Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropské centrální bance, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Lepší koordinace hospodářské politiky pro stabilitu, růst a nová pracovní místa – Nástroje pro silnější správu ekonomických záležitostí EU

(KOM(2010) 367 v konečném znění)

2011/C 107/02

Zpravodaj: pan PALMIERI

Dne 30. června 2010 se Evropská komise, v souladu s článkem 304 Smlouvy o fungování Evropské unie, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropské centrální bance, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Lepší koordinace hospodářské politiky pro stabilitu, růst a nová pracovní místa – Nástroje pro silnější správu ekonomických záležitostí EU

KOM(2010) 367 v konečném znění.

Specializovaná sekce Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 7. února 2011.

Na 469. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 16. a 17. února 2011 (jednání dne 17. února 2011), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 240 hlasy pro, 2 hlasy byly proti a 14 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) vítá skutečnost, že Evropská komise pochopila nutnost větší integrace při koordinaci evropské hospodářské politiky a zařadila do programu jednání své agendy potřebu posílit správu ekonomických záležitostí v Unii.

1.2   EHSV uznává, že současná hospodářská krize skutečně podrobila tvrdé zkoušce hospodářskou, sociální a politickou stabilitu Evropské unie (EU) obecně, a hospodářské a měnové unie zvlášť, čímž se projevila slabá schopnost koordinace mezi členskými státy. To se projevilo jednak ve výjimečných opatřeních na omezení finančních a reálných dopadů krize, jednak v opatřeních na přeměnu celkové struktury (a eurozóny zvlášť) přijatých proto, aby se v nejbližší budoucnosti podobná situace neopakovala. Navíc je jasné, že vysoký veřejný dluh v některých členských státech, který vznikl přinejmenším z části kvůli rozsáhlé pomoci bankám, brzdí veřejné investice a udržitelné sociální výdaje.

1.3   EHSV doufá, že k posílení správy ekonomických záležitostí v EU dojde tím, že se bude věnovat stejná pozornost nezbytné stabilitě i růstu, který vytváří nová pracovní místa.

1.4   EHSV má v úmyslu přispět k nalezení širokého ohlasu nutného k účinnému posílení správy ekonomických záležitostí v praxi upozorněním jednak na některá omezení a rizika přístupu Komise, a jednak na významné možnosti, které z toho plynou.

1.5   V prvé řadě je třeba se odpíchnout z mrtvého bodu, do něhož se EU dostala kvůli strastem Evropské komise a rozšíření na 27 členských států s jejich ostře se lišícími politickými dějinami a vizemi a který znesnadňuje určení společných hospodářských, sociálních a environmentálních cílů, na nichž musí správa ekonomických záležitostí stavět.

1.6   Zároveň musí být plánovaná opatření v budoucnosti podložena společnou analýzou z minulosti, především analýzou stávajících nástrojů ke koordinaci, které vedly k neúčinnému uplatňování Paktu o stabilitě a růstu a k nedostačujícímu uskutečnění cílů stanovených v Lisabonu.

1.7   Zadruhé, co se týče časového harmonogramu, bylo rozhodnuto zahájit od 1. ledna 2011 evropský semestr, a to bez předchozího určení uplatňovaných pravidel a obsahů. A navíc i bez dosažení účinné synchronizace návrhů mezi různými zainteresovanými institucionálními subjekty.

1.8   Hrozí, že omezená účast institucí zastupujících evropské občany (Parlament a výbory) jak na diskusích, tak na provádění nové správy vzbudí ve veřejnosti dojem, že posílení pravidel znamená vzhledem k menšímu politickému manipulačnímu prostoru a většímu počtu plánovaných automatických postupů „nedostatek legitimity“ v rozhodování Unie, a veřejnost ztratí podle údajů získaných v průzkumu Eurobarometru důvěru v EU.

1.9   EHSV se domnívá, že demokratickou legitimitu koordinace evropské hospodářské politiky musí nezbytně nutně stvrdit Evropský parlament. V tomto ohledu EHSV doufá, že Evropský parlament bude moci převzít klíčovou úlohu v procesu zahájeném evropským semestrem, a to jak ve fázi kontroly, tak ve fázi posuzování nápravných opatření stanovených ve sdělení Evropské komise.

1.10   Pouze díky zachování soudržnosti mezi cíli růstu a hospodářského a sociálního rozvoje vyhlášených ve strategii Evropa 2020 – k jejichž dosažení je nezbytná taková míra investic, která je možná neslučitelná s rozpočtovými omezeními – a nezbytnou měnovou a finanční stabilitou uvedenou v Paktu o stabilitě a růstu bude snazší zajistit přijetí rozpočtových omezení veřejností.

1.11   K tomu je rovněž nezbytné vytvořit vhodný soubor ukazatelů, které by ukazovaly víc než pouhý HDP a zahrnovaly úspěchy dosažené v sociální oblasti a v oblasti životního prostředí i neúspěchy, a které by tedy zohlednily skutečné starosti občanů. V této souvislosti musí být přijato pět opatření stanovených v rámci iniciativy „Překročit HDP“. Týkají se uplatňování ukazatelů životního prostředí a sociálních ukazatelů, dostupnosti informací téměř v reálném čase a přesnějších údajů o rozdělování a nerovnostech, vypracování evropské „tabulky“ udržitelného rozvoje a rozšíření národních účtů na otázky v oblasti životního prostředí a sociálních věcí.

1.12   EHSV by v souladu se svojí funkcí poradního orgánu mohl k lepšímu fungování evropského semestru přispět uspořádáním zvláštní výroční schůze s cílem projednat doporučení a způsob dosažení shody o reformách na vnitrostátní úrovni, s přihlédnutím k sociálním dopadům přijatých opatření. Tato diskuse by se mohla konat na podzim, po oficiálním přijetí doporučení členským státům, a její závěry by mohly být základem pro jednání s příslušnými národními hospodářskými a sociálními radami, národními parlamenty a Evropským parlamentem.

1.13   Především větší zaměření se na vyjednávání sociálních partnerů, zejména v eurozóně, kde členské státy již nemají možnost využívat nástroj devalvace, činí ze vztahů mezi odbory a organizacemi zaměstnavatelů nedílnou součást strategie naplánované Komisí. Jedním z řešení by mohlo být intenzivnější a funkčnější uplatňování makroekonomického dialogu, který by vyústil ve skutečné společné zhodnocení hospodářské situace na úrovni EU a nezbytných opatření vládami a sociálními partnery, a to v úzké vazbě na postupy sociálního dialogu na národní úrovni.

1.14   Provádění skutečné koordinace evropské hospodářské politiky vyžaduje nezbytné sdílení makroekonomického referenčního a prognostického rámce. EHSV proto doufá, že budou zaručeny takové podmínky, aby měl Eurostat k dispozici vhodné informace, a Evropská komise tak mohla předložit správné prognostické návrhy, a že bude zavedena aktivní podpora mezi dalšími zainteresovanými orgány: Evropskou centrální bankou, Evropskou radou, Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty.

1.15   EHSV doufá, že koordinace evropských hospodářských politik bude přinejmenším v zemích eurozóny prvním krokem ke skutečné společné hospodářské politice a ke koordinaci fiskální politiky.

1.16   Pokud v rámci užší koordinace hospodářské politiky vedle fiskální a měnové politiky dojde k posílení koordinace mzdové politiky v eurozóně, pak musí být respektováno právo na svobodné vyjednávání – určování mzdových tarifů státem při jejich kolektivním vyjednávání nebo obecně státem nařízené krácení mezd je v této souvislosti třeba odmítnout jako nepřijatelné.

2.   Posílení správy ekonomických záležitostí v EU ve sdělení Evropské komise  (1)

2.1   Sdělení Komise hlouběji rozvíjí politické záměry uvedené ve sdělení Posílení koordinace hospodářské politiky (2) a směry přijaté v závěrech Evropské rady EUCO 13/10 a odráží pokrok, jehož dosud dosáhla pracovní skupina pro správu ekonomických záležitostí (VAN ROMPUY Task Force).

2.2   Na základě dokumentu vypracovaného Komisí se implicitně uznává, že v důsledku finanční a hospodářské krize vznikly četné tlaky na hospodářskou a sociální stabilitu EU obecně, a hospodářské a měnové unie zvlášť, čímž se projevila slabá schopnost koordinace evropské hospodářské politiky.

2.3   V této souvislosti si sdělení klade úkol sestavit rámec opatření k zajištění lepší koordinace evropské hospodářské politiky mezi 27 členskými státy EU, a zejména mezi 16 státy hospodářské a měnové unie, pro něž jsou naplánovány zvláštní předpisy. Připravená struktura směřuje k integraci Paktu o stabilitě a růstu se strategií Evropa 2020.

2.4   V rámci procesu posílení správy ekonomických záležitostí v EU Komise zamýšlí dosáhnout v zásadě tří cílů.

2.4.1   Větší koordinace hospodářské politiky a dohled nad ní je prvním cílem, který spočívá ve:

2.4.2   Druhým cílem je navrhnout systém preventivních nápravných opatření a sankcí, které by byly ukládány v případech porušení ze strany členských států EU.

2.4.3   Třetím a posledním cílem je zavést „evropský semestr“ pro politickou koordinaci hospodářské politiky, který by se použil i pro strukturální reformy a opatření na podporu hospodářského růstu stanovená ve strategii Evropa 2020.

2.5   Tyto cíle Komise převedla do sekundárních předpisů balíčkem ze dne 29. září 2010 tvořeným šesti sděleními (3), která se podrobně věnují konkrétním způsobům dosažení těchto cílů. Ta budou předmětem dvou zvláštních stanovisek EHSV, z nichž první bude o reformě Paktu o stabilitě a růstu a druhé o makroekonomické nerovnováze. Toto stanovisko se tedy omezí na obecné připomínky k celkovému systému správy navrženému Komisí a nebude zacházet do podrobností legislativního balíčku, které budou pojednány zvlášť ve dvou výše zmíněných stanoviscích.

3.   Obecné připomínky

3.1   Je třeba uvítat rozhodnutí Komise zahájit proces skutečného posílení koordinace evropské hospodářské politiky. Na tuto nutnost totiž již dlouho upozorňuje mnoho evropských (mj. i Evropský parlament) i neevropských institucí. EHSV ve svých předchozích stanoviscích k tomuto tématu (4) opakovaně požadoval zejména nutné zvýšení integrace správy ekonomických záležitostí v EU.

3.2   Finanční a hospodářská krize podrobila tvrdé zkoušce výrobní, sociální a politickou stabilitu EU obecně, a hospodářské a měnové unie zvlášť (5).

3.3   Zdá se, že sociální a hospodářské uspořádání trpí nestabilností a nejistotou, a proto potřebuje účinnou organizaci a řádné fungování institucí. Je stále jasnější, že pokud subjekty zainteresované do vnitrostátní hospodářské politiky jednotlivých členských států nespolupracují, nelze všechny členské státy nasměrovat stejným směrem při řešení problémů plynoucích z globalizace ve výrobě a financích a ze značných technologických změn, které probíhají.

3.4   Jelikož neprobíhala koordinace hospodářské politiky, krize již různými způsoby mimořádně tvrdě zasáhla hospodářskou a sociální oblast EU, zejména co se týče příležitostí růstu a zaměstnanosti. Tyto dopady byly jasně určeny v návrhu zprávy o finanční, hospodářské a sociální krizi, kterou v Evropském parlamentu předložila zpravodajka Pervenche BERÈS (6).

3.4.1   Hrubý domácí produkt (HDP) v EU po lopotném růstu v roce 2008 (o 0,5 %) v roce 2009 podstatně poklesl (o 4,2 %) a v letech 2010 a 2011 by měl pomalu začít stoupat (prognóza na rok 2010 je +1 % a na rok 2011 +1,7 %). Pokles je obzvlášť prudký ve třech pobaltských zemích (HDP Lotyšska bude na konci roku 2011 o 22 % nižší než v roce 2007) a v Irsku, v menší míře však i v Itálii, Řecku a Finsku. Zároveň klesl mezi lety 2007 a 2009 vývoz členských států (do jiných členských států i mimo EU) o 12 %, o více než 15 % pak ve Finsku, na Maltě, v Bulharsku, Švédsku, Estonsku a Spojeném království (7).

3.4.2   V důsledku toho se cíle v oblasti trhu práce stanovené v Lisabonské strategii pro většinu členských států vzdálily: míra zaměstnanosti v EU klesla ze 65,4 % v roce 2007 na 64,6 % v roce 2009, přičemž o více než pět procentních bodů klesla v Estonsku, Irsku, Španělsku a Lotyšsku; ve stejném období vzrostla míra nezaměstnanosti v EU ze 7,1 % na 8,9 %, přičemž se přehoupla přes práh 10 % ve Španělsku (kde dosáhla 18 %), na Slovensku, v Irsku a ve třech pobaltských zemích.

3.5   Vzhledem k této mimořádně kritické situaci, jež si žádá stejně mimořádná řešení, přetrvávají určité rozpaky nad přístupem a časovým plánem Komise pro posílení správy ekonomických záležitostí v EU. To jsou faktory, které by kromě toho, že brání co nejširšímu přijetí zahájeného procesu ze strany institucí EU i veřejnosti, mohly zastínit samotný záměr navrhované koordinace.

3.6   Především opatření EU na větší koordinaci hospodářské politiky musejí vycházet z definice (s níž se členské státy skutečně ztotožní) toho, co se rozumí pod „správou ekonomických záležitostí“, a pozorného hodnocení důvodů, které – v průběhu uplynulých deseti let – vedly k neúčinnému uplatňování Paktu o stabilitě a růstu a k nedostačujícímu uskutečnění cílů stanovených v Lisabonu.

3.6.1   Na jedné straně výraz „správa“ evokuje decentralizovanou institucionální strukturu, kde nejedná jen ústředí, jako je tomu v členských státech, ale více subjektů – vládních či nevládních, které navzájem spolupracují, aby dosáhly společných cílů. EU však je zatím ještě na mrtvém bodě, do něhož se dostala kvůli strastem spojeným s evropskou ústavou a rozšířením na 27 členských států s jejich ostře se lišícími politickými dějinami a vizemi. Z toho plyne, že instituce EU a členské státy musí účinně sdílet nové hospodářské, sociální a environmentální cíle, které však na sebe po velkém úsilí o vytvoření jednotného trhu a přijetí eura vynaloženém v 80. a 90. letech 20. století nechávají čekat.

3.6.2   Na druhé straně se nezdá, že by plánovaná opatření v budoucnosti byla podložena společnou analýzou minulosti. Není totiž lhostejné, zda se stanoví, že problémy v Paktu o stabilitě a růstu vyplývají z chyb, k nimž došlo v počáteční fázi při stanovení omezení v hospodářské a měnové unii v případě vážných krizí, nebo z nevhodných politických rozhodnutí učiněných v průběhu jeho uplatňování, anebo z různých představ o cílích a příslušných strategiích, které je třeba sledovat (nízká inflace, hospodářský růst a růst zaměstnanosti, úloha eura jako rezervní měny atd.) (8). I za předcházejících verzí Paktu o stabilitě a růstu existovala v EU po více než deset let pravidla jednání pro členské státy, která však nezabránila častému a opakovanému vzniku kritických situací.

3.6.3   S nedosažením velké části kvantitativních cílů stanovených v Lisabonské strategii – a to i bez ohledu na hospodářskou krizi – zároveň zaznívají hlasité otázky týkající se volby ukazatelů a jejich schopnosti účinně zobrazit vývoj směrem ke zvýšení konkurenceschopnosti a dynamičnosti.

3.7   Zadruhé, co se týče časového plánu, bylo rozhodnuto zahájit od 1. ledna 2011 evropský semestr, a to bez předchozího určení uplatňovaných pravidel a obsahů. A navíc i bez dosažení účinné synchronizace návrhů mezi různými zainteresovanými institucionálními subjekty: Evropskou komisí, Evropským parlamentem, pracovní skupinou pro správu ekonomických záležitostí pod předsednictvím Hermana VAN ROMPUYE, Evropskou centrální bankou (ECB), EHSV a Výborem regionů. Projednávání by mělo být zakončeno schválením v Parlamentu v nejlepším případě teprve v létě 2011.

3.8   Vzhledem k velmi kritické situaci, jako tomu bylo na jaře 2010, je jasné, že se Komise soustředila spíše na časový horizont překonání krize (což se projeví na světových finančních trzích a ve veřejném mínění) než na účinnost, kterou by tato reakce mohla mít ve střednědobém až dlouhodobém výhledu, a to nejen ve finančnictví, ale i ve výrobě, sociální sféře a politice.

3.9   Překonání krize podle Komise vyžaduje tvrdší pravidla a důraznější sankce, menší politický manipulační prostor a více automatických postupů. Žádný soubor pravidel však nemůže účinně vyřešit závažné krize, neboť ty mají téměř vždy na svědomí mimořádné a nepředvídatelné události, které se vymykají prognostickým schopnostem odborníků i schopnosti preventivně přijatých předpisů reagovat na ně. Utopie „vlády pravidel“, která zprošťuje politiku břemene činit rozhodnutí, je těžko uskutečnitelná a ba dokonce nebezpečná do té míry, že dává klamný pocit bezpečí, ochrany před jakýmkoli zdrojem nejistoty (9). Takovýto přístup v sobě navíc skrývá dva druhy problémů, na něž je třeba se pozorně zaměřit.

3.9.1   Prvním je riziko nedocenění výhod přístupu na úrovni EU, kdy jsou zapojeny instituce zastupující převážně evropské občany, oproti mezivládními přístupu, kdy rozhodnutí přijímá v zásadě Rada a Parlament a výbory mají pouze omezené možnosti. Jedinou výjimkou je, že do evropského semestru bude zapojen Evropský parlament, jemuž bude Komise každý rok v lednu předkládat průzkum ročního růstu, aby mohla být zahájena diskuse o hlavních směrech koordinace.

3.9.1.1   Převaha mezivládního přístupu může znamenat i podceňování chybějícího evropského občanství, k němuž došlo již v Lisabonské strategii. To je pro hospodářskou a sociální stabilitu EU stejná výzva jako globální krize, která by mohla otevřít nový prostor iluzím o vzkříšení národní svrchovanosti díky odmítnutí eura (a dokonce i Unie samé) a obnovení nepravděpodobného národnostního rozvoje bez evropských svazků a technokratů. Ne náhodou bedlivý pozorovatel Evropské unie Charles KUPCHAN (10) v článku, který vyšel 29. srpna 2010 ve Washington Post, varoval před hrozícím „znovuznárodněním“ evropského projektu: Evropa zažívá znovuznárodnění politického života a státy postupně získávají zpět svrchovanost, již kdysi ochotně obětovaly na oltář kolektivního ideálu  (11).

3.9.1.2   Zdá se, že evropští občané opravdu tuto důvěru ztrácí, ne tolik vůči institucím EU jako takovým, ale vůči výhodám být součástí EU. Průzkumy Eurobarometru (12) totiž ukazují, že – mezi jarem 2007 a rokem 2010 – klesl podíl Evropanů, kteří si myslí, že členství jejich země v EU je pozitivní, z 57 % na 49 %, ve prospěch těch, kteří je hodnotí negativně (v současnosti 18 %) a kteří na ně nemají vyhraněný názor (29 %). Podobně klesl i podíl občanů, kteří se domnívají, že jejich země má v zásadě prospěch z členství v EU, z 59 % na 53 %, zatímco podíl těch, kdo odpověděli, že výhody nepociťují, stoupl na 35 %.

3.9.2   Druhým problémem je riziko, že se problémy budou řešit tradičním přístupem, stavějícím na prioritě finanční nekompromisnosti před otázkami růstu, sociální spravedlnosti a zhoršujícího se životního prostředí, ačkoli se již šíří přesvědčivé inovační argumenty (13).

3.9.2.1   Vztahy mezi veřejnými výdaji, hospodářským výkonem a sociálními cíli jsou složitější, než by se podle zjednodušujícího předpokladu vyváženosti mezi rovností a účinností mohlo zdát. Dobře naplánované systémy sociálního zabezpečení a usměrňování životního prostředí umožňují zvýšit i účinnost a konkurenceschopnost, takže je lze považovat za výrobní faktor přispívající ke stabilitě a ekonomické dynamičnosti v postindustriálních ekonomikách.

3.9.2.2   To platí ještě víc ve fázi krize, kterou evropské ekonomiky zažívají. V Plánu evropské hospodářské obnovy (14) Komise uznala jak nutnost „snížení lidských nákladů hospodářského poklesu a jeho dopadu na nejzranitelnější skupiny“, tak i skutečnost, že by se na krizi mělo nahlížet jako na příležitost k „urychlení přechodu na nízkouhlíkové hospodářství“ uskutečněním strategie, „která bude stimulovat nové technologie, vytvoří nová pracovní místa spojená s ekologií a nové možnosti na rychle rostoucích světových trzích“.

3.9.2.3   Kromě toho je třeba připomenout, že krize nevznikla ve veřejném sektoru, ale v soukromém, z důvodu nerovnováhy mezi celosvětovým růstem nabídky zboží a služeb a zpomalením růstu kupní síly spotřebitelů (15). Zhoršení bilance rozpočtů členských států vztažené na HDP je z větší části pouze výsledkem nouzových opatření, jako důsledek poklesu jmenovatele (národního důchodu) a zvýšení čitatele (veřejné výdaje na záchranu finančního systému a výroby a na automatické stabilizátory zaměřené na omezení potenciálně dramatických důsledků krize) (16). FITOUSSI správně říká, že rozpočtové problémy Evropy nebyly způsobeny jednáním vlád v rámci jejich pravomocí, ale přirozenými dopady chudnutí společnosti na veřejné finance  (17).

4.   Konkrétní připomínky

4.1   Není zcela jasné, co se myslí pod „správou ekonomických záležitostí“ a jaké jsou základní cíle, na nichž staví, ani nejsou dostatečně známy hranice Paktu o stabilitě a růstu a Lisabonské strategie. Proto je nutné určit strategii, s níž budou souhlasit členské státy i instituce EU. Strategii, která se nebude omezovat na formální zvěstování pravidel a oficiálních postupů, ale která se prolne do všech konkrétních politik – tím spíše v nejistých podmínkách v důsledku hospodářské krize –, aby se zlepšila kvalita života evropských občanů a vzrostla míra zaměstnanosti (i znevýhodněných skupin, jako jsou osoby se zdravotním postižením, etnické menšiny atd.) a konkurenceschopnost evropské výroby (včetně malých a středních podniků a sociální ekonomiky).

4.2   Proto se při kontrole souladu mezi příjmy a výdaji nemůžeme omezovat na pravidla řádného účetnictví, i když jsou nezbytná. Ke zvýšení důvěry a očekávání evropských občanů vůči EU slouží střednědobé až dlouhodobé akce, které umožní sloučit nezbytnou účetní nekompromisnost se stejně důležitou schopností koncipovat a uskutečňovat projekty hospodářského a sociálního rozvoje. V Evropě se tedy musí zvýšit povědomí o Evropské unii jako o politickém celku, o ambici koordinovat různé vnitrostátní politiky směrem ke skutečně sdílenému cíli, o subjektu aktivním na mezinárodním poli.

4.3   A uvědomělejší Evropu lze vytvořit díky významnější úloze a větší schopnosti pochopit probíhající změny ze strany institucí zastupujících občany a sociální partnery, tj. Parlamentu a výborů, díky nimž může mít koordinace stanovená Komisí pevnou demokratickou legitimitu a může najít široký ohlas nutný k jejímu účinnému provádění.

4.4   Zatím se však úloha Parlamentu v evropském semestru jeví skrovná, omezená na počáteční fázi diskusí a první nasměrování procesu koordinace, zatímco by mohla být podstatně významnější a účinnější, kdyby byla koordinována s činností vnitrostátních parlamentů, které v jednotlivých členských státech projednávají a schvalují rozpočet. Parlament může mít zásadní význam při určování toho, jakou správu ekonomických záležitostí by Unie měla provádět, a při zaručení demokratické legitimity preventivních a nápravných opatření, včetně peněžitých sankcí vůči členským státům.

4.5   V této souvislosti EHSV – v souladu se svojí funkcí poradního orgánu evropských institucí – může přispět k posílení správy ekonomických záležitostí EU uspořádáním zvláštní výroční schůze s cílem projednat doporučení a způsob dosažení shody o reformách na vnitrostátní úrovni, s přihlédnutím k sociálním dopadům přijatých opatření. Přidaná hodnota EHSV spočívá právě v zastupování organizací, které na národní úrovni usilují o dosažení sociální shody nad hospodářskými politikami. To by mohlo EHSV umožnit, aby významně přispěl ke snahám a převzetí odpovědnosti nejen politických činitelů, ale zejména i občanů členských států.

4.5.1   Tato diskuse by se mohla konat na podzim, po oficiálním přijetí doporučení členským státům, a její závěry by mohly být základem pro jednání s příslušnými národními hospodářskými a sociálními radami, národními parlamenty a Evropským parlamentem, což by umožnilo zhodnotit přijaté strategie i jejich vhodné šíření a sdílení na národní úrovni.

4.6   Větší váha Parlamentu a výborů by snížila riziko podceňování cíle růstu a hospodářského a sociálního rozvoje ve srovnání s požadavky na měnovou a finanční stabilitu a umožnila soudržnost mezi Paktem o stabilitě a růstu a strategií Evropa 2020. Přestože je hospodářská stabilita – zejména v dobách krize – základem růstu a udržení životní úrovně evropských občanů, hledání větší stability nesmí být na úkor příjmů a práv občanů. Společné provádění reformy správy ekonomických záležitostí a strategie Evropa 2020 by tedy usnadnilo získání souhlasu veřejnosti s rozpočtovými omezeními.

4.6.1   Za současné situace, přestože se Komise zdá být velmi opatrná při stavění obou strategií na stejnou úroveň, vznikají silné pochybnosti o skutečném záměru přistoupit k jejich opravdové integraci, neboť zůstávají podstatně rozdílné. Plyne z toho spíše zjednodušující nerovnováha sociálního rozměru ve prospěch faktorů produktivity a flexibility práce, o nichž panuje názor, že by mohly zvýšit konkurenceschopnost evropských podniků.

4.6.2   Základním předpokladem je, že makroekonomický dohled spolu s tematickým dohledem nad strukturálními reformami, které požaduje Komise, vytvoří příznivé podmínky alespoň pro zajištění udržitelného hospodářského růstu, ve prospěch strategie Evropa 2020 i Paktu o stabilitě a růstu. Nicméně zkušenosti získané během posledních více než deseti let se zkoušením jednotné měny (což v eurozóně znamená nemožnost využívat nástroj devalvace) nevyjevily jasné známky toho, že by se rozdíly v konkurenceschopnosti v EU a hospodářské a měnové unii mohly zavčas vstřebat.

4.7   Co se týče zlepšení kvalitní konkurenceschopnosti, zdá se, že se strategie Evropa 2020 ubírá správným směrem, neboť předpokládá opatření v oblasti znalostí, inovací a environmentální udržitelnosti. Vzniká však rozpor mezi cíli strategie Evropa 2020 a posílením Paktu o stabilitě a růstu, umocněný hospodářskou a sociální situací v Evropě, která se zatím teprve pomalu dostává z krize.

4.7.1   Dosažení ambiciózních cílů strategie Evropa 2020 – inteligentní (založený na znalostech a inovacích) a udržitelný (účinnější, zelený a konkurenceschopný) růst podporující začlenění (sociální a územní soudržnost prostřednictvím zaměstnanosti, se zvláštním zaměřením na znevýhodněné pracovníky) – si totiž žádá financování odpovídající míry investic. Tato opatření, která vyžadují vyšší veřejné výdaje buď přímo nebo prostřednictvím pobídek (i daňových) k soukromým investicím, by se však zároveň mohla ukázat neslučitelná s rozpočtovými omezeními, která Komise zamýšlí zpřísnit, aby vyhověla Paktu o stabilitě a růstu a zlepšila správu ekonomických záležitostí.

4.7.2   Navíc, stále ještě v souvislosti s HDP, je nepochybně pravda, že stabilita veřejných financí a eura je nezbytným základem, na němž stojí dlouhodobé politiky rozvoje. Nicméně účetní pravidla sama o sobě nezaručí pozitivní vývoj financí členských států z dlouhodobého hlediska. Podle „zásady neměnnosti“, kterou hlásají STIGLITZ, SEN a FITOUSSI (18), se totiž hodnota agregovaných ukazatelů národních účtů nesmí lišit v závislosti na institucionálních, hospodářských, sociálních a politických rozdílech mezi jednotlivými zeměmi, ale musí se porovnávat co nejpodobnější situace. Jinými slovy: k ověření dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí nestačí dohlížet na každoroční schodek a dluh, ale je nutné zohlednit i budoucí vyhlídky soukromých trhů (v prvé řadě finančních trhů, trhů s nemovitostmi a pojištěním), které mohou mít v dobách krize a ve výjimečných situacích značný dopad na stabilitu veřejných financí členských států, například prostřednictvím opatření na záchranu finančních institucí a velkých podniků.

4.7.3   Zaměření na konkurenční nerovnováhu nicméně znamená neustále monitorovat vývoj nákladů na jednotku pracovní síly, což naopak zase znamená se více soustředit na vyjednávání sociálních partnerů, zejména v eurozóně, kde členské státy již nemají možnost využívat nástroj devalvace. Vztahy mezi odbory a organizacemi zaměstnavatelů by tedy měly být nedílnou součástí strategie naplánované Komisí, neboť jsou důležité a ve sdělení Komise chybí.

4.7.3.1   Jedním z řešení by mohlo být intenzivnější a funkčnější uplatňování makroekonomického dialogu, který by vyústil ve skutečné společné zhodnocení hospodářské situace na úrovni EU a nezbytných opatření vládami a sociálními partnery, a to v úzké vazbě na postupy sociálního dialogu na národní úrovni. Díky výraznému zvýšení kvality by převzal funkci nástroje, který umožní zapojení sociálních partnerů, Evropské centrální banky, Komise a Rady a dosažení souladu dynamiky EU s dynamikou členských států (19).

4.8   Zahájení skutečné koordinace evropské hospodářské politiky vyžaduje svorné sdílení makroekonomického referenčního rámce a prognostického makroekonomického rámce ze strany 27 členských států, neboť právě na nich bude založeno vypracování hospodářské a fiskální politiky vytyčené členskými státy a oznámené během evropského semestru. V tomto specifickém kontextu mají mimořádný význam analýzy Eurostatu, prognostické návrhy Evropské komise, podpůrná funkce Evropské centrální banky a reakce Evropské rady a Evropského parlamentu.

4.9   Z důvodu hlubokého propojení hospodářských, sociálních a environmentálních cílů vyvstává rovněž nutnost přijmout komplexnější ukazatele, než je růst HDP. Mělo by se připomenout, že sdělení Komise s příznačným názvem Překročit HDP – Měření pokroku v měnícím se světě  (20) se právě vyslovuje pro vypracování nových ukazatelů, „které přesně zohledňují úspěchy dosažené v sociální oblasti a v oblasti životního prostředí (jako je zlepšená sociální soudržnost, dostupnost – a to i cenová – základního zboží a služeb, vzdělávání, veřejné zdraví a kvalita ovzduší) a rovněž neúspěchy (např. nárůst chudoby a kriminality, vyčerpání přírodních zdrojů)“, a které tedy „zohlední starosti občanů“.

4.10   Aby bylo posílení správy účinné a umožnilo dosažení cílů, musí být efektivně provedeno pět opatření zaměřených na překročení ukazatele HDP: a) vypracování ukazatelů životního prostředí a sociálních ukazatelů, b) získání informací – téměř v reálném čase – určených pro přijímání rozhodnutí, c) získání přesnějších údajů o rozdělování a nerovnostech, d) vypracování evropské „tabulky“ udržitelného rozvoje, e) rozšíření národních účtů na otázky v oblasti životního prostředí a sociálních věcí.

4.11   Proces probíhajícího posílení správy ekonomických záležitostí EU je procesem, který bude – stejně jako v případě jiných procesů, které v dějinách EU proběhly – bezesporu velmi složitý. To je ostatně atribut, který je Unii vlastní. Je bezesporu pravda – jak připomněl jeden italský novinář –, že Evropa trpí (ve srovnání s USA) větší neurčitostí, takže od samého počátku byla cestou, která hledá cíl  (21), nicméně dnes je rovněž zapotřebí, aby tato cesta měla přesný a jasný cíl společný všem evropským občanům, jejich parlamentům a národním a evropským institucím. Jen tak bude možné dosáhnout cíle, který si Evropská unie vytyčila již v prvních dnech své existence.

(1)  KOM (2010) 367 v konečném znění.

(2)  KOM(2010) 250 v konečném znění.

(3)  KOM(2010) 522 až 527; více informací je k dispozici na stránce http://ec.europa.eu/economy_finance/articles/eu_economic_situation/2010-09-eu_economic_governance_proposals_en.htm

(4)  Stanoviska EHSV k následujícím tématům: Důsledky krize veřejného dluhu pro veřejnou správu v EU, Úř. věst. C 51, 17.2.2011, s. 15; Hospodářská obnova – současný stav a praktické iniciativy, Úř. věst. C 48, 15.2.2011, s. 57; Finanční krize a její dopad na reálnou ekonomiku, Úř. věst. C 255, 22.9.2010, s. 10; Hospodářské politiky podporující evropskou průmyslovou strategii, Úř. věst. C 10, 15.1.2008, s. 106; Hlavní směry hospodářské politiky a hospodářské řízení – předpoklady lepší harmonizace hospodářských politik v Evropě, Úř. věst. C 324, 30.12.2006, s. 49; Posílení hospodářského řízení – reforma Paktu o stabilitě a růstu, Úř. věst. C 88, 11.4.2006, s. 68.

(5)  Jak dne 5. července 2010 na slyšení Evropského parlamentu upřesnil evropský komisař pro hospodářské a měnové záležitosti Olli REHN, krize vyjevila závažné systémové nedostatky v současné hospodářské a měnové unii. Musíme zkrátka hospodářskou politiku EU lépe a pevněji koordinovat. Musíme také důsledněji uplatňovat pravidla hospodářské a měnové unie. Pravidla nejsou k ničemu, pokud se nedodržují. (REHN, O., Reinforcing economic confidence in Europe, proslov na schůzi výboru ECON Evropského parlamentu, Štrasburk, 5. července 2010).

(6)  Evropský parlament, Návrh zprávy o finanční, hospodářské a sociální krizi: doporučení k opatřením a vhodným iniciativám (přezkum v polovině období), Zvláštní výbor pro finanční, hospodářskou a sociální krizi, zpravodajka: Pervenche BERÈS, 6. května 2010.

(7)  Údaje z databanky Eurostatu ze září 2010 jsou uvedeny v tabulce 1 a 2 v příloze.

(8)  Předseda Evropské rady Herman VAN ROMPUY tento „institucionální handicap“ dne 20. září 2010 uznal, když řekl, že musíme žít s těžkým rozhodnutím existence měnové unie bez rozsáhlé unie rozpočtové. Od zavedení eura jsou evropské instituce odpovědné za měnovou politiku, zatímco členské státy nesou dále odpovědnost za svoji rozpočtovou politiku a koordinují svoji vlastní hospodářskou politiku. To vytváří napětí. Proto ta často obtížná a zdlouhavá rozhodnutí, o nichž jsem hovořil … ! Můžeme si stěžovat na konstrukční chybu, někteří hovoří o „prvotním hříchu eura“. Já bych spíše řekl: strukturální handicap. Ale tehdy – při jednáních o Maastrichtské smlouvě, v prvé řadě mezi Německem a Francií – jsme se museli rozhodnout. Bez tohoto prvotního hříchu by se euro ani nezrodilo! VAN ROMPUY, H., Non pas renationalisation de la politique européenne, mais europeisation de la politique nationale, projev přednesený na pozvání Notre Europe, Paříž, velká aula Pařížského institutu politických věd (Sciences Po) (http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/fr/ec/116622.pdf).

(9)  VEROLA, N., L'Europa e la crisi: squilibri finanziari ed equilibri costituzionali, Paper for ASTRID, 2010, ke stažení na internetových stránkách http://www.astrid-online.it/Riforma-de/Studi-e-ri/VEROLA---L-Europa-e-la-crisi---squilibri-finanziari-ed-equilibri-costituzionali.pdf (pouze v italštině).

(10)  Ředitel evropských studií v americké Radě pro zahraniční vztahy a profesor na Georgetownské univerzitě.

(11)  KUPCHAN, C., As nationalism rises, will the European Union fall, Washington Post, 29. srpna 2010. Viz též úvahy o zdanění a zastoupení v DE GRAUWE P., Why a tougher Stability and Growth Pact is a bad idea, VoxEU.org, dostupné na stránkách http://www.voxeu.com/index.php?q=node/5615.

(12)  Údaje z Eurobarometru 73 – První výsledky zobrazené v grafech 1 a 2 v příloze.

(13)  K udržitelnosti v oblasti životního prostředí viz DALY, H., Beyond Growth: The Economics of Sustainable Development, 1996. K sociálnímu zabezpečení a rovnosti viz BEGG, I., FERRERA, M., HODSON, D., MADSEN, P., MATSAGANIS, M., SACCHI, S., SCHELKE, W., The Cost of Non Social Policy: Literature Review, zpráva Evropské komisi, Brusel, 2003. Ke vzorcům lidského rozvoje viz Sen, A., Inequality Reexamined, 1992; a Sen, A., Development as Freedom, 1999.

(14)  KOM(2008) 800 v konečném znění – Plán evropské hospodářské obnovy, s. 5.

(15)  Diskusní dokument společné konference MOP-MMF, The Challenges of Growth, Employment and Social Cohesion, Oslo, 13. září 2010, s. 67–73.

(16)  Agregovaný veřejný dluh v eurozóně poklesl ze 72 % v roce 1999 na 67 % v roce 2007 (graf 3 v příloze) a ve stejném období vzrostlo zadlužení domácností a finančního sektoru (graf 4 v příloze). Veřejné zadlužení začalo růst od roku 2008 (graf 5 v příloze), kdy vlády přijaly opatření na záchranu bankovního systému a podpořily hospodářskou činnost v období recese (pokles HDP a daňových výnosů).

(17)  FITOUSSI, J.P., Crise et démocratie, le paradoxe européen, Le Monde, 16. října 2010. Viz též DE GRAUWE, P., What kind of governance for the eurozone?, CEPS Policy Brief, č. 214, září 2010.

(18)  STIGLITZ, J.E., Sen, A., FITOUSSI, J.P., Report by the Commission on the Measurement of Economic Performance and Social Progress, zpráva pro francouzského prezidenta, Paříž, 2009 (s. 22–23).

(19)  WATT, A., Economic Governance in Europe: A Change of Course only after ramming the Ice, Social Europe Journal, 30. července 2010, ke stažení na stránkách http://www.social-europe.eu/2010/07/economic-governance-in-europe-a-change-of-course-only-after-ramming-the-ice/.

(20)  KOM(2009) 433 v konečném znění, s. 3–4.

(21)  BASTASIN, C., Questo secolo può essere ancora europeo, Il Sole 24 ore, 2. září 2010.