Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050

Dne 8. března 2011 se Evropská komise, v souladu s článkem 304 Smlouvy o fungování Evropské unie, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050

Specializovaná sekce Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 6. září 2011.

Na 474. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 21. a 22. září 2011 (jednání dne 22. září 2011), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 119 hlasy pro, 3 hlasy byly proti a 2 členové se zdrželi hlasování.

1.1 EHSV vítá, že Komise vypracovala plán přechodu na nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050 jako vizi pro budoucí strategii, a vybízí všechny evropské instituce, aby se jím plně řídily při navrhování opatření a politik potřebných k dosažení cílů stanovených pro rok 2050. V této souvislosti se Výbor odkazuje na svoji práci související se stěžejní iniciativou pro účinné využívání zdrojů a své návrhy pro konferenci OSN o udržitelném rozvoji. (1)

1.2 EHSV vybízí Radu, Komisi a Parlament, aby zajistily plné provedení všech existujících cílů souvisejících s emisemi uhlíku do roku 2020 a zvážily, zda by cíl snížení emisí skleníkových plynů pro rok 2020 nemohl být na základě pokroku dosaženého v jednáních COP 17 a očekávaného hospodářského vývoje Unie zvýšen na 25 %, aby se přiblížil dohodnutému snížení o 80 až 95 % do roku 2050.

1.3 EHSV vybízí EU, aby přijala orientační cíle pro snížení emisí skleníkových plynů o 40 % do roku 2030 a o 60 % do roku 2040 a následně uplatňovala právně závazné politiky, jež toto snížení umožní. Tyto dlouhodobé orientační cíle jsou potřebné, neboť mohou sloužit jako referenční hodnoty poskytující investorům a rozhodujícím činitelům předvídatelnost a stabilitu.

1.4 Výbor doporučuje, aby Komise předložila komplexní nový soubor opatření s cílem vytvořit pobídky pro další rozsáhlé investice potřebné pro splnění těchto nových cílů. Soubor opatření by měl zahrnovat posílení systému pro obchodování s emisemi jakožto nástroje optimalizujícího náklady pro rozhodování o investicích a rovněž další opatření, která:

1.5 Výbor naléhavě žádá, aby byla prováděna aktivní průmyslová politika a koordinovaný výzkum a vývoj pro podporu přechodu na nízkouhlíkové hospodářství. EHSV podporuje návrh plánů jako strategických vizí, jimiž se má tento přechod řídit, obzvláště v oblasti energetiky, dopravy, stavebnictví a bydlení, zemědělství a nakládání s odpady.

1.6 Je zásadní, aby byla plně zapojena občanská společnost prostřednictvím strukturovaného a stálého dialogu o konkrétních strategických plánech.

2.1 V plánu přechodu na nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050 je navržen postup, který by EU mohl umožnit dosáhnout cíle snížení emisí skleníkových plynů o 80 až 95 % oproti roku 1990, který v únoru 2011 znovu potvrdila Rada jakožto cíl EU.

2.2 Pro splnění tohoto cíle tento plán navrhuje stanovit 80 % snížení domácích emisí skleníkových plynů do roku 2050 s tím, že vyšší cíl 95 % by vzešel ze zakoupení kompenzací na světovém trhu s uhlíkem. Nákladově nejefektivnějším řešením by bylo snížení domácích emisí oproti roku 1990 o 40 % do roku 2030 a o 60 % do roku 2040. V této souvislosti je snížení emisí o 25 % do roku 2020 považováno za součást tohoto vývoje.

2.3 U odvětví energetiky plán přechodu na nízkouhlíkové hospodářství navrhuje, že v roce 2050 by se nízkouhlíkové technologie měly podílet na dodávkách elektřiny téměř 100 %. To si vyžádá značné investice do obnovitelných zdrojů energie a do vytvoření nového celoevropského systému inteligentních sítí, což by mělo být podpořeno zejména posílením systému pro obchodování s emisemi.

2.4 V odvětví dopravy se očekává 60 % snížení emisí skleníkových plynů do roku 2050. Podle plánu bude zapotřebí další vývoj biopaliv, zejména v letectví a u těžkých nákladních vozidel. Avšak upozorňuje, že s vývojem biopaliv jsou spojeny problémy se zajišťováním potravin a ochranou životního prostředí, a zdůrazňuje, že je důležité vyvíjet udržitelnější biopaliva druhé a třetí generace.

2.5 U stavebnictví plán zdůrazňuje význam rychlého zavedení norem pro téměř nulové emise uhlíku u nových budov a problémy související se zlepšováním energetické náročnosti stávajících budov.

2.6 V průmyslu se očekává další zvyšování energetické účinnosti a přechod k energeticky méně náročným výrobním metodám. Bude zde zapotřebí specifických řešení a dalších zvláštních plánů pro jednotlivá průmyslová odvětví. Je důležité zajistit, aby opatření pro snižování emisí uhlíku nevedla k tomu, že energeticky náročná odvětví jednoduše přemístí svou činnost do zemí s méně přísnými právními předpisy (únik uhlíku).

2.7 V odvětví zemědělství a lesnictví je potřebné zvyšování energetické účinnosti a postupy, které zlepšují schopnost obhospodařované půdy vázat a uchovávat CO2. Uvádí se též biomasa jako možný zdroj udržitelné energie za předpokladu, že budou řádně vyhodnoceny všechny její dopady. Obecně je třeba hledat řešení, jak sladit rostoucí poptávku po potravinách, resp. biomase, s cíli politiky v oblasti změny klimatu.

2.8 Pro dosažení všech těchto cílů budou nezbytné další veřejné a soukromé investice ve výši přibližně 270 miliard EUR ročně po dobu příštích 40 let. To představuje 1,5 % HDP EU či 8 % stávající výše investic, což je mnohem méně, než jsou úrovně již dosahované v některých nově se rozvíjejících ekonomikách, jež vyvíjejí velké úsilí o přechod na nízkouhlíkové hospodářství.

2.9 Další veřejné prostředky na financování těchto investic by se daly získat v dalším kole dražeb emisních povolenek v rámci systému pro obchodování s emisemi. Veškeré programy veřejných investic by také měly být využívány systematičtěji, aby pomohly nashromáždit další finanční prostředky ze soukromého sektoru.

2.10 K dalším výhodám přechodu na nízkouhlíkové hospodářství patří snížení závislosti na dovozu fosilních paliv, zvýšení energetické bezpečnosti, vznik nových pracovních míst a lepší kvalita ovzduší a zdraví.

2.11 Sdělení neobsahuje konkrétní návrhy nových politik a opatření. Poukazuje na řadu oblastí, v nichž bude zapotřebí nových strategií či politických iniciativ na úrovni EU a na úrovni jednotlivých států, aby mohly být v příštích 40 letech uskutečněny nezbytné změny. Plán přechodu na nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050 ukazuje důležitý přechod od nových závazných cílů k opatřením. Iniciuje diskusi, v níž se členské státy EU rozhodnou, zda budeme mít nové cíle či nikoliv. Stojí před námi klíčové politické rozhodnutí: shora stanovené cíle nebo zdola vycházející politika technologických inovací.

3.1 Plán přechodu na nízkouhlíkové hospodářství spoléhá na konkrétní ekonomické modely a jejich schopnost ukázat nákladově nejefektivnější řešení pro dosažení cílů snížení emisí skleníkových plynů do roku 2050. S cílem zajistit plnou důvěru v tyto metody je zapotřebí zpřístupnit více informací o tvorbě modelů, o údajích, jež jsou v nich používány, a o zkouškách citlivosti, jež jsou aplikovány. Metody se již přesto zdají dostatečně stabilní, aby podpořily hlavní závěry, podle nichž musí být úroveň investic podstatně zvýšena, pokud má být do roku 2050 dosaženo nízkouhlíkové hospodářství.

3.2 Výbor zvláště podporuje závěry uvedené v plánu, podle kterých má včasný pokrok zásadní význam pro efektivitu nákladů. Včasný pokrok může uspíšit zavedení nových technologií, snížit jejich cenu, zamezit dalším nákladným a zbytečným investicím do zařízení s krátkou životností a vysokými emisemi uhlíku a poskytnout hospodářský impuls pro potřebné změny.

3.3 Plán je užitečný pouze tehdy, pokud vede ke konkrétním krokům. Zkušebním kamenem tohoto plánu bude to, do jaké míry bude možné učinit z něj nedílnou součást tvorby politik a rozhodování ze strany hlavních zúčastněných evropských aktérů ve vládách, v odvětví energetiky, v dalších klíčových průmyslových odvětvích a při individuálních volbách spotřebitelů.

3.4 Budoucí politické, hospodářské a technologické změny budou vyžadovat určitou flexibilitu na zvolené cestě, to by však nemělo omlouvat nerozhodnost a zpoždění. Z tohoto plánu by měl vzejít konsensus mezi hlavními zúčastněnými stranami ohledně povahy a rychlosti nezbytných změn a potřebného zvýšení investic. Zvláštní prioritou by měly být investice, jež zlepší zabezpečení dodávek energie v Evropě, vzhledem k nejistotám ohledně mnoha existujících zdrojů energie pro Evropu v nadcházejících letech.

3.5 Plán by rovněž měl zvýšit povědomí široké veřejnosti a spotřebitelů ohledně potřeby přejít na nízkouhlíkové hospodářství a jejich role v tomto procesu. Je zásadní, aby se jednalo o „spravedlivý přechod“, který bude nestranný vůči všem a pomůže jednotlivcům přizpůsobit se potřebným změnám.

3.6 Mnoho dalších zemí (včetně Číny, USA, Jižní Koreji atd.) se usilovně snaží vyvíjet a zavádět nízkouhlíkové technologie, aby získaly vedoucí postavení na poli technologií a konkurenční výhodu v tomto novém růstovém průmyslovém odvětví. Je naprosto nutné, aby Evropská unie udržela krok s tímto úsilím, pokud nechce zaostat v této dravé konkurenční soutěži o vedoucí postavení v oblasti ekologičtějších a nízkouhlíkových technologií.

3.7 Stávající cíle „20-20-20“ pro rozšíření obnovitelných zdrojů energie, zvýšení energetické účinnosti a snížení emisí uhlíku do roku 2020 již jsou úkolem pro EU pro daný rok a je zásadně důležité, aby byly tyto cíle splněny. Výbor opět vybízí Radu, Parlament a Komisi, aby naléhavě přezkoumaly, zda by cíl snížení emisí skleníkových plynů pro rok 2020 nemohl být na základě pokroku dosaženého v jednáních COP 17 a očekávaného hospodářského vývoje Unie zvýšen na nejméně 25 %, aby se přiblížil dohodnutému snížení o 80 % do roku 2050.

3.8 Bylo by samozřejmě vítáno, kdyby takový krok mohl být učiněn společně s pokrokem směrem k obecné dohodě o nové řadě cílů v rámci procesu mezinárodních jednání o změně klimatu. Avšak neexistence obecné dohody by neměla být důvodem k tomu, aby byly oddáleny další kroky tam, kde EU potřebuje jednat právě nyní, aby splnila svůj dlouhodobý cíl pro rok 2020, jímž je lepší zabezpečení dodávek energie a zachování konkurenčního postavení v soutěži o vedoucí postavení v oblasti ekologických technologií.

3.9 EHSV rovněž vybízí EU, aby neprodleně přijala orientační cíle pro snížení emisí skleníkových plynů o 40 % do roku 2030 a o 60 % do roku 2040, a poskytla tak předvídatelné pokyny pro rozhodování o investicích v odvětví energetiky a dalších klíčových oblastech.

3.10 Požadované nové investice ve výši 270 miliard EUR ročně představují vysoké číslo, jelikož však jde o pouhých 1,5 % HDP EU, je možné jich dosáhnout (za předpokladu, že budou dány a zachovány příslušné fiskální a jiné rámcové podmínky). EHSV plně souhlasí s tím, že tento rámec musí být stabilní a předvídatelný, aby byla zaručena odpovídající bezpečnost potřebných investic.

3.11 Pro dosažení cílů plánu přechodu na nízkouhlíkové hospodářství bude nezbytná jak orientace na poptávku na trhu (tzv. „market pull“, sem patří konkurenceschopný integrovaný trh s energií v EU, potřebná distribuční infrastruktura a zavedení cen za uhlík), tak technologický podnět (tzv. „technology push“, tj. podpora výzkumu a vývoje, demonstrací a rychlého zavádění technologií, jak bylo stanoveno v Evropském strategickém plánu pro energetické technologie – plánu SET (2)). Podpora rychlého a všeobecného zavádění nových, průlomových nízkouhlíkových technologií má mimořádný význam pro urychlení procesu osvojování a zvýšení míry využívání. Dřívější rozpočtové závazky v této oblasti musí být zachovány.

3.12 Zvlášť důležité je překlenovací financování, aby nové technologie s vysokou přidanou hodnotou pro Evropu a s dobrou dlouhodobou ekonomickou návratností nezanikly v rané fázi vývoje. EU by měla:

3.13 Plán přechodu na nízkouhlíkové hospodářství klade velký důraz na evropský systém pro obchodování s emisemi jako prostředek pro zavádění změn a potřebných investic. Tento systém byl navržen tak, aby určoval celosvětový vývoj a aby se stal součástí mezinárodního obchodního systému stanovujícího stropy emisí („cap-and-trade“), v jehož rámci by byl neustále snižován limit pro světové emise uhlíku v souladu s cílem omezení oteplování na 2 °C. Cílem bylo stanovit globální cenu pro obchodování s emisemi uhlíku na světovém trhu, jež by sama o sobě mohla být po svém pevném ukotvení významným nástrojem, jenž by přinesl nezbytný přechod k investování do nízkouhlíkových technologií budoucnosti. Současný evropský systém pro obchodování s emisemi ponechaný sám sobě však neposkytuje dostatečný podnět ke značnému navýšení nových zelenějších investic, a to ani v Evropě.

3.14 Výbor tedy doporučuje, aby nyní Komise předložila komplexní nový soubor opatření vedoucích k potřebné rychlé změně priorit v investování. Soubor opatření by měl nesporně zahrnovat reformu a posílení systému pro obchodování s emisemi (který je nyní pojímán jako evropské opatření spíše než jako globální předchůdce) se zvláštním důrazem na značné navýšení prostředků na podporu výzkumu a vývoje a zavádění nových technologií a podpůrné infrastruktury. Měl by ale také obsahovat řadu dalších fiskálních a regulačních opatření a opatření zaměřených na spotřebitele.

EHSV doporučuje provést rozsáhlý přezkum systému pro obchodování s emisemi. Zvláštní význam připadá čtyřem oblastem:

Některé oblasti, např. energetická účinnost, příliš nereagují na cenové signály. Je zapotřebí přísnějších opatření EU pro zavedení a prosazení vyšších norem energetické účinnosti pro obytné domy a jiné budovy, auta a jiná vozidla a různé spotřební zboží. EHSV vybízí, aby byl po důkladném posouzení dopadů aktivně monitorován plán energetické účinnosti (KOM(2011) 109 v konečném znění).

Je nutné motivovat spotřebitele, aby aktivně přispívali k vytváření společnosti s nízkými emisemi uhlíku tím, že budou nakupovat výrobky a služby šetrnější k životnímu prostředí, a to zejména:

Je nutné přesvědčit spotřebitele o jejich roli v budoucím nízkouhlíkovém světě a je třeba podpořit partnerství založená na spolupráci s veřejným sektorem.

Na celoevropské úrovni budou nezbytné značné investice do infrastruktury s cílem podpořit nové nízkouhlíkové technologie a zajistit interoperabilitu této infrastruktury, např. pomocí nových inteligentních energetických sítí, aby byla zaručena jednotnost technických specifikací a optimální sdílení energie. EHSV doporučuje, aby Komise vypracovala návaznou studii možných způsobů rozvoje celoevropské infrastruktury na podporu přechodu na nízkouhlíkové hospodářství a souvisejících investic a institucionálních struktur.

Je velmi důležité předem posoudit, jaký bude sociální dopad růstu či poklesu na jednotlivá odvětví, jichž se přechod na nízkouhlíkové hospodářství dotkne, a přijmout rozsáhlé odvětvové nástroje a opatření k vytvoření potřebných dovedností a kapacit a poskytnout možnost rekvalifikace či jinou pomoc těm, kteří opustí starý systém hospodářství s vysokými emisemi uhlíku, a umožnit tak sociálně spravedlivou restrukturalizaci.

Neutrální daňové reformy zaměřené na zvýšení úrovně zdanění uhlíkového paliva (a jiných přírodních zdrojů) při současné podpoře zaměstnanosti a lepšího sociálního zabezpečení budou mít zásadní úlohu při nasměrování přechodu na nízkouhlíkové hospodářství. Politické klima ještě pravděpodobně není zralé na to, aby byl obnoven dřívější návrh na celoevropskou daň z emisí uhlíku, avšak je třeba uničit vše pro to, aby byla tato reforma provedena na národní úrovni. Výbor též vítá nedávný návrh daně z finančních transakcí a naléhavě žádá, aby byly tyto výnosy použity na podporu investic do nízkouhlíkového hospodářství.

4.1 Energetika: Cena obnovitelných zdrojů se v posledních letech stále snižuje. Investice nyní musí být rozšířeny s cílem snížit cenu na konkurenční a dostupnou úroveň. Zároveň musí být zachováno dostatečné základní zatížení nebo rozvinuty systémy skladování či distribuční systémy pro vyřešení problémů spojených s nestabilitou dodávky větrné a fotovoltaické energie.

4.2 Pro větší využívání obnovitelných zdrojů energie je velmi důležitý i rozvoj koncepce inteligentních sítí v evropském měřítku. Současná schopnost evropské energetické soustavy absorbovat nestabilní dodávky energie z obnovitelných zdrojů je omezená a tento systém musí udržovat odpovídající množství energie pro základní zatížení z neobnovitelných zdrojů (včetně jaderné energie). Bude třeba rozšířit systémy inteligentních integrovaných sítí (včetně řízení poptávky v průmyslu a v domácnostech) a vytvořit značné kapacity pro uchovávání snadno dostupných zdrojů energie (baterie, přečerpávací vodní elektrárny atd.). Mají-li být součástí řešení jaderná a fosilní paliva se zachycováním a ukládáním uhlíku, je třeba se této otázce otevřeně věnovat a vyřešit ji, pravděpodobně případ od případu nebo jednotlivě pro každou zemi. Doufáme, že nadcházející energetický plán pro rok 2050 se bude této tematice věnovat podrobněji a že přinese užší koordinaci při výrobě energie a jejím přenosu po celé Evropě.

4.3 Investovat do nízkouhlíkových technologií může znamenat zrychlení tempa investic nad mez, která je na trhu pokládána za rentabilní. Vyžádá si to vložení veřejných prostředků, zejména na demonstrace a rychlé zavádění těchto technologií. Pro nízkouhlíkové hospodářství má zásadní význam další rozvoj plánu SET.

4.4 Odvětví dopravy: EHSV podporuje postoj Komise ke změnám, jež musí být uskutečněny v odvětví dopravy. Snižování emisí uhlíku u všech stávajících technologií musí být optimalizováno. Je třeba podporovat nové technologie, jako je elektrifikace silniční dopravy. K tomu patří i podpora 3. generace biopaliv, jež snižuje emise ze stávajícího vozového parku a činí nákladní dopravu nezávislou na fosilních palivech. Je nutné stimulovat přechod na efektivní veřejnou dopravu a bezmotorovou dopravu. EU a členské státy musí použít veřejné výdaje, daňové politiky a regulační prostředky, aby těchto změn dosáhly. EU musí sehrát silnou koordinační a podněcující úlohu a stanovit cíle a časový plán pro některé konkrétní potřebné změny.

4.5 Pokud jde o auta a ostatní silniční vozidla, prokázaly při snižování emisí velkou účinnost emisní normy. Právně závazné emisní normy poskytují automobilovému průmyslu a jeho dodavatelům maximální možnou jistotu. EHSV ve svých předchozích stanoviscích vyjádřil své připomínky k postupnému zvyšování norem palivové účinnosti pro silniční vozidla a vybídl k rychlejšímu postupu v této záležitosti (3). Výbor tato svá doporučení znovu opakuje.

4.6 EHSV konstatuje, že účinnost spalovacích motorů má své fyzické meze, a navrhuje, aby Komise využila dlouhodobé perspektivy plánu přechodu na nízkouhlíkové hospodářství a absolutní nezbytnosti snížit emise u silničních vozidel a stala se leaderem ve vývoji a zavádění vozidel s nulovými emisemi uhlíku poháněných udržitelně vyrobeným vodíkem či ekologičtěji vyrobenou elektřinou.

4.7 EHSV má přetrvávající výhrady, pokud jde o rozsah, v jakém by mohla či měla být využívána biopaliva, a souhlasí se záměrem Komise omezit využívání biopaliv pouze na ty části odvětví dopravy, která lze obtížně elektrifikovat, a využít je jako nástroj ke snížení emisí ze stávajícího vozovém parku. To zahrnuje i úsilí o vývoj biopaliv druhé a třetí generace s nižšími emisemi uhlíku.

4.8 Odvětví stavebnictví: Nízkouhlíkové domy a jiné budovy se prosazují příliš pomalu. V oblasti bydlení je velmi nízká míra nahrazování stávajících budov novými. Hlavním úkolem v tomto odvětví tedy bude vypracovat a zavést rozsáhlé programy pro zlepšení energetické náročnosti stávajících budov. EHSV doporučuje, aby Komise co nejrychleji přistoupila k:

4.9 Průmysl: V plánu přechodu na nízkouhlíkové hospodářství musí být jasně popsán politický dopad navrhovaného postupu pro evropský průmysl, a to vzhledem k jeho možným důsledkům pro konkurenceschopnost a zaměstnanost. Stávající cíle by měly být řádně posouzeny z hlediska jednotlivých průmyslových odvětví. U některých průmyslových procesů (výroba oceli, výroba cementu atd.) je tvorba emisí uhlíku neodmyslitelně spojena s používanými chemickými procesy. Možnost snižování emisí skleníkových plynů zde tedy může být podstatným způsobem omezena, pokud nebude možné plošně zavést nové výrobky nebo nové metody zachycování uhlíku. V důsledku toho bude třeba vypracovat pro jednotlivá průmyslová odvětví zvláštní rozbor a plány, jak dosáhnout dalšího snížení emisí skleníkových plynů v těchto odvětvích.

4.10 Výbor žádá Komisi, aby vyjasnila, zda je součástí plánu přechodu na nízkouhlíkové hospodářství rozbor a snížení „skrytého“ (neboli dovezeného) uhlíku. Celosvětové emise z výroby vyváženého zboží vzrostly z 4,3 gigatun CO2 v roce 1990 (20 % celkových emisí) na 7,8 gigatun CO2 v roce 2008 (26 %). Zdánlivé snížení emisí uhlíku v členských státech může být negováno dovozem výrobků, jež se dříve vyráběly v EU. Účinná kontrola v této oblasti by musela zahrnovat kombinaci cel a celních prohlídek a změnu v chování spotřebitelů v EU. V obou případech se jedná o velmi citlivé oblasti.

4.11 Zemědělství a lesnictví: EHSV souhlasí s tím, že v nadcházejícím přezkumu SZP by měla být věnována pozornost podpoře energeticky účinných a nízkouhlíkových zemědělských postupů na základě dosaženého snížení o 20 % (1990–2006) a že by mělo být v zemědělství a lesnictví podporováno a prosazováno maximální zachycování a uchovávání uhlíku. Měli by být podporováni zemědělci zapojení do krátkých místních dodavatelských řetězců. Toto odvětví skýtá značný potenciál, co se týče snižování emisí CO2 z fosilních paliv a neobnovitelných materiálů. V zemědělství však lze jasně pozorovat nesoulad mezi cíli, a sice mezi nezbytností rozšiřovat výrobu na jedné straně a potřebou intenzivnějšího vázání uhlíku v půdě a v biomase na straně druhé. Jak tento nesoulad vyřešit, zůstává otázkou. Celosvětově rostoucí poptávka po potravinách, jejichž produkce je spojena s vysokými emisemi uhlíku, a větší využívání biomasy je dle našeho názoru v diametrálním rozporu s představami o omezení používání hnojiv, o zvýšení sekvestrace uhlíku, o zamezení orby luk atd. a navrhovaná opatření tento rozpor neodstraňují.

4.12 Odpady: Prioritou evropské strategie pro nakládání s odpady je i nadále omezení tvorby odpadů, podpora opětovného používání a recyklace a minimalizace znečištění a znehodnocení půdy. Výbor navrhuje Komisi, aby nejen zvážila různé metody odstraňování odpadů, ale aby se též zaměřila na to, jak může nakládání s odpady přispět k udržitelnějšímu a nízkouhlíkovému hospodářství. Mělo by být přezkoumáno zejména využívání odpadu jako obnovitelného paliva a recyklace skládkového plynu (methanu) k výrobě energie.

V Bruselu dne 22. září 2011.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Staffan NILSSON

(1) Stanovisko EHSV k tématu Evropa účinněji využívající zdroje – stěžejní iniciativa strategie Evropa 2020 a ke sdělení Rio+20: na cestě k zelené ekonomice a lepší správě – Příspěvek evropské organizované občanské společnosti (viz s. 102 tohoto Úředního věstníku).

(2) Evropský strategický plán pro energetické technologie – viz http://ec.europa.eu/energy/technology/set_plan/set_plan_en.htm.