2.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 351/69

A.

vzhledem k tomu, že autoři Maastrichtské smlouvy nepočítali s možností krize veřejného dluhu uvnitř eurozóny,

B.

vzhledem k tomu, že se rozpětí státních dluhopisů vydávaných členskými státy v eurozóně na podzim roku 2009 ještě zvýšilo,

C.

vzhledem k tomu, že se pro některé členské státy na jaře 2010 situace na trhu se státními dluhopisy značně zhoršila a v květnu 2010 dosáhla kritického stádia,

D.

vzhledem k tomu, že je nezbytné lépe rozumět vývojovým tendencím na trzích se státními dluhopisy,

E.

vzhledem k tomu, že finanční pomoc Evropské unie pro účely nařízení Rady (EU) č. 407/2010 ze dne 11. května 2010 je podle čl. 2 odst. 2 nařízení omezena rozpětím dostupným v rámci stropů vlastních zdrojů pro prostředky na platby; vzhledem k tomu, že čl. 3 odst. 5 stanoví, že Komise a přijímající členský stát uzavřou memorandum o porozumění, které Komise sdělí Evropskému parlamentu a Radě a v němž budou podrobně uvedeny podmínky týkající se hospodářské politiky, spojené s finanční pomocí Unie,

F.

vzhledem k tomu, že dne 7. června 2010 členské státy eurozóny – v souladu se závěry zasedání rady ECOFIN, které se konalo ve dnech 9.–10. května 2010 – zřídily evropský nástroj finanční stability (EFSF) ve formě společnosti s ručením omezeným (société anonyme) podle lucemburského práva s tím, že členské státy eurozóny poskytnou záruky, aby EFSF vydal celkově 440 miliard EUR na poměrném základě;

1.

vítá nejnovější opatření přijatá na úrovni EU a na úrovni členských států zaměřená na ochranu stability eura; lituje, že evropští politici nepřijali rozhodné opatření dříve, přestože se finanční krize neustále zhoršovala;

2.

zdůrazňuje však, že tato opatření mají pouze dočasný charakter a že skutečného pokroku bude nutné dosáhnout ve fiskální a strukturální politice v jednotlivých členských státech a ve vytváření nového silnějšího rámce pro správu ekonomických záležitostí, zaměřeného na zabránění budoucím výskytům podobných krizí, jakož i zvyšování potenciálu růstu a obnovení udržitelné makroekonomické rovnováhy v EU;

3.

domnívá se, že stávající krizi nelze dlouhodobě řešit pouhým zahrnutím vysoce zadlužených zemí novými dluhy;

4.

zastává názor, že všechny členské státy, zejména státy, které jsou členy hospodářské a měnové unie (HMU), by měly při rozvoji svých hospodářských politik zohlednit jak účinek těchto politik ve vlastní zemi, tak i jejich dopad v Unii, zejména v členských státech HMU; domnívá se že hospodářské politiky jsou věcí společného zájmu a měly by být koordinovány v rámci Rady v souladu s postupy stanovenými ve Smlouvě;

5.

je přesvědčen, že navzdory nařízení Rady (EU) č. 407/2010 ze dne 11. května 2010 a nařízení Rady (ES) č. 332/2002 ze dne 18. února 2002 by pravidla pro zvláštní účelový nástroj (SPV) měla zemím, které nejsou členy eurozóny, poskytovat možnost rozhodnout se pro SPV;

6.

bere na vědomí sdělení Komise KOM(2010)0250 o posílení koordinace hospodářské politiky jako důležitý příspěvek k lepší koordinaci hospodářské politiky v EU; domnívá se, že by legislativní návrhy o posíleném hospodářském dohledu měly zahrnovat nové sekundární právní předpisy na základě čl. 121 odst. 6 Smlouvy; domnívá se, že by cílem příštího rámce dohledu mělo být dosažení udržitelných veřejných financí a ekonomického růstu, konkurenceschopnosti, sociální soudržnosti a snížení obchodní nerovnováhy;

7.

domnívá se, že při zřizování nových nástrojů a postupů EU je nutné zohlednit příslušné úlohy jednotlivých evropských orgánů, včetně legislativní a rozpočtové úlohy Parlamentu a nezávislé role ECB při rozhodování o měnové politice;

8.

vyzývá Komisi, aby poskytla hodnocení dopadu evropského mechanismu finanční stabilizace, zejména pokud jde o rozpočet EU a jiné finanční nástroje EU a půjčky EIB;

9.

vyzývá Komisi, aby poskytla hodnocení dopadu evropského mechanismu finanční stabilizace, zejména pokud jde o fungování trhů s eurobondy a jejich rozpětí; žádá Komisi, aby kromě toho posoudila proveditelnost a odpovědnost rozhodovacího postupu pro tento zvláštní účelový nástroj, s ohledem na dlouhodobější řešení;

10.

požaduje podrobnější informace ohledně toho, jak bude fungovat koordinace mezi EFSF a MMF, a také zda se budou prostředky přidělovat mezi fondy i nadále na základě poměru 2:1; zda bude úroková sazba nějakým způsobem koordinována se sazbou MMF za předpokladu, že sazba MMF bude stanovena v souladu s běžnými postupy; jak vysoká úroková sazba bude navržena – vyšší nebo nižší než německé dluhopisy, a zda to bude pravděpodobně kolem 1 %; táže se, zda úvěry MMF a EFSF budou hodnoceny stejně, protože tato skutečnost by automaticky zvýhodňovala EFSF tím, že by nebyl zapojen do restrukturalizace závazků dlužníků, protože v opačném případě by byl EFSF ve skutečnosti vystaven ztrátě jako první;

11.

táže se, zda jsou plánována nějaká opatření, která by zajistila rovné zacházení; konstatuje, že v tomto ohledu se např. zdá, že úroková sazba pro EFSF je jiná než pro balíček dohodnutý pro Řecko, protože dlužníci EFSF budou platit SPV celkové čisté náklady s cílem navýšit finanční prostředky; dále se ptá, jak lze zajistit spravedlnost pro státy, které nejsou členy HMU, když EFSF začne působit až poté, co je vyčerpán finanční nástroj ve výši 60 miliard EUR;

12.

všímá si, že veřejný dluh v eurozóně nemá nutně nulové nominální úvěrové riziko, jak předpokládala směrnice o kapitálových požadavcích, a že za současného vývoje se úvěrové riziko dlouhodobého zadlužení v členských státech zvýšilo; zastává názor, že Evropský orgán pro bankovnictví a Evropský výbor pro systémová rizika by se tímto problémem měly zabývat;

13.

bere na vědomí, že ve směrnici o kapitálových požadavcích je riziková váha pro státní dluhopisy nulová;

14.

žádá ECB, aby podrobně vysvětlila svá nedávná rozhodnutí nakoupit státní dluhopisy na sekundárním trhu, a domnívá se, že by ECB měla vypracovat strategii ústupu s jasným harmonogramem pro ukončení této praxe;

15.

je přesvědčen, že dlouhodobější řešení vyžaduje, aby byl vyřešen problém vnitřních nerovnováh a neudržitelného zadlužení, a tedy strukturální podstata stávající krize; domnívá se, že součástí této dlouhodobější vize je náprava vnitřních makroekonomických nerovnováh v eurozóně a EU, a tedy vyřešení podstatných rozdílů v konkurenceschopnosti mezi členskými státy;

16.

zastává názor, že pevnější rámec EU pro správu ekonomických záležitostí by měl zahrnovat stálý mechanismus EU pro řešení krize veřejného dluhu, jako např. evropský měnový fond, koordinovaný přístup k obnovení makroekonomické rovnováhy a posílenou soudržnost mezi rozpočtem EU a rozpočty členských států, které budou doplněny udržitelnou fiskální konsolidací;

17.

bere na vědomí, že i když tento mechanismus může mít významný vliv na rozpočet EU, Parlament nemá v rozhodovacím procesu žádnou úlohu, protože tento mechanismus byl zřízen na základě nařízení Rady podle čl. 122 odst. 2 SFEU; považuje za nezbytné zajistit, aby byl Parlament jako rozpočtový orgán zapojen do záležitosti, která může mít tak dalekosáhlé rozpočtové důsledky;

18.

vyzývá Komisi, aby do roku 2010 vykonala nezávislou studii proveditelnosti na téma otázky inovativních nástrojů financování, jako je např. společné vydávání eurobondů jako prostředků snižování rozpětí a zvyšování likvidity na trzích s dluhovými nástroji, jejichž převažující měnou je euro;

19.

poznamenává, že vydávání eurobondů pro příslušnou infrastrukturu EU by mohlo být v souladu s dodržováním Paktu o stabilitě a růstu;

20.

žádá Komisi, aby analyzovala řadu možností dlouhodobého systému určeného k zabránění a vyřešení potenciálních problémů veřejného dluhu účinným a udržitelným způsobem při plném využití přínosů jednotné měny; domnívá se, že tato analýza by měla zohlednit skutečnost, že úvěrové riziko státních dluhopisů může být v jednotlivých členských státech různé a že bude možná zapotřebí, aby se tato skutečnost lépe odrazila v kapitálových ukazatelích úvěrových institucí;

21.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě, Evropské radě, předsedovi Euroskupiny a ECB.