18.1.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 15/41

—

konstatuje, že bezdomovectví je extrémní formou chudoby a sociálního vyloučení, a proto se mu ve strategii EU v oblasti sociální ochrany a sociálního začlenění musí věnovat více pozornosti. Vysoká míra bezdomovectví je pod důstojnost Evropské unie. Evropský rok boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení 2010 je vhodnou příležitostí ke zvýšení povědomí o tomto přetrvávajícím problému, v souvislosti s nímž hrozí, že se v kontextu hospodářské krize zostří. Veškeré iniciativy na řešení tohoto problému by měly být samozřejmě pojaty v dlouhodobé perspektivě a neomezovat se pouze na rok 2010 a současnou krizi;

—

zdůrazňuje významnou úlohu místních a regionálních orgánů při účinném postupování proti bezdomovectví v praxi. Jsou to totiž ony, na kom spočívá odpovědnost a kdo má navíc bohaté zkušenosti a mnohokrát i osvědčené metody a programy zaměřené na včasná a okamžitá i dlouhodobá opatření. To zvyšuje potřebu jasněji rozdělit odpovědnosti mezi různé orgány a různé úrovně. V této souvislosti je rovněž vhodné uvést, že problematika bezdomovectví může být v určitých regionech jedné země nebo v určitých zemích palčivější než v ostatních. Proto je nezbytné, aby na evropské a národní úrovni existovaly zejména v zájmu územní a sociální soudržnosti mechanismy ekonomické pomoci regionům, v nichž je bezdomovectví zvláště velkým problémem.

Zpravodaj

:

pan Tore Hult (SE/SES), místostarosta obce Alingsås, Švédsko

1.

připomíná, že nelze dosáhnout hospodářské, sociální a územní soudržnosti, jednoho ze základních pilířů Evropské unie, pokud bude část obyvatelstva EU bez obydlí, a tím i bez možnosti podílet se na osobním a profesním rozvoji. Výbor zdůrazňuje, že bezdomovectví je obzvláště závažné u dětí a mladých lidí;

2.

bezdomovectví je extrémní formou chudoby a sociálního vyloučení, a proto se mu ve strategii EU v oblasti sociální ochrany a sociálního začlenění musí věnovat více pozornosti. Vysoká míra bezdomovectví je pod důstojnost Evropské unie. Evropský rok boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení 2010 je vhodnou příležitostí ke zvýšení povědomí o tomto přetrvávajícím problému, v souvislosti s nímž hrozí, že se v kontextu hospodářské krize zostří. Veškeré iniciativy na řešení tohoto problému by měly být samozřejmě pojaty v dlouhodobé perspektivě a neomezovat se pouze na rok 2010 a současnou krizi;

3.

východiskem by mělo být to, že členské státy EU stojí před společným problémem. S bezdomovectvím se lze setkat u osob bez rozdílů ve vzdělání, kulturním původu či předchozím ekonomickém postavení, ve všech členských státech Evropské unie. Proto je třeba přijmout společná opatření na předcházení a snížení bezdomovectví;

4.

bezdomovectví způsobuje závažné osobní tragédie a zároveň společnosti vytváří i značné náklady. Pokud by poklesl počet bezdomovců, snížily by se tím náklady pro společnost a zároveň by se více lidí zapojilo do společnosti, a rozvíjelo tak Evropu;

5.

zdůrazňuje, že bezdomovectví je způsobeno kombinací různých okolností, a proto se na něj nepohlíží jako na jev, jenž má pouze individuální příčiny;

6.

zdůrazňuje, že příčinami bezdomovectví je kombinace faktorů jako nedostatek bytů s přijatelnými náklady, práce za nízkou mzdu, zneužívání a závislosti, nedostatky v léčbě závislostí, psychická onemocnění a nemoci, domácí násilí, nezaměstnanost, složité mezilidské vztahy, chudoba, propuštění po výkonu trestu odnětí svobody a návrat do společnosti včetně změn a škrtů ve veřejné pomoci. Mimořádně důležitá je otázka, jak se vlastníci nemovitostí dívají na bezdomovce a v jaké míře mohou přispět k tomu, aby bezdomovci dostali možnost vlastního bydlení. Aby se úsilí zdařilo, je zapotřebí koordinace a řada různých opatření;

7.

domnívá se, že je třeba výrazně lépe znát důvody toho, proč k bezdomovectví dochází a jaké mechanismy napomáhají k jeho přetrvávání. Tato znalost je základem pro přijetí účinných opatření v různých oblastech politiky;

8.

považuje bezdomovectví za velmi závažný problém a domnívá se, že je třeba vyvinout úsilí na různých úrovních, z části úsilí v oblasti prevence a zvyšování povědomí, ale v neposlední řadě i opatření na zlepšení pobídek k bytové výstavbě;

9.

zdůrazňuje významnou úlohu místních a regionálních orgánů při účinném postupování proti bezdomovectví v praxi. Jsou to totiž ony, na kom spočívá odpovědnost a kdo má navíc bohaté zkušenosti a mnohokrát i osvědčené metody a programy zaměřené na včasná a okamžitá i dlouhodobá opatření. To zvyšuje potřebu jasněji rozdělit odpovědnosti mezi různé orgány a různé úrovně. V této souvislosti je rovněž vhodné uvést, že problematika bezdomovectví může být v určitých regionech jedné země nebo v určitých zemích palčivější než v ostatních. Proto je nezbytné, aby na evropské a národní úrovni existovaly zejména v zájmu územní a sociální soudržnosti mechanismy ekonomické pomoci regionům, v nichž je bezdomovectví zvláště velkým problémem;

10.

domnívá se, že za předpokladu průřezové strategie pro bezdomovectví musí být instituce EU aktivnější v podpoře rozvoje a monitorování přijatých opatření. Tím však nebude dotčeno dodržování zásady subsidiarity a uznání rozhodující úlohy místních a regionálních orgánů;

11.

konstatuje, že mezinárodní deklarace a vnitrostátní právní předpisy jsou dokladem rostoucí vůle ke zvyšování povědomí o bezdomovectví jako o významném společenském problému. V některých zemích je právo na bydlení zakotveno v ústavě;

12.

mnoho návrhů a opatření uváděných v tomto stanovisku staví na těchto důležitých společných základech a již existujícím rámci, a proto lze většinu naléhavých otázek týkajících se bezdomovectví řešit bez vytvoření nových právních nástrojů;

13.

chybí společná evropská definice bezdomovectví, a proto Výbor vyzývá členské státy, aby – pokud možno – využívaly typologii ETHOS (European Typology of Homelessness and Housing Exclusion). To by mělo umožnit srovnávat situace v jednotlivých členských státech a výsledky různých iniciativ. Podle definice je bezdomovec ten, kdo:

—

nemá střechu nad hlavou (osoby bez přístřeší jakéhokoliv druhu, jež nocují na ulici),

—

nemá bydliště (zařízení pro dočasné bydlení pro bezdomovce, noclehárny, ostatní společné bydlení pro určité skupiny, podporované bydlení apod.),

—

nemá jisté bydliště (bydlení v bytě s nejistou nájemní smlouvou nebo bydlení u rodiny či přátel z důvodu nedostatku bytů),

—

bydlí v nejistých podmínkách (bydlení v chatrčích, bydlení bez hygienického zařízení nebo v budovách učených podle vnitrostátních zákonů k demolici, bydlení v karavanu nebo chatce, která není určena k celoročnímu pobytu, a bydlení v přelidněných bytech);

14.

zastává názor, že boj proti bezdomovectví musí mít prioritu mezi opatřeními EU v oblasti politiky sociálního začleňování. V neposlední řadě z toho důvodu, že výbor pro sociální ochranu učinil z bezdomovectví a vyloučení z trhu s byty své téma roku 2009. Zvláště rok 2010, který byl vyhlášen rokem boje proti chudobě v EU, je výbornou příležitostí k intenzivnější práci v oblasti boje proti nejkrajnější formě vyloučení – tj. bezdomovectví;

15.

kvalitní bydlení s přijatelnými náklady je základním osobním statkem a právem. Z tohoto důvodu musejí členské státy vynaložit veškeré možné úsilí a přijmout opatření k tomu, aby pomohly získat bydlení všem osobám, které na to v souladu s vnitrostátním právem mají nárok;

16.

kromě zřejmých sociálních důsledků, které má bezdomovectví pro jednotlivce, je třeba věnovat pozornost společenskému a ekonomickému prospěchu, který má to, když člověk najde bydlení a získá práci;

17.

poukazuje na přímé a nepřímé náklady, které místním a regionálním orgánům členských států vznikají z důvodu bezdomovectví. Nejdůležitější jsou samozřejmě přímé náklady ve formě zvláštních nebo obecných zdrojů, které musí být využívány v důsledku bezdomovectví. Kromě toho to znamená i ztrátu příjmů z daní, které pocházejí z placeného zaměstnání. Bezdomovectví zkrátka oslabuje hospodářský rozvoj mnoha zemí a narušuje dlouhodobě udržitelnou společnost, kterou chceme vybudovat a o níž se mj. hovoří ve strategii Evropa 2020;

18.

dostupné údaje o ekonomických důsledcích opravňují k uplatňování preventivních programů, neboť náklady na ně vynaložené jsou minimální ve srovnání s celkovými náklady souvisejícími s bezdomovectví;

19.

domnívá se, že členské státy by měly uznat závažnost tohoto společenského problému a nutnost dalších kroků a zintenzivnění vynakládaného úsilí. Základním předpokladem dosažení pokroku v boji proti bezdomovectví jsou koordinovaná opatření na všech dotčených úrovních (místní, regionální, celostátní a mezistátní);

20.

domnívá se, že hlavní problém boje proti bezdomovectví spočívá v rozmanitosti politik, které je třeba zapojit, a ve sdílení odpovědnosti mezi různými veřejnými orgány. Pokud má být boj proti bezdomovectví účinný, musí mimo jiné skutečně zahrnovat územní plánování měst, bytovou výstavbu, sociální politiku, zaměstnanost a zdraví, včetně duševního zdraví. Jedná se tedy o podporu smluvních a územních opatření mezi orgány odpovědnými za financování bydlení, orgány udělujícími stavební povolení a orgány zajišťujícími nástroje sociální pomoci;

21.

zdůrazňuje, že se musí věnovat pozornost prevenci a okamžité i dlouhodobé činnosti, aby došlo ke zlepšení situace;

22.

domnívá se, že dostupné znalosti o příčinách bezdomovectví neumožňují vytvořit politiky, které by plně zohledňovaly velkou heterogenitu bezdomovců a různorodost situací, jež mohou vést k bezdomovectví. Podmínky nakládání s touto skupinou obyvatelstva navíc často vedou k rozdělení jednotlivců do uměle vytvořených kategorií, které se zakládá na jejich přiřazení k určitému profilu. Tento nedostatek znalostí má negativní vliv na možnost bezdomovců aktivně se zapojit do života společnosti;

23.

domnívá se, že se nyní jedná o překonání tohoto pohledu na věc tím, že bude přijat lidský a individualizovaný přístup založený na životní dráze každého jednotlivce a budou tak nabízena odpovídající řešení. Tento přístup předpokládá, že provádění opatření boje proti bezdomovectví budou vedena na úrovni nejbližší dotčeným skupinám obyvatelstva. Územní orgány tak hrají zásadní úlohu;

24.

domnívá se, že je tedy nezbytné optimalizovat a rozvíjet statistické nástroje. Je nutné podporovat harmonizaci údajů na evropské úrovni pokračováním v zahájené práci na typologii ETHOS a obecněji rovněž prosazováním komparativních metod mezi jednotlivými členskými státy. Je také třeba podporovat reformu stávajících nástrojů a upřednostnit metody, jež zohledňují životní dráhy jednotlivců, s cílem pochopit důvody, které vedly tyto osoby k bezdomovectví, které způsobily, že se z této situace dočasně dostaly, a rovněž důvody, které vedou k trvalému vyřešení situace;

25.

vyzývá místní a regionální orgány k široké spolupráci a interinstitucionální koordinaci v různých oblastech s cílem zlepšit horizontální opatření a monitorování bezdomovectví. Je zapotřebí dlouhodobá spolupráce mezi různými místními a regionálními orgány a dlouhodobé strategie, které mohou společně odstranit tento problém a jeho příčiny, neboť krátkodobá a selektivní opatření nestačí;

26.

v mnoha členských státech chybí jak spolehlivé oficiální údaje o rozsahu bezdomovectví, tak i údaje vypovídající o úspěšných opatřeních na boj proti němu. Výbor regionů vyzývá členské státy, aby se díky spolupráci v rámci EU zapojily do vypracování komplexní jednotné strategie boje proti bezdomovectví a následně zajistily, aby byla tato strategie uplatňována na národní úrovni, neboť je to pro její úspěch nezbytné;

27.

vlastní bydlení je základním osobním statkem a základním předpokladem pro to, aby člověk nalezl své místo ve společnosti a na trhu práce. Výbor regionů proto vyzývá Komisi, aby podrobněji prozkoumala zásadu práva na adekvátní bytové podmínky a jeho možnou podobu;

28.

domnívá se, že je zapotřebí přijmout důrazná opatření na boj proti bezdomovectví. K položení základu pro budoucí činnost je nezbytný společný politický postoj vůči bezdomovectví. V opačném případě vznikne riziko, že vynaložené úsilí bude roztříštěné a nekoordinované. Musí být dále rozvíjena a šířena činnost, kterou již mnoho obcí a regionů provádí. K prevenci bezdomovectví jsou zapotřebí vnitrostátní a mezinárodní modely a metody. Pro rozvoj společného přístupu má rovněž velký význam všeobecné úsilí o probuzení pozornosti veřejnosti a zvýšení obecného povědomí;

29.

zdůrazňuje, že je nutné vyvrátit názor společnosti, že bezdomovectví závisí pouze na jednotlivci. Musí se zajistit, aby se na příčiny bezdomovectví nahlíželo diferencovaněji a prozkoumaly se jeho dopady na společnost. To je tedy důvod pro Komisi, aby přijala opatření na vytvoření takto diferencovanějšího obrazu;

30.

vyzývá místní a regionální orgány, aby považovaly právo na bydlení za jeden ze základních osobních statků a aby se zapojily do zkoumání příčin a důsledků bezdomovectví a nákladů s ním spojených. Rozšíření znalostí o bezdomovectví by mělo být základem úsilí a preventivních opatření, která následně umožní vyhodnotit, zda byla přijatá opatření skutečně účinná;

31.

domnívá se, že dosud nashromážděné poznatky jsou velmi málo rozšířené a veřejné orgány je nedostatečně využívají. Je třeba vypracovat strategičtější plán předávání informací správné úrovni;

32.

musí být více rozpracovány ekonomické argumenty boje proti bezdomovectví. V nadcházejících letech by mělo být možné vypracovat řadu nových zpráv. Hlubší znalosti pak mohou posloužit jako základ pro další práci;

33.

navrhuje, aby byl na úrovni EU vytvořen trvalý systém pro určování osvědčených postupů. Důrazně upozorňuje, že je nezbytná výměna osvědčených postupů mezi místními a regionálními orgány, ať již při činnostech zaměřených na zvyšování povědomí, při preventivních opatřeních, vzdělávání pracovníků či diferencované podpoře různým skupinám bezdomovců;

34.

pozitivně hodnotí iniciativy a projekty, které uskutečňují místní a regionální orgány v oblasti boje proti bezdomovectví, nicméně zároveň konstatuje, že je třeba zintenzivnit výměnu osvědčených postupů. To lze uskutečnit s pomocí kvalitního výměnného programu pro pracovníky, kteří se v jednotlivých členských státech přímo zabývají problematikou bezdomovectví. Tento výměnný program musí být vybaven dostatečnými finančními prostředky a mohl by být rozvíjen do nové formy výměnné služby v rámci Unie;

35.

zdůrazňuje, že je třeba lépe chápat rozsah a strukturu bezdomovectví v EU. Bylo by například cenné mít data rozdělená podle pohlaví, věku, národnosti, sociálního postavení a dalších důležitých ukazatelů. Bez těchto údajů bude obtížné dospět k hospodářské a sociální strategii, jejíž vypracování je v zájmu řešení problému bezdomovectví nezbytné. Výbor doporučuje, aby se statistika opírala o definici bezdomovectví formulovanou federací FEANTSA. Výbor předpokládá, že bude Komise tímto úkolem co nejdříve pověřena;

36.

domnívá se, že bezdomovectví tím, že má dopad na základní osobní statek, narušuje základní práva jednotlivce, lidskou důstojnost a právo rozhodovat o vlastním životě. Nejzávažnější je bezdomovectví u dětí, neboť ty často nemají možnost svoji vlastní situaci ovlivnit. To je tedy důvod pro Komisi, aby prozkoumala podmínky toho, jak by členské státy na vnitrostátní úrovni mohly zaručit, aby bylo bezdomovectví u dětí do 18 let odstraněno. Mělo by se rovněž posoudit, zda mají být do těchto opatření zahrnuty zdravotně postižené osoby;

37.

musí být zdůrazněno, že ztráta bydlení je problém sám o sobě. Musí být více šířeny uspokojivé výsledky zkušebního projektu Housing First, vzhledem k tomu, že spolu s nabídkou bydlení je třeba bezdomovcům poskytnout podporu, kterou potřebují k tomu, aby mohli čelit dalším problémům souvisejícím s jejich situací;

38.

mělo by se vyvíjet zvláštní úsilí a měly by být prováděny informační kampaně pro vlastníky nemovitostí. V boji proti bezdomovectví musí být prioritou společný názor, že všichni lidé jsou si rovni a že všichni chtějí zlepšit svoji situaci a přispět k rozvoji společnosti. Vlastníci nemovitostí hrají nesmírně důležitou roli, pokud jde o snahy o předcházení nedostatku bytů, a měla by existovat možnost vytvořit zvláštní pobídky k poskytování bydlení bezdomovcům;

39.

připomíná, že je nutné klást větší důraz na vzdělávání a odbornou přípravu těch, kdo se zabývají bezdomovectvím. V zemích, kde se zaměstnancům ve školství, justici, zdravotnictví, psychologických oborech a sociálních službách či u policie dostává zvláštní odborné přípravy, došlo ke značnému pokroku v souvislosti s podniknutím včasných a větších kroků proti bezdomovectví. V příštím období čerpání prostředků na to musí být ze strukturálních fondů vyčleněny větší zdroje;

40.

zdůrazňuje význam preventivních opatření místních a regionálních orgánů, ale musí být k dispozici rovněž okamžitá řešení. Musí být k dispozici příležitostné bydlení. Není však akceptovatelné, aby bezdomovci uvízli v systému útulků. Určité země uplatňují strategii, jejímž cílem je zrušit všechny veřejné útulky pro bezdomovce. Namísto toho se bezdomovcům mají okamžitě začít nabízet individuální řešení odpovídající jejich potřebám. V této souvislosti je zásadně důležité, aby se zabránilo nucenému vystěhování;

41.

místní a regionální orgány se musí zlepšit v podporování dobrovolnické práce ve společnosti. Bezdomovectví je strukturální a politický problém, který vyžaduje angažovanost všech veřejných orgánů, nicméně dobrovolnický sektor hraje významnou úlohu. Mělo by se uvažovat o tom, jak může Unie přispět k tomu, aby dobrovolnická práce získala význačnější úlohu. Evropský rok dobrovolnictví 2011 by se měl stát příležitostí ke zvyšování povědomí a hledání nových forem spolupráce na této důležité otázce s dobrovolnickými organizacemi;

42.

navrhuje, aby byl na úrovni EU vytvořen zvláštní ekonomický program zaměřený na zintenzivnění úsilí na místní, regionální a národní úrovni v oblasti boje proti bezdomovectví a na vypracování kritérií kvality. Musí být podpořena výměna zkušeností, aby byly optimalizovány účinky a zlepšilo se využití zdrojů. Výbor proto doporučuje, aby evropské fondy v budoucnosti více zohledňovaly i tuto problematiku;

43.

navrhuje dát místní a regionální úrovni možnost vypracovat programy na integraci bezdomovců do společnosti a na trh práce, a to vytvořením rámce pobídek pro zaměstnavatele k zaměstnávání bezdomovců. Stejným způsobem může místní a regionální úroveň podpořit integraci bezdomovců prostřednictvím vzdělávacích opatření usilujících o začlenění bezdomovců do společnosti. Je třeba více šířit kladné zkušenosti, které byly v tomto ohledu získány;

44.

musí být přijata strukturovanější opatření na získávání a šíření informací o bezdomovectví;

45.

navrhuje zřídit evropské centrum pro otázky bezdomovectví. Toto centrum by se mělo stát oním koordinovaným orgánem, který v současnosti chybí. Jeho hlavní úloha by spočívala v koordinaci, ale mělo by rovněž přispívat k většímu rozvoji znalostí a společných strategií. Výbor vyzývá Evropskou komisi, aby prozkoumala možnosti zřízení takového úřadu, který by byl navíc pověřen i mapováním situace bezdomovců v členských státech. Úkolem centra by měla být koordinace a podpora reforem v členských státech, mezi jiným díky výměně osvědčených postupů. V neposlední řadě může mít významnou přidanou hodnotu i úsilí na úrovni EU, pokud bude v oblasti sociální ochrany a sociální integrace zvolena otevřená metoda koordinace;

46.

je toho názoru, že míra bezdomovectví u žen neustále roste a že je nutné vzít v potaz specifickou situaci žen bez domova, které jsou zranitelnější, pokud jde o aspekty socioekonomické a pracovní, ale i co se týče přetrvávajících obtíží v přístupu ke službám, čímž by členské státy měly konkrétně zabývat.