Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k „návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí na základě převedení v rámci společnosti“

Dne 29. září 2010 se Rada Evropské unie, v souladu s článkem 304 Smlouvy o fungování Evropské unie, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí na základě převedení v rámci společnosti

Specializovaná sekce Zaměstnanost, sociální věci, občanství, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 24. března 2011.

Na 471. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 4. a 5. května 2011 (jednání dne 4. května 2011), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 152 hlasy pro, 2 hlasy bylo proti a 6 členů se zdrželo hlasování.

1.1 Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) vítá úsilí Evropské komise vytvořit díky návrhu směrnice o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí na základě převedení v rámci společnosti transparentní a harmonizované podmínky pro přijímání této kategorie dočasně převedených zaměstnanců.

1.2 EHSV však má vážné námitky vůči určitým pasážím návrhu směrnice i vůči postoji Evropské komise k evropským sociálním partnerům při přípravě návrhu.

1.3 Výbor lituje, že jako jediný právní základ směrnice byl zvolen článek 79 SFEU, přestože obsahuje důležité předpisy o pracovněprávním postavení manažerů, specialistů a absolventů-stážistů, a proto bude mít značný dopad na trhy práce v členských státech. Tato iniciativa by proto měla být předtím, než Komise předloží konkrétní návrh směrnice, podrobena formální konzultaci se sociálními partnery podle článku 154 SFEU. Tato konzultace by nejen podtrhla záměr Lisabonské smlouvy posílit úlohu sociálního dialogu v EU, ale byla by zároveň i příležitostí vyjasnit již předem mezi sociálními partnery některé vzniklé rozepře.

1.4 Návrh směrnice, který stanoví podmínky vstupu státních příslušníků třetích zemí a jejich rodinných příslušníků na základě převedení v rámci společnosti, se netýká jen početně relativně omezené skupiny manažerů, ale i specialistů a absolventů-stážistů. Podle názoru Výboru by však směrnice, která by se omezovala pouze na manažery, bývala lépe zohlednila zvláštní pozici a požadavky této skupiny osob. O to důležitější však nyní je, aby pro všechny zaměstnance spadající do oblasti působnosti směrnice platila v souvislosti s platy a pracovními podmínkami zásada rovného zacházení a nediskriminace a aby bylo vyloučeno zneužití při uplatňování směrnice.

1.5 EHSV proto navrhuje, aby pro osoby převáděné v rámci společnosti platila zásada rovného zacházení jako se zaměstnanci hostitelského členského státu resp. kmenovými zaměstnanci nejen co se týče platů, ale i veškerých pracovních podmínek. Rovné zacházení nesmí být omezeno na obecně závazné kolektivní smlouvy, nýbrž se musí vztahovat na všechna zákonná a kolektivní ustanovení, včetně podnikových dohod. Stěhování rodinných příslušníků za migrantem by mělo být podle názoru EHSV upraveno podobně jako ve směrnici o „modré kartě“ (2009/50/ES).

1.6 Okamžik zveřejnění návrhu spadá přímo do doby největší finanční a hospodářské krize v historii EU. Některé členské státy jsou stále ještě velmi vzdáleny hospodářskému oživení a vykazují natolik vysokou míru nezaměstnanosti, že se musí počítat s většími migračními toky i v rámci EU. Komise ve své roční analýze růstu (1) výslovně poukazuje na nebezpečí, že ani začínající hospodářský růst by nemusel vést k dostatečně dynamickému vytváření pracovních míst, a proto je nezbytné zvýšit relativně nízké využívání dostupného potenciálu pracovních sil v EU. Na druhou stranu a v souladu s poslední společnou zprávu o zaměstnanosti (2010) EHSV bere v potaz, že některé členské státy a kategorie pracovníků i nadále pociťují nedostatek pracovních sil.

1.7 Zaměstnanci, kterých se to týká, jsou převáděni i z těch třetích zemí, v nichž je úroveň mezd a sociálního zabezpečení ještě podstatně nižší než v EU. Proto je třeba účinně kontrolovat dodržování směrnice, přičemž se musí zamezit zbytečné byrokratické zátěži společností. Evropská komise za tímto účelem spolu s členskými státy v současné době vyvíjí elektronický systém výměn pro zjednodušení přeshraniční spolupráce správních orgánů v rámci směrnice o vysílání pracovníků (směrnice 96/71/ES). Tento systém by měl zahrnovat i případy převádění státních příslušníků třetích zemí v rámci společnosti.

1.8 Definice „manažerů“, „specialistů“ a „absolventů-stážistů“ by měly být podle EHSV formulovány jasněji, aby nejen poskytovaly větší právní jistotu dotčeným společnostem, ale rovněž zaručovaly, že nepřekračují rámec závazků přijatých v rámci dohody GATS a dvoustranných dohod se třetími zeměmi. Definice by měly být formulovány tak, aby zahrnovaly přesně ony tři kategorie vysoce kvalifikovaných pracovníků, jejichž převádění má směrnice upravovat.

1.9 Bude-li směrnice splňovat zde uvedené požadavky, mohla by podle názoru EHSV skutečně přispět k usnadnění převádění know-how v rámci společnosti do EU a ke zvyšování konkurenceschopnosti EU.

2.1 Tato směrnice má koncernům, které mají společnosti v EU i mimo ní, usnadnit převádění zaměstnanců, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí, ze společností se sídlem mimo EU do dceřiných společností či poboček v členských státech EU. Možnost takového převedení má platit pro manažery, specialisty a absolventy-stážisty.

2.2 „Manažerem“ se rozumí každá osoba pracující ve vedoucí pozici, která především řídí vedení hostitelského subjektu a na její činnost obecně dohlíží nebo tuto osobu řídí především správní rada nebo akcionáři podniku nebo rovnocenný orgán.

2.3 „Specialistou“ se rozumí každá osoba, jež má neobvyklé znalosti, které jsou zásadní a specifické pro hostitelský subjekt, přičemž se neberou do úvahy pouze znalosti specifické pro hostitelský subjekt, ale také vysoká úroveň dosažené kvalifikace této osoby, jež odpovídá typu práce nebo obchodu, které vyžadují specifické technické znalosti.

2.4 „Absolventem-stážistou“ se rozumí každá osoba s dokončeným postsekundárním vysokoškolským vzdělávacím programem v minimální délce tří let, jež byla převedena za účelem obohacení svých znalostí a zkušeností ve společnosti, a to v rámci přípravy na manažerskou pozici ve společnosti.

2.5 Na výzkumné pracovníky se směrnice uplatňovat nemá, neboť pro ně platí samostatná směrnice 2005/71/ES.

2.6 Členské státy mohou stanovit, že před svým převedením musela mít každá osoba v koncernu uzavřenou pracovní smlouvu po dobu nejméně 12 měsíců, přičemž počet takto způsobilých osob může být omezen. Délka převedení je omezena maximálně na tři roky pro manažery a specialisty a na jeden rok pro absolventy-stážisty.

2.7 Zrychlené správní řízení a jediné povolení opravňující k pobytu i výkonu práce má zvýšit atraktivitu převádění.

2.8 Převedení zaměstnanci mohou pracovat i v jakémkoli subjektu usazeném v jiném členském státě, který náleží do téže skupiny podniků, a v zařízeních klientů tohoto hostitelského subjektu v jiných členských státech, přičemž doba převedení v druhém členském státu v zásadě nesmí překročit dvanáct měsíců. Existují však výjimky z tohoto pravidla.

2.9 Musí být dodržovány sazby minimální mzdy resp. kolektivní smlouvy cílové země. Dále se předpokládá respektování práv jako je svoboda sdružování, možnost členství a činnosti v odborových organizacích nebo svazech zaměstnavatelů, uznávání diplomů v souladu s vnitrostátními postupy, přístup ke zboží a službám a přístup k systémům sociálního zabezpečení. Nemá se však uplatňovat celé pracovní a sociální právo cílového státu.

3.1 Počínaje Amsterodamskou smlouvou spadá migrační politika částečně do oblasti působnosti EU. Rozvoj migrační politiky několikrát požadovala i Evropská rada a výslovně i Rada (závěry ze zasedání Rady v Tampere v roce 1999, Haagský program z roku 2004, Stockholmský program z roku 2009 a Evropský pakt o přistěhovalectví a azylu).

3.2 Po veřejné konzultaci ve formě zelené knihy předložila Evropská komise v roce 2005 Plán politiky v oblasti legální migrace, v němž oznámila předložení návrhů několika směrnic o migraci pracovních sil. Jednu směrnici (2) – o mobilitě vysoce kvalifikovaných pracovníků (směrnice o „modré kartě“) – již Rada 25. května 2009 přijala, směrnice o „jediném povolení“ se ještě projednává v Radě a v Evropském parlamentu. Zároveň s předmětným návrhem předložila Komise návrh směrnice o sezónní práci.

3.2.1 Komise původně předložila návrh směrnice horizontálního charakteru již v roce 2001 a zahrnula do něj všechny formy přistěhovalectví za účelem výdělečné činnosti. Nyní se však rozhodla, že zvolí odvětvový přístup, neboť horizontální právní předpis se ukázal být neproveditelným.

3.3 Dne 13. července 2010 předložila Evropská komise návrh směrnice o převádění v rámci společnosti. Účelem tohoto návrhu je sjednotit pravidla pro přijímání pracovníků, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí a jsou převáděni ze společnosti usazené mimo EU do společnosti téhož koncernu v EU, v celé EU.

3.4 Návrh směrnice obsahuje ustanovení pro pracovní síly, které mají bydliště a státní příslušnost v zemích mimo EU, mají v této zemi uzavřenou pracovní smlouvu se společností ve skupině a mají být z této společnosti převedeni do společnosti této skupiny usazené v členském státě EU.

3.5 V důvodové zprávě Komise uvádí, že plánovaná směrnice má přispět k dosažení cílů strategie Evropa 2020. Vytvoření transparentních a harmonizovaných podmínek pro přijímání této kategorie dočasně převáděných pracovníků má umožnit rychlou reakci na poptávku nadnárodních společností po převádění manažerů a specialistů z třetích zemí v rámci společnosti. Absolventi-stážisté mají být převedením připravováni na manažerskou pozici v koncernu. Komise je přesvědčena, že navrhovaná směrnice slouží k odstranění zbytečných administrativních překážek, zároveň však chrání práva zaměstnanců a poskytuje i dostatečné záruky v dobách ekonomické nejistoty.

3.6 Cílem evropské migrační politiky by v zásadě měla být jednak atraktivita pro „mozky“ a jednak jistota, že nelze obcházet pracovní a sociální právo, což zajišťují odpovídající průvodní kontrolní opatření. Ačkoli cílem této směrnice prvotně není udržitelná migrace, měl by být na tento požadavek brán zřetel.

3.7 Podpora takových nadnárodních pohybů vyžaduje prostředí spravedlivé soutěže a úcty k právům pracovníků, včetně vytváření bezpečného právního postavení pro osoby převedené v rámci společnosti. Návrh obsahuje i některá práva zaměstnanců převáděných v rámci společnosti, jako například právo na vyplacení takové mzdy, kterou stanoví kolektivní smlouvy cílové země. Nemá však být uplatňováno celé spektrum pracovního práva. Manažeři sice dostávají převážně vyšší odměnu než minimální mzdu, v případě specialistů a absolventů-stážistů to však není pravidlem.

3.8 Ve svém stanovisku k návrhu směrnice Rady o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci (3) zastával EHSV názor, že právní předpisy o přijímání migrujících pracovníků jsou spojeny s vývojem pracovních trhů, pročež musejí vnitrostátní orgány diskutovat se sociálními partnery. Stejně tak ve svém stanovisku k „návrhu směrnice Rady o sjednoceném postupu vyřizování žádostí státních příslušníků třetích zemí o jediné povolení k pobytu a výkonu práce na území členského státu a o společném souboru práv pro pracovníky z třetích zemí, kteří oprávněně pobývají v členském státě“ (4) vysvětlil, že každý stát může ve spolupráci se sociálními partnery rozhodovat o charakteru imigrace.

3.9 Ve stanovisku k tématu Integrace přistěhovalých pracovníků (5) uvedl, že integrace na pracovišti za rovných podmínek z hlediska příležitostí a zacházení je výzvou i pro sociální partnery, kteří ji musí podporovat v rámci kolektivního vyjednávání a sociálního dialogu, a to i na evropské úrovni.

3.10 Z výše uvedených odstavců jasně vyplývá, že EHSV je přesvědčen, že sociální partneři jak na úrovni členských států, tak i na evropské úrovni, by měli být zapojeni do tvorby právních předpisů.

3.11 V souvislosti s převáděním v rámci společnosti by se s ohledem na „odchozí mobilitu“ mělo zvážit, za jakých podmínek smějí být státní příslušníci členských států EU převáděni do třetích zemí. Zejména by mělo být zaručeno, že navrhovaná směrnice nebude podrývat schopnost EU podstupovat vzájemné závazky v souladu s režimem 4 dohody GATS nebo s dvoustrannými dohodami. To je mimořádně důležité pro odvětví jako např. stavebnictví, které dohodě GATS zatím nepodléhá.

4.1 První reakce evropských sociálních partnerů na návrh směrnice se velmi lišily. Například BUSINESSEUROPE návrh v zásadě uvítala a spatřuje v něm přínos pro transparentnost a pro zjednodušení postupu pro přijímání osob převedených v rámci společnosti. Přesto i BUSINESSEUROPE kritizuje některá ustanovení návrhů. Týká se to především možnosti trvat na předchozím zaměstnání ve vysílajícím podniku v délce až 12 měsíců. Navíc by překážky, které lze klást členským státům při uplatňování výhodnějších předpisů, mohly vést ke zhoršení stávajících platných vnitrostátních předpisů.

4.2 Evropská konfederace odborových svazů (EKOS) naopak vyjadřuje vážné námitky vůči návrhu směrnice a vyzvala Komisi, aby ho stáhla. EKOS kritizuje volbu článku 79 SFEU jako jediného právního základu směrnice, přestože bude mít (stejně jako směrnice o sezónních pracovnících) závažný dopad na trhy práce v členských státech. Požaduje, aby takovéto návrhy musely být podrobeny konzultaci se sociálními partnery podle článku 154 SFEU. Navíc návrh ani nezaručuje rovné zacházení s osobami převedenými v rámci společnosti, ani nejsou naplánovány kontrolní mechanismy a sankce v případě porušení předpisů.

4.3 Z hlediska migrace je tento přístup alespoň do určité míry navázáním na koncepci „cirkulační migrace“. Každopádně se jedná o koncepci přechodné, dočasné migrace. Ta je často považována za mylnou, co se týče integrace a trhu práce. Pokud by v Evropě v některých zemích, odvětvích a profesích dlouhodobě panoval nedostatek kvalifikovaných pracovních sil a mladých lidí, měl by se tento nedostatek řešit nejprve zvyšováním kvalifikací v Evropě a využíváním volného pohybu pracovníků v rámci EU. Teprve dalším krokem by mohly být úvahy o kontrolované migraci pracovních sil s postupně přibývajícími právy a udělováním povolení k pobytu.

4.4 Jiní považují koncepci dočasné resp. cirkulační migrace naopak za správné opatření, aby byl nejprve podpořen příliv vysoce kvalifikovaných pracovníků do Evropy, kteří mohou získané zkušenosti následně uplatnit v zemi svého původu. Zároveň tak Evropa může v globální hospodářské soutěži o mozky vytvořit stejné výchozí podmínky jako její konkurenti.

4.5 Určité formy koncepce dočasné migrace však v některých členských státech již v minulosti ztroskotaly. Vzhledem k víře v krátkodobý charakter migrace se neinvestovalo do integračních opatření. Toto zanedbání nebylo částečně ani dodnes napraveno.

4.6 V roce 2007 vydala Evropská komise důležité sdělení o cirkulační migraci a partnerstvích mobility mezi Evropskou unií a třetími zeměmi (6), jež objasňuje výhody i specifičnosti tohoto konceptu. EHSV přispěl do této diskuse objektivním způsobem prostřednictvím svého stanoviska z vlastní iniciativy (7), v němž uznal, že užitečné mohou být také postupy při dočasném přijetí a že hlavní překážku pro cirkulační migraci představuje nepružnost současných evropských zákonů.

4.7 S tím přirozeně souvisí i otázka přestěhování rodinných příslušníků za migrantem, která je o to závažnější, když dočasná migrace trvá několik let nebo se z ní stává trvalé přistěhovalectví. Stěhování rodinných příslušníků za migrantem by proto mělo být upraveno podobně jako v takzvané směrnici o „modré kartě“ (2009/50/ES).

4.8 EHSV koneckonců vyzdvihuje význam integrace v četných stanoviscích (8).

4.9 EU a orgány jednotlivých členských států musí na podpoře integrační politiky spolupracovat. EHSV nedávno zdůraznil (9), že společná přistěhovalecká politika musí zahrnovat integraci, což je dvousměrný společenský proces vzájemného přizpůsobování přistěhovalců a hostitelské společnosti, který je třeba usnadnit prostřednictvím řádné správy v Evropské unii, na úrovni členských států i na regionální a místní úrovni. Ve svém stanovisku k tématu Integrace a sociální agenda (10) EHSV navrhuje, aby se usilovalo o systematické začleňování (mainstreaming) otázek integrace do různých politických, legislativních a finančních nástrojů EU s cílem podpořit integraci, rovné zacházení a nediskriminaci.

4.10 Předmětný návrh směrnice je však v určitém rozporu s těmito integračními snahami, neboť kvůli víře v dočasný charakter by integrační opatření mohla být opomenuta.

4.11 V zájmu vyloučení nekalé hospodářské soutěže musí být zaměstnancům převáděným v rámci společnosti poskytnuty pracovní podmínky přinejmenším srovnatelné s podmínkami kmenových zaměstnanců koncernu. To se nesmí týkat jen minimální mzdy, ale veškerých pracovněprávních předpisů cílové země, tzn. plošně celého pracovního práva přijímajícího členského státu.

4.12 Pokud jde o práva, EHSV již ve stanovisku k tématu Zelená kniha o přístupu EU k řízení ekonomické migrace (11) konstatoval následující: „Východiskem v této debatě má být princip nediskriminace. Pracovník imigrant má mít nezávisle na délce pracovního povolení a povolení k pobytu stejná finanční, pracovní a sociální práva jako ostatní pracovníci.“

4.13 Ve stanovisku ke směrnici o jediném povolení (12) upozornil EHSV na úlohu sociálních partnerů na různých úrovních (podnikové, odvětvové, národní i evropské) v podporování rovného zacházení při práci. Mezi hlavními aktéry je zde třeba uvést také evropské rady zaměstnanců, jelikož v předmětném návrhu se konečně jedná povětšinou o velké skupiny s mnoha společnostmi.

4.14 Zvláštní význam bude mít kontrola dodržování ustanovení. EHSV ve svém stanovisku k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví postihy proti zaměstnavatelům státních příslušníků třetích zemí s nelegálním pobytem (13) objasnil, že kontrola nebude snadná, protože i) monitorovací orgány nemají dostatek kvalifikovaného personálu, ii) rozdělování povinností mezi příslušné orgány je obtížné a iii) monitorováno bude mnoho podniků. Členské státy proto musí zajistit, že kontrolní orgány budou mít dostatečné vybavení, aby mohly účinně plnit své úkoly.

4.15 Rozsah působnosti směrnice je definován příliš nejasným způsobem, zejména je třeba jasně formulovat definici specialistů, aby se zamezilo tomu, že prakticky všichni zaměstnanci koncernu by až po dobu tří let mohli pracovat v pobočce v příslušném členském státě. Přezkoumat by se měla i definice absolventů-stážistů, aby bylo možné převádět jako absolventy-stážisty skutečně jen ty osoby, které mají být připravovány na zcela konkrétní manažerskou pozici. Při jejím vypracování by měla být vzata v úvahu nabídka EU v rámci dohody GATS z roku 2005.

4.16 Vyloučení určitých oblastí z působnosti směrnice by se mělo zvážit tehdy, když to budou svorně požadovat zaměstnavatelé i odbory z dotčeného odvětví.

4.17 V případech převádění z jednoho členského státu do jiného vyvstávají praktické problémy ohledně vyplácení příslušných mezd. Obavy z mzdového dumpingu vyvstávající pravidelně v souvislosti s převáděním z jiných členských států (což spadá do působnosti směrnice o vysílání pracovníků) jsou oprávněné i co se týče rozsahu působnosti této navrhované směrnice. Například zejména ve stanovisku EHSV o vysílání pracovníků (14) se zdůrazňuje, že nedostatečné možnosti kontroly mohou vyvolat problémy.

5.1 Definice specialisty je matoucí a mohla by zahrnovat téměř všechny pracovní poměry, neboť se v ní požadují pouze znalosti „specifické pro hostitelský subjekt“. Tato definice („osoba, jež má neobvyklé znalosti, které jsou zásadní a specifické pro hostitelský subjekt, přičemž se neberou do úvahy pouze znalosti specifické pro hostitelský subjekt, ale také vysoká úroveň dosažené kvalifikace této osoby, jež odpovídá typu práce nebo obchodu, které vyžadují specifické technické znalosti“) je podstatně širší než příslušná definice v části dohody GATS závazné pro EU, neboť se (v německém znění) nepožadují žádné neobvyklé znalosti. Lze tak převádět všechny specialisty, čímž značně stoupá riziko tlaku na růst mezd. (15)

5.2 Přestože převádění v rámci společnosti se v současné době využívá převážně ve velkých nadnárodních společnostech, měly by být stanoveny minimální požadavky na hostitelské subjekty, aby se zamezilo zneužívání. Převádění by v každém případě mělo mít určitý rozměr, zejména pokud jde o konkrétně daný počet pracovníků, aby se zabránilo zneužívání v tom smyslu, že převedením v rámci společnosti vznikne jednočlenná společnost sestávající z převedeného specialisty/manažera.

5.3 Mělo by být rovněž zajištěno, že agentury pro dočasnou práci (v rámci skupiny) nesmějí převádět žádné zaměstnance do poboček.

5.4 Návrh směrnice stanoví, že členské státy žádost o přijetí na základě převedení v rámci společnosti zamítnou, jestliže byly vůči zaměstnavateli nebo hostitelskému subjektu uplatněny sankce podle vnitrostátního práva za nenahlášenou práci a/nebo nezákonné zaměstnávání. To by mělo být rozšířeno i na případy nedodržení sazeb minimální mzdy. V souladu se zásadou proporcionality by zaměstnavatelé měli být z podávání žádostí vyloučeni jen dočasně, ne však trvale, jak je stanoveno v návrhu. Stejně tak by mělo být možné rozlišovat podle závažnosti přestupku.

5.5 Pouhá možnost návratu do společnosti ve vysílající zemi také nestačí. Spíše by měl být alespoň uzavřen smluvní vztah platný i po ukončení převedení, aby bylo zajištěno, že zaměstnanec nebyl zaměstnán pouze za účelem převedení.

5.6 Návrh předpokládá jen dodržování vnitrostátních právních předpisů o platech. V případě citlivých oblastí, jakou převádění v rámci společnosti je, by však mělo být do směrnice zahrnuto i to, že veškeré pracovněprávní předpisy (zákonné i kolektivní povahy) cílové země platí i pro osoby převedené v rámci společnost a že se vysílající subjekt resp. hostitelský subjekt před začátkem převedení zavazují k dodržování těchto předpisů. Rozhodující je, aby se zamezilo nejistým pracovním poměrům a rozdílům oproti kmenovým zaměstnancům.

5.7 Ustanovení článku 16 má de facto za následek to, že členský stát dostane pravomoc udílet povolení k pobytu a pracovní povolení i pro výsostné území jiných členských států. Orgány jednotlivých členských států však nemají pravomoc vystavovat takováto povolení. Tyto pravomoci nemůže udělit ani EU, neboť ona sama není oprávněna udělovat povolení k pobytu či pracovní povolení jménem jednotlivých členských států. Navíc není stanovena možnost, že by druhý členský stát mohl nějak přezkoumat pracovní povolení vydané v prvním členském státě spolu s povolením k pobytu. Proto je třeba vyjasnit, že povolení může platit výhradně pro ten členský stát, který ho také vystavil.

5.8 V současné době také není vyjasněno, jaký systém platí při dalším převedení do druhého členského státu, neboť se v takovém případě jedná o převedení z jednoho členského státu do jiného. V každém případě bude nutné vypracovat zvláštní postup pro spolupráci správních orgánů jednotlivých členských států.

5.9 Návrh umožňuje zavedení zjednodušeného postupu. Není jasné, v čem konkrétně usnadnění postupu spočívá. Zjednodušený postup proto nesmí být na úkor přesnosti kontroly. V každém případě by mělo být zajištěno, že úřady budou moci přesně a neprodleně kontrolovat veškeré jednotlivé případy, zejména v souvislosti s vyplácením mezd.

5.10 Celková doba převedení by neměla překročit 3 roky. Při takto dlouhém převedení již nelze hovořit o nezbytném krátkodobém zaměstnání v rámci společnosti. Převedení zaměstnanci by měli být normálně začleněni do společnosti v cílové zemi. Proto musí v každém případě platit celé spektrum pracovního a sociálního práva cílového státu.

5.11 Převedení v délce 3 let v mnoha odvětvích překračují obvyklou dobu trvání zaměstnaneckého poměru. Pro migraci vysoce kvalifikovaných pracovníků za účelem práce však již byla přijata rámcová směrnice 2009/50/ES (směrnice o „modré kartě“).

5.12 Ani minimální mzdy nemohou vždy zabránit mzdovému dumpingu. U „dalšího převedení“ do druhého členského státu totiž návrh předpokládá, že budou uplatňovány příslušné předpisy platné v zemi přijetí. V případě dalšího převedení by to vedlo k tomu, že by neplatily potenciálně vyšší minimální mzdy dotyčné země výkonu práce, ale minimální mzdy země přijetí. Proto je nutné v každém případě vyjasnit, že musí být vypláceny příslušné minimální mzdy země, v níž je práce skutečně vykonávána. Přitom je třeba zaručit nejen platnost veškerých ustanovení kolektivních smluv, ale i zásady rovného zacházení.

5.13 Návrh směrnice, o němž toto stanovisko pojednává, nestanoví možnost převedených zaměstnanců podávat proti svým zaměstnavatelům žalobu u soudů v Evropské unii. Například v případě mezd vyplácených ve výši sazeb v cílovém státě by pro zaměstnance převedené ze třetích zemí byl v dané věci obvykle příslušný soud ve vysílajícím státě, a ne v příslušném členském státě. To by žalobcům při vymáhání oprávněných nároků osob převedených v rámci společnosti způsobilo nepřijatelné obtíže. Přístup ke spravedlnosti však patří k hlavním zásadám demokratické společnosti, a proto musí být v cílovém státě převedení zaručen.

5.14 EHSV vyzývá Evropský parlament a Radu, aby podnikly kroky k tomu, že nedostatky uvedené v tomto návrhu směrnice budou v dalším legislativním procesu odstraněny, aby bylo zajištěno, že skutečně pozitivně přispěje k usnadnění nezbytného převádění know-how v rámci společnosti do EU.

V Bruselu dne 4. května 2011.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Staffan NILSSON

(15) Pozn. překladatele: české a německé znění referenčního dokumentu KOM(2010) 378 se liší, přičemž v českém znění je poukaz na „neobvyklé znalosti“ uveden.