ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ

Výroční zpráva Evropskému parlamentu a Radě o činnostech ústřední jednotky systému EURODAC za rok 2010

ÚVOD

Oblast působnosti

Nařízení Rady (ES) č. 2725/2000 ze dne 11. prosince 2000 o zřízení systému „EURODAC“ pro porovnávání otisků prstů za účelem účinného uplatňování Dublinské úmluvy (dále jen „nařízení EURODAC“)[1] stanoví, že Komise předkládá Evropskému parlamentu a Radě výroční zprávu o činnostech ústřední jednotky[2]. Tato osmá výroční zpráva obsahuje informace o řízení a výkonu systému v roce 2010. Posuzuje výsledky a nákladovou efektivnost systému Eurodac, jakož i kvalitu služeb poskytovaných ústřední jednotkou.

Právní a politický vývoj

Dne 11 října 2010 Komise přijala pozměněný návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení systému „EURODAC“ pro porovnávání otisků prstů za účelem účinného uplatňování nařízení (ES) č. […/…], [kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států][3].

Pozměněný návrh z října 2010 nahradil návrh, který Komise přijala v září 2009 a který spolu s doprovodným návrhem rozhodnutí Rady týkajícím se donucovacích orgánů členských států[4] zaniká se vstupem Smlouvy o fungování Evropské unie v platnost a se zrušením pilířového systému. Podle sdělení o důsledcích vstupu Lisabonské smlouvy v platnost pro probíhající interinstitucionální rozhodovací postupy[5] by měl být návrh formálně stažen a nahrazen novým návrhem, který bude zapadat do nového rámce Smlouvy o fungování EU.

S cílem pokročit v jednáních ohledně balíčku předpisů týkajících se azylu a usnadnit uzavření dohody o nařízení EURODAC však Komise považuje za vhodnější zrušený návrh rozhodnutí Rady ze září 2009 nenahrazovat. Z těchto důvodů Komise také stáhla z návrhu EURODAC ustanovení o přístupu pro účely vymáhání práva.

Komise má dále za to, že pokud takto umožní rychleji přijmout nové nařízení EURODAC, usnadní tím i včasné zřízení Agentury pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva, neboť je v plánu, že tato agentura bude odpovědná rovněž za řízení systému EURODAC[6].

Rada a Evropský parlament nyní projednávají pozměněný návrh z října 2010.

ÚSTŘEDNÍ JEDNOTKA SYSTÉMU EURODAC[7]

Řízení systému

Komise zdokonaluje systém EURODAC s ohledem na rostoucí počet spravovaných údajů (některé kategorie transakcí musí být uchovávány po dobu 10 let), přirozené zastarávání technické platformy (vytvořené v roce 2001) a s ohledem na nepředvídatelný vývoj v počtu transakcí. Počítačový projekt EURODAC PLUS měl za cíl a) nahradit zastaralou počítačovou infrastrukturu, b) zvýšit celkovou kapacitu a výkonnost systému, c) zajistit rychlejší, bezpečnější a spolehlivější synchronizaci údajů mezi výrobním systémem a záložním systémem (business continuity system). V roce 2010 byly úspěšně dokončeny předběžné přejímací zkoušky (PSAT) a provozní přejímací zkoušky (OAT).

Předběžné přejímací zkoušky se konaly od března do srpna 2010 a jejich cílem bylo otestovat, zda je nový systém plně ve shodě se stanovenými systémovými požadavky. Cílem provozních přejímacích zkoušek (OAT) bylo zjistit, zda je EURODAC PLUS plně ve shodě se stávajícími počítačovými systémy členských států a jeho součástí bylo aktivní zapojení šesti členských států (Bulharska, Estonska, Finska, Německa, Slovinska a Spojeného království). Testy byly zahájeny 9. srpna 2010 a úspěšně dokončeny 13. září 2010.

Součástí poslední fáze projektu (konečné přejímací zkoušky) bylo současné fungování starého a nového systému během tří po sobě následujících měsíců a denní porovnávání výsledků. Konečné přejímací zkoušky začaly v listopadu a byly dokončeny v únoru 2011.

Kvalita služeb a nákladová efektivnost

Komise se v nejvyšší míře snaží poskytovat členským státům, které jsou konečnými uživateli ústřední jednotky EURODAC, vysoce kvalitní služby. Členské státy byly řádně informovány o tom, když byla služba nedostupná, což bylo vždy výhradně z důvodu činností spojených se zdokonalováním systému EURODAC (EURODAC PLUS). Ústřední jednotka EURODAC byla v roce 2010 dostupná celkem 99,76 % času.

V roce 2010 dosáhly výdaje na údržbu a provoz ústřední jednotky celkem 2 115 056,61 EUR. Nárůst výdajů ve srovnání s předcházejícími roky (1 221 183,83 EUR v roce 2009 a 605 720,67 EUR v roce 2008) se vysvětluje zdokonalováním systému EURODAC (EURODAC PLUS). Pevně stanovená cena pro zavedení systému EURODAC PLUS je 3 055 695,49 EUR. Z toho 20 % (611 139,10 EUR) bylo vyplaceno v roce 2009, 60 % (1 833 417,29 EUR) v roce 2010 a zbývajících 20 % (611 139,10 EUR) bude vyplaceno v roce 2011.

Účinné využívání stávajících zdrojů a infrastruktury spravované Komisí, např. využívání sítě s-TESTA[8], umožnilo určité úspory. Komise (prostřednictvím programu ISA[9]) poskytovala rovněž komunikační a zabezpečovací služby při výměně údajů mezi ústřední jednotkou a vnitrostátními jednotkami. Tyto náklady, které měly podle čl. 21 odst. 2 a 3 nařízení původně nést členské státy, nakonec uhradila Komise tím, že využila společné dostupné infrastruktury.

Ochrana a bezpečnost údajů

Ustanovení čl. 18 odst. 2 nařízení EURODAC stanoví kategorii transakcí, která umožňuje provádět tzv. „zvláštní vyhledávání“ na žádost osoby, jejíž údaje jsou uchovávány v ústřední databázi, v zájmu zaručení jejích práv jakožto subjektu údajů na přístup k údajům o své osobě.

Jak bylo uvedeno v předchozích výročních zprávách, v prvním roce fungování systému EURODAC vzbudil vysoký objem „zvláštních vyhledávání“ obavy, zda nedochází ke zneužívání účelu této funkce ze strany vnitrostátních orgánů.

V roce 2010 bylo provedeno 66 těchto vyhledávání, což představuje mírné zvýšení ve srovnání s roky 2009 (42) a 2008 (56). Tato čísla však ukazují, že se počet zvláštních vyhledávání ustálil na přijatelné úrovni ve srovnání s posledním vrcholem v roce 2007 (195).

Komise za účelem dokonalejšího monitorování tohoto jevu zapracovala do svého návrhu na změnu nařízení EURODAC požadavek, aby členské státy zasílaly kopii žádosti subjektu údajů o přístup do databáze příslušnému vnitrostátnímu kontrolnímu orgánu.

ČÍSELNÉ ÚDAJE A ZJIšTěNÍ

Příloha této výroční zprávy obsahuje tabulky se statistickými údaji, které ústřední jednotka zpracovala v období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010. Statistiky systému EURODAC vycházejí ze záznamů 1) otisků prstů všech fyzických osob ve věku nejméně 14 let, které v členských státech požádaly o azyl („kategorie 1“) 2), otisků prstů osob, jež byly zadrženy při neoprávněném překročení vnější hranice členského státu („kategorie 2“) nebo 3) u kterých byl zjištěn nelegální pobyt na území členského státu (v případě, že příslušné úřady považují za nezbytné zkontrolovat případnou předběžnou žádost o azyl) („kategorie 3“) .

Údaje EURODAC o žádostech o azyl nejsou srovnatelné s údaji předkládanými Eurostatem, které vycházejí z měsíčních statistických údajů poskytovaných ministerstvy spravedlnosti a vnitra. Tyto rozdíly existují z řady metodologických důvodů. Za prvé, údaje Eurostatu zahrnují všechny žadatele o azyl, tj. libovolného věku. Za druhé, při shromažďování údajů se rozlišuje mezi osobami, které žádají o azyl v průběhu referenčního měsíce (což může zahrnovat rovněž opakované žádosti), a osobami, které žádají o azyl poprvé.

Úspěšné transakce

„Úspěšnou transakcí“ je transakce, která byla náležitě zpracována ústřední jednotkou a nebyla zamítnuta z důvodu ověření údajů, chyb v otiscích prstů nebo jejich nedostatečné kvality[10].

V roce 2010 zaznamenala ústřední jednotka celkem 299 459 úspěšných transakcí, což v porovnání s rokem 2009 (353 561) představuje pokles o 15,3 %.

Nárůst transakcí s údaji žadatelů o azyl („ kategorie 1 “) oproti předcházejícím letům se zastavil v roce 2010, kdy došlo ke snížení počtu žádostí na 215 463 (o 9 %), přičemž v roce 2009 jich bylo 236 936 a 219 557 v roce 2008.

Tendence vývoje, pokud jde o počet osob zadržených v souvislosti s neoprávněným překročením vnější hranice („ kategorie 2 “) byla stejná, jako v roce 2009. Počet transakcí dosáhl v roce 2008 výše 61 945, následně se v roce 2009 snížil na 31 071 a v roce 2010 na 11 156. Řecko, Itálie a Španělsko jsou i nadále zeměmi, které provádějí zdaleka nejvíce transakcí. Přestože Řecko i v roce 2010 provedlo nejvíce transakcí, došlo k výraznému snížení počtu jeho transakcí (4 486) oproti roku 2009 (18 714). Podobně se oproti roku 2009 snížil v roce 2010 počet transakcí provedených Itálií (ze 7 300 na 2 485) a Španělskem (z 1 994 na 1 674), přičemž v Itálii je pokles zvláště výrazný.

V roce 2010 stejných šest členských států (Česká republika, Island, Lotyšsko, Lucembursko, Norsko a Portugalsko) jako v roce předchozím nezaslalo žádnou transakci „kategorie 2“. Jak je vysvětleno v zprávě z roku 2009, je problém s rozdílem mezi počtem údajů „kategorie 2“ zaslaných systému EURODAC a ostatními zdroji statistických údajů o počtu neoprávněných překročení hranice v členských státech, která byla zdůrazněna ve statistikách EURODAC, s největší pravděpodobností zapříčiněn nejasnou definicí v čl. 8 odst. 1 nařízení EURODAC[11]. Tato otázka bude vyjasněna v rámci probíhající revize nařízení EURODAC.

Celkový počet transakcí „ kategorie 3 “ (údaje o zadržených osobách nelegálně pobývajících na území členského státu) poklesl v roce 2010 na 72 840 oproti roku 2009 (85 554). Jediným členským státem, který nezaslal žádné transakce „kategorie 3“, je i nadále Irsko.

Přestože podle nařízení EURODAC není vyhledávání v rámci „kategorie 3“ povinné, vyzývá Komise členské státy, aby tuto možnost využívaly před zahájením řízení o navrácení podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí[12]. V případech vyjmenovaných v nařízení EURODAC[13] by takové vyhledávání mohlo pomoci zjistit, zda státní příslušník třetí země požádal o azyl v jiném členském státě, kam by měl být navrácen na základě dublinského nařízení.

„Shody“

Vícenásobné žádosti o azyl (shody „údajů kategorie 1 v porovnání s údaji kategorie 1“)

Z celkového počtu 215 463 žádostí o azyl, které byly v roce 2010 zaevidovány v systému EURODAC, bylo 24,16 % žádostí „vícenásobných žádostí o azyl“, což znamená, že v 52 064 případech byly otisky prstů téže osoby již zaznamenány jako transakce „kategorie 1“ v tomtéž nebo jiném členském státě. V roce 2009 byl stejný číselný údaj 55 226 (23,3 %). Praxe některých členských států snímat otisky prstů při přijetí zpět podle dublinského nařízení však zkresluje statistiky o vícenásobných žádostech. Snímání otisků prstů žadatele a jejich opětovné předávání při příjezdu poté, co bylo provedeno přemístění podle dublinského nařízení, nesprávně vypovídá, že žadatel znovu požádal o azyl. Komise hodlá tento problém vyřešit a do svého návrhu na změnu nařízení EURODAC zapracovala požadavek, aby přemístění nebyla evidována jako nové žádosti o azyl.

Tabulka 3 v příloze uvádí u každého členského státu počet žádostí, jež korespondují s žádostmi o azyl, které byly již dříve zaevidovány buď v jiném členském státě („cizí shody“) nebo v tomtéž členské státě („místní shody“)[14].

V roce 2010 byla u celkem 35 % všech vícenásobných žádostí zjištěna „místní shoda“. V mnoha členských státech (Belgie, Bulharsko, Česká republika, Irsko, Itálie, Kypr, Polsko, Slovensko a Spojené království) tento údaj přesahuje 50 %. Podíl místních shod v roce 2009 byl 38,8 %. Místní shoda označuje případy, kdy osoba, která požádala o azyl v členském státě, podá v tomto státě novou žádost, a vlastně tak odpovídá pojmu následná žádost podle článku 32 směrnice Rady 2005/85/ES ze dne 1. prosince 2005 o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka[15].

Cizí shody naproti tomu poukazují na sekundární pohyb žadatelů o azyl v EU. Jako v předcházejících letech statistiky potvrzují, že pozorovaný sekundární pohyb ne vždy sleduje „logické“ cesty mezi sousedními členskými státy. Například Francie nadále dostává nejvyšší počet cizích shod od žadatelů o azyl, kteří předtím podali žádost o azyl v Polsku (2 081). Stejné schéma lze pozorovat ve Spojeném království, kde nejvyšší počet cizích shod pocházel z Itálie (484). Statistiky o cizích shodách nejsou jednosměrné ze zemí s vnější pozemní hranicí nebo hraničící se Středozemním mořem do severnějších členských států. Statistiky, které zobrazují sekundární pohyb do zemí s vnější pozemní hranicí nebo hraničící se Středozemním mořem, však mohou být do značné míry přičítány praxi některých členských států snímat otisky prstů při přijetí zpět podle dublinského nařízení.

Shody „údajů kategorie 1 v porovnání s údaji kategorie 2“

Tyto shody označují cesty využité osobami, jež neoprávněně vstoupily na území Evropské unie, než požádaly o azyl. V roce 2010 stejně jako v roce 2009 pocházel nejvyšší počet shod z Řecka (6 934) a Itálie (3 752). Číselné údaje za Maďarsko (545), Bulharsko (545), Francii (530) a Španělsko (238) byly také poměrně vysoké. Je však zarážející, že v případě Bulharska (96 %) a Francie (71,9 %) se ve většině případů jednalo o místní shody.

Při srovnání let 2010 a 2009 lze pozorovat mírné zvýšení z 65,2 % na 73,4 % v počtu případů osob zadržených v souvislosti s neoprávněným překročením hranice, které se později rozhodly požádat o azyl. Při srovnání absolutních čísel těchto shod je však zřejmý dramatický pokles z 20 363 v roce 2009 na 11 939 případů v roce 2010.

Většina osob, které nelegálně vstoupily na území EU přes Řecko (5 930) a které cestují dále, mířily zejména do Německa (1 478), Francie (886), Spojeného království (645) nebo Švédska (635). Osoby, které nelegálně vstoupily na území EU přes Itálii, většinou mířily do Švýcarska (1 222), Švédska (642) nebo Německa (419). Osoby, které vstoupily přes Španělsko (238) většina mířila do Francie (98), Belgie (39) nebo Švýcarska (39), zatímco osoby, jejichž otisky prstů byly sejmuty v Maďarsku (545) dále většinou mířily do sousedícího Rakouska (160) nebo Německa (82).

Shody „údajů kategorie 3 v porovnání s údaji kategorie 1“

Tyto shody ukazují, kde nelegální přistěhovalci poprvé požádali o azyl před odcestováním do jiného členského státu. Je však třeba mít na paměti, že zasílání transakcí kategorie 3 není povinné a ne všechny členské státy využívají systematicky možnost této kontroly.

Dostupné údaje ukazují, že toky zadržených osob nelegálně pobývajících na území jiného členského státu, než kde požádali o azyl, většinou končí jen v několika členských státech, zejména v Německu (6 652), Švýcarsku (2 542), Nizozemsku (3 415), Francii (2 232) a Rakousku (1 668).

Průtahy při transakcích

Nařízení EURODAC v současné době stanovuje pro předávání otisků prstů jen velmi neurčitou lhůtu, což může v praxi způsobovat velké průtahy. Jedná se o zásadní otázku, jelikož průtahy při předávání mohou vést k výsledkům, které jsou v rozporu se zásadami odpovědnosti stanovenými v dublinském nařízení. Existence nadměrných průtahů mezi sejmutím otisků prstů a jejich zasláním ústřední jednotce EURODAC byla zdůrazněna již v předchozích výročních zprávách a v hodnotící zprávě byla označena jako hlavní problém při provádění uvedeného nařízení.

Stejně jako v roce předcházejícím i v roce 2010 pokračovala vzestupná tendence průměrných průtahů při předávání transakcí, tj. v době mezi sejmutím otisků prstů a jejich zasláním ústřední jednotce EURODAC. Tento nárůst může být ve velké míře připsán Řecku, kde se průměrné lhůty předávání údajů „kategorie 2“ prodloužily z 36,35 dní na 54,99, což je také nejdelší lhůta pro jakoukoli kategorii údajů ze všech členských států Dalšími státy, kde dochází ke značným průtahům, jsou Island, Malta, Nizozemsko, Rumunsko a Spojené království. Komise musí znovu zopakovat, že průtahy s předáváním mohou způsobit nesprávné určení členského státu, a to dvěma způsoby, které byly popsány v předchozích výročních zprávách: „nesprávnou shodou“[16] a „neuskutečněnou shodou“[17].

Navzdory tomuto vývoji se celkový počet shod neuskutečněných kvůli průtahům při předávání otisků prstů snížil od roku 2009 z 1 060 na 362 v roce 2010.

Jako v roce předcházejícím je třeba poznamenat, že naprostá většina neuskutečněných shod souvisí s prodlevami při předávání v Řecku, konkrétně 353 (97,5 %). Rozdělení nesprávných shod se rovněž vyvíjelo stejným směrem jako v roce 2009, přičemž zpoždění při předávání v Dánsku způsobilo 46 nesprávných shod z celkového počtu 83. Na základě těchto výsledků Komise opět členské státy vyzývá, aby vyvinuly veškeré úsilí nutné pro neprodlené zasílání údajů v souladu s články 4 a 8 nařízení EURODAC.

Kvalita transakcí

V roce 2010 se průměrný podíl zamítnutých transakcí[18] všech členských států zvýšil na 8,92 % z 7,87 % v roce 2009. V těchto 10 členských státech je podíl zamítnutých transakcí 10 % a více: Malta (19,42 %), Estonsko (16,67 %), Portugalsko (16,45 %), (Francie (13,58 %), Nizozemsko (12,33 %), Německo (12,24 %), Spojené království (11,77 %), Litva (11,74 %), Švédsko (10,39 %) a Island (10 %). Dvanáct členských států má nadprůměrný podíl zamítnutých transakcí.

Podíl zamítnutých transakcí nezávisel na technologii nebo nedostatcích systému. Byl zejména zapříčiněn nedostatečnou kvalitou otisků prstů předložených členskými státy, lidským faktorem nebo nesprávnou konfigurací technického vybavení zasílajícího členského státu. Na druhé straně tyto číselné údaje někdy obsahují opakované pokusy zaslat stejné otisky prstů poté, co je systém odmítl kvůli nedostatečné kvalitě. Ačkoli Komise uznává, že k určité prodlevě může dojít kvůli dočasné nemožnosti sejmout otisky prstů (poškozené konečky prstů nebo jiný zdravotní stav, který znemožňuje okamžité sejmutí otisků prstů), znovu upozorňuje na problém obecně vysokého podílu zamítnutých transakcí zdůrazněný v předchozích výročních zprávách, a vyzývá tyto členské státy, aby vnitrostátním provozovatelům systému EURODAC poskytly zvláštní školení a aby náležitě konfigurovaly své technické vybavení s cílem snížit podíl zamítnutých transakcí.

ZÁVěRY

Ústřední jednotka systému EURODAC fungovala v roce 2010 velmi uspokojivě, pokud jde o rychlost, výsledky, bezpečnost a nákladovou efektivnost.

V roce 2010 se celkový objem transakcí snížil o 15,3 % (na 299 459), přičemž ke snížení došlo ve všech třech kategoriích transakcí. Počet transakcí „kategorie 1“ poklesl o 9 % (na 215 463), zatímco počet transakcí „kategorie 2“ poklesl o 64 % (na 11 156) a počet transakcí „kategorie 3“ poklesl o 14,8 % (na 72 840).

V roce 2010 se průměrný podíl zamítnutých transakcí všech členských států zvýšil na 8,92 % z 7,87 % v roce 2009.

Přetrvávají obavy ohledně přetrvávajících a v některých případech i narůstajících průtahů při předávání údajů ústřední jednotce EURODAC.

PŘÍLOHA

Tabulka 1: Ústřední jednotka EURODAC, obsah databáze ke dni 31. 12. 2010

[pic]

Tabulka 2: Úspěšné transakce zaslané ústřední jednotce EURODAC v roce 2010

[pic]

Tabulka 3: Rozdělení shod – údaje kategorie 1 v porovnání s údaji kategorie 1 v roce 2010

[pic]

Tabulka 4: Rozdělení shod – údaje kategorie 1 v porovnání s údaji kategorie 2 v roce 2010

[pic]

Tabulka 5: Rozdělení shod – údaje kategorie 3 v porovnání s údaji kategorie 1 v roce 2010

[pic]

Tabulka 6: Zamítnuté transakce v roce 2010 (v procentech)

[pic]

Tabulka 7: Průměrná lhůta mezi sejmutím otisků prstů a jejich zasláním ústřední jednotce EURODAC v roce 2010

[pic]

Tabulka 8: Nesprávné shody při porovnání údajů kategorie 1 s údaji kategorie 1 v roce 2010

[pic]

Tabulka 9: Rozdělení neuskutečněných shod v porovnání údajů kategorie 1 s údaji kategorie 2 z důvodu zpoždění při zasílání údajů kategorie 2 v roce 2010

[pic]

Tabulka 10: Rozdělení shod v porovnání s blokovanými případy (článek 12 nařízení (ES) č. 2725/2000) v roce 2010

[pic]

Tabulka 11: Počet transakcí kategorie 9 na členský stát v roce 2010

[pic]

[1] Úř. věst. L 316, 15.12.2000, s. 1.

[2] Ustanovení čl. 24 odst. 1 nařízení EURODAC.

[3] KOM(2010) 555 v konečném znění.

[4] KOM(2009) 344 v konečném znění.

[5] KOM(2009) 665 v konečném znění (2. verze).

[6] KOM(2010) 96 v konečném znění

[7] Nařízení EURODAC zřizuje ústřední jednotku spravovanou Evropskou komisí, která zahrnuje Automatizovaný daktyloskopický systém (AFIS), jenž bude získávat údaje a předávat vnitrostátním jednotkám v členských státech (vnitrostátní přístupová místa) odpovědi v systému shoda/bez shody. Nařízení EURODAC a prováděcí pravidla stanovují odpovědnost za shromažďování, předávání a porovnávání údajů o otiscích prstů, způsoby předávání údajů, statistické úkoly ústřední jednotky a normy pro předávání údajů.

[8] Síť S-TESTA (Zabezpečené transevropské služby pro telematiku mezi správními orgány) poskytuje obecnou infrastrukturu pro pracovní potřeby a výměnu informací mezi evropskými a vnitrostátními orgány.

[9] ISA (řešení interoperability pro evropské orgány veřejné správy) je novým programem na zlepšení elektronické spolupráce mezi orgány veřejné správy v členských státech EU. Navazuje na předcházející program IDA II (Výměna dat mezi správními orgány) a IDABC (Interoperabilní poskytování celoevropských služeb elektronické správy (eGovernment) orgánům veřejné správy, podnikům a občanům).

[10] Tabulka 2 v příloze podrobně uvádí úspěšné transakce na členský stát, s rozdělením podle kategorií, v období od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2010.

[11] „Každý členský stát v souladu se zárukami stanovenými Evropskou úmluvou o lidských právech a Úmluvou Organizace spojených národů o právech dítěte neprodleně sejme otisky všech prstů každého cizince staršího 14 let, zadrženého příslušnými kontrolními orgány v souvislosti s neoprávněným překročením hranice daného členského státu po zemi, po moři nebo vzduchem, ze třetí země, který nebyl vrácen zpět .“

[12] Úř. věst. L 348 ze dne 24.12.2008.

[13] Článek 11: „(...) Obecně platí, že existují důvody pro ověření, zda cizinec již dříve podal žádost o azyl v jiném členském státě, pokud a) cizinec prohlašuje, že již podal žádost o azyl, aniž by označil členský stát ve kterém žádost podal; b) cizinec nežádá o azyl, ale namítá, že návratem do země původu by byl vystaven nebezpečí, nebo c) cizinec se snaží jinak zabránit svému navrácení odmítáním spolupráce při zjišťování jeho totožnosti, zejména tím, že nepředloží žádné nebo předloží padělané doklady totožnosti.“

[14] Statistiky týkající se místních shod uvedené v tabulkách nemusí zcela odpovídat výsledkům shod zaslaným ústřední jednotkou a zaznamenaným členskými státy. Je to zapříčiněno skutečností, že členské státy nevyužívají pokaždé možnosti vyplývající z čl. 4 odst. 4, který vyžaduje, aby ústřední jednotka údaje porovnávala s údaji, které již byly uloženy v ústřední databázi. I když členské státy tuto možnost nevyužívají, ústřední jednotka musí z technických důvodů vždy provést porovnání se všemi údaji (vnitrostátními i cizími) uloženými v ústřední databázi. V těchto konkrétních případech, i když existuje shoda s vnitrostátními údaji, ústřední jednotka jednoduše odpoví „bez shody“, protože členský stát nepožádal o porovnání předložených údajů s jeho vlastními údaji.

[15] Úř. věst. L 326 ze dne 13.12.2005.

[16] Pokud jde o tzv. „ nesprávnou shodu “, státní příslušník třetího státu předloží žádost o azyl v členském státě (A), jehož orgány této osobě sejmou otisky prstů. Zatímco se čeká, až budou tyto otisky zaslány ústřední jednotce (transakce kategorie 1), tatáž osoba se může přesunout do jiného členského státu (B) a také tam požádat o azyl . Pokud členský stát B zašle otisky prstů jako první, budou otisky prstů zaslané členským státem A zaevidovány v ústřední databázi později než otisky prstů zaslané členským státem B. Výsledkem bude shoda údajů zaslaných členským státem B s údaji zaslanými členským státem A. Za odpovědný by proto byl považován členský stát B místo členského státu A, kde byla žádost o azyl podána dříve.

[17] Pokud jde o tzv. „ neuskutečněnou shodu “, státní příslušník třetího státu je zadržen v souvislosti s neoprávněným překročením hranice a jeho otisky jsou sejmuty orgány členského státu (A), na jehož území vstoupil. Zatímco se čeká, až budou tyto otisky zaslány ústřední jednotce (transakce kategorie 2), tatáž osoba se může přesunout do jiného členského státu (B) a požádat tam o azyl . Při této příležitosti orgány členského státu (B) sejmou její otisky prstů. Pokud tento členský stát (B) zašle otisky prstů jako první (transakce kategorie 1), ústřední jednotka zaeviduje nejprve transakci kategorie 1 a žádost bude vyřizovat členský stát (B) místo členského státu A. Pokud transakce kategorie 2 dorazí později, ke shodě nedojde, protože v údajích kategorie 2 nelze vyhledávat.

[18] Transakce může být zamítnuta z důvodu platnosti údajů, chyb v otiscích prstů nebo jejich nedostatečné kvality (viz výše oddíl 3.1.).