[pic] | EVROPSKÁ KOMISE | V Bruselu dne 13.4.2011 KOM(2011) 168 v konečném znění SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ A EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU Inteligentnější zdanění energie v EU:návrh revize směrnice o zdanění energie SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ A EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU Inteligentnější zdanění energie v EU:návrh revize směrnice o zdanění energie 1. Potřeba konat v oblasti zdanění energie a životního prostředí Zdanění energie - zásadní motivace ke splnění cílů strategie Evropa 2020 EU si stanovila řadu náročných právně závazných cílů v oblasti změny klimatu a oblasti energie, které by měly být dosaženy do roku 2020. Tyto cíle jsou uvedeny ve strategii Evropa 2020, která se zabývá úkoly, jimž Evropa bude v příštím desetiletí čelit v hospodářské, environmentální a sociální oblasti. Strategie rovněž stanoví priority udržitelného růstu, které by vedly k energeticky účinnější, ekologičtější a konkurenceschopnější ekonomice[1]. To zahrnuje i závazek uvést zdanění energie do užšího souladu s cíli EU v oblasti energie a změny klimatu, jak je navrženo v závěrech Evropské rady z března 2008[2] a který Komise ve své roční analýze růstu za rok 2011 označila jako prioritu[3]. Při plnění těchto cílů hraje důležitou úlohu zdanění energie, pokud s sebou přináší správnou motivaci. Spotřeba energie je příčinou většiny emisí skleníkových plynů a představuje 79 % celkových emisí plynů. V rámci strategie Evropa 2020 se členské státy zavázaly stanovit vnitrostátní cíle pro energetickou účinnost, které by vedly k podstatným úsporám energie. V důsledku finanční a hospodářské krize se podstatně změnilo prostředí, ve kterém působíme. Krize vyvinula silný tlak na podniky a obyvatele napříč Evropou a způsobila velké napětí i v oblasti veřejných financí. Právně závazné cíle v oblasti energie a změny klimatu jsou však součástí naší udržitelné budoucnosti a našeho dlouhodobého úsilí o udržitelnou a silnější hospodářskou obnovu po krizi. Nyní jde hlavně o to, jak dosáhnout těchto cílů co nejhospodárněji (a to jak ze strany vlád, tak ze strany podniků a občanů) a jak zároveň dosáhnout přínosů pro ekonomiku. Politika musí reagovat způsobem, kdy se jednotlivá politická řešení navzájem podporují, a tak nejen zlepšují životní prostředí, ale rovněž podporují ekonomiku a zabraňují sociálním potížím. Klíčové otázky reformy zdanění energie Právě v této souvislosti předkládá Komise svůj návrh na revizi směrnice 2003/96/ES[4] (dále jen „směrnice o zdanění energie“), aby členským státům umožnila využít stávajícího nástroje v novém politickém rámci co nejlépe. Racionálnější a cílenější zdanění energie přispěje technologicky neutrálním způsobem k čistší a účinnější spotřebě energie, a podpoří tak udržitelný růst. Stručně lze říci, že návrh revize směrnice o zdanění energie: - objektivně přeskupí poplatky mezi různými palivy, včetně obnovitelných energií (na základě obsahu energie a emisí CO2); - stanoví rámec pro zdanění CO2 na vnitřním trhu, a tak zpoplatní emise CO2, na které se nevztahuje systém EU pro obchodování s emisemi. Návrh rovněž dobře zapadá do probíhajících diskuzí o restrukturalizaci a modernizaci daňových systémů jako součásti vnitrostátních strategií k překonání finanční a hospodářské krize. Vedle toho ukazuje cestu ke kvalitativně lepšímu způsobu vytváření příjmů v souladu se strategií Evropa 2020 a s potřebou podpořit vhodnou hospodářskou obnovu a vytváření pracovních příležitostí. Cílem návrhu jako takového není dosáhnout dodatečných příjmů, ale spíše přeskupit poplatky mezi různými zdroji energie a různými spotřebiteli (v rámci systému EU pro obchodování s emisemi i mimo něj). Pokud se však členské státy rozhodnou provést revidovanou směrnici o zdanění energie způsobem, který přináší dodatečné příjmy, Komise by jim doporučovala, aby tyto příjmy použily vhodným způsobem v souladu se svou konkrétní rozpočtovou situací. Zdroje by se tak mohly využít k řešení fiskální konsolidace. Přeskupení daní způsobem, kdy by se dodatečné příjmy zcela nebo částečně využily na snížení daňové zátěže pracovních sil, což by podpořilo růst, by bylo v souladu se strategií 2020. Další možnou alternativou podporující růst, pro niž by se členské státy mohly rozhodnout, by bylo využití dodatečných příjmů na další podnícení ekologického výzkumu a vývoje, jakož i ekologických investic, zejména ze strany malých a středních podniků. Dodatečné příjmy by rovněž mohly být využity ke snížení dopadu základních politik na příjmy domácností prostřednictvím kompenzace nemajetnější části populace. Cílené subvence pro domácnosti s nízkým příjmem (paušální částky, jež se netýkají spotřeby energie) jsou nejlepším příkladem. ásledující graf znázorňuje vývoj podílu příjmů z daní z energie a ekologických daní, vyjádřeno v % celkových daňových příjmů v EU-25 v období 1995–2008. Oba typy příjmů se v tomto období snížily zhruba o 1 %, z čehož vyplývá, že v průměru existuje prostor pro zvýšení zdanění energie a obecněji i pro ekologické zdanění. [pic] Zdroj: Trendy ve zdanění v Evropské unii, ročník 2010, Eurostat, Evropská komise Další koordinace ohledně ekologických daní je nezbytná Ačkoliv je směrnice o zdanění energie naprosto klíčová, v širší oblasti ekologického zdanění lze a je třeba učinit více s cílem podpořit strategii Evropa 2020. Nezbytná je především intenzivnější diskuse o využívání daní, které podporuje přechod na udržitelnou ekonomiku. Do úvahy je rovněž třeba vzít nové okolnosti (např. skutečnost, že členské státy zavedly daně z odpadu, daně na tašky z PVC a daně z letenek). Podle čl. 1 odst. 2 směrnice 2008/118/EHS mohou členské státy takové nové daně zavést za předpokladu, že nepovedou ke vzniku formalit při přechodu hranice mezi členskými státy. Členské státy by rovněž měly zajistit, že při zdanění nedochází k diskriminaci, aby se zabránilo narušením vnitřního trhu (články 34–36 a článek 110 Smlouvy o fungování Evropské unie). Řádné fungování vnitřního trhu zaručuje vzájemnou výměnu informací o daních členských států v této oblasti a koordinaci těchto daní, aby se například odstranila diskriminace u výrobků, které si přímo konkurují a na něž se vztahují různé daňové režimy. Komise je odhodlána v těchto diskuzích pokročit a podpořit nezbytnou koordinaci v této oblasti, mj. vhodnými diskuzemi se členskými státy (např. ve skupině pro daňovou politiku a na úrovni Rady) a s jinými zúčastněnými subjekty. Pokud jde o širší politický kontext, je pro budoucí vývoj ambicí EU v této oblasti důležitým milníkem i výsledek konference OSN o změně klimatu, která se konala v mexickém Cancunu od 29. listopadu do 10. prosince 2010. 2. SOUVISLOSTI NÁVRHU Stávající směrnice o zdanění energie je neudržitelná a stanoví nesprávnou motivaci Směrnice o zdanění energie stanoví minimální sazby daní z energetických produktů používaných jako motorová paliva, z energetických produktů používaných na vytápění a daní z elektrické energie. Minimální sazby se obecně vztahují na objem spotřebovaných energetických produktů. Následující grafy znázorňují současné minimální sazby nejběžněji používaných energetických produktů s přihlédnutím k emisím CO2 (sazba v EUR za tunu CO2) a energetickému obsahu (sazba v EUR za gigajouly (GJ))[5]: Pohonné hmoty pro motorová vozidla [pic][pic] Paliva [pic][pic] Zdroj: vlastní výpočty Tyto údaje jasně dokazují, že stávající minimální sazby založené na objemu spotřebovaných energetických produktů neodráží energetický obsah (viz obr. 2 a 4) či emise CO2 z energetických produktů (viz obr. 1 a 3), což vede k nehospodárnému využívání energie a narušování vnitřního trhu. Tyto údaje rovněž vytvářejí stimuly, které jsou v rozporu s cíli, jež si EU stanovila v oblasti energie a změny klimatu, jelikož například podporují používání uhlí na vytápění (nižší daňová sazba při zohlednění emisí CO2 z uhlí i jeho energetického obsahu vyjádřeného v GJ). Pokud jde o motorová paliva, nižší minima pro motorovou naftu dále posilňují přirozenou výhodu motorové nafty vůči benzínu z důvodu jejího vyššího obsahu energie. Stávající minimální sazby jsou rovněž diskriminační vůči zdrojům obnovitelné energie, které jsou v podstatě daněny sazbou pro běžná paliva, která nahrazují, ačkoliv je jejich energetický obsah nižší (viz obr. 2, z něhož je patrné, že produkt E85 je daněn mnohem více než benzín, což znamená, že jeho nižší energetická hodnota a nižší emise CO2 nejsou zohledněny). Kromě toho stávající minima nevytvářejí rovné podmínky pro obchodní spotřebitele, protože v praxi se některé hospodářské subjekty mohou ve srovnání s jinými nacházet v lepší situaci v závislosti na zdroji energie, který využívají. Revize směrnice o zdanění energie je nevyhnutná z důvodu jejího uvedení do souladu s ostatními politikami EU Z hlediska energetické politiky neposkytuje směrnice o zdanění energie žádnou motivaci a dokonce ani žádný cenový signál pro propagaci alternativní energie a ani nemotivuje spotřebitele k úspoře energie. Vzhledem k tomu, že zdanění je založeno na objemu, je v dnešní době ethanol v podstatě nejvíce zdaněným energetickým produktem. To samé platí i pro zdroje energie používané pro vytápění, kde uhlí je v současnosti nejméně zdaněným zdrojem energie. Z environmentálního hlediska se na polovině emisí CO2 podílejí odvětví nezapojená do systému EU pro obchodování s emisemi, jako např. doprava, malá průmyslová zařízení, zemědělství a domácnosti. Tady může případná nedostatečná koordinace mezi směrnicí o zdanění energie a systémem EU pro obchodování s emisemi vést k dvojité zátěži nebo opačně k možnému obcházení odpovědnosti za emise. V nejhorším případě by tato odvětví nepřispívala k dosažení cílů strategie Evropa 2020 v oblasti změny klimatu a energie. Způsob, jakým se nyní přistupuje k biopalivům, vedle toho neumožňuje plně využít jejich případného kladného environmentálního potenciálu. Z hlediska jednotného trhu členské státy v současnosti nemohou danit emise CO2 do té míry, jak by si přály, protože by tím mohly znevýhodnit své podniky či motivovat spotřebitele k tomu, aby si paliva kupovali v členských státech s nižšími daněmi, což by vedlo ke ztrátě příjmů. Členské státy začínají zaujímat řadu různých přístupů k ekologickému zdanění, což může způsobit narušení a vést k dvojitému zdanění na jednotném trhu. Proč nyní? Vzhledem k tomu, že mnohé členské státy nyní definují své politické strategie pro překonání hospodářské a finanční krize a zvažují strukturální reformy svých fiskálních politik a daňových systémů, přichází revize směrnice o zdanění energie v obzvláště vhodnou dobu, jelikož je příležitostí ke splnění zároveň environmentálních i ekonomických cílů. Pokud je zdanění řádně nastaveno, může hrát důležitou úlohu v podpoře cílů EU v oblasti energie a změny klimatu a při propagaci udržitelného růstu, což by vedlo k energeticky účinnější, ekologičtější a konkurenceschopnější ekonomice EU. Tak je tomu i v době stoupajících cen za energii, kdy je stále více důležitější změnit strukturu zdanění energie, a poskytnout tak správnou motivaci pro snížení celkové energetické spotřeby a využívání ekologičtějších zdrojů. Členské státy v současné době navrhují a provádějí své strategie, jejichž účelem je dosáhnout cílů, jež si EU stanovila v oblasti energie a změny klimatu na období 2013–2020 . Tento návrh by poskytl jasnější odpověď ohledně úlohy, kterou by v této souvislosti daně mohly hrát. Revidovaná směrnice o zdanění energie je rovněž navržena tak, aby doplnila třetí fázi systému EU pro obchodování s emisemi (2013–2020), a je tudíž nutné předložit návrh nyní, aby Rada měla dostatek času ho schválit. Z hlediska vnitřního trhu je rovněž důležité stanovit nyní společný rámec pro zdanění CO2. Členské státy začínají zavádět své vlastní daně za CO2 a jejich přístupy se mohou navzájem lišit. Směsice nejrůznějších vnitrostátních politik by mohla podnikům působícím v různých členských státech způsobit potíže a hospodářská soutěž v EU by mohla být narušena. Je lepší zavést jednotný přístup EU nyní, kdy mnohé členské státy stále vypracovávají vnitrostátní právní předpisy v této oblasti, než později, kdy by bylo nutné provést jejich složité úpravy. Vzhledem ke všem těmto důvodům je včasná revize směrnice o zdanění energie, jak je stanoveno v návrhu Komise, nezbytná. 3. Hlavní rysy návrhu Návrh revize směrnice o zdanění energie sjednocuje stávající daně z energie a zavádí předpisový rámec pro zdanění CO 2 na jednotném trhu tak, aby daně z CO2 účinně doplňovaly systém EU pro obchodování s emisemi. Návrh dělí minimální daňovou sazbu pro energetické produkty na dvě části: - Část týkající se CO 2 , založená na emisích CO 2 z energetického produktu , stanovená ve výši 20 EUR za tunu CO2. U veškerých biopaliv, která dodržují kritéria udržitelnosti stanovená v článku 17 směrnice 2009/28/ES, by část daní týkající se CO2 byla nulová. Takové zdanění poskytne technologicky neutrální výhody všem nízkouhlíkovým energetickým zdrojům. Rovněž lépe sladí směrnici o zdanění energie se systémem EU pro obchodování s emisemi. Zdanění se bude týkat všech emitentů nezahrnutých do systému EU pro obchodování s emisemi, těch, kteří již dani podléhají nyní, jakož i malých zařízení nezahrnutých do systému EU pro obchodování s emisemi, i když používají energii pro účely jiné než vytápění. Emitenti zahrnutí do systému EU pro obchodování s emisemi budou zároveň osvobozeni od zdanění CO2, bez ohledu na skutečný rozsah působnosti systému EU pro obchodování s emisemi. - Obecná část za spotřebu energie, založená na obsahu energie měřeném v GJ , bez ohledu na energetický produkt, čímž se poskytne motivace k úspoře energie. Daň odrazí skutečnou energii, kterou produkt generuje, a hospodárná spotřeba energie by byla automaticky zvýhodněna. Pro motorová paliva je minimální výše daně stanovena na 9,6 EUR za GJ, což odpovídá stávající minimální sazbě platné pro benzín po odečtení odpovídající části minima týkající se CO2. U topných paliv se současné minimum za elektřinu (0,15 EUR za GJ, což odpovídá přibližně 0,5 EUR za MWh) uplatňuje u všech energetických produktů používaných pro vytápění, s přihlédnutím k obsahu energie příslušného produktu. Oblast působnosti zdanění energie zůstává beze změny a zahrnuje používání energie na vytápění, používání motorových paliv a spotřebu elektrické energie v podobných situacích. Pro zachování motivace by měla být reálná hodnota minimálních daňových sazeb dlouhodobě zachována. Minimální sazby obecné části daně za spotřebu energie by měly být pravidelně automaticky slaďovány, aby se vzal do úvahy vývoj jejich reálné hodnoty a zachovala stávající úroveň harmonizace sazeb. Jelikož zdanění týkající se CO2 je doplňkem směrnice 2003/87/ES, měla by minimální daňová sazba za CO2 sledovat vývoj tržní ceny povolenek emisí CO2. Komise se domnívá, že by měla být zavedena metoda pro automatický výpočet takového sladění. Avšak taková metoda by musela být vypracována na základě objektivních důkazů shromážděných při pozorování působení trhu s povolenkami emisí v rámci nových ujednání pro fázi III systému EU pro obchodování s emisemi. Z tohoto důvodu není možné se touto problematikou zabývat v době předkládání návrhu. Tato otázka se tudíž bude řešit v přezkumu, který Komise hodlá poprvé předložit v roce 2015, s cílem navrhnout metodu automatického sladění, kterou by bylo možné použít co nejdříve po tomto datu. Neproduktivní subvence se zruší … Návrh revize směrnice o zdanění energie ruší subvence a nesrovnalosti, které ve stávajícím zdanění energie existují. Snižuje daňovou zátěž obnovitelných energií a objektivně přeskupuje poplatky mezi různými fosilními palivy (na základě obsahu energie a emisí CO2). U zdrojů energie bohatých na CO2 či zdrojů s vysokým energetickým obsahem tak bude zdanění na jednotku fyzického objemu vyšší. Tím se podpoří spotřeba zdrojů energie emitujících méně CO2 a zvýhodní vyšší energetická účinnost v souladu s politikami EU v oblasti klimatu a energie, které tím rovněž budou podpořeny. Energetické produkty s vysokým obsahem energie (jako např. motorová nafta, zkapalněný ropný plyn a stlačený zemní plyn) budou i nadále přitažlivé, avšak budou soupeřit za spravedlivějších podmínek, bez dodatečných daňových subvencí. Změny zavedené návrhem jsou plně v souladu s cíli politik EU 2020 a přímo odrážejí závazky, které již členské státy EU přijaly. To rovněž znamená, že již nebude přetrvávat rozdíl v daňových sazbách mezi soukromým a obchodním využitím dopravních prostředků, čímž se zajistí, že úsilí snížit emise se bude vztahovat i na nejrychleji rostoucí zdroj emisí, kterým je odvětví dopravy. …avšak do úvahy se vezmou širší souvislosti … Pokud jde o konkurenční subjekty mimo EU , aby se zabránilo situaci, kdy by z důvodu zavedení zdanění týkajícího se CO2 evropské společnosti odešly z Evropy a emise by v celosvětovém měřítku zůstaly beze změny nebo by se zvýšily (tzv. „únik uhlíku“), zavádí návrh přístup podobný volnému přidělování povolenek v rámci systému EU pro obchodování s emisemi pro odvětví, o nichž se má za to, že jim hrozí značné riziko úniku uhlíku. Malým průmyslovým zařízením, která podléhají zdanění týkajícímu se CO2, bude udělen paušální daňový kredit vypočítaný na základě referenční hodnoty pro palivo. Tímto způsobem bude zachován environmentální účinek daně a společnosti budou kompenzovány. Únik uhlíku se může týkat i jiných hospodářských odvětví či pododvětví. Pokud jde o odvětví zemědělství, připravuje Komise v současnosti zprávu, v níž se zabývá rizikem úniku uhlíku v tomto odvětví. Jakmile bude zpráva k dispozici, podnikne Komise příslušná návazná opatření, aby zajistila, že se v rámci budoucího směrnice o zdanění energie na všechna odvětví náchylná k úniku uhlíku vztahuje stejný postup, a to buď tím, že zajistí, že k závěrům zprávy se přihlédne v Radě při probíhajících diskuzích o návrhu revize směrnice o zdanění energie, nebo pokud zpráva nebude před přijetím návrhu ještě k dispozici, prostřednictvím zvláštní legislativní iniciativy. S přihlédnutím ke struktuře závazků v oblasti snížení emisí EU do roku 2020 a k zásadě solidarity mezi členskými státy navrhuje Komise povolit přechodná období pro postupné zavedení zdanění týkajícího se CO2 pro použití jiná než u motorových paliv v těch situacích, kde se od některých členských států vyžaduje při plnění těchto závazků méně úsilí (Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Slovensko). Jistým situacím bude i nadále věnována odpovídající pozornost … Při přípravě návrhu se Komise pečlivě zaměřila na to, aby návrh nevedl k náhlým změnám cenové úrovně, což by pro dotyčné mohlo mít za následek nepřijatelné těžkosti či problémy: Vzhledem ke skutečnosti, že rozdíly v daních z vytápění domácností jsou pro řádné fungování vnitřního trhu méně relevantní a že náklady na vytápění by v sociální problematice některých členských států mohly představovat důležitý aspekt, navrhuje Komise zachovat členským státům možnost uplatňovat daňové výjimky či snížení u energetických produktů a elektřiny a rozšířit je na všechna topná paliva. Na zdroje energie s vysokými emisemi CO 2 (jako například uhlí) se bude podle revidovaného systému vztahovat vyšší sazba. Díky změně budou všichni spotřebitelé energie, tedy nejen ti zahrnutí do systému EU pro obchodování s emisemi, motivováni více využívat čistší zdroje energie. Návrh zároveň zavádí pravidlo, že vnější náklady emisí CO2 jsou zohledněny pouze jednou. Přímý cenový dopad na spotřebitele využívající uhlí by tak byl omezený, jelikož uhlí se používá především v těžkém průmyslu a při výrobě energie již zahrnuté do systému EU pro obchodování s emisemi. Návrh navíc ponechává členským státům možnost rozhodnout, zda dopad na domácnosti zmírní či úplně odstraní. Ve srovnání s benzínem budou u motorové nafty postupně zaváděny vyšší minimální sazby daně na litr v důsledku skutečnosti, že motorová nafta má vyšší energetický obsah a rovněž vydává více emisí CO2 na litr než benzín. I podle nového systému si motorová nafta stále zachová svou výhodu související s ujetou vzdáleností, avšak zrušení jí určených subvencí podpoří zlepšení energetické účinnosti benzinových motorů a rovněž vytvoří trh pro zdroje energie emitující méně CO2 a alternativní zdroje energie, u nichž se očekává, že v příštím desetiletí budou na trhu s palivy běžnější. Vzájemné přeskupení poplatků u zdanění benzínu a motorové nafty rovněž napomůže přeskupit rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou na evropském trhu s palivy, který se potýká s narůstající potřebou dovozu motorové nafty. Vzhledem k tomu, že evropští výrobci automobilů značně investovali do technologie v oblasti motorové nafty a že vozidla používající alternativní paliva či elektrická hnací ústrojí nejsou zatím příliš dostupná, bude sjednocení veškerých daní z motorových paliv zavedeno postupně ve třech fázích v období 2013–2023. Při postupném zavádění nového daňového režimu pro motorovou naftu bude rovněž stanoveno adaptační období v odvětví obchodní dopravy. Nižší minimální sazby se použijí na motorová paliva používaná v zemědělství, akvakultuře a zahradnictví a tak tomu bude i v případě revize směrnice o zdanění energie. Revize směrnice o zdanění energie se dotkne současné možnosti členských států zcela od daní osvobodit motorová paliva a topná paliva, jakož i elektrickou energii, kterou tato odvětví spotřebovávají. V revidované směrnici o zdanění energie se na ně bude vztahovat část daně týkající se CO2, jakož i obecná část daně za spotřebu energie. Plné osvobození od části daně za spotřebu energie bude i nadále možné, avšak jen tehdy, dojde-li ke zlepšení účinnosti, tzn. na rozdíl od současné situace pouze s protihodnotou. Členské státy tak budou stále moci zvýhodňovat primární odvětví a zároveň zajišťovat větší soulad při zdanění odvětví, které se v současnosti vyznačuje nejrůznějšími výjimkami. 4. Dopady návrhu Útvary Komise provedly posouzení dopadů, ve kterém zhodnotily dopady možných variant revize směrnice o zdanění energie. Na základně tohoto posouzení dopadů, které je zveřejněno společně s tímto sdělením a návrhem revize směrnice o zdanění energie, lze vyvodit četné důležité závěry. Revize směrnice o zdanění energie může mít dvojí účinek, je však v každém ohledu prospěšná ... Revidovaná směrnice o zdanění energie přeskupí poplatky mezi fosilními a nefosilními zdroji energie a do určité míry i mezi odvětvími zahrnutými do systému pro obchodování s emisemi a odvětvími, na něž se systém nevztahuje. Ačkoliv o způsobu využití případných dodatečných příjmů rozhodují členské státy, modelace v posouzení dopadů předpokládá, že jakékoliv příjmy by byly využity ke snížení daňové zátěže pracovních sil. Tento předpoklad odráží praxi mnohých členských států, které provedly reformy ekologické daně, a je v souladu s obecným zaměřením v samotné směrnici o zdanění energie[6], který prosazuje zásadu daňové neutrality jako prostředek modernizace vnitrostátních daňových systému ve prospěch životního prostředí i zaměstnanosti. Uvedená modelace potvrdila, že díky revizi směrnice o zdanění energie by zdanění energie v každém případě přispělo k dosažení cílů strategie Evropa 2020 a zároveň by vytvořilo konkrétní hospodářské výhody. I v případě, kdy by příjmy z daní za energii nebyly v ekonomice opětovně využity prostřednictvím nižšího zdanění pracovních sil, pomohl by jejich podíl na fiskální konsolidaci i tak řešit vysoké rozpočtové potřeby způsobené krizí. Díky návrhu se zlepší rovnoměrnost podmínek pro evropské podniky . Nová minima se na vnitřním trhu stanou skutečnými referenčními hodnotami, protože pro každý zdroj energie stanoví objektivní hodnotu a na jejich základě se se všemi spotřebiteli energie bude zacházet rovnocenným způsobem bez ohledu na to, jaký zdroj energie používají. … přesný účinek závisí na rozhodnutích členských států Přesný dopad revize směrnice o zdanění energie bude do velké míry záviset na již existujících vnitrostátních sazbách a na rozhodnutích členských států v souladu se zásadou subsidiarity, zejména na rovnováze mezi částí daně týkající se CO2 a částí daně týkající se energie a na uplatňované daňové sazbě. Dopady návrhu by rovněž závisely na rozsahu, do jakého by členské státy využily přechodných období, a možnostech uvedených v návrhu, které by zohlednily kontext a specifické situace uvedené v oddílu 3 výše. Například u pravděpodobných dopadů na topná paliva lze identifikovat dva následující scénáře: - Scénář 1 pro extrémní případy, který předpokládá, že členské státy se vedle stávajících vnitrostátních daňových sazeb rozhodnou zároveň zavést i zdanění týkající se CO2 v navrhované minimální výši 20 EUR za tunu CO2. Jejich stávající sazby by se tak staly obecnými daňovými sazbami za spotřebu energie. - Scénář 2, který předpokládá, že členské státy zrevidují své daňové sazby pouze v případě potřeby, aby dodržely minima EU a stanovily zdanění týkající se CO2 na úrovni 20 EUR za tunu CO2. To by znamenalo, že rozdělí své stávající sazby na část týkající se CO2 ve výši 20 EUR za tunu a obecnou část daně za spotřebu energie. V níže uvedené tabulce je znázorněn celkový dopad těchto scénářů na EU 27 za předpokladu, že výnosy se opětovně použijí ke snížení daňového zatížení pracovních sil podle výpočtu v posouzení dopadů, které je připojeno k návrhu: Dopad revize směrnice o zdanění energie způsobený změnami týkajícími se topných paliv (EU 27) Dopad na rozpočet (Změna ročních daňových výnosů) | Dopad na životní prostředí (Snížení emisí CO2 v odvětvích nezahrnutých do systému EU pro obchodování s emisemi do roku 2020) | Sociální dopad (% změny v reálném příjmu domácností do roku 2020) | Scénář 1 | +39,6 miliard EUR | -4 % | +0,29 % | Scénář 2 | +20 miliard EUR | -0,84 % | +0,08 % | Zdroj: Posouzení dopadů - Průvodní dokument k návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2003/96/ES – kapitola 5.2, 5.3 a 5.4. (scénář 1): modelace s E3ME, kterou provedla Cambridge economics (scénář 2) Tyto údaje je třeba vyhodnotit v souvislosti s celkovými cíli strategie Evropa 2020, jak je uvedeno výše. Dopad emisí CO2 je značný a mohl by dosáhnout až 2 % celkových emisí EU nebo přibližně 4 % emisí nezapočítaných do systému EU pro obchodování s emisemi. V absolutních hodnotách to odpovídá 92 milionům t CO2 a představuje více než jednu třetinu (přibližně 37 %) potřebného snížení emisí skleníkových plynů mimo systém EU pro obchodování s emisemi . Podobně by v důsledku revize směrnice o zdanění energie časem vzrostl i počet vytvořených dodatečných pracovních příležitostí a v absolutních hodnotách by u nejambicióznější politické varianty mohl do roku 2030 dosáhnout až 1 milionu[7]. V rámci této politické varianty lze očekávat dodatečný hospodářský růst ve výši 0,27 HDP. Pozitivní dopad na zaměstnanost se odvozuje od modelovacího předpokladu, že dodatečné příjmy ze zdanění energie by se použily na snížení příspěvků na sociální zabezpečení odváděných zaměstnanci. … a celkové posouzení po pěti letech umožní provést řádné politické hodnocení ex-post. Ačkoliv je stávající návrh založen na uceleném posouzení dopadů a politických analýzách, mohou na hospodářskou situaci a environmentální i technologický rámec dopadnout v budoucnu změny. Komise proto považuje za vhodné přezkoumat po pěti letech (od přijetí) účinky revidované směrnice o zdanění energie, aby byl s ohledem na cíle navrhované revize lépe pochopen dopad nové daňové struktury. Komise v této souvislosti hodlá předložit zprávu Radě, případně společně s návrhy na změnu stávajících pravidel. To se týká zejména 1) přizpůsobení minimálních daňových sazeb za CO2 vývoji tržní ceny povolenek na emise CO2 v EU s cílem zavést automatickou vazbu mezi cenou za povolenky na emise CO2 a minimální daňovou sazbou za CO2; 2) přizpůsobení vnitrostátních systémů, pokud jde o osvobození od daní a snížení daní při zdanění domácností, o palivo používané pro účely letové a námořní navigace s ohledem na výsledky mezinárodních jednání, o elektrickou energii vyráběnou na pevnině a poskytovanou přímo plavidlům během kotvení v přístavech (využívání pobřežní elektřiny), alternativní paliva, zachycování a ukládání uhlíku a 3) zdanění elektrické energie využívané v dopravě. 5. Závěr Revize směrnice o zdanění energie, jak ji navrhuje Komise, změní strukturu současného zdanění energie tak, aby bylo účinnější a harmonizovanější. Fungování vnitřního trhu zlepší tím, že nastolí rovné podmínky pro podniky, s nimiž se bude zacházet rovnocenným způsobem bez ohledu na to, zda využívají ropu, zemní plyn, uhlí či biomasu. Především však bude mít revize značný pozitivní environmentální dopad, a přispěje tak k uskutečnění cílů strategie Evropa 2020. Díky takovému novému rámci EU by členské státy v dlouhodobém horizontu mohly využít k provádění ambicióznějších politik na vnitrostátní úrovni, aby splnily jak environmentální cíle, tak i daňové potřeby. Z tohoto důvodu může návrh vést ke zvýšení účinnosti, a to v mnohem větším měřítku, než je tomu v době provádění směrnice. Návrh tak členským státům umožní, aby hospodárným způsobem dosáhly svých závazků stanovených v rámci strategie Evropa 2020, a stanoví právní jistotu pro strukturální reformy jejich fiskálních politik a daňových systémů, které se připravují s cílem překonat hospodářskou a finanční krizi. Nový rámec bude zároveň prosazovat udržitelný hospodářský růst a podpoří vytváření pracovních příležitostí. Stručně řečeno, inteligentnější zdanění energie bude prospěšné jak pro životní prostředí, tak pro ekonomiku. [1] Sdělení Komise: EVROPA 2020 - Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění - KOM(2010) 2020 ze dne 3. března 2010. [2] Zasedání Evropské rady konané ve dnech 13.–14. března 2008, závěry předsednictví (7652/1/08 rev.1, 20.5.2008). [3] Roční analýza růstu - KOM(2011) 11. [4] Směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (Úř. věst. L 283, 31.10.2003, s 51). [5] Zdroj: vlastní výpočty na základě stávající směrnice o zdanění energie (příloha I, tabulka A), směrnice 2006/32/ES (energetický obsah produktů), rozhodnutí Komise 2007/589 (Faktory emisí CO2. E85 je energetický produkt, který se z 85 % skládá z ethanolu a 15 % benzínu). [6] Viz 11. bod odůvodnění směrnice 2003/96/ES. [7] Odkazy a další vysvětlivky lze nalézt v příslušném posouzení dopadů vypracovaném útvary Komise.