ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ

Hodnotící zpráva o provádění a dopadu opatření přijatých podle směrnice 2002/59/ES, kterou se stanoví kontrolní a informační systém Společenství pro provoz plavidel

ÚVOD

Cílem směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/59/ES ze dne 27. června 2002, kterou se stanoví kontrolní a informační systém Společenství pro provoz plavidel[1], je zřídit ve Společenství systém pro sledování lodní dopravy a pro informace o lodní dopravě s ohledem na podporu bezpečnosti a účinnosti námořní dopravy, zlepšování reakce orgánů na mimořádné události, nehody nebo potenciálně nebezpečné situace na moři, včetně pátracích a záchranných činností, a přispět tak k lepšímu předcházení a zjišťování znečišťování loděmi.

Za tímto účelem stanoví směrnice řadu nových požadavků v oblasti sledování povozu plavidel a řízení informací a přihlíží k mezinárodním pravidlům vztahujícím se na systémy hlášení lodí, ke službám lodní dopravě a technickému pokroku v oblasti identifikace a sledování lodí.

Na podporu zavedení systému pro sledování námořní dopravy a pro informování o námořní dopravě v celé EU ukládá směrnice povinnosti týkající se stanovení rámce spolupráce mezi členskými státy a Komisí.

K zajištění dostupnosti útočiště pro lodi v nesnázích ukládá směrnice členským státům povinnost vypracovat plány pro přijímání takovýchto lodí.

Směrnice se vztahuje obecně na lodi o hrubé prostornosti více než 300 tun a na zásobníky pohonných hmot na více než 5 000 tun na palubách lodí. Do oblasti působnosti směrnice patří všechny lodě zastavující v přístavech v Evropské unii, lodě vplouvající do oblasti povinného systému hlášení lodí přijatého IMO a provozované členskými státy a lodě, které se zúčastnily mimořádné události nebo nehody uvnitř pátrací, regionální nebo výlučné ekonomické oblasti nebo jí rovnocenné oblasti členského státu.

Účinnost směrnice závisí na prováděcích a donucovacích opatřeních členských států a Komise. V této souvislosti ukládá čl. 26 odst. 1 členským státům povinnost podat Komisi do 5. února 2007 zprávu o pokroku v provádění směrnice, a zejména článků 9, 10, 18, 20, 22, 23, 25 a do 31. prosince 2009 zprávu o plném provedení této směrnice. V čl. 26 odst. 2 je stanoveno, že Komise podá Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění směrnice[2], zejména za účelem určení, zda a v jaké míře směrnice pomáhá zvyšování bezpečnosti a účinnosti námořní dopravy a zabraňování znečišťování loděmi. Komise tuto zprávu vypracuje na základě výše zmíněných zpráv členských států.

Tato zpráva hodnotí provedení směrnice a dopad přijatých opatření.

ZPŮSOB HODNOCENÍ

Provedení směrnice členskými státy sestává z právního a technického provedení. Právního provedení je dosaženo formálním provedením směrnice do vnitrostátního práva a prosazováním výsledných vnitrostátních právních předpisů. Technické provedení spočívá ve vybudování a provozování potřebné pobřežní infrastruktury pro přijímání a výměnu údajů.

Kromě opatření přijatých členskými státy byla směrnice na úrovni EU provedena zřízením informačního systému s názvem SafeSeaNet. Tento systém vyvinula Komise v úzké spolupráci s členskými státy a Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost (EMSA)[3] v rámci skupiny pro SafeSeaNet.

EMSA provozuje centrální systém SafeSeaNet a 24 hodin denně sleduje jeho výkonnost a kvalitu údajů. Problémy, které vyžadují okamžitá opatření, jsou neprodleně sděleny členským státům. Záležitosti týkající se toku dat obecně jsou oznamovány prostřednictvím čtvrtletních zpráv o kvalitě údajů, jež jsou určeny členským státům. Tyto zprávy jsou užitečným nástrojem při posuzování technického provádění směrnice v členských státech, jelikož podávají přehled o toku dat z vnitrostátních systémů do centrálního systému SafeSeaNet a o výměně údajů prostřednictvím systému SafeSeaNet.

Od roku 2009 provádí EMSA jménem Komise program inspekcí s cílem posoudit provedení směrnice v členských státech. Program inspekcí pokračuje a v prosinci 2010 dokončila EMSA osm inspekcí a podala o nich zprávu Komisi. Zprávy agentury EMSA o inspekcích poskytují podrobnější informace o správních, procesních a provozních prvcích prováděcích opatření v členských státech. Jelikož se výsledky inspekcí týkají pouze části členských států, zjištění budou v této zprávě uvedena pouze na obecné úrovni.

Hodnocení provedení směrnice 2002/59/ES v této zprávě je založeno na zprávách členských států o plném provedení směrnice. Při posuzování skutečné výměny údajů mezi členskými státy byly použity čtvrtletní zprávy EMSA o kvalitě údajů v systému SafeSeaNet.

PROV ÁDĚNÍ SMĚRNICE

Provádění směrnice a technický vývoj kontrolního a informačního systému Společenství pro provoz plavidel začaly téměř od nuly, a proto se od přijetí směrnice v roce 2002 uskutečňovaly postupně. Prvním krokem, který členské státy musely provést do 5. února 2004, bylo provedení směrnice do vnitrostátních právních předpisů.

Druhým krokem bylo vybudování pobřežního zařízení pro provádění směrnice do konce roku 2007, aby výměna údajů mezi vnitrostátními systémy fungovala nejpozději jeden rok poté, tj. do konce roku 2008.

Za účelem vyhodnocení probíhajících prováděcích opatření byly členské státy povinny podat Komisi do 5. února 2007 zprávu o pokroku v provádění směrnice.

Do 31. prosince 2009 měly členské státy podat zprávu o plném provedení směrnice.

Provedení do vnitrostátních právních předpisů

Většina členských států oznámila, že provedení směrnice do vnitrostátních právních předpisů bylo dokončeno včas, tj. do 5. února 2004 či o několik týdnů později. V některých členských státech však došlo k prodlevám a poslední oznámení jednoho členského státu bylo obdrženo až v prosinci 2005.

Na základě oznámení členských států zahájila Komise několik řízení o nesplnění povinnosti. Všechna tato řízení jsou nyní ukončena, přičemž poslední řízení skončilo v roce 2008.

Zprávy členských států o provádění

Komise zveřejnila dotazník s cílem pomoci členským státům při podávání zpráv o pokroku v provádění směrnice, a zejména článků 9, 10, 18, 20, 22, 23 a 25. Účelem těchto zpráv o pokroku bylo zjistit, zda členské státy zavedly do konce roku 2007 veškerá potřebná vybavení a pobřežní zařízení pro provádění směrnice a zda byla nejpozději jeden rok poté uvedena do provozu vhodná zařízení pro předávání informací do systémů členských států a výměnu informací mezi těmito systémy.

Většina členských států odpověděla na dotazník včas. Bylo třeba zahájit několik řízení o nesplnění povinnosti, později však byla všechna tato řízení ukončena, poslední v roce 2009.

Zprávy o plném provedení směrnice předaly včas, tj. do 31. prosince 2009, tři členské státy. Většina členských států zaslala své zprávy do poloviny června 2010. Poslední zprávy byly obdrženy v září 2010.

Zprávy některých členských států poskytují pouze obecné údaje a Komise zaslala těmto členským státům dopisy se žádostí o podrobnější informace.

Spolupráce při vývoji technické infrastruktury a norem

Řádné provádění směrnice je možné pouze prostřednictvím účinného elektronického sběru a výměny údajů mezi členskými státy. K dosažení tohoto cíle ukládá směrnice členským státům i Komisi povinnost spolupracovat při rozvoji telematických spojení mezi pobřežními stanicemi s ohledem na výměnu údajů vztahujících se k pohybu lodí, jejich příjezdu do přístavu a jejich nákladu.

Vývoj a zavádění kontrolního systému Společenství pro provoz plavidel (SafeSeaNet) se uskutečnily v rámci skupiny pro SafeSeaNet složené z odborníků členských států. Skupině zpočátku předsedala Komise. Od roku 2004 předsedá skupině agentura EMSA a skupina vypracovala za účelem zřízení systému SafeSeaNet zahrnujícího celou EU úplný soubor dokumentace, technických specifikací a provozních postupů.

Systém SafeSeaNet se skládá z vnitrostátních systémů a centrálního systému SafeSeaNet, který provozuje EMSA. Všechny tyto systémy byly vybudovány a jsou provozovány v souladu s technickými specifikacemi a postupy schválenými ve skupině pro SafeSeaNet.

Práce na vývoji systému SafeSeaNet a zkušenosti získané při jeho provozování byly zohledněny při vypracovávání třetího balíčku opatření pro námořní bezpečnost. V rámci třetího balíčku opatření pro námořní bezpečnost byla směrnice 2002/59/ES pozměněna směrnicí 2009/17/ES, která systému SafeSeaNet zajišťuje jednoznačnější právní postavení a stanoví obecné technické požadavky na systém. Tato změna stanoví rovněž pravidla pro řízení, provoz, rozvoj a podporu systému SafeSeaNet. Komise ve spolupráci s členskými státy odpovídá za řízení a rozvoj systému SafeSeaNet a za dohled nad ním na úrovni vytváření politik. EMSA ve spolupráci s členskými státy a Komisí odpovídá za technické provádění systému.

Za účelem řízení systému SafeSeaNet založila Komise dne 31. července 2009 rozhodnutím 2009/584/ES řídící skupinu na vysoké úrovni pro SafeSeaNet[4]. Tato skupina je složena ze zástupců členských států a Komise, přičemž EMSA má status stálého pozorovatele a aktivně přispívá k práci skupiny.

HLAVNÍ ZÁLEŽITOSTI PŘI PROVÁDĚNÍ SMĚRNICE

Hlavními záležitostmi při provádění směrnice jsou provedení do vnitrostátního práva a prosazování ohlašovacích povinností lodí, správní a technická infrastruktura pro příjem těchto hlášení a pro sledování provozu plavidel technickými prostředky (jako je automatický identifikační systém (AIS)), zřízení a provoz systému SafeSeaNet a schopnost orgánů zasáhnout v případě nehod a mimořádných událostí.

Hlášení lodí

Ohlašovací povinnosti slouží k identifikaci lodí připlouvajících do přístavů v EU, k sledování nebezpečných nebo znečišťujících věcí přepravovaných na lodi a k poskytování okamžitých informací o nehodách, mimořádných událostech a jiných potenciálně nebezpečných situacích na moři záchranným a zásahovým orgánům v členských státech.

Hlášení před vplutím do přístavů

Hlášení před vplutím do přístavu slouží k identifikaci lodí. Obsahuje obecné informace o lodi (název, identifikační číslo, přístav určení, odhadovaná doba příjezdu do přístavu a odjezdu z přístavu a počet osob na palubě) a přístavnímu orgánu musí toto hlášení podat provozovatel, agent nebo velitel lodi, která směřuje do přístavu členského státu, a to zpravidla nejméně 24 hodin předem (článek 4).

Hlášení o nebezpečných nebo znečišťujících věcech

Provozovatel, agent nebo velitel lodi, která směřuje do přístavu členského státu, musí příslušnému orgánu nahlásit nebezpečné nebo znečišťující věci přepravované na palubě této lodi (článek 13). Informace o technických podrobnostech nebezpečných nebo znečišťujících věcí nabízených k přepravě nebo vzatých na palubu jakékoli lodi v EU musí přepravce nákladu poskytnout veliteli nebo provozovateli lodě před převzetím nákladu na palubu (článek 12). V důsledku těchto hlášení jsou pro záchranné a zásahové orgány v systému k dispozici informace o nebezpečném nákladu na lodích.

Hlášení o mimořádných událostech a nehodách na moři

Povinnost velitelů lodí hlásit nehody a mimořádné události (např. srážku, posunutí nákladu, vady kormidelního zařízení, hrozbu vypuštění znečišťujících zplodin do moře) poskytuje pátracím, záchranným a zásahovým orgánům pobřežních členských států včasné varování a podporuje připravenost na zahájení záchranných a následných opatření (článek 17).

Závěr ohledně hlášení lodí

Všechny členské státy provedly ohlašovací povinnost do svých vnitrostátních právních předpisů. Lze vyvodit závěr, že jsou zavedeny právní předpisy týkající se ohlašovacích povinností a že slouží účelům, pro něž byly vypracovány.

Pokud jde o hlášení o mimořádných událostech a nehodách na moři, ze zprávy EMSA o kvalitě údajů v systému SafeSeaNet je patrné, že členské státy nehlásí všechny mimořádné události a že mají určité potíže, pokud jde o určení, jakou zprávu by měly zaslat. Zdá se rovněž, že se při elektronickém ohlašování mimořádných událostí vyskytují technické problémy, jelikož se dosud používají jiné (neelektronické) prostředky, jako je fax.

Sledování pohybu lodí a nebezpečných lodí

Hlavními nástroji při sledování pohybu lodí jsou pobřežní zařízení pro získávání a využívání informací automatického identifikačního systému (AIS) na palubách lodí a povinné systémy hlášení lodí a povinné služby lodního provozu provozované členskými státy.

Automatický identifikační systém (AIS)

Rádiové signály vysílané systémem AIS na palubě lodi lze obvykle zjistit do vzdálenosti 60–80 km od vysílací stanice. Z tohoto důvodu se systém AIS rozsáhle využívá rovněž k sledování lodí z pobřežních stanic, ačkoliv původně byl povinně zaveden jako navigační zařízení za účelem předcházení srážkám.

Členské státy jsou povinny vybudovat pobřežní zařízení pro získávání a využívání informací AIS (článek 9). Tato zařízení bylo nutno vybudovat do konce roku 2007 a vnitrostátní systémy pro předávání informací do systémů členských států a výměnu informací mezi těmito systémy musely být uvedeny do provozu nejpozději jeden rok poté.

Všechny pobřežní členské státy oznámily provedení článku 9.

Povinné systémy hlášení lodí

Povinné systémy hlášení lodí slouží k identifikaci a směrování lodí a poskytování pomoci lodím. Členské státy jsou povinny sledovat a zajistit, aby všechny lodě vplouvající do oblasti povinného systému hlášení lodí přijatého IMO a provozované jedním státem nebo více státy tento systém používaly. Členské státy a Komise musí případně spolupracovat na zavedení povinných systémů hlášení s ohledem na předložení návrhu IMO za účelem schválení těchto systémů (článek 5).

Povinné systémy hlášení uvedené v článku 5 v současnosti provozuje 13 pobřežních členských států. Všechny tyto členské státy oznámily zavedení povinností uvedených v článku 5. Šest členských států provozuje západoevropský systém hlášení tankových lodí (Western European Tanker Reporting System (WETREP)), což je povinný systém hlášení pro tankové lodě přepravující těžký olej, živice a dehet, který přijala IMO v prosinci 2004. Tyto členské státy vyjádřily pochybnosti, pokud jde o povinnost vyměňovat si s ostatními členskými státy údaje ze systému WETREP prostřednictvím systému SafeSeaNet a tyto údaje nejsou dosud v systému SafeSeaNet k dispozici. Mezi těmito členskými státy a Komisí/EMSA se uskutečnila řada schůzek a zdá se, že brzy bude nalezeno praktické řešení, aby byla možná výměna údajů ze systému WETREP prostřednictvím systému SafeSeaNet. Komise situaci podrobně sleduje.

Informace o lodích představujících potenciální nebezpečí

Pokud jde o předcházení nehodám a mimořádným událostem, jednou z hlavních záležitostí je schopnost identifikovat a sledovat lodě představující nebezpečí a schopnost orgánů veřejné moci jednat, například omezit pohyb těchto lodí. Za tímto účelem jsou ve směrnici stanovena kritéria pro lodě představující potenciální nebezpečí lodní dopravě (článek 16). Za lodě představující potenciální nebezpečí se pokládají lodě, které se zúčastnily mimořádné události nebo nehody na moři, lodě, které nedodržely pravidla týkající se hlášení, podávání zpráv, směrování lodí a služeb lodní dopravě, a lodě, které úmyslně vypustily ropné látky nebo jinak porušily úmluvu MARPOL. Členské státy jsou povinny předat informace o těchto lodích příslušným orgánům v ostatních členských státech.

Všechny pobřežní členské státy oznámily, že tuto povinnost dodržují.

Kontrolní systém Společenství pro provoz plavidel, SafeSeaNet

Provádění směrnice vedlo k rozvoji systému SafeSeaNet, jedinečného nástroje pro výměnu údajů podle směrnice, který zahrnuje celou EU. Systém představuje velmi dobrý příklad spolupráce mezi Komisí, členskými státy a agenturou EMSA.

Jak bylo zmíněno výše, systém SafeSeaNet se skládá ze sítě vnitrostátních systémů SafeSeaNet v členských státech a centrálního systému SafeSeaNet vedeného agenturou EMSA, který funguje jako uzlový bod. Systém umožňuje příjem, uchovávání, vyhledávání a výměnu informací souvisejících s námořní bezpečností, bezpečností v přístavech a na moři, mořským životním prostředím a efektivitou námořní dopravy a přepravy.

Hlavní roli při dohledu nad tímto systémem a při sledování jeho výkonnosti a kvality údajů hraje služba agentury EMSA pro námořní podporu ve spolupráci s příslušnými orgány členských států.

Systém SafeSeaNet poskytuje informace o jednotlivých lodích a celkový nebo místní obraz o provozu plavidel v evropských vodách.

Informace o lodi zahrnují název lodi a její identifikaci, polohu, status (na cestě/v přístavu), typ plavidla a jeho rozměry, dobu odjezdu z přístavu a příjezdu do přístavu, údaje o nebezpečném nákladu a informace o mimořádných událostech, kterých se loď zúčastnila. Tyto informace jsou uchovávány v systému, takže je posléze možné vysledovat zpětně úplné údaje o minulé poloze lodi.

Obraz o provozu plavidel v systému SafeSeaNet (grafické rozhraní, které zavedla EMSA) ukazuje na jedné obrazovce stávající polohu všech lodí ve vodách EU. Pomocí funkce systému pro transfokaci je možné získat obraz o určitém přístavu nebo oblasti moře. Je možné zobrazit rovněž pouze určité typy plavidel, například tankové lodi nebo lodi přepravující nebezpečné věci. Pomocí čísla IMO lodi je možné sledovat průběžně pohyb jednotlivé lodi ve vodách EU.

Zásah v případě nehod a mimořádných událostí na moři a útočiště

V případě mimořádných událostí nebo nehod musí členské státy přijmout vhodná opatření s cílem zajistit bezpečnost lodní dopravy a osob a ochránit mořské a pobřežní prostředí (článek 19). Tato opatření mohou zahrnovat omezení pohybu lodí, úřední upozornění velitele lodi, aby ukončil ohrožování námořní bezpečnosti nebo životního prostředí, vyslání hodnotícího týmu na loď k posouzení situace a podpoře velitele při nápravě situace nebo vydání pokynu veliteli, aby vplul do útočiště.

Aby mohly členské státy pomoci lodím v nesnázích, jsou povinny (článek 20) vypracovat plány zajišťující, aby bylo lodím v nesnázích poskytnuto útočiště v jejich výsostných vodách, a na požádání tyto plány zpřístupnit.

V listopadu 2002, jen několik měsíců po vstupu směrnice v platnost, došlo k nehodě tankeru PRESTIGE. Nehoda přímo souvisela s otázkami týkajícími se „útočiště“ a vedla k závěrům Rady[5], v nichž byly členské státy vyzvány, aby urychlily vypracování plánů zajišťujících poskytnutí útočiště lodím v nesnázích. V důsledku toho byly plány týkající se útočišť Komisi předloženy do 1. července 2003 namísto 5. února 2004, jak požadovala směrnice.

Posouzení vnitrostátních plánů provedla jménem Komise agentura EMSA. Komise s podporou agentury EMSA navštívila členské státy s cílem vyhodnotit provozní postupy a shromáždit příslušné informace, jež byly v původních plánech vynechány.

Po rozšíření EU provedla EMSA jménem Komise v roce 2005 a 2006 aktualizaci informací o prováděcích a provozních opatřeních.

Závěr byl celkově kladný a uváděl, že členské státy provedly do svých vnitrostátních právních předpisů požadavky týkající se útočišť a že tyto požadavky uplatňují. Byly však vyjádřeny určité obavy ohledně rychlosti a rovněž nezávislosti rozhodování, a to v důsledku rozdělení odpovědnosti v určitých členských státech, neexistence formální spolupráce v mnoha pobřežních sousedních státech EU a nedostatků ve stávajících mechanismech náhrady nákladů. Tyto obavy byly vzaty v úvahu při revizi směrnice v rámci třetího balíčku opatření pro námořní bezpečnost prostřednictvím nových článků 20, 20a, 20b a 20c.

V dubnu 2005 předložila Komise Evropskému parlamentu a Radě studii o možných opatřeních na úrovni Společenství, jejichž cílem je usnadnění vymáhání a náhrady nákladů a poškození způsobených přijetím lodí v nesnázích.

Hlavní závěr studie je ten, že by pravidla týkající se odpovědnosti a náhrady nákladů neměla odrazovat od přijetí lodí v nesnázích tím, že to pro pobřežní stát znamená značná finanční rizika. Stávající právní rámec nesplňuje přiměřeně tento požadavek.

Jako účinný způsob, který je v souladu se stávající politikou EU, byla zmíněna rychlá ratifikace stávajících úmluv IMO týkajících se odpovědnosti za škody způsobené znečištěním, zejména úmluvy HNS, všemi pobřežními členskými státy.

Otázku útočišť Komise dále posoudí v rámci provádění výše zmíněných nových ustanovení směrnice, a zejména vnitrostátních plánů zajišťujících přijímání lodí potřebujících pomoc, jež vypracovaly členské státy. Podle nového článku 20d směrnice podá Komise do konce roku 2011 Evropskému parlamentu a Radě zprávu o stávajících mechanismech v členských státech zajišťujících náhradu případných hospodářských ztrát, které utrpěl přístav nebo jiný subjekt v důsledku přijetí lodí potřebujících pomoc.

ZÁVĚRY

Výsledek prováděcích opatření

Provádění směrnice a rozvoj kontrolního systému Společenství pro provoz plavidel začaly v roce 2002. Na úrovni členských států i na úrovni EU bylo zapotřebí mnoho legislativní a technické práce a značné finanční zdroje. V důsledku této práce je směrnice provedena do vnitrostátních právních předpisů a je zaveden kontrolní a informační systém Společenství pro provoz plavidel SafeSeaNet, který je nyní plně funkční.

Zprávy členských států o plném provedení směrnice a dostupné zprávy o inspekcích vypracované agenturou EMSA podporují celkový dojem, že směrnice je v podstatě provedena. Menšími právními, technickými a provozními nedostatky a zjištěními uvedenými ve zprávách se Komise bude zabývat v příhodné době.

Systém SafeSeaNet poskytuje zúčastněným zemím rychlý přístup ke všem důležitým informacím o pohybu lodí v evropských vodách, o nebezpečném nebo znečišťujícím nákladu na palubě, jako je ropa nebo chemické výrobky, a o lodích představujících potenciální nebezpečí lodní dopravě nebo ohrožení životního prostředí. Na centrální systém SafeSeaNet je prostřednictvím svých vnitrostátních systémů připojeno všech 22 pobřežních členských států a rovněž Norsko a Island.

Podle zprávy agentury EMSA o kvalitě údajů existují při elektronické výměně údajů dosud určité technické problémy a k zasílání určitých druhů zpráv se stále ještě používají jiné prostředky, například fax. Z celkem 22 pobřežních členských států předávalo v období od ledna do června 2010 do systému SafeSeaNet elektronicky všech pět požadovaných druhů zpráv (zastávka v přístavech, nebezpečné nebo znečišťující věci, poloha lodi (AIS), povinná hlášení lodí a zprávy o mimořádných událostech) 10 členských států. Většina z 12 členských států, které nepodávaly všechny zprávy, nepředávala zprávy o mimořádných událostech.

Výkonností systému SafeSeaNet se zabývá jak řídící skupina na vysoké úrovni pro SafeSeaNet, tak i příslušná skupina odborníků agentury EMSA, a to s cílem odstranit několik málo zbývajících nedostatků. V souladu s datem pro provedení směrnice 2009/17/ES, kterou se mění směrnice 2002/59/ES, měla být úplná elektronická výměna údajů zavedena do 30. listopadu 2010 a v současnosti Komise s pomocí EMSA situaci hodnotí.

Dopad na námořní bezpečnost, účinnost námořní dopravy a předcházení znečišťování

Informace v reálném čase týkající se lodí a nebezpečného nákladu v evropských vodách poskytované prostřednictvím systému SafeSeaNet zlepšily způsobilost pro rozhodování, a to spoluprací mezi příslušnými orgány členských států a schopností těchto orgánů provést záchranná a následná opatření.

V řadě členských států se úkoly souvisejícími s prováděním směrnice zabývá více než jeden orgán. Obecně jsou příslušnými orgány námořní správy, přístavní orgány, pobřežní stráž a orgány pro ochranu životního prostředí. Členské státy uvedly, že provedení směrnice zvýšilo spolupráci a výměnu informací mezi těmito vnitrostátními orgány.

Povinnosti týkající se předávání informací ostatním členským státům a vybudování pobřežních zařízení pro přijímání informací AIS vedly k lepší spolupráci orgánů na regionální úrovni, například v rámci regionálních serverů AIS.

Podle přehledu agentury EMSA o námořních nehodách za rok 2009 se počet nehod ve vodách EU významně snížil. Počet plavidel, která se podílela na nehodách ve vodách EU, v roce 2009 činil 626 v porovnání se 726 nehodami v roce 2007. Počet námořníků, kteří přišli o život, se rovněž snížil z 82 v roce 2007 na 52 v roce 2009. Za posledních 7 let nedošlo k žádnému velkému úniku ropy.

Budoucí vývoj

Provedení třetího balíčku opatření pro námořní bezpečnost dále zlepší sledování provozu plavidel v evropských vodách a výměnu údajů a spolupráci mezi námořními orgány. Balíček opatření začleňuje do právních předpisů EU mezinárodní požadavky týkající se používání systému pro identifikaci a sledování lodí na velké vzdálenosti (systém LRIT), jakož i evropského datového centra LRIT a zavádí používání systému AIS pro rybářská plavidla. Technický rozvoj současně otevírá nové možnosti pro další vývoj kontrolních systémů. Značný dopad na systém SafeSeaNet bude mít výměna údajů podle třetího balíčku opatření pro námořní bezpečnost, zejména směrnice 2009/17/ES a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/16/ES ze dne 23. dubna 2009 o státní přístavní inspekci[6]. Další vývoj systému SafeSeaNet zajistí větší účinnost výměny údajů a umožní ještě rozsáhlejší kontrolní činnosti a spolupráci mezi orgány. Konkrétním příkladem tohoto vývoje je koncepce „modrého pásu“ a související pilotní projekt, který podpořila Rada ve složení pro dopravu na zasedání v prosinci 2010 a jehož cílem je usnadnění lodní dopravy uvnitř EU omezením správních formalit na minimum. Hlavním prvkem této koncepce je využívání stávajících kapacit ke sledování námořní dopravy, zejména systému SafeSeaNet.

V rámci politiky EU v oblasti námořní dopravy je cílem iniciativy týkající se elektronických systémů v námořní dopravě (e-maritime) využívání moderních informačních a komunikačních systémů na podporu práce a podnikání v námořním odvětví. Tato iniciativa se zaměří na podporu interoperability systémů používaných námořními orgány, přístavy a odvětvím. Iniciativa týkající se elektronických systémů v námořní dopravě naváže na stávající systémy, přičemž nejdůležitějším z těchto systémů je systém SafeSeaNet.

Cílem iniciativy týkající se integrovaného námořního dohledu v rámci integrované námořní politiky je vytvoření společného prostředí pro sdílení informací propojením obcí uživatelů, včetně armády. V této meziodvětvové iniciativě bude hrát hlavní roli systém SafeSeaNet, a to poskytováním údajů z odvětví námořní dopravy.

[1] Úř. věst. L 208, 5.8.2002, s. 10.

[2] Směrnice 2002/59/ES byla pozměněna směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/17/ES ze dne 23. dubna 2009, kterou se mění směrnice 2002/59/ES, kterou se stanoví kontrolní a informační systém Společenství pro provoz plavidel (Úř. věst. L 131, 28.5.2009, s. 101). V případě potřeby byly ve zprávě tyto změny zohledněny.

[3] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1406/2002 ze dne 27. června 2002, kterým se zřizuje Evropská agentura pro námořní bezpečnost, (Úř. věst. L 208, 5.8.2002, s. 1), v pozměněném znění.

[4] Úř. věst. L 201, 1.8.2009, s. 63.

[5] Závěry Rady ve složení pro dopravu, telekomunikace a energetiku ze zasedání v Bruselu ve dnech 5. a 6. prosince 2002 týkající se identifikace útočišť.

[6] Úř. věst. L 131, 28.5.2009, s. 57.