OBSAH

1. Úvod 3

2. Vývoj od 1. ledna 2000 do 31. prosince 2010 3

2.1 Změny právních předpisů 3

2.2 Zveřejnění informací v Úředním věstníku 4

2.3 Zasedání výboru 4

2.4 Mezinárodní kontext 5

2.4.1 Ratifikace úmluv UNESCO a UNIDROIT 5

2.4.2 Vzor vývozního osvědčení WCO/UNESCO 5

2.5 Evropský kontext 5

3. Provádění nařízení mezi 1. lednem 2000 a 31. prosincem 2010 6

3.1 Statistické údaje o provádění členskými státy 6

3.1.1 Používání standardního vývozního povolení v souladu s čl. 2 odst. 1 prováděcího nařízení 6

3.1.2 Používání zvláštního otevřeného povolení v souladu s čl. 2 odst. 2 prováděcího nařízení 6

3.1.3 Používání obecného otevřeného povolení v souladu s čl. 2 odst. 3 prováděcího nařízení 7

3.1.4 Odmítnutí standardních povolení 7

3.1.5 Zásilky v rozporu s pravidly 7

3.2 Kontrolní strategie celních orgánů 7

3.3 Omezení počtu příslušných celních orgánů 8

3.4 Správní spolupráce 8

3.5 Používání elektronických systémů 8

3.6 Návrhy členských států 9

3.6.1 Změny limitů pro určité kategorie kulturních statků 9

3.6.2 Nástroj pro zajištění rychlé výměny informací 9

4. Závěry 9

5. Přílohy 10

5.1 Příloha 1: Standardní vývozní povolení 11

5.2 Příloha 2: Standardní vývozní povolení v letech 2003–2010 – vývoj 13

5.3 Příloha 3: Zvláštní otevřená povolení 14

5.4 Příloha 4: Osoby/organizace držící zvláštní otevřená povolení 16

5.5 Příloha 5: Obecná otevřená povolení 17

5.6 Příloha 6: Zamítnutá vývozní povolení 19

5.7 Příloha 7: Nevyhovující zásilky 21

ÚVOD

Nařízení Rady (ES) č. 116/2009[1] ze dne 18. prosince 2008 (kodifikované znění), dále jen „základní nařízení“, obsahuje ustanovení zajišťující, aby vývoz kulturních statků podléhal jednotné kontrole na vnějších hranicích Unie. Kategorie kulturních statků, na které se nařízení vztahuje, jsou uvedeny v příloze I tohoto nařízení.

Vyvezení kulturních statků mimo území Unie se může uskutečnit pouze na základě předložení vývozního povolení. Takovéto povolení vydává příslušný orgán členského státu, na jehož území se kulturní statek oprávněně nachází. Pro určité kategorie kulturních statků je zapotřebí vývozní povolení pouze, pokud hodnota statku dosáhne odpovídajícího finančního limitu stanového v příloze I nařízení. V případě potřeby se orgán příslušný k vydání vývozního povolení obrátí na příslušný orgán členského státu původu daného statku. Celní kontroly zajišťují, aby území Unie mohly opustit pouze ty kulturní statky, které mají platné vývozní povolení.

Ustanovení nezbytná pro provádění základního nařízení stanoví nařízení Komise (EHS) č. 752/93[2] ze dne 30. března 1993. Toto prováděcí nařízení stanoví tři typy vývozních povolení: standardní povolení, zvláštní otevřené povolení a obecné otevřené povolení.

Článek 10 základního nařízení požaduje po Komisi, aby pravidelně předkládala Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o provádění tohoto nařízení. První zprávu Komise předložila v roce 2000[3]. Tato zpráva zahrnuje období od 1. ledna 2000 do 31. prosince 2010 a odráží situaci v Unii jako celku před dvěma po sobě jdoucími rozšířeními 1. května 2004 a 1. ledna 2007 a po nich.

Zjištění v této zprávě se zakládají na informacích, které poskytly státní správy členských států zodpovězením dotazníku, který rozeslala Komise. Patřilo sem shromažďování údajů o používání povolení v letech 2000 až 2010.

VÝVOJ OD 1. LEDNA 2000 DO 31. PROSINCE 2010

Změny právních předpisů

Původní základní nařízení (nařízení Rady (EHS) č. 3911/92) se během zkoumaného období změnilo dvakrát, a to následovně:

- nařízení Rady (ES) č. 974/2001[4] stanovilo nezbytné změny s cílem zohlednit zavedení eura dne 1. ledna 2002 a ujasnit význam dříve použitelného finančního limitu „nula“, který byl nahrazen výrazem „jakákoli hodnota“;

- nařízení Rady (ES) č. 806/2003[5] přizpůsobilo skutečné znění článku 8 ustanovením rozhodnutí Rady 1999/468/ES[6] o „postupu projednávání ve výboru“.

Původní základní nařízení bylo v rámci kodifikace zrušeno a nahrazeno nařízením Rady (ES) č. 116/2009. Kodifikace shrnuje do jediného nového právního aktu všechna ustanovení základního aktu a jeho následných změn odstraněním zastaralých ustanovení a harmonizací používané terminologie, díky čemuž se legislativa stává dostupnější a transparentnější.

Prováděcí nařízení (nařízení Komise (EHS) č. 752/93) se během zkoumaného období změnilo jednou. Nařízení Komise (ES) č. 656/2004[7] nahradilo vzor formuláře pro standardní vývozní povolení v příloze I, aby byl přizpůsoben klíči OSN pro strukturu obchodních dokumentů[8], a připojilo vysvětlivky, aby umožnilo jednotné a správné vyplnění. Kromě toho zavedlo možnost pro členské státy vyhotovit formulář elektronickými prostředky.

Prováděcí nařízení by mělo podléhat stejné kodifikaci. Příslušné postupy právě probíhají.

Zveřejnění informací v Úředním věstníku

Poslední seznam orgánů příslušných k vydávání vývozních povolení pro kulturní statky byl zveřejněn v červenci 2009[9] v souladu s čl. 3 odst. 2 základního nařízení.

Poslední seznam celních orgánů příslušných k vyřizování formalit týkajících se vývozu kulturních statků byl zveřejněn v červnu 2009[10] v souladu s čl. 5 odst. 2 základního nařízení.

Zasedání výboru

Poradní výbor pro vývoz a navracení kulturních statků se během sledovaného období sešel osmkrát. Tento výbor rovněž přezkoumává otázky vyplývající z provádění směrnice Rady 93/7/EHS o navracení kulturních statků neoprávněně vyvezených z území členského státu.[11]

Mezinárodní kontext

Ratifikace úmluv UNESCO a UNIDROIT

Přestože se počet ratifikací ve sledovaném období zvýšil, Úmluvu UNESCO[12] z roku 1970 ratifikovalo zatím pouze 22 členských států a Úmluvu UNIDROIT[13] z roku 1995 jen 12 členských států.

Vzor vývozního osvědčení WCO/UNESCO

V roce 2005 WCO a UNESCO vytvořily společně vzor vývozního osvědčení pro kulturní statky WCO-UNESCO s cílem harmonizovat různost existujících vývozních osvědčení ve světě, aby se usnadnily celní kontroly a umožnilo odhalení falešných dokladů. Navržené osvědčení vychází ze vzoru formuláře Evropské unie pro standardní vývozní povolení.

Evropský kontext

Systém zavedený na úrovni EU týkající se vývozu kulturních statků, který je předmětem této zprávy, doplňuje další nástroje a iniciativy, jejichž cílem je ochrana kulturních statků.

Komise vydala tři zprávy o provádění směrnice Rady 93/7/EHS[14] v roce 2000, 2005 a 2009.[15] Poslední zpráva došla k závěru, že je třeba zvážit revizi směrnice. Za tímto účelem Komise zřídila ad hoc pracovní skupinu v rámci Výboru pro vývoz a navracení kulturních statků zaměřenou na identifikaci problémů v provádění směrnice a na návrh řešení. Pracovní skupina již dokončila svůj mandát a její závěry budou předloženy výboru v roce 2011. Jelikož příloha této směrnice je totožná s přílohou I základního nařízení, rozhodnutí změnit směrnici může mít přímý dopad na nařízení.

Rada zřídila ve svém pracovním plánu pro kulturu (2008–2010) v rámci kontextu provádění evropského programu pro kulturu[16] pracovní skupinu pro mobilitu sbírek. Skupina předložila svou závěrečnou zprávu v červnu 2010[17]. Na základě práce této skupiny a v rámci pracovního plánu pro kulturu na období 2011 až 2014[18] posoudí nová pracovní skupina způsoby a prostředky zjednodušení postupu pro zápůjčky a výpůjčky se zaměřením se na státní režimy odškodnění.

Závěry Rady z listopadu 2008 zdůraznily potřebu předcházet nezákonnému obchodu s kulturními statky a bojovat proti němu. Komise v tomto kontextu zadala zakázku na studii o předcházení nezákonnému obchodu s kulturními statky a boji proti němu, která by měla být dokončena do konce roku 2011.

PROVÁDěNÍ NAřÍZENÍ MEZI 1. LEDNEM 2000 A 31. PROSINCEM 2010

Statistické údaje o provádění členskými státy

Používání standardního vývozního povolení v souladu s čl. 2 odst. 1 prováděcího nařízení

Standardní vývozní povolení se běžně použije pro každý vývoz podléhající základnímu nařízení. Přehled počtu standardních vývozních povolení vystavených členskými státy je zahrnut v příloze 1 .

Příloha 2 ukazuje, jak se situace vyvíjela ve sledovaném období, pokud jde o počet vydaných povolení, od EU-15 (2003) až po EU-27 (2010). Dále ukazuje, jaký podíl na celkovém počtu vydaných povolení mají jednotlivé členské státy. Z čísel vyplývá, že vývoz kulturních statků z Evropské unie se soustředí do tří členských států; v první řadě jde o Spojené království s průměrem 45 % za období 2000–2010, následují Itálie (přibližně 26 %) a Francie (přibližně 15 %).

Od rozšíření 1. května 2004 vydaly nové členské státy pouze 1 % z celkového počtu vývozních povolení. Z toho 46 % vydala Česká republika, jediná země, která oznámila podstatný počet vydaných povolení.

Celkový počet vydaných standardních vývozních povolení se z 16 117 v roce 2000 zvýšil na maximum 21 557 v roce 2007 (+ 34 %) a poté klesl na 18 176 v roce 2010. Jelikož počet vydaných standardních vývozních povolení je v nových členských státech velmi nízký, zaznamenaný nárůst nelze připisovat rozšíření.

Používání zvláštního otevřeného povolení v souladu s čl. 2 odst. 2 prováděcího nařízení

Zvláštní otevřené povolení se vztahuje na opakovaný dočasný vývoz zvláštního kulturního statku určitou osobou nebo organizací. Přehled počtu zvláštních otevřených povolení, která byla v členských státech v oběhu, je uveden v příloze 3 .

Z čísel vyplývá, že pouze sedm členských států (Řecko, Francie, Kypr, Nizozemsko, Polsko, Slovinsko a Spojené království) využilo tento typ povolení, přičemž největším uživatelem bylo jasně Polsko.

Příloha 4 ukazuje počet osob nebo organizací, které byly držiteli zvláštního otevřeného povolení.

Používání obecného otevřeného povolení v souladu s čl. 2 odst. 3 prováděcího nařízení

Obecné otevřené povolení zahrnuje jakýkoliv dočasný vývoz takových kulturních statků, které tvoří součást stálé sbírky muzea nebo jiné instituce. Přehled počtu obecných otevřených povolení, která byla v členských státech v oběhu, je uveden v příloze 5 .

Z čísel vyplývá, že pouze osm členských států (Bulharsko, Německo, Řecko, Francie, Kypr, Polsko, Portugalsko a Slovinsko) využilo tento typ povolení.

Přestože zvláštní a obecná otevřená povolení se používají pouze v omezeném počtu členských států, tyto členské státy uvádějí, že tato povolení představují důležitý nástroj pro řízení a kontrolu vývozu kulturních statků.

Odmítnutí standardních povolení

Přehled počtu žádostí o povolení, které příslušné orgány členských států zamítly, je uveden v příloze 6 .

Hlavní důvody pro odmítnutí povolení byly tyto: i) předložení neúplné žádosti; ii) bylo shledáno, že statek, který měl být vyvezen, je v dotčeném členském státě národním pokladem.

Procentní podíl zamítnutých povolení je v celé Unii velmi nízký. Odpovídá 0,3 % všech vydaných povolení.

Zásilky v rozporu s pravidly

Příloha 7 ukazuje počet zásilek, které byly shledány v rozporu s použitelnými pravidly. Členské státy oznámily celkem 473 případů za období 10 let, což je velmi málo v poměru k celkovému počtu vydaných povolení.

Několik členských států uvedlo, že obecně zásilky v rozporu s pravidly odhalily jejich celní orgány. V závislosti na případu a použitelných vnitrostátních právních předpisech se případy následně zabývaly příslušné orgány nebo státní zastupitelství. V některých případech se podařilo situaci vyřešit vydáním vývozního povolení se zpětnou platností.

Kontrolní strategie celních orgánů

Vysoký počet členských států uvedl, že ochrana kulturních statků je důležitým aspektem jejich politiky a celní orgány jsou proto školeny tak, aby odhalily možný nedovolený vývoz kulturních statků.

Členské státy uvádějí, že jejich celní služby využívají pro výběr zásilek určených ke kontrolám vývozu řízení rizik. Udávají, že uplatňují zvýšenou míru kontrol na „vysoce rizikové“ zásilky.

Některé členské státy uvedly, že se zaměřují zejména na cestující.

Omezení počtu příslušných celních orgánů

Ustanovení čl. 5 odst. 1 základního nařízení členským státům umožňuje omezit počet celních orgánů příslušných k vyřizování formalit týkajících se vývozu kulturních statků.

Devět členských států (Bulharsko, Řecko, Španělsko, Kypr, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Portugalsko a Spojené království) tuto možnost využilo. Obecně se zvažuje umožnění účinnějších kontrol a lepší spolupráce muzeí a ostatních vědeckých institucí s určenými celními orgány.

Správní spolupráce

Většina členských států uvádí dobrou spolupráci mezi různými dotčenými orgány na vnitrostátní úrovni (orgány udělující povolení, celní orgány, policie). Tato spolupráce vychází z pravidelných setkání a společných školicích aktivit. V některých členských státech je spolupráce organizována na základě memorand o porozumění nebo podobných ujednání stanovených mezi příslušnými orgány.

Itálie uvedla, že orgány udělující povolení jsou v přímém spojení se specializovanou policejní jednotkou pro kulturní statky, Comando Carabinieri Tutela Patrimonio Culturale.

Některé členské státy udaly nedostatečnou úroveň spolupráce na úrovni EU. Pokyny pro správní spolupráci byly sjednány v roce 2003 jako výsledek práce odvedené v rámci výboru pro vývoz a navracení kulturních statků. Zajišťování aktualizace tohoto pracovního nástroje se nicméně ukázalo jako obtížné.

Na mezinárodní úrovni funguje spolupráce zahrnující orgány, jako je EUROPOL a INTERPOL.

Používání elektronických systémů

Ve velké většině členských států není stále ještě možné požádat o vývozní povolení prostřednictvím elektronického formuláře. Dokonce i v případech, kdy jsou elektronické formuláře k dispozici, je nutné podat faktickou žádost v papírové podobě.

Některé členské státy uvedly, že vyvíjejí elektronické systémy, které by umožnily jak podání žádosti, tak vydání vývozního povolení pro kulturní statky.

Návrhy členských států

Změny limitů pro určité kategorie kulturních statků

Článek 10 základního nařízení stanoví možnost aktualizovat finanční limity uvedené v příloze I na základě hospodářských a měnových ukazatelů.

Diskuze ve výboru pro vývoz a navracení kulturních statků ukázaly, že mezi členskými státy chybí většina pro změny existujících limitů, a Komise tudíž nezvažuje podání návrhu na aktualizaci.

Nástroj pro zajištění rychlé výměny informací

Řada členských států vyjádřila názor, že je třeba zlepšit výměnu informací mezi členskými státy a Komisí a že aktualizované kontaktní údaje by měly být dostupné přes webový nástroj.

Komise se v reakci na tyto návrhy rozhodla vytvořit zvláštní zájmovou skupinu pro vývoz a navracení kulturních statků v rámci nástroje CIRCA. Jedná se o extranetový nástroj přizpůsobený potřebám veřejných správ, který kromě dalších funkcí poskytuje na internetu soukromý prostor pro sdílení informací a dokumentů.

V rámci tohoto prostoru byla vytvořena sekce obsahující kontaktní údaje vnitrostátních orgánů. Nicméně se ukázalo jako obtížné udržet tyto informace aktualizované.

ZÁVěRY

ČLENSKÉ STÁTY NEUDÁVAJÍ žÁDNÉ VěTšÍ PROBLÉMY S KAžDODENNÍM PROVÁDěNÍM USTANOVENÍ ZÁKLADNÍHO NAřÍZENÍ a jeho prováděcího nařízení. Zdá se, že systém zavedený v roce 1993 pro kontrolu vývozu kulturních statků na vnějších hranicích Unie skutečně používá velká většina členských států, přestože ve velmi různé míře.

Fungování systému by bylo možné zlepšit vytvořením mechanizmů pro užší spolupráci mezi členskými státy navzájem a s Komisí.

Komise bude sledovat vývoj v kontextu ostatních iniciativ na úrovni EU a na mezinárodní úrovni, které mohou souviset s předmětem zprávy. Bude věnovat zvláštní pozornost závěrům studie o nedovoleném obchodování uvedené v odstavci 2.5. Pokud z těchto iniciativ vyplyne potřeba dalšího zlepšení systému, Komise je připravena záležitost řešit.

* * *

Komise vyzývá Evropský parlament, Radu a Evropský hospodářský a sociální výbor, aby vzaly tuto zprávu v potaz.

PřÍLOHY

Příloha 1: Standardní vývozní povolení[19]

Rok |

| 2000 |2001 |2002 |2003 |2004 |2005 |2006 |2007 |2008 |2009 |2010 | |BE |0 |0 |0 |0 |0 |0 |0 |0 |0 |neuvedeno |neuvedeno | | BG | | | | | | | |21 |5 |0 |0 | | CZ | | | | |0 |0 |0 |0 |61 |2 |53 | | DK |0 |0 |0 |0 |0 |0 |0 |1 |1 |neuvedeno |neuvedeno | | DE |0 |0 |0 |0 |0 |0 |0 |0 |0 |0 |0 | | EE | | | | |0 |0 |0 |0 |0 |0 |0 | | IE |0 |0 |0 |0 |0 |0 |0 |0 |0 |0 |0 | | EL |0 |0 |0 |1 |2 |0 |0 |0 |0 |0 |0 | | ES |0 |0 |0 |1 |1 |0 |0 |0 |0 |neuvedeno |neuvedeno | | FR |17 |18 |17 |18 |6 |12 |12 |7 |22 |28 |18 | | IT |0 |0 |0 |0 |0 |0 |0 |0 |0 |0 |0 | | CY | | | | |0 |0 |0 |0 |0 |0 |0 | | LV | | | | |0 |0 |0 |0 |0 |0 |0 | | LT | | | | |0 |0 |0 |0 |0 |0 |0 | | LU |0 |0 |0 |0 |0 |0 |0 |0 |0 |neuvedeno |neuvedeno | | HU | | | | |0 |0 |0 |0 |0 |neuvedeno |neuvedeno | | MT | | | | |0 |0 |0 |0 |0 |0 |0 | | NL |0 |0 |0 |0 |0 |1 |0 |0 |0 |0 |3 | | AT |0 |0 |0 |0 |0 |1 |1 |0 |0 |1 |1 | | PL | | | | |79 |0 |0 |0 |0 |0 |0 | | PT |0 |1 |0 |0 |0 |0 |0 |0 |0 |0 |0 | | RO | | | | | | | |0 |0 |0 |0 | | SI | | | | |0 |0 |0 |0 |0 |neuvedeno |neuvedeno | | SK | | | | |0 |0 |0 |0 |0 |0 |0 | | FI |0 |0 |0 |0 |7 |6 |2 |0 |1 |0 |1 | | SE |0 |0 |0 |0 |0 |0 |0 |2 |1 |0 |3 | | UK |9 |9 |3 |1 |2 |3 |0 |6 |0 |2 |3 | | | | | | | | | | | | | | | Celkem | 26 |28 |20 |21 |97 |23 |15 |37 |91 |33 |82 | |

[pic]

[1] Nařízení Rady (ES) č. 116/2009 ze dne 18. prosince 2008 o vývozu kulturních statků (kodifikované znění) (Úř. věst. L 39, 10.2.2009, s. 1). Toto nařízení nahradilo nařízení Rady (EHS) č. 3911/92 ze dne 9. prosince 1992 o vývozu kulturních statků (Úř. věst. L 395, 31.12.1992, s. 1), které je účinné od 30. března 1993.

[2] Nařízení Komise (EHS) č. 752/93 ze dne 30. března 1993, které stanoví způsob provádění nařízení Rady (EHS) č. 3911/92 o vývozu kulturních statků (Úř. věst. L 77, 31.3.1993, s. 24).

[3] Zpráva Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru o provádění nařízení Rady (EHS) č. 3911/92 o vývozu kulturních statků a směrnice Rady 93/7/EHS o navracení kulturních statků neoprávněně vyvezených z území členského státu (KOM(2000) 325 z 25.5.2000).

[4] Nařízení Rady (ES) č. 974/2001 ze dne 14. května 2001, kterým se mění nařízení (EHS) č. 3911/92 o vývozu kulturních statků (Úř. věst. L 137, 19.5.2001, s. 10).

[5] Nařízení Rady (ES) č. 806/2003 ze dne 14. dubna 2003, o přizpůsobení ustanovení týkajících se výborů, které jsou nápomocny Komisi při výkonu jejích prováděcích pravomocí, stanovených v právních aktech Rady přijatých konzultačním postupem (kvalifikovaná většina), ustanovením rozhodnutí 1999/468/ES (Úř. věst. L 122, 16.5.2003, s. 1).

[6] Rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23).

[7] Nařízení Komise (ES) č. 656/2004 ze dne 7. dubna 2004, kterým se mění nařízení (EHS) č. 752/93, které stanoví způsob provádění nařízení Rady (EHS) č. 3911/92 o vývozu kulturních statků (Úř. věst. L 104, 8.4.2004, s. 50).

[8] Klíč OSN pro strukturu obchodních dokumentů, New York a Ženeva, 2002 (ECE/TRADE/270).

[9] Úř. věst. C 164, 16.7.2009, s. 6.

[10] Úř. věst. C 134, 13.6.2009, s. 9.

[11] Směrnice Rady 93/7/EHS ze dne 15. března 1993 o navracení kulturních statků neoprávněně vyvezených z území členského státu (Úř. věst. L 74, 27.3.1993, s. 74).

[12] Úmluvu UNESCO o opatřeních k zákazu a zamezení nedovolenému dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků ze dne 14. listopadu 1970 v Paříži ratifikovaly tyto členské státy: Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Německo, Estonsko, Řecko, Španělsko, Francie, Itálie, Kypr, Litva, Maďarsko, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Švédsko, Spojené království.

[13] Úmluvu UNIDROIT o kradených nebo protiprávně vyvezených kulturních statcích ze dne 24. června 1995 v Římě ratifikovaly tyto členské státy: Dánsko, Řecko, Španělsko, Itálie, Kypr, Litva, Maďarsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko.

[14] Viz výše poznámka pod čarou 11.

[15] KOM (2000) 325 ze dne 25.5.2000 (viz výše poznámka pod čarou 3), KOM(2005) 675 ze dne 21.12.2005 a KOM(2009) 408 ze dne 30.7.2009.

[16] Usnesení Rady ze dne 16. listopadu 2007 o evropském programu pro kulturu (Úř. věst. C 287, 29.11.2007, s. 1).

[17] Závěrečná zpráva a doporučení Výboru pro kulturní otázky o zlepšení prostředků pro zvýšení mobility sbírek, OMC odborná pracovní skupina pro mobilitu sbírek, červen 2010.

[18] Závěry Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě o pracovním plánu pro kulturu na období let 2011 až 2014 (Úř. věst. C 325, 2.12.2010, s. 1).

[19] Tato čísla mohou vykazovat menší rozdíly u členských států, které udávaly své statistiky podle kategorií, jelikož jedno povolení může zahrnovat více než jednu kategorii.