31.5.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 161/120

A.

vzhledem k tomu, že konečným cílem politiky soudržnosti je snížit rozdíl mezi úrovní rozvoje různých regionů a zaostalost nejvíce znevýhodněných regionů nebo ostrovů, včetně venkovských oblastí, že od roku 2007 stanoví nařízení o strukturálních fondech povinnost států EU 15 vyčleňovat prostředky na plnění Lisabonských cílů a zavádí i podobný nepovinný mechanismus pro vyčleňování, čímž se prostředky politiky soudržnosti zaměřují na atraktivitu členských států a regionů, na růst a zaměstnanost,

B.

vzhledem k tomu, že – především v současném období recese – představuje politika soudržnosti jeden z hlavních nástrojů, jímž lze podpořit růst, konkurenceschopnost a zaměstnanost v EU, neboť kromě jiného disponuje stabilní výší finančních prostředků určených na dlouhodobé rozvojové programy a politiky, používá decentralizovaný systém řízení a začlenila priority udržitelného rozvoje Společenství mezi své základní cíle,

C.

vzhledem k tomu, že dvě třetiny investic ve veřejném sektoru EU pocházejí z regionální a místní úrovně a že zásadní politické pravomoci jsou často soustředěny v regionálních a místních orgánech, které jsou klíčovými subjekty při realizaci stávající Lisabonské strategie a budoucí strategie EU 2020,

D.

vzhledem k tomu, že politika soudržnosti a strategie EU 2020 by měly být vzájemně svázány, jelikož politika soudržnosti je zakotvena v Lisabonské smlouvě s cílem podporovat růst, konkurenceschopnost a zaměstnanost, což jsou základní cíle zmíněné strategie,

E.

vzhledem k tomu, že navrhovaná strategie EU 2020, podobně jako Lisabonská strategie, dostatečně neodráží různý stupeň rozvoje regionů a členských států, a proto neklade dostatečný důraz na ekonomickou soudržnost v rozšířené EU,

1.

konstatuje, že z finančních prostředků přidělených na programy na období 2007–2013 byla v průběhu sedmiletého období vyčleněna částka přibližně 228 miliard EUR na priority Lisabonské strategie; poukazuje na skutečnost, že celková výše přidělených prostředků i v EU 12 přesáhla navrhované percentuální podíly;

2.

poznamenává, že se přidělené prostředky ve velké míře různí v závislosti na členských státech a cílech; zdůrazňuje, že neexistuje univerzální řešení pro všechny oblasti a že pokus o takové řešení by vedl k nedostatečnému zapojení do jakékoli strategie pro růst a k nedostatečnému ztotožnění se s ní a jeho výsledkem by bylo neúčinné uplatňování;

3.

připomíná, že již v období 2000–2006 byly programy politiky soudržnosti významně propojeny s Lisabonskou strategií, ačkoliv tehdy neexistoval mechanismus pro vyčleňování, a 10,2 miliard EUR bylo v tomto období investováno na výzkum a inovaci;

4.

je toho názoru, že původní Lisabonská strategie, založená výhradně na otevřené metodě koordinace, nebyla strukturálně schopná dosáhnout stanovených cílů, a že skutečných výsledků bylo dosaženo pouze tehdy, když byla napojena na politiku soudržnosti; zdůrazňuje, že této chyby je třeba se v navrhované strategii EU 2020 vyvarovat;

5.

s politováním konstatuje, že kvůli opožděnému začátku programů a následnému nedostatku údajů o výdajích nelze v této fázi ověřit, zda prostředky přidělené na programy odpovídají skutečným výdajům, ani analyzovat kvalitu investic daných Lisabonskou strategií, zejména pokud jde o programy realizované v méně rozvinutých zemích; vítá zveřejnění strategické zprávy Komise a žádá o uspořádání interinstitucionální debaty na vysoké úrovni, která bude vycházet z této zprávy a jejímž účelem bude analyzovat přínos politiky soudržnosti k cílům Lisabonské strategie a zhodnotit jejich propojení v budoucnosti;

6.

kriticky hodnotí skutečnost, že neexistuje celkové posouzení toho, jaký mají výdaje v rámci politiky soudržnosti dopad na regionální rozvoj; vyzývá Komisi, aby zhodnotila územní dopad vyčleňování prostředků ze strukturálních fondů na Lisabonskou strategii a posoudila, zda tento systém skutečně přispívá k vyváženému a soudržnému regionálnímu rozvoji;

7.

uznává, že efektivní hodnocení musí vycházet z ukazatelů, které umožňují porovnávání a propojování dat mezi regiony; naléhavě vyzývá Komisi, aby do roku 2012 předložila návrh ukazatelů pro hodnocení, a zajistila tak prostředky k posouzení daného dopadu, a to i s ohledem na množství a kvalitu, a dále aby pro další programové období provedla nezbytné úpravy;

8.

s politováním konstatuje, že ačkoliv k hlavním cílům lisabonské agendy původně patřily hospodářský růst, zaměstnanost a sociální soudržnost, po obnovení strategie v roce 2005 byl předložen méně ambiciózní program;

9.

domnívá se, že jednou z hlavních slabin Lisabonské strategie je špatná víceúrovňová správa, která trpí nedostatečným zapojením regionálních a místních orgánů a občanské společnosti do navrhování, provádění, předávání a hodnocení strategie; doporučuje, aby tyto subjekty byly v budoucnu ve všech fázích výrazněji zapojeny;

10.

zdůrazňuje skutečnost, že uplatňování zásady partnerství v Lisabonské strategii zvýšilo u místních a regionálních orgánů i hospodářských a sociálních subjektů pocit sounáležitosti s cíli a zajistilo delší udržitelnost opatření; vyzývá Komisi, aby efektivněji sledovala uplatňování principu partnerství v členských státech;

11.

poznamenává, že evropské regiony a evropská města hrají zásadní roli v realizaci Lisabonské strategie, protože se jedná o klíčové činitele v oblasti inovačních, výzkumných a vzdělávacích politik; zdůrazňuje, že uskutečňují více než jednu třetinu veškerých veřejných investic EU a výdaje strukturálního fondu soustředí stále více na cíle spojené s růstem a zaměstnaností;

12.

poukazuje na skutečnost, že zejména orgány na regionální a místní úrovni hrají klíčovou roli jako prostředek, díky němuž je udržován kontakt s nesčetnými hospodářskými a sociálními subjekty existujícími a pracujícími v Evropě, především s malými a středními podniky, a jenž podporuje vzdělávání a odbornou přípravu, výzkum, inovace a rozvoj;

13.

vyjadřuje politování nad slabou součinností, která v rámci strategie existovala mezi národními strategickými referenčními rámci a národními programy reforem; doporučuje, aby byl veden intenzivnější a pravidelný dialog na všech úrovních, včetně úrovně Společenství, mezi orgány správy odpovědnými za politiku soudržnosti a za Lisabonskou strategii i strategii EU 2020 a příslušnými partnery z monitorovacího výboru;

14.

oceňuje výsledky, jichž bylo doposud dosaženo prostřednictvím nástrojů finančního inženýrství a spolupráce s EIB při podpoře inovace a výzkumu prostřednictvím obnovitelných způsobů financování, a zdůrazňuje potřebu upevnit vazby mezi různými finančními nástroji EU a EIB; uznává jejich potenciál pro investice a žádá o posílení těchto nástrojů, především nástrojů JEREMIE a JESSICA, s cílem zajistit lepší podporu podnikání a malým a středním podnikům; doporučuje zjednodušení pravidel pro tyto nástroje, což umožní, aby je využíval větší počet příjemců;

15.

vítá diskusi o strategii EU 2020; zdůrazňuje, že tato strategie je dlouhodobé povahy a směřuje k vytvoření rámcových podmínek pro stabilní růst a vznik pracovních míst v Evropě, jakož i pro přechod k udržitelné ekonomice; souhlasí s určenými prioritami; podtrhuje nutnost vyvinout následně přístup založený na víceúrovňové správě, který by byl uplatňován na územní soudržnost, jež je v Evropě tolik potřebná;

16.

vyslovuje politování nad tím, že tato strategie byla navržena ještě před dokončením hodnocení stávající Lisabonské strategie; důrazně doporučuje, aby Komise připravila otevřené zhodnocení slabých míst v provádění Lisabonské strategie; zdůrazňuje fakt, že doporučení uvedená v této zprávě Parlamentu by měla být začleněna do konečné verze nové strategie;

17.

vyzývá k zajištění efektivní a rozsáhlé infrastruktury modernizací dopravních systémů, zavedením opatření pro neznečišťující dopravu, zlepšením přístupu k pitné vodě, ke kanalizaci a k odpadním systémům, zavedením efektivnější správy životního prostředí a zaručením udržitelného využívání přírodních zdrojů a zdrojů obnovitelné energie, a to za účelem ekonomického rozvoje a lepší soudržnosti;

18.

naléhavě vyzývá EU k tomu, aby s přihlédnutím k právnímu základu územní soudržnosti zakotvenému v nové Lisabonské smlouvě přijala konkrétní předpisy a podnikla vhodné kroky k uspokojení specifických potřeb regionů, které se vyznačují přírodním či demografickým znevýhodněním, například v pobřežních, ostrovních, horských a přeshraničních oblastech nebo regionů nejodlehlejších;

19.

oceňuje skutečnost, že návrh zohledňuje sociální rozměr, zdůrazňuje však, že ekonomický pilíř má ústřední postavení v oblasti vytváření pracovních míst, a proto je zásadní dokončit vytvoření volného, otevřeného a funkčního vnitřního trhu, který podnikům umožní flexibilně reagovat na makroekonomické trendy; zdůrazňuje, že stávající krize prokázala skutečnost, že žádná strategie pro růst nesmí zanedbávat cíle sociální ochrany, přístup ke službám, boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení a vytváření kvalitních pracovních míst;

20.

vítá výzvu k vytváření udržitelnějších a inteligentnějších pracovních míst, připouští však, že nový hospodářský model by mohl vést k nerovnoměrnému rozložení nákladů a přínosů mezi jednotlivými členskými státy a regiony, a s cílem předejít tomuto riziku tedy vyzývá Unii, aby přijala zodpovědnost a určila klíčové oblasti, v nichž jsou v souladu s principem subsidiarity opatření na evropské úrovni nejvhodnější za účelem dosažení nejlepších výsledků pro všechny;

21.

zdůrazňuje, že výzkum a inovace jsou klíčovými nástroji pro rozvoj EU a mohou ji učinit konkurenceschopnější ve vztahu ke globálním výzvám; zastává názor, že do těchto oblastí je třeba pravidelně investovat a také pravidelně hodnotit pokrok na základě dosažených výsledků; v tomto ohledu vyzývá k lepší koordinaci strukturálních fondů a rámcového programu v zájmu maximalizace výhod plynoucích z prostředků určených na budoucí výzkum, inovace a na regionální inovační seskupení, která by se vyvíjela uvnitř jednotlivých členských států nebo by přesahovala hranice jednoho státu;

22.

je přesvědčen, že vzdělávání a odborná příprava představují základní předpoklady pro rozvoj EU a mohou ji učinit konkurenceschopnější ve vztahu ke globálním výzvám; domnívá se, že na tomto poli musí být zajištěny pravidelné investice a že pokrok dosažený při plnění cílů je třeba pravidelně hodnotit;

23.

uznává, že stanovená struktura cílů ve strukturálních politikách byla v průběhu prvních let úspěšná; v zájmu spolehlivosti plánování vyzývá k zachování této struktury a principu sdílené správy; uznává, že za účelem úpravy cílů 2020 by mohlo být nezbytné přizpůsobení jejich obsahu;

24.

konstatuje, že nedostatky v infrastruktuře, zejména ve venkovských oblastech, se v Evropě stále do značné míry různí, což brání jejímu potenciálnímu růstu a hladkému fungování vnitřního trhu; zdůrazňuje význam přeshraniční spolupráce v tomto ohledu a domnívá se, že je třeba vytvořit skutečně rovné podmínky v oblasti dopravy, energetiky, telekomunikací a infrastruktury informačních technologií, zahrnout je do strategie a zajistit, aby nadále tvořily zásadní součást politiky soudržnosti;

25.

uznává, že rozpočet EU musí hrát ústřední roli v plnění cílů strategie EU 2020; domnívá se, že politika soudržnosti je díky svému strategickému zaměření, silné a závazné podmíněnosti, na míru šitým intervencím, monitorování a technické podpoře účinným a účelným mechanismem pro provádění strategie EU 2020;

26.

poznamenává, že zejména s ohledem na přístup k širokopásmovému připojení existují ve venkovských oblastech značné nedostatky, které musí být odstraněny v souladu s cíli stanovenými v digitální agendě, aby byl podpořen udržitelný ekonomický rozvoj těchto regionů;

27.

vítá skutečnost, že byla uznána úloha strukturálních fondů při plnění cílů strategie EU 2020; zdůrazňuje však, že politika soudržnosti nepředstavuje pouze stabilní zdroj finančních prostředků, ale také mocný nástroj pro ekonomický rozvoj všech evropských regionů; její hlavní cíle – překonání rozdílů mezi regiony a zavedení skutečné ekonomické, sociální a územní soudržnosti v Evropě – a zásady – integrovaný přístup, víceúrovňová správa a skutečné partnerství – jsou pro úspěch strategie klíčovými doplňujícími prvky a měly by s ní být koordinovány;

28.

zdůrazňuje, že zásadním prvkem strategie EU 2020 musí být silná a řádně financovaná politika soudržnosti, která obsáhne všechny evropské regiony; domnívá se, že tato politika a její horizontální přístup tvoří předpoklad pro úspěšné plnění cílů EU 2020 i pro dosažení sociální, hospodářské a územní soudržnosti v EU; odmítá jakékoli pokusy o opětovné převedení politiky soudržnosti na vnitrostátní úroveň a žádá o naprostou podporu regionálního rozměru při přezkumu rozpočtu EU;

29.

zdůrazňuje, že pro úspěch strategie EU 2020 je mimořádně důležitá včasná definice prováděcích mechanismů;

30.

zdůrazňuje, že politika soudržnosti není podřízena strategii EU 2020; poukazuje na to, že priority politiky soudržnosti by měly být v souladu s cíli EU 2020 a zároveň by měl být zaručen dostatečný prostor pro flexibilitu, která umožní vyhovět regionálním specifikům a podpořit slabší a nejpotřebnější regiony, aby překonaly své sociálně-ekonomické problémy a přírodní znevýhodnění a zmírnily rozdíly;

31.

žádá, aby byl v porovnání s Lisabonskou strategií ve strategii EU 2020 zlepšen systém správy; doporučuje, aby byl za využití Fondu soudržnosti a strukturálních fondů navržen a uplatněn v souladu se zásadou víceúrovňové správy, a to s cílem zajistit větší zapojení místních a regionálních orgánů a subjektů občanské společnosti; zdůrazňuje, že toto zapojení by mohlo zahrnovat přijetí dohod týkajících se víceúrovňové zprávy;

32.

domnívá se, že strategie EU 2020 musí být nedílnou součástí plnění cíle územní soudržnosti jakožto nového cíle Lisabonské smlouvy; domnívá se, že místní iniciativy v otázce přeshraniční spolupráce skýtají potenciál pro územní soudržnost, který ještě nebyl dostatečně využit; vyzývá Komisi, aby ve svých návrzích pro budoucí strukturu územní spolupráce podrobněji vymezila roli makroregionálních strategií;

33.

poukazuje na to, že výraznější územní rozměr strategie zohledňující specifika a odlišné úrovně rozvoje evropských regionů povede k větší sounáležitosti s jejími cíli na všech úrovních a zajistí lepší povědomí o cílech a dosavadních výsledcích, a to i díky přímému zapojení regionálních a místních a orgánů a partnerů do plánování a provádění příslušných programů, jak je uvedeno v nařízení o strukturálních fondech; domnívá se také, že regiony potřebují kontinuální podporu prostřednictvím rozvoje inovativních finančních nástrojů, aby mohla být zachována jejich role v dosahování cílů Lisabonské strategie;

34.

zdůrazňuje, že pro dosažení cílů strategie EU 2020 je důležitá znalost konkrétní situace, a to na místní i regionální úrovni; z tohoto důvodu považuje za nezbytné zajistit sdílené statistiky a kapacitu pro čtení ukazatelů také na místní a regionální úrovni;

35.

poukazuje na to, že klíčovou úlohu při plnění cílů EU 2020 mají města; naléhavě vyzývá k tomu, aby byly při uplatňování priorit strategie EU 2020 brány v potaz jejich zkušenosti a jejich přínos, především pokud jde o změny klimatu, sociální integraci, demografický vývoj, investice do udržitelného ekonomického rozvoje, do energetiky, dopravy, vodohospodářství, zdravotní péče, veřejné bezpečnost, atd.; souhlasí s navrhovanými závěry Rady, aby byly regiony zapojeny do budoucí strategie růstu a zaměstnanosti; vzhledem k tomu, že jakákoli strategie v této oblasti musí být prováděna ve spolupráci s regiony a městy, navrhuje, aby Komise a Rada vzaly v úvahu rady Výboru pro regiony týkající se strategie EU 2020;

36.

očekává, že Komise předloží konkrétní návrhy pro dosažení součinnosti mezi politikou soudržnosti a stávajícími odvětvovými politikami v souladu s integrovaným přístupem; doporučuje racionalizaci cílů, nástrojů a administrativních postupů v souvislosti s programy a se sladěním délky programů týkajících se těchto politik;

37.

je přesvědčen, že Unie by měla pokračovat ve využívání Fondu soudržnosti a strukturálních fondů, které uplatňují dobře zavedené a operační metody plnění, jako svých hlavních finančních mechanismů; domnívá se, že pro plnění cílů strategie EU 2020 není nezbytné vytvářet oddělené tematické fondy, a naopak se domnívá, že by měly být začleněny do politiky soudržnosti a politiky rozvoje venkova;

38.

doporučuje, aby byl v budoucím regulačním rámci přijat zjednodušený přístup k čerpání ze strukturálních fondů; zdůrazňuje, že harmonizace pravidel a postupů, jakož i zohlednění příkladů osvědčených postupů, může vést ke zjednodušení systémů provádění a povzbudit potenciální příjemce k účasti na programech s finanční účastí EU;

39.

doporučuje, aby Komise provedla výroční přezkum priorit strategie EU 2020 na základě výsledků získaných během jejího provádění a aby vzala v úvahu veškeré změny v původně předpokládaných podmínkách a vytyčila nové priority, které jsou úzce spjaty se změnami trvalé povahy na místní, regionální a globální úrovni;

40.

vyzývá Komisi, aby Parlamentu co nejdříve předložila strukturovaný pracovní program pro provádění strategie a v budoucnu také jasná hodnocení provádění; dále vyzývá k vypracování jasného pracovního dokumentu, který nastaví vztah mezi strategií a politikou soudržnosti;

41.

domnívá se, že Výbor pro regiony by prostřednictvím lisabonské monitorovací platformy měl i nadále pokračovat v monitorování skutečného pokroku budoucí strategie EU 2020 a že by členské státy měly být požádány o strukturované předkládání každoročních zpráv o pokroku, kterého bylo dosaženo;

42.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.