezbytné podmínky pro řádně řízenou migraci a mobilitu v bezpečném prostředí. Pokud budou účinně používány právní nástroje (dohody o zjednodušení vízového režimu a o zpětném přebírání) a politické nástroje (politický dialog a akční plány), EU bude moci zvážit přijetí postupných a podmíněných kroků k liberalizaci víz pro jednotlivé partnerské země, a to případ od případu a s ohledem na celkové vztahy s dotyčnou partnerskou zemí.

Druhým, alternativním rámcem by byl společný program pro migraci a mobilitu. Společný program pro migraci a mobilitu je pro partnerské země a EU a její členské státy životaschopnou možností v případech, kdy obě strany chtějí dosáhnout vyspělé spolupráce, ale jedna či druhá není připravena přijmout plný soubor povinností a závazků. Stejně jako partnerství v oblasti mobility by měl také společný program pro migraci a mobilitu stanovit řadu společných doporučení, cílů a závazků pro dialog a spolupráci a měl by obsahovat balíček zvláštních podpůrných opatření nabízených EU a zúčastněnými členskými státy. Pokud se obě strany dohodnou, mohl by být společnému programu později přidělen vyšší status v podobě partnerství v oblasti mobility.

Oba rámce je třeba vytvořit prostřednictvím společného politického prohlášení EU a zúčastněných členských států na jedné straně a partnerské země na straně druhé. Oba jsou založeny na vzájemných příslibech a zůstávají formálně nezávazné.

Doporučení

· Globální přístup k migraci a mobilitě by měl být podporován rozsáhlým souborem nástrojů a dvěma rámci pro partnerství, které by se uplatňovaly pružně, způsobem, který vyhovuje konkrétním požadavkům, a v závislosti na celkovém politickém dialogu mezi EU a danou zemí mimo EU a v závislosti na zájmech EU a zájmech a potřebách jejího partnera.

· Partnerství v oblasti mobility je třeba budovat vyváženě na všech čtyřech pilířích globálního přístupu k migraci a mobilitě, zejména přijetím závazků ohledně mobility, zjednodušení vízového režimu a dohod o zpětném přebírání. Ve vhodných případech může rovněž zahrnovat vazby na obecnější bezpečnostní obavy. Spolupráce se bude opírat o podpůrný balíček, který má přispět k budování kapacity a ke spolupráci ve všech oblastech sdíleného zájmu.

· Společný program pro migraci a mobilitu by měl být zaveden jakožto alternativní rámec, který by umožňoval dohodnout se na společných doporučeních, cílech a závazcích v každém ze čtyř tematických pilířů globálního přístupu k migraci a mobilitě. Od partnerství v oblasti mobility by se lišil zejména tím, že tento rámec by nutně nevyžadoval vyjednání dohod o zjednodušení vízového režimu a o zpětném přebírání. Pokud se obě strany dohodnou, mohl by být společnému programu později přidělen vyšší status v podobě partnerství v oblasti mobility.

· V různých fázích dialogu a operativní spolupráce s partnery EU lze použít následující nástroje, které bude možné uplatnit v rámci partnerství v oblasti mobility / společného programu pro migraci a mobilitu:

1)           nástroje pro získávání znalostí včetně migračních profilů, mapovacích nástrojů, studií, statistických zpráv, posouzení dopadů a misí za účelem zjišťování skutečností;

2)           nástroje pro dialog včetně migračních misí, seminářů a konferencí;

3)           nástroje pro spolupráci včetně budování kapacity, platforem pro spolupráci, výměn odborníků, twinningu, operativní spolupráce a cílených projektů a programů.

5. Operační priority

Dialog a spolupráce Evropské unie se zeměmi mimo EU by měly směřovat k provedení řady prioritních akcí v rámci každého ze čtyř pilířů globálního přístupu k migraci a mobilitě. Každá z operačních činností by měla být v souladu se zeměpisnými prioritami EU, a bude-li to vhodné, měla by upřednostňovat hlavní partnerské země EU.

První pilíř: organizace a usnadňování legální migrace a mobility

Evropská politika, pokud jde o organizaci a usnadnění legální migrace a mobility v globálním přístupu k migraci a mobilitě, vychází z předpokladu, že se zaměstnavatelům poskytne více příležitostí k hledání nejlepších uchazečů o volná pracovní místa na globálním pracovním trhu. Tato politika se stejnou měrou snaží nabídnout nové pracovní příležitosti v Evropě talentovaným lidem z celého světa a zároveň přitom plně respektuje pravomoc členských států řídit své pracovní trhy.

Dialog a spolupráce Evropské unie se zeměmi mimo EU by měly zohledňovat vyvíjející se právní předpisy EU týkající se legální migrace, aby byl zajištěn lepší přístup k informacím o právech a příležitostech. Měly by zohledňovat názory a obavy partnerských zemí a zjišťovat sdílené zájmy. Poptávka po dovednostech v EU by měla být oblastí, v níž by mohly být důkladněji prozkoumány možnosti vzájemného doplňování s prioritními partnerskými zeměmi.

Právní předpisy EU týkající se dlouhodobě pobývajících rezidentů, sloučení rodiny, studentů, výzkumných pracovníků a vysoce kvalifikovaných osob harmonizovaly podmínky pro přijímání migrantů a jejich práva v určitých klíčových oblastech, členské státy si však ponechaly právo rozhodovat o počtu migrantů, které přijmou za účelem práce. Směrnice EU o modré kartě je první přímou reakcí EU na nedostatek vysoce kvalifikovaných pracovníků.

V současnosti jsou s Radou a Evropským parlamentem vedena jednání o směrnici o sezónních pracovnících a směrnici o osobách převáděných v rámci společnosti a obě tyto směrnice mají přímý význam pro trh práce. Zavedly by společný, zjednodušený a rychlejší postup. Návrh o sezónních pracovnících rovněž obsahuje ochranu před vykořisťováním a je důležitý pro mnoho partnerských zemí, a to zejména v oblasti zemědělství a cestovního ruchu. Druhý návrh má za určitých podmínek umožnit společnostem usazeným mimo EU, aby dočasně převáděly manažery, specialisty a stážisty-absolventy ze zemí mimo EU do svých subjektů a propojených podniků v členských státech.

Směrnice o jediném povolení, která bude podle očekávání brzy přijata Evropským parlamentem a Radou, přinese zjednodušení zavedením jediného postupu a jediného povolení. Definuje seznam oblastí, v nichž bude všem státním příslušníkům zemí mimo EU, kteří v EU legálně pobývají a pracují, přiznáno rovnocenné zacházení jako státním příslušníkům zemí EU, a to bez ohledu na původní důvod přijetí. Možným přepracováním směrnic o výzkumných pracovnících a studentech by se v zájmu zachování budoucí inovační kapacity a konkurenceschopnosti EU mohlo dále usnadnit přijímání, pobyt a mobilita těchto klíčových skupin v EU.

Evropská unie tento právní rámec vysvětlí prostřednictvím dialogu s partnery, aby usnadnila jeho uplatňování. Kromě toho byl spuštěn portál EU o přistěhovalectví – internetový nástroj pro státní příslušníky zemí mimo EU, kteří se zajímají o příležitosti a postupy potřebné k přestěhování do EU, a pro státní příslušníky zemí mimo EU, kteří již v EU pobývají a chtěli by se přestěhovat z jednoho členského státu do jiného. Ve vhodných případech by tento zdroj informací měl být kombinován s opatřeními před odjezdem, která by se zaměřovala na aktualizaci dovedností a zvládnutí jazyků EU.

Účinná integrace, zejména na trhu práce, má klíčový význam, má-li být zaručeno, že z potenciálu migrace mohou těžit jak migranti, tak přijímající společnosti, a to mimo jiné díky silnějším komunitám žijícím v diaspoře a migrujícím podnikatelům. Sdělení s názvem Evropská agenda pro integraci státních příslušníků třetích zemí[17] navrhuje nové přístupy a oblasti, ve kterých je třeba přijmout příslušná opatření. Dialog s partnerskými zeměmi EU by měl v tomto kontextu důkladněji prozkoumat úlohu komunit žijících v diaspoře a nadnárodních sítí, např. při lepší přípravě migrantů na pobyt v členských státech.

Strategie Evropa 2020 zdůrazňuje, že v rámci celosvětové soutěže o talenty je třeba vyvinout obzvláštní úsilí, aby byli přilákáni vysoce kvalifikovaní migranti, a že je nutné více integrovat osoby z rodin migrantů do evropských společností. Hlavní směry politik zaměstnanosti vybízejí členské státy, aby věnovaly patřičnou pozornost integraci migrantů na trzích práce v EU, a stanoví rámec pro sdílení informací a koordinaci politik zaměstnanosti. Síť EURES poskytuje informace o volných pracovních místech a veřejné služby zaměstnanosti mají také důležitou úlohu, jelikož mobilním a migrujícím pracovníkům usnadňují přístup k zaměstnání. Evropský sociální fond poskytuje finanční podporu a pomáhá zvýšit účast migrantů na zaměstnanosti.

Kromě toho je kladen zvláštní důraz na posílení schopnosti Unie předvídat potřeby trhu práce a potřeby ohledně dovedností. V roce 2012 bude Evropský monitor volných pracovních míst doplněn Přehledem dovedností EU, který bude obsahovat aktualizované prognózy nabídky dovedností a potřeb trhu práce až do roku 2020. V oblasti uznávání diplomů, kvalifikací a dovedností v EU je klíčovým nástrojem pro mobilitu uvnitř EU směrnice o odborných kvalifikacích, která se vztahuje také na diplomy pocházející ze zemí mimo EU. Rozšířeným a závažným problémem migrujících pracovníků ze zemí mimo EU, který je třeba dále řešit, je nadměrná kvalifikace nebo „plýtvání mozky“.

Pokud jde o přenositelnost práv na sociální zabezpečení, unijní pravidla pro koordinaci sociálního zabezpečení eliminují znevýhodnění a chrání nabytá práva občanů EU, kteří se přemísťují v rámci EU, ale také všech oprávněně pobývajících státních příslušníků zemí mimo EU, jejichž případy mají přeshraniční rozměr. V říjnu 2010 bylo přijato šest rozhodnutí Rady o postoji EU ke koordinaci sociálního zabezpečení s Alžírskem, Marokem, Tuniskem, Chorvatskem, Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií a Izraelem. Až budou tato rozhodnutí formálně přijata radami přidružení, EU vytvoří omezený vnější systém koordinace sociálního zabezpečení, který se bude vztahovat na osoby – jak na státní příslušníky EU, tak na občany těchto šesti zemí –, které se stěhují do EU nebo ji opouštějí. Až bude navíc přijata směrnice o jediném povolení, zajistí všem migrujícím pracovníkům, na něž se vztahuje, právo vyvážet jejich nabyté důchody za stejných podmínek a podle stejných sazeb, jaké platí pro státní příslušníky dotčených členských států, přemístí-li se do země mimo EU.

Jelikož mobilita státních příslušníků třetích zemí úzce souvisí se společnou vízovou politikou EU pro krátkodobé pobyty, měly by být využity veškeré možnosti vízového kodexu, aby se zjednodušily postupy a zvýšila transparentnost. Kvalitu služeb by měla zvýšit místní schengenská spolupráce a posílené konzulární pokrytí v zemích mimo EU. Další revize vízové politiky EU by měla zohlednit viditelný pokrok v dialozích EU. Kromě toho je třeba zvýšit úsilí o užší koordinaci při udělování výzkumných grantů, stipendií a stáží a vydávání požadovaných víz a/nebo povolení k pobytu dotčeným výzkumným pracovníkům.

Posílením spolupráce mezi veřejnými službami zaměstnanosti v členských státech a jejich podněcováním k další spolupráci s jinými poskytovateli služeb zaměstnanosti, např. soukromými agenturami a odvětvovými organizacemi v členských státech EU, by se měly usnadnit výměny praktických informací o náboru pracovníků, o uznávání kvalifikací získaných mimo EU, o přizpůsobování nabídky dovedností poptávce a o zprostředkování přístupu na trh práce. V tomto ohledu je třeba zohlednit práci v oblasti uznávání zahraničních kvalifikací, kterou odvedla Evropská nadace odborného vzdělávání společně se sítí ENIC-NARIC s cílem provést Lisabonskou úmluvu o uznávání kvalifikací.

Slibnou cestou k uspokojení potřeb trhu práce v Evropě by rovněž mohla být větší mobilita studentů a výzkumných pracovníků ze třetích zemí, pokud by některým studentům bylo umožněno po dokončení studií pracovat. Tato otázka by mohla být důkladněji prozkoumána s ohledem na pravomoc členských států a opatření pro boj proti odlivu mozků, např. prostřednictvím cirkulační migrace. Toho by bylo možné docílit zejména lepším využíváním stávajících partnerství v oblasti mobility k posilování a usnadňování výměn, lepším využíváním stávajících mezinárodních programů v oblasti mobility a od roku 2014 využíváním budoucího jednotného programu pro vzdělávání, odbornou přípravu a mládež a programu Horizont 2020 (budoucí rámcový program pro výzkum a inovace). Mělo by být podporováno zřizování institucionálních sítí a twinning vysokých škol v členských státech EU a prioritních partnerských zemích, aby se osnovy a procesy osvědčování lépe přizpůsobovaly potřebám trhu práce obou stran. EU by měla podněcovat členské státy k tomu, aby rozšířily rozsah dvoustranných dohod o mobilitě mládeže a aby tyto dohody rovněž nabídly zemím v rámci partnerství v oblasti mobility.

Jak v rámci partnerství v oblasti mobility, tak společných programů by v partnerských zemích měla být zřízena specializovaná střediska zdrojů pro migraci a mobilitu. Tato střediska by měla být integrována do příslušných vnitrostátních orgánů nebo zprostředkovatelských agentur, čímž by se navázalo na zkušenosti získané z partnerství v oblasti mobility mezi EU a Moldavskem a v rámci střediska CIGEM v Mali[18]. S důrazem na potřeby migrantů by tato střediska měla 1) sloužit jako jednotné kontaktní místo pro jednotlivce, kteří potřebují informace a podporu při uznávání svých kvalifikací, aktualizaci dovedností, v souvislosti s poptávkou po dovednostech na vnitrostátní nebo regionální úrovni nebo v EU, a 2) poskytovat opatření před odjezdem, při návratu nebo za účelem opětovného začlenění. Užitečným nástrojem pro tento účel by rovněž byl portál EU o přistěhovalectví. Střediska zdrojů pro migraci a mobilitu by měla pomáhat příslušným orgánům partnerských zemí a členských států EU včetně veřejných služeb zaměstnanosti s cílem zlepšit zohledňování potřeb trhu práce a podpořit pozitivní výstupy pro rozvoj. Ve střednědobém výhledu by tato střediska rovněž měla být propojena se společnými centry pro žádosti o vízum a s delegacemi EU, aby se zlepšily a zjednodušily vízové postupy pro zvláštní kategorie státních příslušníků třetích zemí.

Síť styčných úředníků pro přistěhovalectví by měla být doplněna odborníky na migraci včetně vyslaných národních odborníků z členských států v delegacích EU, kteří mohou přistupovat k otázkám migrace z obecnějšího a ucelenějšího politického hlediska, než k nim obvykle přistupují konzulární služby. Měla by být využita každá příležitost k tomu, aby do takovýchto výměn informací a těsné spolupráce se zeměmi mimo EU byly zapojeny agentury EU.

Doporučení

V rámci prvního pilíře by se měl globální přístup k migraci a mobilitě soustředit na tyto priority:

· Zvláštní nabídky mobility pro mladé lidi, studenty, umělce a kulturní pracovníky, výzkumné pracovníky a akademické pracovníky ve formě dodatečných stipendií, stipendijních programů, stáží a dohod o mobilitě mládeže. Plné uplatňování závazků a ve vhodných případech možné změny směrnic o studentech a výzkumných pracovnících.

· Plné uplatňování vízového kodexu a možné změny v zájmu zlepšení místní schengenské spolupráce a posílení konzulárního pokrytí, v náležitých případech zřízením společných center pro žádosti o vízum.

· Twinning mezi institucemi vysokoškolského vzdělávání a odborné přípravy s cílem podporovat přeshraniční spolupráci a výměnu, které mají sladit osnovy, osvědčování a kvalifikace a zaručit jejich účinné uznávání (prostřednictvím účinného zajišťování kvality, srovnatelného a důsledného používání nástrojů EU pro transparentnost a propojením kvalifikací a evropského rámce kvalifikací) s cílem zlepšit dlouhodobý soulad poptávky a nabídky na trhu práce.

· Podněcování veřejných služeb zaměstnanosti na úrovni EU, aby sledovaly procesy náboru pracovníků a výměnu osvědčených postupů v oblasti zaměstnanosti a zohledňování potřeb trhu práce mezi členskými státy, protějšky v partnerských zemích a jinými zúčastněnými subjekty.

· Zřízení středisek zdrojů pro migraci a mobilitu v partnerských zemích, a to jak v rámci partnerství v oblasti mobility, tak v rámci společných programů. Tato střediska by na základě informací dostupných prostřednictvím portálu EU o přistěhovalectví usnadňovala opatření před odjezdem, která by se soustřeďovala na přizpůsobování dovedností poptávce, aktualizaci dovedností a zvládnutí jazyků EU, a to ve spolupráci s veřejnými službami zaměstnanosti, agenturami EU a dalšími zúčastněnými subjekty.

Druhý pilíř: prevence a omezování nelegální migrace a obchodování s lidmi

Legitimita jakéhokoli rámce pro migraci a mobilitu závisí na účinném řešení nelegální migrace. Bezpečnou migraci ohrožují osoby, které působí mimo legální rámec. Zásadní význam má spolupráce v rámci EU a také cíl posílit partnerství se zeměmi mimo EU, aby se zaručilo, že lze mobilitu a migraci organizovat řádným způsobem.

Migrace a mobilita jsou zakotveny v širším politickém, hospodářském, sociálním a bezpečnostním kontextu. Širší chápání bezpečnosti znamená, že o nelegální migraci je rovněž třeba uvažovat v souvislosti s organizovanou trestnou činností a absencí právního státu a spravedlnosti, které jsou přiživovány korupcí a nedostatečnou regulací.

Evropská unie by měla nadále upřednostňovat převody dovedností, kapacity a zdrojů ke svým partnerům, aby bylo omezeno nezákonné obchodování s lidmi, převaděčství a nelegální migrace a aby byla posílena integrovaná správa hranic. V EU by se mělo zaručit provádění směrnice o navracení a směrnice o sankcích vůči zaměstnavatelům a tyto směrnice by měly být v těsné interakci s partnery mimo EU kombinovány s dalšími příslušnými opatřeními.

Dialog a spolupráce s partnery by měly usilovat o ochranu lidských práv všech migrantů po celou dobu migračního procesu. Je třeba zaměřit se na bezohledné zaměstnavatele a přijímat kroky k prevenci a stíhání trestných činů spáchaných na migrantech a porušování lidských práv migrantů. Měla by být přijata opatření, která migrantům v přijímacích střediscích zaručí slušné životní podmínky a zabrání svévolnému nebo neomezenému zadržování. V souvislosti s prováděním akčního plánu přijatého v roce 2010 je třeba věnovat zvláštní pozornost nezletilým osobám bez doprovodu.

Měla by se plně využívat schopnost agentury FRONTEX pracovat v partnerství s orgány mimo EU. Styční úředníci pro přistěhovalectví by měli rozšířit výměny informací se svými protějšky na větší počet partnerských zemí. Je třeba zesílit spolupráci příslušných agentur EU[19], což by umožnilo lepší výměny informací o migraci a organizované trestné činnosti.

Je stále jasnější, že oblastmi, v nichž by mohla být těsnější spolupráce vzájemně prospěšná, jsou zabezpečení dokladů a zneužívání totožnosti. Partnerským zemím mimo EU, které zavedly biometrické cestovní doklady a vylepšené zabezpečení dokladů, by mohl být nabídnut snadnější přístup do EU v případě osob, které často cestují (podnikatelé, vládní úředníci, studenti a výzkumní pracovníci). Takový vývoj by měly usnadnit nadcházející návrhy Komise o inteligentních hranicích, včetně systému vstupu/výstupu a programu registrovaných cestujících.

V rámci vnější migrační politiky EU může být pro země mimo EU přínosné spojení dohod o zpětném přebírání a dohod o zjednodušení vízového režimu, neboť se tím otevřou příležitosti k mobilitě a zároveň bude zajištěna bezpečnost a sníží se rizika nelegální migrace. Zpětné přebírání a navracení by měly být pevně zakotveny v širším globálním přístupu. Komise bude usnadňovat konkrétní iniciativy pro jednotlivé země zaměřené na sledování některých případů navracení.

Politika EU týkající se boje proti obchodování s lidmi zaujímá holistický přístup, který se zaměřuje na prevenci, stíhání pachatelů trestných činů a ochranu obětí. Tento integrovaný postoj je v souladu s přístupem, jehož jádrem jsou lidská práva a oběti a který zohledňuje hledisko pohlaví. Má této trestné činnosti zabraňovat a lidem, kteří byli donuceni žít v téměř otrockých podmínkách, má poskytovat příležitost vzchopit se a znovu se začlenit do společnosti. S ohledem na doporučení Rady[20] bude problematika obchodování s lidmi nadále systematicky zařazována do všech příslušných dohod EU a strategických partnerství se zeměmi mimo EU a také do všech politických dialogů o migraci a mobilitě. Bude zdůrazňován přístup, do něhož je zapojena řada zúčastněných subjektů a který protíná všechny příslušné oblasti politiky. Ústřední složkou bude budování kapacity a soulad s mezinárodními normami v této oblasti, zejména ratifikace a provádění Úmluvy OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu a jejích protokolů o obchodování s lidmi a převaděčství migrantů. Nová integrovaná strategie boje proti obchodování s lidmi (plánovaná na rok 2012) zajistí užší koordinaci a větší soudržnost mezi zúčastněnými stranami.

Doporučení

V rámci druhého pilíře by se měl globální přístup k migraci a mobilitě soustředit na tyto priority:

· Převod dovedností, kapacity a zdrojů k partnerům s cílem zabránit obchodování s lidmi, převaděčství a nelegální migraci a tyto jevy omezit, zajistit navracení a zpětné přebírání a posílit integrovanou správu hranic.

· Spolupráce při zabezpečování dokladů, která bude krokem ke zjednodušení vízového režimu pro často cestující osoby z prioritních partnerských zemí.

· Iniciativy na lepší ochranu obětí obchodování s lidmi a na zlepšení jejich postavení.

· Přesné sledování provádění směrnice o navracení a směrnice o sankcích vůči zaměstnavatelům, a to v těsné spolupráci v partnery.

· Strategické využívání nových možností pro FRONTEX a ucelenější tematické výměny informací mezi styčnými úředníky EU pro přistěhovalectví a jejich protějšky ve větším počtu partnerských zemí.

Třetí pilíř: podpora mezinárodní ochrany a posílení vnějšího rozměru azylové politiky

Je třeba, aby EU posílila solidaritu s uprchlíky a vysídlenými osobami, a toto úsilí by se mělo stát nedílnou součástí globálního přístupu k migraci a mobilitě. Evropská unie by měla rozšířit spolupráci s příslušnými zeměmi mimo EU, aby posílila jejich azylové systémy a vnitrostátní právní předpisy týkající se azylu a aby zaručila soulad s mezinárodními normami. Díky tomu by tyto země mohly uchazečům o azyl a vysídleným osobám, které zůstávají v regionu, v němž vznikl konflikt nebo došlo ke stíhání, nabídnout vyšší standard mezinárodní ochrany. Evropská unie by měla podněcovat partnerské země k tomu, aby tento rozměr ve vhodných případech začlenily do svých vnitrostátních strategií pro snižování chudoby. Tyto strategie by rovněž ve vhodných případech měly brát ohled na vztahy mezi uprchlíky a vysídlenými osobami a místním obyvatelstvem v souladu se Stockholmským programem z roku 2009, který zdůraznil, že je třeba rozvíjet vnější rozměr azylu, aby bylo možné účinněji přispět k řešení vleklých situací uprchlíků.

Evropská unie by rovněž měla podněcovat země mimo EU k tomu, aby se zabývaly otázkou osob bez státní příslušnosti, které tvoří obzvláště zranitelnou skupinu, a to pomocí opatření ke snížení jejich počtu. Evropská unie by měla také dále podporovat rozvíjení mezinárodního právního rámce pro vnitřně vysídlené osoby, jež jsou další zranitelnou skupinou.

Evropská unie by se měla ve spolupráci s partnery snažit lépe vymezit vazby mezi mezinárodní ochranou a rozvojem. Rovněž je třeba dále rozvíjet koncepce a nástroje ke zlepšení přechodu mezi humanitární a rozvojovou pomocí.

Musí být posíleny rámce azylové politiky a ochranná kapacita v zemích mimo EU. Toho lze dosáhnout rozsáhlejší spoluprací se zeměmi mimo EU, a to mimo jiné v rámci regionálních programů ochrany. V tomto ohledu je jedním z pozoruhodných příkladů regionální program ochrany v severní Africe, do nějž je zapojen Egypt, Tunisko a Libye.

Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu (EASO) by se měl postupně více zapojovat do budování azylové kapacity v zemích mimo EU a do podpory činností spojených se znovuusídlováním.

Regionální programy ochrany by měly být více podporovány, neboť jsou klíčovým nástrojem tohoto nového pilíře a dosud byly využívány nedostatečně. Stávající regionální programy ochrany by měly být posíleny a zároveň by ve vhodných případech měly být navrženy programy nové, a to rovněž v rámci dialogů o migraci mezi EU, dotčenými regiony a zeměmi. Regionální programy ochrany by se měly nadále soustředit na budování ochranné kapacity a azylových systémů v partnerských zemích a regionech. V těchto regionech by měly nadále probíhat rozvojové programy pro uprchlíky a vnitřně vysídlené osoby a programy ke snižování rizika přírodních katastrof. Bude-li to nezbytné, tyto programy by měly být posíleny, měly by být soudržné s regionálními programy ochrany a měly by se s těmito programy navzájem doplňovat. Do každé iniciativy v rámci regionálních programů ochrany by měla být doplněna posílená složka znovuusídlení jakožto výraz mezinárodní solidarity a klíčový nástroj k zajištění řádného přístupu k trvalým řešením v EU.

Pro mnoho nejzranitelnějších skupin zůstává znovuusídlení jediným životaschopným trvalým řešením. Proto EU připravila „společný program EU pro znovuusídlování“, jehož cílem je posílit znovuusídlení v Evropě a zároveň je více strategicky využívat. Evropská unie by měla nabídnout větší počet míst ke znovuusídlení a také procesní záruky, že v zemích prvního azylu bude vyřízeno více případů znovuusídlení. To vyžaduje zvýšené financování, identifikaci postupů a zlepšenou logistickou a technickou kapacitu.

Doporučení

V rámci třetího pilíře by se měl globální přístup k migraci a mobilitě soustředit na tyto priority:

· Regionální programy ochrany, které posílí kapacitu ochrany a azylové systémy v partnerských zemích a regionech.

· Podpora ze strany Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu na budování azylové kapacity v zemích mimo EU, a to rovněž formou podpory činností spojených se znovuusídlováním.

· Posílené znovuusídlování v EU ve spolupráci s partnery.

· Zvýšené úsilí o vyřešení vleklých situací uprchlíků včetně cílené pomoci vysídleným osobám.

Čtvrtý pilíř: maximalizace dopadu migrace a mobility na rozvoj

Evropská unie a mezinárodní společenství učinilo důležité kroky k podpoře přínosných výstupů migrace pro rozvoj. Dosáhlo se značného pokroku, pokud jde o usnadnění příznivého dopadu remitencí a dobrovolných iniciativ diaspory. V rámci partnerství je však také nutné společně se zabývat stinnými stránkami, např. odlivem mozků, sociálními náklady a závislostí na zahraničních trzích práce. Postupy nutné k získání přístupu k omezenému počtu příležitostí k legální migraci jsou často netransparentní a nadměrně byrokratické. V důsledku toho se mnoho migrantů uchyluje k neformálním zprostředkovatelům, kteří bývají často napojeni na organizovanou trestnou činnost. Nejenže migranti budou vystaveni větším rizikům, zneužívání a vykořisťování, sníží se ale také jejich potenciální úspory.

Migrace mezi regiony a uvnitř regionů v rozvojových oblastech zdaleka přesahuje migraci do EU. Tato migrace z jihu na jih je pro migranty často přínosná díky lepším pracovním příležitostem a vyšším příjmům, než jaké mají k dispozici doma. I v tomto případě je mnoho migrantů vystaveno vykořisťování, zneužívání a podvodům. Osoby provádějící nábor pracovníků, zprostředkovatelé, zaměstnavatelé nebo kruhy v rámci organizované trestné činnosti se mohou snažit neinformované migranty využít. Klíčový význam má proto zpřístupnění informací a podpory, které jsou k dispozici na ochranu práv migrantů. EU může migrantům pomoci přemísťovat se řádným způsobem a odvézt si s sebou domů zdroje a dovednosti, které země, z nichž migranti pocházejí, často naléhavě potřebují[21].

Evropská unie a partnerské země dosáhly značného pokroku, pokud jde o zlevnění remitenčních služeb, zvýšení jejich transparentnosti, konkurenceschopnosti a spolehlivosti. Přístup veřejného sektoru v EU zlepšily pololetní zprávy o soudržnosti politiky v zájmu rozvoje. Usnadnilo se zapojení sdružení působících v diaspoře do rozvoje jejich domovských zemí, naposledy v rámci podpory zřízení celounijní platformy pro diaspory. Silnější zapojení diaspory a skupin migrantů může rovněž pomoci dosáhnout cíle obnoveného globálního přístupu, kterým je systematičtější řešení otázek práv migrantů a zlepšení postavení migrantů.

Bylo zvýšeno úsilí o zmírnění odlivu mozků, a to podporou celosvětového kodexu zásad při mezinárodním náboru zdravotnických pracovníků vypracovaného Světovou zdravotnickou organizací. Evropská unie by měla podporovat členské státy v úsilí o usnadnění cirkulační migrace zdravotnických pracovníků, aby bylo možné získávat dovednosti a znalosti ku prospěchu zemí, odkud migranti pocházejí, i zemí, do nichž směřují. Směrnice o modré kartě dovoluje členským státům zamítnout žádosti, aby zaručily etický nábor pracovníků, a Komisi umožňuje sledovat její uplatňování s cílem zmírnit odliv mozků.

Evropská unie by měla posílit svoji podporu pro budování kapacity v partnerských zemích. Měla by být posílena koordinace a soudržnost mezi vnitrostátními migračními a rozvojovými politikami a vazby na tvorbu pracovních míst a politiky v oblasti vzdělávání, zdraví a bydlení. Někdy až příliš optimistickou rozpravu o potenciálu „výhodného řešení pro obě strany“ je třeba vyvážit tím, že budou vážně vzaty v úvahu stinné stránky migrace, zejména její sociální náklady a rizika, že se domácnosti stanou závislé na příjmech z remitencí. Partnerské vlády by mohly obdržet pomoc EU, aby mohly zavést vnitrostátní rámce pro převod a přenositelnost důchodů ze zahraničí, které by náležitě zohledňovaly pravomoc členských států v této oblasti.

K úspěšnému začlenění migrace do úvah o rozvoji je zapotřebí, aby migrace tvořila nedílnou součást celé řady odvětvových politik (v oblasti zemědělství, zdravotnictví, vzdělávání atd.). Současně je třeba podporovat cílené iniciativy spojené s migrací. Jak v EU, tak v partnerských zemích je třeba zabývat se často omezeným povědomím odborníků z praxe o významu otázek migrace pro rozvoj. V této souvislosti je velice důležité integrovat výzvy spojené s migrací uvnitř regionů jako jednu z otázek v rámci globálního přístupu k migraci a mobilitě, aby bylo možné řádně vymezit a propagovat potenciálně přínosnou úlohu migrace pro regionální spolupráci a rozvoj. Rovněž je třeba zvýšit povědomí partnerských zemí o jejich možnostech vyčlenit prostředky na financování iniciativ spojených s migrací v národních orientačních programech, které definují jejich rozvojovou spolupráci s EU. Tato vazba by se měla dále upevňovat v rámci rozvojové politiky.

Soudržnost politiky lze rovněž usnadnit pomocí rozšířených migračních profilů, které jsou v rostoucí míře používány k tvorbě lepší a udržitelnější základny důkazů o souvislosti mezi migrací a rozvojem. V jejich rámci a v souvisejícím procesu, který je pro každou zemi specifický, se spojí všechny příslušné zúčastněné strany s cílem hledat a odstraňovat mezery v údajích a vymezovat a uspokojovat potřeby v souvislosti se současnými způsoby migrace, tendencemi na trhu práce, právními předpisy a politickými rámci, informacemi o tocích remitencí, diasporami a dalšími údaji o rozvoji. Odpovědnost by měla nést partnerská země a udržitelnost by měla být zaručena odpovídajícím budováním kapacity.

Doporučení

V rámci čtvrtého pilíře by se měl globální přístup k migraci a mobilitě soustředit na tyto priority:

· Podpora kodexu zásad při mezinárodním náboru zdravotnických pracovníků vypracovaného Světovou zdravotnickou organizací a sledování uplatňování směrnice EU o modré kartě za účelem zmírnění odlivu mozků.

· Prozkoumání otázky vytvoření mechanismů pro investice diaspory, které by mohly zprostředkovávat dobrovolné příspěvky diaspory a doplňovat zdroje EU s cílem podpořit iniciativy zaměřené na rozvoj a investice v prioritních zemích, např. v jižním Středomoří.

· Partnerství soukromého a veřejného sektoru, jejichž prostřednictvím by se migranti podnikatelé a malé a střední podniky zapojili do obchodu, investic a převodů dovedností mezi členskými státy EU a partnerskými zeměmi.

· Prozkoumání užitečnosti každoročního fóra pro otázky remitencí a do konce roku 2012 doporučení založená na studii proveditelnosti společného portálu EU pro remitence.

· Pomoc partnerským zemím při identifikaci a sledování osob, které provádějí nábor pracovníků v dobré víře, v zájmu zlepšení postavení migrantů, zejména s cílem usnadnit cirkulační migraci.

6. Financování a monitorování

Úspěšné provádění globálního přístupu závisí na odpovídajícím financování. Pro vnější spolupráci mají nadále klíčový význam zeměpisné a tematické finanční nástroje, které budou muset být používány uceleně a důsledně a na základě zkušeností získaných např. v rámci tematického programu v oblasti migrace a azylu (2007–2013). Budoucí způsoby programování a přidělování u vnějších nástrojů EU by měly nadále přispívat k cílům globálního přístupu a zároveň by měly respektovat celkové cíle těchto nástrojů a zachovat soulad s jejich pravidly.

Kromě těchto vnějších nástrojů a v souladu se zásadou subsidiarity a doplňkovosti by měl otázky financování globálního přístupu k migraci a mobilitě řešit rovněž budoucí Azylový a migrační fond EU a Fond pro vnitřní bezpečnost (zejména při správě hranic). Tyto fondy budou obzvláště důležité pro činnosti, které slouží v prvé řadě zájmům EU, jsou však prováděny v zemích mimo EU. Z toho důvodu se budou používat pro konkrétní činnosti, jež budou doplňovat aktivity financované ze zeměpisných či jiných nástrojů, aby se zabránilo zdvojování, a to jednotně a soudržně s úvahami o zahraniční politice a/nebo pro účely rozvojové politiky.

K financování globálního přístupu by měly nadále přímo přispívat členské státy, např. při uplatňování globálního přístupu v rámci dvoustranné spolupráce, při účasti v regionálních procesech a při partnerstvích v oblasti mobility a společných programech s prioritními partnery. I když jádro globálního přístupu k migraci a mobilitě tvoří vztahy mezi EU a partnerskými vládami, pro zaručení provádění konkrétních iniciativ má důležitou úlohu také občanská společnost. Úloha občanské společnosti by se měla odrazit ve finančních a smluvních ujednáních.

Je třeba, aby provádění globálního přístupu k migraci a mobilitě bylo účinné a aby bylo monitorováno. Každý druhý rok počínaje červnem 2013 by se měla přijímat zpráva o globálním přístupu k migraci a mobilitě. Měla by vycházet z informací poskytnutých členskými státy, delegacemi EU, agenturami EU a partnerskými zeměmi a za její předložení bude odpovídat Komise ve spojení s Evropskou službou pro vnější činnost.

Cílem této zprávy bude monitorovat cíle politiky vymezené v tomto sdělení a zpráva se bude vztahovat také na všechny důležité procesy dialogu a spolupráce EU. Bude posuzovat pokrok ve čtyřech pilířích globálního přístupu a také pokrok v souvislosti s používanými nástroji, a to použitím srovnatelné metody posuzování, která zaznamená změny v průběhu času. Zpráva bude posuzovat, zda a jak byly cíle dosaženy, a předloží doporučení. Měly by být shromažďovány a systematicky šířeny informace o pokroku v různých dialozích, v rámci partnerství v oblasti mobility a společných programů pro migraci a mobilitu, a to rovněž prostřednictvím specializovaných internetových stránek pro globální přístup k migraci a mobilitě (s jedním veřejným rozhraním a jedním vnitřním rozhraním EU, přičemž by rovněž měla být vyvinuta síť kontaktních míst EU). Za tímto účelem by mohl být vytvořen zvláštní projekt na podporu globálního přístupu k migraci a mobilitě.

Doporučení

· Globální přístup k migraci a mobilitě by měl být nadále podporován prostřednictvím kombinace vzájemně se posilujících finančních nástrojů poskytovaných jak EU, tak jejími členskými státy.

· Na úrovni EU by tyto nástroje měly zahrnovat zeměpisné a tematické vnější nástroje, budoucí Azylový a migrační fond a budoucí Fond pro vnitřní bezpečnost.

· Aby byla zajištěna transparentnost a zlepšeno provádění, výsledky globálního přístupu k migraci a mobilitě by měly být předkládány každé dva roky ve zprávách o pokroku a dále šířeny prostřednictvím specializovaných internetových stránek.

Závěry

Evropská unie je v oblasti migrace a mobility ovlivňována množstvím výzev a příležitostí. Aby EU lépe prosperovala, je třeba, aby byla více konkurenceschopná a přitažlivá pro talenty a investice. Aby bylo možné řídit mobilitu v bezpečném prostředí, Evropská unie musí pokračovat v prioritním dialogu a spolupráci s partnerskými zeměmi ve svém sousedství i se zeměmi vzdálenějšími. Aby mohla nabízet mezinárodní ochranu osobám, které ji potřebují, a zlepšit dopad migrace a mobility na rozvoj svých partnerů, musí se ujmout vůdčí úlohy v globální správě.

Komise věří, že politické návrhy a operační opatření navrhované v tomto sdělení umožní EU a jejím členským státům se s těmito výzvami vypořádat.

Komise vychází z uceleného politického a právního rámce pro migraci a mobilitu, který popsala ve sděleních ze 4. a 24. května 2011, a ze šestiletých zkušeností s prováděním předchozího přístupu a je přesvědčena, že nastal čas, aby EU zvážila, jak tento rámec a zkušenosti konsoliduje v zastřešujícím rámci pro vnější migrační politiku EU. Aby tohoto cíle dosáhla, měl by být globální přístup pevně zakotven v celkové zahraniční politice EU včetně rozvojové spolupráce a řádně sladěn s prioritami EU v oblasti vnitřní politiky. V souladu s Lisabonskou smlouvou bude nutné, aby EU hovořila jediným hlasem také v otázkách vnější migrační politiky.

Aby byl tento proces strukturován a usnadněn, je třeba, aby se EU dohodla na strategickém politickém rámci, který bude jasný, soudržný a snadno sdělitelný. Evropská unie bude lépe vybavena pro správu migrace doma i globálně pouze v případě, že dále posílí svůj dialog a spolupráci s partnerskými zeměmi.

Komise se domnívá, že nový globální přístup EU k migraci a mobilitě představuje strategický rámec, který je nutný k tomu, aby činnosti EU a členských států v této oblasti získaly přidanou hodnotu. Tento přístup může řešit obavy a ambice EU v oblasti migrace a mobility, a to účinněji a hospodárněji než jednotlivé členské státy. Poskytuje cennou podporu a pobídku pro dvoustranné a vnitrostátní politiky členských států v této oblasti. Komise, Evropská služba pro vnější činnost a členské státy musí těsněji spolupracovat, aby v tomto společném rámci EU zaručily soudržnou akci.

PŘÍLOHA

Závěry pracovního dokumentu útvarů Komise o migraci a rozvoji

Hlavní prioritou globálního přístupu k migraci a mobilitě zůstane maximalizace pozitivního dopadu migrace na rozvoj partnerských zemí (jak zemí, z nichž migranti pocházejí, tak zemí, do nichž směřují) a omezování nepříznivých důsledků migrace. Bude se uplatňovat přístup, v jehož centru stojí migrant, aniž by však byla podceňována odpovědnost partnerských zemí za koncipování odpovídajících politik. Pokud jde o tradiční program v oblasti migrace a rozvoje, bylo dosaženo značných výsledků, stále však přetrvávají určité výzvy a ty je třeba řešit.

Migrace je dnes nedílnou součástí řady vnitrostátních a regionálních strategií rozvoje. Řadě partnerských zemí a regionů byla poskytnuta podpora na rozvoj a provádění vlastních migračních strategií, na shromažďování a analýzu údajů o migraci a na budování kapacity příslušných institucí. EU bude toto úsilí o řízení migrace v uceleném rámci pro rozvoj a v souladu s místními specifikami a prioritami nadále podporovat.

Migrační politiky EU a partnerských zemí stále více zohledňují rozvojové cíle. Současně je rozměr migrace ve stále větší míře zohledňován v rámci strategií rozvoje. Evropská unie bude nadále podporovat program politické soudržnosti v zájmu rozvoje s cílem zjistit možnou nejednotnost v právních předpisech a politikách EU a jejích členských států a tuto nejednotnost odstranit a posílit kapacitu a mechanismy zemí mimo EU v této oblasti.

Evropská unie je na mezinárodní úrovni obecně uznávána jako vůdčí zúčastněná strana, pokud jde o usnadňování levnějších a bezpečnějších toků soukromých remitencí do rozvojových zemí a zvyšování jejich dopadu na rozvoj. Evropská komise zahájila studii, která jí pomůže navrhnout nová doporučení a posoudit účelnost a proveditelnost společného portálu EU pro remitence. Rovněž je třeba více se věnovat jednak budování kapacity s cílem podpořit partnerské země, které mají zájem o tvorbu regulačních rámců, jednak podpoře finanční gramotnosti, nových technologií a přístupu k úvěrům na povzbuzení produktivních investic a tvorby pracovních míst. Mohlo by se zvážit každoroční fórum o remitencích (ať formální, nebo neformální). V každém případě by se požadovalo více výměn informací mezi členskými státy EU a Evropskou komisí o projektech v oblasti remitencí, aby se zabránilo zdvojování a aby se zjistily osvědčené postupy.

Evropská unie zvýšila úsilí o podporu skupin diaspor usazených v Evropě, které jsou ochotné přispívat k rozvojovým projektům v zemích původu, a o práci s těmito skupinami. Rovněž v rostoucí míře podporuje obdobné snahy partnerských zemí. Evropská unie bude pokračovat v práci na vytvoření databáze organizací diaspory usazených v různých členských státech, aby je mohla lépe zapojovat do politického dialogu a mohla šířit příslušné informace. Bude také investovat do posílení přínosu k rozvoji a bude usilovat o lepší využívání znalostí a odborných poznatků svých partnerů, zejména za účelem podpory podnikatelů a malých a středních podniků. Evropská unie rovněž posoudí, jak by bylo možné více přispět ke zvýšení hodnoty dovedností a znalostí migrantů v zemích, z nichž pocházejí, a zda podpoří dobrovolnictví diaspory a fondy diaspory zřízené partnerskými zeměmi.

Dosáhlo se určitého pokroku při boji proti odlivu mozků, zejména v odvětví zdravotnictví. Další klíčovou strategií, která má partnerským zemím pomoci přilákat a udržet si kvalifikované pracovníky, je podpora tamních politik týkajících se trhu práce a v oblasti důstojné práce. Evropská unie bude nadále analyzovat příklady získávání mozků a posoudí, jak v tomto směru zvýšit počet úspěšných případů a jak bojovat proti plýtvání. Jednou z možností ke zvážení by mohlo být začlenění strategií pro udržení kvalifikovaných pracovníků do politických dialogů o migraci s partnerskými zeměmi.

Řada vnitrostátních a unijních legislativních opatření (včetně konkrétních projektů) podporuje cirkulační mobilitu. Měla by být podporována přenositelnost práv na sociální zabezpečení, neboť představuje klíčovou pobídku jak pro cirkulační migraci, tak obecněji pro legální mobilitu pracovních sil. Evropská unie a její členské státy by měly pokračovat ve zřizování právních rámců pro účely povolení pro více vstupů a pro případy období nepřítomnosti v zemi dočasného pobytu, aby bylo možné maximalizovat přínos migrace pro migranty, země, z nichž pocházejí, a země, do nichž směřují.

EU přesahuje tradiční program a snaží se zavést ucelenější rámec, který by provázel a chránil migranty po celou dobu migrace a který by měl rovněž zohledňovat sociální důsledky migrace.

Součástí tohoto úsilí je snaha vypořádat se s důsledky emigračních toků v zemích původu, zejména zvyšováním povědomí o nepříznivých dopadech na děti a rodiny, které zůstávají v zemích původu, a zmírňováním těchto dopadů a zohledňováním potenciálně nepříznivého sociálního dopadu remitencí na rodiny a společenství. Evropská unie rovněž podporuje dodatečné úsilí v souvislosti s udržitelnými návraty včetně zajištění živobytí a opětovného začlenění na vnitrostátním trhu práce.

Součástí tohoto přístupu je ochrana lidských práv všech migrantů ve fázi tranzitu, a to důrazem na: ochranu zranitelných migrantů (nezletilých osob bez doprovodu, žadatelů o azyl, obětí obchodování s lidmi, migrantů v bezvýchodné situaci atd.) a zvláštní potřeby žen; podporu budování kapacity donucovacích orgánů a předávacích systémů; podporu prevence, ochrany a trestního stíhání trestných činů a porušení lidských práv spáchaných na migrantech, a to i na migrantech, kteří cestují nelegálně; a zaručení slušných životních podmínek pro migranty v přijímajících střediscích v zemích mimo EU.

Klíčovou složkou tohoto přístupu je větší snaha o zlepšení integrace migrantů v zemích, do nichž směřují, neboť souvisí se sítěmi diaspory a s toky obchodu, dovedností a investic. Je třeba zlepšit porozumění a akci v oblasti sociální integrace a přizpůsobení sociálních politik (zejména v odvětví zdravotnictví a vzdělávání), hospodářské integrace a integrace pracovních sil a rovněž v oblasti boje proti xenofobii a sociálnímu vyloučení. V tomto ohledu by mělo být posíleno začlenění konkrétních potřeb osob donucených k migraci do rozvojových politik zemí mimo EU.

Aby se zvýšila účinnost operativní spolupráce a byly splněny tyto cíle, bude vyvinuto úsilí s cílem podpořit delegace EU včetně zvláštní odborné přípravy a výměn znalostí a zkušeností v souvislosti s migrací a lépe koordinovat a mobilizovat dostupné finanční nástroje EU, a to rovněž prostřednictvím většího počtu výměn se členskými státy týkajících se jejich vlastních migračních a rozvojových projektů.

Nedávné konzultace vedené Komisí potvrzují, že skutečnost a výzvy, jimž partnerské země čelí v rámci vazeb mezi rozvojem a migrací, jsou mnohem rozsáhlejší a složitější než politická oblast, která byla dosud středem zájmu.

Migrace má značný dopad na rozvoj zemí mimo EU. Řada vlád částečně založila své modely hospodářského rozvoje na imigraci nebo emigraci, aniž by však zohlednila hospodářské a sociální náklady a důsledky migrace nebo její očekávaný přínos pro růst a udržitelný rozvoj. Řada zemí mimo EU čelí migračním tokům, které mají zásadní význam pro jejich hospodářství, ale postrádá strukturovaný a cílený politický rámec. Tyto země mají často slabé povědomí o synergiích a vzájemných vazbách mezi migrační politikou a jinými politikami, např. vnitrostátní politikou zaměstnanosti nebo dohodami o obchodu. Zpravidla je přehlížen vliv řady veřejných politik na modely migrace. V případech krizí nebo konfliktů je obtížné vyrovnat se s kolísáním toků a toto kolísání by mohlo destabilizovat hospodářství a oslabit sociální soudržnost. Převaha neformálního sektoru v mnoha rozvojových zemích přispívá k zaměstnávání nelegálních pracovníků se všemi následnými problémy spjatými s vykořisťováním, nelegálním obchodováním, převaděčstvím a sociálními důsledky (např. „sociálním dumpingem“).

Sílí potřeba prosazovat správu migrace z hlediska rozvoje, a to na všech úrovních, a zlepšovat chápání souvislosti mezi migrací a rozvojem, ať už v oblasti vládních politik migrace/azylu, nebo v jiných odvětvích, která by mohla mít vliv na migraci nebo být migrací sama ovlivněna. Úvahy o těchto aspektech by měly být v souladu s pracovním programem pro soudržnost politik ve prospěch rozvoje a měly by také reagovat na vyvíjející se potřeby partnerských zemí.

[1]               Rozvojový program OSN (2009) Overcoming barriers: Human mobility and devlopment, Human Development Report (Překonávání překážek: mobilita lidí a rozvoj, Zpráva o rozvoji obyvatelstva); Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (2011) Global Trends 2010 (Globální trendy 2010).

[2]               KOM(2011)292/3, sdělení „Dialog se zeměmi jižního Středomoří o migraci, mobilitě a bezpečnosti“.

[3]               Závěry Evropské Rady, 23. a 24. června 2011.

[4]               Stockholmský program: dokument Rady 17024/09, schválený Evropskou radou ve dnech1.–2. prosince 2009: http://ec.europa.eu/home-affairs/policies/intro/policies_intro_en.htm, Akční plán provádění Stockholmského programu, KOM(2010)171 v konečném znění ze dne 20. dubna 2010: http://ec.europa.eu/home-affairs/policies/intro/policies_intro_en.htm.

[5]               Evropská migrační síť (2011) Klíčové statistiky EU o migraci; Eurostat (2011) Obyvatelstvo a sociální podmínky, 38/2011, 34/2011.

[6]               http://ec.europa.eu/home-affairs/news/consulting_public/consulting_0021_en.htm.

[7]               KOM(2011) 292/3.

[8]               Viz např. sdělení Evropské komise KOM(2011) 637 s názvem Zvýšení dopadu rozvojové politiky EU: Agenda pro změnu.

[9]               Rada Evropské unie, závěry Rady o hranicích, migraci a azylu, 9. a 10. června 2011.

[10]             Maroko, Alžírsko, Tunisko, Libye a Egypt.

[11]             Ukrajina, Bělorusko, Moldavsko, Gruzie, Arménie, Ázerbájdžán.

[12]             Partnerství mezi EU a všemi 53 africkými státy.

[13]             Proces, do nějž je zapojena EU a 19 východních zemí (západní Balkán, východní Evropa, Rusko, země Střední Asie a jižního Kavkazu a Turecko).

[14]             Proces, do nějž je zapojena EU a 27 zemí v západní, severní a střední Africe.

[15]             Poradní fórum více než 50 zemí a 10 mezinárodních organizací včetně Číny, Bangladéše, Pákistánu, Afghánistánu, Íránu, Iráku, Sýrie, Turecka a zemí Střední Asie.

[16]             FRONTEX je Evropská agentura pro operativní spolupráci na vnějších hranicích. EASO je Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu. ETF je Evropská nadace odborného vzdělávání. TAIEX je nástroj pro technickou pomoc a výměnu informací řízený Evropskou komisí. MIEUX (Migration EU Expertise, odborné znalosti EU o migraci) je společná iniciativa Evropské komise a ICMPD, jejímž cílem je posílit kapacitu řízení migrace v partnerských zemích.

[17]             KOM(2011) 455 v konečném znění

[18]             Jedná se o projekt posílení schopnosti Moldavska řídit migraci pracovních sil a zpětnou migraci v rámci partnerství v oblasti mobility s EU a o informační a řídicí středisko pro migraci (Centre d'Information et de Gestion des Migrations) se sídlem v Mali.

[19]             Příslušné agentury jsou FRONTEX, EUROPOL, EUROJUST, Evropská policejní akademie, Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu, Agentura pro základní práva a Evropský institut pro rovnost žen a mužů.

[20]             Evropská rada: První zpráva o provádění dokumentu zaměřeného na konkrétní kroky k posílení vnějšího rozměru EU ohledně opatření proti obchodování s lidmi.

[21]             Jak je vymezeno ve sdělení Komise KOM(2011) 637 s názvem Zvýšení dopadu rozvojové politiky EU: Agenda pro změnu, EU pomáhá rozvojovým zemí posílit jejich politiky, kapacity a činnosti v kontextu regionální a globální mobility obyvatel. Podporuje agendu důstojné práce, sociální ochranu a prosazuje politiky usnadňující regionální mobilitu pracovních sil a bude podporovat cílené úsilí o plné využití vzájemných vztahů mezi migrací, mobilitou a zaměstnaností.