6.4.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 107/33

1.1

Výbor navrhuje, aby byl jakožto právní základ začleněn spolu s čl. 42 odst. 1 a čl. 43 odst. 2 rovněž článek 349 Smlouvy o fungování Evropské unie, jelikož pouhá zmínka o článcích souvisejících se SZP není dostatečným základem pro přijetí zvláštních opatření pro nejvzdálenější regiony Evropské unie.

1.2

Výbor uvádí, že z čl. 18 odst. 2 písm. e) má být odstraněn odkaz na „objemy“ a že znění tohoto ustanovení je na místě upřesnit v souvislosti s odstavcem 4 téhož článku, a to tak, aby bylo dosaženo žádoucí pružnosti v programovém plánování opatření a akcí; má být stanoveno, že ke každému opatření bude namísto objemů přiřazen příslušný finanční výkaz, a dále má být odstraněn odkaz na maximální výši akcí, neboť ta by byla stanovována na úrovni jednotlivých opatření.

1.3

Výbor se domnívá, že pokud jde o ochranu krajiny a tradičních vlastností zemědělské půdy, obzvláště v souvislosti s udržováním podpěrných terasových kamenných zdí, je zapotřebí, aby se flexibilní přístup, kterého může využívat Madeira v souvislosti se zdvojnásobením maximálních ročních částek přicházejících v úvahu pro podporu Unie, stanovených v příloze nařízení (ES) č. 1628/2005, rozšířil i na další z nejvzdálenějších regionů.

1.4

Výbor má za to, že do článku 22 má být začleněn další odstavec, který by velké podniky, které mají sídlo v nejvzdálenějších regionech, osvobodil od zákazu získávat státní podpory určené k hrazení pojistného v rámci zemědělského pojištění.

1.5

Výbor je pro zvýšení finančních prostředků určených pro odvětví banánů v rámci programů POSEI (programy možnosti voleb z hlediska odlehlosti a izolovanosti) za účelem snížení negativního dopadu plánovaného snížení celní sazby na dovoz tohoto ovoce do EU na příjmy producentů z Unie.

1.6

Výbor se domnívá, že při přípravě zvláštního režimu zásobování pro každý region se musí zohlednit místní zemědělská produkce, jejíž rozvoj nesmí být omezen příliš vysokou podporou zásobování produkty, které jsou rovněž produkovány místně.

2.1

Nejvzdálenější regiony Evropské unie mají zvláštní postavení, což uznává článek 349 Smlouvy o fungování Evropské unie, v němž se stanoví, že s ohledem na zvláštní charakter a omezení těchto regionů je třeba přijmout konkrétní opatření zaměřená zejména na vytvoření podmínek pro uplatnění Smluv v těchto regionech, včetně společných politik. V současné době je v článku 349 SFEU uvedeno devět regionů patřících třem členským státům:

2.2

Pokud jde o společnou zemědělskou politiku (SZP), na nejvzdálenější regiony se vztahují specifická opatření začleněná do režimu POSEI; součástí tohoto režimu jsou tyto hlavní nástroje:

2.3

Specifická opatření týkající se zemědělství v nejvzdálenějších regionech byla poprvé zavedena v roce 1991 pro francouzské zámořské departementy (POSEIDOM), poté v roce 1992 pro Kanárské ostrovy (POSEICAN), Azory a Madeiru (POSEIMA). V roce 2001 byl program POSEI podroben reformě, která změnila zvláštní režim zásobování a zejména způsob výpočtu podpory v rámci tohoto režimu. V rámci uvedené reformy byla také vytvořena nová opatření na podporu místní produkce a změněna opatření stávající.

2.4

V roce 2006 byl režim POSEI znovu zásadním způsobem reformován – všechny tři předpisy POSEI byly totiž nahrazeny jediným nařízením: nařízením Rady (ES) č. 247/2006. Tímto nařízením byla přijata nová metoda plánování programů, založená na decentralizaci vytváření, upravování, řízení a monitorování programů POSEI, a to tak, že uvedenými úkoly byly pověřeny příslušné orgány členských států. Nový režim zvýšil pružnost řízení, lépe jej přizpůsobil místním potřebám a současně zjednodušil postupy potřebné pro upravování programů. Ve zmíněném přepracování režimu POSEI se odrazila rovněž reforma SZP z roku 2003 o režimech přímých podpor pro zemědělce, v níž byly zohledněny zvláštní charakteristiky zemědělství nejvzdálenějších regionů, které nespadaly do oblasti uplatnění modulace a oddělení podpor.

2.5

Nařízení Rady (ES) č. 247/2006 bylo poté několikrát upraveno, aby zohlednilo jednak reformy z roku 2006 týkající se odvětví cukru a banánů, jednak kontrolu stavu SZP, kdy se do režimu POSEI přesunul rozpočet odpovídající opatřením přímé podpory, která se dříve řídila podle nařízení Rady (ES) č. 1782/2003), a rovněž další přesuny přímých podpor v letech 2007 a 2008.

2.6

V současnosti se lze domnívat, že programy POSEI jsou ekvivalentem prvního pilíře SZP pro nejvzdálenější regiony a že je nezbytné, aby byly náležitě finančně podporovány, což umožní zachovat fungování jejich mechanismů.

3.1

Především je třeba podotknout, že uvedená změna nařízení Rady č. 247/2006 byla dána nutností přizpůsobit toto nařízení nejnovějšímu vývoji právních předpisů, zejména vstupu v platnost Lisabonské smlouvy, která zavedla do společné zemědělské politiky postup spolurozhodování. Bylo tedy nutné rozlišit na jedné straně pravomoci, které jsou přeneseny na Komisi pro účely přijímání nelegislativních aktů (aktů v přenesené pravomoci) s obecnou působností, kterými se doplňují nebo mění některé prvky legislativního aktu, které nejsou zásadní, jak je uvedeno v článku 290, a na straně druhé pravomoci k přijímání prováděcích aktů, které jsou svěřeny Komisi podle článku 291.

3.2

Dalším cílem uvedené změny nařízení je přepracovat a upravit strukturu jeho textu tak, aby bylo dosaženo vyšší jasnosti a transparentnosti, a aby tak jeho ustanovení lépe odpovídala skutečným podmínkám zemědělského režimu POSEI.

3.3

Nové znění nařízení výslovněji uvádí hlavní cíle, které režim POSEI sleduje, a staví do popředí ústřední úlohu, kterou programy POSEI hrají. Do textu nařízení bylo navíc začleněno několik ustanovení týkajících se plánování programů, jejichž cílem je umožnit pružnější úpravu programů, a tak se lépe přizpůsobit potřebám nejvzdálenějších regionů.

3.4

Dále je navrhováno několik konkrétních změn:

3.5

Dále se uvádí, že při přípravě zvláštního režimu zásobování pro každý region se musí zohlednit místní zemědělská produkce, jejíž rozvoj nesmí být omezen příliš vysokou podporou zásobování produkty, které jsou rovněž produkovány místně.

3.6

Nový návrh nařízení nezavádí žádné změny v oblasti finančních zdrojů a jejich intenzity a v každém případě lze říci, že zásadní reforma, kterou přináší, se týká pouze formální stránky, nikoliv samotné podstaty.

4.1

Zemědělství nejvzdálenějších regionů představuje důležitou součást místního hospodářství, zejména v oblasti tvorby pracovních míst, a navíc je i významnou podporou místního zemědělsko-potravinářského odvětví, které je v uvedených regionech považováno za zásadní složku průmyslové produkce.

4.2

Zemědělská produkce v nejvzdálenějších regionech se však vyznačuje značnou nestabilitou, a to především v důsledku problémů souvisejících se vzdáleností, rozsahem místních trhů a jejich roztříštěností, nepříznivými klimatickými podmínkami, nedostatečným rozsahem místních zemědělských podniků či nízkou úrovní diverzifikace pěstovaných plodin. Tyto faktory výrazně snižují konkurenceschopnost nejvzdálenějších regionů v poměru k produkci kontinentální Evropy. Místní zemědělství je navíc do značné míry závislé na vnějších vlivech, a to jak pokud jde o poskytování vstupů, tak i pokud jde o uvádění produktů na trh, v zeměpisných podmínkách, v nichž hraje úlohu značná vzdálenost od zdrojů zásobování a trhů.

4.3

Ve většině nejvzdálenějších regionů je typické, že se v zemědělské produkci zřetelně rozlišuje zemědělství, které je zaměřeno na vývoz, a zemědělství, které slouží k zásobování místních trhů. Produkce zaměřená na vývoz však musí čelit konkurenci produkce pocházející ze zemí podílejících se na světovém trhu (Středomoří, Latinská Amerika atd.), které svou produkci rovněž prodávají na evropském kontinentu, a to s nižšími náklady a za stále výhodnějších přístupových podmínek, což je důsledkem postupné liberalizace obchodního režimu pro zemědělské produkty v EU.

4.4

Banány z Unie jsou příkladem znepokojivého postupného snižování ochrany hlavních vývozních produktů nejvzdálenějších regionů. Dne 15. prosince 2009 Evropská unie podepsala multilaterální smlouvu v rámci Světové obchodní organizace týkající se obchodu s banány, v níž se stanoví snížení celní sazby ze 176 EUR/t na 114 EUR/t v průběhu let 2017–2019. Dále byly jednotlivě podepsány dohody o partnerství s Kolumbií, Peru a se zeměmi střední Ameriky a v dohledné době se plánuje podpis dohody s Ekvádorem – ve všech těchto dohodách je stanoveno ještě větší snížení celní sazby až na 75 EUR/t, přičemž tato sazba by měla být použitelná od roku 2020.

4.5

Reforma režimu POSEI, která byla provedena v roce 2006, se ukázala jako velmi úspěšná; díky ní se totiž mohl tento režim lépe přizpůsobit zvláštní povaze zemědělství v nejvzdálenějších regionech. Bylo stanoveno, že vnitrostátním a regionálním orgánům mají být přiznány vyšší pravomoci v oblasti vytváření programů, což zainteresovaným subjektům umožní přímější spolupráci při stanovování podpůrných opatření.

4.6

Navrhovaná změna umožňuje, aby ustanovení nařízení lépe odpovídala současnému stavu, v jakém tento režim funguje, a poskytuje větší míru pružnosti v přizpůsobování programů požadavkům jednotlivých regionů.

4.7

Pokud jde o sladění s Lisabonskou smlouvou, vyvinula Komise značné úsilí, aby od sebe odlišila akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty a nezměnila přitom stávající mechanismy, tak aby mohlo být nadále zachováno současné fungování systému. Její návrh je však poněkud ukvapený, neboť zatím neznáme celý soubor informací obsažených ve znění nařízení, jímž budou stanoveny nové postupy projednávání ve výborech.

5.1

Režim POSEI vychází v současnosti z dvojího právního základu: tvoří jej oba články Smlouvy o fungování Evropské unie, které jsou věnovány společné zemědělské politice (SZP) (bývalé články 36 a 37), a zvláštní článek týkající se nejvzdálenějších regionů (bývalý čl. 299 odst. 2). V návrhu reformy nařízení je však právní základ omezen pouze na nové články týkající se SZP (článek 42 a čl. 43 odst. 2) a nový článek 349 týkající se nejvzdálenějších regionů je vynechán. Skutečnost, že je odkazováno výhradně na články o SZP, však nepostačuje k tomu, aby mohla být přijímána zvláštní opatření pro nejvzdálenější regiony, a právní základ pro veškerá ustanovení, která se vztahují k výjimečné povaze plynoucí ze zeměpisné vzdálenosti těchto regionů, tedy představuje zvláštní článek.

5.2

V článku 18 jsou navrhována nová ustanovení, v nichž se stanoví povinný obsah programů POSEI, předkládaných příslušnými vnitrostátními orgány. U některých z uvedených ustanovení však vyvstávají pochybnosti týkající se výkladu. Ustanovení čl. 18 písm. e) by mělo být zrušeno z důvodu nejasnosti a navíc i nadbytečnosti – opakuje se v něm totiž to, co je uvedeno v odstavci 4 téhož článku, neboť podmínky podpory a produkty se již vymezují pro každou akci. Pokud by měly být do povinné součásti opatření začleněny i objemy, představovalo by to spíše komplikaci než pomoc; každé opatření zahrnuje několik akcí a pokud bychom se při popisu opatření zabývali akcemi, nemělo by to žádný praktický význam. Stanovení maximální výše akce, které je uvedeno v čl. 18 odst. 4, je zbytečné a je na úkor pružnosti řízení, neboť podpora pro jednotlivé akce již byla stanovena, což platí i o příjemcích akce.

5.3

Pokud jde o ochranu krajiny a tradičního rázu zemědělské půdy, zejména udržování podpěrných terasových kamenných zdí, potřeba podnítit zachování těchto prvků je pociťována i v některých dalších nejvzdálenějších regionech; v podmínkách složité horopisné situace a typických půdních vlastností mají totiž uvedené prvky zcela zásadní význam pro tradiční podobu krajiny a pro řádnou ochranu půdy. Ustanovení čl. 21 odst. 1 by proto mělo odkazovat na rozšíření flexibilního přístupu, kterého může využívat Madeira v souvislosti se zdvojnásobením maximálních ročních částek přicházejících v úvahu pro podporu Unie, stanovených v příloze nařízení (ES) č. 1628/2005, i na další z nejvzdálenějších regionů.

5.4

V některých z nejvzdálenějších regionů mají značný význam systémy kolektivního pojištění, v nichž se požaduje uzavření smlouvy s celým odvětvím. Velké podniky nemají nárok na státní podporu pro uzavření kolektivního pojištění, což zdražuje pojistné pro malé a střední producenty a znesnadňuje udržitelnost pojišťovacího systému. Je třeba vzít v úvahu to, že nejvzdálenější regiony se nacházejí na malém území a že v některých z nich jsou uplatňovány zvláštní režimy pojištění pro místní plodiny; proto je žádoucí napomoci tomu, aby každé z dílčích odvětví mohlo jako celek uzavřít příslušné kolektivní pojištění.

5.5

Snížení celní sazby stanovené v multilaterální dohodě o obchodu s banány podepsané v Ženevě má již nyní negativní důsledky na prodejní ceny banánů, a tedy i na příjmy producentů z Unie. Tyto negativní dopady ještě vzrostou v důsledku dodatečného snížení celní sazby stanoveného v bilaterálních dohodách podepsaných s andskými a středoamerickými zeměmi. Pro zmírnění tohoto významného poklesu konkurenceschopnosti banánů z Unie způsobeného velkým snížením celních sazeb je třeba zavést kompenzační opatření, jež tento negativní dopad minimalizují prostřednictvím zvýšení finančních prostředků z programů POSEI, jež umožní udržet příjmy producentů z Unie.