25.8.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 248/92

—

Většina členů výboru a jeho předseda musí být nezávislí.

—

Kvalifikace některých členů výboru musí odpovídat charakteristice odvětví příslušného podniku, a to zejména v bankovním odvětví.

—

Výbor pro audit nebo dohled by neměl jen monitorovat, ale skutečně převzít odpovědnost za integritu procesu auditu.

—

upřesnění pracovní náplně a s tím spojené zodpovědnosti statutárního auditora;

—

zlepšení jasnosti a srozumitelnosti zpráv statutárních auditorů, zejména pokud jde o existující rizika;

—

další vývoj auditu směrem ke kontrole podniků formou komentářů k analýze vypracované představenstvem nebo dozorčí radou, týkající se únosnosti obchodního modelu, jeho finanční spolehlivosti, a rozpoznatelnosti a zvládání podnikatelských rizik;

—

posílení komunikace mezi statutárním auditorem a dozorčími orgány podniku v průběhu roku a již v průběhu auditu.

—

vyšší kvalita popisného zpravodajství, zejména o obchodní strategii a řízení rizik;

—

širší uznání významu výborů pro audit, a tedy větší důraz na jejich příspěvek k integritě finančního zpravodajství;

—

větší transparentnost způsobu, jímž výbory pro audit vykonávají své pravomoci pokud jde o integritu výroční zprávy, včetně přehledu externích auditorů;

—

více informací o procesu auditu, a to jak výborům pro audit, tak investorům, a rozšíření rozsahu kompetencí auditorů;

—

lepší přístupnost výročních zpráv prostřednictvím technologií.

1.

Představenstva budou muset podrobněji popisovat kroky, jež provedla k zajištění spolehlivosti informací, z nichž management a vedení podniku vychází, jakož i k zajištění větší transparentnosti podnikatelských aktivit a veškerých souvisejících rizik.

2.

Statutární auditoři budou muset podávat zprávy obsahující pasáž o úplnosti a odůvodněnosti zprávy výboru pro audit a uvádějící veškeré záležitosti z výroční zprávy, jež jsou podle názoru statutárních auditorů nesprávné nebo nesouhlasí s informacemi uvedenými v účetní závěrce nebo získanými v průběhu auditu.

3.

Rostoucí vliv výborů pro audit nebo dohled v řízení holdingů a statutárních auditorů na účetnictví by měl být posílen větší transparentnosti, dosažené za pomoci úplnějších zpráv vypracovávaných těmito výbory a odůvodňujících zejména to, jak splnily svěřené úkoly ohledně integrity výroční zprávy a další aspekty své pravomoci, jako např. přehled procesu externího auditu a jmenování statutárních auditorů.

1.

sleduje postup účetního výkaznictví;

2.

sleduje účinnost vnitřní kontroly společnosti, vnitřního auditu a případně systémů řízení rizik;

3.

sleduje povinný audit ročních a konsolidovaných účetních závěrek.

1)

Viz 1. část tohoto stanoviska.

2)

Věrohodnost účetní závěrky je nezbytnou podmínkou ve společnosti, jež je do značné míry závislá na fungování veřejných obchodních společností v tržním hospodářství. Veřejný zájem vyžaduje, aby podniky přežívaly a prosperovaly. Je tu celý komplex vzájemně závislých zájmů: akcionáři, držitelé dluhopisů, banky a další věřitelé, kteří podle účetní závěrky posuzují bezpečnost svých investic a úvěrů, zaměstnanci, kteří podle účetní závěrky posuzují bezpečnost svých pracovních míst a mezd. Rovněž další zainteresované strany, jež podle účetní závěrky posuzují bezpečnost podniku jako zaměstnavatele, dodavatele nebo zákazníka. A také místní komunity a orgány místní a státní správy, jež se opírají o účetní závěrku jako o měřítko společenského přínosu podniku a jeho schopnosti platit daně.

Kromě těchto hledisek hrají banky a další úvěrové instituce zásadní úlohu ve fungování tržního hospodářství. Během finanční krize banky ve své roli distributora peněz v hospodářství selhaly. Výsledkem bylo, že byla oprávněně napadnuta věrohodnost jejich účetních závěrek z doby před krizí. Pravdivé a poctivé účetní závěrky jsou jádrem politické, sociální a hospodářské organizace EU. Firmy, jež provádějí statutární audity, jsou odpovědné za ochranu veřejného zájmu.

3)

Ano, zprávám auditora chybí výpovědní hodnota. Neodrážejí práci statutárních auditorů. S příchodem IFRS může klesat výpovědní hodnota také u auditovaných závěrek, a to zejména v případě bank.

4)

Ve své současné podobě nejsou audity schopny takový účel plnit. Trvalá dobrá finanční situace podniku je otázkou pružnosti jeho obchodního modelu. Prověření tohoto modelu je úkolem hlavně institucí a analytiků, nikoliv statutárních auditorů. I zde je zapotřebí provést změny. Ve svých zprávách musí být představenstva transparentnější, pokud jde o aktuální situaci podniku. Provádění vnějšího ověřování těchto údajů by pak mělo být úkolem pro statutární auditory. Ti k tomuto účelu budou potřebovat specifické odvětvové odborné znalosti o možných rizicích, jichž se při rostoucí složitosti bankovních aktiv zřejmě nedostávalo. V této souvislosti by rovněž mělo existovat vysvětlení posudků potvrzující, že podnik prosperuje.

5)

Ano. Statutární auditoři uvádějí ve výroční zprávě a v závěrce stručné informace, ty se však týkají procesní stránky, a neodhalují nic z jejich zjištění, obav a úsudků. Nejde však jen o vysvětlení metodiky. Představenstvo musí vysvětlit své úsudky a rozhodnutí a statutární auditoři by pak měli vysvětlit postup, na jehož základě došli k závěru, že závěrka podává pravdivý a poctivý obraz. Bude při tom důležité zajistit, aby se statutární auditoři již neuchylovali k opakování frází.

6)

Profesní skepsi lze posílit odbornou přípravou, zkušeností z neauditní oblasti, vzájemným přezkumem závěrů auditu a vedením partnerů auditu. Větší transparentnost vyžadovaná od auditorů za předpokladů uvedených ve 2. části bude kromě toho vyžadovat, aby statutární auditoři uplatňovali profesní skepsi důrazněji než doposud. Profesní skepsi by posílilo vytvoření profesní disciplinární instituce v každém členském státě.

Je pravděpodobné, že profesní skepse by byla dále posílena ekonomickou nezávislostí. Rozsah neauditních služeb poskytovaných klientům auditu by měl být přezkoumán a kriticky posouzen výborem pro audit nebo dohled, tak aby se zamezilo jakémukoliv střetu zájmů mezi uplatňováním profesní skepse a zachováním významných příjmů od zákazníka. Je rovněž možné, že skepse by byla posílena, pokud by povinné vypisování nabídkových řízení (otázka 18) snížilo pravděpodobnost prodloužení funkčního období úřadující auditorské firmy.

7)

Ne. Akcionáři a zainteresované subjekty by měli být znepokojeni, pokud zpráva představenstva vyžaduje výhrady ze strany statutárních auditorů. Větší transparentnost ve zprávách představenstva a/nebo výboru pro audit nebo dohled nicméně může přinést akcionářům větší srozumitelnost a může objasnit, jaké měl statutární auditor důvody k výhradám.

V případě bank mohou výhrady vyvolat krizi důvěry s možnými systémovými důsledky. Statutární auditoři by proto měli jakékoliv pochybnosti co nejdříve sdělit regulátorům a orgánům dohledu, tak aby bylo možné případné problémy promptně řešit.

8)

Statutární auditoři mají odpovědnost vůči akcionářům a potažmo vůči zaměstnancům a dalším zainteresovaným stranám. Neinformují zvlášť externí zainteresované subjekty. Za informace poskytované zainteresovaným subjektům je odpovědný podnik. Jak se navrhuje ve 2. části, měli by jak představenstvo, tak statutární auditoři poskytovat dozorčím orgánům, akcionářům, zaměstnancům a dalším zainteresovaným stranám více informací a s větší transparentností.

EHSV kromě toho navrhuje, aby se statutární auditoři v auditorských zprávách určených představenstvu a dozorčí radě jasně vyjádřili ke zjištěným rizikům. Statutární auditor by měl uvést informace, z nichž by byla patrnější zásadní, existenci podniku ohrožující rizika. K těmto informacím by mohly patřit posouzení scénáře, informace o možné výši škod a pravděpodobnosti výskytu. Pokud jde o metody bilancování a hodnocení, měly by být informace o jejich dopadech na kapitál, finance a zisk podniku transparentnější.

9)

Bankovní krize by naznačovala, že náležitý a přiměřený dialog neprobíhal ve všech případech, avšak v mnoha ano. Posílení úlohy výboru pro audit by přineslo zlepšení komunikace.

10)

Možná ano, ovšem ne dříve, než se EU shodne na tom, jaké mají být standardy výkaznictví.

11)

O zainteresovaných subjektech pojednává otázka č. 8. Časové hledisko není problém.

12)

Komise by měla přezkoumat dopad zavedení IFRS, zvláště pak pokud jde o jejich používání u bank. Panuje obava, že zásadní hlediska jako opatrnost a účetní konzervativismus byla v IFRS nahrazena důrazem na postupy a soulad se standardy. Je zřejmé, že kvůli omezení pole působnosti auditora na vypracování opatrného úsudku poskytují IFRS menší zajištění. IFRS mají rovněž specifické vady, jako např. nedokáží řešit očekávané ztráty.

Z ústních reakcí, jež dostala Sněmovna lordů Spojeného království v rámci šetření týkajícího se koncentrace na trhu s auditorskými službami, vyplývá, že nedostatky IFRS jsou zvláště vážné, pokud jde o audity bank (3).

13)

Kladně. Je při tom však třeba dbát na přísnou neutralitu vůči právním systémům.

14)

Ano, zřejmě nařízením.

15)

To není nutné.

16)

Potenciálně ke střetu zájmu docházet může, ale to lze ošetřit. Je zapotřebí větší transparentnosti, pokud jde o jmenování a opakované jmenování statutárních auditorů, jak je uvedeno v návrzích ve 2. části. Jmenování ze strany podniku (výborem pro audit nebo dohled a akcionáři) umožňuje, aby byl jmenován statutární auditor, jenž je nejlépe schopen dostát specifickým požadavkům společnosti, např. znalosti podnikatelského odvětví a potřebného mezinárodního rozměru.

17)

Za normálních okolností nikoliv. Tato otázka však může vyvstat v souvislosti se systémově významnými institucemi, jako jsou např. velké banky. Jsou-li orgány dohledu v pravidelném kontaktu se statutárními auditory systémově významných institucí a ty jsou nespokojeny s jejich činností a mírou jejich nezávislosti, měl by mít orgán dohledu pravomoc vyžadovat, aby instituce provedla změnu. Tato pravomoc by mohla mít pouze záložní charakter, protože pokud by si byl podnik znepokojení orgánu dohledu vědom, provedl by pravděpodobně změnu sám od sebe.

18)

Ohledně této otázky EHSV především upozorňuje, že jakákoliv navrhovaná změna stávajícího stavu by měla být podrobena přísnému posouzení dopadu.

Změny týmů a vedoucích provádějících audit a běžné funkční období předsedů, výkonných a finančních ředitelů znamená, že na individuální úrovni probíhá více než adekvátní rotace ve vztazích. Problém je však na úrovni podniků: statutární auditoři si potřebují udržet své klienty a klient má tendenci si udržet auditora, s nímž se cítí spokojený. Tyto dlouhodobé vztahy představují potenciální ohrožení nezávislosti a profesní skepse.

EHSV nepodporuje omezení provádění auditu u určitého klienta prostřednictvím povinného střídání statutárních auditorů, avšak doporučuje, aby velké podniky povinně prováděly výběrová řízení na své statutární auditory každých šest až osm let. Pozvánka k výběrovému řízení by měla být zasílána minimálně jedné firmě mimo velkou čtyřku. Takové opatření nezbytně nepovede k výměně statutárního auditora. Tento proces proto musí být transparentní. Výbor pro audit by měl vysvětlit základ výběrového řízení a své rozhodnutí. Měl by v této souvislosti rovněž uspořádat schůzku se svými hlavními akcionáři.

19)

Pro statutární auditory poskytující neauditní služby jiným podnikům než klientům, jimž zároveň poskytují služby statutárního auditora, by neměla existovat žádná omezení, klientům, jimž zároveň poskytují služby statutárního auditora, by však takové služby by měly být poskytovány pouze s výslovným souhlasem výboru pro audit nebo dohled. V zájmu posílení nezávislosti statutárního auditu velkých podniků by statutární auditor neměl klientovi poskytovat rizikové poradenství, ani by neměl být interním auditorem. Poskytování daňového poradenství by mělo být omezeno vždy, když by se mohlo jednat o zásadní střet zájmů. Obecně řečeno zahrnují neauditní služby buď konzultaci, anebo účetnictví. Poradenství má oproti účetnictví menší tendenci vyvolávat problém konfliktu zájmů se statutárním auditem. Výbory pro audit by měly prověřit veškeré neauditní služby poskytované statutárním auditorem a střet zájmů vyloučit. Výbory by rovněž měly sledovat celkovou hodnotu těchto neauditních služeb a tyto údaje by měly být zveřejňovány ve výroční zprávě.

V případě malých a středních podniků by mohl panovat volnější režim. Malé a střední podniky existují ve všech podobách a velikostech. V mnoha případech by bylo smysluplné, aby daňové a rizikové poradenství prováděla firma statutárního auditora.

20)

Na tuto otázku lze odpovědět pouze s ohledem na celkové příjmy auditorské firmy na vnitrostátní úrovni. Současná hranice 15 % vnitrostátních odměn pocházejících na vnitrostátní úrovni od jednoho klienta, již uvádí etický kodex IESBA, citlivě uznává, že odměny za audit se odvíjejí od rozsahu a komplexnosti auditované společnosti. Klienti neúprosně tlačí na snižování těchto odměn. O odměnách za neauditní práci vyplácených auditorské firmě by se mělo informovat odděleně.

21)

Ano, ale tato pravidla musí brát v potaz, že sítě velké čtyřky zahrnují samostatné vnitrostátní firmy, spíš než aby byly ucelenými subjekty. Auditorské firmy by měly zveřejňovat své účetní závěrky stejně jako podniky, jež auditují.

22)

V některých právních systémech auditorské firmy každoročně podávají formální prohlášení nezávislosti. V jednom členském státě se řídí správním kodexem auditorských firem. Pokud se objeví konflikt zájmů, musí se vzdát jedné či druhé aktivity. Auditorské firmy by kromě toho měly zaměstnávat nezávislé ředitele a poradce.

23)

Sdružení (limited liability partnership) je pro auditorské firmy přitažlivou strukturou. Měřítkem pro srovnání je struktura veřejných podniků ratingových agentur, jež měla bezpochyby určitý vliv na katastrofální rozhodování o ratingu, jež vedla k finanční krizi. Nemusí-li čelit hrozbě neomezeného ručení před soudy v členských státech, měla by být právní úprava společností s ručením omezeným dostatečně silná. Budou-li však jiné formy obchodních společností pomáhat rozšiřovat trh, měly by být podporovány. Omezení ručení by mohlo přinášet dvojí výhodu: podpořit vstup nového kapitálu a povzbudit středně velké auditorské firmy, aby se agresivněji ucházely o smlouvy s velkými podniky.

24)

Auditoři skupiny by jistě měli mít potřebnou autoritu a možnost plně vykonávat úkoly svěřené skupinou akcionářů.

25)

Existuje mezinárodní základ pro otázky jako standardy, pasy a mezinárodní sítě auditorských firem. Firmy statutárních auditorů však fungují napříč vnitrostátními jednotkami pod dohledem členských států. EHSV by podporoval sdružení vnitrostátních orgánů dohledu napojené na nový unijní rámec pro finanční dohled.

26)

Existují již určité statutární požadavky, ačkoliv se ukázalo, že v letech předcházejících krizi se dialog mezi statutárními auditory a orgány dohledu v jistých členských zemích rozpadl. EHSV doporučuje, aby nový evropský orgán bankovního dohledu definoval specifické požadavky na bankovnictví. Regulátoři by kromě toho měli mít předsedu a orgán zodpovědný za komunikaci s nimi, s možností uplatňovat sankce, pokud by podnik odmítal komunikovat o klíčových otázkách.

27)

Domníváme se, že existuje reálné riziko narušení trhu. Nemyslíme si, že by selhání jednoho statutárního auditora znamenalo bezprostřední riziko pro trh. Z hlediska nezávislosti a trhu by však už dominance tří firem byla naprosto nepřijatelná. Nedávná finanční a hospodářská krize zdůraznila skutečnost, že v managementu rizik by měla být podchycena každá možnost.

28)

Právní požadavek, aby byly podniky auditovány konsorciem alespoň dvou firem, existuje ve Francii. Podobná opatření dříve existovala v Dánsku, ale přestala být považována za potřebná. Ve Francii se tato úprava vztahuje od roku 1966 na kotované společnosti. Její působnost byla rozšířena na společnosti podléhající povinnosti konsolidovaných účetních závěrek roku 1984, kdy začaly svůj podíl na trhu rychle zvyšovat angloamerické auditorské firmy. Tato politika přinesla do jisté míry úspěch. Podle studie z roku 2006 (4) bylo na základě údajů z roku 2003 ze 468 francouzských podniků 54 auditováno dvěma auditory velké čtyřky, 241 (51,5 %) jedním auditorem velké čtyřky a jedním auditorem francouzské firmy a zbývajících 173 různými kombinacemi velkých a malých firem francouzských.

Podoba auditorského trhu ve Francii není jen výsledkem legislativní intervence. Vlastnictví podniků je ve Francii mnohem koncentrovanější než v anglosaských zemích, což ovlivňuje požadavky na audit. Zůstaneme-li u tohoto příkladu, vlastní jediný velký investor 25 nebo více procent u 73 % francouzských podniků. Největšími skupinami vlastníků jsou jiné podniky (34 %), rodinní vlastníci (25 %) a veřejný sektor (21 %), zatímco mezinárodní investoři vlastní pouze 8,5 %.

Studie ukázala, že „využívání auditorů velké čtyřky roste zejména tehdy, je-li vlastnická struktura méně koncentrována do jediného velkého sdružení vlastníků a má-li více mezinárodních a veřejných investorů. Využívání auditorů velké čtyřky je naopak méně pravděpodobné v případě silného rodinného vlastnictví. Pravděpodobnost využití auditora velké čtyřky je rovněž vyšší s rostoucím institucionálním vlastnictvím (banky a penzijní fondy). Významné je, že se ukázalo, že některé z těchto rysů vlastnictví se pojí rovněž s využíváním spíše dvou auditorů velké čtyřky než jednoho.“

Vzhledem k takovým vazbám mezi vlastnictvím a auditem tato zjištění naznačují, že by bylo nebezpečné vyvozovat, že jediným určujícím prvkem struktury auditorského trhu ve Franci je francouzské právní prostředí. Zde je nutné poznamenat, že francouzský právní řád na rozdíl od návrhu Komise nestanovuje povinnost sdružovat „malou“ a „velkou“ firmu v rámci společného auditu. Jak konstatovala Komise, byly odpovědi ke konzultacím k zelené knize smíšené, zejména pokud jde o to, zda by společné audity poskytovaly lepší výsledky či zda by se zvýšily správní a finanční náklady.

Odpovědí na uvedenou otázku je, že společné audity by zvýšily zapojení menších firem do trhu velkých auditů. Pokud jde o to, zda by to ale skutečně snížilo koncentraci, případně v jakém časovém horizontu, EHSV žádá Komisi, aby před přijetím jakéhokoliv závěru k této otázce provedla důkladné posouzení dopadu. EHSV je přesvědčen, že doplňkový způsob vypořádání se s oligopolem mohou přinést právní předpisy upravující hospodářskou soutěž.

29)

EHSV nepodporuje povinné střídání auditorů. Pokud jde o povinné vypisování nabídkových řízení, viz odpověď na otázku č. 18.

30)

EHSV podporuje odbourání všech umělých předsudků vůči firmám velké čtyřky, k nimž patří například smlouvy s bankami. Povinné zadávání zakázek pouze velké čtyřce by mělo být zakázáno. Komise by mohla zvážit zavedení schématu pro certifikaci kvalifikace pro audit velkých podniků z další skupiny auditorských firem.

31)

Krizové plány by měly mít auditorské firmy i národní regulátoři. Auditorské firmy tvoří mezinárodní sítě. Nejlepší strategií by bylo zaměřit se na odvrácení jakéhokoliv úpadku na úrovni členského státu a současně podporovat integritu zbytku sítě. Plány k ukončení činnosti a likvidace by byly klíčem k provádění jakékoliv ochranné strategie. Včasné varování před potenciálními problémy by usnadnilo provádění krizových plánů.

32)

Jak uvádíme v odpovědi k otázce 18, trvá EHSV na tom, aby byla každá zamýšlená činnost v této oblasti podrobena důkladnému posouzení dopadu. Protože budoucí asijské supervelmoci expandují do celého světa, je pravděpodobné, že jejich auditorské firmy budou své zákazníky následovat. Každá akce ze strany správních orgánů, jež si vynutí změnu na auditorském trhu, by měla být posuzována ve 20letém časovém rámci. Kromě toho by měl být důkladně zvážen možný dopad právního předpisu, pokud jde o jeho nezamýšlené důsledky.

Je těžké uvažovat o návratu, ovšem důležité je posílení předpisů upravujících hospodářskou soutěž na auditorském trhu. EHSV by uvítal doporučení pro orgány hospodářské soutěže v členských státech, zejména v Německu, Nizozemsku a Spojeném království. Orgány hospodářské soutěže by také měly pečlivě prověřovat každou zamýšlenou akvizici firem velké čtyřky.

33)

Na počátku by měla být harmonizace právních předpisů a prováděcích ustanovení. Přínosem by bylo rovněž zavedení ISA. Překážkou plné přeshraniční mobility je bezpochyby pestrá škála daní, právních předpisů a jazyků ve 27 členských státech.

34)

Ano, ale neměli bychom podceňovat obtíže s tím spojené. Bylo by myslitelné mít evropský pas auditora pro oblast povinných finančních informací IFRS. Rozhodnutí o tom, který auditor nebo statutární auditorská firma může tento pas získat, se proto musí opírat o to, zda auditorská praxe může nebo bude provádět audity finančních zpráv podle IFRS.

35)

Malé a střední podniky existují ve všech podobách a velikostech. Pokud jsou vnější investoři nebo důležité bankovní ústavy nebo významní zákazníci a dodavatelé znepokojeni obavou o integritu svých hodnotových řetězců, lze těžko uvažovat o zjednodušení. Práce certifikovaného účetního by měla být přiměřená pro samostatný mikropodnik.

36)

Ano, ale pro takový zákaz není důvod.

37)

Viz otázku 35. Malé podniky už mají malé, jednoduché audity.

38)

Zapojení G20 a FSB, ovšem prvním a nejdůležitějším opatřením by byla spolupráce na úrovni G8, se zvláštním zaměřením na úzké vazby s regulačními orgány v USA.